Príspevky užívateľa

Podíval se na Navaeh, která se sice chvíli zdráhala, avšak pak se pomalu vydala k Brise a začala ji zkoumat. To mu přišlo ještě v pořádku, dokud nečekaně nezabořila čumák do Brisininého kožichu, až měla vlčice co dělat, aby neucukla. „Navaeh,“ oslovil ji klidně, aby mu věnovala svou pozornost. „Nemůžeš se kohokoli dotýkat, aniž by to nečekal nebo ti nedal svolení. Musíš dávat druhým vlkům osobní prostor, ne každému by toto mohlo být příjemné. Na oplátku ti i druzí vlci budou dávat osobní prostor a repsektovat tvé potřeby. Vyplatí se to,“ poučil ji. Věděl, že plno věcí ještě neznala, co nejdříve potřebovala vše naučit a ukázat jí to. Její vlastní rodiče to nestihli, než se ztratila. Aspoň většina vlků, pomyslel si chmurně, ale nahlas to nevyslovil. O těch přidrzlých druzích vlků, co rádi prokovali, mluvit nechtěl. To, aby se uměla chovat, vycházelo z jejího nitra, ne z ukázky jiných. Protože ne vždy každý vlk dával správný příklad. Prostě se učit od těch správných. V tichosti pozoroval, jak jí Brisa gesto oplacovala, však o hodně opatrněji, kdyby se to náhodou Nevaeh nelíbilo.

Nedalo si nevšimnout vlka, který procházel po hrázi přímo naproti němu. Jeho pach ještě nebyl přízračnými napáchlý tolik, tak usoudil, že šlo o nějakého novějšího člena rodiny. Čirou náhodou si vzpomněl na sebe, jak poprvé narazil na přízračné. Být Aikan někým jiným, bude šokovaný a radostí bez sebe, že našel znovu svého bratra, který ještě k tomu smečce velel! Jenže Aikan byl Milaga, tak ho tato informace sice překvapila, avšak nějak nehicovala. Jen si celý život myslel, že S'arik po odchodu ze společenství se už nikdy nepustí do alfovství jinde. Ale s největší pravděpodobností v tom hrálo roli více faktorů. Pokud měl kdysi někdo přízračné zachránit, nemohl to být asi ani kdysi nikdo jiný než právě on. Taky chvíli přemýšlel, že jak se dařilo vlkům v jeho rodném domově? Přátelům i ostatním společníkům? Měli nějaké problémy? Či zažívali poklidné období? No to se už nikdy nejspíše nedozví. „Buď zdráv,“ pozdravil hnědého, když se k sobě přiblížili blíž. Vlk vypadal mladý, určitě ještě adolescent.

Vztah s Ignisem byl čím dál vypjatější. Aikan cítil, že něco rozhodně plánovali a brzy se to dost zvrtne. No doufal, že ne tak ošklivě, že by někdo přišel k jakémukoli zranění, byť možné to žel bylo. Aikan hlídal hranice o něco více, avšak kdyby k nim vyslali nějaké špehy, šanci dostat se na jejich území měli vcelku velkou. No snažil se to zatím moc neřešit a rozhodl se udělat si menší procházku kolem hráze a třeba i zjistit, zda tu bylo vše v pořádku. ve vzduchu jen starší i novější pachy přízračných, vody a králíka, co tu musel nejspíše jen proběhnout nebo se vydal doplnit tekutiny. Když shlédl na vodu, všiml si malých i větších rybek, jak se pod hladinou zběsile proháněly. JIndy by i zkusil pár ulovit, ovšem zrovna měl jiné starosti a jídla měla smečka dostatek. Celkově jeho úkol byl jiný než lovit pro smečku i když občas určitý podíl jídla donesl. Otočil hlavu před sebe a pomalejším krokem se vydal dále podél hráze, s cílem se dostat na druhou stranu území.

Mírně pokýval hlavou. „Též,“ poznamenal neutrálně. Gwyn se zatím zdál jako rozumný vlk. Avšak nedělal obvykle předčasné závěry, rád si vlka prvně proklepl o něco víc. „Vůbec. Spíše naopak už jsem se měl tu čest potkat s Var'iinem a myslím, že má nakročeno celkem na dobrou cestu životem,“ odpověděl mu na jeho obavy. A'sena ještě nepoznal a kdo ví, zda se dočká, než rodina odejde z přízračných, no od bratra se třeba zas tak nelišil, kdo ví. „To zní logicky. A jste rozumní, že to proberete jako celá rodina mezi sebou a děti ze svých rozhodnutí hned neodstrčíte,“ řekl uznale. Plno rodičů to tak nedělala. Ovšem vlci Milagy měli holt více diplomatickou výchovu, že ano. Takže v mnoha situacích jednali úpe jinak. Ani Gwyn se nevyhl vyptávání, což Aikanovi ani nevadilo. Stejně jako chtěl tmavý vlk poznat více Gwyna, tak i on chtěl asi aspoň trochu vědět, s kým trávil čas. „Do Norestu jsem se dostal čirou náhodou. Nějakou dobu jsem tuto zemi analyzoval, až déle jsem narazil na přízračné a bratra S'arika, který smečku do teď vede. Smečka přízračných mi připadala jako vhodné místo, kde jednoduše dožít,“ odpověděl mu upřímně a stručně, bez nějakých rozvádějících vět. věděl o sobě, že už měl určitý věk a že tu navždy rozhodně nebude i když měli vlci Milagy vyšší věk dožití. „Odkud pocházíte vůbec vy, zda se mohu zeptat?“ optal se ho poté.

Přikývl. „Dobrá. Samozřejmě ti nechci v ničem bránit ani se vyptávat,“ ukončil tééma těmito slovy. Jistě, že nechtěl, aby se jí něco stalo, jenže každý sám musel usoudit, kdy se na co cítil. To za něj druzí nerozhodnou. To věděl dost dobře a ona nejspíše taky, tak toto téma dále nerozebírali. Když se vydali vyhledat první kořist, Nwod'reoka znovu promluvila. „Ano, Nimlogové. I když taková zvířata s podobným vzhledem spíše vlky neohrožují, pokud ovšem vlk neohrožuje je, na tyto tvory bych si dal obrovský pozor,“ odpověděl jí klidně při chůzi. Vypadalo to, že Nimlogové nemohli vlky ani cítit. Ne, nebylo radno si s nimi zahrávat. A hlavně pouštět mladé nebo nezkušené vlky hlouběji do hor. „Avšak bude lepší jít lovit spíše k lesu než k horám. Jak je známo, v horách se mnoho zvířat nenachází. Takže se nemusíme obávat, že na NImlogy narazíme,“ promluvil znovu. Takové setkání s jakýmkoli nebezpečnýmtvorem by nemuselo pro něj ani ji dopadnout ani zdaleka dobře. Jako pro kohkoli.

Navaeh jako reakci na Brisu zvolila svůj klasický styl, kterým bylo okamžitě se za něj schovat. Jenže věděl, že toto nemohla dělat navždy, tak ji ani už nějakou dobu za to neutěšoval. Musela se naučit, že byla potřeba více komunikace a vůle i když vlk nemusel být zrovna nejvíc přátelský. Kdyby vlk hned stáhl ocas k tělu, ničeho nikdy nedosáhne. Možná to znělo krutě, jenže tak to prostě bylo. „Toto je Navaeh. Přenedávném se ztratila svým rodičům a zatoulala se na naše území. Vzal jsem si ji do péče než si pro ni její rodiče přijdou. No žel zatím nepřišli,“ vysvětlil krátce Brise. No vlčky topení se v močálu a rozhovor s jeho bratrem potřeba vytahovat nebylo. No na uvažování, zda jí rodiče někdy najdou nebo ne, bylo ještě moc brzy. Hlavně, pokud se ztratila už mimo Norest. „Navaeh, toto je Brisa, moje partnerka. Myslím, že by se ti mohla velice líbit,“ otočil hlavu na vlče, krčící se za ním. Prvně se seznámí s pár přátelskými vlky a pak se pomalu, ale jistě, otrká.

Krátce se na S'arika podíval. Na jednu stranu vcelku očekával, že se po shledání s Nwod začne mezi nimi cosi dít, na druhou stranu ho to i tak celkem překvapilo. Jejich první děti jim zemřely ve válce a kvůli případné hrozbě ze strany Ignisu stáli přízrační na celkem tenkém ledě. Kdo ví, čeho všeho byla ohnivá smečka schopná. Musel dávat u hranic čím dál větší pozor... jakoby na známky nebezpečí a tak podobně. Pouze mu na to přikývl, nebylo co říkat. V tuto chvíli museli jen doufat, aby Nwod'Reoka přežila březost i porod ve zdraví a pohodě. Pravda byla taková, že už měla celkem věk. No kromě budoucích vlčat Noxe a její partnerky (nejspíš?) se tu nacházela i Navaeh, která jim odvyprávěla svůj příběh. Celkem se mu ulevilo, že ji rodiče neopustili naschvál. Pořád byla šance, že ji zde najdou a ona se k nim vrátí. Rozhodně by žila nejradši se svými rodiči. „Jsem schopný na ni dohlédnout a případně se postarat, dokud ji zde rodiče nenajdou,“ vyřkl, Navaeh stejně nejvíce důvěřovala jemu, před ostatními se měla očividně sklony schovávat (za něho, lol). Pokud ji tu někdy najdou,“ pomyslel si také. Oni vlci ji mohli hledat už někde hodně daleko za Norestem. „Než jsi sem do močálů dorazil, narychlo jsem jí ulovil nějakého hlodavce, takže už by měla být aspoň pro začátek dostatečně najedená,“ oznámil mu, kdyby jí náhodou chtěl taky něco dávat. Kdyby se po údajných dvou dnech strávených sotva na mršinách přecpala k prasknutí, tak by jí asi nebylo moc dobře. Snad to tu aspoň chvíli malá Navaeh zvládne.

Ano, Anokathra Aikanovi už o Gwynovi vyprávěla a tmavý vlk si spojil dvě a dvě dohromady, že tohle nemohl být nikdo jiný než právě Gwyn. „Abych nebyl neslušný. Ano, jsem Aikan Tah'reza-wanehar, její bratr,“ představil se mu dodatečně, světlý musel znát jen S'arika (no to bylo tu asi nebyl, kdyby ho neznal, že jo). „Dlouho jsem sestru ani vaše děti neviděl. Jak se mají? A jak se máte vy? Se vším spokojeni, tady ve smečce?“ zeptal se ho prve zdvořile. Neříkal, že nechtěl trochu vyzvídal (protože chtěl aspoň trochu poznat své příbuzenstvo, víte jak), avšak prvně chtěl začít nějakou zdvořilou a obyčejnou konverzací. Kým by Aikan byl, kdyby na něm hned vyhrkl vše, co ho zajímalo! „Jaktože jste se ale rozhodli, že tu nezůstanete natrvalo?“ začal ihned poté. Věděl, že se tu nechystali aspoň kdysi zůstat navždy. Na druhou stranu, za tu dobu se mohlo cokoli změnit. Jak už zmínil, neviděl je přece každý den. A ani nějak extrémně často.

Nwod už se tu očividně nacházela a jakmile Aikana zahlédla, vydala se k němu. Okem pohlédl na její kulaté břicho. Tuto novinu už se od S'arika dozvěděl. Spíš si nebyl moc jistý, jestli lov zvládne bez problémů. Avšak konečné rozhodnutí padlo na ni, nemohl ji nutit to odložit, hlavně pokud se na to fakt cítila. Jen by celkem nerad měl něco na krku... „Dobré, Nwod'reoko,“ oplatil ji pozdrav, když k němu došla. „Též je mi potěšením,“ odvětil na její další slova. Naposled se potkali v horách, což nebyla světlá vlčice ještě ani v přízračných. Hledala S'arika, od něho se dozvěděla, že tuto smečku vedl. Nepochyboval moc o tom, že se nakonec přidá. To zjištění, že ho přece jen milovala, ji dohnalo až sem. Její mise byla tudíž úspěšná. A teď... čekali vlčata. Už podruhé. Pozoroval ji, jak stočila hlavu směrem ke studánce. „Jsi si jistá, že se na dnešní lov cítíš?“ zeptal se jí poté, pro ujištění. Možná ji jen dával možnost to kdyžtak zatnout, kdyby náhodou. Nacházelo se tu dost vlků schopných lovů. Takže netřeba se namáhat, víme jak.

Dnešním dnem, v období na hranici zimy a jara, vzal Navaeh, svou adoptivní dceru, na menší (lol, větší) procházku, aby měla co nejdřív šanci poznat Norest, její nový domov. Být otcem, byť nevlastním, byl pro něj zdánlivě nový pocit. Ve svých jedenácti letech to zažíval naprosto poprvé. Avšak pořád to lepší poznat starší, ale zkušenější, než mladý a nezkušený a něco velice pokazit. Ono hlavně po tom, co se S'arikem její rodiče nenašli a malá se údajně stejně ztratila ještě mimo Norest. Aikan se stal vlkem, kterému důvěřovala nejvíce, nenašel se nikdo jiný, kdo by se jí s její dobrovolností mohl ujmout. A Aikanovi to vůbec nevadilo. Navaeh sice byla plachá vlčka, která se avšak rychle uměla otrkat. Možná to dělala i ta klasická vlčecí zvědavost? Určitě. „Navaeh!“ houkl na ni mírně přísně. „Neměla by ses tak moc vzdalovat a všude bezmyšlenkovitě poskakovat. Může se ti něco stát,“ napomenul ji. Hlavně se momentálně nacházeli poblíž řeky a tmavý vlk usoudil, že ten pád do bažiny jí musel dostatečně stačit. Až bude o něco větší, dá jí lekce plavání. Najednou ucítil pro něj dost známý pach. Vlčici slíbil že za ni brzy znovu dojde, ovšem to vypadalo, že ona si ho našla dřív. Že si JE našla dříve. Vydal se za ní naproti, když ji viděl na dohled. Určitě ráda uslyší třeba o Navaeh. „Dobré poledne, Briso,“ pozdravil ji mile a láskyplně jí olizl ucho. Otočil se za sebe, zda ho malá vlčice poslechla a hodlala se držet u něho.

Nwod'reoka. Ano, věděl, že se do přízračných přidala, vlastně se s ní kdysi krátce potkal, v kotlině. „Tato informace je mi už známa. Jen jsem ještě neměl příležitost si s ní nějak víc promluvit,“ odpověděl mu klidně. Však otázka zněla, zda bylo vůbec o čem mluvit. I když podle slov S'arika rozhodně ano. Jeho bratr poté navrhl projít se po proudu řeky, kdyby náhodou zachytili pachy Navaehniných rodičů. Pokud nebyla mladá vlčka zatoulaná nějak dlouho, měli šanci ještě její rodinu dostihnout. Kámen úrazu by byl, kdyby je našli a ti jim řekli, že se jí chtěli zbavit, ale o tom jindy. A proč to vůbec přiznávat? Mohli ji pak nechat kdekoli jinde. Jak se někdo dokázal jen tak zbavit svého potomstva? Zatímco se tedy vydali na cestu, druhý tmavý vlk znovu promluvil na Navaeh. Moudra slova. Mohlo by to dvoum bratrům pomoc v hledání, jakákoli nápověda se vždy hodila. Protože kdyby ji tu třeba fakt nechali, neřekla by jim to? Nevypadala jako ten typ, co by jen tak dobrovolně opustil své rodiče. Tedy vlky, kterým důvěřovala. Nebo by aspoň důvěřovat měla.

Seděli tam tak minuty, hodiny, tělo na těle, kožich v kožichu, čumáky nasávali vůni toho druhého. I když to v horách foukalo, oni se navzájem hřáli. Byli prostě spojeni a ať budou od sebe jakkoli daleko, jejich spojení nezmizí. A snad už navždy. Zvedl hlavu a rozhlédl se. Z hor viděli snad na celý Norest. Skvělé místo pro nějakou hlídku. Pomalu se stmívalo. Slunce zalézalo do svého pelíšku, v zemi věčně zapadajícího slunce. Jak to tam asi vypadalo? Jenže to znamenalo ještě něco jiného. Bude muset ukončit tento okamžik a vydat se zpět do přízračných. I když si právě našel lásku a chtěl by s ní strávit více času, pořád měl smysl i pro povinnost. Nemohl si jen tak na noc vypadnout, aniž by to nedal komukoli vědět. Takhle se pravý člen smečky nechoval. „Budu muset vyrazit zpět do smečky. Pomalu se stmívá,“ řekl jí prvně, pořád na ni přitisknutý. Pak se odtáhl a podíval se znovu na ni. „Brzy se zas uvidíme. Brzy zas dojdu,“ řekl jí ještě a přitiskl jeho čumák na její, na chvíli i zavřel oči. „Dobrou noc, Briso,“ rozloučil se s ní a vydal se nejschůdnější cestou dolu z hor. Ani nebylo potřeba zmiňovat, co bude mít ve svých snech.

Plně podporoval zápal Va'Riina do všeho toho učení. Byl jeho bratr taky takový, či si on spíše užíval dětství? Tak či tak, dlouho už ho mít nebude, ať se na tom příčíčí kdokoli-či cokoli. Holt to byl už jejich osud. Nemít dětství jako jiní. Neprojevovat emoce jako jiní. Ale výjimka potvrzovala pravidlo. Nemuseli takoví být všichni, tož pravda. Vyrazíme někam, kde není les tak hustý, promluvil k němu a pokynul mu, aby se vydal za ním. Pár takových míst už tu našel. Ať mají kolem sebe trochu prostoru a nemačkají se tu mezi stromy. A Aikan by nerad, aby si zbraň jakkoli o ty stromy odřel. Slova mohou mít někdy taky velkou váhu, podotkl, zatímco mířil hvozdem a přešlapoval spadlé větvičky. Její sestra měla zas například jiný typ zbraně. Uvažoval, že i taková bude určitě oba bratry zajímat. Zbraně je budou samozřejmě zajímat víc než třeba jen obyčejný lov. No časem se budou muset naučit vše. Dorazil na jednu z mýtin a počkal, až ho vlk dohoní.

Va'riin na něj okamžitě zareagoval pozdravem. Anokathra, ani její druh a děti oficiálně mezi přízračné nepatřily, jen tu dočasně žili. I tak někde podvědomě doufal, že se tu rozhodnou všichni zůstat a rozšíří tím řady smečky. Však nikdo je tu držet nemohl a pokud se budou chtít vydat dál, vydají se, že jo. To je správný přístup, odpověděl mladému na jeho slova. Vlci s geny Milagy většinou bývali jiné nátury. Chtěli se učit, chtěli vědět, nejen se honit za brouky a honit si ocasy. Bylo to pro ně specifické. Šlo vidět, že tento vlčík nebyl výjimkou. Vzpomínal na doby, kdy byl ještě vlčetem a prvorozený S'arik právě chtěl furt jen dovádět a bavit se, jejich tradice ho vůbec nezajímaly. Avšak byl napraven a nakonec se z něj mohl stát ten nejmoudřejší vůdce jejich rodné smečky, co kdy existoval. A také i přízračných zde na Norestu. Je ještě celkem brzy, tudíž mám dostatek času. Rád tě pozvu na lov anebo ti ukážu, jak vypadá takový boj se zbraní Wara, navrhl mu neutrálně. Učil už ses něco zběžně s rodiči například? zeptal se ho ještě. Výuka by měla začít co nejdřív. Ana to určitě věděla a musela mu už tedy něco ukázat.

První reakce malé vlčky bylo schovat se pod něj jako pod velikou barikádu. I z něho měla zezačátku strach. Nejspíš to patřilo k její povaze. Schovávat se před vším novým. Oč jde? stihl se zeptat ještě S'arika, než se pozornost obou obrátila plně na ztracené vlče. Bratr mu odpověděl, jak po tom příliš netoužil. Takže šlo o tmavě zbarvené vlče, ztracené, na území cizí smečky. Malá mohla být ráda, že se nezatoulala na území Ignisu. Co ti by s ní udělali? Zakousli jak lovnou kořist? Či by ji vychovali podle svých ideálů? Jestli by to vůbec šlo, když se všeho tak bála...ale věřil, že oni by to dokázali odbourat, ať už po dobrým či po zlým. Přikývl. Tož pravda. Pokud ji rodiče neopustili, určitě budou někde poblíž ji hledat, podotkl a přidal se k nasávání pachů. Cizí pachy zde lehce vyniknou. Pokud je nezakryje zápach z močálů. Sklonil se k vlčeti. To je S'arik, můj bratr. Stejně jako se nebojíš mě, se nemusíš bát ani jeho. Řekneš nám své jméno? promluvil k ní taky, snažil se jí ujistit, že žádná hrozba nehrozila a byla pravda, že znát aspoň její jméno by se hodilo. Maso už jedla, určitě ji rodiče stihli tím pádem pojmenovat.