Príspevky užívateľa

Ancunin se po nějaké době zase ztratil z území Přízračných. Od té doby co se k nim přidal, tak se upřímně ještě neodešel z teritoria. Chtěl nejdříve hezky prozkoumat svůj nový domov, než zase vyrazí mimo. Ale po nějaké době potřeboval už zase změnit trochu prostředí a tak překročil zase hranice na území mimo smečku. A i se vrátil směrem k místu, kde přebýval před přidáním se do jeho nové smečky. Anki nijak tentokrát nespěchal. Jasně v jeho hlavě stále plánoval a spřádal intriky. I když teďka už pro dobro smečky. Ale i na sebe nezapomněl samozřejmě. Ale v tuto chvíli zatím si jen chtěl protáhnout nohy
Ze zamyšlení ho vytrhla kapka vody. Ancunin tedy zaklonil hlavu, aby zjistil, že obloha je celá černá a ptáci se letí někam schovat.
"Do prde.... le" zanadával si, protože tu nikdo nebyl. Kdyby tu byla jeho mamka, tak by mu pěkně vymáchala tlamu. No ještě že tu nebyla. Každopádně začalo pěkně silně pršet- A Ancunin nebyl velký nadšenec vody. takže následoval ptáky doufající, že jejich schovka bude přístupné io pro něj. A taky že byla. Rychle "vletěl" do jeskyně, i když už byl dost promoklý. No minimálně jeho plášť aspoň trochu zachránil jeho srst na hřbetu. Jenže byl promáčený. Anki si zabrblal ale nakonec se rozhodl plášť sundat. I když se mu sakra nechtělo. Ale byla to tal lepší, než ho nechat mokrý na sobě

Ancunin byl spokojen, že teda dostal omluvu. Upřímně být výše, tak by ji i požadoval, ale malý pán si nemůže úplně vyskakovat, že jo. Každopádně byl rád, že to nevyeskalovala v nějaké velké drama. Upřímně nechtěl se takto brzo do nějakého dostat. Takže jeho potřeba vyhnout se dramatu, byla hlavně pro jeho vlastní dobro. I když teda v koutku duše nechtěl pokazit Timothému a tedy do určité míry i Harimu jejich svatbu. Přece jenom místní léčitel byl rodina a taky mu pomohl se dostat do smečky. Do určité míry. Minimálně o něm řekl zbytku rodu a veliteli...
"Omluva samozřejmě přijata. No jo malý mají toho dost co objevovat." řekl jednoduše na omluvu a lehce přitom sklonil hlavu. I když by si ji přál možná řečenou o něco slušněji, tak darovanému koni na zuby koukat nebude. Navíc evidentně týpek před ním měl jen sakra divnou mluvu
"A možná když to tady tatínek dovolí, tak si můžeme spolu zahrát někdy později?" navrhl nakonec aby neudělal tak špatný dojem tady na Dannyho. Přece jenom štěňata byla budoucnost. A jeden dělal dobře, když si dělal plusové body už za mlada. Přece jenom se dost často stále počítali v budoucnosti a hlavně se mnohem snáze dělali že jo. A upřímně rád si hrál s vlčaty. I když rád sám sobě říkal, že ne. Že to dělá jen pro budoucí výhody. I když teda sám nechápal proč

Ancunin nehodlal polevit v "chránění" této "psotvátné" kůry, i když mu bylo řečeno má oprávnění vyřizovat i důležité smečkové záležitosti. Nemyslel si, že by mu kecala ohledně její pravomoci ale úkol zněl jasně. Předat to panovnici. Nic mu nebylo řečeno ohledně toho, že to stačí dát nějakému vysoko pověřenému vlkovi. Takže nehodlal zbytečně riskovat nesplnění jeho přijímacího ceremoniálu kvůli nějaké drobnosti.
"Dobrá." odtušil po poněkud zvláštní žádosti ohledně otevření jeho tlamy. On to do jisté úrovně chápal, že jo. I když nebyl zas tolik spříznění s tou části rodu, která se zabývala bylinkami a lektvary, tak stále základní výcvik měl. I tak když otevřel tedy svou papuli, se cítil dosti divně. Navíc měl takovou chuť ji zaklapnout, jen co se modrá trošku přiblíží, aby ji vyděsil. Za to jak se s ní musel handrkovat ohledně puštění na území, i když chápal její odůvodnění. Anki byl dosti malicherný no. Ale samozřejmě to neudělal. Jen poslušně čekal, až bude prohlídnut a bude moct zavřít tlamu. Doufal, že to bude brzo. Jasně teďka mu tam žádná moucha nevletí, ale sakra nechtěl, aby ho začalo škrábat v krku.

No Ancunin se brzy dozvěděl, kdo je tatínkem tady nezbedného. rezavého chlapce. Sice se úplně zas tolik nevyznal v tom, kdo je kdo ve smečce. Členem byl opravdu jenom chvilku. Ale tušil, že jeho jméno je Roihu. Ale to bylo všechno, co o trojbarevném věděl. Což bylo dost malé vzhledem k tomu, že ani netušil že on je otcem jediných štěňat ve smečce. Anki v duchu zanadával. že byl takto málo informovaný. To bude muset co nejdříve napravit....
"Ach váš syn si z mého ocasu udělal kousátko, což bylo trochu neočekávané..." odpověděl s lehce nervózním úsměvem. Přece jenom vážně nechtěl být vyhozen ze smečky po takto krátké době. A navíc kvůli takové blbosti, jakože se lekl když se ho rozhodlo vlče sežrat. To přece nebyla jeho chyba!
"Ehm nemyslím si, že je úplně vhodná doba na hraní." zareagoval na malého špunta, když mu vysvětlil, proč se stal obětí jeho jako jehla ostrých zoubků. Anki by si sice asi šplhnul, kdyby kdyby pohlídal vlčata. Tipoval, že výchova nebyla úplně dovolená.Jenže tohle byla svatba a hlavně Roihu neznal Ancunina. Silně pochyboval, že by je nechal bez dozoru spolu...

Ancunin bohužel netušil jaké hororové příběhy se staly právě zde. Teda evidetně pouze jeho rodu, se totiž nějak podařilo vždycky v tomto močálu více nebo méně přitopit. Estrela štěňata jistě byla notně varována o nebezpečí místní bažiny. No jenže někdo to opomněl říci "nejnovějšímu přírůstku". Jasně Anki věděl, že je tu bažina a že v taktovém terénu si jeden musí dát opravdu pozor na to, kam šlape. Ale kdyby věděl, jak moc zdejší močál mělp chuť na nějaké to Estrela "maso" tak by sem ani nepáchl.ů zvláště, když on a voda moc kamarádi nebyli.
"Je to těžké popsat. Spoustu toho je evidentně dosti podobné jako zde. Minimálně co se týče našich tradic. Jenom no... řekněme že i za malý přešlap se tam platí mnohem více. I když kolikrát to není tvoje chyba. Pověst rodu tam má mnohem větší váhu, než život jednotlivce. I když teda samozřejmě né všichni jsou takový..." snažil se to nějak shrnout. Jasně jeho pohled byl dosti ovlivněn faktem, že by ho v lepším případě zase odtamtud vyhodili v horším udělali něco jiného kvůli něčemu, za sakra nemohl a ještě se to stalo, když dodržoval tradice. Stále byl hrdý na svůj rod, ale holt jeho náhled na původní smečku, byl lehce poskvrněn. Každopádně se tak zabral zase do myšlenek na minulost, že nevěnoval tolik pozornosti půdě pod nohama. Jen tak tak se vyhnul podezřele vypadající půdě.
"Ne. Na to jsme moc mladý. Odešli mnohem dříve, než jsme se narodil. A jak přitom pohoršili všechny. " řekl s úšklebkem. Moc dobře si pamatoval jak moc ho těmi dvěma strašili. " Uč se pořádně nebo budeš ještě větší pohoršení rodiny než Aaravos a Alop-é. Říkaval otec. Vážně chtěl ukázat, že jeho potomci jsou mnohem lepší než synové jeho bratra. " dodal ještě, aby nějak prolomil ten edgy velice vážný vzvnějšek, co teďka Guláš nosil. Jasně před ostatními takto reprezentoval velice dobře rod. Ale Anki doufal, že třeba zase uvidí záblesky toho štěně, co onehdy potkal. A taky upřímně chtěl aby ho zbytek rodu bral jako člena rodiny.
"Sakra" uniklo mi, když zničeho nic mu nešlo zvednout tlapku. I když si byl sakra jistý, že ještě před chvilkou šlapal na pevnou zem. Jakože najednou to bylo bahno nebo něco podobného. Ancunin zatím zůstával v klidu a znovu se snažil zatáhnout za tlapku, ale nic se nedělo.
"Nějaký nápad? " zeptal se lehce přiskrčeným hlasem stále se snažící zachovat klid. No ale bůhví jak dlouho mu vydží nepanikařit. I když moc dobře věděl, že panika ničím nepomůže

Ancunin byl hodně překvapen, když Roihu našel hnedka celkem pozitivní nádech jeho snu a tedy i možné budoucnosti. Byl tak nějak zvyklí předpokládat to nehroší, že si nějak zasadil do hlavy, že to tak má většina vlků. A tak byl notně překvapen, když jeden nabral jako první pozitivní notu. No upřímně by se mu celkem líbilo, kdyby se takto mohl prokázat. Hezky by si tím utvrdil zatím jeho nejistou pozici ve smečce. A jeden by pak nemohl ho jen tak zpochybnit a také by si mohl dovolit přestat tolik hlídat svoje slova. Přece jenom teďka měl pocit, že jedno špatné slovo nebo pohyb a hezky vyletí ze smečky.
"No lehce doufám, že se to nevyplní. To by bylo hodně očekávání na jednoho vlka." taky se zasmál a předstíral, že by se mu tolik pozornosti nelíbilo. I když se už viděl, jak se tímto skutkem prokáže a zbytek smečky ho opravdu bude brát jako jednoho z nich a dostane se mu jejich respektu. Takové myšlenky ale rychle zahnal. Neměl cenu fantazírovat o něčem, co se možná ani nestane. Navíc by se taky mohlo stát, že by to pokazil a pak by Přízrační ztratili velkou část jejich identity. Anki byl v situaci, kdy nemohl provádět rodinné tradice. Vážně nechtěl se stát důvodem, aby se někdo dostal do podobné situace
"Na polemizování a teoretizování je možná ještě moc brzo. Rád bych to nechal nejdříve uležet..... Každopádně děkuji, za to že jsi mě provázel na této části stání se pořádným členem přízračných poděkoval nakonec celkem upřímně. Vážně byl dosti rád za to, že zvládl najít něco dobrého na tom docela depresivním snu. A i když teda Anki ho stále měl celkem za burana, no aspoň to byl celkem milý buran. A to se počítá ne? Jo Ankimu se líbilo, když ho někdo chválil. I takto nepřímo... Ancunin chvilku přemýšlel, zda nevyužije Roihovi nabídky, něco více se dozvědět o chodu Přízračných. Přece jenom se sm nabídl a tak vyptávání by nebylo divné. Ale stále se necítil úplně fit po těch výparech z jeskyně. Ještě by mohl "uklouznou slovy" a to úplně nechtěl. A tak se rozhodl nechat vyzpovídání Roiha na jindy

Ancunin začal celkem zoufale hledat, že čí že je to děcko. No aspoň nezačalo vyřvávat na celé okolí, že mu bylo ublíženo. Né tady malému se evidentně líbilo lítat. No škoda, že teda neměl křídla.
"Kde máš rodiče?" zeptal celkem naléhavě, i když měl pocit, že odpověď nedostane. Rychle přitom natáhl tlapku před sebe, aby mohl tu malou kouli chlupů s velmi ostrými jehlami místo zubů, zastavit, než se přiblíží ještě blíže k němu. On by si klidně hrál, jenže jenom kdyby mu to dovolili rodiče. Přece jenom byl tu nový, jen hvězdy ví zda by se jím to líbilo. A navíc byli na svatbě. To nebyla zrovna ideální chvíle na to, aby dováděli. Každopádně se připravoval na to, že kousanec do tlapky dostane.

Ancunin byl stále moc mimo z toho divokého snu a pravděpodobně i z těch jeskynních výparu, aby si všiml, že Roihu předtím než přišel z ceremoniálu, tak nějak pochrupoval. Měl štěstí. Kdyby totiž byl plně při smyslech, tak by si to schválně zapamatoval, aby to někdo mohl použít jako blackmail. Anebo jenom aby o mohl popíchnout v případě, že to bude potřeba. No Roihu byl ale zatím co se týče tohodle v bezpečí. Teda kromě faktu, že přišel pozdě. To holt už Ankimu zůstane v paměti
"No sen byl rozhodně hodně abstraktní. " začal nějak neutrálně, aby rovnou nevrhnul se na fakt na to, že mu ve snu zhasly hvězdy. I když jen na chvilku. Roihu vypadal jako typ vlka, co se hnedka chytne toho začátku a nenechá ho pomalu ani dopovědět zbytek. Takže hodlal to hezky všechno vyklopit co nejrychleji, aby ho nemohl přerušit. A taky aby to měl sakra co nejrychleji za sebou. Rád dělal v mysli rozbory ostatních. Ale nechtěl dávat podměty, aby někdo dělal to samé s ním
"Vznášel jsem se mezi hvězdami, ale nemohl jsme se k nim priblížit. Pak zhasli a já začal padat. Než se ale ze mě stala placka, tak nakonec jsme těsně nad zemí zastavil. Uviděl jsme nějakou svítící rostlinu, když jsme se jí lehce dotknul, tak zase začali hvězdy zářit vydrmolil nakonec jedním dechem, aby nedal prostor k tomu, aby mohl být přerušen. Pak se jen otazně podíval na trojbarevného, že co teďka.

Ancunin evidentně vlčici popudil, ale né natolik, aby ho za to sežrala na místě. Přece jenom zmařil její záměr se dozvědět něco více. A Ankiho by taky popudil, kdyby mu někdo mařil jeho plány. A upřímně kdyby byl nějaký vysoko postavený vlk v důležité smečce, tak by to dal i více najevo. Jenže tohle byl Nihil, takže nejspíše i toto chování modré vlčice bylo celkem dosti neurvalé. Ale co o tom mohl tušit. Znal jenom zvěsti a povídačky. ¨
"Velice se se omlouvám Lady, za to že jsme vás neoslovoval, tak jak se přísluší vašemu postavení." snažil se mazat vlčici med kolem huby. Nebo spíše teda se snažil uhladit tuhle hodně krabatou konverzaci doufající, že co nejdříve skončí. Vážně chtěl co nejdříve za panovnicí dát ji tenhle kus klády a zmizet odsud. Čím kratší dobu bude na území smečky v době takovéhle nouze, tím lépe. I když byli s jeho snad budoucí smečkou spojenci
"Ne a delší dobu jsme nikoho nepotkal." odpověděl jí a přidal, že pokud hledá nějakou konkrétní nemoc, tak ji fakt nemůže mít. Teda dosti pravděpodobně. Jasně mohl podchladnout, ale vzhledem k tomu, že dosti dlouho cestoval naprosto sám, tak skrytým přenašečem nemohl být. To byl nejspíše už měl nějaké příznaky. Snad to uklidní vlčici a fakt vyrazí předat vzkaz

Ancunin byl tady z Roiha vedle jak ta jedle. Fakt nechápal jeho zvláštní mluvu. Né že by jí nerozuměl, dokázal si odvodit co jednotlivé slangové výrazy znamenají. Zvláště když v časech, jako teďka, kdy jich nepoužil tolik. Jen úplně nepobíral, proč se jeden rozhodne mluvit tímto způsobem. Jeden pak zněl trochu jak neandrtálec. Ale co se dalo dělat. Né všichni měli holt tendence zveličovat a mluvit až moc květnatě jako tady Ancunin, No ukecaní byli oba ale stejně. Jenom Anki měl moc nervy, aby to bylo poznat.
"Dobrá tedy. Vrátím se tedy až nad ránem a řeknu vám, o čem se mi zdálo." stejně jako Roihu něco zakvákal, protože mu bylo blbé nijak na něho neragovat. Zvláště když to byl někdo ukecaný jako trojbarevňák. Kdyby to byl Sarik tak mu kývne a pa. Jenže Roihu vypadal jako někdo kdo rád tlachá. Třeba nějak přežije tu jeho hatlamatilku a zkusí se ho zeptat na pár věcí ohledně smečky. Nezdál se být vlkem, co by šetřil slovy
Ancunin tedy vešel do pověstné fetovací jeskyně. No rozhodně musel uznat, že to bylo impresivni místo. Prostorná jeskyně plná zajímavých útvarů, Rozhodně měla atmosféru a možná i proto měla takové spojení s hvězdami a s určitým mystičnem. Anki úplně nevěřil na osud. Takže netušil co očekávat od snu, který se mu má zdá. Upřímně lehce začínal uvažovat, zda se mu bude vůbec něco zdát. No to se ještě uvidí. Každopádně v jeskyni stále byly cítit stopy zimy. Přece jenom ležela velice severně a obecně v jeskyních byla větší zima než venku že jo. Takže se schoulil do klubíčka, aby mu nebyla zima a ulehl tedy ke spánku
Na sen nemusel čekat dlouho. Přišel prakticky hnedka jen co složil hlavu na zem. Možná fakt byla jeskyně magická, přece jenom vlci magii měli. Anebo tu byli fakt fajn výpary nebo něco podobného. Každopádně se Ancunin objevil ve vzduchu obklopen spousty hvězd. Kupodivu ani nezpanikařil i když se vznášel ve vzduchu mnoho mnoho metrů nad zemí. Výjev se mu celkově líbil, přece jenom se prakticky vznášel mezi svými předky. Anki se pokusil nějak doletět k jedné z hvězd, té nejblíže k němu. Problém ani nebyl takový, že by se neuměl pohybovat. Stále to byl sen a tak nějak podvědomě chápal zákonitosti této reality. Každopádně byl problém byl v tom, že hvězda před ním uhla. Anki to zkusil ještě jednou a teďka pomalu. Třeba na to šel moc hrrr. I když moc se mu nechtělo zpomalovat. Nevěděl proč, ale prostě se k nim musel dostat. Jenže jen co zas přiblížil žhavá svítivá koule uhla. Tak zkusil jinou. A ta uhla taky. To začalo Ancunina pěkně frustrovat. Jenže naštvaný nezůstal dlouho. Protože najednou všechny hvězdy zhasli a on najednou začal padat. A že to byl sakra sešup.Anki během pár minut dokonce začal vidět zem a i když chtěl zavřít oči, tak nemohl. Logika snů…. Než však se stihl stát palačinkou se smetanou, tak najednou zastavil těsně nad zemí. Pak z ničeho nic lehounce se na ni i dostal. Dlouho jenom ležel ve tmě noci bez hvězd. Když v tom začali svítit bílé tečky tentokrát na zemi. Ancuninovi se nějak podařilo vstát a s roztřesenýma nohama a s takvou stabilitou jakou měl právě narozený kolouch se vydal k jedinému zdroji světla. A když k němu došel… No zjistil, že to je docela obyčejně vypadající kytka co prostě jen zářila. Ancunin měl tendenci ji utrhnout jen proto aby byla jeho. Ale když se už už natahoval, že i vezme do zubů, tak si to rozmyslel. Místo toho zvedl hlavu a jen se jemně ji dotkl tlapkou. A najednou hvězdy zase zářili
Ancunin se najendou probudil. No rozhodl se že tohle asi byl špatný trip. No a teďka jak to má sakra sesumarizovat tomu Roihovi, aby to nějak pochopil. Protože trojbarevný nevypadal jako někdo, kdo rozuměl metaforám. I když teda Anki taky totálně netušil, co za šílenost se mu to sakra zdálo. no každopádně doufal, že to že mu ve snu zhasli hvezdy neznamená vyhazov. Přece jenom zase pak začli svítit.
Ancunin teda tak nějak malátně vylezl z jeskyně a vypadající jako kočka, co někdo vyrušil ze spánku, se posadil vedle jeho hlídače. Chvilku jen čuměl do blba. Polemizoval, jak přesně říct svůj sen. Radši nechtěl lhát. Přece jenom, co když měli nějakého vlka, co zvládl číst sny nebo něco podobného. No pokud někdo ale s němi měl manipulovat a připravil mu tento sen. No….. Řekněme, že až nebude úplný pleb, tak si to s ním vyříká

majdalenka x Lesley

Ancunin nijak nereagoval na lehké popíchnutí od mordé vlčice. Jakože když znal kontext, teda minimálně od určité míry, tak mu to holt zas tolik zvláštní nepřipadalo. Přece jenom i sám Sarik mu odůvodnil, proč se posílá se vláčet přes celý Norest. Ale holt pro ostatní dělal ze sebe blázna. Co se dalo dělat. Anki nikdy neměl moc problém krotit svoje pocity, takže se mu to nyní náramně šiklo,
Určitě mu vyřídím váš podrav." řekl jednoduše a lehce se musel zastavit, aby nepřipadl slovo vřelý. Protože i když byla modrá více v klidu než na začátku, tak stále k vřelosti měla daleko. Jeden by to mohl vzít jako sarkazmus a to fakt nechtěl riskovat, když tu dřepěl na cizím územím. Každopádně si bude muset zjistit jméno okřídleno vlčky vzhledem k tomu, že neměla potřebu se představit. A Anki radši nehodlal vyzvídat, kdyby na to byla háklivá a navíc to mohl brát jako další chalange, než konečně se stane součástí smečky. Každopádně pokud ho opravdu zavede k panovnici tak hodlal rozhodně pozdrav vyřídit. No pokud si to na poslední chvíli rozmyslí... No tak on možná zapomene, že nějaké pozdravy má vyřídit. Upsí.
Ah ah ah! Velice se omluvám, ale tento vzkaz mám osobně předat panovnici. Je pro její oči" řekl co nejvíce mile a s úsměvem zatímco přidupl najednou se vznášející lůru od stromu. Ordo sice se nezminoval o tom, že je to opravdu pouze pro oči Voltaire, ale Anki nehodlal nic riskovat. I když teda nyní možná popudil vlčici před ním. No bude muset doufat, že bude logická a prostě ho zavede. I kdyby to mělo být v doprovodu dalších deseti vlků. Ať si sama panovnice rozhodne, tak moc veřejně známý bude obsah tohoto vzakzu

To že Ancunin zatím nebyl sežrán bral jako docela velkou výhru vzhledem k tomu jak stále obezřetná až útočná vlčice byla. No snad to tak i zůstane. I když teda vypadalo, že okřídlená vlčice začínala torchu ztrácet její nabroušenost. Možná to fakt byla jenom prvotní nedůvěra v téhle dosti těžké a nepříjemné době. Jeden pak měl právo býti trochu více na hraně, nebo snad ne? Samozřejmě by si mohli vybrat jiný cíl než tady Ankiho ale co se dalo dělat. To on lezl cizím do zelí, i když k tomu měl sakra důvod. A upřímně asi by taky blbě koukal na někoho, kdo přinesl kus stromu, kdyby neuměl číst nebo netušil co to znamená. Musel fakt vypadat jak blázen. Minimálně trochu
"Toto je součástí mého přijetí do oné smečky. Výzva, kterou musím podstoupit aby dokázal, zda jsme hoden." hezky rozvedl, protože po Sarikovi prakticky s nikým jiným nemluvil a on by rád zase chvilku tlachal. Dokud mu teda modrá vlčicice nenaznačí, že by měl laskavě držet hubu. Navíc takhle jenom potvrdí, že fakt potřebuje ten vzkaz předat. Však nezkazí někomu šanci na smečku, ne?
"Pokud myslíte Timothéého tak ano. Mé jméno je Ancunin Estrela do norte. Těší me rozhodl potvrdit její domněnku doufajíc, že to třeba urychlí proces. To že je celkem vzdálenější - i když teda stále bratranci, lehce zapomněl opomenout. Samozřejmě uklonil lehce hlavou na pozdrav.

Ancunin byl upřímně myšlenkami úplně mimo. Tak nějak se zvládl totálně odprostit od dění okolo a koumal někam do blba (anebo možná na blba). Takže opravdu jeho ocas byl velice nechráněn a vůbec si nevšiml, že se kolem něho motá nějaké to malé zatím roztomile vypadající štěně. No moc dlouho roztomilé teda nebylo. Vzhledem k tomu, jak moc mimo Anki byl, tak to pro něho byl sakra šok. Však kdo by sakra útočil v srdci smečky a ke všemu na takto velké shromáždění jako byla svatba? Takže vyskočil tak půl metru s vyjeknutím do vzduchu a tím odmrštil "chudáka" Dannyho. Kromě toho popustil na chvilku uzdu magii, takže nějaký chudák právě asi spatřil svoji vysvěnou polovičku. Teda min co se týče vzhledu. Anki se ale rychle vzpamatoval a rychle běžel za děckem, aby jasně dal najevo, že to byla nehoda. Aby ho náhodou mamá nebo papá tady šmejda nepřišel sežrat.¨
"Proč jsi to sakra udělal? Jsi v pohodě? zeptal se celkem starostlivě. Tady loupěžník měl sakra štěstí, že to byl ještě roztomilí vlček. Jinak by mu to asi Anki dal vypít. Takhle ho donutit se ztrapnit na první velké sešlosti. No nádhera

Ancunin fakt nebyl nadšen vzhledem k tomu, jaký křížový výslech tu byl prováděn. Jako byl připraven na určitý výslech, jenže tohle už hodně bylo na pomezí. Upřímně tohle spíše čekal od vůdce smečky při oficiálním připojení se do smeky. Né od sice matriarchy Estrel ale stále né od nejvýše postaveného vlka. Nevěděl přesně, jaký post měla. Tipoval, že vysoko. Jenže upřímně on takovéhle až hodně vlezlé vyptávání fakt hodlal trpět jenom pokud nebylo možné jinak. A Ankimu celkem docházela trpělivost. No každopádně zbytek estrel mu rozhodně připadal přátelští. Zatnul tedy tuby a zkusil to nějak vydržet. Fakt ale doufal, že to bude rychlé. No aspoň se zatím jeho rozčilení nijak nepodepsalo na jeho hlasu nebo postoji. Zatím....
"Byl jsme vychován jako jakákoliv jiný člen Estrel. Takže asi si dokážete zhruba představit, čím zběžně se dokážu uplatnit. Ale každopádně kromě toho mám určité nadání pro získávání informací. I má magie k tomu mi lehce pomáhá. I když jeden by si myslel, že na takové otázky teda bude odpovídat spíše velitely smečky..." neodpustil si nakonec to lehké pošťouchnutí, čímž jenom potvrdil jeho sklony k jízlivost, když mu něco nešlo úplně dle plánu. No snad to paní Ryumee moc nevezme k srdčíku. Ale přece jenom logicky jeden nenchce vykvákat všechny věci o sobě random vlkovi i když je smečky. Jasně aby smečka fungovala museli se vlci navzájem znát ale přece jenom poznat se takovýmto jednostranným vyptáváním nebyl nejlepší způsob....¨
"Tak tedy dobrá. Dokážu vzít na sebe podobu vysněného partnera vlka, kteého si zamanu. Má to samozřejmě své omezení a je to jenom iluze. Ale stále prakticky zvládlu změnit svou podobu na několik hodin rozhodl se radši spíše slovně popsat, jaké je jeho v eso v rukávu, když teda musel. Přece jenom tohle bylo něco osobního a né všichni vlci byli připraveni být konfrontování svými vlastními kolikrát tajnými touhami. Přece jednalo se jenom o fyzickou přitažlivost. Takže Ancunin na sebe nemusel vzít podobu jejího partnera, pokud by magii použil. Nechal tedy na ní, zda chce magii nechat přímo předvést. I když teda doufal, že nebude muset.