Príspevky užívateľa

Ancunin si upřímně nebyl jistý, zda místní estreláci udrží tradici řezání si do těla, nebo zda je to na ně moc edgy. Přece jenom Timothéé nijak nereagoval na jeho znaky. Tak začal lehce předpokládat, že toto zrovna byla jedna z tradic, které se holt nepřenesli a tak je nikdo ani nerozezná.
"Ach nebyl jsem si jistý, zda tuto tradici zde udržujete. Potkal jsem již pana Timothého ale ten nijak na ně nereagoval." zareagoval, aby vysvětlil svoji potřebu se představil plným jménem. Navíc upřímně rád říkal své jméno.
" Mě se zase líbí váš šátek. Měl jste dobrý nápad s tím jak využít svůj starý plášť. upřímně pochválil hezkou látku, kterou Guláš nosil. Celkem zajímalo, kde místní estreláci tvořili jejich pláště, zda je měl všechny na starost Timothéé.
"Ach ano zdaleka. Ale tvoji mamku jsme ještě neviděl, to jsme se asi museli minout, když jsme byl ještě ve smečce. Ale pravda je, že já jsme dlouho prozkoumával i mimo původní smečku, Ancunin se ani nevidil, že opravdu estrela stála u vzniku smečky přízračných. Z doslechu se totiž fakt zdálo, že mají dosti společného. Takhle to aspoň osvětlilo důvod.
"A co libí se vám ve smečce?" zeptal se narovinu a celkem byl zvědavý, co z něho vypadne.

Ancunin se ani nedivil, že Bailey nebyl zvyklí na komplimenty. upřímně málo který vlk byl na zvyklý a dostával je častěji. Většina vlků totiž narozdíl od Ankiho s nimi totiž až zbytečně šetřila. A ani moc nechápal proč. Však když někoho chtěl jeden okouzlit a spřátelit se s ním, tak komplimenty přece jenom velmi dobrý začátkem. Navíc sakra vždyť ot bylo hezké říci někomu něco hezkého. Zamyslet se nad tím, co může vlka dělat štastným a na co je hrdý a pak to pochválit. Když měl jeden blízkého, tak by komlimenty neměl sice rozhazovat ale ani s nimi šetřit
"Nechápu moc proč s nimi nějací vlci šetří, vždyť přece jenom pár slov může udělat vlkovi den hnedka lep..." rozhodl se odůvodnit svoje myšlenkové pochody. Přece jenom chápal, proč to vlkovi mohlo přijít podivné. Kdyby Ancunin potkal vlka, co by ho z ničeho nic komplimentovat, asi taky by se lehce nad tím zarazil. Ale upřímně by si to i užíval.
Jenže neměl ani moc čas dokonmčit své myšlenkové pochody. Bailey totiž udělal krok směrem k němu. Na to Ancunin automaticky ustoupil. Nejen protože chtěl si udržet svoji iluzy ale upřímně ani moc nemusel, když se ho jiní vlci dotýkali. Jenže oranžový vlk aby asi nešika nebo co, protože na Ankiho prakticky se svalil. Ancunin udělala dosti kroků dozadu aby zase mezi nimi byla dosti velká mezera a otřepal. Fakt neměl rád nečekané dotyky
" No jeden se většinou zeptá, než se druhého dotkne." zůstával v klidu, i když Bailey se začal ježit a vrčet. No tohle rozhodně nevyšlo podle plánu a i když už asi do pozitivna tuhle konverzaci nedovedou, tak třeba ji ještě zvládne zachránit z nejhoršího
"Jestli tě to zajímá má magie je spíše obranný reflex. Automaticky ji povolám, když se někdo přiblíží. Věř mi kdybych neměl své důvody, tak bych ji nevyžíval tolik kolik nyní. řekl jednoduše a nenechal se nijak rozhodit. Nebyl si jistý, zda mu vlk uvěří. Přece jenom se mohl cítit zrazený nebo něco podobného. Jenže hotl tohle byla pravda. To že to pak využíval i na jiné věci je věc druhá.

Ancunin se lehce uchechtl, když vlče zareagovalo na jeho jemné popichnutí. No byl rád, že to vzal dosti sporotovně a nějak ho to nerozhodilo. No minimálně na venek. Jenom uhnul pohledem, což bylo velmi obdivuhodné. Přece jenom mladí jedinci měli tendenci vybuchovat. A hodně vlků z toho ani nikdy nevyrostlo.
"No čekal jsme na někoho ze smečky." řekl s úsměvem popravdě. Jenom upřímně nečekal, že narazí zrovna na stěně i když odrostlé. Ty si přece jenom většinou smečka držela hezky u těla pro jistotu. "A evidentně se mi moje přání vyplnilo." přece jenom stále byl mlaďoch součástí smečky. Navíc i když určitě byl vychován v tom, že nemá vykecávat důležité informace cizincům, tak štěňata byla většinou o něco pravdomluvnější a méně přikrašlovala. Teda pokud se někdo neptal, kdo tu udělal ten svinčík. Takže třeba se stála bude mít možnost dozvědět o trochu více o Pířzračných než jen základní informace a fámy co k němu vítr dovál
"Ach. Omouvám se, že jsme se také nepředstavil. Ancunin. Ancunin Estrela do Norte jméno mé." řekl po chvilce zaražení. Nečekal, že tu bude až tolik generací Estreláků. A Guláš sice měl fialovou barvu, ale přece jenom estreláci neměli žadný patent. Lehce ho teda překvapilo jméno. Bylo ehm..... no velmi zvláštní. Hlavně nechápal proč řekl svoje jméno dvakrát a to velmi podobně.
"Rád poznávám dalšího vzdáleného příbuzného řekl a lehce sklonil hlavu na podzrav a náznak úcty. upřímně ke svým příbuzným opravdu nějakou měl. Přemýšlel koho děcko to asi bude. Na Timothéého to moc nevypadalo, ale genetika občas byla vážné zmatená. Takže minimálně jedna další Estrela tu byla. No čím více tím lépe vzhledem k tomu, že zatím nevypadalo, že by se ho pokusili roztrhat

Ancuni byl velice rád, že na něho Baily ohledně přiblížení se k řece netlačil. Aspoň si nemusel vymýšlet žádné další výmluvy nebo dokonce odejít od situace. Takhle aspoň bude mít možnost někoho potkat a poznat. A hlavně možnost začít rozhazovat sítě jeho "influence". I když možná to nebyl nejlepší název pro to, co chtěl Anki budovat. I když zrovna u tohodle vlka si musel dát bacha aby vždycky použil magii. Zdál se jako celkem podezřívavý, což mu rozhodně Ancunin nemohl mít za zlé. No aspoň mu řelk jeho jméno.
"Ach chápu, každý má přece jenom své vlastní preference a nemůžu je přece nikomu brát! " odpověděl s úsměvem a lehce zastříhal ušima ve snaze trochu zmírnit podráždění vlk před ním. Anki sice by byl radši, kdyby narazil na místního, ale nedalo se nic dělat. Aspoň takhle vlk před ním neměl žádné závazky nebo něco podobného. A upřímně byl celkem rád, že vlk cestoval sám. Anki zvládl udržet toto maskování jenom pár hodin. Takže s Bailym by ani nemohl cvestovat moc dlouho, než by se prozradil. Navíc by stejně asi šel podél řeky, což se Ankimu nezamlouvalo.
"Protože na každém je přece něco, co může obdivovat v odrazu! U vás jsou Vaše smaragdové oči například!" přidal další kompliment. Tohle byla dle něho pravda. Každý byl svým způsobem krásný. Jeden to musel jenom najít. Ano samozřejmě někteří byli krásnější (on sám ve své skutečné podobě xd) než jiní. Ale opravdu Anki kupodivu zvládl najít na každém něco krásného. Ať už jsou to oči, srst nebo způsob chůze a držení těla. Přece jenom je dobré najít na někom něco, co může pochválit

Ancunin se už ani moc nevzdaloval od hranic s přízračných. Tohle bylo vlastně pro něj docela daleko co se týkalo jeho toulání poslední dobou. Chtěl si totiž upřímně Přízračné trošku více prokouknout, že se přidá. Anki občas uměl být lehce zbrklejší, zvláště když byl pod velkým tlakem. Ale přidání ke smečce byl sakra velký krok, tak si ho chtěl sakra dobře promyslet. Jako ano z doslechu se mi smečka pozdávala a byli tam jeho vzdálení přibuzní. Kromě toho zima už byla tu v plné síle a v tomto období se lépe žilo ve smečce. Jenže se smečkou přicházeli i povinnosti. Ancunin rozhodně nerad skákal do neznáma. A tak holt smrdel kolem hranic. Ani by se nedivil, kdyby přízrační už znali jeho pach. Aby si nezačali myslet, že je špeh nebo něco takového.... A tak se pro jednou zase vzdálil od hranic

Ancunin si byl celkem jistý, že spoustu věcí bylo u zdejší odnože Estreláků jiné. Přece jenom už kvůli rituálu, který Timothéé nepodstoupil, což byla velká změna. Jenom, doufal, že spíše tu budou volnější pravidla, kolek kterých se bude dát nějak pracovat. Upřímně Anki neměl problém porušovat pravidla pro svoji vlastní potřebu.- Nebo teda je velice rád ohýbal. Ale upřímně by byl radši, kdyby k tomu nemuselo dojít. Ať už to byla nová pravidla Estreáláků nebo pravidla smečky Přízračných. A nejenom proto, že by si za to mohl vysloužit vykopnutí. Nechtěl úplně podkopávat autority, které ho mohli chránit, Přece jenom ony poškrábou jeho záda a Ancunin měl ve zvyku poškrábat jejich na oplátku. Anki dodržoval svoje sliby a viděl většinu interakcí jako tranzakce.
"Ach ano velice rád bych se stal součástí Přízračných. Dosti mě tato smečka totiž oslovila. Minimálně, co jsem o ní slyšel. A co se týče nových tradic. Pokud úplně nepůjdou proti původní fylozofii, o čemž pochybuji, tak jsem velice přizpůsobivý. Přece jenom toto je jiná situace a jiné místo. Nemůžu být všechno stejné" řekl upřímně. O Přizračných toho nevěděl ultra moc. Jenom základní informace, které se k němu donesli. Moc totiž neměl štěstí na potkání vlků ze smečky. Anki to chtěl ještě napravit předtím, než se přidá, ale uvidí, jak to vyjde. Přece jenom zima klepala na dveře a lépe se to vedlo ve smečce. Čím dříve se přidá tím lépe upřímně. Bylo fajn mít za sebou nějakou entitu.
"Budu se snažit., abych byl hoden vaší důvěry. A i já osobně doufám, že je správné dát svoji vlastní důvěru ve vás." Tohle byla kupodivu pravda. Přece jenom nejlepší spojenectví byla založena na vzájemné důvěře. Tím spíše pak někdo udělá, to co Ankií chce. A druhá část byla taky pravdivá. Místní sice riskovali o něco více než on sám, ale i Anki hrál nebezpečnou hru. Místní nejstarší člen by mohl chtít jen z Ankiho vytáhnout nějaké informace ze původní smečce a pak ho hezky vykopnout. Sice takové infromace nebyl zase tak užitečné. Přece jenom maximálně by jim mohl dát vědět, zda se nechystají na křížovou výpravu nebo něco jiného. Ale v Anikho hlavě měli postraní úmysly snad všichni

Ancunin byl celkem zvyklí, že v zimě se prakticky nedobrovolně stal mistr v hraní na schovávanou. Moc dobře si pamatoval jak jednou jako malý zapadl někam do sněhu, odkud se nemohl dostat a rodiče ho hodně dlouho nemohli najít. V tu chvíli měl pocit, že bude muset počkat do jara, aby ho mohli najít v bahně a roztopeném sněhu, Jenže nyní nosil plášť a tak snadno už neslynul s bílým sněhem. Takže ho celkem překvapilo, když do něj někdo malý málem vrazil. A navíc ho ohodil sněhem! Tragédie! Ani né protože by byl princeznou nebo něco takového. Spíše bylo fakt nepříjemné mít na sobě mokrou, studenou látku. Ancunínovi se moc nechtělo si ho sundávat, zvláště když byl někdo na blízko. Toto radši vydrží dokud se nevzdálí.
„I tobě přeji dobrý den.“ Řekl s úsměvem, který tentokrát nemusel hrát. To vlče mu přišlo vážně vtipné ve snaze vypadat velice důstojně poté, co se tak půlkou těla zajel do sněhu. Anki přitom lehce kývl hlavou a pustil se do oprašovaní sněhu z pláště, než stihne nasáknout vodu.
„Tak co chytil jsi ho, nebo je smečka bez večeře?“ neodpustil si a lehce prcka poškádlil. I když by to jeden neřekl Anki měl celkem soft spot pro štěňata. Ani si přesně nebyl jistý proč. Možná kvůli jejich naivitě nebo nezářeknosti a upřímnosti, co většina měla. I když tomu před ním už táhlo na věk týnejžra. Bůhví zda vůbec tyhle kvality stále má. I když to bylo možná dobře. Kdyby to totiž bylo úplně škvrně taky by mohla přiletět jeho mamka nebo někdo jiný ze smečky.

Ancunin se potuloval na hranicích Přízračných. Měl v plánu se přidat hlavně z důvodu, že tam byl zbytek místních estreláků. To mu dávalo lehkou výhodu, nebo minimálně v to doufal. Už potkal Timothého a ten se nějak nesnažil sežrat nebo něco podobného. Navíc teoreticky se pak mohli pro něj přimluvit u alfy, až se bude přidávat a pak stání se členem by mohlo proběhnout více hladce. A přece jenom Přízrační měli mnoho společného s rodem Estrela. Anki se ani nedivil, že se tam rod usadil. Mnoho rituálů mělo podobný základ a hlavně jak rod tak smečka byla úzce spjatá s hvězdami. Tím spíše přizační Ancunina lákali. Nejspíše by se pokusil skončit tam i kdyby zbytek rodiny byl jinde. A tak skončil na hranicích, které pro jednou velice poslušně respektoval i z jiného důvodu, než to že nechtěl být roztrhán. Třeba potká někoho z oné tajemné smečky.

Takže to byl Aaravosův syn. Rohatý z bratrů byl ten, kdo spustil lavinu, jeho bratr ho jen prakticky následoval. A přitom zabil člena smečky šikulka. No aspoň si tím potvrdil svou domněnku. Ani se nedivil, když Timothéé neprošel rituálem stejně jako předek. Asi to byla rodinná anamnéza nebo něco podobného. Navíc tím spíše když viděl žě táta nemusel, tak taky se na rituál vyprdne. Anki byl názoru, že to byla důležitá součást existence Estrely, ale sám se vyhýbal vlka před ním nazvat zbabělcem. Před pár lety by ho jím určitě nazval. Ale nyní již chápal, že situace občas není příznivá. A upřímně úplně nemohl na ním ohrnovat nos. Byl si celkem jistý, že kdyby se vrátil zpět k jeho rodině, že by ho nejspíše tímto slovem také nazvali. A nejspíše by přidali spoustu dalších velice lichotivých a krásných přívlastků. Nařípklad zrádce. nebo wh#re.
"V to i doufám." řekl upřímně. Doufal, že tu pro něj je někde místo. A upřímně nejen kvůli prosté ochraně a pocitu bezpečí. Ancunínovi opravdu chyběli ostatní estreláci. Když byl v jeho "předchozí smečce" měl zakázano vykonávat sezonní rituály. A to ho upřímně velmi bolelo. Vážně mu chyběli věci spojované s rodem. Ono je celkem fajn někam patřit
"Řekněme. Né že by po mě někdo šel.... Ale jak jsem řekl. Chci být s vlky, co ctí část tradic rodu Estrela do Norte" vysoukal nakonec ze sebe. Bylo celkem těžké požádat o pomoc. Nebyl na to zvyklí. Navíc nebyl si jistý, že lhal. Jo snažil se vůdce smečky setřást ale nebyl si jist, do jaké míry se mu to podařilo. A když fatk doufal, že nepřijde klepat na dveře, jistý si tim nebyl. Nelíbilo se mu lhát příbuznému ale jeho vlastní přežití bylo holt přednější.

Ancunín nebyl zrovna nadšen, že vlk vypadal nabručeně, i když používal svou magii. Byl si celkem dosti jistý, že funguje a že oranžový vlk před ním vidí, co on sám chce. Pravdou bylo že občas jeden viděl svoji tajnou tužbu, kterou si nechtěj připustit. Například potkal vlk z rodu černého jako noc, který evidetně nesnášel bílé vlky. Jenže potom, co vlk popsal, jak dle něho Anki vypadá, tak z něho vypadlo, že je sakra celý bílý. Jak vtipné. Ancunina tak velmi zajímalo, co ohnivec před ním vidí.
"Ach nepřišel jsem napít. Pil jsme kousek dále po proudu, kde je voda pomalejší a tím pádem o něco teplejší." rychle se vytasil s výmluvou, proč nechce jít blíže k řece. Jenom doufal, že vlk to nebude nijak dál rozbírat. Nechtěl zdrhat z konverzace, protože se náhodou ocitli blízko vodní plochy.
"Ale kde jsou mé způsoby. Mé jméno je Anucnin." řekl a lehce se uklonil na náznak "úcty". Tentokrát vynechal rodové jméno, kdyby náhodou věděl, jak taková typická estrela vypadá. Jako ano teoreticky by mohl být nějaká vzdálenější odnož, ale jejich geny kupodivu dosti silné. Navíc kdyby ho nějak nasral kvůli použítí jeho magie nepotřeboval přitom naštval i svůj rod.
"A cestujete po Norestu dlouho? Objevil jste toho mnoho? Já sám ještě tolik příležitsotí neměl" navázal na jeho koment o tom, že objevuje norest a nekochá se vlastním odrazem. přitom se lehce natočil, aby byl vidět co nejlépe a udělal mírný krok v před.
"Ale upřímně ani bych se nedivil kdyby, jste se obdivoval v řece. Máte k tomu důvod! začal lehce s pochlebováním. "I když klidnější voda by k tomu asi byla lepší......

Ancunin nemohl čekat nic jiného než podezřívavost ze strany Timothéého. On sám by v jeho tlapkách byl úplně stejný. Přece jenom nějaký vzdálený příbuzný si sem přivadrákuje a on ani neví, zda ho sem neposlal rod to tady hezky utřídit. Anki tedy pravděpodobně, i když nerad, bude muset odhalit svoji "úžasnou" situaci. Věděl, že je to takticky chytrý tahat celkem. Jenže upřímně stále ho trošku bolelo ego z toho, že se do té situace vůbec dostal. Navíc upřímně byl by rád na to úplně zapomněl. A dělal že se nic nestalo.
"Já se narodil ve smečce, odkud rod Estrela původně pochází." řekl s úsměvem. I když to byla pro něj pýcha, tak se snažil tak neznít. Přece jenom tady je neměli moc rádi. Každopádně nebyl moc nadšen, když Timothéé mu řekl, že moc Estrel tu není. V počtu je síla, ať si říká kdo chce co chce. Když je skupiny větší počet, jeden si rozmyslí než se s nimi pustí do křížku
"Upřímně hledal jsem Vás. Né teda koknrétně přesně vás ale odnož mé rodiny. I když trochu vzdálenější . rozhodl se jít na věc. Nemělo cenu moc to zdržovat. Přece jenom s pravdou se jeden dostane daleko. Ancunin teda rozhodně neřekne celou pravdu, ale základ tam bude. A to se přece počítá, ne?
"Řekněme, že se stalo něco, co proti mě pravděpodobně poštvalo původní příšlušníky rodu. A já mám svůj kožich moc rád na to, abych zkoušel, zda je to pravda. Tak jsme musel odejít. Jenže rád bych stále byl obklopen vlky, co mají podobné zásady, ve kterých jsem byl vychován. Takže jít do Norestu kam kdysi dávno odešel Aaravos a Alo-ée se zdála jako moje nejlepší šance." řekl upřímně a snažil se, aby to to vyznělo politováníhodné. Přece potřeboval nějakou ochranu. A třeba právě podobný příběh jako měl jeho papík mu to přinese. Anki jenom doufal, že nebude po něm chtít detaily co přesně se stalo. To toho nechtěl zabředávat.

Ancunin nebyl zrovna nadšen, že vlk nebyl zdejší. Přece jenom vlk, zde narozen by mu asi v orientaci pomohl o něco lépe než nějaký přivandrovalec jako byl on sám. I když i kdyby se zde jeden nenarodil, pokud tu byl dost dlouho tak spoustu věcí mohl znát jak správný rodák Norrestu. Jenže Gilgamesh dle jeho slov tu taky nebyl nijak extra dlouho. Anki ale neměl v úmyslu přerušovat tuto konverzaci jenom kvůli tomu, že se možná toho nedozví tolik o území. Přece jenom tmavě zbarvený vlk před ním stále určitě toho věděl více než on a taky hlavně potřeboval i potkat vlky.
"Oh nevadí i tak mi určitě dokážete Norest trochu přiblížit" pokračoval lehce s úsměvem stále ve snaze udržet tuto řekněme přátelskou atmosféru
"Už mám nějaké informace nebo spíše zvěsti co se ke mě donesli. Avšak vždykcy je lepší informace z první tlapky. Kterým místům je lepší se vyhnout, keteré smečky naopak tuláky vítají." snažil se lehce upřesnit co přesně chtěl vědět. Rozhodně se pak chtěl poptat po přízračných, ale nejdříve chtěl otestovat vodu. Upřímně měl k přizračným namířeno. Hezky se schovat za svoji vzdálenou, milovanou rodinou

Ancunín si byl nyní skoro stoprocentně jist, že před ním stojí nějaký vzdálenější příbuzný. Pravděpodobně syn nebo vnuk jednoho z utečených bratří. Anki to tipovala na Aaravose kvůli rohů, které zdobili jeho hlavu. Teoreticky mohli být i Flavius jeho tocem- To by nebylo úplně příhodné pro Ancunína. Přece jenom ten narozdíl od Alopého a Aaravose nebyl hanbou rodu. A možná tím spíše by mohl mít problém s tím, že Ancunín přišel o jednu z rituálních jizev. I když se to zdálo celkem nepravděpodobné, že byl z Falviusovi krve. Přece jenom ten by nejspíše nedovolil, aby jeho potomek neprošel rituálem. A rohatý přece jenom vypadal, že už dávno ho měl mít za sebou. No ať jeho papá byl kdokoliv, Anki byl fakt rád, že nepoužil svo magii. To by bylo velmi nevhodné.
"Tak to musíte být velkým přínosem pro Přízračné. " řekl celkem upřímně. Přece jenom tím spíše může být užitečný i pro Ankiho. Bylo mu celkem proti srsti hnedka vymýšlet, jak využít nějakého vlka a jak toho docílit. Ale on potřeboval přežít... Nakonec ani nijak už nekomentoval plástě. Přece jenom by pouze komentoval očividné.
"Je velice příjemné potkat někoho z příbuzných i takto daleko od domoviny. I když vy jste se narodil zde, ano? Myslím, že bych si pamatoval někoho, kdo dělá takto dobré věnce." pokračoval a chvilku přemýšlel, zda to už to s komplimenty nepřehání. Na jednu stranu vážně nechtěl aby vypadal jako hrozba nebo něco podobného. Nadruhou nesmí působit zas moc jako vlez doprdelka. I když upřímně tahle rozhazovat komplimenty bylo pro něj naprosto přirozené. Až se to stalo automatikou

Ancunín již byl o něco lépe obeznámen s geografii Norestu, což se mu samozřejmě hodilo. Přece jenom je dobré vědět, kam zmizet, kdyby se najednou něco podělalo nebo kterým místům se radši vyhnout, nebo se ho nějaký krvelačný vlk pokusí sežrat nebo alespoň připravit o končetinu nebo dvě. Rozhodl se dneska jít směrem k řece. Přece jenom místo, kde se vlci mohli napít, by mělo být o něco více frekventovanější A Ankiho plán bylo někoho potkat a tím získat nějakého nového "přítele", který by mu dozajista s čímkoliv rád pomohl. Proto jeho srdce zaplesalo, když v dálce uviděl dooranžova zbarveného vlka, který si ještě nevšiml stihnout jeho. Jedinou nevýhodou bylo, že byl celkem blízko řeky. Ancunín upřímně mel v plánu použít svou magii, jenže její slabinou byla voda. Uh. Tak se zastavil v celkem velké vzdálenosti a nechal magii dělat, to co umí. Napodobit ideálního partnera vlka před ním. Anki upřímně neutušil jak vypadá a moc dobře věděl, že voda ukáže jeho pravou podobu. A tak se držel hezky daleko od řeky
"Zdravím Vás." řekl s mírným úsměvem a lehkým zámáváním ocasem, aby působil co nejvíce přátelsky. "Kocháte se svým odrazem?"

Ancunin byl celkem nervózní z toho rozhovoru s neznýmím tulákem. Toto se mu dlouho nestalo. Možná to mělo důvod v jeho nové svobodě nebože prakticky vlastně neměl důvod komunikovat s vlkem stojící před ním. Ať to bylo jak chtělo, tak to na sobě nedal znát. Ale byl to celkem příjemný pocit, né že né. Adrenalin zuřící mu v těle a pocit novoty. Anki rozhodně hodlal využít téhle příležitosti a rozhodně chtěl začít si vybudovávat "síť přátel." Nebilo síť vlků, co mu něco dlužili.
" TO bude nejspíše tím, že jsem na tomto jistěže krásném území nový. Jste první vlk, které jsou potkal. Mé jméno zní Ancunin. Ancunín Estrela do Norte. Je mi ctí vás poznat. odpověděl vlkovi, před ním a lehce sklonil hlavu na znak "úcty". Zdál se minimálně jako slušně vychovaný a přátelský vlk. To byl jenom dobře pro Ankiho. Vážně nechtěl, aby hnedka první vlk na území se ho pokusil sežrat jenom z pricipu. A Ancunin se pokusí nedat mu důvod, proč ho napadnout. Přece jenom chce si najít "přátele"
"Tipuji, že vy zdejší jste? navázal hnedka na to. Doufal, že tím spíše se dostane aspoň k nějakém zběžnějším informacím o území. Přece jenom bylo by fajn, kdyby již po vkročení více do srdce Norest měl nějaké to know how.