Príspevky užívateľa

Ancunin nemohl čekat nic jiného než podezřívavost ze strany Timothéého. On sám by v jeho tlapkách byl úplně stejný. Přece jenom nějaký vzdálený příbuzný si sem přivadrákuje a on ani neví, zda ho sem neposlal rod to tady hezky utřídit. Anki tedy pravděpodobně, i když nerad, bude muset odhalit svoji "úžasnou" situaci. Věděl, že je to takticky chytrý tahat celkem. Jenže upřímně stále ho trošku bolelo ego z toho, že se do té situace vůbec dostal. Navíc upřímně byl by rád na to úplně zapomněl. A dělal že se nic nestalo.
"Já se narodil ve smečce, odkud rod Estrela původně pochází." řekl s úsměvem. I když to byla pro něj pýcha, tak se snažil tak neznít. Přece jenom tady je neměli moc rádi. Každopádně nebyl moc nadšen, když Timothéé mu řekl, že moc Estrel tu není. V počtu je síla, ať si říká kdo chce co chce. Když je skupiny větší počet, jeden si rozmyslí než se s nimi pustí do křížku
"Upřímně hledal jsem Vás. Né teda koknrétně přesně vás ale odnož mé rodiny. I když trochu vzdálenější . rozhodl se jít na věc. Nemělo cenu moc to zdržovat. Přece jenom s pravdou se jeden dostane daleko. Ancunin teda rozhodně neřekne celou pravdu, ale základ tam bude. A to se přece počítá, ne?
"Řekněme, že se stalo něco, co proti mě pravděpodobně poštvalo původní příšlušníky rodu. A já mám svůj kožich moc rád na to, abych zkoušel, zda je to pravda. Tak jsme musel odejít. Jenže rád bych stále byl obklopen vlky, co mají podobné zásady, ve kterých jsem byl vychován. Takže jít do Norestu kam kdysi dávno odešel Aaravos a Alo-ée se zdála jako moje nejlepší šance." řekl upřímně a snažil se, aby to to vyznělo politováníhodné. Přece potřeboval nějakou ochranu. A třeba právě podobný příběh jako měl jeho papík mu to přinese. Anki jenom doufal, že nebude po něm chtít detaily co přesně se stalo. To toho nechtěl zabředávat.

Ancunin nebyl zrovna nadšen, že vlk nebyl zdejší. Přece jenom vlk, zde narozen by mu asi v orientaci pomohl o něco lépe než nějaký přivandrovalec jako byl on sám. I když i kdyby se zde jeden nenarodil, pokud tu byl dost dlouho tak spoustu věcí mohl znát jak správný rodák Norrestu. Jenže Gilgamesh dle jeho slov tu taky nebyl nijak extra dlouho. Anki ale neměl v úmyslu přerušovat tuto konverzaci jenom kvůli tomu, že se možná toho nedozví tolik o území. Přece jenom tmavě zbarvený vlk před ním stále určitě toho věděl více než on a taky hlavně potřeboval i potkat vlky.
"Oh nevadí i tak mi určitě dokážete Norest trochu přiblížit" pokračoval lehce s úsměvem stále ve snaze udržet tuto řekněme přátelskou atmosféru
"Už mám nějaké informace nebo spíše zvěsti co se ke mě donesli. Avšak vždykcy je lepší informace z první tlapky. Kterým místům je lepší se vyhnout, keteré smečky naopak tuláky vítají." snažil se lehce upřesnit co přesně chtěl vědět. Rozhodně se pak chtěl poptat po přízračných, ale nejdříve chtěl otestovat vodu. Upřímně měl k přizračným namířeno. Hezky se schovat za svoji vzdálenou, milovanou rodinou

Ancunín si byl nyní skoro stoprocentně jist, že před ním stojí nějaký vzdálenější příbuzný. Pravděpodobně syn nebo vnuk jednoho z utečených bratří. Anki to tipovala na Aaravose kvůli rohů, které zdobili jeho hlavu. Teoreticky mohli být i Flavius jeho tocem- To by nebylo úplně příhodné pro Ancunína. Přece jenom ten narozdíl od Alopého a Aaravose nebyl hanbou rodu. A možná tím spíše by mohl mít problém s tím, že Ancunín přišel o jednu z rituálních jizev. I když se to zdálo celkem nepravděpodobné, že byl z Falviusovi krve. Přece jenom ten by nejspíše nedovolil, aby jeho potomek neprošel rituálem. A rohatý přece jenom vypadal, že už dávno ho měl mít za sebou. No ať jeho papá byl kdokoliv, Anki byl fakt rád, že nepoužil svo magii. To by bylo velmi nevhodné.
"Tak to musíte být velkým přínosem pro Přízračné. " řekl celkem upřímně. Přece jenom tím spíše může být užitečný i pro Ankiho. Bylo mu celkem proti srsti hnedka vymýšlet, jak využít nějakého vlka a jak toho docílit. Ale on potřeboval přežít... Nakonec ani nijak už nekomentoval plástě. Přece jenom by pouze komentoval očividné.
"Je velice příjemné potkat někoho z příbuzných i takto daleko od domoviny. I když vy jste se narodil zde, ano? Myslím, že bych si pamatoval někoho, kdo dělá takto dobré věnce." pokračoval a chvilku přemýšlel, zda to už to s komplimenty nepřehání. Na jednu stranu vážně nechtěl aby vypadal jako hrozba nebo něco podobného. Nadruhou nesmí působit zas moc jako vlez doprdelka. I když upřímně tahle rozhazovat komplimenty bylo pro něj naprosto přirozené. Až se to stalo automatikou

Ancunín již byl o něco lépe obeznámen s geografii Norestu, což se mu samozřejmě hodilo. Přece jenom je dobré vědět, kam zmizet, kdyby se najednou něco podělalo nebo kterým místům se radši vyhnout, nebo se ho nějaký krvelačný vlk pokusí sežrat nebo alespoň připravit o končetinu nebo dvě. Rozhodl se dneska jít směrem k řece. Přece jenom místo, kde se vlci mohli napít, by mělo být o něco více frekventovanější A Ankiho plán bylo někoho potkat a tím získat nějakého nového "přítele", který by mu dozajista s čímkoliv rád pomohl. Proto jeho srdce zaplesalo, když v dálce uviděl dooranžova zbarveného vlka, který si ještě nevšiml stihnout jeho. Jedinou nevýhodou bylo, že byl celkem blízko řeky. Ancunín upřímně mel v plánu použít svou magii, jenže její slabinou byla voda. Uh. Tak se zastavil v celkem velké vzdálenosti a nechal magii dělat, to co umí. Napodobit ideálního partnera vlka před ním. Anki upřímně neutušil jak vypadá a moc dobře věděl, že voda ukáže jeho pravou podobu. A tak se držel hezky daleko od řeky
"Zdravím Vás." řekl s mírným úsměvem a lehkým zámáváním ocasem, aby působil co nejvíce přátelsky. "Kocháte se svým odrazem?"

Ancunin byl celkem nervózní z toho rozhovoru s neznýmím tulákem. Toto se mu dlouho nestalo. Možná to mělo důvod v jeho nové svobodě nebože prakticky vlastně neměl důvod komunikovat s vlkem stojící před ním. Ať to bylo jak chtělo, tak to na sobě nedal znát. Ale byl to celkem příjemný pocit, né že né. Adrenalin zuřící mu v těle a pocit novoty. Anki rozhodně hodlal využít téhle příležitosti a rozhodně chtěl začít si vybudovávat "síť přátel." Nebilo síť vlků, co mu něco dlužili.
" TO bude nejspíše tím, že jsem na tomto jistěže krásném území nový. Jste první vlk, které jsou potkal. Mé jméno zní Ancunin. Ancunín Estrela do Norte. Je mi ctí vás poznat. odpověděl vlkovi, před ním a lehce sklonil hlavu na znak "úcty". Zdál se minimálně jako slušně vychovaný a přátelský vlk. To byl jenom dobře pro Ankiho. Vážně nechtěl, aby hnedka první vlk na území se ho pokusil sežrat jenom z pricipu. A Ancunin se pokusí nedat mu důvod, proč ho napadnout. Přece jenom chce si najít "přátele"
"Tipuji, že vy zdejší jste? navázal hnedka na to. Doufal, že tím spíše se dostane aspoň k nějakém zběžnějším informacím o území. Přece jenom bylo by fajn, kdyby již po vkročení více do srdce Norest měl nějaké to know how.

hlasím se

Ancunínovi bylo jasné, že tohle nebude lehká konverzace. Vlk se nezdál jako ten veselý a bezstarostný typ, co se dal snadno manipulovat anebo celkově oblbnout. Vlk před ním se mu zdál celkem opatrný a dosti spořádaný. Jeho hlas byl neutrální místo naznáku optimismu, který u vlků spíše vyhledával. Sice kolikrát více bolelo je odvést k pánovi, ale zase to bylo jednodušíí. A Anki po určité době rozhodně začal spíše upřednostňovat rychlost a snadno před čistým svědomím. Bylo z toho méně krve..... Anki se musel ale mentálně okřiknout, když nazval onoho vlka pánem. Byl v Norestu, zde už mu nikdo nebyl pánem. A nikdy ani nebude, pokud měl do toho co říci. A tak Ancunin zahnal myšlenky na minulost hodně daleko a soustředil se na konverzaci s cizincem.
"Velice děkuji. Je to rodinná tradice odívat se do takovýchto plášťů. Jsem na něj velice hrdý odpověl lehce a mírně se usmál. Takto předhodil informaci, aby se nejen zdál jako velmi přístupná vlk, co rozhodně nic neskrývá. Ale tak lehce doufal, že pokud se takto zmíní o své tradici, tak pokud je vlk předním Estrela, tak se třeba na to chytí. Fakt nebylo v jeho povaze se napřímo zeptat, zda vlk opravdu je někým, za koho ho Ancunin má. Na druhou stranu se dříve nebo později bude muset představit. A upřímně Anki byl stále na svůj rod hrdý a nechtěl ho skrývat. Takže i kdyby nereagoval na toto pobídnutí, snad nějak zareaguje na zmínění rodu
" Musím uznat, že vaše květinová korunka je velice povedená. Dělal jste ji sám?" přihodil trochu těch lichotek. Upřímně věneček se mu upřímně líbil ale nebylo zase nic přeborného. Avšak ocenil, když vlk se snažil vypadat určitým způsobem.
"Ale kde je mé vychování. Mé jméno je Ancunín. Ancunín Estrela do Norte" rozhodl se nakonec "kousknout" a představil se. Při představení lehce sklonil hlavou na "náznak úcty". Upřímně k vlkovi, stejně jako ke všem cizincům, žádnou necítil....

Ancunin chvilku nevnímal okolí z toho, jak byl zahloubaný v myšlenkách. No to se mu moc nevyplatilo, vzhledem k tomu, že se k němu přiblížil vlk a tím Ankiho překvapil. Dokonce si ani nestihl připravit si magii aby ji mohl použít. I když to byla jedna z nejlepších "zbraní" kterou většinou měl připravenou a automaticky ji hnedka používal. No tentokrát byl o už moc pozdě, aby ji zneužil a přitom neupoutal pozornost vlka, zda před chvilkou neměl úplně jinou barvu. No co se dá dělat. Upřímně jedna malá část jeho já byla dokonce ráda, že nemá příležitost ji využít. Nové území, nový začátek. Možnost zbavit se starých zlozvyků pomyslel si. No a třeba asi odvykne používat nonstop magii a konečně pár vlků uvidí jak sakra doopravdy vypadá. Tím spíše pak, když s někým uzavře spojenectví, tak ho pozná a případně mu pomůže, i když Anki bude bez magie
"Zdravím" řekl a snažil se působit přátelsky. Snažil se zapojit svůj šarm, který snad získal za ty roky táhání vlků za pánem. Čím dříve začně budovat spojenectví, tím dříve se bude cítit bezpečně

Ancunín po chvilce klidu o samotě ucítil jiného vlka. Přišlo mu celkem zvláštní, že narazil na dalšího po tak krátké době, co narazil prvního vlka. Před pár měsíci to bylo požehnání. Nemusel by se tak dlouho totiž trmácet lesy a loukami, aby někoho přivedl k jeho “rodině”. Tady už moc nadšený z toho nebyl. Protože vždycky to mohl být někdo, kdo ho mohl nějak ohrozit. A Anki nemohl se schovat za “svou smečkou” nebo si počínat neopatrně. Nechtěl si proti sobě poštvat celou smečku. Protože odtud se nechtěl jen tak vypakovat, jen co šlo do tuhého. A tak se pořádně nadechl vydechl a otočil se směrem, odkud cítil pach neznámého. Magie už mu řvala v krvi a byl ji připraven použít pro svou výhodu. Upravit svůj vzhled podle představ jiného. Jenže,jen co zahlédl, kdo vlastně se octil v jeho blízkosti, tak magie odumřela. Protože daný jedinec až moc připomínal jeho příbuzné. Ano Estreláci sice rozhodně nebyli jediní, kdo měl jemné rysy, rohy a fialové kožichy, ale Anki to nehodlal riskovat. Upřímně nebyl rozhodně nevinný vlk ale na někoho, kdo mohl být jeho příbuzný, fakt nechtěl používat svou magii.To nehodlal riskovat. A tak uklidnil svou magii a chvilku uvažoval, zda má jít blíže k vlkovi. Protože rohatému se evidentně k němu moc nechtělo. No nakonec se rozhl to risknout. Aspoň se nebude muset ochomýtat kolem hranic a jenom doufat, že přijde estrela a né někdo jiný. Jedinec před ním splňoval kritéria “exteriéru” jeho rodu. Tak proč to nezkusit. Jednoho dne to stejně by musel zkusit. Anki potřeboval podporu a oni mu ji snad mohou poskytnout
“Zdravím” řekl a zastavil v určité vzdálenosti, aby vlk před ním neměl pocit, že se na něj moc lepí. Svůj výraz jako vždycky hodil do “bezstarostného” úsměvu a celkově se snažil půsbit přívětivě. Přece jenom tím spíše vlídně a nenebezpečně bude vypadat, tím spíše jednoho dne vlk mu bude k službám. Minimálně dosti často to fungoval, zvláště když pak zjistil co chtějí a on jim to nabídl.

Ancunin už nějakou dobu pobýval na území Norest ale rozhodně nemohl říct, že by ho už nějak lépe znal. A možná i to byl jeden z důvodů, proč byl tak nervózní. Upřímně stále byl jak na jehlách, aby ho nedohnali vlci z jeho "minulé smečky". Pokud to vůbec mohl smečkou nazvat. To, kde byl předtím nucen žít, rozhodně se nedalo nazvat smečkou. Ale Anki se nerad vracel k dané době a tak se donutil na to přestat myslet. Přece si musí užít nově nabytou svobodu!!! No svobodu teda měla ale moc si jí neužíval. Bylo mu jasné, že se pořádně neuklidní do té doby, dokud si neudělá někde pořádnější zázemí a hlavně záchranou sít. A na to musel potkat vlky. Pokud možno vlivné nebo silné. A pak je samozřejmě dostat na svou stranu. Jak se tak toulal v myšlenkácj skončil u nějakého jezera. Upřímně si od něj dával dost velký odstup. Neměl rád vodu hnedka z několika důvodů. Jeden z nich byl samozřjemě fakt, že voda mohla celkem oslabit jeho magii. To že rituál Estrel se konal ve slané vodě taky ničemu nepomohlo

Ancunín sice tušil, kde se jeho zbytek "příbuzných" nachází ale zatím se tomu místu vyhýbal jako čert kříži. Upřímně na jednu stranu doufal, že snad z nějakého pokrevního pouta by se nad ním mohli slitovat a pomoci mu. Přece jenom byli ve smečce. Teda aspoň to říkali Ankiho informace, ale ty už byly sakra staré. Jenže na druhou stranu ho mohli taky vyhnat i z odtud. Anki si nedělal iluze. Doma by ho hodně rychle spakovali nebo možná i zabili. Jenže Aaravos a Alop-pé byly taky "vydědenci" Teda nikdo to nevěděl, aby si neudělal rod ostudu. Acunín si nebyl jistý, zda zrovna tihle dva tu stále někde jsou, nebo zda už tu přebývá pouze ještě vzdálenější rodina. Potomci "revolucionářů". A tak se Anki zatím držel dál od Přízračných, kde dle všeho všudy mají přebývat estreláci, místo toho coural po území a "užíval" si svoji volnost. Stále byl jak ne trní připraven buď použít svou magii anebo hodně rychle zdrhat.

Ancunin překorčil hranice Norestu, teda minimálně co mu jeho nos říkal. Nebyl si úplně jistý, kde toto místo začíná, ale to bylo asi jedno. Hlavně, že tu je. A hlavně ať tu jsou jeho příbuzní. Ti co byli vyhoštěni. I k Ankimu se donestli klepy ohledně vyděděných vlků z jeho rodu. O tom, že prý nejenom že tu žili a měli rodinu. Ale dokonce si i tu dle všeho udělali pro sebe jakési jméno. Ancuninovi bylo jedno jaké jméno si tu vytvořili. Hlavně, když ho bude moci využít pro svoje vlastí potřeby. Sakra by se mu hodilo nějaké to jméno, za které se v případě potřeby schová.
Anucnin se po chvilce zastavil a rozhlédl se. Upřímně necítil se tu o nic lépe, než kdekoliv jinde. Bylo mu jasné, že dokud nenajde zbytek rodu, tak to tak zůstane. A pravděpodobně ani když je najde, tak se nezlepší. Ale doufat může, že ano.

do třetice všeho dobrého....
doplňky: typické rodové ozdoby - plášť, "náramky" na nohou, ozdoby rohů
další postavy: Verdandi
discord jméno: anid11

Meno: Ancunín Estrela do Norte
Prezývka: Ancunin [Ankunin], Anki
Vek: mladý dospělí (5 let)
Pohlavie: samec
Matka: Arete Estrela do Norte
Otec: Paris Estrela do Norte
Súrodenci: Maia Estrela do Norte, Nykk Estrela do Norte
Charakteristika:
Ancunin je na první pohled bezstarostný vlk, který možná všechno bere až moc na lehkou váhu. Je celkem drzý, sarkastický a potrpí si na showmanství. Rád zveličuje a používá květnatou řeč. Když se mu zachce, tak je i okouzlující a toho pěkně zneužívá. Rád si omotává vlky kolem prstu, aby si tím zajistil ochranu a loajalitu. Spíše se ze svízelných situací dostává řečí, než – li bojem. Je radši, když špinavou práci odvede někdo jiný. Avšak nemá problém si umazat tlapky od krve. A i v boji se jeho charakter projevuje. Útočí spíše ze zálohy a když to jeden neutuší. Dobře se umí krást stíny a celkově se snaží boj moc dlouho neprodlužovat. Moc ran totiž nemůže schytat navíc co se týče hrubé síly je lehce pod průměrem. Spíše je rychlí a moc dobře ví kam zaútočit, aby někomu hodně ublížil.
Ancunin po svých zkušenostech už nevěří na altruismus a ani není altruista. Je přesvědčen, že každým dobrým skutkem jsou nějaké vedlejší úmysly. A upřímně Ancunin takový je a možná i proto tak přemýšlí o ostatních. V jeho prioritách je na prvním místě on a jenom on. Takže pokud vám prokáže nějakou laskavost nebo pomůže v něčem, můžete čekat, že buď vás manipuluje nebo vás pak bude v budoucnosti vydírat, aby dostal něco na oplátku. Avšak pokud pro něj uděláte něco dobrého, tak se to bude snažit pro vás jakýmkoliv způsobem splatit. Jedno je tedy jisté a to, že své části dohody dodrží. Jen si opravdu vlk musí dát pozor na to, jak přesně dohoda zní, protože Ancunin je schopný ji překroutit.
Ancunin chce moc a je jedno v jaké formě je a je schopný pro ni udělat téměř cokoliv. Ať u se jedná o dobré spojenectví s vlkem, který ho ochrání, pohodlná a dobře ubránitelná nora nebo dokonce předmět, který ho posílí. Anki chce pocit totiž mít pocit, že je v bezpečí. Že konečně může být v klidu a přestat se ohlížet přes rameno. Že konečně ví, že se zvládne ubránit a že mu někdo kryje záda. I kdyby jenom protože je to součást transakce.
Anki má já rád chaos. Je to jeho lehké guilty pleasure. Nikdy sice nenechá tuto jeho slabost nějak ovlivnit jeho plány. Avšak když uvidí nějakou vhodnou příležitost, jak si udělat z nějakého vlka nebo ještě ze smečky dobrý den, tak ji využije.
Ancuninovi trvá dlouho, než někomu začne důvěřovat. A i když se někomu už může zdát, že mu Anki věří, tak dost často tomu tak není. Ví co říct a celkově jak imitovat náklonost. Dělal to dost dlouho. Avšak pokud vlk vytrvá dostane přítele, který by s ním šel i do pekla. Když jeden ukáže Ankimu dostatečnou lásku a trpělivost. Že opravdu bude za něj bojovat a že mu může věřit, Ancunin ukáže svou pravou stánku. Vlka, co se bojí, že zase skončí ve spárech svých mučitelů. Vlka, co zaplatil za svoje milosrdenství a byl naučen, že je to slabost. Pokud Ancunin bude mít pocit, že může zase být vlkem, co má čest a může si dovolit být dobrý, tak jím taky bude. A opravdu bude pak schopný přehlédnout nejednu vadu u vlka, který se stal jeho přítelem. Chce to jen čas.

Minulost:
Ancunin byl vychován jako správný nositel rodu Estrela do Norte a podle toho se taky choval. Podstoupil rituál, řídil se jeho zásadami, dobře reprezentoval rod. Celkově byl ukázkový člen jeho rodiny. To se ale změnilo, když jednou narazil při pohraniční potyčce na určitého vlka. Anki vlka porazil avšak když daný vlk začal prosit o milost, tak Anki dle zásad rodu mu ji dal. Měl v plánu ho zavést za někým ze straších rodu. Jenže to nevěděl, že poražený vlk pouze hrál o čas, aby mohla zaúčinkovat jeho magie. Magie vlka totiž mu umožňovala dát rozkazy jinému vlkovi, které nemohl neposlechnout, pokud byl dostatečně dlouho jeho společnosti. A tak Ancunin dostal do zajetí. Jeho věznitel využíval nejprve jeho příslušnost k rodu k získávání informací. Později pak pouze Ankiho šarmu a výřečnosti k nalákání jiných vlků do jeho doupěte, aby mohl využít jejich krev k posílení jeho magie nebo obohatil svoje stádečko o dalšího otroka. Anki nebyl jediný vlk, který takto sloužil jeho vězniteli ale byl jeden z nejlepších a také nejdéle byl nezlomen. Ancunin totiž dost dlouho zvládl spoustu příkazů obcházet a snažil se zachránit tak jiné vlky před smrtí nebo podobným osudem. A pokaždé když „neuspěl“ tak byl za to potrestán. Anki nakonec svoje snahy vzdal v době, kdy jeho trýznitel schválně poškodil jednu z rituálních jizev typické pro Estreláky – znak pro milosrdectví, jako ukázku kam ho tato cnost dostala. Ancunin tedy vzdal jakékoliv snahy se vzepřít a začal tedy své úkoly plnit „dobrovolně“. Tehdy se začal mnohem více zlepšovat v jeho manipulacích. Jeho utrpení skončilo dne, kdy jeho věznitele napadla jiná smečka ze zálohy. Ancunin vycítil, jak kouzlo povolilo díky ztrátě pozornosti a hlavně krve věznitele a tak vzal nohy na ramena. Věděl, že se k Estrelám nemůže vrátit. Pravděpodobně nedobrovolně poškodil dobrou pověst rodu a navíc byla poškozena jeho rituální jizva. Z doslechu věděl o Aaravosovi a Alopém, kteří byli v podobné problémové situaci s rodem. A tak se rozhodl utéct na stejné místo jako oni – do Norestu. Anki neví, zda jeho mučitel stále žije nebo zda některý „sourozenec“ z jeho „nové rodiny“ utekl taky., jen doufá, že ho nikdo v Norestu nenajde. Ať už „staré“ Esterely nebo jeho věznitel
Zaujímavosti:
- Stále se hrdě hlásí ke svému rodu- je to stále zdroj jeho pýchy, navíc ví, že i v Norestu něco jeho rod znamená (nebo znamenal) a tak využívá ochrany, kterou by mu teoreticky mohl poskytnout. A upřímně se stále cítí být estrelou i kdyby jenom jejím stínem.
- Z hanby z poškozené rituální jizvy jen tak nesundává svůj plášť. Musí vlkovi hodně věřit aby si ho sundal.
- Miluje slunce -rád se sluní a kouká na mraky
- Má dost nočních můr
- Neumí moc dobře plavat. Je rád, že se udrží nad hladinou. A celkově nemá rád vodu

Mágia
Vysněný partner
Ancunin umí svou magii napodobit vzhled vysněného partnera jiného vlka. Má daný vlk rád vlky s křídly, Anki je najednou má. Má radši vlky s přírodními barvami? Fialové odstíny na jeho srsti najednou zmizí. Jedná se pouze o pouhou iluzi. Ancunivu bohužel křídla z ničeho nic nenarostou. Ankimu stačí jediný pohled na vlka a dokáže tuto iluzi vytvořit. Magie ale je omezena. Nikdy nedokáže totiž obsáhnout všechny tajná přání. Tudíž nikdy nebude úplně vypadat podle představ druhých. (aka pokud vlk má rád hnědé vlky s křídly Anki je schopný udělat iluzi buď křídel nebo hnědé barvy). Ancunin netuší, co ostatní vlci vidí a tak musí si dát pozor, aby se nijak nepopisoval. Navíc jakýkoliv fyzický dotyk magii zruší a iluze není vidět v odrazech ve vodě nebo jiných lesklých plochách. Navíc dokáže iluzy dokonalého partnera vykouzlit pouze jednomu vlkovi. To znamená že vlky, kterého Ancunin neoblbuje, ho vidí takového jaký je ve skutečnosti. Navíc se jedná o velice náročnou magii a déle než pár hodin ji neudrží i když ji hodně dlouho piloval do dokonalosti.