Príspevky užívateľa

Ancunin si v duchu povzdechl. Uh takže teďka asi měla děcka období otázek. A ploš? Bylo pravděpodobně slovo, které jejich rodiče slyšeli velmi velmi často. No naštěstí on nebyl jejich papá ani mamá, takže pokud ho to začne moc otravovat, tak se "nenápadně" vypaří. Ale asi jednu nebo dvě otázky zvládne zodpovědět. Třeba to udělá pak situaci pro všechny jednodušší
"To je to, co mají třeba ptáci místo hrudních nohou. Díky tomu mohou létat. Někteří vlci je taky mají a díky tomu také se mohou vznést do oblak. No ale my takové štěstí jsme neměli, takže úplně bychom se neměli motat kolem velkých srázů" snažil se tak nějak vysvětlit, co to vlastně křídlo je. Sakra tohle je těžší, než by si jeden myslel. No ale mlaďoch ho stejně asi neposlouchal, protože na něj zahučela Ryumee. No aspoň na ni reaguje. Anki na žádost jenom kývne a rovnou vezme do zubů jedinou holku z vrhu. Po té pomalu a opatrně nějak sleze blíže na plášť, která se po útesy nacházela.
Ancunin se po dání štěněte na zem a sundání rychle přidal k Ryumee ve slané vodě a v očekávání koukl po Gulášovi. Upřímně netušil, zda se rozhodne podrobit ceremonii nebo ne. Ano znal ho rozhodně lépe než zbytek mladší generace Estrel, ale i tak né úplně dobře. Trochu ho to mrzelo, ale co se dalo dělat. Třeba to stihne napravit v blízké době.
Na jeho mírné přikývnutí a hlavně posunutí se blíže se usmál. Rod Estrela dostane dalšího člena s rituálem.

Trosky ---->
Ancunin se tedy přiblížil o něco více směrem k přízračným i když né zas o tolik. Nebyl si jistý, co přesně tak věc dělá, tak radši nechal mezi ním a smečkou dost velký rozestup. To že se úplně čirou náhodou objevil blízko Ignisu rozhodně nebyl záměr. No kdyby nakonec to byla nějaká prokletá relikvije, tak třeba mohla posloužit i jinak. Mohl ji tady třeba "zapomenout" po té co mu spadla omylem do vody. Upsí. I když teda takovouhle neplechu by asi měl nejdříve prodiskutovat s Ryumee. No pokud to bude něco opravdu nebezpečného, tak to prostě hodí do řeky doufajíc, že to proud odnese někam daleko do moře.
"Tak se ukaž." zabrblal předmětu a snažil se ho pomocí tlapek sundat z hlavy. Jenže ono to tak nějak nešlo. Anki frustrovaně zavrčel a zkusit to znovu. A stále to nešlo dolů. Nádhera. Asi se mu to zamotalo do srsti. Fak super. No tak minimálně využije řeku, co tekla okolo. Koukne se na odraz a to mu sand napoví, jak se té čelenky zbavit
"Kurnik co to je?" zaskučel naštvaně, když ani s pomocí odrazu se mu nedařilo sundat tu prokletou věc. To má za to, že se mu nechtěla nést v tlamě. Teďka tu vypadá jako největší hlupák když se tu třepe a poskakuje ve snaze ji dostat dolů. Bude asi muset najít nějakého dalšího vlka, aby mu ji pomohl sundat. Protože asi sám to nevzládne

Ancunin zacítil silnou magickou vlnu, když coural kolem trosek kdysi majestátného hradu. Nedalo mu to a rozhodl se samozřejmě, že chce zjistit důvod tohoto jevu. Přece jenom to byl dosti silný odér a to mohlo znamenat spousta věcí. Jasně mohla to být nějaká potvora, co by ho ráda slupla ale taky to mohl být nějaký předmět, který mu dát výhodu ať už v boji nebo konveracích. Anki si nemohl nechat příležitost najít něco, co mu mohlo pomoci. A tak bez dlouhého přemýšlení se vydal do útrob zříceniny.
Trosky měli vždycky docela strašidelnou amotsféru. Ancunin si tedy nemohl představit jak hrozné to muselo být ve městě. Ale dneska tu to bylo extra creepy. Jiný vlk by se asi radši otočil, protože takto riskovat pouze kvůli šanci, že tu nějaký mocný předmět je, se mu zdálo příliš. Anki ale si řekl risk je zisk a hodlal pokračovat dál. Konečně se stal Aestou po dlouhé době čupění na nejnižší příčce ve smečce. Chtěl dokázat, že si opravdu tento post vysloužil svoji pílí. A přinesení užitečného přemetu by to mohlo potvrdit
Ancunin následoval odér magie až k předmětu, který se nacházel na podstavci. Jak poetické..... Né vůbec to nesmrdí, jak nějaká past. Anki se pořádně rozhlídl po okolí zvláště pak po stropě. Zda se nenachází v okolí něco podezřelého. No vzduch se zdál čistý. Tak pomalu přikročil k přemětu a vzal ho do zubů. Rychle se přikrčil, kdyby se náhodou fakt něco stalo. Ale nic. Stále bylo až podezřelé ticho. Anki pokrřil rameny a hodil si čelenku na hlavu. Asi bylo všechno ok. Tak se pomalu rozešel blíže přízračným. Nejdřív chtěl vyzkoušet, co ta věc vlastně dělá, než ho přenese do nitra smečky. Ale chtěl být zároveň blízko, kdyby bylo potřeba zdrhat.

--> řeka Igna

Ancunin po dlouhém výletu prakticky přes celý Norest se zase uklidil na území jeho smečky. Stále bez povýšení a bez přímého úkolu, který by ho vyhoupl z té nejnižší příčky. Už mu to vážně začínalo lézt na mozek. Jeho nejistoty ho hlodali a poslední dobou fakt hrozilo, že ho sežerou. Chvilku při rozhovoru s Valencii na to zapomněl ale jak byl zase ponechám sám se svými myšlenkami, tak se zase vynořili
A tak skončil tady na té dlouhé planině, kdy široko daleko byla jen zelná tráva. Anki se ani nezastavil a pokračoval dál rychlým krokem směrem ještě více do srdce smečky. Někde, kde bylo více vlků, kde bude větší mumraj. Aby se mohl zaobírat něčím jiným než pocitem, že něco dělá špatně.

Ancunin se stále držel trošičku dál od celé té velké rodiny. Stále si připadal tak nějak nepatřičně, když se kolem nich ochomýtal o něco více. Jako kdyby úplně nezapadal. Jasně všechny členy rodiny až na ty úplně nejmenší už poznal o něco více. A Guláš mu už stihl zachránit kožich před stání se součástí bahna navěky věků. I tak mu stále přišlo zvláštní se zůčastnit něčeho tak intimního jako rituál dospělosti. Jasně viděl ho již nespočetkrát. Určitě víckrát než kdokoliv jiný teda až na Ryumee. U ní si nebyl jist, přece jenom byla v jejich původní smečce. Každopádně to bude jeden z jeho prvních, kdy se zúčastní již jako někdo, kdo rituálem prošel. Moc totiž rituálů nestihl, než byl donucen ze smečky odejít.
"Nechoď tak blízko k tomu útesu." křikne na jedno ze štěňat, Asteriho. Everett zrovna se věnoval jinému z jeho potomků a Ryumee toho měla taky nad hlavu, tak radši zakročil, než se jeden proletí. Anki se postavíl před vlče, tak aby nemohlo pokračovat dál ještě blíže k nebezpečné propasti
"bohužel křídla nepatří k něčemu, co bychom dědili. Tak radši moc nepokoušejme osud, ano?" snažil se Asterimu vysvětlit a lehce ho zahnat zpátky k Everettovi. Chtěl ho dostat spíše k otci, protože jeho mamka se stejně brzo odpojí od skupiny
"Až řekneš, můžeme začít." houknul na Ryumee ve znaku, že zase může převzít otěže nad ceremonálem. A taky aby upozornil na sebe a na Asteriho u jeho nohouch. Netušil, zda ho mládě poslechne, ale kdyby náhodou ne, tak snad jeho matku ano. Ancunin si rád pojišťoval u zdánlivě bezpečné situace

Ancunin trošičku zaskučel, když ho Guláš popadl za kůži mezi lopatky, jako kdyby byl nějaké přerostlé, nezbedné štěně. Fakt doufal, že tu nikdo v blízkosti nebyl, protože tenhle moment byl čím dál tím trapnější. Nejenže vypadal asi jako zlatá polomáčená, jak dolní část jeho těla byla hnědá od bláta, tak nyní ho menší vlček musel tahat za hřbet jako nějakého nedorostence. Nádhera....
"Už jenom kousek." zahučel, když dostal pravou pánevní nohu na břeh. Už mu upřímně začínali docházet síly. Jeho plášť se hezky nacucal bláta a dělal celou situaci ještě těžší, než byla. Aspoň Guláš měl dost síly, aby mu opravdu pomohl na břeh a nejen mu vytahoval kůži na hřbetu.
"Díky. Tak sem už nikdy nevlezu." řekl, jen co byl celý na plné zemi. Doslova padl na břicho a nijak neměl snahu se zvedat. Potřebuje chvilku pauzy, aby se nějak vzpamatoval. Pak ze sebe musí strhnout plášť a nějak ho vykoupat. Netušil kde a ani se mu do toho nechtělo. Jenže by bylo velmi neuctivé ho nosit takto poskvrněný. Stačí, že jeho jizvy byly nečisté, nemusí k tomu přidat další rodinné znaky. Chtěl ale určitě najít nějaké hoooooodně odlehlé místo. Nechtěl být bez pláště na veřejnosti nijak dlouho.
"Škoda že tahle bažina není více na hranici. By se hůř špehům lezlo na území." řekl škodolibě, když nabral trochu sil. Ještě neměl v plánu se zvedat, ale jeho tlama vždycky měla tendenci kecat. I když byl na pokraji svých sil

Ancunin pokýval hlavou na její obavy. Upřímně se s nimi nedokázal úplně s totožnit. Nedokázal si představit, že by byl delší dobu samotářem. Jasně, díky jeho zkušenostem věděl, že by to zvládl, ale pokud měl možnost se schovat za větší skupinu vlků, tak toho hodlal využít. V jeho očích bylo až moc výhod, které rozhodně si nemohl nechat ujít. A jasně pojili se s tím i nějaké ty povinnosti, ale ty se dali přežít. Zvláště když zatím žádné pořádné neměl. I to byla myšlenka, která ho hlodala. Byl snad natolik nedůvěryhodný?
"Jak jsme říkal, můžeš to vyzkoušet, a když ti to nebude vyhovovat, tak některé smečky, tě bez problémů nechají odejít." odpověděl jí chlácholivě. Neříkal, že jí chápe, protože to by lhal. Anki sice neměl problém říkat lži, pokud se mu to hodilo. Jenže tohle nebyla situace, kde by bylo výhodné lhát. Navíc ani nechtěl zbytečně ublížit mladé vlčce
"Proč by někdo, kdo to má v hlavě v pořádku, žil dobrovolně v městě? Co tam žerou? Šutry? " zasmál se lehce škodolibě na účet kultu a doufal, že Valencii vtip aspoň trochu zvedne náladu. Nějak se omylem dostali do určité melancholie a to se Ancuninovi vůbec nelíbilo. Tak se z toho snažil nějak vybruslit
"Budu muset brzo jít. Vrátit se ke smečce. Už jsem byl dlouho mimo hranice, " řekl najednou po té, co se kouknul na oblohu. Slunce za dobu jejich povídání stohlo urazit celkem dlouho trasu. Mnohem delší, než by Anucnin úplně čekal. No jo čas ubíhal rychleji, když se jeden bavil

Pro Ancunina nebyla odpověď, kterou dostal úplně ta, kterou si přál, ale lepší než nic. Byla vidět aspoň snaha nahlédnout na jeho nabídku, i když asi nebyla tak lákavá, jak by Anki si myslel, že je. Nevadí, dá jí aspoň všechny informace, než bude se muse zase vrátit zpátky k Přízračným, aby si mohla poradit sama. A když bude chtít, aspoň bude vědět, že je tu taková možnost a kam jít, aby ji mohla využít. A když by byl nejradši, kdyby šla s ním k Přízračným, tak nebyl typ vlka, který mi nutně nutil dělat vlčata věci po jeho. Dospělí vlci byli trochu něco jiného. Tam byl schopný vyvíjet nátlak, dokud nebylo po jeho.
"Můžu ti jenom vyjmenovat místní smečky a kde je případně najdeš. A až budeš připravená, tak nějakou z nich může navštívit. I když moc nedoporučuji Kult. Vlkům ve městě trošilinku šplouchá na maják" rozhodl se nakonec dát jasně najevo, že opravdu je jen a jen na ní, jak bude pokračovat ve svém životě na území Norestu. Byl si jist, že vyjádřil, co je dle něho nejlepší varianta a i smečky, ke kterým je dobré se přidat. Jasně pro úplnost informací jí řekne i o Azyrynu a Kultu. I když se mu příčilo přivádět případné nové členy do hnízda pošuků a ohnivé smečky.
"Já taky žil dlouho sám, než jsme přišel od jedné smečky k druhé. Chvilku to bude trvat, ale jeden si zvykne. Navíc minimálně v mé smečce, mi dali dost prostoru, abych si zvykl." snažil se ji nějak uklidnit a schválně ignoroval poznámku o rodičích. Nechtěl otevírat staré rány, co stále trochu krvácí. Jedna z fajn věcí na plánování byla ta, že se na ni jeden musel hodně soustředit. A tak mohl potlačit jiné myšlenky
"Ale prd. Kdo by nechtěl takovou šikovnou vlčku jako tebe. Zvládla jsi dlouho přežít naprosto sama takto mladá! To znamená že přítěží nebudeš." řekl a lehce do ni hravě dloubl. Nevypadal jako někdo, kdo by měl velký problém s fyzcikým kontaktem. Přece jenom ona přišla první k němu

Ancunin potřásl hlavou nad odpovědí od Valencie. Upřímně lehce nějakou podobnou očekával. Přece jenom kdyby patřila do nějaké v době zmizení jejich rodičů, tak by se snad o ni zbytek smečky postaral. Samozřejmě byla tu i možnost, že byla prostě a jednoduše vyhnána. To by pak opravdu nikoho nezajímalo, co se s mladou vlčkou stane. Nebo minimálně do této doby, protože Ankimu to úplně jedno nebylo a to ho celkem překvapilo.
"Jestli chceš vyjmenuji ti všechny výhody! K jedné z místních totiž patřím!" řekl a snažil se ji navnadit na to téma. Protože evidentně nebyla nějak nadšená z myšlenky na nějaké větší společenství vlků. Ancunin ji rozhodně nechtěl nutit, ale vyděl přidání se k větší skupině vlků jako nejlepší východisko. Litoval toho, jak se pohodová a klidná nálada pomalu rozpouštěla. Jenže tohle bylo něco, co dle jeho názoru bylo potřeba probrat. Předloží ji věci, které on sám vidí na smečce jako dobré a co ho naopak svazuje. A ať se poté rozhodne sama, zda jí to stojí za to.
"Navíc vždycky ze smečky můžeš odejít. Zvláště když jsi takto malá. Myslím, že Přízrační by pro to měli zvláště pochopení. To samé Nihil." dodal ještě nakonec, aby si nemyslela, že příchod do smečky byl něco na celý život. Netušil jak to chodí v Kultu a v Azyrynu, protože min kult byl asi plný pošuků. Ale minimálně ty dvě smečky, které znal o něco důvěrněji nenutili vlka zůstat za každou cenu. Zvláště když to bylo prakticky štěně

Ancunin se podmračil, když mu bylo řečeno, že ani žádnou tetku z padesátého kolene nemá. To komplikovalo věci, protože se sakra rozhodl, že téhle vlčce zpříjemní život. Teda pokud mu to dovolí. A no řekněme, když si Anki něco usmyslí, jen tak ho to nepustí. Sice nebyl dvakrát trpělivý ale byl sakra vynalézavý. A když na něco upnul svou pozornost, tak to většinou dotáhl do konce. A šel i přes mrtvoly, doslova. I když tady to snad nebude ten případ. To by bylo trošilinku kontraproduktivní. Trochu více.
" Ale prd. Na to že se jeden furt musí ohlížet přes rameno, zda tam není nějaký vlk nebo podobného. Co má v úmyslu si z jeho ocasu udělat novou loveckou trofej, si jeden nezvykne nikdy. Řekni mi, kdy jsi naposledy měla osm hodin nepřerušovaného, hlubokého spánku?" zeptal se jí upřímně, když mu řekla, že si zvykla. Ancunin byl bez smečky dost dlouho na to, aby jí do určité míry rozuměl. Nebyla to zravna "fun time". A pokud byla třeba asociál, tak mohla být asociál ve smečce. Stranit se o něco více, plnit povinnosti a využívat výhod smečky .
"Přemýšlela jsi někdy o smečce? byla jsi někdy v nějaké?" začal tedy vymýšlet náhradní plány, když teda nebudou dělat pouť na nalezení její dávno ztracené rodiny. No aspoň teda asi nebude muset mimo Norest. Nebyl si jistý, zda Přízrační měli nějaké to placené pracovní volno, aby se mohl na dobu neurčitou prostě zdejchnout. I když teda dental plan určitě měli výborný. Přece jenom se o zdraví smečky staral jeho rod prakticky

Ancunin byl zase mimo území smečky. Poslední dobou se tam moc neohřál, spíše zas poletoval někde venku. Teritorium Přízračných tak nějak měl už obhlédnuté tak nějak zhruba. Jasně tipoval, že všechny jeho tajemství ještě neobjevil ale potřeboval se sakra už hnout z postavení sigmy, nebo mu to sežere hlavu. Už byl vážně frustrován, jak vlastně vězí na stejném místě od zimy. Takže skoro už půl roku? Nechápal, co dělal špatně... Jasně zatím neprokázal nějaké extra super duper výkon, ale on ještě úplně neměl šanci zazářit. Nedostal úkol a stále nebyly žádné dobré drby, které by se k němu mohly donést a pomohly by smečce. Nejenže nechtěl být na spodku potravního řetězce, ale bál se, že když se takto dlouho nehýbe, aby ho přímo nevykopli. Sakra něco musí být špatně, že se nic neděje.....
Tím jak byl rozčilený, tak nějak popustil magii na volno. Jasně už jí nechtěl tolik využívat, ale tady stejně nikdo nebyl. Navíc už byl tak zoufalý, že by ji využil pro nějaký ten boost a bonusové body v konverzaci. I když by se na první pohled mohlo zdát, že z ní nic zajímavého nezíská

Ancunin chvilku jen čuměl na Valencii a tak nějak mu nedoplo, co právě řekla. Pravda narodil se do velké rodiny s mnohe tetičkami, strýčkami a dalšími členy rodiny, u kterých ani netušil jak jsou vlastně příbuzní. Místní odnož toho zářným důkazem. Protože to byla už tak vzdálená rodina, že ani snad pro to nebyl specifický název. A jasně s většinou se nestýkal nebo maximálně jenom věděl o jejich existanci. A to i v době před určitým incidentem. Ale před tím, než mu zhyzdili jednu z rituálních jizev, tak si byl jist, že kdyby se něco stalo jeho rodičům, on by si ho někdo vzal pod křídla. I kdyby jenom z popudu, že koukejte jak jsme lepší ve výchově, než jeho "opravdový" rodiče.
"Jako vůbec? Ani nějakou tetičku přes páté koleno, co je trošku šahlá? určitě to není nejlepší varianta ale lepší, než být úplně sama. Zde v Norestu jsou celkem dobří vlci, ale i tak to tu není bezpečné pro osamocené vlčata . I když věřím, že určitě bránit umíš." zeptal se po chvilce mlčení. Musel se ujistit. Radši se neptal, zda nemá koho hledat, protože rodiče jsou pod drnem nebo protože se jim znelíbila. Některé rody měli fakt na hlavu tradice a byly schopné vyhnat štěně.
"To je velice krásné jméno. To ani rodové nepotřebuje!" řekl a pozoroval, jak se vlčka uvolňuje. Aspoň na chvilku si bude moc dát pauzu a Anki holt chvilku bude dělat stráž. Jenže takto nebudou moci vydržet věčně. Dříve nebo později se budou muset zkusit najít nějakou to šáhlou tetičku nebo vymyslet jiné místo, kde bude moct využít ochrany většího počtu vlků. Přece jenom i dospělý Ancunin se snažil najít ochranná křídla smečky, co nejdříve po příchodu do Norestu. Bylo to výhodnější. Valencie by ochrana druhých prospěla ještě lépe. Nemusela by se furt otáčet a kontrolovat si záda a místo toho si hrát s motýli nebo co to vlastně vlčata provozovala za zábavu.

Ancunin opatrně se posunul blíže k vchodu do jeskyně, i když si stále držel od květinové vlčky rozestup. I když zrovna květinová bylo nevhodné zároveň vystihující přídavné jméno. Jasně nevypadala jako žádná mlátička co by se po něm prošla jak po koberci, kdyby se do sebe pustili. Jenže kytičky, které na ní rostli nevypadaly jako nějaké neškodné luční kvítí. Netušil, co za kytky na ní rostou, rozhodně to nebyly žádné byliny pro léčení. No ale vypadali nebezpečné sami o sobě. Tím spíše její jemnější vzevření zdrsňovali a snadněji si pak jeden přiřadil k Azrynu
"Tipuji, že magii na rozehnání bouřky, přivolání slunce nebo urychlení času asi nemáte? Takové štěstí mi nikdy nepřálo." okomentoval, když viděl jaké proudy vody se valí nebe. Kdyby vlezl do toho přívaláku skončil by asi stejně stejně mokrý a stejně rychle jako kdyby skočil do jezera. Uhhhh jak on neměl rád vodu.
" Ancunín Estrela do Norte, Ancunin samozřejmě stačí. A jak zní vaše jistě okouzlující jméno?zareagoval, zatímco oba stále koukali do dálky na blesky. Nebo čím déle, tak tím více do blízka. Anucnin začínal přemýšlet, zda se voda může dostat tak vysoko, aby dosáhla až sem. Sice byli hodně vysoko v horách, ale stále.... Nikdo nechtěl skončil v zatopené jeskyni,
"Možná bychom neměli stát tak blízko u vchodu...." odtušil, když jeden blesk zasáhl zemi fakt blízko jeskyně. Bylo težké se rozhodnout, zda mají spíše zalézt, aby do nich neuhodil blesk nebo stát u vchodu, aby mohli utéct v případě zatopení jeskyně.

Ancunin koukal, jak se tělo mladé vlčice napjalo, jak byla připravená zdrhat. Nemohla tušit, že Anki rozhodně nebyl vlk, co by začínal boje. Moc dobře věděl že jeho přednosti leží jinde než v boji. Minimálně kdyby chtěl útočit, tak by to udělal hezky kradmo ze zálohy. Žádné počkání si, aby ho vlk viděl, aby to bylo fér. Navíc Ancunin nebyl natolik krutý, aby se chtěl mordovat s nějakými mladými štěňaty
" Tak to vám velmi gratuluji. Jsem totiž žádané zboží víte. A né vždycky jsem k zastižení." řekl s úsměvem jako vtip, aby trochu odlehčil atmosféru a vlčku uklidnil. Jasně teďka to byl vtip více méně. Úplně žhavé zboží nebyl. Byl prach prostý sigma ve smečce. Ale však on jednou někam pořádně vysoko v hierarchii vyleze. Jen doufal, že to bude brzo. Úplně trpělivý vlk upřímně nebyl.
"A chceš je pomoct najít? Neměla by jste tu být úplně sama. Zvláště pokud jsou někde daleko.... zeptal se tentokrát ustaraně. Sice v Norestu zatím nepotkal úplně psychopatické vlky, kteří by ublížili nevinnému štěněti. Jenže rozhodně ještě všechny vlky nepotkal a nemluvně o tom, že jejich vlastní druh nebyl jediný predátor na území. Norest byl místo, kde i takový vrcholní predátoři jako jsou vlci se stali lovnou zvěří. Nechávat vlče o samotě fakt nebyl dobrý nápad.
"Jasně, ale pozor na plášť. Špatně se z něj dostává špína." řekl se smíchem i když po chvilce uvažování. Anki nebyl zvyklý na fyzický kontakt, ale tipoval, že vlčka asi se na něj úplně nebude lepit. Přece jenom se teďka potkali. A jestli nějakou dobu cestuje bez dospěláka, tak třeba jenom potřebuje trochu uklidnit. Dát si chvilku pauzu od věčného ohlížení přes rameno. Anki moc dobře věděl, jak vyčerpávající to umí být
"Ach zapomněl jsme se představit. Mé jméno je Ancunín Estrela do Norte. Ancunin samozřejmě stačí. A vaše jistě krásné, okouzlujicí jméno zní? zeptal se s trochu předstíraným zalapáním po dechu. Jak mohli přece vést tak dlouho konverzaci bez toho, aby se představili? Tragédie!!!

Ancunin vycítil přítomnost jiného vlka celkem brzo, co si lehl. Jako první ucítil pach. Jenže jemu se upřímně nechtělo moc vstávat nebo vůbec otevřít oči. Teďka se mu to zdálo až moc práce. V tuto chvíli si chtěl zahrát na línou kočku a trošku se slunit. Jasně asi by bylo bezpečnější, kdyby toto provozoval někde na území jeho nové smečky. Jenže tato činnost by mohla být považována jako flákání se a to by mu asi bonusové body k povýšení nepřineslo. Tak jen prostě doufal, že vlk nemá v záměru ho sežrat a prostě jenom projde kolem a půjde si po svých zase dál. No evidetně se mu přání nesplnilo, protože pach sílil místo toho aby slábl. Už by si měl zvyknout, že když pro něco nebojuje, tak to mít nebude, protože předci ho asi nesnášeli nebo co. Ale i tak byl zklamaná, že musel nakonec otevřít oči
"Ach zdravím." řekl celkem zaraženě, když na něj kouklo malé štěně, jen co oči otevřel. Tak tohle nečekal. Hlavně proto, že většina mladých se rodila do smeček, kde nemohli vytáhnout patu mimo území. Takto uprostřed ničeho ještě takto mladou osobu nepotkal
"Ehm kdepak máš rodiče? Jsi utekla na průzkum někam napřed, že?" zeptal se hnedka automaticky, protože předpokládal, že někde blízko se nějaký ten mamá nebo papá tulák nacházel a on chtěl dát jasně najevo, že není pro vlče nebezpečí. Nechtěl totiž být sežrán jenom proto, že někoho mateřské instinkty byli vymrštěné někam do nebes.