Príspevky užívateľa

Ancunin byl celkem jist, že ho předci v hvězdách pravděpodobně nenávidí vzhledem k tomu, jakou smůlu měl celý život. Jenže poslední dobou se to zlepšilo, teda až do této chvíle. Nejenže teda zmokl a musel sundat plášť ale ke všemu se někdo objevil. A né tak někdo random, ale z příchozí vlčky se nakonec vyklubal člen Azyrynu. No asi to mohlo být horší. Jasně mezi smečkami byly velmi napjaté vztahy, ale tak snad se nepokusí se hnedka na navzájem sežrat. Nebo teda ona jeho. Anki sice se uměl bránit ale věděl, že boj jeho není jeho nejsilnější stránkou. On by se hnedka po jejím krku nehnal
"Ach samozřejmě. Já bych hnedka nešel po krku někomu, kdo se taky musel schovat před tímto pekelným počasím. No teda asi existují vyjímky, ale vy mezi ně samozřejmě nepatříte" spustil tu svoji až otravnou květnatou řeč. Začal vždycky tím a když to vypadalo, že dostane do tlamy, tak ji pak kdyžtak zavřel. Ale vlčice se nezdála úplně jako "tajemný, zadumaný" typ. Ale co třeba překvapí
"Myslím, že ta bouřka je právě nad námi." dodal, když zahřmělo a sice nevydal při hromu žádný zvuk, na rozdíl od květované, tak sebou stále trhnul.
"Ten hrom byl sakra chvilku po blesku." dodal, když odpočítal další interval. Doufal, že ji rozkecá. Více tlachání méně vytrhávání hrdel nebo podobné věci, při kterých se jeden zamaže

Ancunin uslyšel tichoulinké kroky, které se k němu blížili. Cítil, že je to někdo ze smečky, tak vyloučil, že by se tu někdo plížil za účelem získat nějaké informace nekalým způsobem. Teda samozřejmě kdyby to dělal Anki tak by to nekalé nebylo. Takže pokud to zas nebyl Dany připraven sežrat jeho ocas nebo se o to pokusit, tak spíše šel k němu někdo menší. Ancunin chvilku přemýšlel, zda prostě nebude pokračovat ve svém původním plánů. Teoreticky by to bylo více produktivní. Ale na druhou stranu bylo potřeba utužovat vztahy mezi členy smečky
"Zdravím" zavolal celkem z dálky na mladou vlčku, jen co se objevila. Dle vzhledu to bylo další Roihovo potomstvo. No snad aspoň u téhle si nebude muset hlídat ocas
"Na obchůzce jako správný, zodpovědný člen smečky Přízračných ?" zeptal se s úsměvem, když došel o něco blíže. Stále měl ale dosti velkou mezeru mezi nima. Nechtěl nějak lézt do jejího prostoru. Vlčka sice už nebyla úplně malé škvrně ale dospělý vlk taky nebyla. Tak snad ji nijak neurazil tím jak formuloval větu

Ancunin sice věděl, že Danny už nebyl žádné malé škvrně, ale i tak ho překvapil komentář ohledně toho, jak nejbližší mrak vypadá. Většina vlků přece jenom byla docela citlivá ohledně téma smrti a zvláště pak kolem mladších ročníků čistila od toho tématu svoji mluvu. I když sakra museli zabíjet, aby mohli přežít. Nebyli koně aby se mohli pást na trávě. Ale tak nějak nepoužívali slova zabil svoji kořist ale ulovil svůj oběd. No Daněk evidentně neměl tenhle filtr. Dobré vědět.
"A tenhle vypadá strom, který spadl po tom, co ho zasáhl blesk." ukázal pro změnu na jiný mrak a tak jak měl ve zvyku zas doplnil totálně nepotřebné informace, aby nebylo ticho, Navíc chtěl vidět, jak bude Danny reagovat, když taky udělá svůj komentář "edgy"
"Existují smečky, které v mracích hledají znamení, tak jako my je hledáme ve hvězdách." nadhodil ještě, aby věděl, zda uplatí již velmi velké štěně i něčím více pro dospěláky, než nějakou hrou na procvičení boje. A taky upřímně rád se chvástal informacemi, co kde získal, když pořádně neměli žádnou váhu.

Ancunin nechal jako první vstoupit tedy Ryumee do vody. Z částí protože chtěl jí prokázat respekt a jako matriarcha by měla vést celou ceremonii, ale také protože z toho celého byl nervózní. Koutkem oka zahlédl, jak se Guláš přiblížil k moři. Takže tím spíše byl přesvědčen, že bude následovat ve stopách matky. Anki tady došel na okraj, kde začínalo moře. A zaváhal. Byla to opravdu jen vteřina, ale stále tam byla. Bylo to sakra dlouho, co mohl dělat rituály rodiny. Nakonec zatnul zuby a následoval Ryu do vody. Nohy se mu bořili do mokrého písku a jemu se zrychlil dech. Byl to divný pocit. Úplně zapomněla jaké to je být součástí rodu jinak než jenom fancy jménem za jeho vlastním. Byl tak lehce v tranzu, že jen napůl vnímal, jak Ryumee zopakovala její přísahu.
Já Ancunin Estrela do Norte se odevzdáv ám dávné přísaze. Slibuji, že se nikdy nenechám zastrašit temnotou. Vždy prokáži milost těm, kteří si ji zaslouží v tu chvíli s emu lehce zasekl hlas v hrdle. Skončil u části přísahy, o jejíž značku přišel. U části přísahy, která ho dostala na několik let, tam kam ho dostala. Do temného místa, ze kterého si odnesl pár následků, ze kterých se ještě nedokázal plně vyhrabat. To že byl s členy rodu zase a byl součástí smečky dosti pomohlo. Ale musel na tom ještě zamakat. A jasně uvědomoval si, že to že jednou za svou milost zaplatil neznamenalo, že za ní má zanevřít. Ale i tak tahle část mu zanechala pachuť v tlamě
Nikdy nedovolím, aby zbrklost, hloupost anebo lži zatemnili moji mysl. Přísahám, že budu čestný ke svým blízkým a ochráním ty, kteří budou o moji pomoc stát. Že se nikdy neobrátím zády ke své rodině, protože já jsem Ancunin z rodu Estrela do Norte. Hvězdy mi udávají směr, Hvězdy zářily při mém narození a budou zářit při mé smrti pokračoval rychle dála, aby jeho mysl neběhala někam kam neměla. Když s ceremonií skončil střetl se pohledem s Ryu

Ancunin se stejně jako zbytek smečky tedy shromáždil kolem Půlnoční studánky. Tohle od svatby bylo jeho první pořádné shromáždění vlastně. Už se cítil ve smečce mnohem jistěji, i když byl stále na nějnižší příčce ve smečce což ho štvalo i znervóňovalo. Takže tentokrát se posadil více do středu smečky a postávání na okraji přenechal tentokrát Finnovi. I když rozhodně neznal tolik vlků tak dobře, jak by chtěl, tak už neměl takovou potřebu se mít kolem nich na pozoru., Teda ocas si stále radši nechal blízko u těla. Co kdyby tu někde blízko byl Danny s jeho záluskem na nechráněné ocasy. Jen ať si najde radši nějakou jinou oběť. On už podruhé takovou chybu neudělá.
No jen co začal Sarikův projev, tak věděl že něco je "špatně". I když možná špatně je blbé popisné slovo. Spíše že určitě dojde k nějaké větší změně. Nikdo nemluví takto melancholicky a o minulosti bez toho aby nenastala nějaké změna. Velice prediktivní ale velice účinné. Kolečka začala v Ankiho hlavě pracovat na plné otáčky. Měl určité předpoklady, co by se mohlo dít, přece jenom Sarik mluvil o svém začátku a upřímně nebyl nejmladší.....
Well tak to odhadl správě. Teda minimálně část. Acunin sice netušil, jak přesně se předávají zdejší zdejší nejvyšší pozice, ale už se žil se smečkou natolik, že to dokázal odhadnout. Co ale nečekal bylo obdržení těch náhrdelníků. Další připomínka mimo smečkovým vlkům si to rozmyslet, než se s ním pustí do křížku. A navíc ho lehce zahřálo u srdíčka, že je brán jako člen komunity. I když stále byl ve fázi, že si to úplně nechtěl připustit. Každopádně poděkoval vlkovi, který mu přívěšek předal.
To že Ryumee se stala novým ordem ho ani nepřekvapilo. Upřímně se proto rozhodně hodila. Měla spoustu vlastností, které se hodili pro vůdce a navíc i zkušenosti s organizováním velkého počtu vlků. Ancunin neměl problém jí tyto hodnoty připsat a tak jí přijmout jako nového vůdce. Navíc stále byl pyšný, že právě člen jeho rodu se stal novým ordem. Nenalhával si, že by díky tomu dostal nějaké zvláštní lepší zacházení. Ale i tak byl rozhodně s novým vůdcem spokojen
"Jste v pořádku?" zeptal se Finna, když si všiml že Finn začínal panikařit. No asi né všichni byli spokojení s touto změnou,. Jasně vlak neznal ale i tak mu bylo blbé se nezeptat. A kdo ví, třeba díky tomu dostane nějaké plusové body. u smečky i u samotného vlka. I když v koutku duše chtěl i chtěl modrému vlkovi pomoci, protože to byl stále člen smečky

Ancunin byl nervózní. To byl asi jeden způsob jak popsat jeho klubíčko pocitů, co nyní v sobě cítil. Rozhodně to nebyla jediná emoce, co není pociťoval, přidala se k tomu nedočkavost, hrdost ale upřímně také strach. A pár emocí, které úplně neuměl popsat. Tohle bylo totiž poprvé po hoooodně dlouhé době, co zase bude moci projít rituálem. A poprvé co jím projde s vlky, co se odnožili od původního rodu a je v jejich režii. Navíc bylo sakra divné, že i když se zúčastnilo celkem dosti vlků, tak přímo rituál provádět budou jenom dva. On a matriarcha rodu což bylo sakra málo, takže dost oči bude i na něm. Což bylo pro Ancunina celkem traumatizucií. Jasně v jiné situaci by si pozornost užival. Jenže zatím nikdo, kromě Ryumee ,neviděl jeho znetvořené jizvy. A to bylo něco za co se sakra styděl, i když to nebyla jeho vina. Nu což většina stejně neměla značky, takže teoreticky neměla právo mít žádné kecy. Jasně Guláš byl moc mladý, ale zbytek buď se rozhodl je nedostat nebo byli přiženění. To ho sice moc neuklidnilo, ale nějak se snažil sám sebe uchlácholit.
Když došli na pláž, tak znejistěl ještě více. Přece jenom si musel sundat plášť a dát ho někomu do úschovy, aby ho neodfoukl vítr. Rozhodl se tedy pomalu z něho vysoukat, aby otázku ohledně komu ho má dát, trošičku oddálil. Když byl plášť dole, tak znovu nasadil svůj bezstarostný úsměv a rozhodl se na sebe nedat najevo, jak moc měl nervy v kýblu.
"Pohlídáš mi ho prosím?" zeptal se nakonec Timtohéého, protože byl upřímně nejblíže. Původně se chtěl zeptat Guláše, ale ten asi měl v úmyslu intenzivně věnovat pozorování rituálu, protože možná ho bude brzo čekat. Pak se vydal postavit vedle Ryumee a čekal, až zahájí pořádně rituál

Ancunin schválně dal hlavu stranu, když byla jeho otázka odignorována stejně jako jeho výzva ke hře. Načež ho pak překvapila jeho vlastní otázka. Však ho právě vyzval určitou mírou ke hře. I když pravděpodobně to asi neobsahovalo jeho nejvíce oblíbenou činnost. Žraní ocasů nic netušících vlků. Však ale mohl si do Ankiho ocasu zakousnout. Jen proto musel něco udělat. I když možná ho bavila hlavně ta část, že překvapil někoho.
"Ale ano. I když asi každý máme trošičku jinou představu pod tím, co bereme jako zábavu." odpověděl mu a sedl si na zadek, aby nevypadal jako úplný klaun, když se Daněk rozhodl nezúčastnit se jeho hry. No což třeba vymyslí jinou zábavu. Když po ní tak Danny toužil
"Já například rád pozoruji mraky a tak. Přemýšlím, co mi připomínají. To je jedna z věcí, při které rád relaxuji." rozhodl se podat jednu z nevinných jeho oblíbených aktivit. Úplně nemusel malém kidovi vyklábosit, že ho baví tahat z vlků informace a pak je vidět se sebou šít, když je použije proti nim.

Ancunin odpočíval v srdci smečky. Už konečně si zvykl na ten luxus, mít celkem jisté místo v nějaké skupině vlků a tak toho hezky využíval. Když ještě cestoval sám, tak si vlastně nikdy pořádně neodpočinul. Vždycky byl byl napůl v pozoru a to i v době kdy spal. Přece jenom nebyl s ním nikdo, kdo by mul kryl záda. A to se rozhodně podepsalo na jeho spánkovém režimu a tím i na jeho věčné unavenosti, což ho občas dělalo méně okouzlujícím, než by si přál. Ale co jistota, že ho nikdo ve spánku nesežere dokázala udělat. Nyní nespal po malých dávkách ale hezky do syta. A hnedka pak měl celkem i "chariátativní náladu"! Protože upřímně jen co si odpočine hodlal si najít něco na práci, aby nebyl těžká váha pro smečku. Jasně dělal to i částečně proto, aby konečně vylezl postu prostého pleba někam výše. Už ho lehce rozčivalo, jak dlouho zůstával sigmou. Ale co se dalo dělat. Však on se jednoho dne pořádně prokáže,
A tak se rozhodl zvednout a protáhnout si záda. Připraven dojít získat nějaké informace nebo něco podobného.

Ancunin rozhodně souhlasil se spoustou věcí, co Guláš řekl. Jasně před pár lety by tomu tak pravděpodobně nebylo. Jasně už když podmínky v bývalé smečce donutili odejít jeho bratra Nefeli, tak lehce si říkal, zda to musí být tak drsné. Ale dokud se on nedostal do problémů, tak moc nehleděl na to jak moc nepřístupné pro některé vlky podmínky jsou. Jemu tehdy nepřekáželi, tak se jich nechtěl nějak zbavit. Moc práce a ještě by to znamenalo dát se do křížku se stařešinami. A to nechtěl. Anki si nenalhával, že tohle není velice sebestřední.... No ale nyní byl rád, že určité reformy proběhli. Jinak by nebyl přijat ani tady.
"Já věřím a vím, kolik toho tady udělali a mají díky tomu můj respekt. Jenom odpovídám na tvou otázku. Ve původní domovině rozhodně nebyli obdivováni. Ale tady jeden zmíní jenom náš rod a hnedka si jeden rozmyslí, zda ten ocas utrhnout potřebuje. A nebudu lhát jejich reformy mi taky připadají správné." rozhodl se ho o tom ubezpečit že tady Alopého a Aaraovose respektuje. Přece jenom udělali mu život zde mnohem lepší. A přidal, že i on shledává, že byl dobrý nápad trochu upravit pravidla..... I když ještě nedodal, že je to hlavně kvůli tomu, že tu díky nim může být a užívat si ochrany, co mu poskytují.
"Proč ne? Věřím, že by ji to potěšilo. Dle mého názoru, by rodiče měli směřovat k tomu, aby jejich potomci na ně mohli být hrdí. Teda pokud jejich děti nejsou úplní pitomci s žádným morálním kompasem nebo hodnotami. zeptal se celkem zmateně. Zatím se moc nehrabal ve vztazích, co tady estrely měli. Což bylo pro něj neobvyklé. Jasně věděl nějaké ty základy, ale přišlo mu neslušné se tolik v tom hrabat, pokud mu to přímo neřeknou. Nechtěl nějak využívat informace o nich proti nim. Takže netušil, zda je nějaké napětí mezi matriarchou a jejím synem....
"Ehm zkus najít nějakou lianu nebo něco???!??! řekl a hlas mu vyskočil o oktávu výš, jak začínal panikařit. Zatím se udržel, aby zůstal na místě a nemáchal nohama sem tam. Jenže pomalu ale jistě klesal hlouběji a hlouběji. Proč ho sakra před tímto místem nikdo nevaroval???

Ancunin byl stále lehce ve fázy, kdy se snažil prošmejdit všechny zákoutí, které se na území Přízračných nachází. Jasně už nějakou dobu pobýval v této pro něj stále nové smečce a spoustu toho již prošel. Avšak opravdu nemohl říci, že má všechno prozkoumané tak moc, jak by chtěl. Vážně chtěl si vrýt do paměti, jak přesně co kde vypadá. Do budoucna pro jistotu. Kdyby náhodou bylo potřeba se někde hromadně schovat, nebo kdyby on sám potřeboval vyhledat nějaké osamocené místo, kde si chvilku může od všeho oddychnout. Každopádně byl mnohem více napozoru, než onehdá na svatbě. Takže tentokrát slyšel, jak se k němu Daněk blíží. A tak tentokrát se rezavému vlkovi nepodařilo ukořistit jeho ocas.
"Neříkal tvůj taťka něco o tom, že se ocasy cizích nežerou?" zeptal se ho s úsměvem po tom, co elegantně uskočil, tak Danny skončil hezky s prázdnou. Schválně provokativně přitom svým huňatým ocasem zamával. Rád pošťuchoval až byl škodolibý, když věděl, že si to může dovolit. Přece jenom Danny si to snad nevezme jako urážku.
"Zapracuj na tvém tichém našlapováním. Slyšel jsme tě." dodal a rozkročil se, jako kdyby ho vyzýval, ať zkusí znovu ulovit jeho ocas.

Ancunin se po nějaké době zase ztratil z území Přízračných. Od té doby co se k nim přidal, tak se upřímně ještě neodešel z teritoria. Chtěl nejdříve hezky prozkoumat svůj nový domov, než zase vyrazí mimo. Ale po nějaké době potřeboval už zase změnit trochu prostředí a tak překročil zase hranice na území mimo smečku. A i se vrátil směrem k místu, kde přebýval před přidáním se do jeho nové smečky. Anki nijak tentokrát nespěchal. Jasně v jeho hlavě stále plánoval a spřádal intriky. I když teďka už pro dobro smečky. Ale i na sebe nezapomněl samozřejmě. Ale v tuto chvíli zatím si jen chtěl protáhnout nohy
Ze zamyšlení ho vytrhla kapka vody. Ancunin tedy zaklonil hlavu, aby zjistil, že obloha je celá černá a ptáci se letí někam schovat.
"Do prde.... le" zanadával si, protože tu nikdo nebyl. Kdyby tu byla jeho mamka, tak by mu pěkně vymáchala tlamu. No ještě že tu nebyla. Každopádně začalo pěkně silně pršet- A Ancunin nebyl velký nadšenec vody. takže následoval ptáky doufající, že jejich schovka bude přístupné io pro něj. A taky že byla. Rychle "vletěl" do jeskyně, i když už byl dost promoklý. No minimálně jeho plášť aspoň trochu zachránil jeho srst na hřbetu. Jenže byl promáčený. Anki si zabrblal ale nakonec se rozhodl plášť sundat. I když se mu sakra nechtělo. Ale byla to tal lepší, než ho nechat mokrý na sobě

Ancunin byl spokojen, že teda dostal omluvu. Upřímně být výše, tak by ji i požadoval, ale malý pán si nemůže úplně vyskakovat, že jo. Každopádně byl rád, že to nevyeskalovala v nějaké velké drama. Upřímně nechtěl se takto brzo do nějakého dostat. Takže jeho potřeba vyhnout se dramatu, byla hlavně pro jeho vlastní dobro. I když teda v koutku duše nechtěl pokazit Timothému a tedy do určité míry i Harimu jejich svatbu. Přece jenom místní léčitel byl rodina a taky mu pomohl se dostat do smečky. Do určité míry. Minimálně o něm řekl zbytku rodu a veliteli...
"Omluva samozřejmě přijata. No jo malý mají toho dost co objevovat." řekl jednoduše na omluvu a lehce přitom sklonil hlavu. I když by si ji přál možná řečenou o něco slušněji, tak darovanému koni na zuby koukat nebude. Navíc evidentně týpek před ním měl jen sakra divnou mluvu
"A možná když to tady tatínek dovolí, tak si můžeme spolu zahrát někdy později?" navrhl nakonec aby neudělal tak špatný dojem tady na Dannyho. Přece jenom štěňata byla budoucnost. A jeden dělal dobře, když si dělal plusové body už za mlada. Přece jenom se dost často stále počítali v budoucnosti a hlavně se mnohem snáze dělali že jo. A upřímně rád si hrál s vlčaty. I když rád sám sobě říkal, že ne. Že to dělá jen pro budoucí výhody. I když teda sám nechápal proč

Ancunin nehodlal polevit v "chránění" této "psotvátné" kůry, i když mu bylo řečeno má oprávnění vyřizovat i důležité smečkové záležitosti. Nemyslel si, že by mu kecala ohledně její pravomoci ale úkol zněl jasně. Předat to panovnici. Nic mu nebylo řečeno ohledně toho, že to stačí dát nějakému vysoko pověřenému vlkovi. Takže nehodlal zbytečně riskovat nesplnění jeho přijímacího ceremoniálu kvůli nějaké drobnosti.
"Dobrá." odtušil po poněkud zvláštní žádosti ohledně otevření jeho tlamy. On to do jisté úrovně chápal, že jo. I když nebyl zas tolik spříznění s tou části rodu, která se zabývala bylinkami a lektvary, tak stále základní výcvik měl. I tak když otevřel tedy svou papuli, se cítil dosti divně. Navíc měl takovou chuť ji zaklapnout, jen co se modrá trošku přiblíží, aby ji vyděsil. Za to jak se s ní musel handrkovat ohledně puštění na území, i když chápal její odůvodnění. Anki byl dosti malicherný no. Ale samozřejmě to neudělal. Jen poslušně čekal, až bude prohlídnut a bude moct zavřít tlamu. Doufal, že to bude brzo. Jasně teďka mu tam žádná moucha nevletí, ale sakra nechtěl, aby ho začalo škrábat v krku.

No Ancunin se brzy dozvěděl, kdo je tatínkem tady nezbedného. rezavého chlapce. Sice se úplně zas tolik nevyznal v tom, kdo je kdo ve smečce. Členem byl opravdu jenom chvilku. Ale tušil, že jeho jméno je Roihu. Ale to bylo všechno, co o trojbarevném věděl. Což bylo dost malé vzhledem k tomu, že ani netušil že on je otcem jediných štěňat ve smečce. Anki v duchu zanadával. že byl takto málo informovaný. To bude muset co nejdříve napravit....
"Ach váš syn si z mého ocasu udělal kousátko, což bylo trochu neočekávané..." odpověděl s lehce nervózním úsměvem. Přece jenom vážně nechtěl být vyhozen ze smečky po takto krátké době. A navíc kvůli takové blbosti, jakože se lekl když se ho rozhodlo vlče sežrat. To přece nebyla jeho chyba!
"Ehm nemyslím si, že je úplně vhodná doba na hraní." zareagoval na malého špunta, když mu vysvětlil, proč se stal obětí jeho jako jehla ostrých zoubků. Anki by si sice asi šplhnul, kdyby kdyby pohlídal vlčata. Tipoval, že výchova nebyla úplně dovolená.Jenže tohle byla svatba a hlavně Roihu neznal Ancunina. Silně pochyboval, že by je nechal bez dozoru spolu...

Ancunin bohužel netušil jaké hororové příběhy se staly právě zde. Teda evidetně pouze jeho rodu, se totiž nějak podařilo vždycky v tomto močálu více nebo méně přitopit. Estrela štěňata jistě byla notně varována o nebezpečí místní bažiny. No jenže někdo to opomněl říci "nejnovějšímu přírůstku". Jasně Anki věděl, že je tu bažina a že v taktovém terénu si jeden musí dát opravdu pozor na to, kam šlape. Ale kdyby věděl, jak moc zdejší močál mělp chuť na nějaké to Estrela "maso" tak by sem ani nepáchl.ů zvláště, když on a voda moc kamarádi nebyli.
"Je to těžké popsat. Spoustu toho je evidentně dosti podobné jako zde. Minimálně co se týče našich tradic. Jenom no... řekněme že i za malý přešlap se tam platí mnohem více. I když kolikrát to není tvoje chyba. Pověst rodu tam má mnohem větší váhu, než život jednotlivce. I když teda samozřejmě né všichni jsou takový..." snažil se to nějak shrnout. Jasně jeho pohled byl dosti ovlivněn faktem, že by ho v lepším případě zase odtamtud vyhodili v horším udělali něco jiného kvůli něčemu, za sakra nemohl a ještě se to stalo, když dodržoval tradice. Stále byl hrdý na svůj rod, ale holt jeho náhled na původní smečku, byl lehce poskvrněn. Každopádně se tak zabral zase do myšlenek na minulost, že nevěnoval tolik pozornosti půdě pod nohama. Jen tak tak se vyhnul podezřele vypadající půdě.
"Ne. Na to jsme moc mladý. Odešli mnohem dříve, než jsme se narodil. A jak přitom pohoršili všechny. " řekl s úšklebkem. Moc dobře si pamatoval jak moc ho těmi dvěma strašili. " Uč se pořádně nebo budeš ještě větší pohoršení rodiny než Aaravos a Alop-é. Říkaval otec. Vážně chtěl ukázat, že jeho potomci jsou mnohem lepší než synové jeho bratra. " dodal ještě, aby nějak prolomil ten edgy velice vážný vzvnějšek, co teďka Guláš nosil. Jasně před ostatními takto reprezentoval velice dobře rod. Ale Anki doufal, že třeba zase uvidí záblesky toho štěně, co onehdy potkal. A taky upřímně chtěl aby ho zbytek rodu bral jako člena rodiny.
"Sakra" uniklo mi, když zničeho nic mu nešlo zvednout tlapku. I když si byl sakra jistý, že ještě před chvilkou šlapal na pevnou zem. Jakože najednou to bylo bahno nebo něco podobného. Ancunin zatím zůstával v klidu a znovu se snažil zatáhnout za tlapku, ale nic se nedělo.
"Nějaký nápad? " zeptal se lehce přiskrčeným hlasem stále se snažící zachovat klid. No ale bůhví jak dlouho mu vydží nepanikařit. I když moc dobře věděl, že panika ničím nepomůže