Príspevky užívateľa

Aiduin upřímně neměl sílu se už více vrtat v tom, zda je to fatk Enkidu nebo ne. Protože i kdyby to nakonec Enkdiu nebyl a někdo ho jenom oblbl, stejně musel ochránit matčino tělo. Protože Bellanino vědomí musí se někam moct vrátit, až se vymění zase tady s impostrem
"Ne. Ani s doprovodem. A zvláště ne Bellana nebo kdokoliv jiný, kdo má rodinu v Norestu ale mimo kult odtušil Duiny. Tu druhou část nevěděl na stoprocent ale předpokládal to. Protože takové osoby měli největší potřebu pláchnout, jen cop budou moci a kult přece nechce ztrácet ovečky.
"Ano pokud překročí hranice. Tlapky bezvěřence nesmí pošpinit svatou půdu města. Pokud by ale zůstala v tvém těle za hranicemi, tak by ji macimálně odehnhali. Myslím" odpověděl mu sovu teorii a dosti se zakřenil, když papouškoval slova výše postavených vlků. Vážně doufal, že pokud je tu někdo, že je dost taleko, aby je neslyšel. Aby si jeho kyselí výraz spojili s čímkoliv jiným, než s jejich svatými pravidly. I kdyby pochopil jejich lásku k bohu, co neexistoval nebo minimálně dělal, že neexistuje, tak nepochopí nikdy ty šílená pravidla.
"Pravděpodobně ano.... Už jednou nám pomohla v dosti zapeklité situaci. Ale nevím jestli bych to riskoval. Čím méně vlků tuší, že se něco děje, tím lépe." musel se pochválit, jak se zvládl vzpamatovat. Jasně jeho hlas se stále lehce třásl, ale aspoň se nějak odsekl. Aspoň něco jeho nonstop život ve stresu mu přinesl. S každou další katastrofou je tak nějak zvládal s menší meltdownem a přestával tolik panikařit. Kolikrát dokázal je řešit! Do určité míry
"Zde vyhnání není možností. Jednou ovečka kultu navždy ovečka kultu." špitl, když se Enkidu vyděsil. Jo tady by ta pohroma z Nihilu asi měla horší dozvuk. Upřímně by se ani nedivil, kdyby ho nepopravili jenom protože byl její syn

Aiduin naštěstí unikl spárům Miriam a přistál o patro výše. Tak aby byl z dosahu ale zároveň ji neztratil z očí. Přemýšlel, zda prostě a jednoduše nezdrhne. Jenže se bál, aby ho nepronásledovala a on ji nezavedl na nějaké ho útočiště. Navíc se bál, aby se při honbě za ním nepřizabila. Protože nechtěl mít na svědomí někoho zranění nebo dokonce smrt. Už takhle ho deptalo, že je kvůli němu tak zoufalá. Jenže nejenže nevěděl, co s tím, tak to ani nebyla jeho chyba
"Prosím nebreč." řekl zoufale pár sekund předtím, než se přiřítila Sabrina jako černý uragán, co byla. Ona vážně měla nějakou schopnost ho najít naprosto kdekoliv. Pokud by někdy zdrhnul z kultu, pravděpodobně by stačilo nasadit ji a hnedka by ho našli. Ale byl rád, že se tu zjevila. Jasně poslední dobou, obecně si užíval její společnost, i když ho do určité míry stále děsila a mátla. Ale byla to jeho kamarádka. Když začala více méně Miriam odhánět, tak jí poslal vděčný pohled
"Hej já neztratil všechny city! Jenom mě Miriam mate, nechápu co jí je!" načepířil se jak naštvaný holub. Jasně chápal její záměr, ale nemusela z něho dělat bezcitu! To taky nebylo dobré!!! Ještě si Miriam bude myslet, že je to nějaký psychopat a bude mít tak dalšího vlka, který ho neměl rád až nesnášel. Stačilo, že Omara a Salome ho úplně v lásce neměli. Nepotřeboval sbírat další nepřátele.
"Nemusíš ze mě dělat úplně monstrum!" zašeptal celkem nahlas směrem k Sabrině a doufal, že Miriam ve svém pobláznění úplně nepostřehne, že Sabrina kecá. Teda věřil jí, že ho nechce dostat do problémů ale "zachránit ho". Však ona mu to pak otluče o hlavu později...

Aiduin byl hodně rozložený z toho, jak nemohl přijít, zda je to opravdu Enkidu v těle jeho mamky nebo ne. Protože baron Nihilu opravdu neměl zrovna paměť jako slon. Z doslechu věděl, že si moc toho nepamatoval z doby před přidání se k Nihilu. Takže bylo možné, že holt jeho paměť byla děravá jak cedník? Duiny nemohl sám sobě lhát a říkat, že ho neranilo. Protože upřímně pro něj to byla šťastná vzpomínka, na kterou se občas obracel, když potřeboval zvednout náladu. A to že jeden z hlavních "herců" si ji nepamatuje ho mrzelo
"To asi bude zapeklité. Jako nízce postavení vlci, nemůžeme opustit město. A pokud toto je výměna, tak je v tvém těle v Nihilu. Tam se ani jeden z nás nedostane" špitl zoufale, po té co radši přešel fakt, že si jejich seznámení Enkidu nepamatuje. To byl teďka velmi bezvýznamný problém. Cesta do Nihilu nebyla zrovna krátká. Nedala se udělat za hodinu, tak aby ho nikdo nezpozroval. Jasně Bellana jim teoreticky v těle Enkida, mohla jít naproti, ale to si by se mohli minout. "Lepší bude prostě doufat, že dojde v tvojem těle sem do kultu nebo aspoň na hranice města." rozhodl nakonec asi nejlepší řešení. Jasně mohli poprosit Lesley, zda by třeba pro mamku nezašla. Jenže to by znamenalo jí říct i tomhle problému. Ano věřil jí a Bellana taky, ale čím méně vlků o téhle patálii ví, tím lépe
Lesley je dobrá kamarádka. Menší velice barevná vlčka. Nikdo jiný tu takto barevný není, takže si já nespleteš.... Vyhýbal bych se mesiáši.... To je Černobílý vlk s křídly. Jenže zároveň teoreticky se mu nesmíš vyhýbat příliš okatě..... A pak nevím jak je na tom s Omarou, dostal jsem od docela seřváno a to se Bellaně nelíbilo..... A Salome je taky celkem fanatik, co chtěla mamku popravit-"" začínal se zamotávat do vlastních slov, že nakonec asi vypadal stejně zmateně, jak když Enkidovi nedošlo, že měsíc také svítí. Nedokázal udělat crash curse na všechny vztahy v kultu. Navíc sice byl stále dost závislý na mamce, ale už dávno nebyl malé škvrně, co se jí pletlo pod nohy. Netušil všechny její kamarády a nepřátele.

Aiduin si stále nechával odstup od Bellany ne Bellany, ale jeho držení těla a i obličej jasně zjihl, jen co zmínil možná Enkidu, že rád jeho a sourozence navštěvoval. Jasně nebylo to rozhodně nijak často ale stále častěji, než jejich otec. Navíc byl prakticky jediný další člen z Nihilu, kromě teda vlastní rodiny, který se k němu choval více přívětivě. Jasně většina neměla proti němu nic, ale zase zas tak se k němu neměla. Natož pak po incidentu
"Proč jsi mi neodpověděl na otázku? Ano moje mamka by si ze mě nestřílela, ale jak jsi sám řekl, nejsi moje mamka. A ta ti taky úplně nevěřila...." začal a nervózně přitom přešlapoval. Vlastně nikdy takto vlka nekofromfrontoval i když se snažil onehdy bránit mamku, tak spíše žebral než cokoliv jiného. Navíc vzledem k tomu, že se prakticky hádal s tváří mamky, to bylo ještě těžší. Ale tady šlo o zdraví jeho nejbližšího vlka! Musí to nějak dát!
"Chci pomoct, aby mamčino tělo bylo v pořádku, ale jak ti mám věřit, že jsi opravdu Enkidu a né někdo jiný z Nihilu, kdo zná jeho jméno a náš vztah? Jak mám vědět, že naopak nepůjdeš proti mým radám a nedostaneš ji do problému? " řekl své argumenty. Netušil, jak tato výměna těla fungovala. Zda byla jednostranná anebo mamka byla někde v Nihilu. To by byl taky průšvih a ani nechtěl myslet, zda by se to počítalo, jako odchod z města. Jenže Duiny poslední dobou spíše viděl vždycky tu nejhorší variantu, takže co když to nebyl Enkidu. Jasně Bellanino tělo vypadalo velmi vystrašeně a paranoidně, ale to mohla být jen hra na jeho city
"Někdo oslovuje zvláště pokud jsou věřící a výše bratře nebo sestro. Většinou se loučí nebo víta větou Ať tě provází světlo Hatiho, pozdrav tě Hati nebo jiná varianta s měsíčním bohem. S mamkou jsme stále devianti, takže jsme nejníže. začal říkat ty největší základy, co pochytil za tu dobu, co tu hnije. Byla to taková olivová větývka, za to jak moc nedůvěřivý je. Bylo to něco, co dle něho nešlo využít jako zbraň, pokud by udělal pravý opak. Přece jenom pokud by mu řekl, že nesmí na slunce, taky se mohl hezky tak začít promádovat v pravé poledne uprostřed města.

Aiduin koukal, jak Miriam pod ním měla nějaký záchvat nemoce nebo něco podobného. Protože toto chování nebylo rozhodně normální. Duiny se do určité míry od mamky učil, ale upřímně mu vždycky měl pocit, že má větší talent na léčení ran než na vnitřní choroby. Zvláště těch, co se týkaly duše. I když možná ty by asi v kultu nikdo stejně neřešil, protože to byla badna lunatiků. každopádně netušil, co za nemoc by mohla mít Miriam
"Bolí tě něco? Nebo cítíš nějaký divný pocit někde?" snažil se teda nějak pomoci. Ano Kult upřímně neměl rád. Nebo teda většinu vlků z kultu neměl v lásce nebo se jich bál. Ale Miriam byla neutrální a ke všemu stále chtěl být léčitelem. Jako mamka pomáhat jiným. To že holt to musel provozovat ve smečce, kde vlci měli o kolečko navíc byla věc druhá. Navíc pokud by opravdu vlčce pomohl, tak by třeba získal nějaké bonusové body, které sakra potřeboval
"Pro prosím nechoď ke mě blíže!" kníknul vystrašeně a začal panikařit, jen co řekla další zmatená slova a vyrazila k němu. Aiduin rovnou mávl křídly a odrazil ve snaze jí uniknut. Radši se nekoukal dozadu, aby zjistil, zda byl úspěšný nebo už bylo moc pozdě

Aiduin se od jeho mamky aspoň nesnažil při jeho zběsilém prohledávání okolí otáčet hlavu, ale skenovat pouze očima. Pokud by přece jenom někdo se pohyboval, tak mu nemuseli dávat více důvodů si myslet, že se tu děje něco nekalého. Protože to upřímně dle slov Bellany vypadalo, že se tu fakt něco děje
En..... En.....Enkidu?" zeptal se se velmi nejistě, jen co Bellana ze sebe vysypala celý ten příběh, co měla. Chvilku jen bezradně koukal na pouze tělo jeho matky, protože její duše nebo vědomí nebo jak to nazvat bylo někde v čudu v Nihilu. Upřímně nechtěl tomu věřit, jenže musel, protože se něco podobného stalo. Jak moc prokletí musí být, že se nestalo jednou, že Bellana neměla vládou nad jejím vlastním tělem, ale hnedka dvakrát.
"Kde jsme se poprvé potkali? zeptal se nakonec a odstoupil o několik kroků od Belly. Protože minule byla posednuta nějakým zlým duchem, co se snažil někoho zabít. Jak měl vědět, že i on se nestane terčem nějakého ducha, pokud by to ve skutečnosti nebyl jeho "strejda" Enkidu? Upřímně netušil, co by dělal. Kdyby to nakonec strejda nebyl. Nejspíše by skočil za Lesley a možná Sabrinou, a s nimi by snad vetřelce v Bellanině těla nějak spacifikovali a snad i přišli na to, jak ho vypudit.

Aiduin se zvedl do stoje, když se vlčka zarazila a zvolala k Hatimu. Už se bál, že dostane slovní výprask za to, že ji vyděsil nebo něco podobného. Byla věřící a ke všemu rozená v kultu, i když teda nevěděl, zda za to jsou nějaké bonusy. No prostě měl strach z kohokoliv, kdo mu jasně nedal najevo, že nesežere.
"Cože ?" řekl vyplašeně a roztáhl křídla připraven vzít nohy na ramena. Čelist mu pomalu upadla na zem. Čekala toho spoustu, od klidně odpovědi po seřvání pomalu za to že dýchá. Ale toto ne. Však se viděli pomalu poprvé. Na to se přece normálně vlci neptají ne? Hnedka takto od boku. Jasně trošku pochyboval, že někdo v kultu má všechny kolečka pohromadě, ale stejně
"Já ehm.... já ehm.... To se ptáte všech takto?" snažil se odklonit řeč kamkoliv jinam jenom tam kde teďka byli. Vypustil přitom velice nervózní uchichtnutí a začal tancovat na místě, jak mě ve zvyku. Jasně odpověď na to byla velmi jednoduchá. Ne nebyl zadaný, ano byl volný. Ale proč se sakra ptá? A ještě tak z ničeho nic!

Aiduin se zachcichtil, když řekla, že by to bylo super, kdyby danou magii měla. No pro ni možná ano, ale né pro kohokoliv proti komu by jí použila. Duiny si byl jistý, že do určité míry jsou vlastně už kamarádi., takže by se snad na špatném konci její magie neobjevil. I když si teda u Sabriny nebyl úplně jistý, jak moc to vnímá. Minimálně pro něho byla někdo, kdo se kamarádovi blížil nejlépe. Jasně měl mamku a Lesley byla taky něco jako kamarádka, ale byla věkem spíše k mamce a evidentně měla i ji radši. Takže určitá propast mezi nimi byla.
"Počkej ty nevíš, co je tvá magie?" zeptal se lehce zaraženě. Přece jenom Sabrina sice byla lehce mladší než on, ale né o tolik. Aiduin sám objevil magii jeho vlastní magii celkem mlád, ale to i jeho sourozenci. Tak pro něj bylo překvapení, že Sab je na tom jinak.
"Nečekal jsme, že s tebou budu polemizovat o takto složitých věcech."
řekl i když měl pocit, že Sabrina se spíše snaží uniknout nějaké přímější odpovědi. Jiný vlci by asi na ní zatlačili, aby dostali pořádnou odpověď. Ale stejně jako Sabrině, i když to on teda nevěděl, mu záleželo na tomto kamarádství. A tak to radši nechal být
"Jenže teďka má černý puntík u mesiáše za něco, za co nemůže. Jeden špatný další přešlap a co pak?" řekl, co vlastně ještě nevypustil nikdy před nikým. jasně mamce se svěřil svojí nejistotou, když přišli. Fakt doufal, že je nikdo neodposlouchává. Nechtěl dostat Sabrinu do problémů a navíc on sám to měl stále lehce nahnuté kvůli jeho scéně v nemocnici. Navíc by se nedivil, kdyby rádi využili příležitosti ho potrestat aby tím potrestali i Bellanu

Lesley x půlka vlčic v norestu Majdalenka
Ossian x Salome
Iska x Eirlys

Aiduin zrovna znovu "zahradničil", takže si nevšiml, že se k němu přiblížila jeho mamka. Nebo teda slovo zahradničil bylo docela velkou nadsázkou. Snažil se najít, kde roste nejvíce květin, aby tam mohl zkusit zasadit visterii. Protože snažit se zasadit všude celkem jedovatou kytku, byl fakt dobrý nápad. Ale on vážně potřeboval více barev do města, protože tak nějak marně doufal, že třeba mu to zpříjemní pobyt tady. I když to možná bylo jen zbožné přání.
"Co se děje?" zeptal se celkem ustrašeně mamky, jen co zaslechl jak se jí ulevilo, když ho viděla. Ihned všeho nechala být a šel jí naproti. Začal se modlit ke všem bohům, včetně toho prokletého Hatiho, co existují, aby nebyli v dalším průs#ru. Protože si byl jistý, že další trest už by sakra mohla být poprava. A silně pochyboval, že z kultu uniknou tak snadno, jak se jim podařilo z Nihilu. Hlavně už byl unavený, jak mu osud furt strhával pevnou půdu pod nohama. Aspoň půl roku klidu by si přál.....
"Samozřejmě. Stalo se zas něco s mesiášem?" začínal být fakt zoufalý z toho, jak moc paranoidně Bellana vypadala. A jak se začala ohlížet po okolí, tak se k ní přidal. Očima skenoval dokola připraven odlétnout nějak do pryč, jen co na něj něco skočí. Protože jestli znovu byla nějaká neshoda s hlavou kultu, tak by se ani nedivil, kdyby po nich šel někdo už teďka. Jenom doufal, že mamka nakonec Nirixe se nerozhodla dorazit. To by asi nenašli klidné místo na zemi, kde by se mohli schovat.

Aiduin odpočíval na jednom z vyšších pater nákupního centra. Jako vždycky vyhledával místa, kde měl výškovou převahu. Cítil se tak nad věcí, i když jenom obrazně. Aspoň něco. Aspoň v těchto chvilkách měl pocit, že má věci pod kontrolou a není jenom věčně unášen proudem sem a tam. Podle toho, jak se zachtělo jiným. Vlastně přemýšlel, kdy nebyl jenom pěšák v něčí hře, i když možná i to bylo nadsazení jeho postavení. On byl jenom jenom vedlejší škoda. Naštěstí z jeho toku mrzutých až temných myšlenek, vysvobodila něcí přítomnost. Poznal v ní Miriam. Rozhodně to nebyl někdo, s kým byl měl sálodlouhé rozhovory, vlastně t yvedl možná tak s Lesley a Sabrinou, ale aspoň veděl, že je v jeho věku. Chvilku na ni jen koukal a přemýšlel, zda se opováží vůbec na ni promluvit. Byl prach prostý deviant a tak se stále bál s kýmkoliv mluvit. Jemu postavení neklesne, pokud něco podělá. On půjde rovnou na upálení nebo ukamenování.
"Zdravím" řekl nesměle ještě z výšky, protože se upřímně bál jít za ní. Byl ale dostatečně nízko na to, aby na něj Miriam viděla a i ho zřetelně slyšela
"Moc pěkný úlovek. Je to nádherná maska." řekl an její kořist, protože to byla pravda. Rozhodně obvzlášnil její celkem nudný šedivý kožíšek. Rozhodně užitečný k životu ve městě. Ale Duiny dával holt přednost barvám. Díky masce hnedka dostala tajuplný nádech a z nudné skoro černé se stala barva tajemná a mystická

Aiduin se vlastně ani moc nepozastavil, že Abrax mu neodpověděl na jeho otázku. Ani by se nedivil, kdyby po tom pádu v kovové trubce holt neměl nějaké dlouhodobé následky na sluchu. Anebo byl stále tehdy ve svém světe.... Každopádně na něj radši Duiny netlačil s otázkou znovu. On sám občas otázku schválně ignoroval, když na ni nechtěl odpovídat. Tak dal takovou možnost i Abraxovi
"Ehm né to úplně ne." řekl dost rozpačitě. Za A protože stále se nenaučil nebýt nervózní z toho, že měl něco jako koníčky a vůbec z toho dávání vlastního názoru. Za B proč by sakra měl kopat hrob? Kdo jen tak pro zábavu kope hrob? Však nevypadá jako masový vrah, ne?
"Ehmmm..... Zahradničím..... řekněme..... vysoukal ze sebe nakonec celkem rozpačitě. Protože, když to nyní řekl před kýmkoliv jiným, než Lesley a mamkou, tak zněl jako šílenec. Kdo by sakra zahradničil a ještě ke všemu v kultu? Zvláště, když chtěl zasazovat jedovatou rostlinu. To byl asi otázka, zda nekope hrob možná byla na místě.
Duiny se nadechoval, že vysvětlí, proč to dělá a že se vůbec nesnaží přichystat si nějaký jed na mesiáše nebo něco podobného. Když zahlédl koutkem oka velmi zvláštního tvora. Zvířátko vypadalo děsivě ale zároveň roztomila, jak tak vlálo ve vzduchu s natočenou hlavou na stranu. Jako kdyby ho dvojice mladých vlků zaujala
"Abraxi, co je to?" špitl nervózně Duiny, protože třeba mu o tom jeho mamka říkala, když byl malý nebo něco podobného. I když si moc nedokázal představit, že by v kultu říkal jakoukoliv pohádku na dobrou noc, která by nebyla o všemocném Hatim.-

Aiduin byl dost překvapen, když nakonec ze Sabriny vypadlo, že ve skutečnosti si danou příšeru vymyslela. To ale nemohlo být možné! Však se pak zhmotnila přímo za ní! To by byla fakt divná shoda náhoda náhod, kdyby popis by se shodoval se vzhledem nějaké potvory. Třeba uměla měnit podobu podle sebe a odposlouchávala, když Sabrina splétala ten svůj příběh
"Neříkej mi prosím, že máš za magii, že co si vymyslíš tak se stane realitou." zažertoval i když teda jeho hlas byl uskřinutý. To by asi byla pohroma, kdyby to uměla. Ani si totiž nedokázal představit, co všechno by s tím dokázala a provedla..... Na popisu příšery, co dostal v nemocnici, bylo vidět, že má sakra bujnou představivost. Takže vážně doufal, že to co řekl není pravou.
"Takže mi nevěříš, když říkám. že je nevinná..... řekl polohlasem. Vlastně se ani nedivil. Přece jenom neviděla mamku při incidentu v Nihilu a vlastně ji pravděpodobně ani pořádně neznala. Duiny vycítil, že udělala Sabrinu rozpačitou, že ji způsobil nekomfort. Jedna část jeho byla spokojena. TO má za to, že nevěří v Bellaninu nevinnost. Větší část ale mrzelo, že způsobil nekomfort jednomu z mála vlků, kterého mohl považovat za kamaráda.
"Chápu. Přece jenom tvoje... teta myslím?.... říkala opak. A navíc si ji mimo Kult nepoznala. rozhodl se nakonec neohrabaně nějak udobřit se s ní.

Aiduin začínal lehce panikařit, když na první pokus Lesley neviděl. Doufal, že máminu přítelkyni najde v prvním baráku, kam zaběhne, a bude mít klid. Stále netušil, proč se kolem ní cítí tak v naprosté pohodě, ale nehodlal to teďka nijak zkoumat. Chtěl se nechat zklidnit a vyhrknout svůj problém i na někoho další. Ať na to není sám. Navíc Lesley evidentně měla Bellanu v lásce, takže jí třeba nějak pomůže. Sice netušil jak by mohla jít proti slovům mesiáše a sama nepřijít k úhoně. Nepotřeboval, aby více vlků, kterým důvěřoval, skončilo bez vody a jídla v bazénu. Zvláště když měl pocit, že ho Sabrina zradila.
"Lesley?" zavolal znovu, než se rozhodne jít zkusit hledat vlčku jinam. Byla to velká náhoda, když zahlédl světle zbarvený ocas. Duiny na nic nečekal a využil svá křídla, aby se nemusel drápat po stromě, jak nějaká veverka. Bylo to rychlejší a vlastně i elegantnější. I když by si velmi přál přistát hnedka vedle Lesley, na poslední chvíli si to rozmyslel. Větev, na které spala nebyla zrovna dvakrát tlustá. Lesley musela vážit o dost méně než on, takže to že unesla ji, neznamenalo že zvládne Duinyho váhu. Asi by mu nepoděkovala, kdyby se díky němu zřítila dolů. By Tak přistál na větvi o pár metrů níže. lo celkem divné, že musel zaklánět hlavu, aby na ni viděl
"Lesley? zakňučel znovu připraven s ní zatřást pokud ani teďka to jeho kuňkání ji neprobudí.

Aiduin schválně začal po zemi hledat semínka té rostliny, i když si nebyl vlastně ani jist, jak takové semínko vypadá. Bude vypadat stejně jako všechny ostatní ne? Prostě nějaké malé kulaté nebo oválné.... Otázkou taky bylo, jak ho vůbec nějak někam přesune. Přece jenom byla jedovatá. Pak byla vůbec tedy otázka, zda je dobré sice velmi pěknou ale zase jedovatou rostlinu takto rozšiřovat. Lesley měla pravdu v tom, že by ho minimálně mohl zkusit zasadit na místě, kde už roste jiný plevel. A třeba se taky uchytí
"Ehm ano byla." odpověděl lehce nejistě barevné vlčce, která ho její otázkou dostala z jeho přemýšlení o zahradničení. Nejenže nerad mluvil o jejich čase v Nihilu, ale upřímně nechtěl mluvit za mamku. Jasně zrovna toto byla dosti nevinná otázka a teoreticky i souvisela s jejich situací. Ale bál se, aby to negradovalo dál. Nevěděl, co všechno si totiž může dovolit říci a co vůbec Bellana řekla ostatním. Lesley do určité míry věřil, přece jenom v její přítomnosti cítil klid a mít. Rozhodně více než jakémukoliv jinému vlku z kultu nepočítaje jeho matku, ale to upřímně bylo jako být jednooký mezi slepými. Ano byla na tom nejlépe ale stále bídně.