Príspevky užívateľa

Podle jemnějšího hlásku usoudil, že se jedná o nějakou malinou slečinku. Líbilo se mu, když neprojevila nijak moc strachu či nejistoty. Hodně štěňat se dospělých nebo cizích vlků bojí a raději se s nimi nevadí. Tato taková mohla být také, každopádně zdála se být ještě dostatečně malá, aby to bylo takové pako, že se ani bubáka nezalekne. "To je hodně maličký zbyteček či kousek nějakého předmětu. Ty jsi taky maličká." Vysvětlil zřejmě zvídavému štěněti. To slovo velký mu sice nešlo do hlavy. Chápal ale, že takové štěndo ještě nebude řeč úplně ovládat. Nejspíše myslela jeho. "Dost maličká na to, aby jsi se tady potulovala. Z kama jsi přišla."

Popravdě by si o informace žádal někoho jiného. Někoho, kdo je poplete aspoň trochu méně než vlče. Však zdálo se, že neměl na výběr. Nic mu to sic neublíží, ale nemohl to brát vážně. Tak se tedy trochu zamyšleně podíval na vlče nehledící na to, jak to dopadlo s jeho šťouchnutím. "Když chceš, povídej." Odpověděl Derikovi. Proč jen měl ten blbý pocit, že ho tady vyučuje vlče? Lepší než nic, ale k tomu nic se to blížilo. Už více otázek, kterými si byl jist měl na Derikovu osobnost.

Ty pachy zesilovaly a nebo spíše jeden. Něco, co se zdálo být docela křehké se blížilo. Ocenil by tedy společnost s trochu bližší úrovní té jeho, ale tak nevadí, tedy alespoň ne moc. Otočil hlavu, aby zjistil, kde se to nachází, protože nikde před sebou nic neviděl. Leda za ním a také, že ano. Bylo tam cosi malého a tmavého, místy až zářivého. No na krysu to nevypadalo a tak na něj očividně vlče narazilo. Chvíli se na něj jen koukal, co se bude dít. Nechtěl na to hned bafnout. "Nazdar drobek." Pozdravil jej docela potichu... nebo snad ji? To se jistě brzy dozví. Nikoho mu vlče podobou nepřipomínalo. No taky aby jo. Vždyť tady skoro nikoho neznal.

Ach proč jen si na chvíli neodpočinout od toho pochodování sem a tam a prozkoumávání okolí. Však moc toho se neměnilo a jestli chtěl dorazit na zajímavější místa, musel by mnohem dále, což už za tuto noc nejspíše nestihne. Schylovalo se totiž k ránu a navíc už byl docela unavený. Rozvaloval se tu tedy na chodníku a hlasitě funěl. Nebylo to u něj ale vzácností. Ani se mu vlastně nepodařilo po dobu, co tu je narazit na někoho dospělého. Území se zdálo být plné štěňat. Štěstí, že ta Alexovi nijak extra nevadila. Proč by také jo. Vlastně by mu ani nevadilo být otcem. Tedy alespoň ne tolik. I tady cítil jakési slabé pachy, připomínající čerstvé maso. Jistě, že štěňata.

Kdyby byla Aysel starší, její ego považoval za zcela normální, ale vždyť byla ještě malá a ten její výraz se mu začal velice nepříjemně dostávat pod kožich. Jistě, že jí ten pohled oplatil. "Chápu, že vlci s hlubšími vztahy se začínají občas štvát, ale jakožto nový člen Kultu si nehodlám nikoho proti sobě stavět. A stejně předpokládám, že si ani on se o to nebude pokoušet." Doufal, že tohle vlčka pochopí. Prostě tím chtěl říct, že chce mít všechny tu na své straně. Ovšem nejspíše by tiše zavrčel, kdyby se nějakou náhodou dozvěděl, že tím Aysel narážela na to, že ji naštval. Chtěla ho snad nějak upozorňovat na sebe nebo co? Každopádně i proto doufal, že to myslela pouze jako jen takovou nekonkrétní poznámku. "Svého bratra jsem dlouho neviděl. Nemožu říct, že jsem nebo nejsem jako on. Stejně, jako nemůžu říct, jestli chci nebo nechci." Odpověděl jí a na jméno jen kývnul.

Pohodlně se posadil na prozatím nepohodlnou zem. Prcek byl roztomilý už jen tím, jak byl velký a když do něj dloubnul packou, bylo to, jako kdyby po něm lezl mravenec. Alexei mu musel to dloubnutí oplatit. Také to udělal jen doufal, že se nestane to samé, co s Reshi. To do té jen jemně dloubnul a ta už se začala valit k zemi. Chuděra. Snažil se být tedy opatrný a jen jemně do vlčete šťouchl packou. "To je mi milé přivítání." Odpověděl mu tentokrát již s úsměvem. Ta vlčata byla vtipná.

Byl potěšen tím, že ho tedy vlčice přijmula. Co mu na tom jen vadilo bylo to jeho postavení. No pro něco dobrého musí projít i něčím špatným ne? Musel to holt přetrpět a jen doufat, že se nebude muset sklánět před každým vlkem tady. Na její slova pouze kývnul. Ani otázky na ten zmíněný rituál neměl. Však rituály byly v mnoho smečkách normální. On se doví, čím bude muset projít to jistě. "Ovšem chápu." Řekl jen na její poslední větičku, aby tu jen neseděl a nemlčel. Popravdě se těšil, až se tu seznámí s jinými vlky. To, co vlčice říkala bylo pro Alexe dost pozitivní.

Alexei náhle pocítil takový opravdu divný pocit. Tento pocit už dlouho neměl. Takové to, že má vlk žaludek na chviličku až v krku, překvapením málem otevře tlamu, ale strach to není. Zdálo se, že šel tou správnou cestou, jestliže chtěl na svého bráchu narazit. Nevěděl, jestli z toho má být šťastný a nebo prostě jen překvapený. Vypadalo to, že se mu podařilo Tiaga najít. "V tom prípadě ano, je to můj brátr." Odpověděl jí konečně tím co chtěla slyšet na první otázku. Oklepal se, aby setřásl to napětí. Jen s váhou rohu na hlavě a svou velikostí bylo jeho oklepávání jen takový náznak. "Není třeba nikóho vyhánět slečinka. Jsem teď sic novým, ale členem. Alexei Adrik Lazarow." Svým oslovením naznačil, že chce vědět její jméno i když by ho to moc nezajímalo, měl by ji znát i jménem no ne? Pokud však tento náznak nepochopí, zeptá se jí pak, teď se ale začala předvádět s tím, jak umí létat. Sebevědomí měla fakt dost na věk, který by s postavou srovnal. "No když myslíš." Zasmál se u svého řekněme souhlasu. Ve skutečnosti nad touto informací pochyboval, ale tak udělá té slečince udělat radost. Bylo roztomilé, jak se nebojí říct, co si o sobě myslí.

Překvapeně naklonil hlavu na stranu. Opravdu ten její popis tak nějak seděl. Tedy až na tu lebku. Však byl to jen pouhý doplněk, který si za tu dobu mohl někde sehnat. Přeci neviděl svého bratra už velmi dlouho, pokud ovšem to on opravdu byl. Čím déle, tím méně nad tím, že je tady pochyboval. Navíc ta malá vlčka jestli nebyla žádnou hlupačkou, nejspíše věděla o čem mluvila. Co ovšem v něm vzbuzovalo největší pozornost bylo, jak popisovala jeho povahu. Tedy zdálo se, že svého bratra znal méně, než myslel. "Máš zajímavý názor na členy své smečky. A jeho jméno?" Opravdu byl překvapen jejím názorem. No jenom aby tady nebyla ta nejchytřejší ona. Při jejích dalších slovech se jen trochu pobaveně pousmál, ale nebyla třeba odpovídat. Kdoví jak ona brala věci okolo sebe.

Opravdu zrovna na to myslel a hned to stálo před ním. A nebo chtělo, aby na něj Alex narazil, to spíš. Však když to k němu přišlo blíže, pomyslel si, že jestli se na něj bude takto dlouho dívat, asi mu upadne krk. Už teď ho za tím krkem trochu šimralo, jak se na všechno musel dívat takto z hora. Chtělo by to trochu vyšší vlky a ne štěňata, pak se neměl čemu divit. "Zdrávim prcek, teda Derik je to tak?" Pozdravil vlče příjemným hlasem. Na takového prcka přeci nemohl nijak hrubě. Sice možná už to zas takový prcek nebyl, ale pro Lexu prostě jo hotovo, tečka. "Jak tak možeš vidět, na odchodu nejsem, takže dobre." Odpověděl mu a tentokrát se pomaličku začal na to pupko usmívat.

Vzhled míst se tady zatím nijak moc neměnil. Stále ty stejné stavby. Však jedna věc ho opravdu překvapila. Najednou totiž narazil na takovou divnou dlouhou věc vedoucí přes řeku tvořící jakýsi most. Opravdu pozoruhodné, proto se stále a stále rozhlížel jak na tu věc, tak i kolem sebe. Občas dal hlavu k zemi, aby si mohl očenichat dané místo. Hm no nějaké vlčí pachy by se tu našly. Ne, že by tedy nějak vyhledával společnost, ale jak už tomu chtěl od začátku, poznat vlky zde bylo prostě potřeba. Nakračoval tiše, ale ne opatrně. Už ho nějak ta opatrnost přešla, když už si na to prostředí zde trochu zvyknul. Kam se vlastně vůbec poděl ten Derik? Roztomilý prcek to byl. Od takového vlčete by spíše očekával, že ihned jak bude možnost, půjde Lexu poznat. Štěňata byla zvědavá, nebo ne?

Rozhodně by nečekal, že by se z takového ticha a prázdna mohl vynořit jeden skřítek ze stínu přímo u něj. Také proto ten jeh překvapený výraz. Vlastně si ani toho pachu nevšimnul. I nebyl to skřítek, tohle už se zdálo poněkud starší, ale nevychované to bylo určitě. Copak takhle se vítá nový člen smečky? Jistě musel počítat s tím, že o novém příspěvku, tedy Alexovi nemusela vůbec vědět. Nebyl tu skoro ani noc a s takovou přeci nemohl očekávat, že o něm bude každý vědět. I tak ovšem hodlal tu nezdvořilost vlčce oplatit. "Jestli jsem na nekoho podobný, tak beran to určitě nebude sluníčko." Jeho pohled začínal skřítka pomalu propalovat. Jakýpak beran? Slyšel on dobře? No to jeho hlas zněl zatím klidně i když by nejraději spíše zavrčel.

Zajímavé místo, velice zajímavé, musel si neustále dokola přiznávat. Tedy zvykat si na žití zde bude trvat nejspíše dlouho. Nejhorší z toho všeho byl ten tvrdý povrch všude okolo nebo spíše skoro všude. Však nemohl přeci mít nic proti tomuto místu. Alex nebyl žádná křehulka a rozhodně si nemohl stěžovat na takové kraviny. Navíc jestli zde sídlili ti, co se sklánějí před Hatim, jestli se tedy fakta o jeho jméně nelžou, tak toto muselo být místo jako zrozené pro vlky, jako je on. Nemohl se dočkat, až se tady usadí a bude již plnohodnotným členem smečky. Zatím si připadal jen jako ten pitomý nováček, kterým i samozřejmě byl. Doufal, že ne na dlouho.
Už se pomalu začínal blížit východ slunce, což byla škoda, protože by rád ještě za tuto noc stihl mnohem víc, než objevit jen pár místeček z jistě mnoha jiných a možná i zajímavějších. Však zatím neviděl ani malinký náznak slunečního světla a tak to bylo zatím v klidu. Byl ale dost nezvyk, že neviděl na východ přímo. Mezi těmi budovami mohl vidět jen růžově zbarvující se oblohu.

Cítil se trochu divně. Na takovém skoro výslechu nebyl už dlouho. Tuze rád by si jen flustnul na zem a ignoroval, ale tady nemohl, jestli chtěl pokračovat v tom, co už začal. Nelíbilo se mu odpovídat na takové otázky, ale jak řekla Reshi, tady by měli jeho názory, plány či podobně chápat. "Po všech informacích sem usoudil, že tady nebudu za pitomce, jako tomu bylo před tím. Patřím sem, pokud slova jiných nelžou. Navíc tu mám bratra." Odpověděl vlčici co nejjednodušeji to šlo, avšak pro mnohé dostatečně. Však ještě třeba k tomu dodat. "Nehodlám sobě dělat potíže a ani nikomu z tady ubližovat, pokud se mi samozřejmě nepřiplete do cesty." Tu poslední část řekl trochu tišeji. Přeci nebylo vhodné říkat nahlas, že no... prostě chápem.

Na chvíli ještě upřel pohled na Derika, ale pak už se hleděl do očí jedině té světlé vlčici. Bylo už zřejmé, že je u ní správě. Probodával ji pohledem, ale nehodlal ji tím provokovat a proto se nedíval tak intenzivně, jako na někoho jiného. Nechtěl si ji přece znepřátelit, tedy zatím. A navíc by měl projevovat spíše respekt, který tu chyběl, ale dal se přivolat i když to nebylo potřeba. On je slušný a umí poslouchat i když na to nevypadá a občas ani nechová. "Ano, vódkyňa předpokládám. Hm a presne tak. Nu esi se to tu niehemží idioty, jako tam venku, tak ano... mesiáška." Odpověděl a doufal, že všemu rozumí. Však co by asi tak měla být mesiáška. Pomyslel ještě na to, že po té cestě sem už se mu zrovna moc nechce stát. Posadil se tedy pohodlně, ale důstojně na poněkud tvrdou zem. Nezvyk to byl, ale dalo se to nějak přežít. Jestli tu chce přeci zůstat, tak by si měl zvykat na zdejší podmínky. "Mám důvody k tomu, abych tady našel svoje místo."