Príspevky užívateľa

Ancunin se tak nějak objevil na místě, kde poprvé vstoupil do Norestu. Ani nevděl, jak tam skončil a proč tam vůbec je. Neměl tendenci být někde bez důvodu, i kdyby třeba jen trochu matného. Nerad mrhal svým časem a vzhledem k tomu, že jeho mysl se upínala na povýšení, tak tím spíše chtěl využít každou chvilku jeho dne. Protože jeho ego nesmírně trápilo, že je stále prach prostý pleb. Kromě toho i díky tomu se necítil úplně stabilně ve smečce. Pravdou byl fakt, že poslední dobou se celkově moc nezvyšovalo postavení. Přece jenom nastalo v blízké minulosti mnoho změn. Stále to ale neuklidnilo jeho nervy, že možná dělá něco špatně.
Ancunin radši poklepal hlavou, aby vyhnal tyhle nepřijemné myšlenky. Tohle polemizování stejně nikam nevadlo. Tak se teda rozhodl, že když teda neví co tady vlastně dělá, tak udělá nějakou u psychyckou očistu. Rozvalil se tedy do trávy a chtěl se chvilku slunit.

Ancunin tak nějak zas okouněl dál od území Přízračných. Ani pořádně nevěděl, jak skončil zase u velké plochy vody, když ji přitom neměl rád. Na chvilku se zahleděl přes jezero směrem k Nihilu zvažujíc, zda by se neměl ochomýtnout i tam trochu. Poznat pár vlků ze spojenecké smečky a podobné věci. Po chvilce rozmýšlení nakonec usoudil, že proč ne. Třeba zas potká Arkádu a popovídají si, jak mu kdysi slíbil. A tak bez dlouhého koukání na jezero se rozešel s záměrem ho obejít. I když to bude sakra štreka. Nebyl takový blázen, aby ho přeplavával. No ale po několika korcích koutkem oka zahlédl, že asi tento sentiment nesdílí s nějakým světlým vlkem. Samotný skok do vody úplně neviděl, ale všiml si jak něco zahučelo do vody a notnou chvíli se to nevynořovalo. No sakra. Anki automaticky vběhl do vody i když se zastavil jen co voda začala mu namáčet plášť. Pokud se dotyčný opravdu topil, tak by samozřejmě rád pomohl. Sám si říkal hlavně protože by mu pak daný vlk byl zavázaný životem a to se vždycky hodilo. Koutek jeho mysl ale mu napovídal, že jenom prostě nechce, aby někdo zbytečně umřel. No jeho plán měl takový drobný problém. Sám neuměl moc dobře plavat a navíc jeho šperky a plášť by ho hezky táhl ke dnu. Takže pak by se spíše utopili oba, než aby danou osobu zachránil. No naštěstí jeho polemizování nad tím, zda to risknout, zastavilo vynoření hlavy vlky. Ancunin si oddechl. Nestihne ho špatná karma, protože nejspíše by nakonec vlka se radši nepokusil zachránit. Jednoduše na to neměl a tak mohl dokonce dotyčnému svou snahou uškodit než mu pomoct. Nemluvě o tom, že než by se dostal na druhou stranu jezera mohlo být už dávno pozdě.
"To jste mě ale vylekala!" řekl jen, co se neznámá přiblížila dostatečně blízko na to, aby ho slyšela. A taky aby zvládl odhadnout pohlaví. No lehce doufal, že to není situace jako u něho. Že i když vypadal jako samice tak byl samec. Úplně nechtěl misgendernout
"No každopádně jste předvedla velmi obdivuhodný výkon. Já bych se přitopil tak v půlce." dodal ještě po chvilce, když mu tak nějak došlo, že sakra zvládla přeplavat celé jezero ještě v docela v místě, kde byl velmi šiřoký. Tento výkon musel náležitě pochválit

Ancunin po dlouhé době se tak nějak se odhodlal dojít k větší vodní ploše. Vlastně poprvé od doby, kdy si zopakoval svoje přísahy. Anki obecně neměla rád vodu. Ta slaná se pojila sice s důležitou součástí rodinné tradice na kterou byl náležitě hrdý. No ale to ji nedělalo o nic méně bolestivou a nepříjmenou. Déšť byl celkem nepřevídatelný element a on měl rád když se věci děli podle jeho očekávání. A upřímně neměl rád svůj odraz. Za prvé to ničilo jeho iluzi vytvořenou jeho magii, za druhé tak mohl zahlédnout jeho zničenou jizvu. Poslední fakt se moc poslední dobou moc netýkal, ale byl čas kdy vlastně ani nevěděl jak vypadal díky tomu jak moc často používal jeho magii a kvůli tomu se vodě vyhýbal obloukem. Navíc pak vlci chválili rysy, které vlastně ani neměl. A to umělo být lehce matoucí. Teďka se to zlepšilo ale bůhví zda do jeho až obsesivní tendenci radši ukázat vlkům , co chtějí vidět, než jeho pravý vzhled. No díky tomu jak moc ho štvalo, že stále byl na té nejnižší příčce, co mohl být, hodlal se více pustit do získávání informací a s tím by mu mohla dosti pomoct magii
A tak celkem upřeně čuměl na svůj odraz a lehce se zakabonil. Byl rád, že je na území smečky, protože byl dosti zabrán do svých vlastních myšlenek, takže moc nevnímal okolí

Ancunin nezvládl udržet lehké zachcichtění, když mu Guláš řekl, a%t nikam nechodí. Jako kdyby se prostě mohl z bažiny nějak velice snadno vysoukat a prostě si jen tak odejít. Protože Anku tohle dělal ve svých volných chvílích jen tak pro zábavu. On totiž se rozhodl že skoro utopení v bahně a pak zázračné zachránění sama sebe je úžasný party trik, který hodlal často provozovat. Byla to totiž jedna u jeho nepřeberného arzenálu umění, kterými si chlubil. Vlastně jediný důvod, proč to nepředvedl Sarikovi při přijímání do smečky, byl ten, že v zimě všechno bahno bylo zamrzlé
"Pořádně ho drž." řekl jen co Guláš přinesl klacek, aby se pomocí něho dostal ven z této ošemetné situace. Guláš sice už byl velké štěně nebo spíše teenger, ale stále nejspíše neměl sílu na to aby ho samostatně zvládl vytáhnout. Tohle byla asi ta nejlepší varianta, na kterou zvládnou v takto krátkém čase přijít. Anki se opřel o větev celou vahou a doufal, že nakonec nezahučí oba do močálu. To by bylo nepříjemné.
"Už jenom chvilku." řekl zadýchaně jen co se jeho přední tlapky dotkly pevné, tvrdé země. Byla to velká úleva vidět, jak jeho končetiny spočinuly konečně na místě, kde se hnedka nezabořili do té hnědé břečky. Už opravdu zbývalo jenom pár milimetrů na to, aby i jeho zadní nohy spočinuly na přehu močálu. Pak konečně může is oddychnout. Anki byl sice fit, ale nikdy to nebyl žádný velký silák. Tohle byl pro něj opravdu záhul

Ancunin bylk rád, že dokázal zaujmout mladého Dannyho. Snad si tím získal nějaké ty malé pluska do budoucnosti. Následoval příkladu Daňka a taky se rozvalil na zem. I když teda neležel na zádech ale zůstával stále na břiše. Jasně díky tomu musel kroutit krkem do zvláštní úhlů a nemohl tedy dlouho takto zůstat, nebo ho začne bolet. Ale být na zádech bylo být otevřený útokům. A i když už byl si rozhodně více jistý ochranou, kterou mu smečka poskytovala, tak byl stále lehce paranoidní
"Hezký příběh. I asi oni vidí jiné oblaka. Ta smečka je celkem z daleka." okomentoval Dannyho fantazii. Opravdu bylo hezké jakou fantasii vlček má. Zajímalo ho, zda třeba má nějakou magii, kde ji bude moci pořádně využít. Vlk zrovna moc často neměl možnost využít svoji představivost. I když splétání příběhů bylo taky celkem důležité. Přece jenom díky nim legendy žili dál. Jenže takhle smečka byla moc mladá na to, aby je měla... Možná jednoho dne se třeba starý Sarik stane mýtem nebo samotný příběh založení smečky bude mít více příkášlení než pravdy
"Ano určitě. Jednou mě zastihla v lese a neměl možnost se nikam schovat. To bylo hodně strašidelné. Jeden ze dní, kdy jsem asi měl největší strach. Přece jenom jeden nikdy neví, zda nebude mít smůlu a netřeskne do něj blesk řekl tentorkát bez úsměvu. Upřímně zásah bleskem nebyl jediný důvod jeho strachu tehdy dávno, kdy skončil v otevřené krajině v bouřce, která se přihnala z ničeho nic

Ancunin byl celkem jist, že ho předci v hvězdách pravděpodobně nenávidí vzhledem k tomu, jakou smůlu měl celý život. Jenže poslední dobou se to zlepšilo, teda až do této chvíle. Nejenže teda zmokl a musel sundat plášť ale ke všemu se někdo objevil. A né tak někdo random, ale z příchozí vlčky se nakonec vyklubal člen Azyrynu. No asi to mohlo být horší. Jasně mezi smečkami byly velmi napjaté vztahy, ale tak snad se nepokusí se hnedka na navzájem sežrat. Nebo teda ona jeho. Anki sice se uměl bránit ale věděl, že boj jeho není jeho nejsilnější stránkou. On by se hnedka po jejím krku nehnal
"Ach samozřejmě. Já bych hnedka nešel po krku někomu, kdo se taky musel schovat před tímto pekelným počasím. No teda asi existují vyjímky, ale vy mezi ně samozřejmě nepatříte" spustil tu svoji až otravnou květnatou řeč. Začal vždycky tím a když to vypadalo, že dostane do tlamy, tak ji pak kdyžtak zavřel. Ale vlčice se nezdála úplně jako "tajemný, zadumaný" typ. Ale co třeba překvapí
"Myslím, že ta bouřka je právě nad námi." dodal, když zahřmělo a sice nevydal při hromu žádný zvuk, na rozdíl od květované, tak sebou stále trhnul.
"Ten hrom byl sakra chvilku po blesku." dodal, když odpočítal další interval. Doufal, že ji rozkecá. Více tlachání méně vytrhávání hrdel nebo podobné věci, při kterých se jeden zamaže

Ancunin uslyšel tichoulinké kroky, které se k němu blížili. Cítil, že je to někdo ze smečky, tak vyloučil, že by se tu někdo plížil za účelem získat nějaké informace nekalým způsobem. Teda samozřejmě kdyby to dělal Anki tak by to nekalé nebylo. Takže pokud to zas nebyl Dany připraven sežrat jeho ocas nebo se o to pokusit, tak spíše šel k němu někdo menší. Ancunin chvilku přemýšlel, zda prostě nebude pokračovat ve svém původním plánů. Teoreticky by to bylo více produktivní. Ale na druhou stranu bylo potřeba utužovat vztahy mezi členy smečky
"Zdravím" zavolal celkem z dálky na mladou vlčku, jen co se objevila. Dle vzhledu to bylo další Roihovo potomstvo. No snad aspoň u téhle si nebude muset hlídat ocas
"Na obchůzce jako správný, zodpovědný člen smečky Přízračných ?" zeptal se s úsměvem, když došel o něco blíže. Stále měl ale dosti velkou mezeru mezi nima. Nechtěl nějak lézt do jejího prostoru. Vlčka sice už nebyla úplně malé škvrně ale dospělý vlk taky nebyla. Tak snad ji nijak neurazil tím jak formuloval větu

Ancunin sice věděl, že Danny už nebyl žádné malé škvrně, ale i tak ho překvapil komentář ohledně toho, jak nejbližší mrak vypadá. Většina vlků přece jenom byla docela citlivá ohledně téma smrti a zvláště pak kolem mladších ročníků čistila od toho tématu svoji mluvu. I když sakra museli zabíjet, aby mohli přežít. Nebyli koně aby se mohli pást na trávě. Ale tak nějak nepoužívali slova zabil svoji kořist ale ulovil svůj oběd. No Daněk evidentně neměl tenhle filtr. Dobré vědět.
"A tenhle vypadá strom, který spadl po tom, co ho zasáhl blesk." ukázal pro změnu na jiný mrak a tak jak měl ve zvyku zas doplnil totálně nepotřebné informace, aby nebylo ticho, Navíc chtěl vidět, jak bude Danny reagovat, když taky udělá svůj komentář "edgy"
"Existují smečky, které v mracích hledají znamení, tak jako my je hledáme ve hvězdách." nadhodil ještě, aby věděl, zda uplatí již velmi velké štěně i něčím více pro dospěláky, než nějakou hrou na procvičení boje. A taky upřímně rád se chvástal informacemi, co kde získal, když pořádně neměli žádnou váhu.

Ancunin nechal jako první vstoupit tedy Ryumee do vody. Z částí protože chtěl jí prokázat respekt a jako matriarcha by měla vést celou ceremonii, ale také protože z toho celého byl nervózní. Koutkem oka zahlédl, jak se Guláš přiblížil k moři. Takže tím spíše byl přesvědčen, že bude následovat ve stopách matky. Anki tady došel na okraj, kde začínalo moře. A zaváhal. Byla to opravdu jen vteřina, ale stále tam byla. Bylo to sakra dlouho, co mohl dělat rituály rodiny. Nakonec zatnul zuby a následoval Ryu do vody. Nohy se mu bořili do mokrého písku a jemu se zrychlil dech. Byl to divný pocit. Úplně zapomněla jaké to je být součástí rodu jinak než jenom fancy jménem za jeho vlastním. Byl tak lehce v tranzu, že jen napůl vnímal, jak Ryumee zopakovala její přísahu.
Já Ancunin Estrela do Norte se odevzdáv ám dávné přísaze. Slibuji, že se nikdy nenechám zastrašit temnotou. Vždy prokáži milost těm, kteří si ji zaslouží v tu chvíli s emu lehce zasekl hlas v hrdle. Skončil u části přísahy, o jejíž značku přišel. U části přísahy, která ho dostala na několik let, tam kam ho dostala. Do temného místa, ze kterého si odnesl pár následků, ze kterých se ještě nedokázal plně vyhrabat. To že byl s členy rodu zase a byl součástí smečky dosti pomohlo. Ale musel na tom ještě zamakat. A jasně uvědomoval si, že to že jednou za svou milost zaplatil neznamenalo, že za ní má zanevřít. Ale i tak tahle část mu zanechala pachuť v tlamě
Nikdy nedovolím, aby zbrklost, hloupost anebo lži zatemnili moji mysl. Přísahám, že budu čestný ke svým blízkým a ochráním ty, kteří budou o moji pomoc stát. Že se nikdy neobrátím zády ke své rodině, protože já jsem Ancunin z rodu Estrela do Norte. Hvězdy mi udávají směr, Hvězdy zářily při mém narození a budou zářit při mé smrti pokračoval rychle dála, aby jeho mysl neběhala někam kam neměla. Když s ceremonií skončil střetl se pohledem s Ryu

Ancunin se stejně jako zbytek smečky tedy shromáždil kolem Půlnoční studánky. Tohle od svatby bylo jeho první pořádné shromáždění vlastně. Už se cítil ve smečce mnohem jistěji, i když byl stále na nějnižší příčce ve smečce což ho štvalo i znervóňovalo. Takže tentokrát se posadil více do středu smečky a postávání na okraji přenechal tentokrát Finnovi. I když rozhodně neznal tolik vlků tak dobře, jak by chtěl, tak už neměl takovou potřebu se mít kolem nich na pozoru., Teda ocas si stále radši nechal blízko u těla. Co kdyby tu někde blízko byl Danny s jeho záluskem na nechráněné ocasy. Jen ať si najde radši nějakou jinou oběť. On už podruhé takovou chybu neudělá.
No jen co začal Sarikův projev, tak věděl že něco je "špatně". I když možná špatně je blbé popisné slovo. Spíše že určitě dojde k nějaké větší změně. Nikdo nemluví takto melancholicky a o minulosti bez toho aby nenastala nějaké změna. Velice prediktivní ale velice účinné. Kolečka začala v Ankiho hlavě pracovat na plné otáčky. Měl určité předpoklady, co by se mohlo dít, přece jenom Sarik mluvil o svém začátku a upřímně nebyl nejmladší.....
Well tak to odhadl správě. Teda minimálně část. Acunin sice netušil, jak přesně se předávají zdejší zdejší nejvyšší pozice, ale už se žil se smečkou natolik, že to dokázal odhadnout. Co ale nečekal bylo obdržení těch náhrdelníků. Další připomínka mimo smečkovým vlkům si to rozmyslet, než se s ním pustí do křížku. A navíc ho lehce zahřálo u srdíčka, že je brán jako člen komunity. I když stále byl ve fázi, že si to úplně nechtěl připustit. Každopádně poděkoval vlkovi, který mu přívěšek předal.
To že Ryumee se stala novým ordem ho ani nepřekvapilo. Upřímně se proto rozhodně hodila. Měla spoustu vlastností, které se hodili pro vůdce a navíc i zkušenosti s organizováním velkého počtu vlků. Ancunin neměl problém jí tyto hodnoty připsat a tak jí přijmout jako nového vůdce. Navíc stále byl pyšný, že právě člen jeho rodu se stal novým ordem. Nenalhával si, že by díky tomu dostal nějaké zvláštní lepší zacházení. Ale i tak byl rozhodně s novým vůdcem spokojen
"Jste v pořádku?" zeptal se Finna, když si všiml že Finn začínal panikařit. No asi né všichni byli spokojení s touto změnou,. Jasně vlak neznal ale i tak mu bylo blbé se nezeptat. A kdo ví, třeba díky tomu dostane nějaké plusové body. u smečky i u samotného vlka. I když v koutku duše chtěl i chtěl modrému vlkovi pomoci, protože to byl stále člen smečky

Ancunin byl nervózní. To byl asi jeden způsob jak popsat jeho klubíčko pocitů, co nyní v sobě cítil. Rozhodně to nebyla jediná emoce, co není pociťoval, přidala se k tomu nedočkavost, hrdost ale upřímně také strach. A pár emocí, které úplně neuměl popsat. Tohle bylo totiž poprvé po hoooodně dlouhé době, co zase bude moci projít rituálem. A poprvé co jím projde s vlky, co se odnožili od původního rodu a je v jejich režii. Navíc bylo sakra divné, že i když se zúčastnilo celkem dosti vlků, tak přímo rituál provádět budou jenom dva. On a matriarcha rodu což bylo sakra málo, takže dost oči bude i na něm. Což bylo pro Ancunina celkem traumatizucií. Jasně v jiné situaci by si pozornost užival. Jenže zatím nikdo, kromě Ryumee ,neviděl jeho znetvořené jizvy. A to bylo něco za co se sakra styděl, i když to nebyla jeho vina. Nu což většina stejně neměla značky, takže teoreticky neměla právo mít žádné kecy. Jasně Guláš byl moc mladý, ale zbytek buď se rozhodl je nedostat nebo byli přiženění. To ho sice moc neuklidnilo, ale nějak se snažil sám sebe uchlácholit.
Když došli na pláž, tak znejistěl ještě více. Přece jenom si musel sundat plášť a dát ho někomu do úschovy, aby ho neodfoukl vítr. Rozhodl se tedy pomalu z něho vysoukat, aby otázku ohledně komu ho má dát, trošičku oddálil. Když byl plášť dole, tak znovu nasadil svůj bezstarostný úsměv a rozhodl se na sebe nedat najevo, jak moc měl nervy v kýblu.
"Pohlídáš mi ho prosím?" zeptal se nakonec Timtohéého, protože byl upřímně nejblíže. Původně se chtěl zeptat Guláše, ale ten asi měl v úmyslu intenzivně věnovat pozorování rituálu, protože možná ho bude brzo čekat. Pak se vydal postavit vedle Ryumee a čekal, až zahájí pořádně rituál

Ancunin schválně dal hlavu stranu, když byla jeho otázka odignorována stejně jako jeho výzva ke hře. Načež ho pak překvapila jeho vlastní otázka. Však ho právě vyzval určitou mírou ke hře. I když pravděpodobně to asi neobsahovalo jeho nejvíce oblíbenou činnost. Žraní ocasů nic netušících vlků. Však ale mohl si do Ankiho ocasu zakousnout. Jen proto musel něco udělat. I když možná ho bavila hlavně ta část, že překvapil někoho.
"Ale ano. I když asi každý máme trošičku jinou představu pod tím, co bereme jako zábavu." odpověděl mu a sedl si na zadek, aby nevypadal jako úplný klaun, když se Daněk rozhodl nezúčastnit se jeho hry. No což třeba vymyslí jinou zábavu. Když po ní tak Danny toužil
"Já například rád pozoruji mraky a tak. Přemýšlím, co mi připomínají. To je jedna z věcí, při které rád relaxuji." rozhodl se podat jednu z nevinných jeho oblíbených aktivit. Úplně nemusel malém kidovi vyklábosit, že ho baví tahat z vlků informace a pak je vidět se sebou šít, když je použije proti nim.

Ancunin odpočíval v srdci smečky. Už konečně si zvykl na ten luxus, mít celkem jisté místo v nějaké skupině vlků a tak toho hezky využíval. Když ještě cestoval sám, tak si vlastně nikdy pořádně neodpočinul. Vždycky byl byl napůl v pozoru a to i v době kdy spal. Přece jenom nebyl s ním nikdo, kdo by mul kryl záda. A to se rozhodně podepsalo na jeho spánkovém režimu a tím i na jeho věčné unavenosti, což ho občas dělalo méně okouzlujícím, než by si přál. Ale co jistota, že ho nikdo ve spánku nesežere dokázala udělat. Nyní nespal po malých dávkách ale hezky do syta. A hnedka pak měl celkem i "chariátativní náladu"! Protože upřímně jen co si odpočine hodlal si najít něco na práci, aby nebyl těžká váha pro smečku. Jasně dělal to i částečně proto, aby konečně vylezl postu prostého pleba někam výše. Už ho lehce rozčivalo, jak dlouho zůstával sigmou. Ale co se dalo dělat. Však on se jednoho dne pořádně prokáže,
A tak se rozhodl zvednout a protáhnout si záda. Připraven dojít získat nějaké informace nebo něco podobného.

Ancunin rozhodně souhlasil se spoustou věcí, co Guláš řekl. Jasně před pár lety by tomu tak pravděpodobně nebylo. Jasně už když podmínky v bývalé smečce donutili odejít jeho bratra Nefeli, tak lehce si říkal, zda to musí být tak drsné. Ale dokud se on nedostal do problémů, tak moc nehleděl na to jak moc nepřístupné pro některé vlky podmínky jsou. Jemu tehdy nepřekáželi, tak se jich nechtěl nějak zbavit. Moc práce a ještě by to znamenalo dát se do křížku se stařešinami. A to nechtěl. Anki si nenalhával, že tohle není velice sebestřední.... No ale nyní byl rád, že určité reformy proběhli. Jinak by nebyl přijat ani tady.
"Já věřím a vím, kolik toho tady udělali a mají díky tomu můj respekt. Jenom odpovídám na tvou otázku. Ve původní domovině rozhodně nebyli obdivováni. Ale tady jeden zmíní jenom náš rod a hnedka si jeden rozmyslí, zda ten ocas utrhnout potřebuje. A nebudu lhát jejich reformy mi taky připadají správné." rozhodl se ho o tom ubezpečit že tady Alopého a Aaraovose respektuje. Přece jenom udělali mu život zde mnohem lepší. A přidal, že i on shledává, že byl dobrý nápad trochu upravit pravidla..... I když ještě nedodal, že je to hlavně kvůli tomu, že tu díky nim může být a užívat si ochrany, co mu poskytují.
"Proč ne? Věřím, že by ji to potěšilo. Dle mého názoru, by rodiče měli směřovat k tomu, aby jejich potomci na ně mohli být hrdí. Teda pokud jejich děti nejsou úplní pitomci s žádným morálním kompasem nebo hodnotami. zeptal se celkem zmateně. Zatím se moc nehrabal ve vztazích, co tady estrely měli. Což bylo pro něj neobvyklé. Jasně věděl nějaké ty základy, ale přišlo mu neslušné se tolik v tom hrabat, pokud mu to přímo neřeknou. Nechtěl nějak využívat informace o nich proti nim. Takže netušil, zda je nějaké napětí mezi matriarchou a jejím synem....
"Ehm zkus najít nějakou lianu nebo něco???!??! řekl a hlas mu vyskočil o oktávu výš, jak začínal panikařit. Zatím se udržel, aby zůstal na místě a nemáchal nohama sem tam. Jenže pomalu ale jistě klesal hlouběji a hlouběji. Proč ho sakra před tímto místem nikdo nevaroval???

Ancunin byl stále lehce ve fázy, kdy se snažil prošmejdit všechny zákoutí, které se na území Přízračných nachází. Jasně už nějakou dobu pobýval v této pro něj stále nové smečce a spoustu toho již prošel. Avšak opravdu nemohl říci, že má všechno prozkoumané tak moc, jak by chtěl. Vážně chtěl si vrýt do paměti, jak přesně co kde vypadá. Do budoucna pro jistotu. Kdyby náhodou bylo potřeba se někde hromadně schovat, nebo kdyby on sám potřeboval vyhledat nějaké osamocené místo, kde si chvilku může od všeho oddychnout. Každopádně byl mnohem více napozoru, než onehdá na svatbě. Takže tentokrát slyšel, jak se k němu Daněk blíží. A tak tentokrát se rezavému vlkovi nepodařilo ukořistit jeho ocas.
"Neříkal tvůj taťka něco o tom, že se ocasy cizích nežerou?" zeptal se ho s úsměvem po tom, co elegantně uskočil, tak Danny skončil hezky s prázdnou. Schválně provokativně přitom svým huňatým ocasem zamával. Rád pošťuchoval až byl škodolibý, když věděl, že si to může dovolit. Přece jenom Danny si to snad nevezme jako urážku.
"Zapracuj na tvém tichém našlapováním. Slyšel jsme tě." dodal a rozkročil se, jako kdyby ho vyzýval, ať zkusí znovu ulovit jeho ocas.