Príspevky užívateľa

Zavrtěl hlavou. „Nemusí jít zrovna o cokoli špatného. Neřekl jsem tím, nebo jsem aspoň nechtěl, že jsi špatný vlk, Roihu,“ odpověděl mu na to klidně. Jak už zmínil, narážel spíše na samotnou diplomacii, než na přímé chování. Avšak kdo ví. Hnědý vlk vyroste a třeba se bude chovat zas úplně jinak. Však ono to tak bývalo poměrně často. „Svoji magii používám jen, pokud je to nezbytně nutné. Ani jen tak pro zábavu nebo pro provokování druhých,“ načal téma o magii, „i když ta tvoje magie nabádá k různým úmyslům, měl bys ji používat s rozumem. Sice ti musí dělat nějaké ty srandičky dobře, avšak není to správná věc. Magie je určitá síla, která by se neměla zneužívat,“ dodal k jeho slovům. Jestli se z toho poučí nebo ne, to byla jen jeho věc. Avšak chtěl mu jen poradit. Hlavně by to mohl být kus cesty k jeho uklidnění se. „To je dobře. Bez obav, ono to už přijde. Jak ti dojde, že máš určitou povinnost, začneš jednat zas jinak. Tak to chodí,“ podpořil ho. I když to úplně neschvaloval, věřil, že to s partnerkou zvládnou.

Brise to vysvětlil a ona, zdálo se, nakonec souhlasila. Za což byl rád. Nerad by se s ní rozhádal o výchově dětí. Nerad by se s ní rozhádal o čemkoli. Sdílet rodinu s vlkem svýho rodu bylo jednodušší, to ano. Svým zvykům rozuměli více než kdokoli jiný, ať by jim to vysvětlil jakoby. Ovšem Aikan si vybral Brisu a nikdy nelitoval. Vždy k ní rád přišel na návštěvu, vždy by se o ni rád postaral. Chránil by ji vlastním tělem, kdyby jí šlo o život. A brzy se oba dva budou muset postarat a chránit své potomky. „Tak jsem to nemyslel, “ pronesl humorně, i když to na jeho výrazu jako vždy nebylo skoro znát. „Je to jen náš prostý zvyk, že v rodu by měli mít potomci spíše tmavší barvy. Za to my si za partnery vybíráme ty se světlými barvami. Vždycky mi to přišlo tak zvláštní,“ přiznal se, avšak po tom, co mu Brisa olízla čenich, se k ní přitiskl o něco víc a co se dělo dál, to už psala sama historie.

Brisa se vším souhlasila, jen jedna věc ji zarazila. Ne, že by se divil. Více vlků tomu nerozumnělo. Někteří to dokonce odsuzovali. Jenže taková věc dokázala vlka připravit na situace, z kterých se v jiném případě složil, byť to vypadalo někdy divně, až nevhodně. „Je to jen obyčejné učení. Samotné ti musí být jasné, že vlčata kolikrát přebírají chování od rodičů, zachvíli - aspoň většinou - poznají, co je a není preferovaný způsob chování. Učíme je tomu se jimi neřídit, koukat na svět z více logického spektra. Abych uvedl příklad, převážně děláme různé činnosti ne proto, že by nás snad bavily, nebo byly hezké, avšak proto, že jsou užitečné, jakýmkoli způsobem důležité. Pokud se dítě chovalo příliš emotivně, bylo na to vždy upozorněno a brzy se pak naučilo, co se po něm chtělo,“ vysvětlil jí a doufal, že to znělo nadmíru srozumitelně. Bude s tím souhlasit? Těžko říct. „Dokáže nás to připravit na různé složitější situace. No vím, že vždy se může narodit vlče, co se toto nikdy nenaučí. Co bude prostě své. U nás takoví jedinci chodili na převýchovu. Zde nechám jen na tobě, jestli případně necháš svého potomka žít svým životem. Jenom to nebude vhodný pokračovatel rodu, jestli chápeš. Jako třeba, i pokud bude mít mnoho světlé barvy,“ dodal ještě. Už řekl vše, co potřeboval. Teď bylo na bílé vlčici, jak si to přebere.

Znovu se na něj podíval. Vlk si očividně jel fakt vlastním životem, avšak ano, ach to mládí. „Samozřejmě, ale i mluva dokáže kolikrát leccos říct o druhém vlkovi,“ odpověděl mu neutrálně. Vlk, který mluvil s prominutím jak hulvát, úplně diplomatický nebude. Aspoň většinou. No Roihu musel být (ne)vychovaný jaksi jinak. „Moje schopnosti jsou spíše více rozšířené. Kromě myšlenek si mohu také "přečíst", cos zažil anebo celkově informace, co jsou v tobě, ale nevypluly na povrch,“ vysvětlil mu shrnutě. Stačilo, aby se ho dotknul a mohl se dozvědět, co chtěl, byť měl z toho pak pěkný bolehlav. No pokud to nutně nepotřeboval, nevyužíval to jen tak pro zábavu. Magie nebyla vždy zábava. Možná by to neměla být vůbec zábava. Byla to moc, která by se měla využívat s rozumem. „Nebudu se ptát na podrobnosti,“ začal nad jeho slovy o rodičovství, „ale v první řadě se musí začít u sebe. Srovnat se, uklidnit se, prostě nebýt jak z divokých vajec. Ono se to jinak řekne a jinak dělá, hlavně v tvém věku, ale věř mi, jde to. Měli byste mít jako oba rodiče sjednocenou výchovu, vaše děti pak nebudou zmatené z toho, co vlastně můžou a co ne. A byť budu znít neslušně, neměli byste být jako třeba tvá matka. Shazování ideí a snů malých vlčat nikdy ničemu nepomohlo. I když záleží, kdy už je to přehnaný a kdy ne. To už budete muset usoudit vždy sami,“ dal mu pár rad do života, na jeho novou zkušenost. Ovšem fakt, že vlci mívali potomky čím dál dřív, se mu moc nelíbil. Za chvíli budou mít novorozenci novorozence, ne? Kdyby to bylo možné.

Na chvíli, na malou chvíli, se na hnědého zadíval. Se S'arikem si byli i celkem podobní. Nemyslel si, že už něco netušil. I když...se to stalo už víckrát, holt ne vždy každý tu spojitost poznal. Konec konců, tmavých vlků tu žilo víc než dost. Skoro každý tu mohl být příbuzný Noxe, haha. „Vlk nemusí být vysoce postavený, aby zněl diplomaticky,“ odpověděl mu klidně. Ve smečce nežil ještě tak dlouho, aby si vysloužil postoupit výš. I když...hmmm. Nad jeho dalšími slovy by se až pousmál...ale to nebylo asi možné. Roihu měl očividně divoké mládí. „Mládí je krásné, ale bývá občas i nebezpečné. Občas nepřemýšlíš nad svými činy a pak toho můžeš litovat. Tvá rozhodnutí mohou být zbrklá a nevyvážená. Někdy nezvážíš pro a proti a prostě jedeš. Není to tak?“ promluvil na něj. Sám byl mladej a praštěnej. Jenže v tomhle věku už vyspělej. To holt ta výchova. „To jsou hezká slova. Ale i jako tulák nemusíš být nikým. každý najde smysl života jinde,“ namítl. Avšak tušil, že hlavní důvod musela být jeho láska. Chtěl jí být na blízku, kdykoli bylo potřeba. Výrazy mládeže většinou znal...nad jeho poslední otázkou se skoro neznatelně zarazil. Přemýšlel, jaký byl úmysl tohoto dotazu, ovšem dále to nijak neřešil. Neměl problém mu odpovědět. „Už jsem vychovával děti, mladý Roihu. Proč se na to ptáš? Taková otázka bývá spíše neobvyklá,“ řekl neutrálně a střihl uchem. Copak se od tohoto puberťáka dozví?

Podíval se na ni. „To je jisté, každý správný rodič připraví své dítě na život a většinou se s ním na všem domluví,“ odpověděl jí. Věřil, že své přání splní. Že to přání splnit půjde. A nešlo jen o přání, ale i o správnou výchovu jejich dětí. „Děti Milagy jsou vychovávany logice a širokému spektru vědomostí a schopností. V mojí rodné zemi si každý volí svůj obor, takový, který mu půjde nejlíp a na který si bude hodit nejvíc. Což bývá i ve smečkách zde na Norestu. Bude jen jejich rozhodnutí, jakou cestou se vydají, každý má právo na svobodný výběr,“ začal a na chvíli se odmlčel, nechal si kožíšek čechrat větříkem, co se kolem proháněl. „Naše děti by měly vládnout určitou disciplínou a respektem k ostatním, netvořit si názor hned na první pohled. Také jsme vlci, kteří fyzický boje spíše omezují, nenecháme se hned vyprovokovat a pokud to je možné, spory řešíme spíše slovně. Emoce u sebe eliminujeme, dodává nám to určitou jistotu a sílu, protivník nemá šanci hned poznat, co se nám honí hlavou nebo co proti nám použít, co by nám třeba mohlo ublížit,“ pokračoval dále, klidně a snad i srozumitelně. „Kvůli našemu potlačení emocí jsou naše vztahy spíše domlouvané, ale abych uznal, náš vztah jakkoli domlouvaný nebyl. Pokud se naše děti zamilují, zabránil bych jim v tom jen velmi nerad. Byl bych i rád, kdybych měl možnost je v roce začít učit pracovat se zbraní Wara anebo jim povyprávět o historii našeho rodu. Aby znaly aspoň něco málo z původní země. A abych nezapoměl zmínit, s největší pravděpodobností budou ovládat magii Merger animo anebo magii tomu podobnou. Vyprávěl jsem ti už někdy o své magii? Ovšem nemusí mít magii žádnou, není ani úplně vyloučené, že budou mít magii úplně jinou,“ dokončil svůj dlouhý proslov. Rozuměla Brisa všemu? Kdo ví, ale vždy měla možnost se optat. „Avšak, osudu nezabráníme. Mohou se narodit děti, které se budou chovat úplně jinak než klasičtí představitelé rodu. Mohou se narodi děti, které nebudou chtít k Milaze patřit. To vše ukáže, až když se to stane. Ovšem, nebudu zklamaný, ani zdaleka. Pořád to budou naše děti a budeme na ně pyšný, ať se stane cokoli, budeme je z celého srdce milovat,“ dodal ke svému proslovu a olízl bílé vlčici ucho. Nechtěl, aby si myslela, že by své dítě profackoval, kdyby nebylo to nejlepší na světě. Kdyby nebylo podle jeho představ.

<< jehličnatý les

Poté, co Everett zahrabal bažanta, se vydali směrem k hvězdné jeskyni. Nováčkovi očividně ještě nebylo o hvězdné jeskyni řečeno, tak se toho ujal sám Aikan. „Každý nový člen smečky přízračných podstoupí zkoušku v jeskyni, pod zraky hvězd. Hvězdná jeskyně je naše posvátné místo. Většinou až do rána budete spát a budete mít vidiny nejčastěji vašeho budoucího života v této smečce. Samozřejmě, kdyby si vás hvězdy nevybraly, můžete mít vidiny jiné anebo vůbec žádné. Tak či tak, zjistíme, zda do naší smečky doopravdy patříte a zda vás hvězdy zavedly na to správné místo, kde budete dále žít,“ vysvětlil mu podrobně. Vzpomínal na svoji zkoušku, chvíli po tom, co se sám do smečky přidal. „Po celý zbytek dalšího dne se budete možná cítit mírně zmatený a unavený, ale to není nic, co by vlk nepřekonal,“ upozornil ho ještě, hodilo se tuto informaci pronést. „Z jakého důvodu jste si vybral naší smečku?“ zeptal se ho ještě po cestě... možná aby řeč nestála. Ale pokud by si nechtěl povídat, Aikan by jeho rozhodnutí plně respektoval. Když dorazili k hvězdné jeskyni, tmavý vlk pohlédl na už tmavé nebe, kde se začaly objevovat první hvězdy. „Je čas. Já zůstanu tady, před vchodem. Až se probudíte, o svých vidinách mi povíte,“ řekl mu ještě, než vešel dovnitř jeskyně. A i tak občas přemýšlel, kde se vzalo to tajemství hvězdné jeskyně...

Přikývl. „Vidím, že sloužíš smečce moc dobře. Gratuluji,“ poblahopřál jí. Jak mu pokynula, sedl si vedle ní na menší vyvýšeninu se skvělým výhledem a stejně jako ona se přitiskla k němu, dotek jí oplatil. I když chvíli mlčela, jakoby váhala - nebo si jen užívala výhledu -, nakonec promluvila. Celkem rád by viděl na světě své děti, rád by s Brisou splodil další generaci, avšak jak už přemýšlel, zvládnou to? A hlavně bílá vlčice? „Velmi rád rozšířím rodinu s vlčicí jako ty,“ promluvil k ní v odpověď. Pak pokračoval. „Ale má to svá specifická pravidla. Víš, že pocházím z rodu Milagy. Naše děti by měly mít trochu jinou výchovu, než můžeš být zvyklá,“ upozornil ji klidně. Vlastně ani netušil, jestli měla děti někdy dřív. Kdyby ano, mohla být zvyklá na jinou výchovu. Na jinou, než to bylo u vlků Milagy. Pokud spolu měli splodit potomky, musel ji více zasvětit do rodu a jeho způsobů a tradicí. A konec konců, nebude jí to nakonec příliš vadit? Co kdyby je chtěla vychovávat spíše podle svého? Upřímně ani jemu samotnému by se to moc nelíbilo. Byl věrný svého rodu. Nechtěl, aby jeho děti byly vychovány jinak, než způsoby rodu.

Trpělivě vyčkával, pozoroval dalekou krajinu, viděl skoro až na území jeho smečky. To, že se Brisa blížila, poznal podle jejího blížícího se pachu. Už znal její pachu dost dobře na to, aby ho poznal kdykoli a kdekoli. Přiblížili se k sobě a kdyby Aikan nebyl Aikan, usmál by se. No jako milagovec si udržoval stále neutrální, pro někoho až chladnou tvář. Byť to u něj vevnitř vřilo jakkoli. „Ahoj, Briso. Cesta proběhla v pořádku, žádné problémy se nevyskytly. Děkuji za optání“ odpověděl jí s mírným pokývnutím. „Jak se daří tobě? U vás v Nihilské smečce je vše v pořádku?“ zeptal se jí na oplátku. Věděl, že dřív či později bude chtít mluvit o rozšíření rodiny. A i kdyby ne dnes, tak příště. Buďme upřímní. Měli už věk, neměli ani možnost mluvit o nějaké daleké budoucnosti. Žádná daleká budoucnost už se pro ně ani nechystala. Ovšem i tak přemýšlel... zvládla by Brisa březost i porod bez újmy na zdraví? Nechtěl o tom takhle přemýšlet, no pořád byla jeho blízkou osobou a nechtěl, aby se jí cokoli stalo. Ale nechal na ni, aby toto téma načala. Bude rád, ať bude ona ta první, co k tomu řekne svoje.

Krátce na Nevaeh pohlédl, pak stočil pohled zpátky směrem k dvoum zajatkyním. „Jde o vlky z cizí, kteří natajno získat informace, které by jinak neměli vědět a donést je své alfě. Igniská smečka, odkud právě tyto dvě zajatkyně pochází, nás podezírá za úmrtí jednoho z jejich členů. Proto sem asi právě ty špehy poslali, aby se pokusili zjistit něco víc,“ vysvětlil jí podrobně. Nevěděl, až jak moc tomu rozuměl, no měla by se zasvětit i do více věcí, než jen ty základní. I když takový konflikt pro malé vlče nebyl zrovna nejbezpečnější. „Ale osobně si jako každý tady myslím, že se kdesi muselo stát nějaké nedorozumění,“ dodal už tišším hlasem. Byl by schopný někdo z členů přízračné smečky toto udělat? Okem prolétl dav, jenže podle pohledu mohl soudit kulový. Museli doufat, že to bylo celý jen omyl, jak před chvíli řekl. Nacházelo se tu víc členů, kteří by byli válkou ohroženi. Například malá vlčata Nwod'reoky nebo viditelně březí Anjel poblíž. Zajatkyně promluvily, požadovaly soukromou promluvu s Noxem přízračných. Možná by to tak bylo v konečném výsledku i lepší, kdo ví.

U nohou se mu taky motala Nevaeh, jeho adoptivní dcera. Zatím ji její rodiče nenašli a zdálo se, že už ani nenajdou. Ve smečce přízračných zůstane nejspíš navždy. Avšak ne, že by mu to vadilo. Spíš museli být její praví rodiče z této informace zdrceni. Že už nikdy svou dceru nenajdou. Podíval se na ni. Sice se ho pořád držela jak klíště, no už se neschovávala jak smyslů zbavená. Možná byla zvědavost silnější, no možná už se víc otrkávala - tedy i přes snad celou smečku přízračných a dva Igniské špehy. Tak či tak, s celou svojí smečkou po boku se jí nic stát nemohlo, ať by se stalo cokoli... například kdyby si zajatci cokoli dovolovali nebo jim někdo přilezl na pomoc. „Určitě máš nějaké otázky, Nevaeh. Klidně se ptej, rád ti odpovím,“ promluvil k ní, aby ji trochu víc rozptýlil. Sice by ji nenapadlo přiblížit se ke špehům nebo se motat ostatním pod tlapy jako jemu, jen chtěl, aby nebyla tak zmatená. Vždyť v takové situaci se ještě rozhodně neocitla! Tak jí hodlal osvětlit.

Aikan seděl v jehličnatém lese na území přízračných, na boku mu v klidu spočívala zbraň Wara a vyčkával. Byl dnešním dnem poslán, aby vyprovodil jednoho z pravé přijatých členů k hvězdné jeskyni ke zkoušce. Pocítil mírné uspokojení, když mu došlo, že vlci měli o přízračné stále zájem. Doufejme, že problémy s Igništími je okamžitě nevyplaší pryč. No věřil, že silní a odvážní vlci, kteří sem chodí, se určitě přidají k ochraně svého nového domova. Nedokázal si ani vlastně představit, že by někdo doopravdy... zdrhl a už se nevrátil. Znělo to divně a hlavně trochu komicky. I když to tak tmavý vlk moc nebral, každý musel jednat podle svého uvážení. Z myšlenek ho vytrhl čerstvý pach vlka, který se nadále blížil. To bude on. Vysoký tmavý vlk s rohy a ohonem vylezl zpod stromů zanedlouho. Zvedl se a s neutrálním pohledem a narovnaným tělem čekal. „Též buďte zdráv,“ oplatil mu pozdrav s mírným pokývnutím. Podíval se na jeho kořist a mušličku. To, co měl přinést ze zkoušky. „Bažanta prozatím ho zahrabeme někde poblíž a pak ho znovu vyzvednu a dám ho do zásoby smečce. Starší a děti ho určitě velice ocení,“ dodal ještě. „Tak vyrazíme?“ pobídl ho. Určitě věděl, co ho čekalo. „A abych nebyl neslušný, mé jméno je Aikan Tah'reza-wanehar. Jak zní to vaše?“ promluvil k němu znova, když se rozešli směrem k hvězdné jeskyni. Mušličku zatím upevnil někam do popruhů držící jeho zbraň, aby ji neztratil. To, co s ní pak provede, bylo asi na něm. Jestli se v těch popruzích nezapomene, haha.

>> hvězdná jeskyně

Spor s ignisem vyústil do výšin. Z ohnivé smečky byli vysláni špehové, aby se vloupali na území přízračných. Na cizí území. Těžko říct, co tím cílili a jestli si snad mysleli, že nebudou i přes zamaskování pachu nalezeni, tak se šeredně mýlili. Dvě Ignisanky byly zajaty a teď tu stáli v kruhu a obklopovali je. Aikan došel posléze a přidal se do kruhu. Zajatkyně byly hnědé a tmavě modré barvy a obě, byť museli být obklopené všemi schopnými členy přízračných a krčily se jak malá vlčata, i tak na všechny kolem vrhaly nepřátelský pohled. Mírně se narovnal. Rozhodně bude chtít S'arik důvod, proč se stalo to, co se stalo. Sám by to tak udělal. „Už nějakou dobu pachy kolem hranic zesílily. Jakoby nejen značkovali své hranice, ale taky měli za lubem i něco více. Byla jen otázka času, než se stane něco takového. Musíme jen doufat, že už se tu žádní špehové neukážou,“ promluvil k S'arikovi i k davu, i když sám Nox už tuto informaci od něj přebral. Jak dlouho to měli v plánu? Měsíc, dva? Či teprve pár týdnů? Na to úplně nedokázal odpovědět. Věděl jen, že jednou problémy přijdou. A přišly. Jak se s tím všichni vlci popasují? Jak tato situace dopadne? Při vzpomínkách na válku přemýšlel, že zažít to znovu už by se mu nelíbilo. Avšak svůj nový domov bude bránit, ať se děje co se děje.

Jaro pomalu střídalo zimu. Sníh tál a i na horách už se držel méně. Začaly kvést byliny různého druhu a zvířata různého druhu se probírala k životu ze zimního spánku. Aikan se vydal znovu na území Nihilské smečky, navštívit Brisu, což už byl takový určitý rituál. Ano, scházeli se vcelku pravidelně a Aikan jako pravý gentleman chodil vždy za svou partnerkou. I když by byl rád, kdyby se někdy přišla bílá vlčice podívat i k nim. Na druhou stranu, s případným nebezpečím od ohnivé smečky vedle ji nechtěl v momentální chvíli ohrozit. Vyskakovali si poslední dobou víc než bylo zdrávo a aby do takového problémů zatahoval i vlka z Nihilu (aspoň dokud to ne přesahoval úplně meze), to by mu nepřišlo vůbec slušné. A tak tahle cesta byla nejlepší možností. I když by neměl území vůbec opouštět a hlídat hranice pečlivěji než kdy dřív, S'arik o všem věděl a úplně mu to nezakázal. Kolem a kolem, hodně vlků z přízračných bylo ochotno dohlédnout na hranice. Takže tam zas na 50% nechyběl. Dnes si dali sraz znovu v horách, jenže zas jinde než třeba úplně poprvé, kde si vyznali lásku. Netroufnul si chodit někam do úplného hloubi smečky, i přesto, že to členům asi tolik vadit nemohlo.

Mluva hnědého se mu příliš nelíbila, zněla hůř než to, co do teď slyšel. Avšak každý člen byl užitečný a mluva ne vždy vypovídala o povaze vlka. O poruchách řeči by neslyšel poprvé. „Vítám tě ve smečce, Roihu. Jsem rád pro tvůj zápal poznávat všechny členy smečky. Je to velice důležitý základ pro začlenění se do smečky,“ promluvil k němu klidně. Hnědý vlk byl hodně mladý, ani ne ještě dospělý. Avšak zápal, zdálo se, měl a Aikan věřil, že to bude v budoucnu skvělý vlk. Teď s ním mlátily hormony, takže jeho chování mohlo být všelijaké. „Mé jméno jest Aikan Tah'reza-wanehar,“ představil se mu, jak ho zajímalo. „Z jakého důvodu jsi zavítal sem, do smečky přízračných?“ zeptal se ho poté. Pochyboval, že neměl žádný důvod. Vždy měl vlk důvod, byť byl víceméně velice jednoduchý. „Je ještě něco, co by tě zajímalo o naší smečce?“ položil mu další dotaz zdvořile. Aikan už tu byl nejspíš dostatečně dlouho, aby mu odpověděl na případné dotazy. Ovšem třeba měl zdroje anebo mu S'arik odvyprávěl vše, co chtěl i musel Roihu vědět.