Príspevky užívateľa

Chvíli nechápala o čem mluví, nebo spíše nechápala zda na tom záleží, ona by se nejraději do všeho vrhla po hlavě a objevila by vše, každé území jak smečkové tak mimo smečkové. Jak se smečky jmenovaly a kde byly už ji tak do hlavy moc nelezlo, ale vědět že jsou hodní, bylo hlavní. Takže do budoucna víme že si udělá výlet tam kde Timeček bydlí. Táto já tam potřebuji!
Koukla se na Ragnara s úsměvem na tváři. "půjděme na náštěfu?" to by ovšem brala! Návštěvy, urbex, turistika... vše dohromady bylo vítané a na vše mohla říct velké ano.
Po chvíli otočila hlavičku zpět k Timovi. "Půjďu tě navštífit felký bjácho!"

Chvíli ty dva poslouchala se zájmem než se zamračila. Jak si pan tatínek mohl dovolit odehnat kamaráda?! Otočila aby si vzala svou šálu do malé tlamičky a šla blíž k tátovi. Položila šálu na zem a tlapkou strčila do jeho tlapky. "pokašil sis to!" zavrčí než se koukne na Tima.
Na druhou stranu byla i ráda že Tím neodešel, táta si to zlepšil otázkami ale nikdo už nevymaže vzpomínky na minulost!
Chtěla mu zamávat na odchod ale radši si sedla na zadek. "kdě najdeme pšíšjačné? Je to hoďňá šmeška?" zeptala se s lehkým uculením jako kdyby měla zlověstný plán. Možná menší výlet se hodil.

Nechápala proč tatínek si hrál s tímto kamarádem takovým způsobem ale to jí nevadilo. Každý měl způsoby hry. Zavrtěla ocáskem a pozorně je poslouchala. Budou si hrát na smrt? Ne to je blbá hra.. už ji jednou hrála a nedopadlo to době.
Když se však Ragnar koukl na ní, lehce se zastavila. Proč se na ní tak díval? Udělala něco špatně? V jeho očích ano ale Staska byla příliš šťastná aby se nad tím zamyslela. "aje Timo pjišej a chtěl být kamaját! A difej! Je že šmešky! Můšeme si udělat víče kamajátů!" rozzářily se jí očka. Ach ta dětská představivost.

Ocásek se jí lehce zachvěl, tento jedinec nebyl kamarád ale vypadal tak... Přátelsky. Staska by z něho neměla strach tak či tak. Ani kdyby byl velký, namakaný a zuby ukazující jedinec. Timothéeho by přirovnala k takové dece na spaní. Slovo medik ji však uvízlo v hlavě. Co to bylo? Bylo to nějaké výjimečné postavení? Muselo! Stejně jako bojovník nebo vrah! Jak úžasná postavení to byla!
Zavrtěla hlavičkou poslušně. "ne... Ale bjíží še..." usmála se a vyčkávala až se táta úplně přiblížil a nyní byl za novým kamarádem.
Pochopila lehce jeho agresi ale nebylo se čeho bát že? "tati kamaját! Timík bu-e tfůj nový kamaját!" zasmála se a zavrtěla ocasem. Chtěl aby táta měl nové kamarády, musel se srovnat do latě aby nebyl tak negativní.

Staska tiše čekala zamuchlaná do rudé šály a dívala se na cestičku kterou odešel její otec. Cítila pomalu jak šála pod ní naskakuje vodu ze sněhu ale to jí moc nevadilo, ona přežila vše!
Avšak po chvíli se objevily zvuky a pach... To nebyl otec, to poznala, byl to... Cizí vlk!
Hned se otočila hlavou a zastavila se na místě jako nějaká socha. Černý vlk, rohy, kytičky na hlavě... Byl zabiják? Ne nevypadal tak.
Lehce se zvedla z místa, na chvíli odhodila šálu stranou než za ním přišla blíž a sedla si před něho. Byl... Menší než její otec.
"ty nevypa-áš jako tatův kámoš... Kďo ši?"

Studený vzduch se pomalu více zteplil ale pořád tady byla zima na její štěněčí kožíšek. Staska se dívala na cestičku dál než se dostali do lesa. Byla uchvácená novým místem které bylo pro odpočinek ideální.
Zastavila se však když ji Ragnar zase vzal za zátylek. Ještě před tím sevřela v packách maminčinu šálu a nechala ho aby ji dal na zem.
Zamuchlala se do šály ve křoví a vykoukla na něho. "jašně jašně. Buju ta-y." lehce se usmála a zabručela když ji Ragnar olízl. Tolik lásky nechtěla. Chtěla být válečník ne princezna o kterou je postaráno!
Lehla si na místo a dívala se jak její táta odchází v dáli. Cítila se najednou zase sama.. jako kdyby jí nikdo nechtěl chránit. Zakňučela a položila si hlavu na packy. Čekala až se vrátí.

Nesouhlasně zabručela a švihla ocasem. On věděl jak ji umlčet po nějaké době.
Tiše se dívala na cestu, lehce se i zachytila drápky aby nespadla když Ragnar zvedl hlavu. Ona musela zůstat na místě a dívat se! Co kdyby náhodou táta něco přehlédl?
Očka se jí lehce rozzářily když řekl že najdou něco na jídlo a někde kde se schovat.
"a to si žíkaj že nebudeme počevovat obydlí na pšeštávku!" zazubila se. Švihla ocáskem a nechala ho pokračovat v cestě bez dalšího nářeku.

Les na úpatí ---->

Bylo to jako kdyby jí četl myšlenky. Ale znal ji moc dobře aby věděl že tyhle móresy měla od něho. To on chtěl aby se ony učili bojovat od malička no a pak... Pak se vše změnilo. I když kdo ví jak by Nina byla dobrá v boji, Staska chtěla být však lepší.. ne... Nejlepší! Chtěla být na samém vrcholku všeho a ukázat všem že už si na ni nikdo nedovolí!
Když však přiznal že bojovníci přežijí bez ohně.. no dobře na zimu je to k prdu ale jak si mají osmahnout jídlo? Na chvíli se zvedla a předními tlapkami se opřela o jeho čelo, zkrátka si vylezla na jeho hlavu. Viděla teď svět jeho očima jakoby. "ale já jšem eště majá! Mám ňa to pjávo!" odfrkla si a opřela si hlavu o tlapky.
"no dobže... Budu ticho.." oddechla si až ji z tlamičky vyšel horký dým. Už teď věděla že neměla ráda zimu.
"kam vubeč deš?"

Neměla moc ráda když ji někdo říkal "princezno". Ona nebyla princezna, ona byla krvelačný bojovník! Teda... Aspoň v její hlavě to tak vyznělo, zbytek byla jen vlčecí představivost.
Protestivně se zavrtěla aby na něho viděla pořádně, teda viděla zatím jen na jeho uši a rohy, ty samozřejmě chtěla rozcupovat ale ztěží dokázala rozcupovat svou vlastní potravu.
"šamožžejmě že je! Vždy bylo ale ci oheň! Teplíško!" prohlásila s lehkým dupnutím packy na jeho krk. To jí však byla už větší zima a tak se zase zachuplala do látky.
Když však slyšela že Ragnar věří že bude dole jídlo, koukla se přes kožíšek do dálky a koukla na všechny ty úžasné hory... Jedno je svými křídly přeletí a najde nový způsob života.
Když ji však vyhrožoval, nesouhlasně si odfrkla. "já nikdy! To e en nešouhlašný nážek."

Bylo to jako kdyby to bylo včera co odešli z jejich rodné země a že to byla dost dlouhá cesta na její malinkaté nožičky. Sice se za ním plazila jako nějaká žížala ale jakmile už Staska kňourala, hned se objevila na zádech svého otce. Ragnar byl velký a zdatný vlk, ona mu záviděla za tohle! Ale přesto ho měla ráda a ráda využívala tohodle servisu.
To bylo i teď. Musela se za ním plýžit, v tom studeném sněhu. Skákala už do předem vytvořených stop od jejího otce ale jakmile nemohla, už šla normálně.
Tiše fňukala za ním než se rozzářila když se její táta sehl dolů a vzal ji na záda.
Zamuchlala se v jeho kapuci a opřela si hlavičku. "maaaam hlad a je mi zima! Kdy tam budeeeem?!"

Jméno- Anastasia Vinter
Přezdívka - Staska, Stasia
Věk - štěně (3 měsíce)
Pohlaví - samice
Matka - Valka Ymir Vinter †
Otec -Ragnar Yuri Vinter
Sourozenci - Nina Vinter †
další rodina --

Charakteristika - Anastasia pochází z ušlechtilého rodu Vinter, jenž je známý svou odvahou a silnou fyzickou stránkou. To i u ní nechybí! Už od mladého věku vykazuje známky statečnosti. Její fyzická stránka už od mladého věku nebyla zanedbávána. I když je to křehká dívka na první pohled, snaží se trénovat a ukázat všem že je silná.
Její otec ji naučil, že nebát se jí donese daleko. I přes své trauma, ztracení matky, se dokázala přenést a tím se dokáže postavit tváří tvář ostatním vlkům bez známky strachu.
Je celkem drzá a dokáže se ptát na dost zajímavých otázek, které dokážou ostatní naštvat nebo jen znejistit, ale to je účelem! Když vidí naštvaného vlka, přidá jí to adrenalin do žil a tím má chuť bojovat a hájit své názory.
V přítomnosti ostatních vlků může se zdát dotěrná, ale nemyslí to špatně. Chce být jen většinou středem pozornosti. Pokud se však jedná o rodinu, chová se nenuceně a ráda s nimi tráví čas. Mezi rodinu totiž bere i svou smečku, kde ráda všechny oslovuje svými sourozenci nehledě na věk. Dokáže si tím kompenzovat ztrátu své sestřičky, na kterou vždy myslí v dobrém.
Když už jsme zmínili jejího otce, nejraději s ním tráví čas. Je to její jediná nejbližší rodina, která ji zbyla a ona toho ráda využívá. Vždy za ním přijde když má pocit osamění nebo pocit, že si z ní všichni tak moc dobře nerozumí, i když co si budeme… nedokáže přijmout fakt, že někdy tím problémem je ona, než ostatní.

Minulost- Její život byl v celku normální. Každý den se učila nové věci, hrála si s se svou sestrou a otravovala každého kolem ní. To se však změnilo jakmile se do jejích vesnice přiřítila neznámá smečka. Její hlavička to v tu chvíli moc nechápala, neboť byla na to moc mladá, ale pochopila, že je to nebezpečí. Snažila se být silná, ale jakmile viděla neznámého vlka útočit na její maminku a sestřičku, vyvolalo to v ní pocit strachu. Útočník ji také ublížil ale naštěstí její matka zakročila a snažila se jí chránit i životem, na který i doplatila.
Krčila se v rohu a snažila se chránit před útočníkem. Brečela, že se bojí a že chce tátu a ten jako svatá duše přispěchal na pomoc. Zabil útočníka a zachránil Anastasiu, která jako jediná přežila. Schoulená v šále od své matky s křídly přikryté na očích. Z toho dne si jen pamatovala červený obraz plný krve a bolest. Od té doby Anastasia měla jizvu na čumáku, kterou jí udělal útočník když se snažil na ní útočit.
Co se týkalo života po útoku, její otec ji vzal pryč, daleko od domova. Nějaké ty dny ležela schoulená a zabalená v šále od své matky na otcově zádech. Po nějakém tom čase se však zlepšila a už nemyslela na ten den. Jediné co ji však matku připomínalo byla šála a havran, se kterým se moc neměla ráda. Důvod proč má na ocase copánek s peříčkem bylo, že se jednou s tímto havranem poprala a vytrhla mu peří. Jejímu otci to však nevadilo, ten jí ještě podporoval.
A sestřičku ji připomínaly přívěšky na rozích, které obě dostaly když se narodily. Vždy na ně vzpomínala v dobrém i na svých cestách s otcem a otravným havranem, než došly do cíle – Norestu.

Zajímavosti -
- jedno ucho nemá úplně rovné
- miluje zkoumání nových věcí
- nikdy z krku nestrhává červenou šálu

Magie- Iluze
Jedná se o magii, která se dá ovládat pouze emocemi. Když je Anastasia naštvaná nebo zoufalá, dokáže v očích ostatních vyvolat iluzi. Neuvidí jen Anastasii, ale také velkou siluetu černého vlka s červenými svítícími oči, který je asi třikrát větší než ona samotná. Silueta vlka však nic neudělá, neboť se jedná jen o iluzi. Takže protivníka nemůže zasáhnout fyzicky, ale má pocit, že v prostoru jsou jen ti dva – iluze a vlk.
Anastasia takovou siluetu nevidí, ale pro ostatní to může znamenat jako nějaký její obranný mechanismus, který dokáže některé vlky zastrašit na nějakou chvíli nebo na dlouhou dobu. Tato iluze funguje jen po dobu, dokud si druhý vlk neuvědomí, že to je jen iluze a ne živý vlk. Iluze poté zmizí a neukáže se dokud na to daný vlk nezapomene, že je to jen falešné.

doplňky - červená šála, havraní pírko a kovové přívěšky na rozích

další postavy - Nirix a spol

discord jmeno - dranca_

obrázky-


pokud obrázky nepůjdou - pošlu na discord
využívám adventní slot za rok 2023 - našla jsem že trvá do 26.12.2024, pokud bude s tím problém tak využiju slot za advent 2024