Anastasia pochází z ušlechtilého rodu Vinter, jenž je známý svou odvahou a silnou fyzickou stránkou. To i u ní nechybí! Už od mladého věku vykazuje známky statečnosti. Její fyzická stránka už od mladého věku nebyla zanedbávána. I když je to křehká dívka na první pohled, snaží se trénovat a ukázat všem že je silná.
Její otec ji naučil, že nebát se jí donese daleko. I přes své trauma, ztracení matky, se dokázala přenést a tím se dokáže postavit tváří tvář ostatním vlkům bez známky strachu.
Je celkem drzá a dokáže se ptát na dost zajímavých otázek, které dokážou ostatní naštvat nebo jen znejistit, ale to je účelem! Když vidí naštvaného vlka, přidá jí to adrenalin do žil a tím má chuť bojovat a hájit své názory.
V přítomnosti ostatních vlků může se zdát dotěrná, ale nemyslí to špatně. Chce být jen většinou středem pozornosti. Pokud se však jedná o rodinu, chová se nenuceně a ráda s nimi tráví čas. Mezi rodinu totiž bere i svou smečku, kde ráda všechny oslovuje svými sourozenci nehledě na věk. Dokáže si tím kompenzovat ztrátu své sestřičky, na kterou vždy myslí v dobrém.
Když už jsme zmínili jejího otce, nejraději s ním tráví čas. Je to její jediná nejbližší rodina, která ji zbyla a ona toho ráda využívá. Vždy za ním přijde když má pocit osamění nebo pocit, že si z ní všichni tak moc dobře nerozumí, i když co si budeme… nedokáže přijmout fakt, že někdy tím problémem je ona, než ostatní.

ejí život byl v celku normální. Každý den se učila nové věci, hrála si s se svou sestrou a otravovala každého kolem ní. To se však změnilo jakmile se do jejích vesnice přiřítila neznámá smečka. Její hlavička to v tu chvíli moc nechápala, neboť byla na to moc mladá, ale pochopila, že je to nebezpečí. Snažila se být silná, ale jakmile viděla neznámého vlka útočit na její maminku a sestřičku, vyvolalo to v ní pocit strachu. Útočník ji také ublížil ale naštěstí její matka zakročila a snažila se jí chránit i životem, na který i doplatila.
Krčila se v rohu a snažila se chránit před útočníkem. Brečela, že se bojí a že chce tátu a ten jako svatá duše přispěchal na pomoc. Zabil útočníka a zachránil Anastasiu, která jako jediná přežila. Schoulená v šále od své matky s křídly přikryté na očích. Z toho dne si jen pamatovala červený obraz plný krve a bolest. Od té doby Anastasia měla jizvu na čumáku, kterou jí udělal útočník když se snažil na ní útočit.
Co se týkalo života po útoku, její otec ji vzal pryč, daleko od domova. Nějaké ty dny ležela schoulená a zabalená v šále od své matky na otcově zádech. Po nějakém tom čase se však zlepšila a už nemyslela na ten den. Jediné co ji však matku připomínalo byla šála a havran, se kterým se moc neměla ráda. Důvod proč má na ocase copánek s peříčkem bylo, že se jednou s tímto havranem poprala a vytrhla mu peří. Jejímu otci to však nevadilo, ten jí ještě podporoval.
A sestřičku ji připomínaly přívěšky na rozích, které obě dostaly když se narodily. Vždy na ně vzpomínala v dobrém i na svých cestách s otcem a otravným havranem, než došly do cíle – Norestu.

- jedno ucho nemá úplně rovné
- miluje zkoumání nových věcí
- nikdy z krku nestrhává červenou šálu

Ilúzia

Jedná se o magii, která se dá ovládat pouze emocemi. Když je Anastasia naštvaná nebo zoufalá, dokáže v očích ostatních vyvolat iluzi. Neuvidí jen Anastasii, ale také velkou siluetu černého vlka s červenými svítícími oči, který je asi třikrát větší než ona samotná. Silueta vlka však nic neudělá, neboť se jedná jen o iluzi. Takže protivníka nemůže zasáhnout fyzicky, ale má pocit, že v prostoru jsou jen ti dva – iluze a vlk.
Anastasia takovou siluetu nevidí, ale pro ostatní to může znamenat jako nějaký její obranný mechanismus, který dokáže některé vlky zastrašit na nějakou chvíli nebo na dlouhou dobu. Tato iluze funguje jen po dobu, dokud si druhý vlk neuvědomí, že to je jen iluze a ne živý vlk. Iluze poté zmizí a neukáže se dokud na to daný vlk nezapomene, že je to jen falešné.