Príspevky užívateľa

Ancunin se rozhodl radši přejet očima i někam jinam, aby stále jimi nevisel na prazvláštní vlčce. Přece jenom jeden zvládl vycítit, když na něj někdo čumí moc dlouho. Navíc tipoval vzhledem k její slepotě, tak si vyostřila ostatní smysly. Takže bůhví jestli už dávno nevěděla, jak moc ji zkoumal. A pokud chtěl se něco o ní dozvědět, tak by ji nemusel zrovna hnedka od začátku pobudit, že jo.
"Né. Ale velice vám děkuji. Před chvilkou jsme sám jedl a přece vás nemůžu ochudit o váš vydřený úlovek." odmítl radši nabízenou kořist. Úplně nelhal, ale upřímně by odmítl i kdyby hlady umíral. Byl to celkem paranoidní vlk. Netušil, zda náhodou nemá nějaký problém s ním nebo se smečkou, nebo zda třeba poslaná někým z jeho minulosti. Každopádně nehodlal brát si potravu od vlka, co neznal. Mohla být otravená. Navíc on sám už párkrát jed použil, když potřeboval se zbavit silnější soka. Tím spíše teda nabízeným pochoutkám nevěřil
"Pokud vím tak na tomto místě přebývaly mnohem déle, než ty nebo já. Ani se jim nedivím, že si potřebovali postežovat, že je někdo vyrušil" odtušil, když Medora regovala agresivně ohledně havranů. Radši nekomentoval, že si nedokázal představit ji, jak lovi havrany. Jejich hnízda nebyla zrovna nízko a co viděl, tak žádná křídla neměla. Jasně mohla si poradit magii, pokud nějakou pro toto užitečnou měla. Ale minimálně od prvního pohledu se to zdálo jako něco neuskutečnitelného
"Ancunin Estrela do Norte. Tipuji, že pocházíte z nějakéo velmi váženého rodu?" rozhodl se rozvinout hnedka konverzaci ohledně jejího rodového jména. O tomto rodě ještě neslyšel, tak chtěl o něm posbírat nějaké to info. Nikdy nebylo dobré podcenit nového hráče.

Ancunin byl rozhodně nadšen, když evidentně mohl být nápomocný dámě před ním. Vzhledem k tomu, že hodlal vlčku před ním okouzlit, protože bylo sakra nefér, že jenom on pociťoval tyhle sakra divné pocity. Anki byl nerad v jakékoliv nevýhodě, dělalo ho to nervózním a tak snažil vyrovnat "skóre" I když to bylo něco, co se zdálo takto nevinné. Kdyby tu vlčku před ním znal, tak by se snažil tyto pocity držet na uzdě. Jenže on ani netušil její jméno! Sakra, on fakt polevil v ostražitosti ale tako ve slušném chováním
"Kaňon písni je velmi krásné míst. Ale je to hodně na severu. Takže v této roční době to asi není nevhodnější místo na návštěvu pro všechny typy vlků. Když jeden není huňatý jak medvěd, tak by tam takto v zimě moc chodit neměl. Na jihu ale jsou krásné útesy. Zvláště pokud jeden rád pozoruje moře. " nabídl hnedka několik dle jeho zajímavýc možností. Jasně mohl říct takové ty kecy okolo, že krása je velmi subjektivní a tak. Ale on celkem rád říkal své názory a navíc by vlčce tyto neurčité povídačky prd pomohli k vybrání místa, kam se podívat.
"Věřím, že zde toho máta možnost zažít spoustu. Procestoval jsme toho celkem dost ale Norest je asi stále nejmagičtější místo, co jsme poznal. A mnoho vlků sem nakonec dříve nebo později zabloudí. Takže je pravděpodobné, že tu vaši sourozenci jsou." nabídl ji slova útěchy, teda do určité míry. Nijak nerozpitvával, že jsou sourozenci s ní. Asi se jedná o magii, a jemu samotnému bylo nepříjemné, když se jeden zajímal až moc o tu jeho. Jindy by rád se snažil vydolovat, jakou přesně schopností byla obdařena. Jenže stále byl okouzlen a tak ji nechtěl udělat nervózní nebo něco podobného. když to nebylo štěně nebo sotva odrostlý teenger, tak vlci většinou měli nekalé úmysly, když se ptali na magii
"Moc se omlouvám za své móresy. Upřímně jste mě velice okouzlila, že jsme úplně zapomněl na slušné vychování. Mé jméno je Ancunin Estrela do Norte. Ancunín samozřejmě stačí. Smím znát vaše jméno?" rozhodl se konečně představit a ve zvyklosti i lehce uklonit hlavou. Možná to byla trošičku větší úklona než běžně. Takovou, jakou dával třeba Sarikovi. A trošičku nahlas přiznal, že poprvé byl ten, kdo byl okouzlen na první pohled.

Ancunin naštěstí byl v dalšího jeho konverzaci o něco obratnější, né do jeho standartu, ale aspoň loading time se zkrátil. Stále nechápal ten pocit, které se nyní rozléval po celém jeho těle. Upřímně si nemyslel, že by někdy toto cítil k někomu, koho sotva potkal. Pro někoho, kdo ho mohl uhranout jedině jeho vzhledem a teda držením těla a manerismy, co stihl za tu chvilku pochytit. On sám byl přece jenom živoucím příkladem, jak moc vzhled je klamný. Však je mohl střídat pomalu tak rychle, jak lidi mění ponožky!
|"Ano již dva roky toto území nazývám domovem. Určitě vlci zde narození to tu znají lépe jak já, ale myslím, že jsem to tu zvádnul prošmejdit docela dobře. Takže pokud chcete někam nasměrovat, velice rád vám poradím!" rozkecal se tentokrát tedy bez pauzy, co by trvala věčnost. Stále evidetně se plně nevzpamatoval, protože prokecl o sobě trochu více, než mě ve zvyku. No bude muset doufat, že to není špeh z jeho domoviny nebo nějaký najatý vrah z Azyrynu nebo něco podobného
"Co vás do Norestu vůbec přivádí, smím-li se zeptat? Jste snad honěna minulostí, jak mnoho vlků zde, nebo jenom dobrodruh chodící tam, kam ho nohy zavedou?" pokračoval ve "výslechu" i když se ptal na prakticky bezcené otázky. Teda bezcenné v jiné situaci. Něco ho nutilo zjistit co nejvíce blbostí, co o vlčce mohl. Jakou pak má ráda květinu, co barvu? Nějaké malinká část začínala přemýšlet, zda za to může ono pírko, co zas čmajznul. Že on se nepoučí

Ancunin měl čekat, když navrhne, že někdo se zdrží spíše vzadu a prohledá okolí, tak on skončí na tomto postu. Né že by se hrnul do konfrontace s neznámou osobou, zvláště pokud se mýlil a Sarik s Harim nic nehráli a ona je opravdu přeprala. Jenže zůstat pozadu tak úplně nechtěl. Přece jenom bonusové body spíše získá v místě dění, než zametáním okolo místa činu, aby Ever´la měl klid na duši. Tak bude muset doufat, že najde něco opravdu převratného nebo si moc nepošplhá.
"Dobrá tedy. Pokud nic nenajdeme tady s Ravonnym, tak zavyjem třikrát, že jdeme za vámi. Abyste nebyli překvapeni." rozhodl se aspoň teda jednoho člena jejich výpravy donutit, aby zůstal s ním. Nehodlal tu zůstat vězet sám. Navíc pokud opravdu něco najdou, tak Ravonny bude asi nejrychlejším poslem. Teda pokud odpověď na Evovu otázku zněla ano. Tak trochu předpokládal, že může vzlétnout, ale možná nebyli dobré podmínky. Tipoval, že výše ve vzduchu jednomu bude mrznout zadek ještě více
"No čas zkontrolovat okolí." řekl jednoduše Ravonnymu a rozešel se dál v okruhu kolem místa "bitky". No i když teda už by mněl přestat tak o tom místu přemýšlet. Čím déle tu trčel, tak méně si myslel, že se k bitce vůbec došlo

Ancunin byl zase v okolí kotliny. Celkově tohle místo měl rád. Strávil zde minulou hnusnou zimu, než se stihl přidat ke smečce. Takže tohle bylo místo, co měl dobře prozkoumané. A to ho uklidňovalo. Ano rád poznával nová místa a hlavně vlky. Ale občas potřeboval jistotu známých věcí. Tak když nechtěl být zrovna na území smečky, ale chtěl něco známého, tak skončil tady. Netrvalo dlouho a koutkem oka zahlédl pírko, kterého velmi zaujalo. Přece jenom svítilo oproti bílému sněhu. Anki se k němu opatrně přiblížil. Vypadalo jako klasické pírko ohnivce, jenom bylo fialové jako jeho plášť. Chvilku jen blbě čuměl a čekal, zda třeba samo nevznítí nebo něco podobného. Po zkušenosti s čelenkou..... No snažil se být opatrný. Ale tohle vypadalo jako holt kdyby nějaký ohnivec měl nějakou mutaci a skončil fialový. Tak nakonec se pírka dotkl tlapkou opatrně. Nic se nestalo.... Ancunin se tedy rozhodl pírko sebrat a strčit za jeden z jeho šperků. Mohl ho donést jednom z estreláčat, aby si ho mohlo zaplést do srsti. Mrzelo ho, jak zdejší odnož neměla žádné šperky
Anki se tedy vydal s úlovkem an zpět ke smečce, když narazil na pach vlčice. Tuláka. No po chvilce přemýšlení se rozhodl odbočit z jeho plánované tratě a zamířit k ní. Třeba dojde kromě s pírkem tak s nějakou tou užitečnou informací
"Zdravím slečno." zavolal, jen co se přiblížil s úsměvem na tváři a všechno. Pak ale pocítil, něco co hooooodně dlouho necítil. Že by byl on okouzlen. Tu vlčku viděl sotva pár sekund ale i on musel uznat, že ho v kráse předčila. Sakra to on měl okouzlovat, ne naopak! Zůstal stát jak opařený a nepokračoval v jeho rozpravě, jak by to jindy udělal.
"Vy jste tu nová, že ano? Nebo minimálně jsem vás tu ještě neviděl.... plácl něco, aby jenom nekoukal, když se zvládl aspoň trochu vzpamatovat. Vážně doufal, že vlčka otevře tlamu a vypadne z ní něco stupidního. Aby tohle kouzlo mohlo pominout

Ancunin se nějakým způsobem zase spíše pohyboval mimo hranice smečky. Upřímně si tak nějak namlouval, že je to protože hledá informace pro smečku. Jako snaha byla ale poslední dobou taky vykoumal velké prd. I když teda poslední dobou stejně potkával hlavně mimina, když byl mimo smečku. Nebo sotva prohodil s vlkem pár slov a už museli zmizet. Holt smůla. No hlavně, že to měl na co hodit, jinak by si mohl začít myslet, že se jeho šarm zhoršuje a všichni před ním radši utíkají! A to přece nemohla být pravda
"Zdravím slečno!" pozdravil Azyrynskou vlčku, jen co ji zahlédl u řeky. Byl si celkem jist, že už se potkali. I když teda jenom na chvilku a kromě povrchových keců asi spolu toho moc neprohodili. Každopádně byl rád, že ji zastihl ještě předtím, než se Cayna vlévá do Igni. Nebo to bylo obráceně? To je jedno. No ale radši se nehodlal moc k té řece přibližovat. Jasně byla to doba, co tam hodil tu prokletou věc, ale nehodlal riskovat
"Tak se znovu potkáváme." řekl s úsměvem, když přišel trošku blíže. Stále ale dost daleko, aby kdyžtak mohl zmiznout, kdyby měla Azyrynské náladu pod psa. Jasně vypadala jemně, ale nehodlal nic podceňovat. Anki osobně neměl žádný spor s Azyrynem ale stále to mezi smečkami skřípalo. I když se dlouho nic nestalo. Nepotřeboval, aby se on stal tím "incidentem" co rozruší klid zbraní nebo smír, nebo co to mezi nimi vládlo.

Ancunin se zase vrátil na místo, kde trávil většinu svého času před jeho přidáním se k Přízračným. Bylo to dost blízko na to, aby mohl v nejhorším vzít nohy na ramena a utéct za hranice na druhou stranu si dal pauzu o dění ve smečce. Takový lehký detox. Doufal, že jeho příchod bude tichý, ale nezadařilo se. Všude přítomní havrani vycítili jeho příchod a vzdálili se. No aspoň je to velmi dramatické a to Anki měl rád. Často se to ttoiž hodilo. To jak se jeden prezentoval určovalo, jak se k němu jiní chovají. Dalo se to zneužít na zastrašení nebo omotání vlka kolem jeho tlapky. No a vzhledem, že brzo na to uslyšel hlas, tak byl za tento dramatický efekt rád
"Ach ano. Nyní jsme přišel!" zavolal na velmi zvláště vypadající vlčku. Upřímně ho zaujala a to velmi. Viděl a poznal mnoho vlků, ale někoho s tolika končetinami a vůbec s extremitami však nikdy. Trošku na ni okouněl, když teda to bylo sakra hypokritické, protože sám to neměl v lásce. Aspoň se zdála slepá. Teda snad. Vzhledem k zvláštnímu vzhledu by se nedivil, kdyby to že nemá oční bulvu nebránilo jí využít zraku
"Asi jsme vyrušili místní obyvatelstvo. No když jim lezeme do baráku, tak se nedivím, že radši zdrhli." nadhodil a radši si od vlčice s hrubým hlasem držel odstup. Né kvuli její miliardě ocasů a uší, ale její jizvy ho lehce děsili. Vypadala jako ostřílený bojovník. Anki znal své šance v boji, tak radši nehodlal nic riskovat

Ancunin pozorně poslouchal úsudky ostatních. Trochu nelibostí pohodil ocasem, když byl peskován, aby to tu nerozšlapal. Poznámka byla asi myšlena na mladší osazenstvo. Stále ale neměl rád i když byl peskován ve skupině. Držel ale jazyk za zuby, aby situaci dělal ještě těžší. Ever´la měl pravdu, vůbec to tu nedávalo smysl. Jasně další vetřelec, mohl mít nějakou úber špešl magii, jak řekl Ravonny, ale jaká je šance. Navíc Ta krev byla evidetně starouše Sarika a ostřílené Hariho. Kdo by mohl přemoci ty dva a sám zůstat bez zranění? Jo něco tu smrdělo a ten pach se vedl za bývalým vůdcem smečky. Že on si z nich na stará kolena dělá srandu?
"I když to říkám nerad, asi budeme muset, jít bez toho abychom měli všechny vodítka. Tady asi nic nevyzkoumáme, zvláště když vedení se rozhodlo nám poskytnout neúplné až nepravdivé informace"" rozhodl se souhlasit s Roihem, ohledně toho, že by měli vyrazit dál. Chápal frustraci s tím, že musí pracovat s polovinou informací, ale čuměním na sníh prd vyřeší
"Je možné, že pokud zvětšíme radius hledání, tak najdeme další vodítka, co objasní situaci. pokračoval ve svém odůvodnění "Část může jít přímo po stopách, jak navrhl Roihu a část mlže udělat větší okruh okolo místa činu. A pak po určité době dohoní stopující skupinu. A pokud na něco přijdou, tak informují skupinu, co lokalizovala vetřelce, předtím než dojde ke konfrontaci navrhl další postu. Nehodlal nic rozhodovat, zvláště když Roihu, zde teoreticky měl vyšší postavení. Přece jenom byl ve smečce déle. Určitě by se rád ujal vedoucí pozice, ale netušil, zda má povolení si takto si vyskakovat. Přece jenom mu travlo sakra dlouho se vyškrabat, tam kde je nyní. Nepotřebuje to si podělat kvůli jednomu "honu"

Ancunin se nemohl neuchetnout na poznámku Roiha, protože i on sám úplně nečekal, že skončí v této roli. Jasně nejspíše to spadalo do kompentence rimora, ale stále to to upřímně nebyla úplně jeho parketa. nepovažoval se za nejblbějšího, ale zase moc dobře věděl, že spíše dokáže číst jisté vodítka z řečí vlků, než nápovědy, které se nacházeli v okolí. No i tak to viděl jako příležitost, jak se vytáhnout. Aspoň ukáže, že nemá jen jednu přednost. I když teda měl tu silnou konkurenci. Jasně asi by měl spíše spolupracovat se zbytkem, ale potlačovat jeho tendence vylézt výše jakýmkoliv způsobem nebylo dvakrát lehké. No ale aspoň nějak se mu tu ono stránku podařilo utlumit. Minimálně na chvilku
"No aby to nakonec nenabralo trochu jiný cíl"" řekl neurčitě, protože byl taky ukecaný jak Roihu, když uviděl tu spoušť. No rozhodně se tu rozhodně někdo porval. Sice nebyl medikem, ale i s jeho základy viděl, že zrovna asi povrchové zranění si vlci neutržili. Kunín chvilku šmejdil okolo a snažil se něco vymyslet. V té směsici pachů se mu nějak podařilo zachytit pach, který nepoznal. Né dost, aby se dal minimálně s jeho nosem sledovat. Ale dost aby zvládl aspoň odhadnout jakým směrem daný tulák vyrazil a díky tomu zvládl přiřadit stopy.
"No minimálně jeden se z toho vyvlékl ještě dobře." řekl a stoupl si kus od stop, které vedli někam jihovýchod. A zázračně u nich nebyla žádná krev. Tulačka musela mít sakra štěstí, anebo nějak dokázala zastavit krvácení, než odešla dál. Přece jenom norest byl plný zvláštních vlků. Ani by se nedivil, kdyby nějaký tulák uměl zázračně hojit rány nebo měl něco u sebe na zasatavení krvácení

Ancunin byl velmi rád, že místní dodržovali tradice, ale zrovna v tuto chvíli na ně nadával. Koho napadlo se plazit na nejvyšší horu, kde logicky bude ještě větší zima než jinde. Zvláště vzhledem k tomu, že jejich srst nebyla zrovna nejhustější. Jasně byla krásná a rozhodně dobré kvality, ale to nezměnilo nic na faktu, že stále moc před štiplavým větrem nechránila. Kunín byl velice rád, za aspoň tu lehkou ochranu, co mu poskytoval plášť. Upřímně nebyl dvakrát nadšený z přestávek co dělali nejen kvůli špuntům rodiny, ale i starší generaci. Bylo divné o Ryumee takto přemýšlet. Přece jenom kdyby se hodně hrabal v rodokmenu, tak by byl její co? Strýc z druhého kolene? Sakra to zas bylo komplikované. Lepší nad tím nepřemýšlet.
Nahoře se posadil stále o trošku dál, tak jak měl ve zvyku. Přece jenom narozdíl od domovské smečky, tady byli prakticky blízká rodina až na jěho samozřejmě. Pak ale uviděl příležitost na nějaké ty plus. protože evidentně nikdo kromě něho nikdy ještě na tomto ceremoniálu nebyl. Jasně byl jeden z těch méně formálních ale stejně
"Když jsme byl na svém prvním slunovratu schválně jsme se mamce schoval ve sněhu. Půl noci mě nemohla najít. Až jsem se začal bát, že na mě zapomněli. Nakonec jsem přiběhl za nimi sám. " nadhodil první příběh. Tipoval, že ostatní svoje příběhy si už řekli. Ale on je neznal a tak doufal, že mu taky nějaký řeknou.

Ancunin si nemohl nechat ujít ten vyhlášený ples. I když byl trošičku bezprizorní díky tomu, jak přišel sám a ani nemá s nikým domluveno, že se zde sejde. Ale takováto maličko ho přece neodradí od jeho příchodu na tuto událost! Mrzelo ho, že vlastně nic podobného se od jeho příchodu nedělo. Takže tím spíše měl velkou potřebu se přidat na tuto událost. Však on stejně nebude dlouho sám. Dříve nebo později stoprocentně někoho okouzlí a pak bude mít společníka na večer. A třeba se díky tomu i něco užitečného dozví. Anki zvládl skloubit příjemné s užitečným a takovíto ples byl ideální místo. Ani se upřímně nijak jinak neoblékl. Jasně vyčistil si plášť i srst a naleštil své ozdoby. Ale on vypadal dobře vždycky, tak nemusel tolik vynaložit práce navíc, aby zapadal mezi ostatní účastníky plesu
Ancunin se nehodlal ostýchavě někde u kraje. Nene. Nebude se úplně cpát k aflám, tam bylo až moc očí ale rozhodně rovnou vplul do středu dění. Tím spíše snad zaujme nějakého vlka. A když nikdo nebude mít sebevědomí k němu přijít, tak holt on půjde za nimi

Ancuninovi upřímně chvilku nedošlo, že křídlená vlčka mluví na něj. Kupodivu na Norestu si ho zase tolik nepletli se samicí, tak nějak si tedy odvykl, že by ho někdo nazval slečnou. Takže se rozhlídl po okolí, aby našel tedy dvě vlčice, a třeba z nich něco vytáhl a když ne, tak aspoň třeba začne tvořit i nějaké ty konekce mimo smečku. Nebude přece sázet všechny peníze na jednoho koně, že jo? I když smečka se stalo opravdu jeho domovem, chtěl mí jistotu, kdyby se něco podělalo, že bude mí plán B.
No jenže on zahlédl jednu. A tak mu to docvaklo. To on je ona slečna. Anki byl natolik překvapen, že ani neudělal svůj "jako váženě" výraz, který dříve nosíval, když si ho někdo speltl. Ale co nemohl jim to mít zas tak za zlé. Byl velice pěkný a elegatní vlk. To by se stalo každému..
"Zdravím i vás slečno. I když vás teda zklamu, ale bohužel nesplním vaše očekávání. Nepatřím k něžnému pohlaví. I když možná bych neměl tuto frázi používat. Potkal jsme tu mnoho velmi silných vlčic, které by mě slupli jak malinu vesele oplatil podzrav, když vytušil, že vlčice před ním nebude žádný zaprděný dědek, jak Sarik, co sotva prohodí dvě slova. Nic proti němu. Anki k němu cítil velkou úctu, jenže konverzace s ním nebyla nikterak zábavná. Ale vlčka s křídly vážky, která vrhala krásné obrazce na zem, se zdála jako zajímavý partner na pokecání
Velice vám ale děkuji za vaši lichotku. Já zas nemohu neobdivovat vaše překrásná křídla. A taky jaká vytříbená slova používate! držel krok s neznámou s úsměvem, který ani nemusel dělat vědomě. Prostě tam naskočil. Tohle bude sranda
"Och toto? To je plášť, který jako rod nosíváme. Takové rodové znamení. Teda bohužel po minulé zimě mám ověřené, než moc jednoho nezachrání před tím, aby mu umrzl ocas. " vlčka vypadala velice zaujatě jeho pláštěm a náramky. A budejď by ne, když byly tak nádherně vyrobeny. Trošku ho mrzelo, že místní Estrely se moc neujali tvoření plášťů nebo aspoň něčeho podobného. Pravda, že Anki byl asi měl držet tlamu, když sám netušil jak na to. Max by zvádl někde něco šlohnout. Ale po poslední zkušenosti, kdy našel čelenku, se mu do toho dvakrát nechtělo
"Ale kde je mí vychování. Mé jméno je Ancunín Estrela do Norte. Ancunin samozřejmě stačí řekla a lehce sklonil hlavu na konečně pořádnž pozdrav. "A vaše jméno zní, ctěná slečno?"

Ancunin poprosím teda malý přívěsek. Ještě uvidím jaký
Duiny fauna mazlíček
srry za pozdní jsme myslela, že jsme psala

To proč tu zase Ancunin objevil mu upřímně nebylo jasné. Možná doufal, že když i jemu tady na konci podzimu mrzne zadek, tak bude i malým štendám, a tak tady dobrovolně nebudou. Né že by neměl rád ty koule chlupů, ale sakra potřeboval potkat už někoho dospělého nebo ho brzo klepne. Nikdy totiž nevěděl, co s nimi má dělat. Bylo mu proti srsti je nějak manipulovat, jenže upřímně to bylo jeho druhé já. Přizpůsobovat konverzaci, aby šla tam kam on chce a pokud možno s bonusem nějaké té pěkné informace, kterou může přinést jak na stříbrném podnose fortis a třeba za to dostane pochvalu že.
Tak se potichu potloukal tedy na severních hranicích Norestu a fakt doufal, že nepřijde první sníh. Sice jeho srst nebyla prořídla nebo něco, ale stále byla jemnější. Né úplně přizpůsobená na zimu. Tak aspoň mlže mít výmluvu, proč tu je. Že kontroluje hranice, než bude moc zima, aby se tu potloukal

Ancunin koukal upřímně trošičku vyjeveně na vlčku, která právě předvedla pomalu Olympijský výkon a tím pádem byla pěkně vyřízená. Takže z ní taky nic pořádné nevylezlo, když poprvé otevřela tlamu. No což on by asi taky nebyl ukecanej, kdyby přeplaval celé jezero. Hlavně proto, že by se spíše utopil, než že by ho zvládl přeplavat. Ale to je druhá věc. Tak tedy nechal chvilku vlčici čas, aby se rozkoukala, i když by radši kecal dál. Nechtěl jí úplně zahltit dalšími slovy, když evidentně sotva vnímala
"Ale to je naprosto v pořádku. Jen to bylo lehce nečekané. Jsem trochu zpanikařil, zda si nebudu muset zahrát na záchranáře." řekl a mávl nad tím tlapkou. No úplně nechtěl zmiňovat, že důvod, proč se taky nechtěl úplně máchat, byl fakt, že opravdu nevynikal v plavání. Ale to nebylo něco, s čím by se jeden chlubil, že?
"Dobrý den i Vám. Ach ano mám pocit, že jsme se již jednou setkali, i když jenom na kratičký okamžik. V době oné ukrutné zimy, kdy se jeden bál, že mu umrzne zadek. Dokonce na tomto místě, pokud si pamatuji dobře. Velmi příhod é. Tipuji, že je to vaše oblíbené místo?" žblebtal dál a schválně přešel její lehké "zaseknutí". Že by se něco dělo v Nihilu? Upřímně to hodlal vyčmuchat, pokud bude moci. Jen mu bylo jasné, že to asi násilím nepůjde. Takže schválně bude zatím dělat, že nic neslyšel. Že to vůbec nezaujalo jeho mysl.