Príspevky užívateľa

Zrovna se vracel z lovu a vracel se právě sem. Jídlo zanechal smečce, ale on sám moc hlad neměl. Před nějakým dnem už totiž jedl a jelikož už si jeho žaludek zvyknul na malé porce, neměl nyní už problém vydržet několik hodin a vystačit si u toho s pouhým potkanem. Možná i shodil nějaké to kilo. No ale nejlepší na tom bylo, že na svůj žaludek moc nemyslel, takže měl čistou mysl k tomu, aby se mohl věnovat jiným věcem. Co se týče jeho zemřelých známých, tak na ty už také zapomínal. Víte, tady v kultu se na zemřelé příbuzné po čase celkem dobře zapomínalo. Vlastně když už v Kultu nějaký čas vlk žije, naučí se mít rád ostatní tak, aby mu jejich případná ztráta moc neublížila. Samozřejmě si ale musí jeden také dobře připomínat vlastní důležitost a mít dobře vypěstované sebevědomíčko, jinak ty zemřelé následuje, jako další.
Kráčel ulicemi svižným krokem a vůbec si nevšimnul ze začátku blížícího se Doga. Kdyby o jeho přítomnosti věděl, už by se dávno otočil čelem k němu a už z dálky se začal nějakým způsobem vytahovat.

Co tím chce naznačit? A nebylo to náhodou jasné? Všechno, co Alexei kdy řekne musí být nad mraky jasné. Ta černota tu byla nová a zkrátka a dobře ji chtěl poznat. Přece jen se nechtěl zařadit mezi ty, co hodnotili osobu hned na první dojem. Alexovo pravodlo znělo - Pokud se neznáme, automaticky tě nemám rád. Přesně takhke. Potřeboval více důvodů, proč by měl chovat k vlčici jistou náklonost a už už dostal nápad, jak si jeden další získat. Zamával svým dlouhým ocasem sem a tam a pak se zastavil tak nějak za zadkem vlčice. Hmmm! Ještě se uvidí, jak dokáže bejt silná. Vyskočil do vzduchu a mířil si to přímo na ni. Možná by tento Lexův chvat přišel cizím, jako hrozba, ale byla to pro něj ve skutečnosti jen obyčejná hrátka. Jen si chtěl Vyzkoušet její dovednosti. "Ber tohle, jako zkoušku. Chci tě lépe poznat, naznačuju." Pousmál se trochu zákeřně na vlčici. Pokoušel si tímto najít i dobrou zábavu, aby si zahnal špatnou náladu. Někdy musíte uznat, že se Lexa chová, jako malé dítě. Nějak zamrznul v čase, kdy to byl ještě mladý pubescent a má stále potřebu porovnávat fyzické síly s jinými. Nikdy nevyroste.

Stále vlčici pomaličku obcházel a pečlivě si ji prohlížel. Jiní by si možná pomysleli ihned, jak tato vlčice děsivá je. Možná by mnozí při setkání s ní znervózněli, či se dokonce báli. No Lexa nebyl rozhodně výjimka v tom, že měl tendenci k ní chovat určitý respekt, protože byla... no... vypadala ostře. Jenže nějak se mu nedařilo naleznout lepší důvody, než tento. A tak nedal žádný respekt ani trochu zatím najevo. Naopak si připadal v tuto chvíli právě on tím, kdo má mezi těma dvěma hlavu výše. Chvílemi si i říkal, že s tímto vzhledem a přístupem by se mohla Semie k něčemu hodit. Trochu ho deprimovalo, že ho samota donutila vůbec pomyslet na to, že by se mu líbila, jako jeho pomocnice. Vždyť takhle Alexei nikdy před tím nemyslel. Vždycky myslel jen na své věci, nevšímajíc si jiných a věřil si. Vždy si ve všem věřil. "Všechny a všechno jsi nepoznala, to jde vidět. Jsem ale rád, že alespoň s někým si tu sedneš." Ne, nebyl rád. Možná mu připadala užitečná, to ano, ale stále mu přišla ta její zatím běžná slova jakousi arogancí podlitá. Což vlastně Alexei nesnášel. To jeho ego si nejspíše vyžadovalo samé slabé dušičky, co by byly schopny se Lexovi podřídit okamžitě. I když se mu vnitřní síla jiných zamlouvala, nesměla se různými způsoby rovnat té jeho. Bylo to úplně to samé, co s jeho bratrem. "Nebylo by na škodu, kdyby jsi se začala zamlouvat i ty mně." Z Lexy se taky začíná klubat slušný herec. Před chvílí a trochu i teď by vlčku mrzutostí zaškrtil a při tom v hlase zněl i docela vstřícně. "Nejspíše už se teď tvojí přítomnosti nevyhnu." Říkal si, že by z ní mohl i vykroutit nějaké jiné informace o venkově, když tu byla tak nová a on prozatím chodil ven jen pro kořist a to se příliš nevzdaloval.

No jo... všechno se nedalo vydržet věčně a holt Alexei usoudil situaci za správnou dříve, než by původně očekával. Už se jí chtěl otočit čelem, protože ho provokovalo, jak na sebe dva vlci mluví přes Lexova záda. Otočil se a konečně si ji mohl pořádně prohlédnout. No žádná sláva. To se měl jako momentálně a se svou náladou bavit s takovým strašidlem? Ta vypadala teda hrozně, vlastně tak i po hlase působila. "Na tom něco bude." Počkal si, až se tedy představí, přičemž se vydal k ní, aby ji mohl obejít a prohlédnout si ji ze všech stran. Nakonec se též ze slušnosti představil, však pouze prvním jménem, protože teď už na jeho rodu nezáleželo, ani na druhém jméně. Byl bez rodiny, tak k čemu? "Alexei. Rozdíly mezi vlky jsou často k uvejtání... pokud to tak bylo myšleno..." Zabručel po jejích slovech s náznakem souhlasu, ale konečným podezřením. Rozhodně by si necenil toho, že by nebyla s jinými dětmi Hatiho spokojená. Chápal, že ne každý si hned sedne už z vlastní zkušenosti, ale určitě by neřekl, že jsou všichni ostatní na nic. A ano, přesně takto to pro něj vyznělo. Popravdě, přestával tyto větičky brát, jako lichotku.

Zrovna si tak říkal, jak se mu konečně začíná vkrádat myšlenka na Derika, který i když to byl idiot mu docela i chyběl. No asi měl Alexei dnes smutný den, protože pomyslet na to, že se mu stýská po někom, koho se už dokonce několikrát pokoušel totálně seřvat bylo poněkud šílené. Tož měl možná náladu na tyto vlky, ale zrovna na tu strašidelnou věc, kterou zahlédl mezi stíny domů fakt ne. Nepodíval se však na vlčici zcela. Pouze pootočil velkou hlavu za sebe a koutkem oka ji teď pozoroval s ocasem pomalu cukajícím před ní. Na první pohled vypadala nová členka Kultu dosti nabroušeně, ale hlavně byla veliká. Alespoň se na to nemusel při rozhovoru hledět jak na brouka pod nohama. Nuže... bude muset odpovědět. "Nazdar." Ačkoliv to byl obyčejný pozdrav, z hrdla se mu při promluvení vydral chrčivý zvuk, jako zavrčení. Což však nevrlý Lexa nijak neřešil. Bylo mu ukradené, co si o něm děvčátko pomyslí.
Zatím se stále neotáčel, však zůstal tam, kde byl a v chůzi nyní nepokračoval. Už se těšil, až se bude moci otočit a pořádně ji propálit duši pohledem, že co ho sakra ruší při smutné chvilce.

Z ničeho nic si všimnul jakéhosi stínu na druhé straně bazénu,. Nebyl to jen tak ledajaký stín, byla to jasná silueta vlka, který se pohyboval. Sic možná pomalu, ale ano, pohyboval. Alexei se s tichým zabručením napřímil, aby na daného vlka lépe viděl. Zřejmě to byl jeden z Kulťanů. Kdyby to byl někdo cizí, zajisté by vycítil ten typický tuláččí pach a nebo pach jakýkoliv jiný. Přece jen, Hatiho potomci měli vždy takovou tu typickou vůni, ze které vždy vyzařovala síla a zároveň klid noci. Už si na ten pach stihnul zvyknout a tak pro něj bylo neobvyklé spíše na hranicích vycítit pach cizí. Zatím nevrle se po siluetě ohlížel i přes to, že nebyl nevrlý a ani nejistý či podezíravý. Zkrátka to už byl takový jeho zvyk, že musel na první pohled působit nepřítomně. V tomto případě na něm snad zlost přímo zářila. V to doufal. No ve skutečnosti se mu pouze líbilo znepokojovat jiné a to z neznámého důvodu.

Kráčel si to zde osaměle mezi domy a byl téměř celý ponořený v negativních myšlenkách. V poslední době se vše jen a jen hroutilo. Nejdřív jeho bratr, pak přítelkyně. Alexei si krátce na tyto katastrofy najde další sestru a co se s ní stane? No jistě, že zdechne, jako všichni ti před ní. Pochyboval nad tím, že vytvářet si s někým alespoň náznak dobrého vztahu je zbytečné, vždy to dopadne katastrofou a zrovna Alexei Adrik Lazarow musí mít tu smůlu, že všichni ne jen zmizí, pohádají se s ním, či ho zradí, ale dokonce zkrátka a jednoduše pozdechaj. Znuděně teď nesl hlavu téměř svěšenou a vzpomínal na tu noc, kdy se zde poprvé potkal s Aysel. Tehdá měla štěstí, že byla ochotná s ním být u ceremoniálu a stát se tím jeho sestrou, jinak by ji asi zabil. Byla podle Alexe strašně rozmazlená, jenže... teď byl rád, že ji nemusel zabít z jakéhokoliv důvodu sám. Bylo to překvapující, ale plno vlků odtud by vraždit opravdu nechtěl, dříve možná, ale teď už ne.
Ničeho v okolí si nevšímal, jen naslouchal tichu představující si hlas někoho, kdo mu býval kdysi blízko a nevšímal si pachů ani samotných objektů před jeho očima. Vlastně se mu ani nic víc, než jen mrtvé ticho poslouchat nechtělo. Dokonce ani ze svého nového postavení a s ním i ctí nebyl šťastný. Obstarával teď potravu pro vlky, které sotva znal a kteří tu vůbec ještě přežili.

Alexei věřil, že vlk nebyl tak neschopný, aby si nevšimnul jeho pachu. Ovšem bylo téměř bezvětří a tak se pachy nešířily tak rychle, ale zas se nedal nějaký přehlédnout. Když byl totiž silný vítr, neslo se to buď k jen jednomu, či druhému.
Ještě chvíli počkal a sledoval mladíka, jak si támhle blaženě leží. Ani okolo sebe se vlk nerozhlížel. To Alexei už by dával pozor na jiné věci, než jen na město, pokud by pochopitelně nedřímal. Tak a po chvilce už ho přestalo bavit jen tak pozorovat v dáli a tak se vydal vpřed. Byl prv přikrčen k zemi a tak mohl vypadat, jakoby se pokoušel vlka ulovit. Však pak se i napřímil, ale neslyšné kroky, jimiž se přibližoval k osobě, mu zůstaly.

S radostí se pustil do sledování toho vlka poblíž. Kupodivu zrovna tohodle neznal jménem, však ten pach... ten pach mu něco silně připomínal. Nebo spíše někoho. Nacházel se nyní jen kousek od dané osoby, jelikož ho už před chvílí spatřil poblíž nákupáku a tak jej měl na očích už dobrých pár minutek a stále se tiše přibližival.
Nebyl si moc jist, zda za ním chce nakráčet, jak největší sociální idiot a povídat si. Alexei by raději soukromí, ale na druhou stranu chtěl vlka poznat lépe. Bylo dost možné, že už jej někdy zahlédl na území, proto věděl, že to nebude ve smečce nějaký nováček, ale nic víc. A tak se nakonec rozhodl, že ještě chvíli počká opodál, nepozorován a skryt ve stínech zdí a bude ho pozorovat. Pokud se nic nestane, půjde ho pozdravit a dopřát si trochu více informací.

Ne, tohle ho vyloženě bavilo. Skvělé, ale asi v tom nechtěl moc pokračovat. Byl by moc dětinský. Navíc si připadal divně, když tu stresoval pubertální vlčata. Prej mají takový problém s city a náladami, jsou takoví citlivější. No a tak by mu tím mohl ještě způsobit nějaké depky. To opravdu nechtěl... no i když. Když to byl derik. "A seš uplně tupé? Vždyť tě může někdo zaslechnout!" Pověděl dále velmi vážně hodlající tohoto divadýlka pomalu nechávat. Ale náhodou to bylo docela super. No ne snad?

Podle Alexe bylo svatou pravdou, že tento nejmladší klučina z party by měl zůstat raději doma. Bylo to dosti nebezpečné. A ano, sice se tím dokázal hodně co naučit, byl dostatečně velký na to, aby už se trochu začínal zlepšovat v obraně a tak, ale jakmile už Alexei cítil, že ho otravuje v tuto chvíli každá společnost, nemohl se ubránit a zkrátka vylučoval veškeré důvody, proč by s nimi mohl jít a to téměř nevědomky. To on se tady nahledal, až z touhy po vraždě slintal. Byl trochu jako malé štěně, protože to chtěl udělat sám a umíněný byl až nad hlavu. Ovšem i kdyby si tohle uvědomil, jistě by to jako správný egoista se snažil vytratit z mysli. Dokonce ho i naštvalo, že ten zoubek před pár vteřinami vystartoval zrovna po Azra... azri... jakže bylo to jméno? No otočil se čelem k té scéně a moc do toho nezasahoval. Jen doufal s mračícím se obličejem, že si s tou potvorou Aysel jen nehrála a snažila se ji zabít. Nechtěl, aby se stala tato pro něj výjimečná situace hrou. Nemohli si jen tak pohrávat s obřími krysami a tento názor se mu ještě utvrdil, když kousek za nimi zahlédl další hemžící se stíny. Bylo jich tu víc.

S Derikem se opravdu nedala vést žádná normální konverzace. On byl úplně vymaštěný. "Já umím skvěle vysvetlovat, jen ty jsi moc hloupý, aby jsi tohle pochopil." Arogantně si pozvedl hlavu. Che! Ještě, že už se v okně zableskly první paprsky toho hnusnýho slunka. Pro dnešek bylo něčemu užitečné. Mohli klidně oba zdrhnout do úkrytu a konečně nepokračovat v týhle konverzaci. Nesmyslné konverzaci. POČKAT!!! SLUNKO! Sakra že si toho nevšimnul dřív. "Aa sakra." Krátce řekl a udíkal do stínů pryč. Derik ho v tuto chvíli už nezajímal, hlavně, že ho nezasáhne jeden z paprsků.

Náramně se teď bavil. Jejda Derik byl takovej sebevědomej vypatlanec. Než aby si pomyslel, že jemu prostě hrabe, tak bude věřit tomu, že u něj reálně stojí Alexův duch. To Alex by byl rozhodně rozumější. Přeci bylo mnohem méně pravděpodobné, že uviděl jeho mrtvolu, než jeho ducha! No stál tam chvíli tiše a měl tedy co dělat, aby se nezačal zákeřně tlemit, protože ho tohle náramně bavilo. Jak tam Derik jenom seděl omráčeně? To bylo super. "Teď po tobě půjdou. Cos to jako udělal Derik?"

Jeee Hati. Jak mél jako tomu dementovi vysvětlit jeho situaci jinak? Vždyť to, co říkal bylo naprosto srozumitelné. Opravdu tak vypatlaný musel být jen Derik, aby tomuto nerozuměl. Takové logické a samozřejmě srozumitelné věci. "Huh! Spíše ty aby jsi rozuměl. Nejspíše nemáš tu inteligenci, aby jsi pobíral takové věci. Já chápu, že jsi ještě z části vlče, ale na tohle už věk máš." Popsal mu a ještě ke všemu to odříkával, jakoby učil mrně mluvit. Tomuhle už ten vypatlanec porozumět musel. "Idioti prostě měli vymyšlených více bohů. Taková blbost. Ještě, že jsem šel do Kultu."

Tak dobře, tohle se už nedalo vydržet. Alexei už tam nevydržel jen tak stát opodál a dívat se na tu komedii. Chtěl si Derika vystrašit ještě více. Vydal se tedy znovu neslyšně mezi vraky a tentokrát za Derikem, který tam stál a jistě byl ve složité situaci. Alexei nemít svou magii a být Derikem, tak je totálně zmaten. Přišel tedy až k němu, opatrně se doplížil až za něj doufající, že si jej nevšimn ul a jen tiše řekl. "Proč jsi mě zabil?" Ty brďo, z Lexy bude asi herec, protože sněl moc klidně až děsivě si myslel.