Príspevky užívateľa

Pozorně sledoval mladého vlka. Je mu jasné, že spousta z toho pro něj bylo překvapení. Právě proto mu to vysvětlil, jen co ve zkoušce uspěl. Je důležité, aby věděl, že to mělo smysl. Že to bylo důležité.
Viděl jeho výraz. "Přesně tak. A neměli jste to vědět předem, abyste si skutečně mysleli, že když prohrajete, je konec. Aby byla vaše reakce na to pravá. Bojovat se naučíš. Čelit těžké situaci musíš mít v sobě. Ty to máš."
Když si Zathrian vzal parůžek a zamířil pryč, ještě se mu ozval.
"Rád tě někdy uvidím na tréninku. Budeš dobrý a rád tě naučím, co budu moct." Usmál se. Nebude mu vadit, ani když se jednou Zathrian dostane na vyšší pozici, než je on sám. Ví, že by mohl být i teď výš, než už je. Co povýšil Jarumi, mohl nastoupit na jeho místo. Ale jemu stačí co má. Dělat svou práci a být se svým bílým léčitelem.

Počkal si až zmizí mezi stromy a stáhnul se. Aby nepřekážel bratrovi, který ještě bude zkoušet dalšího adepta.
Vrátí se pak spolu s ním k noře, aby doprovodil ještě Eirlys na její zkoušce.

Naprosto zoufale se podíval na Feiera. Nemusí být léčitel ani génius, aby cítil horečku sálající z Ikkeho těla a došlo mu, že i na obětavého bílého léčitele udeřila nemoc. A sám sebe vyléčit jen tak nemůže.
Nechce vyrušovat léčitele z péče mluvením, tak jen zoufale kouká a tiskne se k Ikkemu. Podpírá ho, jak mu vysoký alfa nařídil. opatrně také Ikkeho přikryl křídlem, jako obvykle dělává, když jsou spolu. Trochu zoufale zakňučel a zabořil si čenich Ikkemu za ucho, zafuněl. Nejradši by vzal tu strašnou nemoc na sebe, jen aby byl jeho milovaný léčitel v pořádku. Jen sebekázeň zkušeného bojovníka mu umožňuje neprojevit strach víc, než tím jediným krátkým kníknutím, pak jen profesionálně dělá oporu a očima prosí Feiera, ať si nějak poradí.

Moc dobře viděl, jak se naježila. A nedivil se, opravdu to k ní vzal trochu moc těsně. Nerad, byla tak schovaná, že o ní nevěděl, ale stalo se. Nepraštil ji, tak si s tím nějak poradí.

Odpověděla mu na jeho pozdrav nevrle, což se nedivil. Ale to, co řekla potom... Zamrkal a pak se rozesmál. Jenže, tím ji možná utvrdil v tom, že asi fakt něco bere, což ho pobavilo ještě víc. Vyloženě se rozchechtal, až se celý otřásal.
Ale relativně rychle dostal svoje reakce pod kontrolu a už na ni jen s pochechtáváním kouká.
"To bylo dobré," pochválil ji. "A zasloužené," uznal a pořád se ještě pochechtává.
"Nechtěl jsem tě vylekat. Takhle trénuji v horách často, ale jak jsi byla schovaná, nebyla jsi s těma všema kytkama na sobě v tom vidět." Dostal ze sebe něco, co se celkem blíží omluvě.
"Trénink je pro bellatory důležitý a já si musím zachovat sílu a obratnost. Akrobatický let tohle vše splňuje," vysvětlil jí docela věcně. Tedy až na ten potlačovaný smích.

Prvně jen trpělivě vedl druhého vlka za sebou. Nemluvil, ale jeho uši živě rejdily na všechny strany a čenich také nezahálel.
Občas k něčemu přičichl.
Když došli na prostředek pastviny, zastavil i on a otočil se k Cyrovi.
Zvesela se na něj uculil.
"Tak schválně. Šel jsi jen za mnou, nebo jsi používal čenich? Zkus mi říct, jaký zvířata, co by se daly lovit, jsi cestou cítil, minuli jsme pět dost výrazných stop. Když to dáš, můžeš si vybrat, který ulovíme. Když ne, vyberu já." Zkusí ho pobídnout, aby měl trošku motivaci se snažit namáhat hlavu a vzpomenout si i kdyby nakrásně nedával tolik pozor. Paměť s pachy dobře pracuje, je šance a Adain to ví.
Navíc, prostě jen napínat Cyrana, kterého má vlastně docela v oblibě, se mu nechce. Uši napřímené, vtělená pozornost, je zvědavý, jak se na to mladší vlk bude tvářit.

_____
Samo si to prostě vymysli. :D Je fuk co tam bude.

Pozorně Zathriana sledoval. Snažil se v jeho postoji a výrazu odhalit známky agresivity nebo rezignace.
Ale nic takového nenachází.
Mladý budoucí bellator se zachoval klidně.
A dokonce se pak i naprosto věcně zeptal na situaci.
Adain se přátelsky usmál.
"víš, hlavní cností bojovníka není síla. Tu sice potřebuje. Ale ta se dá získat. Důležitější jsou jiné věci. Silný hlupák je k ničemu, porazí ho kde kdo. Bojovníka dělá schopnost zhodnotit situaci a neztratit hlavu pod tlakem. Schopnost znát svoje limity."
Naklonil lehce hlavu na stranu. "To vše jsi tady předvedl. Bojoval jsi, nevzdal jsi úkol, který byl už od začátku nemožný. A když to nevyšlo, neztrácel jsi zbytečně síly marným útokem, ani jsi nezačal vyvádět. " Vysvětlil mu klidně.
"Zkouškou jsi prošel. Vezmi si svůj parůžek a vrať se k ostatním. Nikomu ani slovo. Nemají vědět, co vlastně musí dokázat. " Jako to nevěděl Zathrian sám.
Ustoupil mladému vlkovi z cesty. Nic už neblokuje cestu k uloženému parůžku.

Ne úplně šťastně se na ni zadíval, což prozrazují hlavně jeho přiklopené uši.
Zafuněl.
"Ikke tam obvykle bývá a když ne, vrací se tam. Stačí počkat," zkouší ji trochu uklidnit. Moc se mu nelíbí, jak málo na tu nohu došlapuje.
Nepřišla mu moc choulostivá, když s ní zkoušel cvičit.
Nepodíval se ke křoví, kde uložil hlídaný předmět.
Rozhlédl se po okolí, jeslti tu není někdo další. Koneckonců, pak by ten někdo třeba mohl Asphodelle doprovodit, no ne?
Jenže tu nikdo není. Na druhou stranu, to taky znamená, že si asi nikdo nevšimne tak snadno, co tu ukryl. Obzvláště když to tu překryjí hned dva vlčí pachy.
Povzdechl si a zabručel.
"Dovedu tě k noře. Víc nebude potřeba, Ikke si už poradí."
Došel k ní a opatrně si rovná pozici, aby ji mohl podepřít odvést. Když bude opravdu zle, je silný a trénovaný. A ona je přece jen vlčice a menší než on. Mohl by ji prostě odnést.
Na křídlech se pak navíc vrátí rychle.
"Tak jdeme. "

Přiletěl k jeskyni, normálně se vracel z hlídky a už se těšil na Ikkeho.
Ale sotva vešel, ozvalo se houknutí jejich Alfy. Zarazil se, zamrkal a pohled mu padl na Ikkeho.
Krve by se v tmavorudém vlkovi nedořezal.
Ani si neuvědomil co a jak a v tu ránu byl vedle Ikkeho, s kňučením do něj strčil čenichem. "Ikke..." zavolal na něj maličko zoufale.
A pak se prostě nacpal mezi něj a tu kládu, kterou byl jeho milovaný léčitel podepřený. Nic tak nepohodlného rozhodně nestrpí.
Přitiskl se k Ikkemu, uši přitisknuté k hlavě. Trochou zoufale se podíval na Feiera, v očích samé otazníky a spoustu obav.

Koukl na ni a usmál se. "Vypadáš jako docela dobrý běžec. On je rozhodně dobrý běžec. Mohla by to být docela sranda." Mrkl na ni a párkrát zamával ohonem.
Ale pak se zase vrátil k vážnějšímu tónu.
"Můžeš se rozhodnout až podle stop, to není problém. " Přikývl. Koneckonců, na co si dávat cíl, co je zrovna těžko splnitelný a neměla možnost si to tu projít předem.
"Ale křídla tentokrát vynech. Sice je jasné, že je v budoucnu při lovu využívat budeš. Ale lov a prohledávání území s křídly je přece jen snazší a teď jde o prokázání schopností."
Ani on sám teď ostatně má křídla jen pevně složená k tělu. Ale je docela zvědavý, co předvede a co za kořist vybere.

<<< Nora

Te´d už se na ni vlastně usmál. "S tím souhlasím." Trénovat je potřeba neustále. Jen ta kse uchová síla a obratnost, o tom ví dost a dost. Však se také nefláká. Je rád, že to tahle vlčice vidí stejně.

A pak už běželi a za běhu na řeči nebyl čas. Musím uznat, že je dobrý běžec. Bude mít sám co dělat, aby tohle tempo ustál a nevypadal pak moc jako pitomec. Běhat sice umí, ale přece jen je víc letec. Naštěstí jako samec má trochu výhodu a naštěstí je obvykle dost v pohybu, aby to problém nebyl. Kdyby byla stejně vysoká jako já, nebo vyšší, asi bych měl brzo problém. Pomyslel si pobaveně. Asi bych si měl dát pár běhů s alfou.. možná mu navrhnu aby uspořádal běh pro všechny. Vzhledem k tomu, že asi každý ze smečky už viděl jejich alfu běžet, klidně i kvůli cestě od někud někam, je tato myšlenka skoro až morbidní.

Na místě také začal jen přecházet dokolečka, a uznale na ni kývl. Je rád, že ji ani v tomhle nemusí napomínat. Asi opravdu trénovala. "Byla ses někdy proběhnout s naším alfou? " Zkusil se jí zeptat. Třeba byla, co on ví. "Jestli ne, někdy to zkus." A nehodlá jí přiznávat, že on sám tak masochistické skony nemá. Možná.

"Každopádně, až se vydýcháš, můžeš se pustit do lovu. Je na tobě, co za kořist vybereš a jakou taktiku zvolíš, ale žádá se po tobě, abys ulovila minimálně na nasycení jednoho vlka na celý den." A já budu vše sledovat. "Můžeš se mnou uspořádat i lov ve dvojici, kdy máš právo mi nařídit, co mám dělat a lov vést. Nesmím do toho zasahovat, pokud nebude hrozit někomu z nás zranění. Kořist pak odneseš zpět k noře. " Zadal jí poslední část úkolu.

Potěšilo ho, že tentokrát se Zathrian zachoval klidně, nereagoval na jeho posměšky. Nepochyboval, že mladého vlka celkem naštval, ale o to šlo. I ve skutečném boji takové věci hrozí, jen a´t si zvyká.

Ale když vyrazil proti němu, hodlal s ním tentokrát vymést podlahu důkladně.
Není třeba to příliš protahovat a přece jen, i když si Adain skutečně myslí, že má Zathrian potenciál, tak pořád nemá ještě prakticky žádný výcvik. Zatímco Adain musel mnohokrát doopravdy bojovat o život. Někdy ne jen o svůj, ale i o životy dalších.

Manévr, kdy si nenechal vpadnout do boku, ocenil. Ale přesto, přemýšlel Zathrian dost dlouho na to, aby nestihl udělat s Adainovým plánem mnoho.
Ale snažil se a opravdu dobře. Dokonce zavadil Adainovi zuby o ucho, když tmavorudý reagoval na jeho unutí prudkým pohybem do strany a kontrolovaným smykem v rychlosti přímo na Zathriana.
Smetl mladého vlka jako lavina, porazil ho na zem vlastní vahou a zalehl na jeho plec, se zuby přitisknutými na krk těsně za Zathrianovýma ušima.
Pozice, v které by ho mohl snadno zabít, kdyby chtěl. Jediným stiskem.
Tiše, hrdelně zavrčel a Zathrian to musel cítit až v kostech.

Pak vstal a pustil ho.
"Vypadá to, že kdybych chtěl, tak jsi mrtvý." Zvedl obočí a čeká, co on na to. Vážně si myslí, že si Zathrian vedl dobře. Jen neměl férové podmínky.
Je pro jistotu ve střehu. Nemyslí si, že by Zathrian vzal do zaječích. Někteří vlci by možná po prohře tak učinili, ale tady to moc nečeká. Ale pro všechny případy je připraven ho zastavit. Koneckonců, Adain je s výsledkem boje spokojen, Zathrian to nevzdal. Ale je důležitá i jeho reakce na prohru.

Vyrazil do hor. Jen tak, proletět se. Má hory rád. Má pocit ,že to není ve smečce jediný, i když přes zimu se zrovna do těhle vlézt nedalo a jinam to bylo prostě daleko.
Ale je poz imě a konečně je možnost. Takže se omluvil Ikkemu, slíbil mu, že se mu podívá, co kde roste a vyrazil se proletět.
Nerad svého léčitele opouští, ale létat prostě potřebuje. Je to nutné pro jeho duši a srdce a Ikke to dobře ví. Takže mu v tom nebrání.

Nešetřil svá křídla. ředváděl dost solidní akrobacii, hnal se podél skal a horksých vrcholků.
Vyletěl prudce zpoza jednoho útestu... a tam... natrefil na jednu z novějších členek smečky.
Poněkud nečekaně. Jak byla potichu, jen tak tak, že nedostala při těsném přeletu křídlem. Ale vybral to, stočil let a vzápětí přistál u ní.
"Nazdar!" Pozdravil zvesela, jako by se nechumelilo. Tak já tu chci i kouknout po kytkách pro Ikkeho a najdu tady tuhle chodící kytičku. Ale trochu opatrně kouká, co ona na to všechno.

Usmál se dost vesele a mrkl na něj. "Není zač. " Poslouchal i jeho názor, na to všechno. Rozvážně kývl. "A vypadá to, že pro to máš vážně dobré předpoklady. Určtiě bych si to někdy rád zopakoval, nebo třeba zkusil ten pohyb ve skalách, nebo cokoliv." Zkusil mu navrhnout. A myslí to vážně. Opravdu to byla dobrá zkušenost a to i pro Adaina.
Jeslti už Rufus nic chtít nebude, tak se s ním rozloučí a vyrazí na lov. Sice není lovec, ale rád něčím přispěje.
Samzřejmě, i tady by nebránil Rufusovi, kdyby chtěl jít s ním, ale má spíš pocit, že ten bude mít rád, že má od něj pokoj. Trochu k zamyšlení, co se s mladým zvědem děje. Ale pokud o tom nechce mluvit, víc než udělal na začátku udělat nemůže.

Sledoval ji pozorně, její reakci i odpověď. Vážně přikývl.
"Rád bych si někdy vyzkoušel, jaký jsi letec. Ale to počká po ceremoniálu, příležitostí jistě bude dost." Sám je velmi dobrý, jako ostatně i jeho bratr. "Někdy vyzkoušíme i jakou zátěž uneseš. Je dobré znát svoje limity," navrhl jí. Docela přátelsky.

A pak už běželi.
Držel se za ní. Eirlys nevypadá jako padavka, ale to není ani Adain, navíc jemu křídla nikdo používat nezakázal. Ale i tak prostě běží s ní. Sleduje její techniku běhu, jestli to vypadá, že silami zvládá.
Však se uvidí, v jakém stavu doběhnou mimo území.

>>> řeka Cayna

Po nárazu zase ustoupil a sleduje chvíli vlka před sebou.
"Měl by ses naučit nespolíhat na pomůcky," ušklíbl se. Opět schválně provokuje. Viděl, že světlo asi dělá problémy.
"O takovou pásku přijdeš lehko."
Pár rychlých kroků a páska vlaje ve vzduchu, v tlamě tmavorudého vlka. Pak ji hodil Zathrianovi k nohám. Jako by mu tím dával najevo, že ani tohle si neumí vyřešit sám. Provokuje. I když v jeho duši a mysli je mu mladého vlka skoro až líto. Ale jen skoro. Koneckonců, lepší, když si tohle zažije s Adainem, v bezpečí. Než kdyby ho takhle ničil skutečný soupeř. Zathrian v budoucnu musí být připraven.
Začíná být jasné, že budoucí tréninky budou asi pěkně drsné.

"Bojuj!" Houkl hlas tmavorudého a tentokrát se vrhl na Zathriana on.
Lehký, rychlý krok, tělo v rovnováze. Křídla nechal být a tentokrát jde zuby Zathrianovi z boku po krku. Stále ale tak, aby mladý vlk mohl uhnout. Dostane se tak ale zase o maličko dál od kruhu kamenů.

Safodd ar ben yr adfeilion ac edrych i lawr ar yr afon. Mae'r adfeilion yn golygu llawer iddo, mae wedi bod trwy lawer yma. Dyna pam yr hedfanodd yma i feddwl.

Mae wedi profi llawer er pan ddaeth i'r ardal hon. Newidiodd ei fywyd. Daeth o hyd i'w frodyr, dim ond i golli un eto. Ond daeth o hyd i gariad hefyd, hyd yn oed pan nad oedd yn ei ddisgwyl. Mae ganddo gartref, mae ganddo deulu. Heblaw am yr hyn y ganwyd ef iddo.

Mae cymaint yn wahanol. Ac nid yw bellach yr un blaidd ag ef. Daeth gwanwyn arall i'r golau o'u cwmpas. Bywyd newydd. Nid yw ef ei hun yn gwybod beth arall fydd yn ei gyfarfod. Ond os erys pethau fel y maent yn awr, efe a gaiff foddlon.

_______
A protože tento jazyk tu asi nikdo nezná, tak tu máte překlad:

Stál na vrcholu zříceniny a díval se na řeku. Trosky pro něj dost znamenají, ledacos tu prožil. Proto přiletěl přemýšlet sem.

Co přišel do tohoto kraje, zažil mnohé. Jeho život se změnil. Našel svoje bratry, jen proto, aby jednoho zase ztratil. Ale také našel lásku, i když ji nečekal. Má domov, má rodinou. Jiné, než do jaké se narodil.

Tak mnoho je toho jinak. A on už není tím stejným vlkem, jakým byl. Do světla kolem nich přišlo další jaro. Nový život. Sám neví, co ho ještě potká. Ale jeslti zůstanou věci tak, jak jsou teď, bude spokojený.