Príspevky užívateľa

Ancunin nebyl úplně vysoko v horách, když uslyšel zavytí. Anki byl zvědavý tvor a tak se otočil směrem odkud slyšel zavytí přicházet. Vlkovi asi nechtělo lézt nahoru. To chápal, kdyby se schválně nechtěl vzdálit, tak by asi nelezl jen tak nahoru. Navíc v tomto počasí. Po chvilkovém zaváhání se rozhodl vydat se dolů k úpatí pohoří. V téhle zimě a hlavně vysoké vrstvě sněhu, to zrovna nebyla procházka růžovou zahradou. Ale asi se to šle lépe než nahoru. I když několikrát měl dojem, že sklouzne a dolů se pokutálí. No aspoň by byl dole mnohem rychleji.
Když zahlédl fialovou vlčku, předpokládal, že ona právě vyla, aby ho přivolala. Nikoho dalšího v dohledu neviděl a silně pochyboval, že mnoho vlků se potulovalo kolem.
"Zdravím." řekl už z dálky a lehce se zaradoval, když ucítil, že se jedná o přízračného. To bylo jenom dobře. Tím spíše neměnil svou podobu a rozhodl se přijít o něco blíže. Minimálně tak, aby z vlčky nebyl jen fialový obrys
"Mé jméno je Ancunín Estrela do Norte. I když to už asi víte, přepokládám. Hahah řekl a mírně sklonil hlavu na znak úcty a tentokrát ji fakt cítil. Protože jenom co došel blíže, tak poznal, že se jedná o příbuzného. Jizvy vyryté do těla vlčici byli totiž téměř totožné s těma jeho. No aspoň věděl, že tenhle zvyk mezi místními zůstal. Tim byl možná vyjímkou, když je neměl

Ancunin se stále držel více méně (teďka teda méně) u hranic s Přízračnými. Čím vice jich potká tím lépe. Přece jenom se plánoval v nejbližší době přidat a tak by bylo fajn se dozvědět o smečce co nejvíce. Jedna věc byla znát drby z okolí a informace od místních tuláků. Druhá věc byl ale názor členů. Ano Anki sice už pár potkal, ale zase tolik jich nebylo a rád by věděl do čeho jde. A taky hlavně chtěl se dozvědět, co nesmí dělat, aby ho hnedka druhý den nevykopli. Anki měl hodně zlozvyků a hnusných vlastností. Na jednu stranu se jich chtěl zbavit, aby si lépe uržel spojence, ale zase tyto vlastnosti ho dllouho dobu udrželi na živu. A to něco znamená
A tak zůstal tentokrát v pohoří, co bylo blízko tajemné smečky. Nebo spíše byl na jeho upatí. Úplně s emu do kopců nechtělo lézt. To byla zbytečná námaha. Chvilku se rozhodoval, zda má zkusit něco ulovit. Sice měl žaludek plný nyní, ale jeden v dnešní době si sakra měl udělat zásoby, protože bůhví zda se situace ještě neshorší

Ancuninovi hezky mrzla prdel v tomhle počasí. Zimu sice měl celkem rád, protože pak hezky splýval s okolím a měl snazší lov a nepozorované trouseni se po okolí. Jenže tohle byl jiný extrém. Furt chumelilo, potravy bylo málo a ten vítr začínal být sakra otravný. Navíc patřil do linie estreláků, která zase tak hustou srst neměla. Co by za ni teďka dal. Anki byl celkem ztracen ve vlastních myšlenkách, že hlas vlka, ho pěkně vyděsil. Až tak, že omylem použil magii. sakra to nebylo v plánu. Anki chtěl magii omezit od toho incidentu s vlkem u řeky. Přece jenom se chtěl stát ukázněným budoucím členem Přízračných a to znamenalo neštvat vlky. To že je štval fakt, že jim ukázal, to co chtěli vidět je věc druhá. Každopádně ale straých zvyků se sakra špatně zbavuje a tak jen co uslyšel hlas zničeho nic, tak automaticky nechal svojí magii volný průtok.
"HAHA Zdravím i Vás. Trochu jste mě vyděsila upřímně" opověděl s úsměvem. Anki zvažoval svoje možnosti. Buď mohl přestat používat svoji magii a ukázat vlčce svoji pravou podobu a tím ale prozradit svoji schopnost. Na druhou stranu tohle neježe byl vlk, tohle byl smečkoví vlk. Jedna věc je naštvat tuláka a druhá byla naštvat člena smečky s možnou oporou za zadkem
" Ano to je. TO mám za to, že jsme si stěžoval na teplé léto. Hahha." Ancunin se nakonec rozhodl udržet iluzi ideálního partnera pro světlezelenobílou včlku před sebou

Ancunin ani nebyl překvapen, že si Bailey myslel, že nejenomže mu ukázal jeho vysněného partnera ale dokonce nějak oblbnul jeho pocity nebo co. Anki by byl upřímně rád, kdyby takovou schopnost měl. Hodně věci by to buď úplně vyřešilo nebo minimálně usnadnilo. Jenže on žádnou takovou schopnost bohužel neměl a všechno co Bailey cítil bylo vytvořeno jenom a jenom jím samotným.
"Věř mi přál bych si mít schopnost jakou mi přisuzuješ. Ahahah. Ale opravdu touto schopností nedisponuji. Jediné, co umím je změnit vzhled. Nic více a nic méně." řekl mu upřímně i když měl pocit, že mu stejně nebude věřit. No mohl ještě dodat, že ani neví, jak vlastně vypadá a ani nemohl ovlivnit jak vzhled nabyde. Ale to už bylo hodně citlivá informace a uklidnění jednoho vlka mu za to nestálo
"Ahaha. Pro srandu z ostatních to vážně nedělám. Jen se snažím, aby mě nikdo nesežral dopověděl lehce uraženě. Jako opravdu nezneužíval magii proto aby si dělal dobrý den z jiných vlků. Jediné na koho použil jeho magii pro zábavu byl jeho bratr, ale to se přece nepočítalo, ne?

Ancuninovi se aspoň potvrdili, že smečky, o kterých se dozvěděl od vlků co potkal mimo Norest opravdu existují. Přece jenom informace, co dostal od svých "obětí" mohli být staré vzhledem k tomu, že když je potkal, tak už v Norestu stejně nebyli. A kromě toho Anki už je nějaký volný.
"Velice vám děkuji za info. Sice jsem měl nějaké zvěsti z doslechu ale přece jenom to bylo z bůhvijaké ruky. Navíc už to bylo celkem dávno, co jsme je slyšel" řekl upřímně. To že měl pravděpodobně rodinu někde u přízračných nijak radši nezmiňoval. Přece jenom toho vlka pořádně neznal. Ale případně se hodlala na Přízračné celkem zaměřit v jejich konverzaci
"A co máte se v plánu do nějaké přidat nebo spíše jste vlk co rád roztahuje křídla a nikdy nesetrvá někdo dlouho?" pokračoval zatím v lehké nezávazné konverzaci a uvidí se, zda se to dostane někam dál.

Ancunin si upřímně nebyl jistý, zda místní estreláci udrží tradici řezání si do těla, nebo zda je to na ně moc edgy. Přece jenom Timothéé nijak nereagoval na jeho znaky. Tak začal lehce předpokládat, že toto zrovna byla jedna z tradic, které se holt nepřenesli a tak je nikdo ani nerozezná.
"Ach nebyl jsem si jistý, zda tuto tradici zde udržujete. Potkal jsem již pana Timothého ale ten nijak na ně nereagoval." zareagoval, aby vysvětlil svoji potřebu se představil plným jménem. Navíc upřímně rád říkal své jméno.
" Mě se zase líbí váš šátek. Měl jste dobrý nápad s tím jak využít svůj starý plášť. upřímně pochválil hezkou látku, kterou Guláš nosil. Celkem zajímalo, kde místní estreláci tvořili jejich pláště, zda je měl všechny na starost Timothéé.
"Ach ano zdaleka. Ale tvoji mamku jsme ještě neviděl, to jsme se asi museli minout, když jsme byl ještě ve smečce. Ale pravda je, že já jsme dlouho prozkoumával i mimo původní smečku, Ancunin se ani nevidil, že opravdu estrela stála u vzniku smečky přízračných. Z doslechu se totiž fakt zdálo, že mají dosti společného. Takhle to aspoň osvětlilo důvod.
"A co libí se vám ve smečce?" zeptal se narovinu a celkem byl zvědavý, co z něho vypadne.

Ancunin se ani nedivil, že Bailey nebyl zvyklí na komplimenty. upřímně málo který vlk byl na zvyklý a dostával je častěji. Většina vlků totiž narozdíl od Ankiho s nimi totiž až zbytečně šetřila. A ani moc nechápal proč. Však když někoho chtěl jeden okouzlit a spřátelit se s ním, tak komplimenty přece jenom velmi dobrý začátkem. Navíc sakra vždyť ot bylo hezké říci někomu něco hezkého. Zamyslet se nad tím, co může vlka dělat štastným a na co je hrdý a pak to pochválit. Když měl jeden blízkého, tak by komlimenty neměl sice rozhazovat ale ani s nimi šetřit
"Nechápu moc proč s nimi nějací vlci šetří, vždyť přece jenom pár slov může udělat vlkovi den hnedka lep..." rozhodl se odůvodnit svoje myšlenkové pochody. Přece jenom chápal, proč to vlkovi mohlo přijít podivné. Kdyby Ancunin potkal vlka, co by ho z ničeho nic komplimentovat, asi taky by se lehce nad tím zarazil. Ale upřímně by si to i užíval.
Jenže neměl ani moc čas dokonmčit své myšlenkové pochody. Bailey totiž udělal krok směrem k němu. Na to Ancunin automaticky ustoupil. Nejen protože chtěl si udržet svoji iluzy ale upřímně ani moc nemusel, když se ho jiní vlci dotýkali. Jenže oranžový vlk aby asi nešika nebo co, protože na Ankiho prakticky se svalil. Ancunin udělala dosti kroků dozadu aby zase mezi nimi byla dosti velká mezera a otřepal. Fakt neměl rád nečekané dotyky
" No jeden se většinou zeptá, než se druhého dotkne." zůstával v klidu, i když Bailey se začal ježit a vrčet. No tohle rozhodně nevyšlo podle plánu a i když už asi do pozitivna tuhle konverzaci nedovedou, tak třeba ji ještě zvládne zachránit z nejhoršího
"Jestli tě to zajímá má magie je spíše obranný reflex. Automaticky ji povolám, když se někdo přiblíží. Věř mi kdybych neměl své důvody, tak bych ji nevyžíval tolik kolik nyní. řekl jednoduše a nenechal se nijak rozhodit. Nebyl si jistý, zda mu vlk uvěří. Přece jenom se mohl cítit zrazený nebo něco podobného. Jenže hotl tohle byla pravda. To že to pak využíval i na jiné věci je věc druhá.

Ancunin se lehce uchechtl, když vlče zareagovalo na jeho jemné popichnutí. No byl rád, že to vzal dosti sporotovně a nějak ho to nerozhodilo. No minimálně na venek. Jenom uhnul pohledem, což bylo velmi obdivuhodné. Přece jenom mladí jedinci měli tendenci vybuchovat. A hodně vlků z toho ani nikdy nevyrostlo.
"No čekal jsme na někoho ze smečky." řekl s úsměvem popravdě. Jenom upřímně nečekal, že narazí zrovna na stěně i když odrostlé. Ty si přece jenom většinou smečka držela hezky u těla pro jistotu. "A evidentně se mi moje přání vyplnilo." přece jenom stále byl mlaďoch součástí smečky. Navíc i když určitě byl vychován v tom, že nemá vykecávat důležité informace cizincům, tak štěňata byla většinou o něco pravdomluvnější a méně přikrašlovala. Teda pokud se někdo neptal, kdo tu udělal ten svinčík. Takže třeba se stála bude mít možnost dozvědět o trochu více o Pířzračných než jen základní informace a fámy co k němu vítr dovál
"Ach. Omouvám se, že jsme se také nepředstavil. Ancunin. Ancunin Estrela do Norte jméno mé." řekl po chvilce zaražení. Nečekal, že tu bude až tolik generací Estreláků. A Guláš sice měl fialovou barvu, ale přece jenom estreláci neměli žadný patent. Lehce ho teda překvapilo jméno. Bylo ehm..... no velmi zvláštní. Hlavně nechápal proč řekl svoje jméno dvakrát a to velmi podobně.
"Rád poznávám dalšího vzdáleného příbuzného řekl a lehce sklonil hlavu na podzrav a náznak úcty. upřímně ke svým příbuzným opravdu nějakou měl. Přemýšlel koho děcko to asi bude. Na Timothéého to moc nevypadalo, ale genetika občas byla vážné zmatená. Takže minimálně jedna další Estrela tu byla. No čím více tím lépe vzhledem k tomu, že zatím nevypadalo, že by se ho pokusili roztrhat

Ancuni byl velice rád, že na něho Baily ohledně přiblížení se k řece netlačil. Aspoň si nemusel vymýšlet žádné další výmluvy nebo dokonce odejít od situace. Takhle aspoň bude mít možnost někoho potkat a poznat. A hlavně možnost začít rozhazovat sítě jeho "influence". I když možná to nebyl nejlepší název pro to, co chtěl Anki budovat. I když zrovna u tohodle vlka si musel dát bacha aby vždycky použil magii. Zdál se jako celkem podezřívavý, což mu rozhodně Ancunin nemohl mít za zlé. No aspoň mu řelk jeho jméno.
"Ach chápu, každý má přece jenom své vlastní preference a nemůžu je přece nikomu brát! " odpověděl s úsměvem a lehce zastříhal ušima ve snaze trochu zmírnit podráždění vlk před ním. Anki sice by byl radši, kdyby narazil na místního, ale nedalo se nic dělat. Aspoň takhle vlk před ním neměl žádné závazky nebo něco podobného. A upřímně byl celkem rád, že vlk cestoval sám. Anki zvládl udržet toto maskování jenom pár hodin. Takže s Bailym by ani nemohl cvestovat moc dlouho, než by se prozradil. Navíc by stejně asi šel podél řeky, což se Ankimu nezamlouvalo.
"Protože na každém je přece něco, co může obdivovat v odrazu! U vás jsou Vaše smaragdové oči například!" přidal další kompliment. Tohle byla dle něho pravda. Každý byl svým způsobem krásný. Jeden to musel jenom najít. Ano samozřejmě někteří byli krásnější (on sám ve své skutečné podobě xd) než jiní. Ale opravdu Anki kupodivu zvládl najít na každém něco krásného. Ať už jsou to oči, srst nebo způsob chůze a držení těla. Přece jenom je dobré najít na někom něco, co může pochválit

Ancunin se už ani moc nevzdaloval od hranic s přízračných. Tohle bylo vlastně pro něj docela daleko co se týkalo jeho toulání poslední dobou. Chtěl si totiž upřímně Přízračné trošku více prokouknout, že se přidá. Anki občas uměl být lehce zbrklejší, zvláště když byl pod velkým tlakem. Ale přidání ke smečce byl sakra velký krok, tak si ho chtěl sakra dobře promyslet. Jako ano z doslechu se mi smečka pozdávala a byli tam jeho vzdálení přibuzní. Kromě toho zima už byla tu v plné síle a v tomto období se lépe žilo ve smečce. Jenže se smečkou přicházeli i povinnosti. Ancunin rozhodně nerad skákal do neznáma. A tak holt smrdel kolem hranic. Ani by se nedivil, kdyby přízrační už znali jeho pach. Aby si nezačali myslet, že je špeh nebo něco takového.... A tak se pro jednou zase vzdálil od hranic

Ancunin si byl celkem jistý, že spoustu věcí bylo u zdejší odnože Estreláků jiné. Přece jenom už kvůli rituálu, který Timothéé nepodstoupil, což byla velká změna. Jenom, doufal, že spíše tu budou volnější pravidla, kolek kterých se bude dát nějak pracovat. Upřímně Anki neměl problém porušovat pravidla pro svoji vlastní potřebu.- Nebo teda je velice rád ohýbal. Ale upřímně by byl radši, kdyby k tomu nemuselo dojít. Ať už to byla nová pravidla Estreáláků nebo pravidla smečky Přízračných. A nejenom proto, že by si za to mohl vysloužit vykopnutí. Nechtěl úplně podkopávat autority, které ho mohli chránit, Přece jenom ony poškrábou jeho záda a Ancunin měl ve zvyku poškrábat jejich na oplátku. Anki dodržoval svoje sliby a viděl většinu interakcí jako tranzakce.
"Ach ano velice rád bych se stal součástí Přízračných. Dosti mě tato smečka totiž oslovila. Minimálně, co jsem o ní slyšel. A co se týče nových tradic. Pokud úplně nepůjdou proti původní fylozofii, o čemž pochybuji, tak jsem velice přizpůsobivý. Přece jenom toto je jiná situace a jiné místo. Nemůžu být všechno stejné" řekl upřímně. O Přizračných toho nevěděl ultra moc. Jenom základní informace, které se k němu donesli. Moc totiž neměl štěstí na potkání vlků ze smečky. Anki to chtěl ještě napravit předtím, než se přidá, ale uvidí, jak to vyjde. Přece jenom zima klepala na dveře a lépe se to vedlo ve smečce. Čím dříve se přidá tím lépe upřímně. Bylo fajn mít za sebou nějakou entitu.
"Budu se snažit., abych byl hoden vaší důvěry. A i já osobně doufám, že je správné dát svoji vlastní důvěru ve vás." Tohle byla kupodivu pravda. Přece jenom nejlepší spojenectví byla založena na vzájemné důvěře. Tím spíše pak někdo udělá, to co Ankií chce. A druhá část byla taky pravdivá. Místní sice riskovali o něco více než on sám, ale i Anki hrál nebezpečnou hru. Místní nejstarší člen by mohl chtít jen z Ankiho vytáhnout nějaké informace ze původní smečce a pak ho hezky vykopnout. Sice takové infromace nebyl zase tak užitečné. Přece jenom maximálně by jim mohl dát vědět, zda se nechystají na křížovou výpravu nebo něco jiného. Ale v Anikho hlavě měli postraní úmysly snad všichni

Ancunin byl celkem zvyklí, že v zimě se prakticky nedobrovolně stal mistr v hraní na schovávanou. Moc dobře si pamatoval jak jednou jako malý zapadl někam do sněhu, odkud se nemohl dostat a rodiče ho hodně dlouho nemohli najít. V tu chvíli měl pocit, že bude muset počkat do jara, aby ho mohli najít v bahně a roztopeném sněhu, Jenže nyní nosil plášť a tak snadno už neslynul s bílým sněhem. Takže ho celkem překvapilo, když do něj někdo malý málem vrazil. A navíc ho ohodil sněhem! Tragédie! Ani né protože by byl princeznou nebo něco takového. Spíše bylo fakt nepříjemné mít na sobě mokrou, studenou látku. Ancunínovi se moc nechtělo si ho sundávat, zvláště když byl někdo na blízko. Toto radši vydrží dokud se nevzdálí.
„I tobě přeji dobrý den.“ Řekl s úsměvem, který tentokrát nemusel hrát. To vlče mu přišlo vážně vtipné ve snaze vypadat velice důstojně poté, co se tak půlkou těla zajel do sněhu. Anki přitom lehce kývl hlavou a pustil se do oprašovaní sněhu z pláště, než stihne nasáknout vodu.
„Tak co chytil jsi ho, nebo je smečka bez večeře?“ neodpustil si a lehce prcka poškádlil. I když by to jeden neřekl Anki měl celkem soft spot pro štěňata. Ani si přesně nebyl jistý proč. Možná kvůli jejich naivitě nebo nezářeknosti a upřímnosti, co většina měla. I když tomu před ním už táhlo na věk týnejžra. Bůhví zda vůbec tyhle kvality stále má. I když to bylo možná dobře. Kdyby to totiž bylo úplně škvrně taky by mohla přiletět jeho mamka nebo někdo jiný ze smečky.

Ancunin se potuloval na hranicích Přízračných. Měl v plánu se přidat hlavně z důvodu, že tam byl zbytek místních estreláků. To mu dávalo lehkou výhodu, nebo minimálně v to doufal. Už potkal Timothého a ten se nějak nesnažil sežrat nebo něco podobného. Navíc teoreticky se pak mohli pro něj přimluvit u alfy, až se bude přidávat a pak stání se členem by mohlo proběhnout více hladce. A přece jenom Přízrační měli mnoho společného s rodem Estrela. Anki se ani nedivil, že se tam rod usadil. Mnoho rituálů mělo podobný základ a hlavně jak rod tak smečka byla úzce spjatá s hvězdami. Tím spíše přizační Ancunina lákali. Nejspíše by se pokusil skončit tam i kdyby zbytek rodiny byl jinde. A tak skončil na hranicích, které pro jednou velice poslušně respektoval i z jiného důvodu, než to že nechtěl být roztrhán. Třeba potká někoho z oné tajemné smečky.

Takže to byl Aaravosův syn. Rohatý z bratrů byl ten, kdo spustil lavinu, jeho bratr ho jen prakticky následoval. A přitom zabil člena smečky šikulka. No aspoň si tím potvrdil svou domněnku. Ani se nedivil, když Timothéé neprošel rituálem stejně jako předek. Asi to byla rodinná anamnéza nebo něco podobného. Navíc tím spíše když viděl žě táta nemusel, tak taky se na rituál vyprdne. Anki byl názoru, že to byla důležitá součást existence Estrely, ale sám se vyhýbal vlka před ním nazvat zbabělcem. Před pár lety by ho jím určitě nazval. Ale nyní již chápal, že situace občas není příznivá. A upřímně úplně nemohl na ním ohrnovat nos. Byl si celkem jistý, že kdyby se vrátil zpět k jeho rodině, že by ho nejspíše tímto slovem také nazvali. A nejspíše by přidali spoustu dalších velice lichotivých a krásných přívlastků. Nařípklad zrádce. nebo wh#re.
"V to i doufám." řekl upřímně. Doufal, že tu pro něj je někde místo. A upřímně nejen kvůli prosté ochraně a pocitu bezpečí. Ancunínovi opravdu chyběli ostatní estreláci. Když byl v jeho "předchozí smečce" měl zakázano vykonávat sezonní rituály. A to ho upřímně velmi bolelo. Vážně mu chyběli věci spojované s rodem. Ono je celkem fajn někam patřit
"Řekněme. Né že by po mě někdo šel.... Ale jak jsem řekl. Chci být s vlky, co ctí část tradic rodu Estrela do Norte" vysoukal nakonec ze sebe. Bylo celkem těžké požádat o pomoc. Nebyl na to zvyklí. Navíc nebyl si jistý, že lhal. Jo snažil se vůdce smečky setřást ale nebyl si jist, do jaké míry se mu to podařilo. A když fatk doufal, že nepřijde klepat na dveře, jistý si tim nebyl. Nelíbilo se mu lhát příbuznému ale jeho vlastní přežití bylo holt přednější.

Ancunín nebyl zrovna nadšen, že vlk vypadal nabručeně, i když používal svou magii. Byl si celkem dosti jistý, že funguje a že oranžový vlk před ním vidí, co on sám chce. Pravdou bylo že občas jeden viděl svoji tajnou tužbu, kterou si nechtěj připustit. Například potkal vlk z rodu černého jako noc, který evidetně nesnášel bílé vlky. Jenže potom, co vlk popsal, jak dle něho Anki vypadá, tak z něho vypadlo, že je sakra celý bílý. Jak vtipné. Ancunina tak velmi zajímalo, co ohnivec před ním vidí.
"Ach nepřišel jsem napít. Pil jsme kousek dále po proudu, kde je voda pomalejší a tím pádem o něco teplejší." rychle se vytasil s výmluvou, proč nechce jít blíže k řece. Jenom doufal, že vlk to nebude nijak dál rozbírat. Nechtěl zdrhat z konverzace, protože se náhodou ocitli blízko vodní plochy.
"Ale kde jsou mé způsoby. Mé jméno je Anucnin." řekl a lehce se uklonil na náznak "úcty". Tentokrát vynechal rodové jméno, kdyby náhodou věděl, jak taková typická estrela vypadá. Jako ano teoreticky by mohl být nějaká vzdálenější odnož, ale jejich geny kupodivu dosti silné. Navíc kdyby ho nějak nasral kvůli použítí jeho magie nepotřeboval přitom naštval i svůj rod.
"A cestujete po Norestu dlouho? Objevil jste toho mnoho? Já sám ještě tolik příležitsotí neměl" navázal na jeho koment o tom, že objevuje norest a nekochá se vlastním odrazem. přitom se lehce natočil, aby byl vidět co nejlépe a udělal mírný krok v před.
"Ale upřímně ani bych se nedivil kdyby, jste se obdivoval v řece. Máte k tomu důvod! začal lehce s pochlebováním. "I když klidnější voda by k tomu asi byla lepší......