Príspevky užívateľa

“Nebýt těch tvých drzých poznámek, ani bych nepromluvil. Prsty v tom máš taky. Odvětil rychle a napřímil se. Po chvíli už nevěděl, kam se vztekem a tak se pomalu vydal k Laile a chvilkama se mu pod pyskem zaleskly zuby. Ve většině hádkách po sobě ti dva chňapali zblízka a Lexa myslel, že dnes to nebude jiné. Byl ale v mnohem horším rozpoložení, než kdy dřív. Dalo by se říct, že dnes už jeho vztek vůči Laile a její nekončící drzosti vzrostl tak, že nad ním Alexei ztrácel kontrolu. Svou partnerku již od jakživa viděl jako tu mladší, slabší a méněcennou. Jako tu osobu, jež by k němu měla chovat respekt, viděl Lailah i navzdory svému novému postavení. Vlastně můžeme uvažovat, že mu bylo nějaké postavení ve srovnání s vlastními pocity naprosto lhostejné. Jenže tuto teorii lze vyvrátit tím, co nastalo, když se o jeho ponížení zmínila sama Laila. ”To už je moc. Mlč už!” A hned na to se po partnerce vrhnul.

O přítomných dětech měl jisté potuchy. No jak při svém příchodu, tak i nyní o ně nejevil velký zájem. Jestli tam někde ve stínech místnosti byly, tak ať. Byly mu jedno i když se v místnosti po chvíli objevila ta jedovatá Růžena. A nehledě na to, zda opět dojde k hádce. V tomto ohledu nevnímal zbytek rodiny, jako dostatečně validní důvod konflikt ukončit nebo vyvolávat někde jinde; ne před nimi. Jejich vztah k rodině a její situaci z pohledu Sabriny a Abraxase nikdy nezažil a tudíž nechápal, kolik problémů a stresu jeho jistá agrese dětem přináší. "Beztak ses modlila, abych už nepřišel. Nehraj si na hérečku." Zamručel. Opravdu si to tak myslel. Sice mluvila, jako by Lexovi poroučela, aby zůstal doma a staral se o domácnost, ale on cítil, že by se jí Lexa víc líbil úplně cizí a daleko od úkrytu. Stále ale cítil nějakou vnitřní povinnost vracet se občas domů a pokusit se o jakousi výchovu vlčat. Tedy tak tomu bylo dříve. Teď už byli raťafáci přece větší a samostatnější. O to méně se domů Lexa taky vracel a Laila mu to očividně ráda dávala sežrat. "A co ty?" Neodpustil si namísto poslušné odpovědi provokativní otázku s vyzývavě se na partnerku zašklebil. Bylo mu jasné, že jestli měl Hati mezi těma dvěma oblíbence, který vůči němu skutečně plnil povinnost, pak to byla určitě Laila. No neubránil se touze partnerku nějakou blbostí rozčílit.

Ležel v koutě místnosti a nezaujatě bručel. Na první pohled šlo znát, že má špatnou náladu a dát se s ním do řeči by znamenalo znepříjemněný zbytek noci. Zatím se však nikomu o svém rozhořčení nepřiznal. Dokonce sám sobě odmítal přiznat skutečnost, že se dnes asi vyspal do zelena a teď je nabroušený naprosto bezdůvodně. Kéž by uměl takovéto hořkosti alespoň vstřebat sám. Bohužel ale on potřeboval někoho, nějakého chudáka, na kterém by si mohl takovou zlost vylít. No v jeho případě to bývala velmi často Lailah, která když se zjeví a nedejhati prská, že Lexa doma zrobil cosi špatně, tak bývá peklo.

Poslední dobou to šlo s Lexou dolů. Ne nejlepší situace s rodinou, především tedy partnerkou, spěla pouze a jen k horšímu. Možná proto se ocitnul na tomto postu v kultské hierarchii. Dostal od Hatiho jediný pořádný úkol a to mít vlčata s Lailah. Lexa tento úkol chápal tak, že měl potomky i příkladně vychovat, neboť Hati zjevně nebyl s Lexovým činěním se v této oblasti zcela uspokojen. Určitě se mu nelíbily konkrétně hádky s matkou těchto vlčat a proto dal mesiáši jakési znamení, aby bývalého popravce dostal na tuto potupnou pozici. Kdysi si mohl dělat téměř cokoliv, co se mu zachtělo, cestovat za hranice, lovit v jakýkoliv čas, bavit se s kýmkoliv. No nyní se cítil, jakoby v kleci. Jediná pořádná činnost, na kterou měl plné právo, bylo modlení. A to provozoval vskutku často. I dnes se ocitnul na střeše jednoho z domů a s hlavou nasazenou vzhůru k chladnému hvězdnému nebi rozjímal a modlil se k bohu noci.

Nyní se konečně vracel do centra, aby předal Laile její vyslouženou svačinu. Za to, že mu úspěšně dala potomky a očividně se je zatím nepokusila sníst, jí byl vděčný a popravdě se mu začínala i líbit. Líbila se mu, jako ta žena v domácnosti. Kdyby nikdy předtím nepotkal vlčice, které se už staly jeho životními láskami, do Laily by byl i schopen se zamilovat. Jakýsi cit si ale přece snažil zapírat. Kdyby ji začal milovat, viděl by to ve své hlavě jako zradu těch předchozích. Byly mrtvé a jemu se stále stýskalo. Byla by ostuda je jen tak nahradit hyenou, jako byla Laila. Ach snad jim vychová alespoň úctyhodné potomky. Snad nezdědí po matce charakter rozzuřeného rosomáka.

Dnes se vydal na lov, aby zajistil Laile něco k snědku. No na čas se dnes moc nehleděl. Vskutku mu ten lov trval, ale stál za to. Nakonec se mu podařilo ulovit pořádně vypaseného zajíce, který jeho partnerku určitě naplní. Jídlo pro celou rodinku bylo velmi důležité. Čím více jídla, tím více mateřského mléka, tím více vypasená vlčata a nakonec potěšení otce z pohledu na vzrostlé a silné potomky. Až vyrostou, určitě z nich budou správní Lazarowci. Nebo alespoň z půli Lazarowxi. A Lexa se modlil, aby tak i vypadali.

Hrdý papínek se nacházel jen pár metrů opodál, když si jeho partnerka ulovila svačinu. Musela už být dost hladová, neboť v tomhle stavu moc ven nechodila. No v každém případě tu pro ni Lexa v zubech držel kousek lepšího potéšení, než-li nějakého zakrslého potkana. Byl to tlustý zajíc, jehož zbytky snad později naplní i Alexeie.
Přišel ke vchodu do úkrytu a nahlédl dovnitř, aby Růže nabídl víc jídla. "Na, tohle je lepší, než potkan" , řekl a pokusil se nenápadně vklouznout dovnitř, aby se na ty mladé podíval. "Ukaž mi ty dravce." Samozřejmě tímto výrazem označil jeho vlčata. Lépe by je nazvat nedokázal!

Tak nějak pochodoval kolem hranice a rozmýšlel o jeho domovině. Nebyl si jist, co ho v posledních dnech přinutilo myslet zrovna na svou minulost, ale stávalo se mu to poslední dobou celkem často. Potýkal se dokonce i se sny, ve kterých vídal své staré známé a to nejen ty, které poznal v norestu. Možná byla příčinou těchto myšlenek třeba Ebony, která mu víc než dost připomínala Lazarowskou slečinku. A možná, že její kořeny k Lazarowcům také sahají. V tak či onak měl v plánu za ní dojít a o tomto tématu se pobavit. Byl to přeci jen právě on, kdo pomohl jí vydat se na správnou cestu v Hatiho stopách. Byl jí téměř otcem a mohl by svůj rod trochu rozšířit. Proč s tím nezačít u ní.

Stále ještě ufuněný obřík doťapal až k bazénům a teprve tady upustil svou kořist na zem. Chápal, že to, co se chystal udělat, bylo dosti neslušné, vlastně i nanejvýš nevhodné, ale potřeboval to pro svůj dobrý dojem. Uchopil jednu ze zadních nohou srny a po chvíli škubání a trhání halvou se mu podařilo nohu urvat. Poslouží jako dobrý pokrm na jeho a Lailino rande. Ta bude koukat, jak šikovný fotr jejích budoucích dětí je! Pyšnil se v duchu a konečně cítil úlevu a potěšení z úspěšného lovu. Sic se nejednalo o nic zvláštního, no komu by taková mladá srnka radost neučinila. Obzvlášť, když byl Lexa na svůj úlovek sám a sám to také dokázal. I se svou váhou a těžkým tělem, ha!

Schůzka s Růžou se blížila rychlostí blesku a on stále s prázdnou. No tady v lese už se to naštěstí hemžilo čerstvými a voňavými pachy, které se pozdávaly jako dosti nadějné. I nadějné vskutku byly, neboť podařilo se mu narazit na docela osamělou srnu mezi lesním jarním listovím. On přikrčil se k zemi, připlížil se blíž s těžkostí a spustil svou magii. Ano, i k lovu se dala jeho schopnost dobře využít. Nebohé zvíře tím dokázal sic vyplašit, ale také slušně zmást a ať už se po rozplynutí halucinací dala na útěk kterýmkoli směrem, on měl větší šanci ji chytit. Byla totiž tak či tak zmatená jak lesní včela.
Zda-li se velkému obříkovi podařilo mladou srnku ulovit? Po nějakých chvílích a zdlouhavém nahánění zvířete po lese se mu to přece podařilo. Funěl jak lokomotiva a nohy se mu únavou třásly, ovšem držel v čelistech drobné zvíře a vlekl si jej do města a vítězně se při tom ksichtil.

Pravý čas už byl téměř tady a on stále s prázdnýma rukama nechtěl se vydat na domluvené místo. Nechtěl, neboť ještě ani krysu neulovil. Nač by vůbec zval Lailu na večeři, když by neměli co jíst? Ach jaká to ostuda.
Alexei snažil se snažil vypátrat jakýkoliv čerstvý pach kořisti, aby si mohl oddechnout a pustit se do lovu. Zaradoval by se, kdyby se mu konečně podařilo něco vypátrat a on neměl ostudu před svou nastávající družkou. Jenže ono se tak nedělo. Ať už hledal, jak to sám dokázal, nevyčenichal ani starého chrobáka.
Několik chvil pochodoval nedaleko hranic Kultu a neúnavně pokračoval v pátrání, no nakonec usoudil, že za kořistí bude lepší se hnát někde, kde je více zeleno.

Pro Hatiho svatého! Lexa tu ještě nedávno pubertální ludru opravdu pozval na rande. Ach Hati, snad to děláš i v můj prospěch. Zadoufal si pro sebe. Nebýt jeho víry v Hatiho a Hatiho samotného přání, styděl by se za sebe. Pod zem by se nejraděj propadl, samozřejmě pokud by podlehl jejím prosbám, což by se dost možná ani nestalo. "Ten byl dobrej, Růža." , uchechtnul se s pobavením. Ona a vychovat z vlčat slušňáky? Tak tomu nevěřil. Sám by ze svých potomků něco takového neudělal. Byl si jen jist, že nevyrovnaní a zmatení divočáci, co si ani nehledí do tlamy, by z toho nebyli. "To doufám." , odfrknul ještě, ale už s trouchou naděje v hlase.

Lexa protočil očima v sloup a poraženě odpověděl: "Stejně bych to nenechal jenom na tobě. Ještě bys z toho vychovala divou zvěř." Vskutku si to tak ale představoval. Vždyť ona sama byla taková vzteklá krysa bez ukázněnosti. Alespoň před ním se tak tedy nestyděla prezentovat. Co by asi tak vyrostlo z harantů, kteří by k tomu všemu nesli jeho geny? Nejen, že protivné a drzé, ale i tvrdohlavé a cílevědomé by to bylo. Ta kombinace se Lexovi sic trochu zamlouvala, ale leda pod podmínkou, že by na tom měl svůj podíl. Laila měla nakonec stejně asi pravdu. Nejlépe by se vlčata rozvíjela ve stabilní rodině a s ráznou tlapou otce. "Dobře dobře tedy... vyřídím tvůj souhlas Mesiáši a tebe... tebe zvu na večeři." , řekl s námahou a trochu se nad tím pozastavil. "Ne, že bych to dělal rád."

Ani se nenadál a ona už si tu plácala jednu podmínku za druhou. A co by, kdyby se jednalo o nějaké jednoduché podmínky, které by nečinily Lexovi v životě překážky, jenže ona chtěla naprostou šílenost. Sotva se na ni přestal soustředit jako na to malé vlče, které se mu bylo schopno schovat pod kožich, a ona už tu po něm chtěla rodinu. No po tomto požadavku mu doslova spadla čelist. Hatiho přání jistě bral jako za svatou věc, souhlas s Lailah pro něj byl samozřejmostí a tak jej ani nevyslovil. "Ty a já ve vztahu? Ale jak si to představuješ, Růža?" Zeptal se udiveně, ale kdesi hluboko uvnitř jej to zahrálo. Nebyl si jist, zda ho tak zahřála vidina stabilní rodiny, vědomí, že je někdo přece schopen s Lexou sdílet část života a nebo jen fakt, že Laila není až tak nerozumná. A vlastně to mohlo být taky všecko dohromady. "Přece by sis o mě ani kolo neopřela."

Nespouštěl z vlčice oči, aby jí dal jasně najevo, že není žádný lhář. Jak by přece vůbec mohl lhát o Hatiho přáních? Snad i Růžoproužek věděla, že za takovéto lži by jej mohl potrestat. "Ne, kéž bych mohl." Zamručel a vlčici si pečlivě prohlédl. Pěkně od hlavy až k patě. No lhal by, kdyby řekl, že její postava a kondice není nanejvýš žádoucí. Byla to vskutku pěkná vlčice, to ano, ale příliš mladá a nezralá. Nejen, že byla schopná Alexeie nepředstavitelně vytočit, ale taky to není dlouho od dob, co se sotva učila lovit. Alexei už si toho prožil tolik, dokonce už i nabíral té své dospělé moudrosti. Ve vztahu s ní by si připadal, jako by byl sám jejím otcem! "NE!" Štěknul a nehodlal couvnout, dokud si neuvědomil, že Hati stále kouká. "Teda... pokud to tak chce Hati, asi to bude správný... i když... no to je fuk."