Príspevky užívateľa

Jen co vypadala Ryumee spokojeně s jeho vysvětlením jeho nemožnosti se vrátit domů, začal na sebe zase soukat svůj plášť. Přece jenom trochu ochrany od chladu poskytoval a upřímně se bez něho cítil jako nahý. Doufal, že jednoho dne přestane mít tento pocit, ale tento den byla asi ještě daleko.
"Ano. Stále mám potřebu dodržovat zásady svého rodu a chci se zúčasnit našich tradic. Jak jsme řekl TImothéému, přál bych si být mezi vlky, co mají podobné zvyky jako mám já, v jakých jsme prožil svoje dětství. řekl upřímně. Nedodal, že tyto rodové "cnosti" ho drželi nad vodou v nejhorších jeho chvílích. Dlouho nemohl spoustu tradic dodržovat a fakt si přál aspoň jednu z nich moct znovu zažít. Zúčastnit se jí. Přece jenom byli dny, kdy ani nesměl pohlédnout na hvězdy....
"Arete a Paris. A ano do smečky bych se rád přidal. " začal s tím jednodušším Upřímně poslední dobou měl celkem problém se sám popsat. Dříve o sobě celkem dosti rád mluvil. Nyní už moc ne.
"Hahaha. No kde začít. Upřímně nemyslím si že žádný vlk by se dal jednoduše popsat pár přívlastky..... Můžu říct, že vždycky dodržím své slovo. Nemám potřebu nějak se vykroutit z nějaké dohody. Nemám taky potřebu podrážet vlky, kteří mi důvěřují. Přece jenom tak se nedá vytvořit partnerství. Upřímně umím být občas celkem jízlivý pokud se mě jeden snaží vyprovokovat.... Co se týče magie. No řekněme, že čím více vlků on ní ví, tím hůře se dá používat. Pokud si to opravdu žádate, tak ji klidně předvedu. Avšak nerad bych ji šířil někam dál" rozmluvil se teda. Fakt doufal, že má sakra vysoké postavení, že její názor má váhu. Protože jestli tohle povídání bylo pro nic...... no potež..... On Ryumee neznal nechtěl s ní mluvit o vlastní osobě. Možná někdy v budoucnu ano. Rád by se otevřel členům rodu a nebo smečky. Ale né takhle po pár větách. A svou magii by si taky šetřil rád do zásoby. Sice by ji na své příbuzné nikdy nepoužil, ale jeden nikdy neví

Ancunin byl zase v horké vodě a tentokrát za to nemohl. Nebo teda mohl za to pouze částečně a to se přece počítá! Tentokrát fakt nechtěl použít magii, tohle byl jeden velký omyl. Anki veděl velký prd o politice mezi smečkami, ale věděl, že asi není dobrý nápad naštvat někoho ze smečky, když se chce do jiné dostat. No aspoň nebyla od přízračných, to byl vyl ještě větší pr#ser
"Omluva přijata. V tomhle počasí není nic moc cítit a v té vichřici nic moc slyšet. Věřím, že jste nemínila mě vyděsit." odpověděl a podle výrazu se evidetně nestal zázrak a jeho magie se nějakým zázrakem nezměnila nebo nepřestala fungovat. No bude se muset nějak vykecat.
"A možná u toho budu i brblat méně než nyní v této otřesné zimě. Ale nic zaručit nemůžu. Hahahah. Ale věřím, že jak s touto zimou tak s úmorným vedrem si nějak poradíme" pokračoval a pro jistotu udělal pár kroků dozadu, aby mezi nimi udělal o něco větší prostor. Nevěděl, zda nemá obě nohy levé jak ten Belie. Neměl potřebu aby se ho někdo dotýkal a zvláště ne když jeho magie působí
"Ach nevěděl, že stojím v přítomnosti takto významné osoby. Mé jméno je Ancunin. Prachprostý tulák." řekl s úsměvem a lehce sklonil hlavu na znak úcty. sakra zaznělo mu v hlavně. Nejenže je ze smečky ale je i vysoko. Teda minimálně to odtušil. Rivera sice vypadala jako slušná a milá vlčka, jenže před chvilkou se potkali. A bůhjví jak zareaguje, pokud se magie zruší

Ancunín věděl, že dříve nebo později bude muset s pravdou ven. S tou hnusnou a trapnou pravdou, kterou se tak snažně snažil zakrýt a dělat, že neexistuje. Jo to by se mu líbilo. Jenže kdyby šla vymazat, tak by vůbec nebyl tady, ale se svou rodinou hezky doma. Teda v minulém domově. No každopádně fakt nechtěl, aby musel s ní už takto brzo a už vůbec ne před matriarchou místní odnože Estrel. Jenže ona ji evidentě chtěla. Tak se nedalo nic moc dělat-
"Když jsme byl o dost mladší, tak se stala určitá nehoda při hlídání hranic. Za to že jsem zachoval dle rodových zvyklostí a prokázal nilosrdenství, tam kde je to potřeba, jsem pěkně zaplatil. Upadl jsme na několik let do zajetí." začal ze sebe sesoukávat plášť. Už ho nesundal dosti dlouho a byl to divný pocit. Navíc teďka v zimě. I když plášť neposkytoval téměř žádnou ochranu proti té hnusné lezavé zimě, aspoň ho chránil před hanbou
"Trvalo mi sakra dlouho, než nadešla příležitost odtamtud utéct. V době, než jsem mi můj útšk podařil se stalo hodně věcí, za které bych byl z původní smečky vykopnut a možná i něco horší. Včetně poničení značek." řekl s lehce zaťatými zuby a natočil, aby bylo vidět jizvu, o kterou přišel. Milosrdenství. "Jeho pán" si ji vybral schválně., Za to že se snažil milosrdenství prokázat jiným

Ancunin si dal pro jednou změnu a šel ze severu a západu spíše směrem na jihovýchod. I když rád potkával vlky z přízračných aneb snad jeho budoucí spolučlenky, chtěl trochu změnit prostředí. Navíc taky doufal v to, že na jihu bude větší teplo. Ano teoreticky měl navíc narozdíl od ostatních vlků plášť, ale ten byl sakra tenký a nijak moc nechránil. A Anki měl celkem né moc hustou srst. A tak doufal, že zde bude o něco větší teplo. No o moc né, ale lepší než nic.
Ancunin přemýšlel, zda se dát lov nebo to úplně nemělo cenu. Přece jenom by se těďka šiklo každé jídlo, už mu zase začínala lézt žebra ven.... Nakonec se do lovu dal. Zas se držel dál od řeky. Kdyby náhodou byl nucen použít magii, tak aby ji to hnedka nevynulovalo

No a tak potkal Ancunin dalšího estreláka a nejen to, vlčice byla mamkou Guláše. No a to ani nemusel lézt přes hranice. Poslední dobou na ně měl fakt štěstí, coý bylo na jednu stranu jenom dobře. Čím více jich potká, tím více jmen bude moc použít na postrašení nějakých otrapů, co by si rádi z něho udělali kožich. A taky upřímně chtěl se zase spojit s rodinou jeho tradicemi. Vážně mu chyběla určitá soudržnost, která se pojila s členstvím v nějakém rodě nebo obecně větší skupině. Samozřejmě, když tam jeden byl dobrovolně.....
"Asi takové jaké má každý jiný vlk, co jsme přicestuje. Najít si pár přátel, připojit se ke smečce....... Doma již vítán nejsem, takže hledám nový domov. A doufám, že ho najdu zde v této krásné i když nyní na můj vkus až moc studené krajině." Řekl upřímně s lehkým úsměvem na tváři. I když mu zrovna moc do úsměvu neboli, když zas musel zmínit, že doma by ho nejspíše vyhnali. Každopádně musel uznat, že Ryumee je aspoň přímá. To mohlo nějaké věci usnadnit.

Ancunin si po poznámce Everetta nebyl najednou jistý, zda s ním přímo krevně spojen nebo zda se do rodiny přiženil. Jako upřímně vzhledově mohl být jeho vzdáleným bratrancem přes páté koleno nebo co. Jenže pokud vědě, tak estrely byli pouze zde nebo v původní smečce. A i když byl Anki nejspíše lehce mladší než vlk před ním, tak by si na něj asi pamatoval. To by Everett musel odejít jako malé štěndo, aby se nepotkali ve smečce a zároveň z ní pocházel
"Podle vašich slov tipuji, že vy jste rod získal partnerstvím tedy?" zeptal se narovinu. Chtěl hlavně jenom vědět, jaké má postavení v rámci rodu a celkově jak moc je sžitý s tradicemi. A upřímně byl celkem zvědavý koho partner to byl. Ancunin byl holt zvědavka zvědavá
"Ach sice pouze 3, ale více méně to byli jediní vlci, co jsme potkal. Takže poměrově to je celkem dosti. Přece jenom jaká je pravděpodobnost je, že potkám pouze vlky s mým rodem pokud jich je 5 a půl. Hahaha" usmál se lehce na otázku Everetta. I když ho lehce znervóznila. Anki vážně doufal, že jich je to více než dost. Přece jenom tím spíše pak budou mít slovo v různých věcech

Ancunin doufal, že třeba jeho rod tu bude tak profláklí nebo natolik početný, aby o nich věděli i náhodní tuláci. Ale evidentně tomu tak nebylo. Nebo možná jenom Gilgamesh zrovna měl smůlu. Anki nehodlal přestat doufat, že jeho rodna měla nějakou influenci, kterou by mohl hezky využít. Jeden nikdy nevěděl, kdy se to mohlo hodit, že jo.
" Ano je to těžká otázka a dosti fylozofická. Existuje mnoho pro ale i mnoho proti. A vlkovi se nechce jen tak rychle se rozhodnout. Přece jenom je to závazek na delší dobu. I když nyní by bylo asi fajn se rozhodnout než začne zima. Potom by se jeden mohl zdát jako příživník, který si chce ohřát kožich přes zimu. Zapolemizoval. Ancunin se celkem divil, že vlk kompliment přešel ani nemrkl. Většinou to vlky rozhodilo, protože na to nebyli zvyklí. No nevadí. Aspoň nekdo tedy dostal chválu.

Ancunin nemusel čekat dlouho na to, aby ho někdo našel. I když byl dále od hranic, tak na něj narazil jeden z Přízračných. To byl Anki jenom rád. Čím více vlků pozná zu oné tajemné smečky tím lépe pro něj. Nejenom že teda se toho více dozví, ale mohlo by to udělat jeho příchod do smečky o něco hladší, než kdyby ho nikdo neznal. Ano sice už potkal Guláše a Timothéého, ale čím více tím lépe. Taky by bylo fajn, kdyby to nebyl příbuzný. Už jen kvůli tomu, že chtěl získat nějaké spojence mimo rodinu
"Další příbuzný, jak vidím. Hahaha. Mé jméno je Ancunín Estrela do Norte. Velice mě těší." řekl lehce zaražene. Upřímně byl jenom rád, že je tu tolik Estrel a ke všemu v jedné smečce. Ale upřímně měl pocit, že snad nikoho jiného už nepotkává. Vlk před ním každopádně neměl na sobě značky. Takže asi co se týče rytí si do těla, tak to se tu moc neuchytilo. Zatím pouze Ryumee měla stejné znaky jako on.
"Upřímně nečekal jsem, že potkám tolik členů rodu jen co se dám trochu více na sever a ke všemu všechny z jedné smečky." řekl, aby objasnil své lehce zaražení. Upřímně ho taky lehce rozhodilo chování jedince před ním. Většina Estrel byla poněkud rezervovanější. Ale přece jenom každý byl jiný a Anki by sakra neměl soudit. Pokrytec

"Lepší než drátem do oka. Vaše informace mi určitě pomůžou minimálně v základní orientaci zdeAncuninovi bylo jasné, že Gilgamesh nemůže poskytnout mu všechny informace, které by si přál. jak sám řekl nebyl tu zas tak dlouho a nebyl ani v žádné smečce. Ale bylo to lepší než nic že jo. Přece jenom právě přišel do Norestu, nemohl hnedka vědět všechno. Ale tmavý vlk mu aspoň poskytl nějaké to základní info, na kterém může v budoucnu stavět.
Ach. Někde by tu dle všeho měli býti moji příbuzní. Bylo by fajn je najít. A pak se nějak odrazím od toho. Jeden nikdy neví kam ho vody zanesou." rozhodl se nakonec prozradit své příbuzné. Přece jenom by to pak mohlo odradit případné útočníky, kdyby věděli, že mu někdo kreje prdel. Ale Anki zatím od Gilgameshe útok nečekal. Vypadal jako velmi slušný vlk. Jenže dosti často útok nakonec přišel právě ze směru, od kterého to vlk nejméně čekal
"Každopádně ať už se rozhodnete jakkoliv věřím, že takto silným vlkem jako jste Vy určitě žádná smečka neopovrhne." Ankimu bylo jasné žýe hlavně takto před zimou většina smeček bude mít tendenci nabrat vlk,. co vypadají schopně. Ancunin si nebyl jistý, zda sám patří do této kategorie, ale Gilgamesh by se pravpodobně do této kategorie hodil

Ancunin byl sice velmi rád za nabídky, že se může nyní rovnou potkat s mamkou tady Guláše, takže příslušnicí rodu a zároveň členkou Přízračných. Ryumee byla evidentně někdo, koho chtěl potkat. Jenže to nejspíše znamenalo jít přes hranice, což tajemná smečka moc ráda neměla. A ani se nemohl divit, zvláště takto v zimě, když bylo málo potravy. A ano sice by byl v doprovodu člena smečky, jenže se jednalo o odrostrelejší včle. To by ani neměl výmluvu, že se ztratilo a on ho vede domů. Ale stále byl moc mladý na to, aby mohl být brán za pořádný doprovod
"Velice rád bych potkal vaši maminku, ale tipuji, že je za hranicemi smečky. A já si opravdu nechci místní poštvat proti sobě, když bych se jednou rád přidal řekl s úsměvem a snažil se Guláše zklamat nějak opatrně. Upřímně normálně by neměl problém říci ne. Když konečně může. Jenže tohle bylo štěně a ke všemu příbuzný. No a upřímně Ankimu se špatně říkalo ne štěňatům.
"Ale moc děkuji za nabídku. Určitě se jednou s ní velice rád setkám." dodal, aby úplně děcko nezklamal.

Ancunin nebyl úplně vysoko v horách, když uslyšel zavytí. Anki byl zvědavý tvor a tak se otočil směrem odkud slyšel zavytí přicházet. Vlkovi asi nechtělo lézt nahoru. To chápal, kdyby se schválně nechtěl vzdálit, tak by asi nelezl jen tak nahoru. Navíc v tomto počasí. Po chvilkovém zaváhání se rozhodl vydat se dolů k úpatí pohoří. V téhle zimě a hlavně vysoké vrstvě sněhu, to zrovna nebyla procházka růžovou zahradou. Ale asi se to šle lépe než nahoru. I když několikrát měl dojem, že sklouzne a dolů se pokutálí. No aspoň by byl dole mnohem rychleji.
Když zahlédl fialovou vlčku, předpokládal, že ona právě vyla, aby ho přivolala. Nikoho dalšího v dohledu neviděl a silně pochyboval, že mnoho vlků se potulovalo kolem.
"Zdravím." řekl už z dálky a lehce se zaradoval, když ucítil, že se jedná o přízračného. To bylo jenom dobře. Tím spíše neměnil svou podobu a rozhodl se přijít o něco blíže. Minimálně tak, aby z vlčky nebyl jen fialový obrys
"Mé jméno je Ancunín Estrela do Norte. I když to už asi víte, přepokládám. Hahah řekl a mírně sklonil hlavu na znak úcty a tentokrát ji fakt cítil. Protože jenom co došel blíže, tak poznal, že se jedná o příbuzného. Jizvy vyryté do těla vlčici byli totiž téměř totožné s těma jeho. No aspoň věděl, že tenhle zvyk mezi místními zůstal. Tim byl možná vyjímkou, když je neměl

Ancunin se stále držel více méně (teďka teda méně) u hranic s Přízračnými. Čím vice jich potká tím lépe. Přece jenom se plánoval v nejbližší době přidat a tak by bylo fajn se dozvědět o smečce co nejvíce. Jedna věc byla znát drby z okolí a informace od místních tuláků. Druhá věc byl ale názor členů. Ano Anki sice už pár potkal, ale zase tolik jich nebylo a rád by věděl do čeho jde. A taky hlavně chtěl se dozvědět, co nesmí dělat, aby ho hnedka druhý den nevykopli. Anki měl hodně zlozvyků a hnusných vlastností. Na jednu stranu se jich chtěl zbavit, aby si lépe uržel spojence, ale zase tyto vlastnosti ho dllouho dobu udrželi na živu. A to něco znamená
A tak zůstal tentokrát v pohoří, co bylo blízko tajemné smečky. Nebo spíše byl na jeho upatí. Úplně s emu do kopců nechtělo lézt. To byla zbytečná námaha. Chvilku se rozhodoval, zda má zkusit něco ulovit. Sice měl žaludek plný nyní, ale jeden v dnešní době si sakra měl udělat zásoby, protože bůhví zda se situace ještě neshorší

Ancuninovi hezky mrzla prdel v tomhle počasí. Zimu sice měl celkem rád, protože pak hezky splýval s okolím a měl snazší lov a nepozorované trouseni se po okolí. Jenže tohle byl jiný extrém. Furt chumelilo, potravy bylo málo a ten vítr začínal být sakra otravný. Navíc patřil do linie estreláků, která zase tak hustou srst neměla. Co by za ni teďka dal. Anki byl celkem ztracen ve vlastních myšlenkách, že hlas vlka, ho pěkně vyděsil. Až tak, že omylem použil magii. sakra to nebylo v plánu. Anki chtěl magii omezit od toho incidentu s vlkem u řeky. Přece jenom se chtěl stát ukázněným budoucím členem Přízračných a to znamenalo neštvat vlky. To že je štval fakt, že jim ukázal, to co chtěli vidět je věc druhá. Každopádně ale straých zvyků se sakra špatně zbavuje a tak jen co uslyšel hlas zničeho nic, tak automaticky nechal svojí magii volný průtok.
"HAHA Zdravím i Vás. Trochu jste mě vyděsila upřímně" opověděl s úsměvem. Anki zvažoval svoje možnosti. Buď mohl přestat používat svoji magii a ukázat vlčce svoji pravou podobu a tím ale prozradit svoji schopnost. Na druhou stranu tohle neježe byl vlk, tohle byl smečkoví vlk. Jedna věc je naštvat tuláka a druhá byla naštvat člena smečky s možnou oporou za zadkem
" Ano to je. TO mám za to, že jsme si stěžoval na teplé léto. Hahha." Ancunin se nakonec rozhodl udržet iluzi ideálního partnera pro světlezelenobílou včlku před sebou

Ancunin ani nebyl překvapen, že si Bailey myslel, že nejenomže mu ukázal jeho vysněného partnera ale dokonce nějak oblbnul jeho pocity nebo co. Anki by byl upřímně rád, kdyby takovou schopnost měl. Hodně věci by to buď úplně vyřešilo nebo minimálně usnadnilo. Jenže on žádnou takovou schopnost bohužel neměl a všechno co Bailey cítil bylo vytvořeno jenom a jenom jím samotným.
"Věř mi přál bych si mít schopnost jakou mi přisuzuješ. Ahahah. Ale opravdu touto schopností nedisponuji. Jediné, co umím je změnit vzhled. Nic více a nic méně." řekl mu upřímně i když měl pocit, že mu stejně nebude věřit. No mohl ještě dodat, že ani neví, jak vlastně vypadá a ani nemohl ovlivnit jak vzhled nabyde. Ale to už bylo hodně citlivá informace a uklidnění jednoho vlka mu za to nestálo
"Ahaha. Pro srandu z ostatních to vážně nedělám. Jen se snažím, aby mě nikdo nesežral dopověděl lehce uraženě. Jako opravdu nezneužíval magii proto aby si dělal dobrý den z jiných vlků. Jediné na koho použil jeho magii pro zábavu byl jeho bratr, ale to se přece nepočítalo, ne?

Ancuninovi se aspoň potvrdili, že smečky, o kterých se dozvěděl od vlků co potkal mimo Norest opravdu existují. Přece jenom informace, co dostal od svých "obětí" mohli být staré vzhledem k tomu, že když je potkal, tak už v Norestu stejně nebyli. A kromě toho Anki už je nějaký volný.
"Velice vám děkuji za info. Sice jsem měl nějaké zvěsti z doslechu ale přece jenom to bylo z bůhvijaké ruky. Navíc už to bylo celkem dávno, co jsme je slyšel" řekl upřímně. To že měl pravděpodobně rodinu někde u přízračných nijak radši nezmiňoval. Přece jenom toho vlka pořádně neznal. Ale případně se hodlala na Přízračné celkem zaměřit v jejich konverzaci
"A co máte se v plánu do nějaké přidat nebo spíše jste vlk co rád roztahuje křídla a nikdy nesetrvá někdo dlouho?" pokračoval zatím v lehké nezávazné konverzaci a uvidí se, zda se to dostane někam dál.