Príspevky užívateľa

Ancunin upřímně přál Gulášovi klidné moře. Jedna věc bylo nechat si vyřezat značky, ale druhá věc byla sůl. Měla své opodstatnění, aby se mu díky bolesti vyřezala do paměti, tak ji měl vyřezanou i v jeho kůži. I když si byl jistý, že i sůl ve vzduchu dělala tenhle zážitek horší, tak vlnky museli být kurnik bolestivé. Ani netušil, zda je horší být ponořený ve vodě furt nebo dostávat takto návaly soli jednorázově a ještě ke všemu nepravidelně. Jeden si nezvykl díky tomu a byl stále v očekáváním, kdy přiblíží další vlna bolesti. Doslova.
"Přísahám, že budu čestný ke svým bližním a ochráním ty, kteří budou o moji pomoc stát. Nikdy se neobrátím zády ke své rodině, protože já Ghu'Lass Estrela do Norte. Hvězdy mi udávají směr. Hvězdy zářili při mém narození a budou také zářit při mé smrti. řekl dosti rychle poslední část, aby to měl chudák už za sebou. Samozřejmě ji nedrmolil. To by si nikdy nevolil. Přišlo mu ale vtipné ta zmínka o tom, že se nikdy neotočí zády k rodině. Protože když se to tak vezme, tak všichni přímo nebo nepřímo se otočili k té původní. Sranda

Meno postavy: Ancunin
Akú rolu postava v akcii hrala: Zakletý
S kým a kde hrala: srab pstruh xd Trosky, řeka Igna
Koľko postov ( cca) celkovo pre akciu hrala: 7 (pak ale šel teda hledat Everlu, co je neviditelné a je na phřbu Guláše- tam jsou další 2 příspevky)
Krátke zhrnutie príbehu: Ancunin si zase chtěl něco přivlastnit a když tedy našel čelenku, tak ji sebral. No pak zjistil, že ji úplně nemůže dostat z hlavy. Po objevení Pstruha a zjištění že astrál z něho nebude, tak pro něj neznámým způsobem se jí nakonec zbavil
Dopad na postavu: I když si myslel, že to umí s děckama, tak se asi pletl. A snad si začně dávat bacha na to, co bere, i když je to sakra lákavéA

Ancunin jenom koukal, jak děcko peláší někam pryč, po tom co prohlásil, že se ho nebojí. Jo to mu tak žral. No bude asi muset najít nějakého jiného pomocníka, kterého zbaví té pitomé čelenky. Ještě chvilku se zůstal na zemi a "válel" se ve vlastní sebelítosti. Pak se nakonec zvedl s tím, že bude muset tedy se vydat někam někoho sehnat. Samozřejmě se při tom všem válení na zemi jak kolikový kůň, se zaprášil. Z toho nebyl nadšen. Tak se tedy rozhodl celý oklepat, aby zase vypadal reprezentativně. A hele. Na jednou ta čelenka mu z hlavy spadla.
"To si ze mě dělá snad někdo srandu...." zabrblal si pod vousy. Jasně měl být rád, že už tu věc na hlavě nemá. Jenže on se upřímně chtěl dozvědět, co dělá a co způsobilo to, že se od něho odlepila. Nehodlal ale teda pokoušet osud. Radši.... Tak vzal tu věc do zubů a mrštil s ní do řeky. Doufal, že nikdo tu věc neobjeví. Snad ji proud odnese někam do moře, kde se ztratí mezi vlnami. Zamračeně ještě chvilku koukal jak voda teče na jeho poměry až moc pomalu. Trochu se bál, aby díky tomu se nezasekla někde tady blízko. No ale to nebyl jeho problém. Akorát půjde varovat smečku, aby se moc neochomítali kolem trosek a nechodili rybařit do Igny. A tak se to rozhodl jít udělat. Čím dříve to bude mít z krku tím lépe. A třeba mu to nahraje nějaké ty bodíčky navíc

Ancunin stále zůstal břichem nahoru, když malý zavřel oči. Už si fakt nevěděl rady. Chvilku tedy ještě koukal na štěndo vzhůru nohama, než se zase otočil správným směrem. Když to evidentně nepůsobí, tak proč ze sebe dělat šašky.... Začínal si říkat, co v životě udělal, že musí takto trpět. Neříkal, že byl nějaký andílek. To rozhodně ne. Ale zase žádný evil bastard taky nebyl. Zvláště poslední dobou se snažil být vzorový vlk! I oblbování jeho magii omezil na minimum!
"Ok nevím, zda mi rozumíš, nebo ten krám, co mám na hlavě, ruší spojení. Ale víš, co zkusím to ještě naposled. Co chceš aby jsi mi to pomohl sundat." řekl ležící stále na zemi. Packou pak se snažil ukázat na hlavu a schválně ji položil o něco níže. Už fakt netušil, co více má dělat

Ancunina asi fakt klepne. Co sakra má dělat? Na tohle fakt nemá kvalifikaci. Kariéra Astrála by fakt nebyla pro něj, to by dal výpověď tak pod dvou dnech. Fakt nechápal, jak někdo zvládne přesvědčit tyhle malé chlupaté koule aby cokoliv udělali. Však on žádná příšera nebyl. Dokonce ho velmi ranilo, že byl takto nazván. Byl si celkem jist, že byl pohledný vlk. No ale štěně před ní asi mělo jiný názor. Možná cítil jeho pach, který měl podtón Přízračných a bál se protože byl ze smečky, která úplně neměla nejlepší vztah s tou jeho?
"Já vás nesežeru. Proč bych žral takto odvážného jako Vás?" kecal dál a dál, protože když byl nervózní, tak měl tendenci mluvit. A že teďka značně byl. Protože mu začínalo tak nějak docházet, že možná ta koruna, co si nasadil, měla něco s dočiněním, proč k němu prcek nejde. Tím spíše nechtěl jí s ní zpátky smečce. Potřeboval ji sundat a to co nejrychleji.
Anki chvilku polemizoval, co ještě sakra mlže udělat. No nakonec se rozhodl rozvalit na záda a ukázat břichu. Modlil se, aby ho nikdo neviděl, jak se tu válí po zemi. "Koukej já vůbec nejsem žádná příšera!"

Ancunin se chtě nechtě dostavil na pohřeb. Vůbec se mu nelíbilo, že tady musel být. Měl tendenci se vyhýbat problémům, které nedokázal vyřešit. A upřímně smrt fakt neuměl zvrátit. Jenže Guláš mu stále zachránil život v té prokleté bažině. Kdyby nebylo jeho měl by pohřeb ještě před ním samotným. A bůhví zda by ho vůbec měl. V té době ještě nebyl nic ve smečce. Třeba by jenom předpokládali, že nedal život ve smečce a někam se zdejchnul. A tak tu cítící se hodně nepatřičně čupěl sice lehce stranou, ale dost na to, aby viděl na tělo Guláše. Chtěl uctít památku vlka, který byl příliš mladý, na to aby ho dávali pod zem. Však před chvilkou teprve dostal svoje značky dospělosti. Měl mít spoustu let na to dokázat něco velkého.
"Zkusím zjistit něco od tuláků a Azyrynských." odtušil, protože opravdu chtěl pomoct aspoň dopátrat příčinu smrti, když nic jiného. Silně pochyboval, že to nějak utěší Ryemee nebo Timothého, kterého to evidentně hodně vzalo. Ale bohužel nic lepšího nabídnout nemohl.

Ancunin spolu s Ryumee předříkával slova, které měl Guláš v rámci tohoto posvátného rituálu přednést. Upřímně si nedokázal představit jaké to pro matriarchu jejich rodu muselo být. Jedna věc bylo přihlížet zjizvení jejího děcka nebo vzdálenému příbuznému tyto znaky vytvořit. Ale něco jiného muselo být sám držet nůž v tlamě a ranit svoje vlastní děcko. Jasně byl to důležitý a posvátný rituál. Něco co Anki uznával a bral jako dobrou věc a jistě to tak viděla Ryumee. Jenže stále to bylo proti instinktům jednoho, zranit vlastního potomka.
"A vždy prokážu milost těm, kteří si to zaslouží. " Řekl a tentokrát se nezadrhl. Nehodlal Gulášovi zkazit rituál jenom kvůli svým vlastním problémkům. To mu nemohl udělat. I když se znali celkem krátkou dobu a zase tolik času spolu nestrávili, tak se mu zdál jako velmi solidní vlk. Byl velmi rád, že nyní se stane jeho plnoprávným příbuzným. I když by si nemyslel o něm o tolik méně, kdyby se rozhodl ho neprodělat. Nemohl ale teda říct, že by se mu na něj lehce nezměnil názor. Stále považoval rituál za velmi důležitou součást rodinné tradice

A sakra. Malé štendo se ho evidentně bálo. Jo tak to mu hezky hodilo klacek pod nohy. A co má teďka jako dělat? Potkal spoustu mrňat, hlavně poslední dobou, ale tohle bylo poprvé, kdy se ho nějaké až takto bálo. Jasně některé dítka byla o něco opatrnější než jiná. Ale žádné nikdy se ho tak neleklo, že se zamotalo do vlastních nohou, když se snažilo od něho zdrhnout. Na tohle nebyl Anki vybaven. Nikdy neměl vlastní štěňata a ani se nikdy o žádné cizí nemusel starat delší dobu. Co si má počít, když po něm něco potřebuj ale ono evidentně nehodlá ani ho vyslechnout natož se k němu přiblížit
"Hej nemusíte se mě bát. Neublížím vám. Jenom se mi zamotala čelenka do mých chlupů a nemohu ji sundat. Já vím, velmi velmi trapná situace" snažil se mluvit vlídně a lehnul si přitom na zem. Nebyl si jistý, co přesně malého bílého vlka na něm tak děsí. Napadla ho jeho výška, přece jenom žádný mrňous nebyl. Ale silně pochyboval, že by ho někdo nazval strašidelným. Přece jenom jeho rysy velmi jemné a celkově nevypadal jako nějaký hrubián nebo velký bojovník

Ancunin dostal důležitý úkol. Najít jednoho z nejnovějších členů smečky. Konečně začínalo být vlků více zelených než on sám. I když teda zrovna tento to byl dle všeho ve smečce již nějakou dobu jenom na chvilku odešel. Každopádně měl již určitý podtón přízračných v pachu a navíc to byl syn Sarika. Takže aspoň Anki měl od čeho se odpíchnout. Přece jenom Eve´lu ještě nepotkal nikdy osobně. Takže musel zapojit trochu hlavy aby odhadl, jak zhruba bude pach cítí
it. Evidentně šel po dobré trase, protože takto blízko trosek se zdál pach čerstvější. A hlavně se byl stejný jako pach nacházející se u mrtvého zajíce, kterého našel na Tmavozelné. Vzhledem k tomu, že to bylo ještě na území a zbytek členů více nebo méně znal, tak to musel být on. No do Trosek se mu moc nechtělo. Naposledy si odtamtud odnesl fakt nepěknou věc. Jenom doufal, že Everlu nenapadlo něco podobného.
Ancunin upřímně chvilku přešlapoval před troskami, než se nakonec uvolil jít zas do nitra. Havrani co tu poletovali a hlavně ta stále silná magická energii fakt nepřispívali k tomu, že by se mu chtělo dovnitř. Nakonec přestal šlapat zelí a šel dovnitř. Následoval pach, který nejspíše patřil Everlovi. Navíc nyní viděl stopy, které vedli stejným směrem jako pach. Tím spíše se utvrdil, že jde dobrým směrem. Šel sice velmi rychle ale dosti obezřetně. In and out mise. To byl jeho cíl. Stále ale nechtěl zahučet do nějaké pasti.
Stopy skončili v temné místnosti. Jediným zdrojem světla bylo okno za divnou dřevěnou věcí, takže Anki musel chvilku počkat, než si jeho oči přivykli. No rozhodně nebyl potěšen, s tím co nakonec uviděl. Nejenže zahlédl tu proklatou čelenku, kterou si onehdy dal na hlavu. Po Everlovi nebylo nikde ani stopy, i když evidentně musel být tady. Pach i šlápoty vedli sem. Přece se nemohl jen tak vypařit? No pokud šáhl na jeden z těch prokletých předmětů, tak taky možná ano.
"Pane Ever´lo? Jste někde tady?" řekl o něco s zvýšeným hlasem. Úplně neřval, protože úplně nechtěl riskovat, že přitáhne nějakou zrůdu. Zároveň se nehodlal vrátit domů s prázdnou. To by se moc teda nepřevedl. Tak se držel co nejdále od těch předmětů a pomalu šel hlouběji do místnosti. Třeba se schovává za tou dřevěnou věcí nebo něco podobného

Ancunin měl chvilku pocit, že bude zachráněn z této zapeklité situace, když uslyšel, jak někdo přichází. Jenže jeho naděje se rychle rozplynuli jak mlha. Nejistý hlas totiž patřil štěněti. No výborně. Poslední dobou nikoho jiného než ty větší nebo menší chlupaté koule nepotkával. Původně chtěl použít magii, aby přesvědčil vlka, aby mu pomohl členku sundat. Anki ale nechtěl využít svoji schopnost na takto mladého vlka. To bylo hodně nemorální. Rychle se rozhlídl po okolí, zda někde blízko není mladíkův papá nebo mamá, který by mohl být nápomoci. No evidentně měl smůlu, protože všude bylo jinak ticho. No nádhera. Tak asi si bude muset poradit pouze tady se škvrnětem. Snad bude mít dost síly a umu sundat tu zatracenou věc u Ankiho hlavy
"Zdravím mladý pane! Můžu vás poprosit o jistou asistenci? Jsem tu v poněkud ošemetné situaci! řekl poněkud z dálky a pak se pomalu a opatrně přiblížil. Nechtěl úplně vlče vyděsit. Nebo teda vyděsit ještě více než byl. Protože mladičký se celý naježil asi ve snaze vypadat větší. Fakt doufal, že nehodlal hnedka začít zdrhat. Jinak by musel najít někoho jiného na pomoc. A to se Ankimu nechtělo, protože bůhví jak dlouho by to trvalo. Navíc stále nechtěl s tou věcí na hlavě chodit na území Přízračných a někoho tam ohrozit. Štěne z Azyrynu, tak nebylo nejlepší možností ale co se dalo dělat.

Ancunin si v duchu povzdechl. Uh takže teďka asi měla děcka období otázek. A ploš? Bylo pravděpodobně slovo, které jejich rodiče slyšeli velmi velmi často. No naštěstí on nebyl jejich papá ani mamá, takže pokud ho to začne moc otravovat, tak se "nenápadně" vypaří. Ale asi jednu nebo dvě otázky zvládne zodpovědět. Třeba to udělá pak situaci pro všechny jednodušší
"To je to, co mají třeba ptáci místo hrudních nohou. Díky tomu mohou létat. Někteří vlci je taky mají a díky tomu také se mohou vznést do oblak. No ale my takové štěstí jsme neměli, takže úplně bychom se neměli motat kolem velkých srázů" snažil se tak nějak vysvětlit, co to vlastně křídlo je. Sakra tohle je těžší, než by si jeden myslel. No ale mlaďoch ho stejně asi neposlouchal, protože na něj zahučela Ryumee. No aspoň na ni reaguje. Anki na žádost jenom kývne a rovnou vezme do zubů jedinou holku z vrhu. Po té pomalu a opatrně nějak sleze blíže na plášť, která se po útesy nacházela.
Ancunin se po dání štěněte na zem a sundání rychle přidal k Ryumee ve slané vodě a v očekávání koukl po Gulášovi. Upřímně netušil, zda se rozhodne podrobit ceremonii nebo ne. Ano znal ho rozhodně lépe než zbytek mladší generace Estrel, ale i tak né úplně dobře. Trochu ho to mrzelo, ale co se dalo dělat. Třeba to stihne napravit v blízké době.
Na jeho mírné přikývnutí a hlavně posunutí se blíže se usmál. Rod Estrela dostane dalšího člena s rituálem.

Trosky ---->
Ancunin se tedy přiblížil o něco více směrem k přízračným i když né zas o tolik. Nebyl si jistý, co přesně tak věc dělá, tak radši nechal mezi ním a smečkou dost velký rozestup. To že se úplně čirou náhodou objevil blízko Ignisu rozhodně nebyl záměr. No kdyby nakonec to byla nějaká prokletá relikvije, tak třeba mohla posloužit i jinak. Mohl ji tady třeba "zapomenout" po té co mu spadla omylem do vody. Upsí. I když teda takovouhle neplechu by asi měl nejdříve prodiskutovat s Ryumee. No pokud to bude něco opravdu nebezpečného, tak to prostě hodí do řeky doufajíc, že to proud odnese někam daleko do moře.
"Tak se ukaž." zabrblal předmětu a snažil se ho pomocí tlapek sundat z hlavy. Jenže ono to tak nějak nešlo. Anki frustrovaně zavrčel a zkusit to znovu. A stále to nešlo dolů. Nádhera. Asi se mu to zamotalo do srsti. Fak super. No tak minimálně využije řeku, co tekla okolo. Koukne se na odraz a to mu sand napoví, jak se té čelenky zbavit
"Kurnik co to je?" zaskučel naštvaně, když ani s pomocí odrazu se mu nedařilo sundat tu prokletou věc. To má za to, že se mu nechtěla nést v tlamě. Teďka tu vypadá jako největší hlupák když se tu třepe a poskakuje ve snaze ji dostat dolů. Bude asi muset najít nějakého dalšího vlka, aby mu ji pomohl sundat. Protože asi sám to nevzládne

Ancunin zacítil silnou magickou vlnu, když coural kolem trosek kdysi majestátného hradu. Nedalo mu to a rozhodl se samozřejmě, že chce zjistit důvod tohoto jevu. Přece jenom to byl dosti silný odér a to mohlo znamenat spousta věcí. Jasně mohla to být nějaká potvora, co by ho ráda slupla ale taky to mohl být nějaký předmět, který mu dát výhodu ať už v boji nebo konveracích. Anki si nemohl nechat příležitost najít něco, co mu mohlo pomoci. A tak bez dlouhého přemýšlení se vydal do útrob zříceniny.
Trosky měli vždycky docela strašidelnou amotsféru. Ancunin si tedy nemohl představit jak hrozné to muselo být ve městě. Ale dneska tu to bylo extra creepy. Jiný vlk by se asi radši otočil, protože takto riskovat pouze kvůli šanci, že tu nějaký mocný předmět je, se mu zdálo příliš. Anki ale si řekl risk je zisk a hodlal pokračovat dál. Konečně se stal Aestou po dlouhé době čupění na nejnižší příčce ve smečce. Chtěl dokázat, že si opravdu tento post vysloužil svoji pílí. A přinesení užitečného přemetu by to mohlo potvrdit
Ancunin následoval odér magie až k předmětu, který se nacházel na podstavci. Jak poetické..... Né vůbec to nesmrdí, jak nějaká past. Anki se pořádně rozhlídl po okolí zvláště pak po stropě. Zda se nenachází v okolí něco podezřelého. No vzduch se zdál čistý. Tak pomalu přikročil k přemětu a vzal ho do zubů. Rychle se přikrčil, kdyby se náhodou fakt něco stalo. Ale nic. Stále bylo až podezřelé ticho. Anki pokrřil rameny a hodil si čelenku na hlavu. Asi bylo všechno ok. Tak se pomalu rozešel blíže přízračným. Nejdřív chtěl vyzkoušet, co ta věc vlastně dělá, než ho přenese do nitra smečky. Ale chtěl být zároveň blízko, kdyby bylo potřeba zdrhat.

--> řeka Igna

Ancunin po dlouhém výletu prakticky přes celý Norest se zase uklidil na území jeho smečky. Stále bez povýšení a bez přímého úkolu, který by ho vyhoupl z té nejnižší příčky. Už mu to vážně začínalo lézt na mozek. Jeho nejistoty ho hlodali a poslední dobou fakt hrozilo, že ho sežerou. Chvilku při rozhovoru s Valencii na to zapomněl ale jak byl zase ponechám sám se svými myšlenkami, tak se zase vynořili
A tak skončil tady na té dlouhé planině, kdy široko daleko byla jen zelná tráva. Anki se ani nezastavil a pokračoval dál rychlým krokem směrem ještě více do srdce smečky. Někde, kde bylo více vlků, kde bude větší mumraj. Aby se mohl zaobírat něčím jiným než pocitem, že něco dělá špatně.

Ancunin se stále držel trošičku dál od celé té velké rodiny. Stále si připadal tak nějak nepatřičně, když se kolem nich ochomýtal o něco více. Jako kdyby úplně nezapadal. Jasně všechny členy rodiny až na ty úplně nejmenší už poznal o něco více. A Guláš mu už stihl zachránit kožich před stání se součástí bahna navěky věků. I tak mu stále přišlo zvláštní se zůčastnit něčeho tak intimního jako rituál dospělosti. Jasně viděl ho již nespočetkrát. Určitě víckrát než kdokoliv jiný teda až na Ryumee. U ní si nebyl jist, přece jenom byla v jejich původní smečce. Každopádně to bude jeden z jeho prvních, kdy se zúčastní již jako někdo, kdo rituálem prošel. Moc totiž rituálů nestihl, než byl donucen ze smečky odejít.
"Nechoď tak blízko k tomu útesu." křikne na jedno ze štěňat, Asteriho. Everett zrovna se věnoval jinému z jeho potomků a Ryumee toho měla taky nad hlavu, tak radši zakročil, než se jeden proletí. Anki se postavíl před vlče, tak aby nemohlo pokračovat dál ještě blíže k nebezpečné propasti
"bohužel křídla nepatří k něčemu, co bychom dědili. Tak radši moc nepokoušejme osud, ano?" snažil se Asterimu vysvětlit a lehce ho zahnat zpátky k Everettovi. Chtěl ho dostat spíše k otci, protože jeho mamka se stejně brzo odpojí od skupiny
"Až řekneš, můžeme začít." houknul na Ryumee ve znaku, že zase může převzít otěže nad ceremonálem. A taky aby upozornil na sebe a na Asteriho u jeho nohouch. Netušil, zda ho mládě poslechne, ale kdyby náhodou ne, tak snad jeho matku ano. Ancunin si rád pojišťoval u zdánlivě bezpečné situace