Príspevky užívateľa

Kdyby vyřkla vlčice svůj názor nahlas, odpověděl by jí, že je mu fuk, jak to zvíře zabije. Ona to totiž byla i pravda. Nezáleželo mu na tom, jak dlouho trpí, hlavně aby byla nehybná co nejdřív. Co by ale taky mohl jeden čekat od místního popravce? "Ne všichni nenápadně zbarvení lovci umí spolupracovat bez plánu a domluvy." Dodal dost sebejistě. Byl si plně jistý v tom, co říká a co si myslí. Nikdy nad sebou nenesl pochyby, a šlo to i slyšet v jeho slovech. "Šikovná, já někdy taky... Lovím sám." Oba jistě věděli, že samotný vlk má mnohem menší šanci na úspěšný lov. V Lexově případě se musel brát však ohled i na to, kdo byl vlastně ten samotný vlk. Kdyby totiž Alexei lovil často ve skupinkách, dřív nebo později by začal se svou pýchou ignorovat potřeby a názory ostatních. Jistě by se jim všem začal nadřizovat takovým způsobem, že by se jim mohlo o demokracii jen zdát a mnohým by se jeho způsob komunikace taky dost nelíbil. No zkrátka by to přineslo víc problémů než-li užitku. Lexa neměl rád společnost. Proto lovil sám. Díval se vždy jen na vlastní pohodlí a na Hatiho. Díky tomu se dostal do Kultu.

Srna byla již přidržena u země a Lexova společnice se přiblížila až k němu. Té si však zatím nevšímal. Většinou svou kořist nechával živou a dotáhnul ji také živou až na domluvené místo krmení, kde ji usmrtil vlastně jen proto, aby mu nikam neutekla. No dnes se s tím nehodlal takto štvát. Celkově nebyl ještě před pár chvilami připravený zcela na lov a jeho tradiční chování při něm.
Uchopil tedy srnu do zubů někde v oblasti krku, vlastně už spíš za hlavu a vší silou škubnul. Jednalo se o jakýsi pokus nebohému zvířeti zlomit vaz. To se bohužel napoprvé nepodařilo. Spíš jen šokovalo. Srna sebou začala smýkat, přičemž kopla Lexíka do ksichtu. Hluboce; ale přece vyjeknul. Nepustil
...naštval se, zavrčel a škubnul znova. Ozvalo se hlasité, přesto ale i trochu svalstvem a kůží tlumené rupnutí. Jako zlomení pevného klacku pod peřinou. Přesně tak. Pak už srna jen sem tam kopla nohama, ale šlo poznat, že je po ní. Že už provádí jen ty posmrtné záškuby, které za chvilku stejně ustanou. A Lexa se ani krví nepotřísnil, pěkné!
Teprve pak uvolnil svoje silné sevření a křečovitě se napřímil, snažíce se setřást bolest od kopnutí v oblasti levého oka. "Jo. Do tebe bych to ani neřek." I všímavost a schopnost využít náhlé příležitosti musel přece ocenit.

A stalo se tak nejlépe, jak jen mohlo. Zrovna v tu chvíli, kdy měl Lexa největší obavy, tak se vynořila tmavá vlčice ze tmy. Nedivil se, že si ještě před cbvílí všímal jen jejího pachu. Byla docela blízko, ale její tmavé zbarvení z ní dělalo téměř neviditelnou. Ten tmavý stín byla vlčice, kterou už tu párkrát zahlédl. Nebyla nějak extrémně nová a tak nebylo pochyb. Neměl však vůbec čas řešit osobnost té vlčice, jediné, na co měl trochu čas byla radost ze spolupráce. Srna se po jejím vyplašení ihned vydala přímo do míst, kde se nacházel Alexei, připravený kdykoliv zaútočit. V obratnosti nebyl sic mistrem, ale hýbat se uměl. Navíc mu stačilo nebohé zvíře uchopit za pouhý ocásek a už s ním dokázal zamávat jak s hadrem.
Byl dostatečně daleko na to, aby v hlavě zpracoval skutečnost, že se zvíře řítí k němu, takže ano... byl úspěšný. Mávnul mohutným ocasem a vší silou se odrazil směrem k srně, jež zrovna vyjeveně probíhala kolem. Kousek stihla uskočit, když se téměr vedle ní ze tmy vynořil velký Lexa, proto měl celkem štěstí, že se při úcuku kořisti lehce podlomila noha a on dostal na vteřinu šanci se do ní zakousnout. A mám tě, ty hloupá mrcha!

A ejhle! Do nozder se Alexovi dostal pach cizí vlčice. Nebyl tak úplně cizí, patřila totiž ke smečce, však nezdálo se mu, že je to někdo z těch, které měl šanci poznat lépe osobně. Docela ho to naštvalo, protože mohla něčí společnost zkazit celý lov. Pokud by si totiž cizinka nevšimla té krásné kořisti uprostřed jakési křižovatky, mohla by ji vyplašit a Lexa zatím nebyl v tak dobré vzdálenosti, že by ji mohl začít rovnou pronásledovat. V této chvíli by mu srna uprchla do zatáčky a dostala se někam do bezpečí. Nebyl dost blízko. Proto trochu přidal do kroku. Bál se, že se kvůli onomu vlku něco pokazí.
Kráčel dál a dál a ku jeho neštěstí zapraskala mu suchá tráva a zanesené listí pod nohou. Srna se na chvíli ohlédla jeho směrem a nastražila uši, přičemž celý zkameněl a srdce se mu lehce rozbušilo tím adrenalinem. Nemohl se hnout. Hleděla v podstatě přímo na něj a kdyby se pohnul, nejspíš by začala prchat.
Kdyby tušil, že se na druhé straně nachází vlčice též připravena srnu lapit, snad i úmyslně by Lexa zvíře vyplašil a poslat ji tím přímo do spárů někoho jiného. Měla sic více únikových cest, však ty už by Lexa snad zvládnul za částečně zablokovat.

Plížil se stínem směrem ke své kořisti. Támhle nedaleko od něj se pomalými a nejistými kroky procházela mladá srnka. Když si Alexei všimnul pár minut zpět jejího pachu, ihned se za ní musel vydat. Bylo to pro něj jako Hatiho požehnání! Takové divoké zvíře a uprostřed města! To se jen tak nevidí. Vlastně si ani nepamatoval, kdy naposledy ulovil srnu takto na území. Nejspíš se zatoulala, protože byla sama a tato zvířata se obvykle drží ve stádech někde v lesích či na loukách.
Nemohl se dočkat až se do ní pustí. Ano, věřil si. V lovu měl již mnoho mnoho zkušeností a tato vypadala dosti slabá na to, aby se rychle vyčerpala a po nějakém tom běhu padla k zemi. Dokonce se neuhlídal a jednou mu na studený chodník ukápla slina, jak mlsný a nadšený z toho byl z té nevšední nabídky. Jistě, musel se rozdělit se smečkou, ale i tak měl dost chutě hehe.

Jedním z těch, kteří zde v tuto noční chvíli nesměli chybět, byl Alexei. Nehledě na to, jak moc toužil po pořádném dramatu, byl popravčím. No a takový popravce byl jistě žádaný na každé takové nevšední akci.
Když se konečně po svolání dostal na toto místo, postavil se nedaleko Batdoga. Nevěříc tomu, jak moc byl ochotný se podřídit a být věrný tomu černému nemehlu, poslouchal Dogova slova a rozkazy. U toho probodával pohledem Tessu, ke které ještě stále cítil jakousi zášť. Možná to byl právě strach z oné vlčice, co nutilo Lexu nesnášet tu mladou vlčici. A právě její magie byla zdrojem toho strachu, což pochopitelně Alexei nemohl tušit. Stále byl zmatený z toho, jak moc se mu Tessa protivila a byl v její společnosti nervózní. Nuž... dnes se mu potvrdila zvláštnost této vlčice. Očividně nebyl totiž jediný, komu se protivila. Hah! Samotný Hati byl na stejné straně jako Lexa. Stejně jako Mesiáš nebo Tiam. "Zabít ji a předhodit jako večeři krysám! To klidně sám zařídím." Neudržel se a vykřikl svůj návrh tak, aby ho co nejvíc vlků v okolí slyšelo. A hlavně Tessa. Zmije jedna drzá. Alexei sic žádnou vizi nedostal, ale byl si zcela jist, že takhle by to Hati chtěl. Zbavit se jí krvavě a pomalu.

Když už si byl velký vlk jistý tím, že vlčice drží jeho úlovek dostatečně pevně, povolil sevření svých čelistí a následně ji úplně pustil. Srna sebou jen trochu ucukla, protože ucítila náhlé povolení Lexova stisku a pak už bylo pouze na Lailah, jestli se srnce podaří vymanit ze sevření vlčice nebo ne.
Trochu nedůvěřivě se na Růžu a světle zbarvené zvíře chvíli díval a pak se konečně vydal ke kaluži vody. Sehnul se, aby se napil, když už se ocitl přímo před trochou vody. Konečně. Zaradoval se v duchu a spokojeně zamával dlouhým ocasem. Už měl po tom vyčerpávajícím tahání sucho v tlamě. Nést takové nemalé zvíře nebylo něco, co se dalo zvládnout raz dva. Však alespoň dostane smečka dost čerstvou kořist ještě za tepla. No a také si na této práci procvičí svaly. No ne?
Cukal učima sem a tam, když pil, to aby slyšel každý pohyb srny nebo Lailah. Uvidíme, jak se jí podaří zvíře udržet. Hehe!

Protivila se mu nejen díky své magii, která v něm probouzela nervozitu, ale i díky tomu, jak moc velké měla ta krysa ego. Šlo poznat, že toho neměla v Kultu moc zažitého, protože to by si více vážila ostatních autorit. Sice býval Alexei jako nováček také drzý, ale ne tím způsobem, že by otravoval i ty, kteří ho nechtěli vidět. Copak nebylo dostatečně zřetelné, že si přál, aby Tessa nebyla v jeho přítomnosti? Možná ano. Jen jí bylo ukradené, jestli ji chce nebo nechce vidět. A nebo byla tak tupá, že si toho jednoduše nevšimla. "Dlouho." Zabručel a svůj čumák zvednul vysoko, jakoby se vlčice štítil. Pak se rychlostí světla otočil čelem ke vchodu dovnitř budovy a rychle se vydal zase zpět, odkud přišel. On by možná jen tak neodešel, ale dnes měl důvod k tomu , aby se takto rychle otočil jakoby chtěl vlčici utéct. Jednoduše chtěl vlčici něčím šlahnout přes čumák a to také udělal. Svůj dlouhý a silný ocas využil k tomu, aby jím lisknul v té své otočce Tessu přes čumák. Vůbec se toho nebál a surově se do toho opřel. Ovšem se snažil ocasem máchnout tak, aby to vypadalo jako pouhá nehoda. "Ups! Jsem já to ale neopatrný. Není ti nic?" Otočil se, čekající na její reakci a předstíral, že ji praštil omylem. S tak dlouhým ocasem se dobře lhalo, hehe. Snažil se zachovat svůj chladný výraz a postoj těla.

Ať už chtěla svou magií dokázat cokoliv, moc jí to nepomůže, protože čím více z ní bude Lexa v nervech, tím hůře se k ní bude pravděpodobně chovat. No... možná by se k ní choval nevhodně i bez toho aby na něj toto kouzlo působilo. "Pokud má mít někdo z nás prédnosť ve výhledu na měsíc, jsem to právě ja. A pokud bych tímto potupoval Hatiho, jistě by mi to dal najevo. " Ačkoliv zněla jeho slova nanejvýš sebejistě, raději si zkontroloval zem pod nohama a jestli ještě drží. Pak však zase vzhlédnul k obloze a zadíval se na velkou zářivou kouli uprostřed tmavé oblohy. Hati musel mít tuto noc velkou sílu. Bylo to krásné, škoda že zde s Lexou musela oxidovat Tessa. Znervózňovala ho. Už dlouho necítil pocit nazývaný strachem. Nelíbila se mu ani trochu. Nejradši by ji co nejrychleji odpálil pryč. Většinou cítil jistou sympatii k takhle tvrdým vlkům, ale dnes to bylo jinak. Proč, to mu nebylo známo. "Jo, moje věc." Zavrčel na ni hlubokým hlasem a odtáhnul se dál od jejího těla.

No jo, Kult už přestával být tím klidným místem, kde Alexe téměř nikdo uprostřed noci neruší. Ještě před nedávnem tomu tak bylo, ale dnes už se to zase měnilo. Kult začínal pomalu, ale jistě ožívat, z čehož měl sic Hati možná radost, ale Lexa moc ne. Za chvíli se mu budou na krk věšet kolemjdoucí v takových počtech, že by tomu jeden nevěřil, a vyžadovat po Lexovi blbosti. Beztak tak nakonec dopadne. Už se zde dokonce vlčata narodila. Tedy alespoň o vlčatech Semie a Tiama zaslechl. Ještě žádné nepotkal. Sic měl Alexei vlčata rád, ale všeho je někdy dost. Do toho to byla vlčata zrovna těch dvou. Jak vůbec mohl mít Tiam vlčata s někým, jako je Semie? Jak vůbec ti dva spolu mohli něco mít, něco k sobě cítit? A co za podivíny z toho páru vznikne? Pokud to ovšem nedělají z povinnosti. Pomyslel si pak.
Každopádně pokud se mohla stát Semie matkou, tak nechtěl vědět, kolik se maminek v Kultu objeví za pár dalších měsíců. Štěstí, že tu těch vlčic moc neměli. "No a?" Zavolal pak na svou nečekanou společnost. Takže ne, že by vlci zavazeli mně, ale dokonce já zavazím jim... Mě z těch vymaštěnců klepne. Pomyslel si otráveně a zabručel si pod nos. Holka, dneska seš bez večeře. "Řek bych, že zdravím, ale moc se mi nechce..." Zamračil se na vlčici, když se nyní ocitla v jeho blízkosti a evidentně se pokoušela o pozdrav.

Nejdříve se jen tak procházel ulicemi a pak narazil na dům, do kterého se dalo celkem snadno vstoupit. A tak to také udělal. Uvnitř toho starého stavení bylo schodiště a když se Alexei dostal do horní části domu, narazil na otevřený prostor s východem. Nebyl to ani tak východ, ale spíše otvor vedoucí z temného prostranství vrchního patra ven. Jednalo se o balkón, který div, že ještě držel. Alexei však nemyslel na stabilitu lidského stavení a neohroženě se vydal na onen balkónek, kde se posadil a jako domácí pejsek v opuštěném bydlení seděl a díval se nad rezavé zábradlí na zářivý měsíc. Dnes v noci bylo docela hezky. Kupodivu ani nepršelo. Takové přeháňky byly teď na podzim docela časté. Dnes však panovalo i to bezvětří a tak se nešířily pachy moc rychle. Nebyl ani vhodný den na schovávání se pod střechou, ale ani den na lov za hranicemi Kultu. Ideální pro tento balkónkový odpočinek. Pak už jen tak seděl a díval se nahoru. Ani by ho nenapadlo, že by ho mohl někdo sledovat nebo ho oslovit.

Šel dál a po svém boku měl stále stejného společníka. Když mu odpověděl na slova, Alexei byl nucen se na něj pohlédnout se zvednutým obočím. Zatvářil se na šedého vlka, jako by mu chtěl říct: Jako fakt? A přesně to by i rád řekl. Byla to jeho reakce na Tiamovu neustálou milost. I když na něj byl Lexa nepříjemný, on mu tu nepříjemnost nevracel. Nejspíše to bylo tím respektem k někomu výše postavenému. Ale dělá dobře, že si ke mně nedovolí říct něco hnusnýho. Lexa nesnášel ty, kteří k němu byli drzí. Opravdu nesnášel.
Pak už ale ani nestihl něco dodat a mezi stromy se náhle objevila cizí vlčice. Lexa na chvíli ztratil řeč, když si uvědomil, že se vlčice s Tiamem zná. Byl překvapen nejen jejich známostí, ale také tím, že ví o Hatim. Nikdy však nezůstal dlouho zamlklý a opět se mu vrátila chuť k mluvení. "- Adrik Lazarow, popravce Kultu. A ty co tu děláš, tulačka." Zabručel hlubokým hlasem. Z té vlčice necítil zatím žádnou smečku. A pokud byla z nějaké, tak ji rád svým oslovením urazí. A s tím slovem -kamarád- neměl asi žádný velký problém. Jen ať si vlčice myslí, že má Tiam s Alexem lepší vztah, než má s ní.

Značně se mu nelíbilo, že s ním šel na lov i Tiam. Měl by si jeho pomoci vážit a věděl to moc dobře, ale prostě si toho nevážil. Byl už zvyklý lovit sám a nemít při tom zodpovědnost ještě za další vlky. Měl by si ale zvykat. Koneckonců bylo tohle jeho vysněné postavení. A do povinností jeho postu patřilo i to, starat se o smečku a být ochotným vůdcem. No ne? Měl by si už vtlouct do hlavy skutečnost, že je vlastně dobře, že s ním Tiam šel. "S žádným rozdělováním zatím nepočítej." Zabručel na svého společníka docela nabroušeně. Nebyl na něj nijak naštvaný, choval se tak naštvaně vždy a na každého.
Měl rovnou více důvodů k tomu, aby se nerozdělovali.- Mohl by Tiam zdrhnout. Mohl by někdo cizí napadnout Tiama a Lexa by při tom nemohl být nablízku. Či by se snad i ztratil? No byl to dospělý vlk, který by se už ztratit neměl, ale Lexa věřil, že by toho byl schopen. Choval se jako největší pako světa. Alexei vůbec nechápal, jak na něj může být Tiam stále tak hodný. Vždyť Lexa je na něj věčně nepříjemný, na všechny je nepříjemný, a Tiamovi to očividně moc nevadilo. Zajímalo by Alexe, zda se tento vlk vůbec dokáže naštvat a někomu pořádně napráskat. Společně můžem chytit zas něco velkýho." Poznamenal bez snahy Tiama o něčem přesvědčovat. Byl si totiž jistý, že s ním bude vlk souhlasit... i když to třeba vůbec nemusela být pravda.

Snad už jen s posledními nadějemi v přežití sebou srna zase trhla. Už sebou netrhej ty blbko! Nadával na srnu v myšlenkách ačkoliv mu bylo jasné, že srna jeho přání nevyslechne, ani kdyby mu rozuměla. Díval se na Lailah, jak k němu přiběhla. Tyjo, nečekal od ní takové nadšené přivítání. Však mohl to být pro dnešek pouhý první dojem, který mohl klamat. Prohlížel si chviličku její tělo a zdálo se být velmi slabé oproti tomu jeho. Udrží tuhle kořist vůbec mladá vlčice? Chtěla mu pomoci? Tak dobře. Alespoň Lexa zjistí, jakou sílu dívka má. Na chvíli u něj převládlo ticho plné myšlenek a pak se rozhodl konečně promluvit. "A víš co? Tak jo. Podrž to na chvilu. Potřebuju se nachlastat." Odpověděl uvolněně bez zájmu se vlčici jakkoliv líbit a pokrčil přitom rameny. Pár kroků od něj se nacházela stará kaluž, ze které by se mohl napít. Takže zdroj vody nebyl daleko. Mohl by pak Lailah i se svou kořistí hlídat. A v případě, že by srnka Laile vyklouzla, rychle by ji zase chytil. Celá tato akce by mohla být tím pádem pod kontrolou.

Už byl zády k tomu nováčkovi a byl na odchodu. Byl trochu překvapený, protože původně očekával, že půjde to štístko za ním, ale očividně se rozhodl udělat opak. Že by se necítil s Lexou dobře? No sám Alexei by se tomu nedivil. Jeho protivný přístup by odehnal kde koho. Že se hodlal změnit a být k vlkům více milý? Ne, ani náhodou, to by ho stálo moc úsilí. Musel by se dlouho, dlouho přesvědčovat, že jsou ty krysy vlastně k něčemu dobré. Navíc měl i jakýsi strach se k nim chovat hezky. Už měl za svůj život mnoho přátel a blízkých, na které byl skutečně hodný. Všichni takoví byli teď mrtví. Každý, na koho se někdy Lexa dokázal usmát zdechnul tak rychle, jako malá myška ve vlčí tlamě. "Seš ztracenej." Odpověděl na jeho slova. To pako zmatkovalo jako lesní včela před porodem. "Tak si jdi."