Príspevky užívateľa

Vracela se z daleké cesty, ale né, vyšla si jen na procházku a teď se chystala na pelech, zalehnout a možná si dát šlofíka, nejlépe hned vedle manži, tak se jí spí nejlépe. Její plán se ovšem změnil hned ve chvíli, kdy uslyšela z nory jakýsi hulákání. Ten hlas znala pomalu lépe jak ten vlastní a to jí naježilo srst. Roihu!! V tom jí udeřil do čumáku pach krve a tak ihned do nory vlítla s jen tím nejhorším ve své hlavě. Bože, co zas ten vůl dělal!!!
U pelechu svého milého se zjevila doslova do sekundy, teda, jevilo se to tak. Vlk by si myslel, že tam snad i celou dobu stála. "Co se děje? Co se stalo?" dožadovala se ihned odpovědi, hlas se jí slyšno klepal a její oči si přejely Roiha od hlavy až k ocasu, vypadal příšerně, ani nemohla vydedukovat, co přesně se stalo. "Time, co se děje?" chrlila ty otázky, nyní na medika.

Pomalým krokem za sebou tvořila díky svému dlouhému ohonu cestičku. Čerstvě nyní napadl sníh, a tak si musela projít nově vyzdobenou krajinu, stromy ozdobené jmelím, zapadlé keře a stopy jiných vlků. Teploty klesaly, sýkorky už dávno nezpívaly a vlku by div z nosu netrčel rampouch.
Tohle období se jí protivilo, jak ona nemohla vystát tu zimu, protože byla... zima. Jejím přáním bylo, aby se tohle období nahradilo jiným, nějakým méně depresivním, protože ona měla už depek dosti, teď už chtěla cítit jen lásku ke svému bližnímu svému.
Zadívala se na řeku, jistě i ta voda nyní musí být ledová. Ach, tak koupání zas v létě, což? Achich ouvej.

hlásím se

"To teda jsme," mohla jen souhlasit. Oni byli pořádná power couple, to se přece ví, ne? Jediné, co možná nezachrání jejich láska, je to zkouškové období. Jo, to už je pak věc druhá.
"Hari by ti neporadil?" zvídala se, Hari byl přece její dobrý kámoš a věděla o něm, že ten se na tuhle cestu dal, měl by už teda být znalý, ne? A jistě by Roihovi rád pomohl! "Cvičit? Týjo, já budu mít vymakanýho chlapa," uculila se. "Ale né, to je dobře, je to zdravé," i ona ztratila množství svaloviny, depkám neporučíš, ale hlavně, že už se z toho vyhrabávají. "Vylíčím ti vše, to se vůbec neboj," v plánu to měla tak či tak. "Ještě by mi zadat něco od Rimorů, což?" mrkla na manžu, tohle byla zas jeho profese.

Musela uznat, že chlapec se dost zklidnil, možná dospěl, možná to dělá její přítomnost, ale opravdu z něj byl malej plamínek. Ale i malej plamínek dokáže napáchat spousta škody, že? Opět jejich chování směřovalo k chování malých dětí, ale co na tom záleželo? Hlavně že se tihle dva bavili. Šťouchnutí mu ovšem oplatila, protože se přece nedá, ne! Samozřejmě, že to byl vtípek, i když za ledu by sem nejspíš nešla, kdo ví.
Tohle byla dost dobrý záhada, Anjel kdysi nad láskou ani neuvažovala, nikdo se jí ani nelíbil, natož přišel Roiha a boha, jak ten jí na jejich prvním setkáním štval! Ale i tak se setkávali dál a dál a teď jsou tady. Božínku, to se toho stihlo udát. Zdálo se to bejt šílený až nereálný. Pfuuf. "Spolu překonáme vše," překonali mnohem horší věci jak zimu, překonali to nejhorší a stále tu byli spolu, takže na ně nemá opravdu nic. Nic!!!
"Samozřejmě, že bojím, bože, jsem z toho úplně vyjukaná," byla k Roihovi upřímná. "Ale já se na to někoho zeptám, najdu si někoho z toho odvětví a vyslechnu si je," protože učebnice na tohle bohužel neměla. "Ten workshop myslíš? Jó, ten byl super, teda, taky pěkná nálož informací, ale dalo mi to slušnej podklad," zakývala hlavičkou. "Myslím, že k tomu toho tolik chtít nebude, ale kdyby jo, tak základy bych mu řekla,"

No, aspoň se Anjel bude moct se svým postavením cítit důležitě a bude mít i záminku se poklepat na rameni, až bude mít samozřejmě finito. Možná se cítila blbě, ale i to učení jí něco dávalo a sama by nepřijmula takové postavení zadarmo, takže vlastně nemá téměř proč bulet. Vybrala si to, tak to má, ne?
"Jako by tě kdysi mohlo něco zastavit," uculila se. Tohle už bylo dáávno v minulosti. "Proto jsem tě sem schválně vytáhla dřív, než začne mrznout," takhle se jí manža neutopí, no to to dobře vymyslila, což?
Tihle dva byli jednou duší, dokazovalo to i jejich neustálé "čtení myšlenek"! "To teda hřeje, velmi pěkně," řekla spokojeně a blízla Roihovi ouško. Vůbec té lásky neubývalo, naopak, cítila se zamilovanější než kdy dříve. Tohle byl zdravý vztah, vztah plný sebepochopení a hlavně byl bez hádek. Byl prostě a jednoduše dokonalý.
"Haha, doufejme," uchechtla se. I ona by tomu ráda věřila. "To ti upřímně nevím, možná jo? Přeci jen mám mít z každého oboru něco, k tomu spadají i Umbry, takže by to bylo na místě," vyřkla své myšlenky. "No, ještě žes to zmínil, teď budu muset zamakat i na tom," tahle holka v noci nezavře oko dokud nebude umět všechno. Sice to nebylo možné, ale jí se to nevysvětlí, ta bude makat dokud se nepřetrhne.

Jó, asi bylo až potupné, že Roihu, který byl mladší jak ona a ve smečce byl o výrazněji kratší dobu, už byl nějakou chvíli na postu Aesta. Anjelka samozřejmě byla pyšná, ale nebudeme si nalhávat, lehce jí to i mrzelo, proto se teď topila v učení. Zanedlouho bude dospělá a ještě je Cronou? Byla to ostuda, aspoň teda v jejích očích.
"Jojo, to byly časy, stejně jako když já se tu na ledě rozmázla a ještě týden mě to bolelo," uchechtla se. "Kdykoliv ti bude zima, tak stačí říct, já tě zahřeju," navrhla svému snoubenci tuto skvělou nabídku. Jí už teď hřála jen láska, a že jí cítila mnoho. "Učení? Pff, mám toho plnou hlavu, ale né v dobrém slova smyslu," mávla packou a pomalu cupitala okolo vody. "Historii smečky vím nazpaměť, kulturu jsem schopná taky shrnout, ale jestli bude chtít i jiné věci, tak nevím nevím, mám z toho docela nervy," vyjádřila svůj strach.

Dívenka si vyšla do hor, po boku se svým druhem samozřejmě. Počasí se konečně nějak uklidnilo, dnes nepršelo, ani nebylo zataženo, svítilo slunéčko! Bylo sice chladněji, ale to bylo tím, že se blížila zima. Tož díky bohu za přesrsťování, že?
"Tady už jsme spolu nebyli taky celé století," pohlédla očky na Roiha, na tváři měla jemný úsměv. Pro ní bylo fajn na chvíli vypadnout, měla přeci jen krušné dny, strašily jí zkoušky na Aestu, a to si pište, že ona všude lítala a nabývala nových vědomostí, div jí hlava nevybouchla. Ona byla poctivou studentkou, vše si procházela minimálně desetkrát, nesměla na nic zapomenout, historii smečky už uměla odříkat nazpaměť, v kultuře se taky hrabala... Jó, to byl nyní život budoucí učitelky.
I na cestě sem byla lehce zasněná, ale odtud už plánovala se plně věnovat Roihovi, taky mu to pěkně dluží.

Samozřejmě by to nebyla pořádná vědomostní zkouška, kdyby nedošlo i na kulturu smečky. Jejím možná nepopulárním názorem bylo, že ta je úplně nejdůležitější, že ta dělá ze smečky to, co je. Nebýt kultury, tahle smečka by ani nemusela být, proto by se ve všech zvycích a tradicích mělo pokračovat a šířit je dál mezi členy. "Pro nás Přízračné jsou velmi důležitou součástí hvězdy. Hvězdy jsou pro nás spolehlivým průvodcem a zdrojem poznání, symbolizují naše předky, minulost, přítomnost, ale i budoucnost. Mohou nám poradit takřka vše, pokud v nich vlk umí číst" mluvila s vášní v hlase. "Máme také určité rituály a společenské události, jako jsou ceremoniály ve Hvězdné jeskyni, zkoušky na postavení Aesta, pohřby, svatby, a další události spojené s astronomickými jevy jako jsou zatmění slunce či měsíce," sama doufala, že víc takových akcí zažije, aby lépe poznala, jak to vše vlastně chodí. "K hvězdám patří i několik význačných souhvězdí, z nichž každé má svůj vlastní význam. Mezi ně patří například souhvězdí Initium novum, symbolizující naději a nový začátek, nebo souhvězdí Malum, představující nebezpečí a špatné události. Každé souhvězdí má své vlastní klíčové hvězdy a symboly," nemohla vyjmenovat všechny souhvězdí, protože si myslila, že na učedníka by to byla pěkná hrouda vychrlených informací, ale zároveň se toho snažila zmínit co nejvíce, aby uspokojila požadavky Orda.
Ano, politologie neměla ani blízko k Anjelinému srdci, snažila se jednat rozumně, ale ani to nemuselo být dostatečné, pokud nebyla vycvičená k diplomacii. Na tomhle jí S'Arik nachytal, tohle musela dopilovat. Nad jeho slovy kývala souhlasně hlavou, o Ignisu nebyla tak znalá jako o Přízracích, takže i v tom se plánovala zlepšit. Zhluboka se nadechla. Smlouva o příměří. Co je nejdůležitější?
"Z počátku rozhodně koho zavazuje, jasná definice příměří a doba trvání smlouvy.." snažila se nad tím uvažovat tvrdě, aby jí co možno neunikl žádný detail a tím S'Arika nezklamala. "Vymezení území, tedy hranic, podmínky příměří ale i postihy za porušení příměří. Rozhodčí postup o řešení společných konfliktů a sporů, pokud by nastaly.." zhluboka se nadechla a pokračovala dál. "Nejspíš i podmínky, za kterých by mohlo být příměří jednou ze stran zrušeno, jestli se dají ve smlouvě provést změny, a tak dále.." tím své povídání ukončila. Myslila, že to hlavní pokryla, nebo spíš se o to snažila.

V ten moment jí došlo, že né všude se role ve smečkách nazývají stejně a tak hnedka začala vysvětlovat. "Lex je něco jako zástupce velitele, řídí smečku když je pryč a zřizuje důležité akce," vysvětlila rychle, protože tušila, že brzy se začne a měla pravdu. Rozmluvili se hlavní pořadatelé akce už se informace jen a jen sypaly. Bylo toho dosti, něco už znala, něco pro ni bylo nové.
Snad nebylo překvapivé, že nejvíce jí zajímaly informace co se týkaly březosti a porodu. V hlavě si k tomu dělala jakési poznámky, stejně jako k bylinám na "uklidnění". Věděla, že tohle se jí bude dost hodit, nejen v teorii ale i v praxi.
Nad třezalkou střihla uchem. Na tu si vzpomínala, možná né zrovna v dobrém, ale musela uznat, že tahle bylina jí zachránila život.

Zcela upřímně se hihňala a chechtala nad chováním Guláše. Znala ho jako milé dítko a tohle chování před Roihem jí přišlo jednoduše komické. Tlamu si zakrývala tlapkou, aby si dítko neusmyslelo, že by mělo pokračovat, protože jí to tak baví.
Do Roiha hnedka šťouchla, když na Guláše vyplazil jazyčisko. "Vůbec tomu nepomůžeš, když se budeš chovat stejně," zprdla manžu. Tohle to dítě jen podpoří!
Natož se rozmluvila Ryumee, takže Anjel radši zavřela klapačku, dokud teda nepromluvil Tim, který musel uslyšet řvoucího Guláše. "Dobře, dobře," pokývala hlavičkou a koukla po dítku. Nemohla si pomoci, ale to jak mluvil bylo prostě hrozně roztomilé a jí to hřálo na srdíčku. Toho jen tak pryč nepošle, pokud teda nezpůsobí nějaký malér.

Pozorně ho pozorovala a usmívala se. Byl zlatej, boží mimino. "To je ale pěkné jméno," řekla mile a zpozorněla, když hrábl do vody. Nechtěla mu to vyloženě zakazovat, ale byla připravena zaskočil, kdyby náhodou ztratil balanc, což se určitě nestane. "Já jsem Anjel," představila se sama od sebe, aby dítko vědělo, s kým vlastně mluví.
Na otázku zakývala hlavičkou. "Umím, ale hádám, že ty ne," uculila se. Jinak by se nejspíš neptal.
Ulevilo se jí, když dítko se přiklonilo k ní a už neokounělo u vodu. "Tim? Jojo, to má," řekla a sklopila hlavu, aby si je mohl prohlédnout. "Líbí se ti?" zvídala se.

poprosila bych o přívěšek <3

Zachovávala klidnou hlavu a stejně tak klidný výraz na obličeji. Musela říci, že jí padl kámen ze srdce, když nenásledovala žádná oprava, ale kývnutí. Přece jen to teda řekla dobře. Uuf. Historii si už předtím v hlavě párkrát procházela, kor před touhle zkouškou a párkrát se jí stalo, že nějaké jméno řekla dobře nebo jí vypadlo, ale to nebyl dnešní případ naštěstí.
Nastala další otázka, nad kterou chvíli mlčky popřemýšlela. "Rozhodně musím zmínit Aaravose a Alo-peho Estrela do Norte, ti bohužel odešli, ale zanechali po sobě své potomky. Od Aaravose třeba Timothée, nynější medik, Marielle, která odešla do Ignisu a Caelin, která zemřela.." odmlkla na chvíli. "Ryumee je dcerou Alo-peho, měla i bratra..." kurník, jméno jí vypadlo. "Ten zas opustil Norest," ale nechtěla zmiňovat jen estreláky. "Samozřejmě i má matka, Kora, bývala členkou, opustila smečku a Norest. Měla dva druhy, Alniyata, bratra Artemisie, který bohužel zemřel, a Shika, se kterým odešla," opět odmlčela. Jejich odchod stále bolel, stejně jako odchod bratrů.. Asi si na tu samotu nikdy nezvykne.
Přesunuli se k druhé otázce, která ji zastihla pěkně nepřipravenou. "Musela bych tak či tak odmítnout. Hlavně z důvodu, že na něco takového nemám právo, ale stejně i z důvodu, že jsem se neporadila s Vámi. Uzavírat něco, o čem nic nevíme se zdá být jako hloupost," hádala však, že tato odpověď byla pěkně chudá, tak elaborovala dále. "Mimo to, s Ignisem vedeme záporný vztah, takové spojenectví by nemuselo vyjít a akorát vytvořit více sporů, i kdyby se jednalo o společného nepřítele. Stejně tak nevíme, jestli to celé nemůže být vymyšlené," neviděla na tom snad žádná pozitiva, kor po nedávném sporu by to bylo prostě moc riskantní a to si smečka nemohla dovolit. No. Tohle jí zamotalo pěkně kebuli.

CW: smrt vlčat

Zdál se to býti den jako každý jiný, obyčejný, ničím nebyl speciální.. Zatím.
Vyšla si protáhnout nohy ven, mimo smečkový území Přízračných, ven na místo, které znala jako vlastní packy. Kotlina. Prošla snad každičký její kousek, viděla snad vše, co nabízí. Věděla, že jí naprosto nic zde už nemůže překvapit.
Prošla si zas svá oblíbená místa, kde strávila noci jak samotné, tak s Roihem. Vířily se v ní různé emoce a nezastavitelné myšlenky. Cítila se zvláštně. Nechápala, zdali to byl pouze smutek, či něco víc.
Přišla na ní žízeň, a tak zavítala na místo, kudy tekla jediná řeka v celé kotlině, Hnízdiska havranů. Pila v klidu, nedržela pozor, věděla, jak nepopulární kotlina je a že zde jen vzácně potká dalšího jedince, což taky byl jeden z důvodů, proč se zde tak vyžívala.
Poslouchala občasné krákání a šum křídel, ale když zvedla zraky, tak nic neviděla. Začínala být tma, tudíž nějaké černé peří havranů uvidí jen ztěžka. Povzdechla. Nechtěla být pryč takhle dlouho, pěkně se zdržela a teď o ní bude mít Roihu strach. Domů by se včas nevrátila, bude tady muset přespat.
Zdálo se jí, že čas ubýval snad rychleji a krákání upadalo. Ticho. Bylo úplné, ledové ticho, ale zároveň slyšela kroky. Rozhlížela se kolem sebe. "Halo?" zvolala. Cítila na sobě oči, více než jedny. Co to mělo být???? Polil jí strach, hlavně když zemi pokryla rudá barva. Svit měsíce má být přece bílý? Zvedla zraky k obloze, kterou najednou zdobila krvavě rudá luna. Najednou jí před očima zčernalo. Né, měsíc nezhasnul, to ona padla k zemi, nevnímala.

Probudila se na místě krásnějším, než ona omdlela. Nepoznávala jej, ale cítila v sobě pocity pozitivní, cítila štěstí a poznání, jako by tohle místo znala celé roky. "Mami! Mami!" vyrušil jí známý hlas. Náhle se k ní lísala malá vlčka s vlčkem. "Upleteš nám věnečky? Prosíím," prosila vlčka s hvězdičkou na čele. Byla dokonalým klonem svého otce. V dospělosti si jí určitě bude s Roihem plést, o tom nebylo pochybu. "Prosím, mamko!" ozval se druhý, identický jí samotné. "Ale samozřejmě, když tak hezky prosíte," usmála se Anjel sladce a shromáždila k sobě barevné květiny. Roztřídila je podle barev, které by oboum ladily a dala se do práce, upírajíc zraky jen a jen na svou práci v packách. "Kde je vůbec váš otec?" zeptala se, stále splétajíc stonky k sobě. Nic. "Hm?" zvedla hlavu, ale nikde nikdo. To místo už nebylo tak nádherné a mírumilovné, bylo.. Prázdné. Šla najednou po půdě, ale nerozpoznávala okolo sebe nic, nedokázala dát dohromady co jsou stromy a co tráva, jako by nic nebylo, i když ona cítila, že někde být přeci musí. Silueta. Viděla nehybnou siluetu. "Jsou mrtví.." dle hlasu poznala nejen že vzlyká, ale že jde i o jejího druha, Roiha. "Kdo? Cože?" zeptala se, dívajíc se na svého milého a sedajíc si k němu, aby jej ukonejšila. "Ani se nenadechli.. Ani chvíli nežili.. Osud nám je vzal!!" vyjekl. Mráz jí přejel po zádech a okolí jako by se vybarvilo. Tohle přece byla.. Tmavozelená planina. Byli doma- Krev. Zpanikařeně koukala po zemi, po zdroji té krve, než oči došly k ní. Krvácela ona a u jejích nožiček něco leželo, něco malinkého. Ne. Ne ne ne ne ne. Byla to fenečka s hvězdičkou na čele a rudý vlček. Novorozenci, stále od krve, ale nehybní. "Ne.. To přece ne.." její oči zaslepily slzy. "Ne!!" zaječela a najednou jednomu z dítkům mačkala hruď. "Dýchej! Dýchej!" vřískala. Nedýchalo. Nedýchalo a nikdy dýchat nebude. "Žij! Prosím!" pohlcoval jí žal, smutek, vztek, zmatek. Vše najednou.
Zastavilo jí jen vyčerpání. Lapala po dechu a vřískala z plných plic. Bolela jí příšerně hlava, tváře měla zmoklé a oči jí pálily. Cítila tu nejhorší bolest ve svém životě, horší jak probodnutí tisíci nožů, horší jak rozdrtění končetiny nebo snad upálení zaživa. Tenhle pocit už cítila jednou, tak proč musela znovu? Znovu. Tohle už se jednou stalo.
Tohle nebylo reálné. Ne. Pomalu se zvedla, zraky měla zvednuté, aby neviděla pod sebe. "Proč se tohle stalo?.. Proč nám.." vedle ní stále vzlykal Roihu. "Ne. Tohle není pravé, tohle není realita!" vyjekla Anjel a udělala pár kroků dozadu. Stále jí tekly slzy po tváří a cítila se víc než mizerně, ale věděla, že tohle už si prožila jednou a to už dávno. Nad tímhle už proplakala nespočetně nocí a smířila se s tím. Tohle už se znova nikdy nestane. "T-Ty nejsi pravý! Nejsi! Tohle už se přece stalo!" vyjekla roztřeseným hlasem. Vzbuď se! Vzbuď se do háje!! Hledala odsud cestu ven. "Prosím!!" zakřičela z plných plic.

Oči otevřela rychlostí světla, polštářky jí polil pot a ona snad byla přikovaná k zemi. Paralyzovaná. Ale.. Byla zpátky. V Hnízdisku havranů.