Príspevky užívateľa

Procházel tudy náhodně. Jen to, že byl zrovna na severu bylo úmyslem. Byla tu zima, větší než třeba tam, kde potkal Tyju nebo tu pitomou vlčku s jeho sestrou. Tady mu bylo mnohem příjemněji. Šel jako vždy ladně a tiše jako kdyby nevážil ani pár kil. Prostě si jen tak našlapoval a díval se na nebe plné hvězd a hlavou celé oblohy byl měsíc zářící tak jasně, že by se na něj nemohl Alexei dívat moc dlouho. Takovou věc, jako je třeba noční obloha mohla stvořit jen opravdu mocná bytost. Dostal se mu pak do čumáku jakýsi cizí pach a tak se na chvíli zastavil, aby lépe zavětřil. No nevypadalo to, že je ten někdo extra blízko a nebo že je někde, kde by neměl, tak to neřešil. O pár kroků dál se posadil a později i lehl do mechu s hlavou vzpřímenou na vyvýšeném místě dívajíce se na zbytek louky a tak nějak si užíval tu klidnou mrazivou atmosféru všude okolo.

No dobře. Neodpověděla a to pro něj znamenalo tedy jakýsi styl souhlasu. Neměl rád takové vlky, takové, co jen někoho potkají a ihned na první dojem se začnou chovat k jiným jako k nepřátelům. Také možná byla ta její nepříjemnost podepřena smečkou, která byla prostě taková. Pomalu se začal tedy otáčet. "Sbohem tedy." Svou sestřičku hodlal ještě někdy navštívit, však tuhle vlčici si přál už nikdy nepotkat. Nechtěl ji potkat, aby mu zase zkazila náladu a jestli takoví tady byli všichni z téhle smečky, bylo velké zklamání, že mezi ty patřila i Vanya. Otočil se k ní zády a začal kráčet směrem pryč.

Al se musel nad tím, co vidí zasmát. Jak roztomilé. pomyslel si a nahlas se uchechtl. Respektoval to, že tu nemá co dělat. Však ten zbytek mu moc do hlavy nešel. "Kchovás se jako kchdybych snád nékomu ublízit kchtěl." Přišlo mu, že snad si tahle vlčice vymýšlí všechno možné jen aby odtud vypadl či co. "Kak kchceš, Ja puždu jinam." Pokračoval pomalu a navzdory tomu, že se pokoušela ho přimět k tomu aby začal couvat, ani se nepohnul. Je dost možné, že do něj narazí. Zasmál by se mnohem víc, kdyby se jej snad pokoušela odtlačit násilím. Bylo by to vtipné. "Vsak jen s tim, ze se sem můzu vráťiť za svojo sestrou." Bylo pro něj obtížné mluvit tímhle jazykem, prskal u toho jako jakýsi had a jazyk si málem zamotal. U svých slov zvedl jedno obočí a zatvářil se takovým klidným zákeřným úsměvem.

No jistě, co jiného mohl čekat. Jeho sestra v jakési smečce a na to se objeví jakási její chůva. Nepříjemná vlčice. Ani se nepředstavil a už se chová, jakoby byl jakejsi její nepřítel. Chápal sic, že se nachází tam, kde by neměl, ale nepřicházel zde jako vetřelec, právě naopak. A když pak nakráčela k jeho sestře aby jí něco pošeptala dosti ho to naštvalo. Pomlouvala ho snad? Našuškávala snad Vanyji, že se s ním nemá setkávat nebo bavit? "Němyslím si, dže kchci dělat próblemy. Kchci jen pozdráviť se se svójou sestrou." Promluvil na ni docela hrubým tónem. "Němózu snad?" Přiblížil se k ní tak, že se jí málem čumákem dotýkal. Byla sakra malá oproti němu, takže se musel zohnout.

Ale kruci. Sotva se rozběhl, nakráčela na místo jakási vlčice, co před pár chvílemi tak volala. No tohle jsem zrovna potřeboval. Pomyslel si trochu rozmrzele. Jestli z tohohle bude problém, tak bude s největší pravděpodobností muset zaštěkat. No když už o něm věděla neměl jinou možnost. Možná by se mohl ještě rychle ztratit z dohledu. Tělo měl sice velké a těžké, ale běhat uměl a jestli tohle není nějakej specialista na rychlost, utek by. Vlastně by mohl ještě zkusit zdrhnout, ale v tu chvíli ho Vanya prozradila. No teda zariskoval a otočil se zpět čelem k ostatním. Kdo byla ta... sakra co to měla na sobě? Očividně se znaly, vlastně se zatím chovala jako nějaká její chůva či co. Každopádně se nemohl ubránit tomu pokrčenému výrazu, který byl typický pro situaci, kdy mu například nezachutnalo nějaké jídlo. "prosto niegdo, kogo něznaeš." Připomenul, aby tam jen nestál jako tvrdý y. Prohlížel si nově příchozí. Zvláštnějšího vlka tedy neznal.

Alexei byl udivený z jejího klidu a vůbec z toho, co před sebou viděl. Docela dojemná chvilka, jako snad všechno, musela nějak skončit a tak se i stalo. "Všichni?" Copak tady potkala i zbytek? Znamená to, že tu jsou všichni jeho sourozenci? Že by je konečně někde tady našel? No nestihl si těchto otázek položit více, protože se ozval čísi hlas. Nejspíše jeho mladší sestru osoba znala, protože volala právě její jméno. Ať už to byl kdokoliv, Alexei nechtěl problémy a na cizím území toho hodně riskoval. Chystal se Vanyu poprosit aby o něm nikomu z téhle smečky neřekla a zmizet, jakoby tu nikdy nebyl. Ještě se trochu uraženě zatvářil se zdviženým pohledem do tmy. Tam, odkud se hlas ozýval. V ten samý okamžik, co Vanya na hlas zareagovala Začal pomalu couvat.

Grr tu tlapu by si měla strčit jinam. Pomyslel si a vzhledem k situaci vycenil své silné zuby. S tím položil její tlapu na zem do sněhu a přitiskl aby dal jasně najevo, že jemu mávat před obličejem nebude a už vůbec se ho nedej bože nějak dotýkala. "Šak sis tak muohla povzimnout tak niežsem od tady." Naklonil hlavu směrem k ní. Tak mohlo jí dojít, že asi nebude zdejší a bude mít trochu jiný přízvuk nebo nějaká popletená slova. Zřejmě ještě nikdy nepotkala cizince. Však dlouho nechtěl v téhle oblasti být cizinec. Jestli se mu podaří najít nějaký další důvod proč tu zůstat, zůstane a rád. bylo tu hezky a celkem zima což mu vyhovovalo. Jen neměl nic jiného a chtěl to mít. "Sjem Lazarow, Alexei Adrik Lazarow." Odpověděl jí a to že je vlk snad nebylo třeba říkat. Pobavilo by ho kdyby byla třeba říct i tohle. I když vzhledem ke své velikosti a celkového tvaru, některých končetin a hlavně toho huňatýho krku by se nedivil, kdyby si ho z delší vzdálenosti spletla s nějakým divným jiným stvořením.

Alexei mávl svým dlouhým ocasem. S nastraženýma ušima a hlavou vysoko zdviženou se mu v tlamě zaleskly zuby. Opravdu se usmál což u něj nebylo vídáno zrovna každý den. "Vanya? Málem nie." Zabručel si a upíral na ni pohled. Nebyl zvyklí na taková přivítání. Právě naopak se spíše loučil než vítal. Rozhoupl se tedy a poklusával k ní ještě blíže. "Kak chsi se sem sakchra dostála?" Sklonil hlavu dolů aby si ji lépe prohlédl a popravdě nemohl uvěřit vlastním očím. Málem ji i začal obcházet, ale to už by bylo divné a nepotřeboval ze sebe dělat až takového debila. Ale i přes to, že nevěděl jak se sem dostala a co tu vůbec dělala či kde žila byl nesmírně pyšný. Neviděli se dost dlouho a bylo pro něj dojemné vidět, jak se z jeho vůbec největší překážky a hlavně malé sestřičky vyklubalo takhle šikovná soběstačná slečinka.

Z toho jejího chování a vůbec se nic moc nedozvěděl. Zatím to vypadalo, že je strachy podělaná až za ušima, ale s tím tónem to znělo spíše jako naštvaná. No dobře sice už se chystal ukázat své bílé velké tesáky, ale to by ji akorát tak více rozčílil. Musel se držet na uzdě. Hluboce vydechl a posadil do sněhu. "Němyslim, že sjem jediny kto se čova divne." Zabručel na ni pomalu. Jeho hlas se u toho tak trochu míchal s jakýmsi tichým vrčením a jeho to nijak nepřekvapilo. Však jakou jinou reakci by měl alespoň trochu slušný vlk mít. A velice ho zajímalo, co si o ní asi tak pán pomyslí. Navíc už prospat celou noc bylo od ní divné a jestli to tak dělala pořád tak i neslušné. "Nie tokle udž nie." Dodal ještě, protože to měla být spíš výhružka než nějaký pokus o uklidnění.

Asi to slyšelo, protože se otočilo a přiblížilo. Ve tmě náhle začínal trochu rozpoznávat někomu velmi podobnou tvář. Zářivě oranžové oči, bílý čumáček, husté vlasy... Nebyla to Vanya? Ne, vždyť tohle bylo nemožné. Ta přece zůstala ve své rodné smečce či snad ne? A ještě k tomu jak by se dostala sem? Možná jí to bylo jen podobné, ale i tak byla na ni tak podobná. Každopádně uběhlo docela dlouho, od jejich posledního setkání. Vlastně jestliže to byla ona, tak se moc změnila. Raději si počká, až pozná ona jeho a přesvědčí se. Sice hledal tady svého bratra, ale nikdy by ho nenapadlo, že zrovna Vanyu potká jako první. Vlastně nečekal že vůbec někoho z nich zrovna tady najde.

No teď už to roztomilé nebylo. Vždyť ta vlčice úplně vyšilovala a aby pravdu řekl, tak mu to nahánělo docela husinu. Jakoo tahle asi nebude úplně v pořádku. No raději se ji bude snažit uklidnit než jen stát a dívat se na to divadýlko. "Chlídek. Nečhci ti ublížit." No teď už výraz změnil na takový podezíravý. Dokonce i pokrčil čumák. Toš jako on se chce něco dozvědět a místo toho tady narazí na vlčici, která mu akorát tak naprská do obličeje, tohle se mu opravdu nelíbí a dřív nebo později si tu její scénu vyzkouší sám. "To nějsi, alza chvíli budeš, džestli nězavreš tlamíčku." odpověděl jí. Nechtěl jí zbytečně zase děsit aby se rozbouřila tahle podivínka ještě víc, ale ono to jinak nešlo.

Jak ubohé. Ta roztomilá vlčice vypadala, že chce jej snad sežrat nebo co. Ach jak bylo vtipné pozorovat, jak se jí ježí srst. Zřejmě si neuvědomovala, co dělá, protože pro něj by nebilo moc těžké ji svalit na zem. Zabíjet se však snad nebude třeba. Neměl v potřebě tady hned prvního vlka co potká zabíjet a tak doufal, že se uklidní. "Chje, uklidni se džo?" Promluvil, aby tu vlčici utišil. Však jako už tom bylo mockrát, u posledního slova mu to trochu nesedělo. Tedy nezapomněl se opravit. "...jo?" Pak na ni nadzvedl obočí jakoby se jí ptal pohledem. Na většinu vlků to zabralo, co si tak mohl povšimnout.

Opravdu se tak stalo a zahlédl vlka. Ne, tohle bylo vlče a dokonce jemu i docela povědomé. Kdo jen tohle byl? Každopádně si ho mohlo to vlče všimnout a s největší pravděpodobností si teď vykračovalo to naplácat rodičům. Alexei nechtěl, opravdu nechtěl, aby se o tom, že tu je dozvěděli vlci z téhle smečky. "Pryďje...eee teda chaló!" Ahh zatracenej přízvuk. Pomyslel si. Vždyť s takovou řečí si o něm tady budou jen myslet, že je to jakýsi podivný blázen. No má se ještě co učit. Doufal, že si ho vlče všimne a pak by jí mohl rozmluvit, že tudy jen prochází. Vlastně by se jí mohl zeptat, kde má smečku nebo rodiče. Bylo by dobré vědět o nich a pokecat o tom, jestli někde zde nezahlédli nějaké ty jeho sourozence.

Samozřejmě, že si jí všiml. Takovou světlou šmouhu kdesi v malé vrstvě sněhu. Sic splývala trochu se sněhem, ale když takový hrbol, to prostě opravdu přehlédnout nešlo. Hmm vlk. Může mi něco více i málo říct. Pomyslel si. No snad nebude nějak obtěžovat. Přeci jen byla noc a to většina vlků spalo, což vůbec nechápal. Dokonce i v Deheře vždy se v noci spalo. No tak tenhle vlk nebo vlčice bud mít smůlu. holt někdy i nevěřící vlk může pozdravil boha noci. No ne? Vyšel tiše k ní jako stín. Ani hlásku nevydal. nechtěl narušit to dokonalé ticho. Jen sem tam zašustily holé větve ve chladném větru. Párkrát při své na své velké tělo neuvěřitelně ladné chůzi mávl svým dlouhým ocasem ze strany na stranu. Podle pachu zatím lze usoudit, že to byla vlčice.

Dostal se sem jaksi náhodně. Prostě jen šel tam, kam ho cesta k jeho bratrovi zavedla. Jakpak měl vůbec teď vědět kde se nachází? No musel jít prostě po radách jiných vlků a podezřelých místech. Aby se dostal sem, musel projít okolo jakéhosi černého velmi divného jezera, které by obyčejnému vlku rádo nahánělo mráz po zádech. Pak tu byl jakýsi menší lesík, byl opravdu hustý a Alexe větve těch křovin a stromů sahaly do obličeje. Bylo to nepříjemné. Však konečně tu byla noc a měl k vládci noci opět blíž. Bylo příjemné se dívat, jak si po nebi krouží hvězdy. Vypadaly jako štěňata, která si pobíhají na louce pod dohledem své matky (měsíce). Nakračoval si tudy a teď spíše odpočíval a užíval si tu zimní chladnou noc, než aby něco hledal, ať už to byla nějaká kořist nebo nějaký vlk. I přes to, že na hledání cizích vlků neměl náladu, nějaký ty informace by se mu hodily. Třeba kdyby mu někdo mohl prozradit, co je tohle vlastně za území nebo jestli se tady krom pachů toliko vlků nacházely i nějaké smečky, čemuž by se nedivil. Vždyť tady se to vlky muselo jen a jen hemžit. Téměř za každým rohem mohl někoho potkat. Určitě tady muselo být dobře, když tady bylo tolik zájemců o jedno území.