Príspevky užívateľa

Ať už si Derik říkal co chtěl, Alexei se mu tady jako jen a pouze snažil vysvětlit , co znamená právo, jelikož se jej na to zeotal. Che! Derik byl tak nezkušený, jestli nevěděl ani tohle, tak ani nechtel vedet, kolik jiných věcí nevěděl. Takovej smrad to byl. Štěstí, že teď jakože držel paštěku. A očividně právě nastane trapná chvíle ticha, protože už neměl Lexa co víc by řekl. Už to snad ani lépe vysvětlit neuměl. No, tak prostě stál na místě a blbě se koukal, jak je vlče evidentně na rozpacích.

No nic, asi se s ním i do té hádky pustit chtěl, protože se vydal přímo k němu. Možná by si s ním mohl i trošičku pohrát. Mohl by na Derička použít jeho velice zábavnou magii, která ovšem zábavná byla jen u některých případů. V tomto byla extrémně zábavná a tak bylo rozhodnuto. Plížil se mezi auty, dokud nenyl dostatečně blízko na to, aby Derika viděl, aby mohl vidět ten jeho odporný pohled. Stačilo se jen zasnažit a helemese. Za chvíli by už se měl klepat strachy, až bude čelit své největší noční můře.

Alexei se zatvářil tak jakkdyž nerozhodně. Byla pravda, že už od mlada poznal, co je to trest za porušení určitých pravidel, ale měl by tyto tresty zmiňovat, když to bylo v podstatě naprosto proti Hatimu a tudíž bylo v podstate dobře, že ty blbosti porušil. Dělal to vždy tak, aby se přiblížil Hatimu a Kultu. No, asi tk celé hodlal vysvětlit, ldyž se teda nemohl rozhodnout. "Samozřejmě, ovšem je to jiné, když mě vlci trestali za věci, které byly naprosto ve směru Hatiho. Byli to špatní vlci, kteří považovali za právo špatné věci." S dramatickým nádechem od Derika obrátil pohled jinam.

Ach konečně klid. Svatý a nerušený klid. Pohltilo Lexu náhle ticho, ale ne to, které většinou s sebou přineslo zlé myšlenky, ale naopak ty uklidňující dobré. Na světě bylo krásně, což si právě Alexei uvědomil a to i přes to všechno, čím si prošel. Neměl nic. Sestry, bratra, partnerku, Reshi, dost možná ani přítele. Přesto mu stačila jen noc a nepřítomnost Derika aby byl šťastný a spokojen.

Jak pak to krásné vzpomínky na toto krásné místo. Skvěle se ty dvě věci k sobě hodily stejně, jako Derik a Alex. Ta dvojička byla opravdu nerozlučná. Převážně tedy, když vedli konverzaci o tom, kdo z nich je horší. Není přece nic kouzelnějšího, než ta odporná blecha! Tak a tady se s ním pořádně seznámil. To ho ještě Alexei nepovažoval za blechu, ale za obyčejné štěně. Od té doby se mu zdálo, že docela vyrostl a to jeho ego samozřejmě také . Kohopak tu asi potká dnes? Potká tu vůbec někoho?

Škoda, že si Derik s Alexem zkazil vztah na tolik, že ho považoval za totálního rozmazleného idiota. Možná by mu to věřil. Možná by jej i politoval, ale... Hatižel. Alex nepochyboval, on věděl, že někdo, jako je Derik prostě nemůže mít nic se svědomím, to by vypadal úplně jinak. Byla od něj drzost se vůbec za něco takového považovat, dokonce by řekl, že urážka pro takové vlky. Proto také na Derikovo kecání o tom, jak je hrozný chudáček, pouze hodil očima v sloup. Kdyby ještě měl nějakou tu špetku trpělivoszi, řekl by - Ty určitě - Ale neměl. chyba v textu Právo je něco, za co ti může někdo s láskou napráskat."

Nebyl by to Alexei Adrik Lazarow, kdyby si odpustil překvapivý příchod. Nepozorovaně se snažil protlačit mezerami mezi těmi skřípějícími kusy plechu, které by se pod jeho váhou rozpadly. Na štěstí už s těmito věcmi měl nějaké zkušenosti a tak se snažil na ně nešlapat. Navíc, když chtěl být tak zajný. Ze začatku se jen plížil v bezpečné vzdálenosti okolo vlka, který byl zřejmě dostatečně pitomý na to, aby tady dělal rozruch tím, jak ooskakoval z vozu na jiný. No to by jste jistě nechtěli slyšet ten hrozný rachot, který vlk vyváděl. Jakmile se avšak přiblížil trochu k vlku, zjiszil také, že dotyčný je Derik. Tak tenhle vlk dělal rachot tělem i duší. Jak by si Alex nemohl prát takové překvapení?

I ldyby Alex viděl, co se na té jakési popravě stalo, jistě by to nezměnilo nic na tom, že měl momentálně chuť s derikem mlátit o zem klidně tak dlouho, dokud by se jeho tělo nepřestalo hýbat. To by byla slast pro Lexovy oči. "Madam, pochybuji že ty dokážeš bejt v depresích, takovej parchant na to snad ani orávo nemá." Zavrčel a tentokrát schválně mu naprskal do ksichtu. Pěkdě ty sliny upustil tam, kde být měly. "Nikdy nepochopím, proč máte vy slabší potřebu ze sebe dělat větší potvory, než jste."

Konečně se začínal ocitat dál od té hnusné blechy, které jeho odchodem jistě krásné zvedl sebevědomí. Alexei by si vždy pomyslel, že je trpělivý, ale na tohle opravdu trpělivost neměl. Však on Hati už si s tou blechou poradí. Bylo naprosto zbytečné se s ním tady o něco dohadovat, úplně. Dokonce i Alex i přes své rozklepané nohy zuřivostí uznal, že bude lepší si jej nevšímat. Byl to prostě vlk bez cti. Jediné, co dokázal, bylo provokování ostatních svou drzostí, která neměla konce. Výborně. Konečně lexa neslyšel ten hlas, který mu duněl v uších. Nechutné!

Derik měl svatou pravdu. Alexovi už z něj doslova hrabalo, ovšem prozatím jakž takž vědél, co říká. No z takové párminutkové přestávky se znovu posadil a následně postavil. Ten parchant se snad ani smrti nebál. Kdo ví? Možná neměl třeba pud sebezáchovy či co. Protože bylo snad očividné, že Alexovi z něj klepne pepka a nebo ho sežere a obojí nebylo vůbec pozitivní. Jaktože si teda nebral nic z toho, co mu vždy Lexa řekl tak vážné. Myslel si snad, že je tohle nějaká hra? "Dokážeš ty pochopit, že jsem z tebe úplně na mrtvicu?"

Ahhh nikdo by v tuto chvíli nedokázal pochopit, jak rychle by ten Derik vysel za střeva na stromě, kdyby tak měl Alexei tu možnost to udělat. Panečku Lexa by dostal takový výtlem při pohledu na Derikovu smrt. Ovšem musel mu být ukradený. Nebo ne? Možná ne. Lexa se musel tedy hodně ovládat, aby po něm nevyjel hned. Však on si to s Derikem ještě spočítá. Nemůže ho nechat si myslet, že je nejlepší na světě. Takhle to totiž hošánkovi fungovat nebude, to teda ne.

No jít s partičkou jakýchsi vlků a ještě k tomu takovéto nezkušené mládeže, tak to mu bylo i trochu nepříjemné. On by chtěl tuhle věc provádět sám! Tolik se toho nahledal, očenichal každý koutek Kultu s tím, že bude moci v soukromí něco roztrhat a co se stalo? Někdo našel hnízdo za něj a aby toho nebylo málo, poslal s ním i další blešky. Naštěstí to ale určitě nebyly takové blechy, jako Derik. To kdyby na něco takového dalšího narazil, rovnou by to zahryznul a řekl, že to byla krysa. Když se k němu po cestě přidala Aysel, na pozdrav pouze zakýval hlavou a bez jakéhokoliv projevu pocitů. Hnízdo už muselo být blízko, dokonce to zřejmě i to vlče poznalo. Že by bylo takto schopno odhadnout, co se k nim blížilo? "No... páchne jimi celý Kult, ale Často tak odvážní nebývají." Zamumlal tak trochu nevnímající další vlky, když zahlédl se myhnout první velký stín. Většinou se ty potvory držely ve stínech a ukryté.

Momentálně se pozastavil jen a pouze nad tou jednou hovadinkou s knížkou, ty další zbytečné řeči, co vycházely Derikovi z úst už ho absolutně nezajímaly. Bylo mu to ukradené, za to knížka zněla zajímavě. Copak si celou tu dobu derik myslel, že si to vzal Lexa nejak osobne? Proto byl tak milý? To by lecos vysvětlovalo. "A jo teee... No, bylo to opravdu strašné, myslím, že to bude otřes mozku." Poplácal se po hlavě s humorným posměškem. To si jako vážně myslel, že to snad Lexu málem zabilo nebo co?

Už ho to tu ale sakra nebavilo. Bylo to strašné a konečně dostal rozu.ný nápad a to ten, že se pěkně vydá pryč. Odejde si pryč a bude spokojen. Taky by se z néj mohl stát extrémní pohodář, co potřeboval jen klid na to, aby byl šťastný, protože ted už věděl, jak moc byl ten klid svatý. "No jo no, kašlu ti na to." Teď už se ale váždě uráčel slézt z Derika a vydat se pryč. Zcela klidným krokem se vydal prostě kamkoliv jinam, mimo dosah , doslech nebo dohled Derika, blechy jedné.

Byl nejspíše nucen se konečně probrat, protože sice zase povídal Derik, ale za to povídal už něco smysluplnějšího. No když se zaposloucgal, o nijak moc lepší to nebylo, právě naopak. Nejraději by si zase lehnul na zem a masíroval si obličej, ale tentokrát uznal za vhodnější, když promluví. "Takovou blbost by jsi řekl a asi bych tě zabil nehledě na to, že pak zkončím stejně." Zavrčel hlasitě a opět se zase napřímil. Teď stál v plné výšce a mračil se na blechu. "Hah! Větší... počkat... jaké zas knize?"