Príspevky užívateľa

Přísně se na ni podíval.
"Ne. O samotě tě tu nenechám. Nejsme daleko od hranic a není to tak dlouho, co bylo území smečky narušeno." Nemusí říkat, že to jednoho z členů stálo život. Stadley přitom nebyl zrovna slabý, i když neměl nejlepší období. Co je horší, do hor je to jen kousek a tam zemřel Adainův bratr. A kdyby se sem zatoulalo to, co zabilo jeho, nestačilo by ani že není Adain daleko.
"Navíc, vážně si nemyslím, že máta k něčemu bude, i kdybych ji našel." Což není tak jisté.
Když bude nutné, dá jí to rozkazem, že se nechá odnést a jeho tón je zcela jasně nesmlouvavý.

Zamířil k ní, aby si ji naložil na hřbet. Letět s ní asi moc nebude, ale i tak se umí pohybovat dost lehce, aby to s ní příliš neházelo.

Kouká na ni čím dál nešťastněji a jeho uši už skoro nejsou v srsti ani vidět, jak je tiskne k hlavě.
Zatím pokus o pohyb nejde moc dobře.
Opatrně ji pustil a očichal její nohu. Ne že by mu to k něčemu bylo, není léčitel.
Rozhlédl se, olízl si čenich.
Slyšel dobře její prosbu, ale podle něj to není řešení.
"Nemyslím si, že by něco takového stačilo," zkusil říct opatrně. "Máta... jedna z těch co smrdí, že? Pořád si je pletu, je jich několik... vážně si myslím, že to nebude stačit." Nějaká bylinka.. Jistě, Ikke i Feier s jejich pomocí dokážou zázraky, ale nevšiml si, že by rovna takto řešiii tak vážnou bolest nohy. Navíc si opravdu není jistý, že by mátu poznal. Nepoužívali na bolest nějakou kůru?
"Víš co? Tak já... tě prostě odnesu." Je silný a dobře trénovaný.
"Nehodlám tě v tomhle stavu nechat kdekoliv bez dozoru. " A podle tónu a toho, že zase napřímil uši to vypadá, že to myslí velmi vážně.

Docela vesele a přátelsky se na ni zazubil. Doufá, že si Eirlys někdy skutečně s alfou zaběhá. Třeba to bude stát za to.
Na její frustraci se usmál také, ale celkem chápavě. Ví, jaká je to otrava umět létat a nemoci křídla použít. Už to taky zažil. Ale věří, že to mladá vlčice zvládne.

Když se vydala hledat stopy, zpozorněl a držel si trochu odstup. Sleduje ji, jak pracuje s pachy a s prostorem kolem, ale nic neříká a hlavně, nepřekáží. Je na ní, aby si poradila se situací po svém.
Volba kořisti ho trochu překvapila. "Nutrie? No proč ne. Stejně jsem ti zakázal lítat, tak ti asi vodní potvory vadit nebudou."
Pořád si drží odstup a hodlá nechat vše na ní. Ona tu teď rozhoduje.
Sám si hlídá směr větru, a sleduje, zda to bere v potaz i ona. Vypadá to, že ano. Vzhledem k tomu, kudy zamířila ke kořisti.

Drží se tak, aby jí nemohl nutrie vyplašit a jen zvědavě sleduje. Neskrývá se, ale není tak blízko aby vadil, navíc se nehýbe, takže na sebe nepoutá pozornost.

Sprintem vyrazil za ní až po té, co se Eirlys vydala za druhým zvířetem do vody. Tak to je trochu riskantní, ty mrchy plavou fakt dobře.
Ne že by mohly vlčici utopit, jde spíš o to, že kousnout umí a hlavně, není moc velká šance tam nějakou chytit.
Přesto se to zdá se Eirlys povedlo. Uznale kývl, ale pořád příliš daleko od ní a hlavně ve špatném směru, aby to mohla vidět.

Adain nemusel do vody, zastavil na břehu a podíval se na vlčici. A na dva slušně velké hlodavce. Ví, že tohle by stačilo. Ale bude to vědět i vlčice?
"Takže, jsi hotová?" Zeptal se jí přísně neutrálním tónem. Je totiž na ní, kdy ukončí lov.

Zoufale se tulí k Ikkemu. Hlídá a počítá každý jeho nádech, opřený o něj, nezamhouřil oko ani na chviličku. Příliš se o něj bojí na to, aby spal. Každé Ikkeho zakašlání je pro něj jako kdyby ho někdo praštil a opatrně se snaží Ikkeho utěšovat tím, že mu čenichem načechrává kožíšek.

Ráno, jak došlo na probouzení a léky, sklopil uši když viděl, jak se Ikke stahuje. Ale tiše se ozval. "No tak... ty léky potřebuješ. Pak můžeš zase odpočívat, jo?"
Jemně strčil svou hlavu pod Ikkeho aby ho donutil tu jeho zvednout a současně aby mu dělal oporu.

Obratně přistál vedle bratra.
"Ahoj Jarumi."
Pozorně si ho prohlédl. Je mu jasné, že něco nebylo v pořádku a je mu dost nápadné, jak rychle to zmizelo. I on se umí dobře ovládat, ale i tak. Tady jde o bratra a před bratrem. Maličko posmutněl. Ani mě ještě nevěříš?
"Jednání šlo skvěle, Ikke je borec. Získali jsme lék na tu novou nemoc, Kulťani ho měli," oznámil mu dost nadšeně a s hrdostí v hlase. Přece jen to vyjednal jeho bílý léčitel.
"Ale zaslechl jsem něco, že jste tady taky měli nějaký malér..." to řekl trochu opatrně a velice pozorně u toho sleduje Jarumiho. Pohledem bojovníka, zvyklého hlídat si soupeře. Opravdu chce vědět, jak na tom Jarumi je.

Letěl a rozhlížel se. Počasí pořád není ideální, ale jeho zima zase tak moc neděsí.
Víc mu dělá starosti to, že nemůže najít, kde je jeho bráška a podle všeho mohl taky vyletět z území. V tomhle.
Přesvědčil se, že je Ikke v teple a v bezpečí, po té cestě, co absolvovali a vyrazil Jarumiho hledat. Slyšel, že se smečka zrovna nenudila, co byl s Ikkem na výpravě za novým lékem.
Ale kam zmizel Jarumi?
Napadlo ho, že by mohl řádit u Ostrých vrchů. Horská skaliska vlky jako jsou oni dva vždy přitahovali.

Prohledával hory... a nakonec ho našel. Z výšky uviděl okřídlené tělo ukryté na skalách. Viděl jeho pozici. Nevypadá to na pád, jen na hromádku neštěstí. Přiklopil uši a zamířil za bratrem. Neskrýval se, naopak.
"Jarumi!" zakřičel na něj už na kus cesty.
"Bráško!"
Dělá si o něj dost starosti. Od Ikkeho ví, že se jeho bratr možná trochu stáhne do sebe, schová, co se děje. Ale nehodlá se dát. Mohl bych se vymluvit na to, že jsem byl pryč a že chci vědět, co se ve smečce dělo.

Pozorně sledoval mladého vlka. Je mu jasné, že spousta z toho pro něj bylo překvapení. Právě proto mu to vysvětlil, jen co ve zkoušce uspěl. Je důležité, aby věděl, že to mělo smysl. Že to bylo důležité.
Viděl jeho výraz. "Přesně tak. A neměli jste to vědět předem, abyste si skutečně mysleli, že když prohrajete, je konec. Aby byla vaše reakce na to pravá. Bojovat se naučíš. Čelit těžké situaci musíš mít v sobě. Ty to máš."
Když si Zathrian vzal parůžek a zamířil pryč, ještě se mu ozval.
"Rád tě někdy uvidím na tréninku. Budeš dobrý a rád tě naučím, co budu moct." Usmál se. Nebude mu vadit, ani když se jednou Zathrian dostane na vyšší pozici, než je on sám. Ví, že by mohl být i teď výš, než už je. Co povýšil Jarumi, mohl nastoupit na jeho místo. Ale jemu stačí co má. Dělat svou práci a být se svým bílým léčitelem.

Počkal si až zmizí mezi stromy a stáhnul se. Aby nepřekážel bratrovi, který ještě bude zkoušet dalšího adepta.
Vrátí se pak spolu s ním k noře, aby doprovodil ještě Eirlys na její zkoušce.

Naprosto zoufale se podíval na Feiera. Nemusí být léčitel ani génius, aby cítil horečku sálající z Ikkeho těla a došlo mu, že i na obětavého bílého léčitele udeřila nemoc. A sám sebe vyléčit jen tak nemůže.
Nechce vyrušovat léčitele z péče mluvením, tak jen zoufale kouká a tiskne se k Ikkemu. Podpírá ho, jak mu vysoký alfa nařídil. opatrně také Ikkeho přikryl křídlem, jako obvykle dělává, když jsou spolu. Trochu zoufale zakňučel a zabořil si čenich Ikkemu za ucho, zafuněl. Nejradši by vzal tu strašnou nemoc na sebe, jen aby byl jeho milovaný léčitel v pořádku. Jen sebekázeň zkušeného bojovníka mu umožňuje neprojevit strach víc, než tím jediným krátkým kníknutím, pak jen profesionálně dělá oporu a očima prosí Feiera, ať si nějak poradí.

Moc dobře viděl, jak se naježila. A nedivil se, opravdu to k ní vzal trochu moc těsně. Nerad, byla tak schovaná, že o ní nevěděl, ale stalo se. Nepraštil ji, tak si s tím nějak poradí.

Odpověděla mu na jeho pozdrav nevrle, což se nedivil. Ale to, co řekla potom... Zamrkal a pak se rozesmál. Jenže, tím ji možná utvrdil v tom, že asi fakt něco bere, což ho pobavilo ještě víc. Vyloženě se rozchechtal, až se celý otřásal.
Ale relativně rychle dostal svoje reakce pod kontrolu a už na ni jen s pochechtáváním kouká.
"To bylo dobré," pochválil ji. "A zasloužené," uznal a pořád se ještě pochechtává.
"Nechtěl jsem tě vylekat. Takhle trénuji v horách často, ale jak jsi byla schovaná, nebyla jsi s těma všema kytkama na sobě v tom vidět." Dostal ze sebe něco, co se celkem blíží omluvě.
"Trénink je pro bellatory důležitý a já si musím zachovat sílu a obratnost. Akrobatický let tohle vše splňuje," vysvětlil jí docela věcně. Tedy až na ten potlačovaný smích.

Prvně jen trpělivě vedl druhého vlka za sebou. Nemluvil, ale jeho uši živě rejdily na všechny strany a čenich také nezahálel.
Občas k něčemu přičichl.
Když došli na prostředek pastviny, zastavil i on a otočil se k Cyrovi.
Zvesela se na něj uculil.
"Tak schválně. Šel jsi jen za mnou, nebo jsi používal čenich? Zkus mi říct, jaký zvířata, co by se daly lovit, jsi cestou cítil, minuli jsme pět dost výrazných stop. Když to dáš, můžeš si vybrat, který ulovíme. Když ne, vyberu já." Zkusí ho pobídnout, aby měl trošku motivaci se snažit namáhat hlavu a vzpomenout si i kdyby nakrásně nedával tolik pozor. Paměť s pachy dobře pracuje, je šance a Adain to ví.
Navíc, prostě jen napínat Cyrana, kterého má vlastně docela v oblibě, se mu nechce. Uši napřímené, vtělená pozornost, je zvědavý, jak se na to mladší vlk bude tvářit.

_____
Samo si to prostě vymysli. :D Je fuk co tam bude.

Pozorně Zathriana sledoval. Snažil se v jeho postoji a výrazu odhalit známky agresivity nebo rezignace.
Ale nic takového nenachází.
Mladý budoucí bellator se zachoval klidně.
A dokonce se pak i naprosto věcně zeptal na situaci.
Adain se přátelsky usmál.
"víš, hlavní cností bojovníka není síla. Tu sice potřebuje. Ale ta se dá získat. Důležitější jsou jiné věci. Silný hlupák je k ničemu, porazí ho kde kdo. Bojovníka dělá schopnost zhodnotit situaci a neztratit hlavu pod tlakem. Schopnost znát svoje limity."
Naklonil lehce hlavu na stranu. "To vše jsi tady předvedl. Bojoval jsi, nevzdal jsi úkol, který byl už od začátku nemožný. A když to nevyšlo, neztrácel jsi zbytečně síly marným útokem, ani jsi nezačal vyvádět. " Vysvětlil mu klidně.
"Zkouškou jsi prošel. Vezmi si svůj parůžek a vrať se k ostatním. Nikomu ani slovo. Nemají vědět, co vlastně musí dokázat. " Jako to nevěděl Zathrian sám.
Ustoupil mladému vlkovi z cesty. Nic už neblokuje cestu k uloženému parůžku.

Ne úplně šťastně se na ni zadíval, což prozrazují hlavně jeho přiklopené uši.
Zafuněl.
"Ikke tam obvykle bývá a když ne, vrací se tam. Stačí počkat," zkouší ji trochu uklidnit. Moc se mu nelíbí, jak málo na tu nohu došlapuje.
Nepřišla mu moc choulostivá, když s ní zkoušel cvičit.
Nepodíval se ke křoví, kde uložil hlídaný předmět.
Rozhlédl se po okolí, jeslti tu není někdo další. Koneckonců, pak by ten někdo třeba mohl Asphodelle doprovodit, no ne?
Jenže tu nikdo není. Na druhou stranu, to taky znamená, že si asi nikdo nevšimne tak snadno, co tu ukryl. Obzvláště když to tu překryjí hned dva vlčí pachy.
Povzdechl si a zabručel.
"Dovedu tě k noře. Víc nebude potřeba, Ikke si už poradí."
Došel k ní a opatrně si rovná pozici, aby ji mohl podepřít odvést. Když bude opravdu zle, je silný a trénovaný. A ona je přece jen vlčice a menší než on. Mohl by ji prostě odnést.
Na křídlech se pak navíc vrátí rychle.
"Tak jdeme. "

Přiletěl k jeskyni, normálně se vracel z hlídky a už se těšil na Ikkeho.
Ale sotva vešel, ozvalo se houknutí jejich Alfy. Zarazil se, zamrkal a pohled mu padl na Ikkeho.
Krve by se v tmavorudém vlkovi nedořezal.
Ani si neuvědomil co a jak a v tu ránu byl vedle Ikkeho, s kňučením do něj strčil čenichem. "Ikke..." zavolal na něj maličko zoufale.
A pak se prostě nacpal mezi něj a tu kládu, kterou byl jeho milovaný léčitel podepřený. Nic tak nepohodlného rozhodně nestrpí.
Přitiskl se k Ikkemu, uši přitisknuté k hlavě. Trochou zoufale se podíval na Feiera, v očích samé otazníky a spoustu obav.

Koukl na ni a usmál se. "Vypadáš jako docela dobrý běžec. On je rozhodně dobrý běžec. Mohla by to být docela sranda." Mrkl na ni a párkrát zamával ohonem.
Ale pak se zase vrátil k vážnějšímu tónu.
"Můžeš se rozhodnout až podle stop, to není problém. " Přikývl. Koneckonců, na co si dávat cíl, co je zrovna těžko splnitelný a neměla možnost si to tu projít předem.
"Ale křídla tentokrát vynech. Sice je jasné, že je v budoucnu při lovu využívat budeš. Ale lov a prohledávání území s křídly je přece jen snazší a teď jde o prokázání schopností."
Ani on sám teď ostatně má křídla jen pevně složená k tělu. Ale je docela zvědavý, co předvede a co za kořist vybere.

<<< Nora

Te´d už se na ni vlastně usmál. "S tím souhlasím." Trénovat je potřeba neustále. Jen ta kse uchová síla a obratnost, o tom ví dost a dost. Však se také nefláká. Je rád, že to tahle vlčice vidí stejně.

A pak už běželi a za běhu na řeči nebyl čas. Musím uznat, že je dobrý běžec. Bude mít sám co dělat, aby tohle tempo ustál a nevypadal pak moc jako pitomec. Běhat sice umí, ale přece jen je víc letec. Naštěstí jako samec má trochu výhodu a naštěstí je obvykle dost v pohybu, aby to problém nebyl. Kdyby byla stejně vysoká jako já, nebo vyšší, asi bych měl brzo problém. Pomyslel si pobaveně. Asi bych si měl dát pár běhů s alfou.. možná mu navrhnu aby uspořádal běh pro všechny. Vzhledem k tomu, že asi každý ze smečky už viděl jejich alfu běžet, klidně i kvůli cestě od někud někam, je tato myšlenka skoro až morbidní.

Na místě také začal jen přecházet dokolečka, a uznale na ni kývl. Je rád, že ji ani v tomhle nemusí napomínat. Asi opravdu trénovala. "Byla ses někdy proběhnout s naším alfou? " Zkusil se jí zeptat. Třeba byla, co on ví. "Jestli ne, někdy to zkus." A nehodlá jí přiznávat, že on sám tak masochistické skony nemá. Možná.

"Každopádně, až se vydýcháš, můžeš se pustit do lovu. Je na tobě, co za kořist vybereš a jakou taktiku zvolíš, ale žádá se po tobě, abys ulovila minimálně na nasycení jednoho vlka na celý den." A já budu vše sledovat. "Můžeš se mnou uspořádat i lov ve dvojici, kdy máš právo mi nařídit, co mám dělat a lov vést. Nesmím do toho zasahovat, pokud nebude hrozit někomu z nás zranění. Kořist pak odneseš zpět k noře. " Zadal jí poslední část úkolu.