Príspevky užívateľa

Odfrkl si a znělo to vlastně docela zvesela, i přes ten jinak celkem vážný výraz. "Sám mám ohnivé srdce a magii. Zbrklost ale bojovníkovi nesvědčí. Zkus ten oheň využít líp." Na konci se ušklíbl.
Ale nepřestává být pozorný. Nedá tu Zathrianovi zadarmo vůbec nic.
"No tak se předveď," popichuje ho. Uši tmavorudého vlka jsou napřímené a rozhodně mu neunikne jediný pohyb jeho soupeře.
Lehce přikývnul, když Zathrian začal postupovat do oblouku.
Adain an to reagoval postupováním na stejnou stranu. Drží se tak, aby byl sám zády k hranici kamenného kruhu a stále byl mezi Zathrianem a kruhem. Nedovoluje mladému vlkovi ho obejít, drze u toho využívá, že jemu stačí ustupovat méně, prostě prostě je těsně u kruhu. Zahrian dále od něj musí obíhat delší poloměr.
A pak přišel další útok.
Adain lehce a elegantně vyskočil do vzduchu jako by měl na tlapách pružinky. Sice by Zathrian tak mohl zkusit ho oběhnout trochu bokem a pod ním, jenže to by mu tmavorudý mohl taky přistát na hřbetě.
Pokud mladý vlk rychle neuhnul, skončil při dopadu s pěkně tvrdou ránou předními tlapami do čenichu, zeshora, kam nedosáhnou zuby.
Jesti ale rychle ucouvnul, Adain jen dopadne zpátky a ani se vlka nedotkne.
Jenže v ten moment také vyrazí sám dopředu, proti němu, aby do něj znovu vrazil, tentokrát plecí do plece. Tmavorudé křídlo navíc pleskne lehce Zathriana přes oči.

Adain

- zimu často zmiňoval v postech, jako vlk s vyšší odolností vůči zimě byl ochoten pomáhat ostatním - například naučil Asphodelle nějaké možností tréninku uvnitř, bez nutnosti vycházet ven.
- často pečoval o Ikkeho, který je naopak na zimu háklivý, dělal mu "chodící topení"
- účastnil se kácení syslího háje (to symbolicky)
- účastnil se diplomatické výpravy ke Kultu za účelem získání léku na nemoc. Zde loužil jako ochranka, živé topení, potencionální zdroj ohně a potencionální zásobovač (stále probíhá)
- účastnil se šance pro tuláky, kde pomáhal s přípravou prostor

Nemocí nakonec onemocnět nestihl, měl to chytit až od Ikkeho. :) Takže tam nic.

"Ne, žádná. Jen se musíš dostat do kruhu." Potrdil mu ještě. Víc se ani nedalo stihnout.
Zathrian vyrazil jako střela. Ale no tak, taková zbrkost..

Adain udělal skok dopředu, snadno se vyhnul dychtivým, ale nezacíleným čelistem mladého vlka a tvrdě ho nabral z boku do ramene, až se nebohý Zathrian trochu proletěl, než přistál na zemi. Nalevo od místa, kam vedl útok. Naprosto bez šance se kruhu i jen dotknout.
Adain se pak s naprostým klidem přesunul opět mezi něj a kruh.
"Ledová magie a tak horká hlava, jo?" Rýpnul si do něj, zvědavý, jak na to zareaguje.

Když se Zathrian dostal na louku a zamířil si to k paroží, Adain byl už připravený. Posedával nedaleko, tak, že v první chvíli nestál v cestě.
Ale když už Zathrian vstoupil na kamennou louku a hrnul si to k parůžku, Adain vyskočil do vzduchu a s pomocí křídel se rychle přenesl mezi Zathriana a parůžek.
U adainových tlap je nápadná linie z kamenů, při bližším pohledu je vidět, že je to vlastně kruh. Kolem uložených parůžku.
Celkem velký.
Zmavorudý vlk stojí těsně před kruhem.
"Vítej, Zathriane. Na druhé části zkoušky. Nemyslel sis doufám, že to bude tak jednoduché... Jen někam běžet." Stojí napřímený, s vážným a na něj nezvykle chladným výrazem. Takového ho obvykle nikdo nevidí.
"Není mým úkolem jen hlídat, že běžíš kudy máš. Parůžek si musíš vybojovat. Musíš se do kruhu dostat přeze mě."
Tmavorudý udělal krok blíž. Vždy se hýbal plynule, jako by plynul. Teď i lehce rozpřáhl křídla. Tento obvykle docela přátelský a veselý vlk vypadá náhle děsivě.
"Smíš použít cokoliv dovedeš, s výjimkou magie."
Sám nezaútočil, ale udělal další krok blíž. Zathrian to má k hranici kruhu ještě dobrých deset metrů a Adain je tak metr od kruhu.
Prostor kamenné louky je čistý, bez zbytečných travin a nepořádku. Dost možná ho vlci předtím uklidili. Nebudou tu moc klouzat tlapy ani hrozit náhodné pády.
Ale pořád před zathrianem stojí zkušený dospělý bojovník.

Zůstal na místě, ale když chtěla převádět skoky, usmál se a vstal, aby měl lepší výhled. Rozhodně vypadá zaujatě. "Tak ukaž." Nějakou dobu to vypadalo dobře a na Adainově mávajícím ohonu je to znát.
Jenže pak to dost přehnala. "Opatrně!" Zkusil ji jště varovat, ne že by měla šanci tak rychle reagovat. Dopad nebyl dobrý.
Došel k ní, vypadá klidný a soustředěný a pečlivě jí packu očichal.
"Hlavně klid," reagoval klidně na její litanii. "Nezapomeň, že Ikke má léčitelskou magii, zvládne to. Zítra ti nic nebude." Pečlivě jí očichal tlapku. Není léčitel, ale vlastní rány ošetřoval mnohokrát. "Tohle sice vypadá šeredně, ale myslím, že šlachy sis nezranila. Zkus na nohu opatrně došlápnout."
Zatím to nevypadá, že by se ji hned chystal někam odvést. Koneckonců, má tu něco hlídat, těžko si to může nakráčet s tou věcí do nory, kde nejspíš bude Ikke. Zatím není ani moc nadšený z možnosti, že by jí měl říct, že odsud tak úplně nemůže. Tak to zkouší zvládnout jinak.

Neuvědomil si, že by taky smečka mohla slavit nějakou podobnou zábavu. Nikdo se o tom nezmínil, ale vlastně to považuje za docela dobrý nápad. Aspoň bude nějaká zábava.
Navíc, i Ikkemu určitě prospěje se trochu povyrazit, snad tam s ním půjde. Jen co se ubezpečil, že ano, zajásal. A informoval ho, že vyrazí sehnat něco k jídlu na oslavu. S tím pomoct může asi nejlépe.
Ikke nepotřebuje doprovod na místo, vyzná se tu líp než sám Adain, slepý neslepý. I tak by ho napřed doprovodil, kdyby Ikke chtěl, předtím, než by vyrazil na lov.

Využil rychlosti křídel a zamířil mimo území. Je dobré, že už počasí umožňuje normálně létat a fungovat. Jeho zima omezovala sice málo, ale i tak to nebylo na dlouhé lety. I tak si pro jistotu od léčitelů půjčil nějaké vymoženosti, aby mohl kořist k sobě kdyžtak přivázat.
Navíc, nemusel i tak létat kdoví jak daleko, natrefil na volném prostoru za území na skupinku bažantů.
Nalovil, co jen byl schopen za letu unést. a pak zamířil k nejvyššímu stromu.

Musel to být celkem komický pohled na letícího vlka, jak se snáší pomalu k prostranství, hřbet obložený ulovenými ptáky, jak se kolem něj komíhají.

Přistál trochu těžkopádněji než obvykle a půlka bažantů mu popadala. Otřepal se a sundal si i zbytek kořisti. Rozhlíží se, kam opeřence uloží. A jak to tak vypadá, už je tu připravené místo pro hostinu, takže oddělil zase bažanty od sebe a začal je umísťovat do prostoru, připraveném Asphodelle.

Adain se rozhlížel, takže si Rufuse všiml hned jak se nakone pohnul.
Zůstal na místě a s rozmávaným ohonem čekal, až k němu okřídlený vlk dojde.
Na jeho dotaz se zazubil. "Za mě parádně, nerozpakoval se přiznat. Koneckonců, Rufus si opravdu vedl dobře.
Teda jo, přiznávám. Kdybych tě opravdu najít chtěl, tak tě najdu. Už jen ta sbírka pachů byla nápadná. Jenže já taky věděl, že tam jsi a měl tak nefér výhodu. Kdybych o tobě nevěděl, nejspíš by mi to nebylo divné. Hlavně proto, že se skladba pachů měnila. Kdyby to byla pořád stejná sbírka kde čeho v čenichu, bylo by to nápadnější, myslí si, že to byl právě účel, takže z jeho pohledu je Rufus rozhodně schopný.
"I tady jsi ten úkryt měl dobrej. Nebylo tě vidět. Kdybych to tu prošmejdil, tak tě najdu, ale zase, nevědět o tobě, tak bych musel vyloženě náhodou přejít přes tebe.

časově po návratu bellatorů

Neměl problém si všimnout, že nevypadá příliš vyděšeně, spíš dychtivě. Za něj jsou to body k dobru. Má odvahu a věří si. Dobrý začátek.
Přikývl, když se zeptala na jeho jméno. "Ano, a můžeš mi tykat, v Azarynu si na vykání myslím moc vlci nepotrpí. Já teda určitě ne, " Zazubil se na ni a tím prolomil tu vážnou masku.
Na chvíli.Zadávání dotazu totiž bral vážně. Zkouška sama je ostatně vážná záležitost a lov pro smečku také.

Poslouchal její odpověď pozorně. Kývl. "Solidní odpověď." Schválil jí to, aby ji příliš netrápil. Sice nedává nervozitu najevo, ale i tak. Ještě je toho dost čeká. "Je důležité, že si uvědomuješ nebezpečnost takové situace. Ano, schovat se za balvany je dobrá cesta. Balvany stádo obíhá a zůstává tam malé bezpečné místo. Ale moc nepočítej s tím, že bys stádo odklonila. Kdyby se nebylo kde schovat, bylo by třeba snažit se dostat co nejvíce do strany a na svah a tam teprve zkoušet tuto taktiku. Ale věřím, že to by ti na místě došlo také. Ty máš křídla, mohla bys uniknout. Ale ostatní ne. Já bych v nouzi asi zkusil aspoń jednoho odnést nahoru na svah, a když by čas dovolil, i druhého. Ale ne každý vlk může unést druhého vlka. Jak silná jsou tvá křídla, Eirlys?"
Zadíval se na ni zkoumavě.
"Každopádně je tvoje odpověď dobrá, takže můžeme vyrazit. Běh je součástí zkoušky. Takže, ty běž první a určuj tempo. Cílem je doběhnout mimo území a ukázat, že umíš hodnotit své síly a uzpůsobit se jim. Takže, běž, já tě budu následovat. Pro běh a lov tentokrát nesmíš využívat křídla." Ale docela rád by její letecké schopnosti někdy vyzkoušel. Ale ne teď, teď mají oba jiný úkol.

_______________
Kam jsme to chtěli? Na Caynu? :D

Líně se protáhl v zatím ještě hnědé a suché trávě, co tu zbyla od loňska a vstal.
"Ahoj Asphodelle," pozdravil vlčici. "Ne, v pohodě, jen se tak poflakuju, jak se vede? A copak, že jsi hledala mě? Máš nějaké dotazy k tréninku? Posledně sis vedla dobře."
Adain ví, že je jen den před zkouškami. Vzhledem k tomu, že se přes zimu tato vlčice snažila trénovat kondici, předpokládá, že se rozhodla stát jako její sestra, bellatorem. Ne že by mu něco takovéhotvrdila. Nemá nejmenší tušení, kdo nakonec přijde ukrást figurku, co hlídá, ale jeho soukromý tip je někdo z těch, kdo se hlásí na venandi.
"Už zítra tě to čeká, co? Věřím, že si povedeš dobře. Nemyslím, že po vás budou chtít nějaký extrém, bojovat se naučíte," usmál se na ni přátelsky, párkrát zamával ohonem. "

Časově po ukončení zkoušky bellatorů.

Přilétal přes údolí a od nory byl už zdálky vidět. Silná tmavorudá křídla zabírají s jistotou zkušeného letce a nesou ho blíž a blíž.
Někde nedaleko něj letí jeho bratr.
Adain se pousmál. Za něj jsou ty zkoušky docela dobrý nápad a je rád, že může s nimi vypomoct.
Trochu ho překvapilo, že bude zkoušet i jednoho z budoucích lovců. To ještě zatím netušil, že půjde právě o vlčici, jejíž pach měl dojem, že cítil z Jarumiho. Ví, že půjde o Eirlys a popis podoby, ale protože ji nepotkal, její pach jinak než z bratrovy srsti nezná.

Zakroužil nad přítomnými vlky a pak, celkem nízko nad zemí, prudce mávl křídly tak, aby se prakticky zastavil ve vzduchu. Přikrčil křídla blíž k tělu a dopadl pěkně pružně na všechny čtyři dolů na zem.
Narovnal se, složil si křídla a rozhlédl se.
Uviděl Mornii, jak se už věnuje Iskovi. Je mu tedy jasné, kdo je jeho další svěřenec.
Usmál se a zamířil k Eirlys.
Než došel k ní, nasadil o dost vážnější výraz.

"Zdravím tě, Eirlys. Doufám, že jsi připravená." A doufám, že je to fakt ona.
Uši napřímené, ale hlas i výraz vážné, stojí před ní.
Vypadá vlastně docela důstojně. Není to žádný obr, ale jeho tělo je i po zimě dobře osvalené a pohybuje se spíš jako by plynul, než prostě šel. Chůze těch, co umí své tělo použít jako zbraň.

Nechal jí trochu prostoru pro pozdrav nebo pár slov. Sleduje ji, pozorně. Jako by jeho oči hodnotily každý jeho sval a viděly i to, co jiní ne. Jako by si četl přímo v ní a poznával, co dokáže, jen pohledem.
Ne že by to bylo možné vyloženě takto. Ale přesto, zkušený bojovník dost na těle druhého pozná. Těžko říct, co vlastně vidí.
"Představ si, že běžíš údolím, neseš si ulovené dva zajíce a míříš s nimi domů. Je to velké horské údolí, samý balvan, sem tam stará větev, ale bez větších stromů. Svahy z obou stran jsou dost strmé. S tebou další dva vlci, za které zodpovídáš. Jdete si v poklidu, každý nese nějakou kořist. Ale začne se ozývat dunění. Proti vám údolím běží stádo laní. Velké. Co v tu chvíli uděláš a co nařídíš ostatním dvěma vlkům, kteří nemají křídla."
Adain dobře ví, že velké stádo umí být nebezpečné. A že je důležité, jaké priority předvede mladá vlčice před ním, v situaci, kdy není sama. Ví, že to není zase tak snadná otázka.

Přikývl. "Tak snad to proběhne v klidu a třeba se to i podaří," Sám to bere docela v klidu a jak to dopadne, to bude řešit až to nastane. Příliš se tím nehodlá zaobírat, jen se postará o to, aby se jeho Ikkemu nic nestane. A samozřejmě i ostatním, co by třeba šli s nimi.
Nechce se mu od Ikkeho zvedat, ale přece jen je to nutné. Nedošlo mu, že Ikke asi poznal, že kvůli němu tráví mnohem víc času uvnitř, než jak by činil normálně, zima nezima a že mu to úplně nevyhovuje. Ale kvůli Ikkemu by zvládl i mnohem víc. To je jisté.
"Uděláme si hezký výlet, chytím ti něco k jídlu a budeme se spolu jen tak toulat," zazubil se vesele. Pak už vyrazili spolu k noře.

Pořád se chová přísně profesionálně. Jen se drží u Ikkeho, šeptem ho informuje o dění.
Na ostatní nemluví, prostě jen vypomáhá I|kkemu, nahradit mu alespoň nějak oči
Ale uši mu živě stříhají a oči rejdí všude Hlídá si dění opravdu velmi pozorně, s přístupem profesionální ochranky.
Je jasné, že by svou kůži nedal lacino, kdyby někdy došlo na konflikt. Ani kůži svých společníků. Ale také je jasné, že sám žádný střet nezačne.
Když se Ikke začal vyptávat na Hatiho a víru vlků z Kultu, měl co dělat, aby nepřiklopil uši. On sám by se asi takto nevyptával. Ještě mi tě zkusí odklákat... Aspoň že si nemyslím, že by ses nechal.

Když léčitelka Kultu přinesla rostliny, prohlédl si je velmi pozorně a vynaslažil se je Ikkemu o nejlépe popsat. Tvar květů, počet a tvar okvětních plátků, tvar stonku, listů, velikosti toho všeho, dokonce věnoval pozornost i detailům jeslti jsou stonky nebo listy ochmýřené a nebo ne. Vše stále jen šeptem k Ikkemu a doufá, že mu to vůbec k něčemu bude. Jestli nám je nechají, Feier by je mohl znát nebo vědět, kde je najít. I kdyby roslti na blbě dostupných místech, tak tam prostě doletím.

Běžel přes území. Tentokrát hezky po svých, žádná křídla. Dostal úkol. Nepočítal s tím, ale tak, proč vlastně ne.
Rozhodně byl trochu překvapen, když ho alfa zastavil a předal mu trošku zvláštní předmět. Cosi jako sošku. Jen kus větve se čtyřmi větvičkami, obalená listím a travinami kolem středu. Vlastně vzdáleně připomíná tvarem člověka.
Adaina to pobavilo, ale také ví, že možná tak připadá prostě jemu. Hrubá figurka není velká, docela dobře se nese.
Večer ji dostal u nory s tím, že ji má ukrýt a aspoň částečně strážit, od rána dalšího dne. Jiný vlk, jeden z mladých nebo nových vlků dostane za úkol ji ukrást. Adain neví, kdo to bude.
Každopádně dostal zakázáno létat. Sám neví proč, podle něj je spíš nápadné, že neletí. Ale možná o to jde, že?
Pečlivě ukryl figurku v křoviskách. A u nich si dal záležet, aby vytvořil stopy, které naznačují, že tu někdy přespává. Aby nebylo nápadné, že tu je jeho pach.
Pak odešel.
Aspoň pro tu noc.
Druhý den časně z rána se ale na podpalisko vrátil a napřed zkontroloval, že je figurka na místě.
Pak se trochu vzdálil. Pohybuje se po okolí, pořád jen pěšky a sleduje, jestli někdo přijde.

Den mu ubíhá dost rychle. Práce má až až. Nalétal se s větví dost. Byla to opravdu zábava.
Ale neustálé poletování, ještě s nutností být tak přesný, aby u toho neskončil kvůli té větvi v kotrmelcích, a ještě občasné použití magie, si vybírají svou daň.

S večere přistál nedaleko nory a prohlíží si vykonanou práci.
Cesta od nory k jeskyni je rozhodně průchozí.

Navíc, nebyl jediný, kdo se dal do práce. Tam, kde sníh díky jeho práci ustoupil a převládlo bahno, je od jiných vlků ze smečky položená výdřeva. Ví jistě, že nejméně jejich alfu zahlédl určitě, ale neměl moc čas sledovat, kdo jak postupuje v jeho stopách.

Každopádně je rád, že práci skončil. Je pořádně utahaný, až se mu nohy chvějí. Úmyslně hnal svou magii dost na hranu a sám sebe taky. Ví, že tady si to může dovolit.
Teď se jen hodlá schoulit vedle svého bílého léčitele, a spát.

Frustrovaně zafuněl. "No dobrá. Ale je to škoda. Vážně bych to pro tebe udělal rád." Dál se probírá jeho kožíškem.
"Snad bude. Říkal jsi, že na workshopu se tvářili docela vstřícně, ne? Každopádně se postarám o to, abys tu cestu zvládl, víc nemůžu udělat," slíbil mu jemně.
Opravdu mu dělá starosti, že Ikke půjde tak daleko v tomto počasí, ale ví, že není na vybranou. Nikdy nebyl tak vděčný za svou ohnivou magii jako teď. Na podobné cestě a v těchto podmínkách, může být záchranným lanem pro jeho bílého léčitele.
A pak to přišlo. Čas k návratu. Povzdechl si, naposled zafuněl Ikkemu za ucho a neochotně vstal. "No tak půjdeme." Hodlá si ho hezky doprovodit až do vyhřátého úkrytu.