Príspevky užívateľa

Po jistých chvílích to vypadalo, že to zde bude muset vzdát. Nic zde nebylo, jen sem tam koutkem oka zahlédl nějaký ten pohyb, jenže kdyby bylo v blízkosti hnízdo a zoubci by si všimli Alexe, zcela jistě by si jej bránili a vrhli se spíš po něm, než se kryli. V tomto případě ještě prohledal pro čistou jistotu poslední zákoutí a pak se vydal na zpět mezi budovy. Hledání zoubků bylo těžké. Dokonce při každém zvuku, co zaslechl, tiše a naštvaně zavrčel. Potvory jedny, by se taky mohly přestat neustále množit.

Pochybností měl v momentálních pár hodinách plnou hlavu. Přes den si našel skvělé místečko, kde i v čas slunce byla pěkná tma a dobře se tam spalo. Bylo to přesně zde v nedalekém tunelu či co to bylo. Proběhl zde i jeho ceremoniál. To byla strašná noc vskutku. Bolely ho záda a za krkem a div, že neusnul. To by byl páni nějaký trapas, aby uprostřed toho usnul a tím si pokazil postavení. Sice to bylo dost nepříjemné, ale přes to, nebyla to žádná akce a někdy se to Lexovi pozdávalo málo na to, aby ostatní věřili nevěřícím. No pusťme konečně tyto myšlenky ven z hlavy a mysleme raději na zoubčí hnízda. Z rána se probral do docela chladného a vlhkého počasí. Začínala se pomalu, ale jistě blížit zima, to bylo poznat. Postavil se a protáhl, aby se mohl znovu vydat hledat snídani a nebo rovnou i ty přerostlé hlodavce, na které neustále neměl to štěstí narazit.

Fuuu! tak jo. Centrum, to už věděl kde je. Sice mu polohu domova nepopsala tak přesně, ale přeci jen řekla. Stačilo to. Teď už zbývalo ji tam jen dostat. No když teď visela na té hadře, Alexei se mohl jen pomalu zvednout a vydat se směrem do centra. Div, že mu ty záda nezaskřípaly, když se tak zvedal. Při chůzi mohl štěně rozhoupat ještě víc, pokud se nepustí. Bylo to docela i lehké a tak pochodovat po městě s vlčetem pověšeným mu za hadru v tlamě snad zvládne. Už jen zanést to tam, kde se to vzalo a měl vykonáno. Mohl mít pak soukromí. Ne ovšem, že by mu konkrétně štěňata vadila, on proti nim nic neměl, jenže zkrátka bylo toho dost na to, aby neměl úplně náladu s tím trávit moc času.

Hati! Tohle ho štvalo. Proč Derik neustále potřeboval, aby Lexa nikam neodešel? Ne jen že nepobíral to, jak se chová, ale i to, proč nechce aby odešel. Bojí se snad také, že když tu s ním nikdo nebude a s vyrážkou na hlavě a chytne ho nějaký mor, mu nikdo nepomůže? Samozřejmě tu vyrážku na čele mu Alex nalhal, co nejlépe to šlo. Nic tam ve skutečnosti neměl. Ono možná by se mu to snažilo štěně vymluvit, kdyby to nebylo i očividné, jenže Lexa si byl prostě jist tím, že s ním něco bylo. Navíc mu právě řek kámo! To už bylo mimo Derikovu úroveň. Doslova. "Ne! Když prostě řeknu, že jdu pryč, tak pryč fakt půjdu." Tentokrát to řek rázně. Von nechtěl byt tady a ani s ním! "Mám plno míst, kam bych moch jít se starat o moc jiných věcí."

Jistě vydal se za zoubky i sem. Vypadalo to tu, jako skvělé útočiště pro ně. Ovšem byla to pravda? To nevěděl. Zapáchalo to v některých místech krysami a v nékterých silněji a velmi podobně. Takto néjak páchli ti zoubci. Alex už znal jejich pach. Už měl tu čest dokonce pár z nich pozabíjet, což si zajisté velice užil. Byl to takový silný a aromatický pach, podobný tomu krysímu. Začínalo ho pátrání unavovat. Bude si muset najít nějakou kaluž a napít se.

Po cestě za zoubky již stihnul už potkat páni dost dalších vlků. Ovšem nemohl se zdržovat v takových chvílích nějakým zabýváním se nimi, musel hledat a zatím se mu to tedy moc nedařilo. Jediného zoubka za své cesty nepotkal a však nehodlal to vzdát, dokud někdo neprohlásí, že je po nich a že již nemohou představovat pro smečku hrozbu. Zuřivě pochodoval po každém domu s čenichem u země a pátral.

Bylo na čase konečně začít jednat. Slunce už by mělo každou chvílí vyjít a Alexei tu nemohl nechat vlče samotné. Mohl by jim tu narušit soukromí! Sice mu vadilo, jak mu musí všechno říkat, ale zároveň ne. Tímto rozhovorem by jej mohl nalákat. Ovšem nechtěl nikoho přemlouvat. "To je ten nejvyšší, dohlíží na nás a chrání. Já už teď jsem jeden z jeho poddaných." Odpověděl mu. Che, jaká neznalost to musela být, aby neznal boha Noci. " Toto místo Hati stvořil a je zde vstup nevěřícím hlupákům zakázán. Musíš být jeden z nás, aby jsi mohl za hranice, jinak tě přistihne krutá smrt!"

Každopádně už bylo vlče rozumější, dle Alexe, než třeba drzý Derik. Ten si opravdu koledoval o výprask za to tento byl Lexovi vyhovující. "Ano, za touhle hranicí už můžou jen Hatiho poddaní." Stále mu vrtalo hlavou, zda je vhodné, takto vše vytrubovat malému tulákovi. No mohl jej tímto namotivovat. Možná štěně také se rádo přidá do víry, jen ji v něm probudit. No naopak někteří hříšníci by tohoto mohli využít a tak Lexa doufal, že se s takovými nesetká.

Klidně si chcípni ty dement, jenže pak to bude na mě. Jesi chceš chcípnout, což chceš, tak chcípej sám! Už ho provokovalo, jak se jej pokoušel jaksi Derik udržet u sebe. Byl to naprosto hloupý vlk. "V tom případě jsi v těch nejlepších rukou. Možu jít pryč." Znovu se k němu obrátil zády. Jemu opravdu hrabalo. Vymazala se mu snad paměť nebo co? Možná už mu tady sehnali nějakou chůvu a díky Hati, ho za tak krátkou dobu dokázala vychovat. Rozmazlence jednoho.

To co mu ve skutečnosti vycházelo z tlamy bylo jen přesně to, čím svou pravdivou mysl zakryl. Lexa si byl naprosto jist, že s Derikem není něco v pořádku. Však i přes to se štěněti podařilo dostat Alexe do složité situace, nad kterou se musel zamyslet. Hati byl ten vševědoucí a nejdokonalejší, jenže Alexovo ego jaksi zakazovalo přijímat něco, jako je skutečnost, že má někdo větší pravdu než on Lexa sám. "To jsem. Nemáte tu nějakého lékaře? Když tedy snad nezemřu, můžu tě k němu zavést." Samozřejmě že by nezemřel na derikovu změnu barvy, ale kulťani by ho dosliva zabili kdyby zjistili že má s jeho záchvatem něco společné. Jistě to štěně bylo napokraji smrti.

No to snad ne! To vlče mu to zas rozmluvilo. Jenže teď vážně, jestli bude Alex svědkem toho, že Derikovi nějak přeskočí a ještě s jejich vztahem to jisto jistě bude na něj! No to ne. Alexei by si nikdy to vlče zmrzačit či nějak psychicky poškodit nedovolil. Ovšem ono to už poškozené bylo. "Ne fakt. Nekecám, mění ti to tam barvu." Nasadil takový ten extrémně vážný tón hlasu. "Hm..." A však byla pravda, že Hati jistě nedovolí, aby se mu něco stalo. Jenomže: "To máš pravdu a s mou dokonalostí... pochybuji jistě že bych se sem nehodil. Ovšem každý má své oblíbence a kdo ví?..." Přemýšlel právě nahlas.

Helemese. Malá potvůrka již vylezla. Konečně. A zase měl to nutkání vlče sežrat ale nemohl, protože bylo až za hranicí. No zatím nesměl dát na jevo, že za ním nemůže. Jak se tak díval, tak by beztak vlče využilo toho, že může zdrhnout. Vždyť bylo vyděšené k smrti. "Oh no... Štěně zatím se mi moc nechce, ale neměl by jsi se tu potulovat, tady za hranicí tě totiž sežrat mohu." Aaa kruci! Možná právě mohlo tomu malému dojít, že bez toho Alex nemůže. Však má ještě plno věcí, kterými by jej mohl vystrašit tak, že by si bez důvodu za hranice nedovolil nebo naopak plno věcí na to, aby jej namotivoval tak, že by se k nim přidalo. Jenže vlčat už tu bylo přemnoho. Hodil by se vůbec.

Vypadalo to, že se prostě ten někdo moc bojí na to, aby vylezl, protože se křoví ano nepohlo. A jistěže si byl Alexei jist, že tam někdo byl, cítil ho, slyšel jeho vystrašený dech. Navíc se svým sebevědomím, Alexův mozek i kdby tam nikdo nebyl, tak so řekl, že tam je a hotovo. Alex se nikdy neplete. "Tak pohni, nebo tam po tobě fakt skočím!" Zavrčel znovu a tentokrát rázněji. Snad už ho to vyplaší lépe.

Alexei přišel, co nejdál to šlo, dál už by mu mohl hrozit přešlap mezi hranicí, a to nemohl přeci udělat. Tak tedy zůstal tam kde byl a jen byl chvíli zticha, aby se pořádně zaposlouchal. No jistě... slyšel to vystrašené oddychování, bylo jasné, že je ten někdo blízko. Každopádně se naštěstí ještě nedostal za hranice. Bylo to podobné, jako s tou odvážnou vlčicí, co tu před nedávnem potkal. "Vylez, ať už jsi kdokoliv, vím o tobě." Řekl tiše a jen do toho zavrčel, aby upozornil, že ho prudí, že tu vůbec ten někdo je.

Už už se mu málem podařilo usnout, když v tom on v dálce někdo zavolal. No to snad ne! Teď, když začne za pár chvil vycházet slunce, Alexei by po něm pak nemohl hned vyjet a zabít jej, když by vkročil na území! Co by se stalo? A hlavně pokud by odešel. Lexa už tedy slyšel o těch jakýchsi pláštích, ale přes to, mohl by pak pláchnout, než by dorazili ostatní. Každopádně dokud byla tma. Lexa nemohl váhat. Okamžitě se vykroutil z toho úzkého prostoru mezi kusy plechu a přiblížil se k hranici, tam, kde by se měl ten vlk nacházet, však ne moc daleko. Nezdálo se mu to vůbec jen?