Príspevky užívateľa

Ano přesně tak, poslušně vykračoval za vlčetem. Za pár chvil se kolem začaly objevoval jakési opravdu podivné stavby. Byl ohromený, protože něco takového ještě nikdy neviděl. Ach co tohle bylo za místo. Tohle je snad místo, kde sídlí poddaní nejvyššího? Pokračoval dále, dokud se mu do nozder nedostal jiný pach. Sice těch pachů tu bylo více, ale tenhle byl zcela přítomen a to v tuto dobu. Vlka následně i spatřil, tedy... vlčici. Že by tohle byla vůdkyně? nebo někdo jiný? No čekal, co světlá vlčice řekne. Byla moc dobře v té tmě vidět což byla jedna z jejích nevýhod, ale takových vlků bylo hodně, takže si toho ani nevšímal. Hm, takže Derik. Takto se jmenoval ten prcek. Na chvíli se podíval na štěně a pak zpět na vlčici. "Nic moc vám niepoví. Nezná mě." Pověděl. Přeci Derik, jak ho nazvala vlčice nemohl mít ani tušení, kdo je. Maximálně mu mohl Alexei připomínat Tiaga, jestli ho znal a vůbec jestli tu někde byl. "Jsem Alexei Adrik Lazarow. Móžu ja vědět, kdo jste vy?" Zabručel na ni vážně. Jestli mu tu chtěl někdo ublížit, měl by vědět, že ublížit jemu nebude, jako rozlomit špejli.

Pousmál se na roztomilé vlče, když mu povědělo přesně to, co chtěl slyšet. Vědělo, co má dělat a tak mu nezbyla jiná možnost, než jít za ním. Radši by sice takto důvěřoval dospělé osobě, ale tak to snad bylo jedno ne, hlavně ať tenhle mrňous trefí. Od té doby už nic neříkal. Jen se znovu napřímil a kráčel tam, kam ho mladý vlček vedl. Vlastně by ho i rád oslovoval jménem, než mrňous, bylo to takové divné volat na vlče hej ty mrňousi, ale tohle nechal na potom. Teď byl rád, že se zvládne vyhýbat šlápnutí na ty křehký pomačkaný věci okolo.

Alexei uslyšel cizí hlas a pak i vlka, tedy alespoň jeho obrys ve tmě spatřil. I přibližoval se ten vlk. Alexei se neubránil a se mu z hrdla vydralo hlasité zavrčení. Výhružně do vlka zabodl své zářivé oči a málem by použil magii, ale jednak, nechtěl přeci na místní vlky útočit, právě naopak a druhak... uvědomil si, že ono to bylo vlče! No tomu nechtěl ublížit už vůbec. Tedy pokud to nebyla nějaká malá svině, která by naopak mohla ublížit jemu, tedy alespoň by to chtěla. "Zdravím ťa drobek." Pozdravil jej trochu podezíravě. Drobek to sice už nejspíše nebyl, ale pro Alexeiho ano. Vlastně pro něj bylo malých opravdu mnoho vlků. Každopádně chtěl teď jednat docela rychle. Nepotřeboval se tady vybavovat s vlčetem dlouho a zdržovat tím čas. "Co tu dielám? Tak poslyš. Néchci potíže to ani v nejmenším. Pověz mi, jsi šchopen dovésť mě k tvému vódci?" Naklonil k vlčeti hlavu a netrpělivě čekal na jeho odpověď.

Po rozloučení s Reshi už netrvalo dlouho a narazil na opravdu podivná místa. Tak tohle je ten... kult? Všude okolo byly podivné kovové a pomlácené věci, po kterých když šel, tak to trochu praskalo a byl to opravdu nepříjemný pocit na tlapách. Bylo to pro něj neskutečné vzrušení už jen pro to, že je někde, kde v životě nebyl a bylo to tu velice neobvyklé. Jen musel se držet tiše a při zemi. Byla tohle noční smečka no ne. Tedy podle toho co mu Reshi řekla. A teď byla noc a kdekoliv za rohem ho mohlo pozorovat třeba i několik vlků a vymýšlet plán, jak Alexe dostat a následně případně zabít. Nacházet se přeci na území cizí smečky bylo nebezpečné. Však možná ne na dlouho. Sice riskoval, ale pro to, aby se k nim mohl přidat. Možná udělá ve svém životě chybu, ale také dost možná najde svůj nový domov. Kdoví. Po tom, co zjistil že, když šlape po těch divných věcech, tak to dělá nějaký zvuk, snažil se držet na pevné zemi a nešlapat po nich. Pod jeho váhou to dělalo rámus opravdu hodně.

Alex se celý zaseknul. Líbila se mu její magie a její vědomosti ještě více. No její povídání ho zaskočilo nejvíce. Takže... nebyl jedinej debil co... no prostě v něco věřil. V poslední době začínal mít pochyby, ale teď už byla jeho výra zcela obnovena.
I na sourozenectví něco bylo. Tiago měl opravdu podobný styl, jako on. I to ho udělalo veselejším, ale nedal to najevo. Jen se sem tam mírně pousmál. "Hmm to je zajímave. Hati?" Samozřejmě, že první věc, na kterou se zeptal byl pro něj ten nejvyšší. Takové je jeho jméno?

Alexei nastražil uši. Všechno, co vlčice Reshi řekla bylo opravdu zajímavé a hlavně to, že zná jeho bratra! Tedy, alespoň ví, jak vypadá. Zvedl hlavu výš a přitáhl se blíže. "Ty...ty važně si ho viděla?" A tady! Domyslel si. "Co je Kult?" Zakoktal. Ten název se blbě říkal. Nejen že by tady našel bratra. Ale jeho bratr musel mít podobný styl. Možná, že se ta smečka nakonec zamluví i jemu. Možná, že si tu najde trvalé bydliště. Usídlí se. Zavalila ho vlna štěstí a úlevy. Byl v Norestu nový a už zjišťoval takové dobré zprávy. I Vanyu tu potkal. Svou malou sestřičku, o kterou měl takové obavy. Tedy pohlédl právě na příběh vlčice. Musel se tomu tiše zahyhňat. "To si žila v blbý končině ty Reshi. Vlastne... i ja sem narazil na jedna pitomá smečka kdysi." Trochu se mu naježila srst na zádech, když si vzpomněl na svou zemřelou družku. Bylo to ale dávno a nesměl už pociťovat takovou zlost k někomu, kdo byl už dost možná dávno mrtvý.

Alexei nakrčil čenich. "Ne to nemožeš!" zavrčel trochu vážněji, ale ne příliš. Však neměl problém jí říct nebo popsat jméno a vzhled Tiaga. Co by s tím udělala? "Tiago Nikolai Lazarow. Tak se jmenuje." Trochu pochyboval, že ho zná, ale i tak tam nějaké to procento naděje bylo.
Od chvíle, kdy potkal vlčici se opravdu proměnila. Byla najednou jakási milá. No tohle by do ní tedy neřekl. Vypadala spíše jako nějaká doslova kamenná vlčice... a i zevnitř. Však možná měla jen v určitou dobu jakési výbuchy povahy a prostě no... viděli jsme. "A kvuli čemu že tebe vyhodili Reshi." Zeptal se ještě pro svou zvědavost. Něco mu na tom nesedělo, ale z určitých pohledů by se také ani nedivil. "Zamordovala si někoho? Provedla něco?" Zvedl jedno obočí a trochu pobaveně se pousmál. Pak se ještě zachechtal. Už si představoval tuhle vlčku, jak morduje jiný vlky. Ach jak roztomilé.

Takže se přeci nemýlil, opravdu se to tu jmenovalo Norest. Jen se na Reshi trochu zamyšleně podíval jakmile se ho opět na něco zeptala. A to myslel, že ten, kdo se tu bude ptát, je on. No tedy... "Ach no, V té zemi, kde sem žíl byla nuda to zaprvé. A odešel jsem i pro to, ze jsem už neměl dóvod proč tam byt. Všichni sourozenci odešli a otec zemřel." Trochu se u slov zasekával jak se tak pokoušel znít normálně. No naštěstí to nebylo tak výrazné. "Ale hlavně se chci nekdy potkat se svym bratrem." Je někde tady, myslím si to. Beztak mi samotná noc našeptává kterým směrem. Nu zatím to vypadalo, že se asi chvíli zdrží, tak se rozešel a předpokládal, že ho vlčice bude následovat. "A ty jsi proč tu? Jsi také z velke dálky ne?"

Couvnul dál od ní. Zdálo se, že byl jeho šťouchanec na ni moc silný. Tedy raději už to potom nezopakoval. Když domluvila, hluboce vydechl a souhlasně kývnul hlavou. Krátce na to se ho však na něco zeptala. Sic touto informací si nebyl úplně jist, ale tedy řekl co ví. "Severo-vejchodně od Norestu... Teda alspoň myslím, že se to tu tak jmenuje. Kchsem tu novy." Zamumlal trochu nejistě. Jistě že nebyla jediná, kdo si jeho opravdu pro ostatní podivné mluvy všimnul. "Je to tak dálko, že tam ani teplo nedorazilo." Opravdu to bylo daleko. Také nebylo divu, že nyl překvapen Vanyou a jejím neuvěřitelným odcestováním sem.

Alexeiho nervy povolily. I urážku o agresivním cizinci zapomněl. Jen přivřel oči a pohlédl na vlčici, která se postavila. Teprve až se chystala odejít se postavil také. Připadal si trochu trapně jak se náhle musel dívat dolů. Nejdříve trochu zaváhal, ale pak se vzpamatoval z jakéhosi transu a párkrát zamrkal, aby se probudil. Popošel blíže k ní dominantně se napřímil. Natáhnul jednu svou tlapu a tou do ní strčil. Pro něj to bylo jen jemné, ale to nemohl tušit jaké to bylo pro vlčici, přeci jen byla asi dvakrát menší. "Přece si nemyslíš, že tě jenom tak nechám... Reshi." Řekl a tentokrát už by se nezamýšlel nad nějakou opatrností a chytil by ji za ocas. V tom si opět vzpomněl že se mu to nepodaří protože tam žádný není. No tedy prostě to řek. "Hele... sorry za... no, kak nejak všecko." Tiše dodal. Nevěděl co ho donutilo to říct. Normálně by se nikdy neomluvil a za tohle už vůbec.

Alexei ji trpělivě nechal domluvit a jen se sem tam nepříjemně zamračil. To, že to opravdu byla její chůva, vlastně dokonce adoptivní matka ho překvapilo a také zároveň utvrdilo jeho podezření. Na chvíli přestala mluvit a tak otevřel tlamu, aby néco dodal, jdyž v tom začala znova a tak ji zase zavřel. "ehm...agresivním cizinem?" Promluvil, ačkoliv to, co práve řekla znělo jako jakási urážka i když nevěděl, co přesně tímto chtěla naznačit. "To ti veřím a naprosto to chápu, ale niemusela si tam se takto rozčilovat." Nakrčil podrážděně čenich na vlčici. Scénu v tom lese před tím si mohla nechat na jindy.

Přesně tak jak vypadaly její myšlenky to také bylo. Měl v úmyslu se ptát hlavně na ni a Vanyu. "Stejně kak ja nemam dóvod něco neprijemné dělat." Dodal k jejím slovům s přivřenýma očima. Napřímil se před ní a hleděl, jako kdyby zkameněl v tom vážném výraze. Jen tlamou při řeči pohnout musel. Vanya byla teď jeho hlavním terčem, o který se v posledních hodinách nejvíce zajímal a měl na to právo. "Pověz mi. Kak se Vanya dostála sem, do Norestu, do území vaše smečka?" Uráčil se k otázce. V přítomnosti někoho jiného by nejspíše začal vlka obcházet, ale u téhle vlčice to bylo poněkud jiné a necítil se v její přítomnosti až tak uvolněný. Zdá se, že tohle kamenné propalování pohledem je ideální. "A co máte s mojou sestrou společného?" Trochu si naproti ní připadal jako nějaký strom, což bylo docela vtipné. Taková bleška to byla a on mohl pociťovat vůči někomu jako je ona nějakou zlost. Vlastně to bylo od něj až jakýmsi způsobem ubohé.

Alexei z ní nespouštěl oči. I když na tom moc věcí, co chtěl myslet opravdu vážně nebylo. Nevyzíval ji ani k ničemu. Nepotřeboval ji probodávat pohledem, ale... prostě to nekontrolovatelně dělal. "Ně, tak to nepójdeš." Řekl klidně a dráždivě. Rád by ji už nechal jít, ale to by mohla utéct a tak si ji pěkně držel na zemi jako nějakého zajatce. "Mám na ty a Vanyu par otázok." Takhle ji vyslýchat nemohl a tak ještě ke svým slovům dodal. "Mozu ty pustit, ale ty neutečeš jasné?" Opravdu by nebylo nijak příjemné se jí vyptávat s čumákama skoro na sobě. Raději by si to vyřešil pěkně aby byli oba vlci pod vlastní kontrolou. Začal trochu povolovat sevření své tlapy, ale nepouštěl ji. Jestli se bude však snažit jakkoliv utéct, bude si to muset vyřešit takhle.

Začal ji probodávat pohledem a pěkně si vyslechl její slovíčka. Šel z jejího hlasu slyšet strach. Tyčil se před ní jako sloup a jen se díval s vážným výrazem ve tváři. "Ale podivejme se." Zašeptal si pro sebe. Omlouvala se. Chvíli mu trvalo, než mu došlo, že mu to z nějakého důvodu ulevilo nebo spíše mu to udělalo dobře. Na malinkatou chvíli pohlédl do země a pak zase zpět na ni. Však to už byla otočena zády. Hmm, ještě je s ní třeba pár věcí vyřešit. Jenže ona už byla na odchodu. Chystal se ji chytit za ocas, ale ona sakryš žádný neměla. Napadla ho ještě taková hloupá, ale účinná věc. No moc času na to, aby vymyslel něco lepšího, například nějakou hlášku či tak něco, času moc neměl. Prostě párkrát dupnul a skočil na ni. Jednou tlapou ji přitiskl k zemi tak, aby ležela na zádech a mohla se na něj podívat. "Ale, ale kampak?" Zabručel s očima hledícíma přímo do těch jejích. Bylo roztomilé jak proti němu neměla šanci.

Alexei se začal zamýšlet nad tou podivnou vlčicí, kterou potkal se svou sestrou v lese. Aby si přiznal, tak i on se choval poněkud nemile. Sic pro něj to bylo normální, ale možná by to dopadlo úplně jinak, kdyby to řekl slušněji. No stejně zůstávala na jeho černé listině. To ona si začala. Náhle ho z myšlenek vytrhlo něco zcela nečekaného. Že by se nějakej drzou pokusil Alexe napadnout nebo zesměšnit? Kdosi se na něj svalil. Tedy nijak mu neublížil nebo spíš ona. Ten někdo byl oproti němu opravdu malinkatý, ale spíše měl pocit, jakoby na něj někdo hodil snad kamení. Tryskově se pak postavil na nohy, vycenil zuby a z hrdla se mu náhle vydralo výhružné zavrčení. Však nezůstal v téhle pozici dlouho a napřímil se, když zaslechl omluvu. Vydechl a celý se náhle uvolnil. "V pohode, nic se ne..." Promluvil rychle. Však svou větu nedopověděl, protože právě před sebou uviděl vlčici, na kterou před pár sekundami myslel.