Príspevky užívateľa

Zdálo se že její příběh o životě plný bolesti se uchytil a ona se vnitřně musela nad tím ušklíbnout. dramaticky si dala packu na hruď a otočila hlavičku lehce do strany. "přežila jsem útok zlých vlků protože jsem tak moc silná! To víš... Bez obětí by to nešlo a tak jsem obětovala mou krásnou tvář a získala válečné jizvy! Tady už je to jiné. Tady ty krásné jizvy moc nedostaneš, ale každá jizva má svůj příběh a ukazuje jak silný jsi." pravila skoro až s pýchou v hlase. V tu dobu co se boj odehrával byla ještě malé vlče a bylo jen zázrakem že nepřišla o život stejně jak o něj přišla její sestřička a maminka.
Když se modrá vlčice zmínila o smečce, zarazila se a koukla zpět na ní. "smečka?" lehce se zamyslela. Smečka měla několik výhod ale pokud jí bránila v cestování, bylo to těžší. "já byla také ve smečce ale že by mi bránili v objevování... To moc ti vlci nejsou dobrosrdeční. udělala si dobře že jsi odešla! Každý by měl roztáhnout křídla a užívat si tu svobodu." a pokud to tak nebylo tak bylo třeba se připravit na boj. Prolití krve a názorů.
"Jaká byla tvá smečka?" s úsměvem švihla ocasem a dívala se jí do očí.
Jakmile se jednalo o boj a trénink, vypadalo to že Staska se mohla roztrhnout a začít slavit. Ale co mohlo vůbec štěně jako ona mluvit do obraný nebo útoku?
"chce to každý den trénovat. sto koleček kolem stromu. To na začátek je dobrý ne?" Mohlo se zdát že Isarel právě teď mluví spíše s psychicky nemocným workoholikem než s normálním vlčetem.

Ještě chvíli do něho šťouchala tlapou než se mrtvola sama ozvala a ožila. Mrtvé brouky ani vačice ona neměla ráda, brouci byli nechutní a vačice smrděly ale toto bylo něco jiného. U Ragnara ona nevěděla zda to bere vážně nebo si s ní jen hraje a tady bylo jasné že si s ní hraje až do doby kdy se zvedla začal používat tu jeho žádanou tajnou zbraň.
Na tváři se jí objevil úšklebek když ho pozorovala. Dívala se co dělá a poslouchala jeho hlas, bylo to jako kdyby jí někdo šeptal něco do ucha při lovu. Lehce se přikrčila a snažila se udělat to samé ale než se stačila soustředit na něho, on ji podkopal nohy a začal útočit.
Staska se začala bránit, koprla nožkami a máchala ocasem ale smála se u toho. "ne ne ne! Hahahh stačí! Stačí!" toto lechtání ona neměla ráda ale nemohla se na něho zlobit, byl to projev lásky a ona to věděla. Co ona by dala za to mít zase šťastnou rodinu. Teď měla jen jeho a mohla být vděčná za vše.
Tlapkou ho však zastavila, dala mu tlapku na hruď a lehce odtáhla, nebo se o to pokoušela. "takhle nikoho nezabiješ. Jen ho ulechtáš ale ne k smrti ale k pláči." zahubila se.

Nojo to byla ozazkterou ona nevěděla moc popsat. Odešla V tak mladém věku že si ani nepamatovala kde vlastně její život začal ale věděla jedno jediné. "tam někde na severu." zakázala křídlem na nějaký směr a bylo jí i jedno jestli to je večer nebo západ... O takové věci se nestarala, věděla hlavně že pocházela ze severu. "tam žijí zlí vlci ale Ragnar mě ochránil a vzal mě tady kde vlčí jsou milí, nějakým způsobem" připadalo jí to skoro až divné neboť dosud tady nebyl ani jeden vlk co by na ní cenil zuby. Náhoda? Dělá toto místo z vlků princezničky? Takové vlky by u sebe ve smečce moc nechtěla.
"co se týče cesty tak to ani ne... Sice to byla dlouhá cesta ale nosil mě polovičku cesty Ragnar." cukla ouškem a usmál se. V tom ji došlo že Ragnara asi znát nebude takže se opravila. "můj... Táta..."
Z modré vlčice se nakonec vyklubal dobrodruh a to jí zaujalo ještě víc, potřebovala slyšet hodně drbů. "vážně? Vypadáš že už jsi na světě dost dlouho, jak jsi přežila když jsi tak křehká když chodíš k jednomu koutu k druhému?" nevěřila ji že by se Isarela nedostala aspoň jednou do potyčky s nějakým vlkem. No i když... Ženy dokázaly někdy okouzlit vlky, co ona ukrývala za tajemství?
Lehce se uchechtla a lehla si na zem, pod tlapou měla svého ušáka kterého lehce začala okusovat. "jo.. všimla jsem si. Ale neboj. To určitě dopiluješ! Vždy je čas na trénink. Nemůžeš všechny okouzlit svým vzhledem... Potřebuješ se umět bránit kdyby tě zase napadlo trní."

Nedalo se říct že by byla pyšná na svou úpravu ale doufala v to že vlčka bude tak šikovná a upraví si to později sama. Naštěstí Staška nemusela takové věci dělat... Nezáviděla ji vůbec. I když... Ráda si zaplétala malé copánky na ocase když se nudila.
Obrátila se aby si vzala svůj úlovek se který si sedla o několik metrů dál a koukala zpátky na modrou vlčici.
Zaujalo ji však když ji pochválila jméno. Ocas se jí zachvěl. "že? Jsem hrdá že můžu nosit takové jméno! Odkud pocházím je to jméno přímo pro statečnou vlčici jako jsem já!" vychloubala se. Ona milovala ze sebe dělat něco velkého i když to bylo ještě takové štěně které mělo velkou fantazii. Bůh ví zda někdy ona dospěje.
"ty máš takové... Křehké jméno. Krásné jak to zní ale křehké. Padne ti!" pochválila také svým způsobem. Mohlo to znít jako kdyby se jí vysmívala ale ona to tak nemyslela.
Když se zmínily rohy, musela se kouknout na její rohy a pak na ty své. Staška je měla sice delší, zakroucené ale ty její... "s mými rohy se nedá nic moc dělat... Jsou sice krásné ale ty tvoje by se daly do něčeho napíchnout. Byla by jsi v boji hustá." ušklíbla se.

Trvalo jen chviličku než se zvedla a oklepala se. Tohle nebylo hladké přistání, hlína, tráva i malé větvičky všude ale ona žila což bylo hlavní.
Než se stačila zorientovat, už slyšela hlas Ragnara a ona se skoro až zmateně na něho dívala. Věděla že to dělá pokaždé když hrají tuto hru ale... Jak dospívala, už jí to nepřipadalo tak zajímavé. Se zvedlým obočím na něho koukala a dívala se jak si nacvičuje jeho poslední slova před smrtí.
Dávalo jen chvíli než zavrtěla hlavou a ušklíbla se. To už Ragnar ležel na zemi a nic nedělal. Přišla k němu, jednu tlapku položila na něho a zatlačila. "jsi jako dramatická vačice" lehce ho zatáhla za ucho a tlapkou do něho strkala. "hey hey ale co by jsi fakt udělal kdybych použila drápy a zuby?" zavrtěla ocasem a škádlivě lehkým pohybem zaryla drápy do něho.

Jarní dny byly v plném proudu, šálu kterou měla od mámy už nepotřebovala na zahřátí ale přesto ji měla ovázanou kolem krku. Bylo jí horko? Možná, ale to jí teď nezajímalo. V létě bude umírat horkem ale teď si užívala ten příjemný jarní vánek který ji proudil do srsti.
Dnes měla v plánu jiné věci... Zlepšovat se v lovu protože jak už víme, tehdá na vřesovišti neodhadla situaci a kvůli lovu na králíka měla i rána z trní do kterého spadla a zároveň tam vešla její nová kamarádka.
Věděla že Ragnar o ní ví, to jí ani nevadilo... Přece jen... Bylo by divné kdyby tak mocný a velkolepý vlk nevěděl o své dceři. Tentokrát chtěla vyhrát ve hře a tak se snažila jak nejlépe mohla. Tentokrát se nazaměřila na ocas jak kdysi ale teď šla po celém těle. Nechtěla ho zabít ale vybudovat si respekt že i ona má tu sílu.
Pomalým krokem se blížila k němu. Snažila se to dělat co nejtiššeji i když někdy se mohlo zdát že udělala menší zvuk. Uši stáhlé dozadu, zrak bystrý jako orlí.
Pomalinku a přesně šla blíž NEŽ -
skončila nahoru, křídla roztáhla omylem a skoro až plachtila k Ragnarovi což... Bylo jasné že ho skoro přeskočila a ona tak udělala kotrmelec za ním. Úspěšný lov? Ne.

Byla ráda že nemusela tahat vlčici sama z křoví, pravděpodobně by ji ani nevytáhla, takovou sílu ještě neměla. Byla silná, ano, ale ne aby tahala cizí vlky z křoví. Podle ní se měla vlčka dívat na cestu a ne po ptácích ale to už nebylo třeba řešit.
Naštěstí vlčka se vzchopila a vycouvala z křoví sama. Staška také vycouvala a začala se dívat na své křídla zda jsou v pořádku, no... Nebyly... Našly se zde malé škrábance nebo kusy trní ale to dokázala přežít. Očistila si jazykem křídla a pak se koukla na cizinku.
Řekla vlasy? To neznala, ani maminka neměla vlásky takže nemohla říct jak těžké je se o to starat. "no nemyslím si že je to velká výhra. Vypadáš jako strašidlo." uchechtla se a přišla k ní. Neznala osobní prostor a tak si nevšímala její reakce. Začala lehce tlapkou upravovat její rozcuchané vlásky i když marně protože nevěděla jak to esteticky upravit. Kadeřník z ní nebude.
"vděk si můžeš nechat pro někoho jiného, já jsem tě varovala že je tady trní... Ani děkuji by mi nepomohlo zahnat ty nervy, krasavice." zamumlala a odtáhla se od ní. "jsem Anastasia."

Tiše se dívala jak vlčice zápasila. Líbilo se jí to? Těžko říct protože vlčice začala křičet a prosit ale neprosila Anastasiu takže to bylo k ničemu. Jen... To co se jí právě nelíbilo to že křičela a prosila. Vlčice byla starší než Staska a to Staška vůbec nebrečela. Povzdechla si a dívala se ještě chvíli než se ozval ten jekot nad kterým úplně sklopila uši.
"bože děvče kde ty hlasivky bereš?" zamumlala, odložila si králíka víc dozadu a šla blíž ke křoví aby zjistila co se děje.
Pomalu se dívala kolem než křídlem začala dávat pryč opatrně kousky křoví. Ano bolelo to ale křídla nebyla tak citlivá.
"pomalu couvej. Opatrně..." odfrkla a tlamou začala brát opatrně větvičky křoví a dávala je pryč.
"když se slabí nemůžou bránit, přijdou silní ach jej."

Chvíli se dívala jak ji cizinka jednoduše ignoruje. kdo si myslíš že byla?! Ignorovat mě nemusí tedy! odfrkla si a dívala se kam jde a to co se stalo stalo se. "oh jasně...jako kdybych nic neříkala." povzdechla si pro sebe, vzala králíka a šla blíž k modré vlčce která ji neposlouchala a vlezla asi omylem do trní.
"já ti to říkala." škádlivě na ní mrkla a sedla si na místo. Líbil se jí pohled jak s tím mohla zápasit, ale nepomáhala ji... Ne to vůbec. Karma byla zdarma. I když se zdálo že vlčka je hodný vlk, Anastasia chtěla vidět kam až jí to přivedlo.

Sundala si trny z čumáku a tlapek. Bolelo ji to ale nebyla to princezna která by brečela pro každou bolístku. ocas ji švihal pomalu ze strany na stranu.
Když čumák byl ošetren, tlapky také, vzala si králíka zpět do tlamičky a pomalu se otočila aby šla pryč, už se do trní nechtěla dostat avšak... přítomnost cizího vlka ji zaujal. na chvíli se ohlédla na trní a pak na cizince. vypadalo to že se nedívá na cestu.
"hev! pohov nha thh--- mmm!" pustila králíka na zem a odkašlala si. takhle se nedalo mluvit. "sakra" zaklela pod fousky a koukla na cizinku. "pozor na trní... už jsem do toho vlezla tak aby jsi nemusela s tím zápasit i ty." dívala se na ní neutrálním pohledem. její oči spíše vypadaly jako kdyby to byl duch který se jí dívá do duše.

Dalo se říci že ji zaujalo jaký názor měla paní zajímavá na ní. opravdu si myslela takové věci? Když se nad tím zamyslela, skoro až hrdě se narovnala a vypnula hruď. "Oh? vážně? no... co se dá říct, možná by rád chtěl syna ale dcera je také užitečná. O dobytí světa jsem nepřemýšlela ale děkuji, možná se k tomu jednou dostanu." zazubila se. Opravdu by to bylo dobré. vést silnou smečku která by si dobyla celý Norest znělo jako sen a bylo třeba tento sen udělat do skutečné podoby.
"navíc stejně by mě v té vodě nechal. určitě se teď někde dívá a ví že jeho dcera je silná! Zavolala tu poslední větu kdyby náhodou Ragnar byl blízko tak aby se aspoň zasmál.
Pak se ohlédla zvědavě zpátky na ní. skoro až rozzářený pohled se na ní může objevit.
"opravdu? pokud si myslíš že bych to nezvládla tak si na omylu slečinko! já, Anastasia Vinter, přežiju všechno! Co to je? Opravdu to pomůže? Jak dlouho to trvá?" přišla blíž k ní a prohlížela si ji. Chtěla vědět to tajemství té koupele nebo co to vůbec bylo.
Na chvíli se však zastavila. Jasně... tato vlčice nemohla být odtud... tady vlci měli hnusné kožichy. "ach! jasně jasně! krásy přírody... co je na tom tak zajímavého?" řekla až sarkastickým způsobem a lehce nechápavě se na ní koukala. Nikdy neviděla v přírodě zajímavost. Ona byla spíše na ty boje a ostatní vlky.

Minule dostala seřváno za to že opustila ukrýt když Ragnar šel lovit, avšak to by nebyla Anastasia kdyby si neodpustila další útěk. Bylo lepší se potulovat s otcem, to ano, ale chtěla mít i prostor sama pro sebe. Přece jen... Nebyla malé štěně které musí za každým lézt. Však kolik jí bylo? 11 měsíců? No už měla za chvíli rok! Velká to holka!
Prostor pro sebe se však proměnil v lov. Musela se naučit lovit, měla sílu po otci a tak by měla pomalu ale jistě vědět co jak funguje a nevyužívat jeho služby. Tím jak byla silná by to měla být hračka ne?
Viděla králíka. Hezky se schovával ve křoví, skoro nešel vidět ale pach říkal vše!
Přikrčila se s pomalým krokem se přibližovala. "tak pojď sem ty jeden malej chlupatej šťavnatej ušoune!" zamumlala si pro sebe.
Následoval skok do keře kde se ozvalo pískání králíka ale také kňučení protože shodou okolí to byl keř s trny. Chytla králíka a hned vylezla z křoví. "au au!" položila si už bezvládného králíka k tlapám a otřela si čumák. "jídlo mám, ale trny také... Úspěch? Neřekla bych."

Voda ji kapala z jejího hustého štěněcího kožichu. Když foukal lehce studený větřík, nebylo to nic příjemného. Byla ji zima, asi si moc věřila že bude létat. Chtělo to víc tréninku, ale aspoň si nenarazila čumák o tvrdou zem.
Oklepala se takže voda zase létala všude, no nevadilo ji že by voda dopadla na společnost která je před ní, neuvědomila si to včas.
Složila křídla k tělu a koukla se lépe na vlčici, s menším úšklebkem se na ní dívala. "samozřejmě! Já se ničeho nebojím! Bát se tě nedonese tak daleko." švihla ocasem do strany a šla z vody pryč aby si nenamáčela tlapky ve studené vodě.
"táta šel lovit, nebavilo mě zůstávat v úkrytu takže jsem se šla projít. Vždy mu to trvá, určitě někde nabaluje nějakou ženskou."povzdechla si. Nevadilo jí že Ragnar postrádal svou manželku a že si hledá novou, přece jen, Staska chtěla také novou mámu.
"může mi říkat Anastasia" uchechtla se a koukala zvědavě na ní. "co ty? Jak se jmenuješ ? Máš strašně krásný kožíšek. Závidím ti! Jsi odtud?" radostně ji zavalila vlnou otázek.

Máchala nožkami dám a snažila se dostat ke břehu, ale jednou za čas se potopila, to naštěstí zase vyřešila máchnutím nohami a křídlo aby se dostala zase ven. Těžký to boj který ji nezastavil! No jediné co jí zastavilo byl zvuk něčího hlasu. Koukla nahoru na břeh a uviděla tam hodně barvičkovou vlčici. Nabízela ji pomoc? Ha! Ano náhodou! Ona byla statečná vlčice rodu Vinter! Však kdo by potřeboval pomoc? Ona to zvládne! "jsem v pohodě! Menší trénink ve vodě nikomu neublblblbkdnd" zase se ponořila pod vodu než stačila dopovědět svou větší.
Máchla křídly pořádně, i když byla těžká kvůli vody, máchla jak jen mohla až voda byla všude okolo ale už dosáhla packami na mělkou část břehu. Plazila se nahoru a odkašlala si.
"jsem tady!

Anastasia přece už nebyla malé vlče že? Zajímal ji svět kole sebe a tak i když otec nakázal, vydala se ven z úkrytu. Doprovázel ji zlověstný smích když se plížila krajinou. Nevzdalovala se moc daleko, kdyby náhodou ji Ragnar hledal. Nebyla ani anděl, takže si musel zvyknout že taková už je. Po něm.
Dorazila k jezeru které se jí hodně líbilo. Šťastně zacukala křídly a ušklíbla se. "voda není pro mě obtíží, jen se dívej!" řekla si pro sebe, roztáhla křídla a už let-
Ozvala se rána z pádu do vody. Nikdo ji létat nenaučil a tak křídla byla velký boj.
Vyplavala nahoru a těžce odkašlala vodu. Naštěstí křídla sloužila jako taková bundička do vody když to tak blbě řekněme, takže se nadzvedávala nahoře na hladině. "jedna nula pro vodu. Nezahřála jsem se dostatečně!" máchala nožkami a snažila se dostat na břeh aby si kožíšek moc nezamočila vodou i když... To už teď bylo jedno.