Príspevky užívateľa

No jít s partičkou jakýchsi vlků a ještě k tomu takovéto nezkušené mládeže, tak to mu bylo i trochu nepříjemné. On by chtěl tuhle věc provádět sám! Tolik se toho nahledal, očenichal každý koutek Kultu s tím, že bude moci v soukromí něco roztrhat a co se stalo? Někdo našel hnízdo za něj a aby toho nebylo málo, poslal s ním i další blešky. Naštěstí to ale určitě nebyly takové blechy, jako Derik. To kdyby na něco takového dalšího narazil, rovnou by to zahryznul a řekl, že to byla krysa. Když se k němu po cestě přidala Aysel, na pozdrav pouze zakýval hlavou a bez jakéhokoliv projevu pocitů. Hnízdo už muselo být blízko, dokonce to zřejmě i to vlče poznalo. Že by bylo takto schopno odhadnout, co se k nim blížilo? "No... páchne jimi celý Kult, ale Často tak odvážní nebývají." Zamumlal tak trochu nevnímající další vlky, když zahlédl se myhnout první velký stín. Většinou se ty potvory držely ve stínech a ukryté.

Momentálně se pozastavil jen a pouze nad tou jednou hovadinkou s knížkou, ty další zbytečné řeči, co vycházely Derikovi z úst už ho absolutně nezajímaly. Bylo mu to ukradené, za to knížka zněla zajímavě. Copak si celou tu dobu derik myslel, že si to vzal Lexa nejak osobne? Proto byl tak milý? To by lecos vysvětlovalo. "A jo teee... No, bylo to opravdu strašné, myslím, že to bude otřes mozku." Poplácal se po hlavě s humorným posměškem. To si jako vážně myslel, že to snad Lexu málem zabilo nebo co?

Už ho to tu ale sakra nebavilo. Bylo to strašné a konečně dostal rozu.ný nápad a to ten, že se pěkně vydá pryč. Odejde si pryč a bude spokojen. Taky by se z néj mohl stát extrémní pohodář, co potřeboval jen klid na to, aby byl šťastný, protože ted už věděl, jak moc byl ten klid svatý. "No jo no, kašlu ti na to." Teď už se ale váždě uráčel slézt z Derika a vydat se pryč. Zcela klidným krokem se vydal prostě kamkoliv jinam, mimo dosah , doslech nebo dohled Derika, blechy jedné.

Byl nejspíše nucen se konečně probrat, protože sice zase povídal Derik, ale za to povídal už něco smysluplnějšího. No když se zaposloucgal, o nijak moc lepší to nebylo, právě naopak. Nejraději by si zase lehnul na zem a masíroval si obličej, ale tentokrát uznal za vhodnější, když promluví. "Takovou blbost by jsi řekl a asi bych tě zabil nehledě na to, že pak zkončím stejně." Zavrčel hlasitě a opět se zase napřímil. Teď stál v plné výšce a mračil se na blechu. "Hah! Větší... počkat... jaké zas knize?"

Alexei se objevil v tmavých prostorech. Nenacházel se teď v lese, ve vodě a ani na louce. Pod nohama cítil pevnou, opravdu pevnou zem, která jej mírně tlačila do polštářků. Cítil se divně. Vzduch okolo byl takový hustší a ne tak čerstvý, jako jindy. Když se rozhlédl kolem sebe, trochu se mu nadzvednuk žaludek pod pocitem jakési klaustrofobické obavy, když uviděl vysoké zdi okolo něj ve tvaru čtverce. Nacházel se v domě. To bylo jasné. Nejspíše ve městě, protože nikde jinde by takovéto stavby nespatřil. Však jak se sem dostal? Nebyl tu žádný vchod ani východ. Byl to snad sen? Najednou se ze zdi vytlačila hromada obrovských krys a vrhla se na Alexe. Ano, byl to sen. Takto vytlačit se ze zdi neemohl nikdo, maximálně Hati, ale určitě ne zoubci. Alexei se ani nepokusil bránit, už mu bylk jasné, že se není čehk bát a tak jen čekal na probuzení. Opravdu se tak stalo a Lexa byl o chvíli později zase vzhůru. Byl to sen o zoubcích. Už mu opravdu z tiho věčného hledání hrabalo.

Že by se Deriček uchyloval k dětské hádce? Taková BLECHA odporná. Bylo možno, že kvůli derikovi nebude mít Alexei rád mládež? Ale ne, to přece bylo možné jenom u této blechy. Možná si tu byl první, zablešenec, ale určitě není starší, silnější a rozumnější. ProHatiho vždyť Alexei by mohl byt jeho otec! A Derik se projevuje takovýmto způsobem. Nejspíše se na něj prostě vykašle a bude si hledět svého. Nepotřeboval se zaobírat rozmazlenci. Jenom zůstal tak, jak byl a nehýbal se. Jen přemýšlel a pokoušel se uklidnit.

Jestli někomu příjde, že je lehké udržet tuhle blechu na uzdě, tak se sakra plete. Derik byl neudržitelný, zvláště v takových podmínkách. Copak bylo nemožné v dnešní době si udržet alespoň nějaký respekt? Bylo to strašné, nemohl dát té potvoře ani pořádně po čumáku. Jak srdcervoucí bylo, se jen dívat a snažit se něco udělat slovy, bez úspěchu, samozřejmě. Derik totiž moc dobře věděl, co by se stalo, kdyby si na něj Lexa jakkoliv fyzicky dovolil, což bylo obrovskou nevýhodou. Ani Hatiho neposlouchal! Měl by se chovat slušně a mít respekt k jiným vlkům. "Především si uvědomuji, jakej dokáže udělat bordel rozmazlenej fracek jako ty." Prsknul na šedivku. "Víš co? Jestli se ke mně hodláš chovat takhle, tak s Hatim. Ten je na tebe jistě pyšný, jaký si umíš vytobit vztah s jinými." A neměl Lexa pravdu? To derik se začal chovat takto odporně. Je adší a slabší a projevuje se takto. Jak nechutné.

Pravda, Alexovi doslova došly sliny a i energie. Nejdřív se tak nějak unaveně zakymácel a následně padl k zemi. U toho si předními tlapami stále masíroval obličej, aby si trochu ulevil. Derik už se pravda vzpamatoval z jeho chvilkového záchvatu, jenže za to Alexei se cítil momentálně jaksi nesvůj. Bylo mu zle z té blechy, co jej musela neustále štípat do zad. "přesně! Proč musíš v Kultu oxidovat zrovna ty?" Když tak ležel na zádech, musel dodat takovou znuděnou poznámečku, která sic mohla Derdu donutit k talším otravným slovům, však to už Alexe vůbec nezajímalo.

Přišlo mu docela vhodné, když teď držel blechu u země. Bylo to takové příjemnější a tak si tak na dále postával. Alexei už začínal mít obavy, že něco provedl, protože přece by ho Hati jen tak netrestal. Bylo zq trest se hádat s touhle blechou, hnusnou, šedivou. "Jo jo, samozřejmě." Naprskal bleše do obličeje. Rozhodně toho zatraceného nevychovance nehodlal vy ničem takovém podporovat. Myslel si totiž, že snad spolkl všechnu moudeost světa a pak to takhle dopadalo. Vyhrožoval tady dospělým vlkúm nějakým průserům. Možná byly některé metody, co Lexa používal hrubší, ale také Derik byl dostatečná měkkota na to, aby dělal z mravence velblouda. Aaa... "Tak teď ses slušně prozradil skrček. Upozorňuju tě, že pokud hodláš být taková svině i nadále, tak Hati už si s tebou poradí."

Alexei se začínal psychicky úplně hroutit. Každé slovo té... už ani nevěděl, jak by mohl v myšlenkách Derika nazvat. Blecha! Tak by mu mohl říkat. Je to blecha, co jen kouše a svědí a to ať už se někdo snaží jakkoliv, neustále v tom pokračuje. Derik, byl blecha, která neustále mlela to svoje a hubovala a neustále si dovolovala na tak dokonalého Alexe, kterého už nebavilo neustále nadávat a rozčilovat se s odpověďmi. Tlapami si zoufale masíroval obličej, jen škoda, že i když moc nevnímal, co ta blecha zase mele, ho stále slyšel. Slyšel furt a furt dokola ten jeho hlásek. No prostě mu ta masáž obličeje moc nepomohla. "Hhh proč já?" Jen si tak mrmlal pro sebe.

Jistě že jej naprosto umlčel tím, jak je ale drzej. Doopravdy Alexei nepocoťoval ani zlomeček viny. Pociťoval jen pochybnosti. Bylo naprosto nemozné přivést tohoto spratka k alespoň nějaké té slušnosti. Kampak se poděla vznešenost? Hati! Kde jsou ty doby, kde měl každý své určené místo a nevyčnívaly ze smečky žádné rozmazlené výjevy novodobých zoufalců. "Deriku?" Po jisté chvíli sjel tlapou trochu níže, aby si odkryl oči a mohl se tí. Znovu na Derdu podívat.

Tohle-se-propstě-nedalo-vydržet. Opravdu, nakonec to nebude Derik, kdo se první dostane do nějakého psychického výbuchu. Derik už se z toho milého záchvatu uklidnil, za to Alex začínal mít pocit, že mu z tohoto sporu značně hrabe. "To si piš, že mám přehled a mám i obhajoby!" oplatil mu tu příznivou tvář s odhalenými tesáky. Už zase v něm začínala krev proudit trochu rychleji, což už bylo pro Alexe ve společnosti Derika zvykem a snažil se tohle tedy neřešit. Jen vycenil tesáky a stejným tónem ještě dodal. " Přede vším by sis tu měl hned přestat hrát na princezničku. Pak si klidně řeš tyhle hovadiny."

Přesně tak, byl naprosto vyčerpaný. Nebyl schopen jediného slůvka. Proč jen bylo to zvíře tak nechutné neodbitné. Přece muselo existovat něco, co by to zklidnilo, jenže ono snad ani nic takového neexistovalo, což dostávalo Alexe do mírných depresí. "Ano, naprosto." Sklopil poraženě pohled k zemi. Ne však, že by to byly právě Derdovy sliva, co ho tak dorazilo. Byla to samotná Derikova osobnost. Popadl se při tomto psychickém poklesu tlapou za čelo a hlasitě vydechl.

Přesně jako Alexei, ten to tu nehodlal trpět už vůbec. Už jen pohled na to byl vyčerpávajíci, natož se ještě zbytečně obtěžovat s odpovídáním. A přesně tak, Alexei ho měl právě za totálního blbce, protože aby mu nedocházelo, že i mystr tesař se někdy utne, tak to byl opravdu vymaštěný. "Mluvím pravdu, pravda jsou mi tvá slova lichotkou, však i přes to, že js pro tebe tak dokonalý, že se nikdy nespletu, tak i já to dokážu a právě se tak i stalo." Mýlil se? Nebo začínal pokládat celou tuto situaci za totální blbost a tudíž si z toho pomalu ale jistě začínal dělat zábavu? Vznešenějším tónem, než kterým to právě řekl Lexa už to snad ani nešlo. Také ta packa, kterou si při proslovu položil pyšně na hruď, to krásně doplňovala.

Prooč? Svatý Hati, proč? Proč musím trávit čas s tímhle? Prosiim, nedopusť, abych tu musel trávit čas s tímhke, jinak asi zhebnu. Modlil se už celý zoufalý k Hatimu. Už mu došly slova, doly mu inteligentní myšlenky, neměl sílu v tomhke tématu pokračovat. Ta odporná drzost, kterou byl schopný ten zablešenec ze sebe vypustit byla vyčerpávající, k zbláznění. Alexei už byl moc vyčerpaný na reakci, až moc zaskočený tímhle spratkem. Zůstal jen omráčeně a křečovitě stát s otevřenou tlamou a pohledem zabodnutým do Derika s občasnými tiky v oku.