Príspevky užívateľa

Ancunin trošičku zaskučel, když ho Guláš popadl za kůži mezi lopatky, jako kdyby byl nějaké přerostlé, nezbedné štěně. Fakt doufal, že tu nikdo v blízkosti nebyl, protože tenhle moment byl čím dál tím trapnější. Nejenže vypadal asi jako zlatá polomáčená, jak dolní část jeho těla byla hnědá od bláta, tak nyní ho menší vlček musel tahat za hřbet jako nějakého nedorostence. Nádhera....
"Už jenom kousek." zahučel, když dostal pravou pánevní nohu na břeh. Už mu upřímně začínali docházet síly. Jeho plášť se hezky nacucal bláta a dělal celou situaci ještě těžší, než byla. Aspoň Guláš měl dost síly, aby mu opravdu pomohl na břeh a nejen mu vytahoval kůži na hřbetu.
"Díky. Tak sem už nikdy nevlezu." řekl, jen co byl celý na plné zemi. Doslova padl na břicho a nijak neměl snahu se zvedat. Potřebuje chvilku pauzy, aby se nějak vzpamatoval. Pak ze sebe musí strhnout plášť a nějak ho vykoupat. Netušil kde a ani se mu do toho nechtělo. Jenže by bylo velmi neuctivé ho nosit takto poskvrněný. Stačí, že jeho jizvy byly nečisté, nemusí k tomu přidat další rodinné znaky. Chtěl ale určitě najít nějaké hoooooodně odlehlé místo. Nechtěl být bez pláště na veřejnosti nijak dlouho.
"Škoda že tahle bažina není více na hranici. By se hůř špehům lezlo na území." řekl škodolibě, když nabral trochu sil. Ještě neměl v plánu se zvedat, ale jeho tlama vždycky měla tendenci kecat. I když byl na pokraji svých sil

Ancunin pokýval hlavou na její obavy. Upřímně se s nimi nedokázal úplně s totožnit. Nedokázal si představit, že by byl delší dobu samotářem. Jasně, díky jeho zkušenostem věděl, že by to zvládl, ale pokud měl možnost se schovat za větší skupinu vlků, tak toho hodlal využít. V jeho očích bylo až moc výhod, které rozhodně si nemohl nechat ujít. A jasně pojili se s tím i nějaké ty povinnosti, ale ty se dali přežít. Zvláště když zatím žádné pořádné neměl. I to byla myšlenka, která ho hlodala. Byl snad natolik nedůvěryhodný?
"Jak jsme říkal, můžeš to vyzkoušet, a když ti to nebude vyhovovat, tak některé smečky, tě bez problémů nechají odejít." odpověděl jí chlácholivě. Neříkal, že jí chápe, protože to by lhal. Anki sice neměl problém říkat lži, pokud se mu to hodilo. Jenže tohle nebyla situace, kde by bylo výhodné lhát. Navíc ani nechtěl zbytečně ublížit mladé vlčce
"Proč by někdo, kdo to má v hlavě v pořádku, žil dobrovolně v městě? Co tam žerou? Šutry? " zasmál se lehce škodolibě na účet kultu a doufal, že Valencii vtip aspoň trochu zvedne náladu. Nějak se omylem dostali do určité melancholie a to se Ancuninovi vůbec nelíbilo. Tak se z toho snažil nějak vybruslit
"Budu muset brzo jít. Vrátit se ke smečce. Už jsem byl dlouho mimo hranice, " řekl najednou po té, co se kouknul na oblohu. Slunce za dobu jejich povídání stohlo urazit celkem dlouho trasu. Mnohem delší, než by Anucnin úplně čekal. No jo čas ubíhal rychleji, když se jeden bavil

Pro Ancunina nebyla odpověď, kterou dostal úplně ta, kterou si přál, ale lepší než nic. Byla vidět aspoň snaha nahlédnout na jeho nabídku, i když asi nebyla tak lákavá, jak by Anki si myslel, že je. Nevadí, dá jí aspoň všechny informace, než bude se muse zase vrátit zpátky k Přízračným, aby si mohla poradit sama. A když bude chtít, aspoň bude vědět, že je tu taková možnost a kam jít, aby ji mohla využít. A když by byl nejradši, kdyby šla s ním k Přízračným, tak nebyl typ vlka, který mi nutně nutil dělat vlčata věci po jeho. Dospělí vlci byli trochu něco jiného. Tam byl schopný vyvíjet nátlak, dokud nebylo po jeho.
"Můžu ti jenom vyjmenovat místní smečky a kde je případně najdeš. A až budeš připravená, tak nějakou z nich může navštívit. I když moc nedoporučuji Kult. Vlkům ve městě trošilinku šplouchá na maják" rozhodl se nakonec dát jasně najevo, že opravdu je jen a jen na ní, jak bude pokračovat ve svém životě na území Norestu. Byl si jist, že vyjádřil, co je dle něho nejlepší varianta a i smečky, ke kterým je dobré se přidat. Jasně pro úplnost informací jí řekne i o Azyrynu a Kultu. I když se mu příčilo přivádět případné nové členy do hnízda pošuků a ohnivé smečky.
"Já taky žil dlouho sám, než jsme přišel od jedné smečky k druhé. Chvilku to bude trvat, ale jeden si zvykne. Navíc minimálně v mé smečce, mi dali dost prostoru, abych si zvykl." snažil se ji nějak uklidnit a schválně ignoroval poznámku o rodičích. Nechtěl otevírat staré rány, co stále trochu krvácí. Jedna z fajn věcí na plánování byla ta, že se na ni jeden musel hodně soustředit. A tak mohl potlačit jiné myšlenky
"Ale prd. Kdo by nechtěl takovou šikovnou vlčku jako tebe. Zvládla jsi dlouho přežít naprosto sama takto mladá! To znamená že přítěží nebudeš." řekl a lehce do ni hravě dloubl. Nevypadal jako někdo, kdo by měl velký problém s fyzcikým kontaktem. Přece jenom ona přišla první k němu

Ancunin potřásl hlavou nad odpovědí od Valencie. Upřímně lehce nějakou podobnou očekával. Přece jenom kdyby patřila do nějaké v době zmizení jejich rodičů, tak by se snad o ni zbytek smečky postaral. Samozřejmě byla tu i možnost, že byla prostě a jednoduše vyhnána. To by pak opravdu nikoho nezajímalo, co se s mladou vlčkou stane. Nebo minimálně do této doby, protože Ankimu to úplně jedno nebylo a to ho celkem překvapilo.
"Jestli chceš vyjmenuji ti všechny výhody! K jedné z místních totiž patřím!" řekl a snažil se ji navnadit na to téma. Protože evidentně nebyla nějak nadšená z myšlenky na nějaké větší společenství vlků. Ancunin ji rozhodně nechtěl nutit, ale vyděl přidání se k větší skupině vlků jako nejlepší východisko. Litoval toho, jak se pohodová a klidná nálada pomalu rozpouštěla. Jenže tohle bylo něco, co dle jeho názoru bylo potřeba probrat. Předloží ji věci, které on sám vidí na smečce jako dobré a co ho naopak svazuje. A ať se poté rozhodne sama, zda jí to stojí za to.
"Navíc vždycky ze smečky můžeš odejít. Zvláště když jsi takto malá. Myslím, že Přízrační by pro to měli zvláště pochopení. To samé Nihil." dodal ještě nakonec, aby si nemyslela, že příchod do smečky byl něco na celý život. Netušil jak to chodí v Kultu a v Azyrynu, protože min kult byl asi plný pošuků. Ale minimálně ty dvě smečky, které znal o něco důvěrněji nenutili vlka zůstat za každou cenu. Zvláště když to bylo prakticky štěně

Ancunin se podmračil, když mu bylo řečeno, že ani žádnou tetku z padesátého kolene nemá. To komplikovalo věci, protože se sakra rozhodl, že téhle vlčce zpříjemní život. Teda pokud mu to dovolí. A no řekněme, když si Anki něco usmyslí, jen tak ho to nepustí. Sice nebyl dvakrát trpělivý ale byl sakra vynalézavý. A když na něco upnul svou pozornost, tak to většinou dotáhl do konce. A šel i přes mrtvoly, doslova. I když tady to snad nebude ten případ. To by bylo trošilinku kontraproduktivní. Trochu více.
" Ale prd. Na to že se jeden furt musí ohlížet přes rameno, zda tam není nějaký vlk nebo podobného. Co má v úmyslu si z jeho ocasu udělat novou loveckou trofej, si jeden nezvykne nikdy. Řekni mi, kdy jsi naposledy měla osm hodin nepřerušovaného, hlubokého spánku?" zeptal se jí upřímně, když mu řekla, že si zvykla. Ancunin byl bez smečky dost dlouho na to, aby jí do určité míry rozuměl. Nebyla to zravna "fun time". A pokud byla třeba asociál, tak mohla být asociál ve smečce. Stranit se o něco více, plnit povinnosti a využívat výhod smečky .
"Přemýšlela jsi někdy o smečce? byla jsi někdy v nějaké?" začal tedy vymýšlet náhradní plány, když teda nebudou dělat pouť na nalezení její dávno ztracené rodiny. No aspoň teda asi nebude muset mimo Norest. Nebyl si jistý, zda Přízrační měli nějaké to placené pracovní volno, aby se mohl na dobu neurčitou prostě zdejchnout. I když teda dental plan určitě měli výborný. Přece jenom se o zdraví smečky staral jeho rod prakticky

Ancunin byl zase mimo území smečky. Poslední dobou se tam moc neohřál, spíše zas poletoval někde venku. Teritorium Přízračných tak nějak měl už obhlédnuté tak nějak zhruba. Jasně tipoval, že všechny jeho tajemství ještě neobjevil ale potřeboval se sakra už hnout z postavení sigmy, nebo mu to sežere hlavu. Už byl vážně frustrován, jak vlastně vězí na stejném místě od zimy. Takže skoro už půl roku? Nechápal, co dělal špatně... Jasně zatím neprokázal nějaké extra super duper výkon, ale on ještě úplně neměl šanci zazářit. Nedostal úkol a stále nebyly žádné dobré drby, které by se k němu mohly donést a pomohly by smečce. Nejenže nechtěl být na spodku potravního řetězce, ale bál se, že když se takto dlouho nehýbe, aby ho přímo nevykopli. Sakra něco musí být špatně, že se nic neděje.....
Tím jak byl rozčilený, tak nějak popustil magii na volno. Jasně už jí nechtěl tolik využívat, ale tady stejně nikdo nebyl. Navíc už byl tak zoufalý, že by ji využil pro nějaký ten boost a bonusové body v konverzaci. I když by se na první pohled mohlo zdát, že z ní nic zajímavého nezíská

Ancunin chvilku jen čuměl na Valencii a tak nějak mu nedoplo, co právě řekla. Pravda narodil se do velké rodiny s mnohe tetičkami, strýčkami a dalšími členy rodiny, u kterých ani netušil jak jsou vlastně příbuzní. Místní odnož toho zářným důkazem. Protože to byla už tak vzdálená rodina, že ani snad pro to nebyl specifický název. A jasně s většinou se nestýkal nebo maximálně jenom věděl o jejich existanci. A to i v době před určitým incidentem. Ale před tím, než mu zhyzdili jednu z rituálních jizev, tak si byl jist, že kdyby se něco stalo jeho rodičům, on by si ho někdo vzal pod křídla. I kdyby jenom z popudu, že koukejte jak jsme lepší ve výchově, než jeho "opravdový" rodiče.
"Jako vůbec? Ani nějakou tetičku přes páté koleno, co je trošku šahlá? určitě to není nejlepší varianta ale lepší, než být úplně sama. Zde v Norestu jsou celkem dobří vlci, ale i tak to tu není bezpečné pro osamocené vlčata . I když věřím, že určitě bránit umíš." zeptal se po chvilce mlčení. Musel se ujistit. Radši se neptal, zda nemá koho hledat, protože rodiče jsou pod drnem nebo protože se jim znelíbila. Některé rody měli fakt na hlavu tradice a byly schopné vyhnat štěně.
"To je velice krásné jméno. To ani rodové nepotřebuje!" řekl a pozoroval, jak se vlčka uvolňuje. Aspoň na chvilku si bude moc dát pauzu a Anki holt chvilku bude dělat stráž. Jenže takto nebudou moci vydržet věčně. Dříve nebo později se budou muset zkusit najít nějakou to šáhlou tetičku nebo vymyslet jiné místo, kde bude moct využít ochrany většího počtu vlků. Přece jenom i dospělý Ancunin se snažil najít ochranná křídla smečky, co nejdříve po příchodu do Norestu. Bylo to výhodnější. Valencie by ochrana druhých prospěla ještě lépe. Nemusela by se furt otáčet a kontrolovat si záda a místo toho si hrát s motýli nebo co to vlastně vlčata provozovala za zábavu.

Ancunin opatrně se posunul blíže k vchodu do jeskyně, i když si stále držel od květinové vlčky rozestup. I když zrovna květinová bylo nevhodné zároveň vystihující přídavné jméno. Jasně nevypadala jako žádná mlátička co by se po něm prošla jak po koberci, kdyby se do sebe pustili. Jenže kytičky, které na ní rostli nevypadaly jako nějaké neškodné luční kvítí. Netušil, co za kytky na ní rostou, rozhodně to nebyly žádné byliny pro léčení. No ale vypadali nebezpečné sami o sobě. Tím spíše její jemnější vzevření zdrsňovali a snadněji si pak jeden přiřadil k Azrynu
"Tipuji, že magii na rozehnání bouřky, přivolání slunce nebo urychlení času asi nemáte? Takové štěstí mi nikdy nepřálo." okomentoval, když viděl jaké proudy vody se valí nebe. Kdyby vlezl do toho přívaláku skončil by asi stejně stejně mokrý a stejně rychle jako kdyby skočil do jezera. Uhhhh jak on neměl rád vodu.
" Ancunín Estrela do Norte, Ancunin samozřejmě stačí. A jak zní vaše jistě okouzlující jméno?zareagoval, zatímco oba stále koukali do dálky na blesky. Nebo čím déle, tak tím více do blízka. Anucnin začínal přemýšlet, zda se voda může dostat tak vysoko, aby dosáhla až sem. Sice byli hodně vysoko v horách, ale stále.... Nikdo nechtěl skončil v zatopené jeskyni,
"Možná bychom neměli stát tak blízko u vchodu...." odtušil, když jeden blesk zasáhl zemi fakt blízko jeskyně. Bylo težké se rozhodnout, zda mají spíše zalézt, aby do nich neuhodil blesk nebo stát u vchodu, aby mohli utéct v případě zatopení jeskyně.

Ancunin koukal, jak se tělo mladé vlčice napjalo, jak byla připravená zdrhat. Nemohla tušit, že Anki rozhodně nebyl vlk, co by začínal boje. Moc dobře věděl že jeho přednosti leží jinde než v boji. Minimálně kdyby chtěl útočit, tak by to udělal hezky kradmo ze zálohy. Žádné počkání si, aby ho vlk viděl, aby to bylo fér. Navíc Ancunin nebyl natolik krutý, aby se chtěl mordovat s nějakými mladými štěňaty
" Tak to vám velmi gratuluji. Jsem totiž žádané zboží víte. A né vždycky jsem k zastižení." řekl s úsměvem jako vtip, aby trochu odlehčil atmosféru a vlčku uklidnil. Jasně teďka to byl vtip více méně. Úplně žhavé zboží nebyl. Byl prach prostý sigma ve smečce. Ale však on jednou někam pořádně vysoko v hierarchii vyleze. Jen doufal, že to bude brzo. Úplně trpělivý vlk upřímně nebyl.
"A chceš je pomoct najít? Neměla by jste tu být úplně sama. Zvláště pokud jsou někde daleko.... zeptal se tentokrát ustaraně. Sice v Norestu zatím nepotkal úplně psychopatické vlky, kteří by ublížili nevinnému štěněti. Jenže rozhodně ještě všechny vlky nepotkal a nemluvně o tom, že jejich vlastní druh nebyl jediný predátor na území. Norest byl místo, kde i takový vrcholní predátoři jako jsou vlci se stali lovnou zvěří. Nechávat vlče o samotě fakt nebyl dobrý nápad.
"Jasně, ale pozor na plášť. Špatně se z něj dostává špína." řekl se smíchem i když po chvilce uvažování. Anki nebyl zvyklý na fyzický kontakt, ale tipoval, že vlčka asi se na něj úplně nebude lepit. Přece jenom se teďka potkali. A jestli nějakou dobu cestuje bez dospěláka, tak třeba jenom potřebuje trochu uklidnit. Dát si chvilku pauzu od věčného ohlížení přes rameno. Anki moc dobře věděl, jak vyčerpávající to umí být
"Ach zapomněl jsme se představit. Mé jméno je Ancunín Estrela do Norte. Ancunin samozřejmě stačí. A vaše jistě krásné, okouzlujicí jméno zní? zeptal se s trochu předstíraným zalapáním po dechu. Jak mohli přece vést tak dlouho konverzaci bez toho, aby se představili? Tragédie!!!

Ancunin vycítil přítomnost jiného vlka celkem brzo, co si lehl. Jako první ucítil pach. Jenže jemu se upřímně nechtělo moc vstávat nebo vůbec otevřít oči. Teďka se mu to zdálo až moc práce. V tuto chvíli si chtěl zahrát na línou kočku a trošku se slunit. Jasně asi by bylo bezpečnější, kdyby toto provozoval někde na území jeho nové smečky. Jenže tato činnost by mohla být považována jako flákání se a to by mu asi bonusové body k povýšení nepřineslo. Tak jen prostě doufal, že vlk nemá v záměru ho sežrat a prostě jenom projde kolem a půjde si po svých zase dál. No evidetně se mu přání nesplnilo, protože pach sílil místo toho aby slábl. Už by si měl zvyknout, že když pro něco nebojuje, tak to mít nebude, protože předci ho asi nesnášeli nebo co. Ale i tak byl zklamaná, že musel nakonec otevřít oči
"Ach zdravím." řekl celkem zaraženě, když na něj kouklo malé štěně, jen co oči otevřel. Tak tohle nečekal. Hlavně proto, že většina mladých se rodila do smeček, kde nemohli vytáhnout patu mimo území. Takto uprostřed ničeho ještě takto mladou osobu nepotkal
"Ehm kdepak máš rodiče? Jsi utekla na průzkum někam napřed, že?" zeptal se hnedka automaticky, protože předpokládal, že někde blízko se nějaký ten mamá nebo papá tulák nacházel a on chtěl dát jasně najevo, že není pro vlče nebezpečí. Nechtěl totiž být sežrán jenom proto, že někoho mateřské instinkty byli vymrštěné někam do nebes.

Ancunin se tak nějak objevil na místě, kde poprvé vstoupil do Norestu. Ani nevděl, jak tam skončil a proč tam vůbec je. Neměl tendenci být někde bez důvodu, i kdyby třeba jen trochu matného. Nerad mrhal svým časem a vzhledem k tomu, že jeho mysl se upínala na povýšení, tak tím spíše chtěl využít každou chvilku jeho dne. Protože jeho ego nesmírně trápilo, že je stále prach prostý pleb. Kromě toho i díky tomu se necítil úplně stabilně ve smečce. Pravdou byl fakt, že poslední dobou se celkově moc nezvyšovalo postavení. Přece jenom nastalo v blízké minulosti mnoho změn. Stále to ale neuklidnilo jeho nervy, že možná dělá něco špatně.
Ancunin radši poklepal hlavou, aby vyhnal tyhle nepřijemné myšlenky. Tohle polemizování stejně nikam nevadlo. Tak se teda rozhodl, že když teda neví co tady vlastně dělá, tak udělá nějakou u psychyckou očistu. Rozvalil se tedy do trávy a chtěl se chvilku slunit.

Ancunin tak nějak zas okouněl dál od území Přízračných. Ani pořádně nevěděl, jak skončil zase u velké plochy vody, když ji přitom neměl rád. Na chvilku se zahleděl přes jezero směrem k Nihilu zvažujíc, zda by se neměl ochomýtnout i tam trochu. Poznat pár vlků ze spojenecké smečky a podobné věci. Po chvilce rozmýšlení nakonec usoudil, že proč ne. Třeba zas potká Arkádu a popovídají si, jak mu kdysi slíbil. A tak bez dlouhého koukání na jezero se rozešel s záměrem ho obejít. I když to bude sakra štreka. Nebyl takový blázen, aby ho přeplavával. No ale po několika korcích koutkem oka zahlédl, že asi tento sentiment nesdílí s nějakým světlým vlkem. Samotný skok do vody úplně neviděl, ale všiml si jak něco zahučelo do vody a notnou chvíli se to nevynořovalo. No sakra. Anki automaticky vběhl do vody i když se zastavil jen co voda začala mu namáčet plášť. Pokud se dotyčný opravdu topil, tak by samozřejmě rád pomohl. Sám si říkal hlavně protože by mu pak daný vlk byl zavázaný životem a to se vždycky hodilo. Koutek jeho mysl ale mu napovídal, že jenom prostě nechce, aby někdo zbytečně umřel. No jeho plán měl takový drobný problém. Sám neuměl moc dobře plavat a navíc jeho šperky a plášť by ho hezky táhl ke dnu. Takže pak by se spíše utopili oba, než aby danou osobu zachránil. No naštěstí jeho polemizování nad tím, zda to risknout, zastavilo vynoření hlavy vlky. Ancunin si oddechl. Nestihne ho špatná karma, protože nejspíše by nakonec vlka se radši nepokusil zachránit. Jednoduše na to neměl a tak mohl dokonce dotyčnému svou snahou uškodit než mu pomoct. Nemluvě o tom, že než by se dostal na druhou stranu jezera mohlo být už dávno pozdě.
"To jste mě ale vylekala!" řekl jen, co se neznámá přiblížila dostatečně blízko na to, aby ho slyšela. A taky aby zvládl odhadnout pohlaví. No lehce doufal, že to není situace jako u něho. Že i když vypadal jako samice tak byl samec. Úplně nechtěl misgendernout
"No každopádně jste předvedla velmi obdivuhodný výkon. Já bych se přitopil tak v půlce." dodal ještě po chvilce, když mu tak nějak došlo, že sakra zvládla přeplavat celé jezero ještě v docela v místě, kde byl velmi šiřoký. Tento výkon musel náležitě pochválit

Ancunin po dlouhé době se tak nějak se odhodlal dojít k větší vodní ploše. Vlastně poprvé od doby, kdy si zopakoval svoje přísahy. Anki obecně neměla rád vodu. Ta slaná se pojila sice s důležitou součástí rodinné tradice na kterou byl náležitě hrdý. No ale to ji nedělalo o nic méně bolestivou a nepříjmenou. Déšť byl celkem nepřevídatelný element a on měl rád když se věci děli podle jeho očekávání. A upřímně neměl rád svůj odraz. Za prvé to ničilo jeho iluzi vytvořenou jeho magii, za druhé tak mohl zahlédnout jeho zničenou jizvu. Poslední fakt se moc poslední dobou moc netýkal, ale byl čas kdy vlastně ani nevěděl jak vypadal díky tomu jak moc často používal jeho magii a kvůli tomu se vodě vyhýbal obloukem. Navíc pak vlci chválili rysy, které vlastně ani neměl. A to umělo být lehce matoucí. Teďka se to zlepšilo ale bůhví zda do jeho až obsesivní tendenci radši ukázat vlkům , co chtějí vidět, než jeho pravý vzhled. No díky tomu jak moc ho štvalo, že stále byl na té nejnižší příčce, co mohl být, hodlal se více pustit do získávání informací a s tím by mu mohla dosti pomoct magii
A tak celkem upřeně čuměl na svůj odraz a lehce se zakabonil. Byl rád, že je na území smečky, protože byl dosti zabrán do svých vlastních myšlenek, takže moc nevnímal okolí

Ancunin nezvládl udržet lehké zachcichtění, když mu Guláš řekl, a%t nikam nechodí. Jako kdyby se prostě mohl z bažiny nějak velice snadno vysoukat a prostě si jen tak odejít. Protože Anku tohle dělal ve svých volných chvílích jen tak pro zábavu. On totiž se rozhodl že skoro utopení v bahně a pak zázračné zachránění sama sebe je úžasný party trik, který hodlal často provozovat. Byla to totiž jedna u jeho nepřeberného arzenálu umění, kterými si chlubil. Vlastně jediný důvod, proč to nepředvedl Sarikovi při přijímání do smečky, byl ten, že v zimě všechno bahno bylo zamrzlé
"Pořádně ho drž." řekl jen co Guláš přinesl klacek, aby se pomocí něho dostal ven z této ošemetné situace. Guláš sice už byl velké štěně nebo spíše teenger, ale stále nejspíše neměl sílu na to aby ho samostatně zvládl vytáhnout. Tohle byla asi ta nejlepší varianta, na kterou zvládnou v takto krátkém čase přijít. Anki se opřel o větev celou vahou a doufal, že nakonec nezahučí oba do močálu. To by bylo nepříjemné.
"Už jenom chvilku." řekl zadýchaně jen co se jeho přední tlapky dotkly pevné, tvrdé země. Byla to velká úleva vidět, jak jeho končetiny spočinuly konečně na místě, kde se hnedka nezabořili do té hnědé břečky. Už opravdu zbývalo jenom pár milimetrů na to, aby i jeho zadní nohy spočinuly na přehu močálu. Pak konečně může is oddychnout. Anki byl sice fit, ale nikdy to nebyl žádný velký silák. Tohle byl pro něj opravdu záhul

Ancunin bylk rád, že dokázal zaujmout mladého Dannyho. Snad si tím získal nějaké ty malé pluska do budoucnosti. Následoval příkladu Daňka a taky se rozvalil na zem. I když teda neležel na zádech ale zůstával stále na břiše. Jasně díky tomu musel kroutit krkem do zvláštní úhlů a nemohl tedy dlouho takto zůstat, nebo ho začne bolet. Ale být na zádech bylo být otevřený útokům. A i když už byl si rozhodně více jistý ochranou, kterou mu smečka poskytovala, tak byl stále lehce paranoidní
"Hezký příběh. I asi oni vidí jiné oblaka. Ta smečka je celkem z daleka." okomentoval Dannyho fantazii. Opravdu bylo hezké jakou fantasii vlček má. Zajímalo ho, zda třeba má nějakou magii, kde ji bude moci pořádně využít. Vlk zrovna moc často neměl možnost využít svoji představivost. I když splétání příběhů bylo taky celkem důležité. Přece jenom díky nim legendy žili dál. Jenže takhle smečka byla moc mladá na to, aby je měla... Možná jednoho dne se třeba starý Sarik stane mýtem nebo samotný příběh založení smečky bude mít více příkášlení než pravdy
"Ano určitě. Jednou mě zastihla v lese a neměl možnost se nikam schovat. To bylo hodně strašidelné. Jeden ze dní, kdy jsem asi měl největší strach. Přece jenom jeden nikdy neví, zda nebude mít smůlu a netřeskne do něj blesk řekl tentorkát bez úsměvu. Upřímně zásah bleskem nebyl jediný důvod jeho strachu tehdy dávno, kdy skončil v otevřené krajině v bouřce, která se přihnala z ničeho nic