Príspevky užívateľa

Ancunin upřímně lehce znervózněl, když ten zelený holub se k němu přiblížil nejspíše ve snaze sebrat mu jeden z jeho šperků. Anki měl své ozdůbky velmi rád a nehodlal se jich jen tak vzdát. Možná přes jeho mrtvolu. A nebo výměnou za něco sakra sakra mocného. A silně pochyboval, že tu někdo má nějakou věc co ho naučí číst myšlenky, vzkřišovat mrtvoly nebo něco podobného.
"Koukám, asi má někde v jeho rodokmenu straku. Evidentně má rád lesklé věci. Bohužel já se velice nerad dělím" okomentoval s lehkým náznakem, že se fakt dělit nebude. Nechtěl vyhrožovat, přece jenom už nemůže dělat svoji strategii. Zkusím něco, posere se to, zdrhnu. On chtěl v Norestu zůstat a pokud možno dostat do smečky, ze které tady Hari pocházel. S tím mu fakt nepomůžou vyhrůžky
"Ach ano. Již jsme měl i štěstí nějaké z nich potkat. Nebudu popírat, že se chci přidat do smečky, ve které nyní žijou." naznačil jeho úmysl se přidat k přízračným. Třeba se nad ním smiluje a podstrč ímu mu nějaké to info o tom, jak probíhá přijímací ceremoniál nebo něco jiného

Ancunin si jednou udělal změnu a místo toho aby šmejdil oko hranic s Přízračnými, tak zase skončil na hranicích s Nihilem. Nebo v jejich blízkosti. Ano nebylo to poprvé, kdy skončil u smečky s panovní liníí, přece jenom se mu podařilo narazit na princeznu.... Ale zas tolik svých myšlenkových pochodů této skupině nevěnoval. Což asi byla chyba. Přece jenom se hodilo mít nějaké plusové bodíky i jiných smeček než u Přízračných, když tam zatím nebyl. Co kdyby se totiž jeho vstup nepodaříl? Musel přece mít plán B. Jo Anki moc dobře věděl, že spoléhat se jen na plán A nebyl dobrý nápad.
Ach zdravím" zavolal na vlka už zdálky, jen co ho zahlédl a hnedka se přiblížil. Doufal, že to bude vážně člen smečky a né nějaký prašivý tulák, jako nyní byl on sám. A taky že se na něj usmálo štěstí a byl to člen Nihilu. Jediný problém byl, že to nebyl dospělí. Ancunin moc dobře věděl, že nemá podceňovat mladé jedince. A nehodlal ani tohoto podcenit. Jenže měl tendenci na ně méně tlačit, aby z nich něco dostal. Ach jeho měkké srdíčko
Tož ale máme hnusné počasí. Hahaha . Co Vás vyhnalo do takovéto vánice? " zeptal se s úsměvem. Přece jenom čekal, že nyní se budou smečkáři spíše držet přímo na území. Zvláště ti mladší a méně zkušení

Možná že byla dobře, že Anki nevěděl, že daný ptáček má občas zálusk i na maso. To by se mu totiž přestal líbit pěkně rychle. I když možná ani ne. Přece jenom tím spíše bude snadnější ho poštvat proti nějakému jinému vlkovi, který bude mít tu smůlu a nějak vyprovokovat Ancunina. A jestli se přitom i nadlábne, tak to bylo celkem Ankimu jedno. Hlavně, že poškodí daného vlka.....
"To věřím. Ten zobák nevypadá jako něco, s čím bych se chtěl intimně setkat. Ale věřím, že svého.... přítele by určitě nezranil" okomentoval a ještě chvilku pozoroval zeleného exota. Mohl hezky na jaře splývat s korunami stromů a dělat útoky ze zálohy. Stejné, jako měl rád Anucnin. Ale teďka byl jak pěst na oko. Že by jeden čekal, že se stane něčí večeří, jen co někam dosedne. Ať už vlka nebo kočkovité šelmy, co šplhá po stromech
"Ach, kde je mé vychování. Ancunin. Ancunin Estrela do Norte jméno mé. Velice rád vás poznávam představil se alehce se uklonil na znat úcty. Teďka to aspoň nebylo posměšné. Spíše prázdné. Falešné. Ale i to byl u Ancunina celkem odznak, že vlk něco znamenal. No nyní měl aspoň nějaké další jméno do sbírky v jeho hlavě pod názvem Přízrační

Ancunin zas skončil na hranicích s Přízračnými. Teďka už upřímně znovu cíleně, protože by fakt potkal rád další vlky a pokud možno aby to nebyli jeho příbuzní., Chtěl teda aspoň ještě nějaké to infíčko dostat, než se pořádně upíše k životu ve smečce. pokud ho teda vůbec budou chtít. Ano byl si celkem jistý, že udělal dojem na ostatní Estrely. Nebo spíše se jim nezdál nějak podezřelí i když se pakoval z jejich rodné smečky. A jasně byl celkem schopný, ale v téhle spropadné zimě si nebyl jistý, zda chtěj dalšího otrapu na krk. Zvláště, když mu pořádně neznají
No každopádně to netrvalo dlouho a na přízračného za nedlouho narazil. No evidetně zima donutila buď vlky nebo nějaké jiné predátory zkusit ochutnat vlčí maso. protože jedinec parohy byl lehce pomuchlaný. Evidentně šlo do tuhého
"Zdravím. Řekl bych dobrý den, ale to bych teda pěkně lhal. haha" řekl a zastavil se dost daleko, aby si nemyslel, že mělv plánu se ochomítat za hranicemi smečky. Hezky v respektu, nebo ho vyhodí než vstoupí smečky. Každopádně Ankiho rozhodně zaujal zvláštně opeřený pták . Podobného ještě upřímně neviděl. Celkem ho zajímalo, zda například vlkovi pomáhá v lovu nebo něco podobného. A pokud byl opravdu užitečný, tak zda si může podobného taky sehnat
"Máte velice zvláštního společníka." nadhodil tedy rovnou a ukázal čumákem směrem k opeřenci

Kdyby jenom Rivera věděla, jak umí Ancunin nadávat prakticky na všechno, když má fakt blbou náladu. To by pak asi tyhle slova úplně v jeho přítomnosti úplně nevypouštěla z tlamy. A jak až ufňukaný u toho uměl být. Pravda poslední dobou už to moc nedělal ale bylo jen otázkou času, než jeho hrnec zase přeteče. Přece jenom když věděl, že si může postěžovat, tak toho hezky využil. A Rivera se lehce nabídla, že si u ní bude moci stěžovat o něco více.
"A přesně proto se vyhnu nedalekému jezeru velkým obloukem. Nechci zjistit, jak moc tvrdé jsou moje rohy. Něco mi říká, že ulomit si jeden by nebylo zrovna příjemné. Ahhahha jo tak na ledovku naštěstí ještě moc nerazil. Takže čumák měl zatím celý. Jenom doufal, že jestli nějaká někde v blízkosti je, tak je hezky zahrabaná hluboko pod sněhem. Jakože jo asi je to pak větší past, ale zatím spíše mu šlo o to, aby to neporušilo iluzy.
"Já vás taky. Samozřejmě. " odpověděl "A jak se asi dá odhadnout tak jsme se jako prašivý tulák nenarodil. Pocházím ze smečky a taky z rodu. V rámci této rodiny všichni dostáváme plášť nebo něco podobného jako jeden z znaků naší příslušnosti k rodu. Věřím, že i vaše rodina má něco podobného, nebo se snad pletu?" zeptal se celkem dosti zaujatě. Upřímně ho zajímali zvyky jiných rodů. Přece jenom Estrely v minulé domovině měli tendenci přebíjet ostatní tradice. Mamka sice byla narozena mimo rod ale nějak si nedokázal vzpomenout, zda dodržovala jiné tradice, než těch jež vyzbávali Estreli

Jen co vypadala Ryumee spokojeně s jeho vysvětlením jeho nemožnosti se vrátit domů, začal na sebe zase soukat svůj plášť. Přece jenom trochu ochrany od chladu poskytoval a upřímně se bez něho cítil jako nahý. Doufal, že jednoho dne přestane mít tento pocit, ale tento den byla asi ještě daleko.
"Ano. Stále mám potřebu dodržovat zásady svého rodu a chci se zúčasnit našich tradic. Jak jsme řekl TImothéému, přál bych si být mezi vlky, co mají podobné zvyky jako mám já, v jakých jsme prožil svoje dětství. řekl upřímně. Nedodal, že tyto rodové "cnosti" ho drželi nad vodou v nejhorších jeho chvílích. Dlouho nemohl spoustu tradic dodržovat a fakt si přál aspoň jednu z nich moct znovu zažít. Zúčastnit se jí. Přece jenom byli dny, kdy ani nesměl pohlédnout na hvězdy....
"Arete a Paris. A ano do smečky bych se rád přidal. " začal s tím jednodušším Upřímně poslední dobou měl celkem problém se sám popsat. Dříve o sobě celkem dosti rád mluvil. Nyní už moc ne.
"Hahaha. No kde začít. Upřímně nemyslím si že žádný vlk by se dal jednoduše popsat pár přívlastky..... Můžu říct, že vždycky dodržím své slovo. Nemám potřebu nějak se vykroutit z nějaké dohody. Nemám taky potřebu podrážet vlky, kteří mi důvěřují. Přece jenom tak se nedá vytvořit partnerství. Upřímně umím být občas celkem jízlivý pokud se mě jeden snaží vyprovokovat.... Co se týče magie. No řekněme, že čím více vlků on ní ví, tím hůře se dá používat. Pokud si to opravdu žádate, tak ji klidně předvedu. Avšak nerad bych ji šířil někam dál" rozmluvil se teda. Fakt doufal, že má sakra vysoké postavení, že její názor má váhu. Protože jestli tohle povídání bylo pro nic...... no potež..... On Ryumee neznal nechtěl s ní mluvit o vlastní osobě. Možná někdy v budoucnu ano. Rád by se otevřel členům rodu a nebo smečky. Ale né takhle po pár větách. A svou magii by si taky šetřil rád do zásoby. Sice by ji na své příbuzné nikdy nepoužil, ale jeden nikdy neví

Ancunin byl zase v horké vodě a tentokrát za to nemohl. Nebo teda mohl za to pouze částečně a to se přece počítá! Tentokrát fakt nechtěl použít magii, tohle byl jeden velký omyl. Anki veděl velký prd o politice mezi smečkami, ale věděl, že asi není dobrý nápad naštvat někoho ze smečky, když se chce do jiné dostat. No aspoň nebyla od přízračných, to byl vyl ještě větší pr#ser
"Omluva přijata. V tomhle počasí není nic moc cítit a v té vichřici nic moc slyšet. Věřím, že jste nemínila mě vyděsit." odpověděl a podle výrazu se evidetně nestal zázrak a jeho magie se nějakým zázrakem nezměnila nebo nepřestala fungovat. No bude se muset nějak vykecat.
"A možná u toho budu i brblat méně než nyní v této otřesné zimě. Ale nic zaručit nemůžu. Hahahah. Ale věřím, že jak s touto zimou tak s úmorným vedrem si nějak poradíme" pokračoval a pro jistotu udělal pár kroků dozadu, aby mezi nimi udělal o něco větší prostor. Nevěděl, zda nemá obě nohy levé jak ten Belie. Neměl potřebu aby se ho někdo dotýkal a zvláště ne když jeho magie působí
"Ach nevěděl, že stojím v přítomnosti takto významné osoby. Mé jméno je Ancunin. Prachprostý tulák." řekl s úsměvem a lehce sklonil hlavu na znak úcty. sakra zaznělo mu v hlavně. Nejenže je ze smečky ale je i vysoko. Teda minimálně to odtušil. Rivera sice vypadala jako slušná a milá vlčka, jenže před chvilkou se potkali. A bůhjví jak zareaguje, pokud se magie zruší

Ancunín věděl, že dříve nebo později bude muset s pravdou ven. S tou hnusnou a trapnou pravdou, kterou se tak snažně snažil zakrýt a dělat, že neexistuje. Jo to by se mu líbilo. Jenže kdyby šla vymazat, tak by vůbec nebyl tady, ale se svou rodinou hezky doma. Teda v minulém domově. No každopádně fakt nechtěl, aby musel s ní už takto brzo a už vůbec ne před matriarchou místní odnože Estrel. Jenže ona ji evidentě chtěla. Tak se nedalo nic moc dělat-
"Když jsme byl o dost mladší, tak se stala určitá nehoda při hlídání hranic. Za to že jsem zachoval dle rodových zvyklostí a prokázal nilosrdenství, tam kde je to potřeba, jsem pěkně zaplatil. Upadl jsme na několik let do zajetí." začal ze sebe sesoukávat plášť. Už ho nesundal dosti dlouho a byl to divný pocit. Navíc teďka v zimě. I když plášť neposkytoval téměř žádnou ochranu proti té hnusné lezavé zimě, aspoň ho chránil před hanbou
"Trvalo mi sakra dlouho, než nadešla příležitost odtamtud utéct. V době, než jsem mi můj útšk podařil se stalo hodně věcí, za které bych byl z původní smečky vykopnut a možná i něco horší. Včetně poničení značek." řekl s lehce zaťatými zuby a natočil, aby bylo vidět jizvu, o kterou přišel. Milosrdenství. "Jeho pán" si ji vybral schválně., Za to že se snažil milosrdenství prokázat jiným

Ancunin si dal pro jednou změnu a šel ze severu a západu spíše směrem na jihovýchod. I když rád potkával vlky z přízračných aneb snad jeho budoucí spolučlenky, chtěl trochu změnit prostředí. Navíc taky doufal v to, že na jihu bude větší teplo. Ano teoreticky měl navíc narozdíl od ostatních vlků plášť, ale ten byl sakra tenký a nijak moc nechránil. A Anki měl celkem né moc hustou srst. A tak doufal, že zde bude o něco větší teplo. No o moc né, ale lepší než nic.
Ancunin přemýšlel, zda se dát lov nebo to úplně nemělo cenu. Přece jenom by se těďka šiklo každé jídlo, už mu zase začínala lézt žebra ven.... Nakonec se do lovu dal. Zas se držel dál od řeky. Kdyby náhodou byl nucen použít magii, tak aby ji to hnedka nevynulovalo

No a tak potkal Ancunin dalšího estreláka a nejen to, vlčice byla mamkou Guláše. No a to ani nemusel lézt přes hranice. Poslední dobou na ně měl fakt štěstí, coý bylo na jednu stranu jenom dobře. Čím více jich potká, tím více jmen bude moc použít na postrašení nějakých otrapů, co by si rádi z něho udělali kožich. A taky upřímně chtěl se zase spojit s rodinou jeho tradicemi. Vážně mu chyběla určitá soudržnost, která se pojila s členstvím v nějakém rodě nebo obecně větší skupině. Samozřejmě, když tam jeden byl dobrovolně.....
"Asi takové jaké má každý jiný vlk, co jsme přicestuje. Najít si pár přátel, připojit se ke smečce....... Doma již vítán nejsem, takže hledám nový domov. A doufám, že ho najdu zde v této krásné i když nyní na můj vkus až moc studené krajině." Řekl upřímně s lehkým úsměvem na tváři. I když mu zrovna moc do úsměvu neboli, když zas musel zmínit, že doma by ho nejspíše vyhnali. Každopádně musel uznat, že Ryumee je aspoň přímá. To mohlo nějaké věci usnadnit.

Ancunin si po poznámce Everetta nebyl najednou jistý, zda s ním přímo krevně spojen nebo zda se do rodiny přiženil. Jako upřímně vzhledově mohl být jeho vzdáleným bratrancem přes páté koleno nebo co. Jenže pokud vědě, tak estrely byli pouze zde nebo v původní smečce. A i když byl Anki nejspíše lehce mladší než vlk před ním, tak by si na něj asi pamatoval. To by Everett musel odejít jako malé štěndo, aby se nepotkali ve smečce a zároveň z ní pocházel
"Podle vašich slov tipuji, že vy jste rod získal partnerstvím tedy?" zeptal se narovinu. Chtěl hlavně jenom vědět, jaké má postavení v rámci rodu a celkově jak moc je sžitý s tradicemi. A upřímně byl celkem zvědavý koho partner to byl. Ancunin byl holt zvědavka zvědavá
"Ach sice pouze 3, ale více méně to byli jediní vlci, co jsme potkal. Takže poměrově to je celkem dosti. Přece jenom jaká je pravděpodobnost je, že potkám pouze vlky s mým rodem pokud jich je 5 a půl. Hahaha" usmál se lehce na otázku Everetta. I když ho lehce znervóznila. Anki vážně doufal, že jich je to více než dost. Přece jenom tím spíše pak budou mít slovo v různých věcech

Ancunin doufal, že třeba jeho rod tu bude tak profláklí nebo natolik početný, aby o nich věděli i náhodní tuláci. Ale evidentně tomu tak nebylo. Nebo možná jenom Gilgamesh zrovna měl smůlu. Anki nehodlal přestat doufat, že jeho rodna měla nějakou influenci, kterou by mohl hezky využít. Jeden nikdy nevěděl, kdy se to mohlo hodit, že jo.
" Ano je to těžká otázka a dosti fylozofická. Existuje mnoho pro ale i mnoho proti. A vlkovi se nechce jen tak rychle se rozhodnout. Přece jenom je to závazek na delší dobu. I když nyní by bylo asi fajn se rozhodnout než začne zima. Potom by se jeden mohl zdát jako příživník, který si chce ohřát kožich přes zimu. Zapolemizoval. Ancunin se celkem divil, že vlk kompliment přešel ani nemrkl. Většinou to vlky rozhodilo, protože na to nebyli zvyklí. No nevadí. Aspoň nekdo tedy dostal chválu.

Ancunin nemusel čekat dlouho na to, aby ho někdo našel. I když byl dále od hranic, tak na něj narazil jeden z Přízračných. To byl Anki jenom rád. Čím více vlků pozná zu oné tajemné smečky tím lépe pro něj. Nejenom že teda se toho více dozví, ale mohlo by to udělat jeho příchod do smečky o něco hladší, než kdyby ho nikdo neznal. Ano sice už potkal Guláše a Timothéého, ale čím více tím lépe. Taky by bylo fajn, kdyby to nebyl příbuzný. Už jen kvůli tomu, že chtěl získat nějaké spojence mimo rodinu
"Další příbuzný, jak vidím. Hahaha. Mé jméno je Ancunín Estrela do Norte. Velice mě těší." řekl lehce zaražene. Upřímně byl jenom rád, že je tu tolik Estrel a ke všemu v jedné smečce. Ale upřímně měl pocit, že snad nikoho jiného už nepotkává. Vlk před ním každopádně neměl na sobě značky. Takže asi co se týče rytí si do těla, tak to se tu moc neuchytilo. Zatím pouze Ryumee měla stejné znaky jako on.
"Upřímně nečekal jsem, že potkám tolik členů rodu jen co se dám trochu více na sever a ke všemu všechny z jedné smečky." řekl, aby objasnil své lehce zaražení. Upřímně ho taky lehce rozhodilo chování jedince před ním. Většina Estrel byla poněkud rezervovanější. Ale přece jenom každý byl jiný a Anki by sakra neměl soudit. Pokrytec

"Lepší než drátem do oka. Vaše informace mi určitě pomůžou minimálně v základní orientaci zdeAncuninovi bylo jasné, že Gilgamesh nemůže poskytnout mu všechny informace, které by si přál. jak sám řekl nebyl tu zas tak dlouho a nebyl ani v žádné smečce. Ale bylo to lepší než nic že jo. Přece jenom právě přišel do Norestu, nemohl hnedka vědět všechno. Ale tmavý vlk mu aspoň poskytl nějaké to základní info, na kterém může v budoucnu stavět.
Ach. Někde by tu dle všeho měli býti moji příbuzní. Bylo by fajn je najít. A pak se nějak odrazím od toho. Jeden nikdy neví kam ho vody zanesou." rozhodl se nakonec prozradit své příbuzné. Přece jenom by to pak mohlo odradit případné útočníky, kdyby věděli, že mu někdo kreje prdel. Ale Anki zatím od Gilgameshe útok nečekal. Vypadal jako velmi slušný vlk. Jenže dosti často útok nakonec přišel právě ze směru, od kterého to vlk nejméně čekal
"Každopádně ať už se rozhodnete jakkoliv věřím, že takto silným vlkem jako jste Vy určitě žádná smečka neopovrhne." Ankimu bylo jasné žýe hlavně takto před zimou většina smeček bude mít tendenci nabrat vlk,. co vypadají schopně. Ancunin si nebyl jistý, zda sám patří do této kategorie, ale Gilgamesh by se pravpodobně do této kategorie hodil

Ancunin byl sice velmi rád za nabídky, že se může nyní rovnou potkat s mamkou tady Guláše, takže příslušnicí rodu a zároveň členkou Přízračných. Ryumee byla evidentně někdo, koho chtěl potkat. Jenže to nejspíše znamenalo jít přes hranice, což tajemná smečka moc ráda neměla. A ani se nemohl divit, zvláště takto v zimě, když bylo málo potravy. A ano sice by byl v doprovodu člena smečky, jenže se jednalo o odrostrelejší včle. To by ani neměl výmluvu, že se ztratilo a on ho vede domů. Ale stále byl moc mladý na to, aby mohl být brán za pořádný doprovod
"Velice rád bych potkal vaši maminku, ale tipuji, že je za hranicemi smečky. A já si opravdu nechci místní poštvat proti sobě, když bych se jednou rád přidal řekl s úsměvem a snažil se Guláše zklamat nějak opatrně. Upřímně normálně by neměl problém říci ne. Když konečně může. Jenže tohle bylo štěně a ke všemu příbuzný. No a upřímně Ankimu se špatně říkalo ne štěňatům.
"Ale moc děkuji za nabídku. Určitě se jednou s ní velice rád setkám." dodal, aby úplně děcko nezklamal.