Príspevky užívateľa

Samozřejmě na jeho slova přitakala. Ano, byla připravená začít, byla připravená na cokoliv. V hlavě si srovnávala jakékoliv informace o Přízracích, připravovala se na otázky, na které by se mohl pravděpodobně zeptat.
"Dobrá," kývla. Ze tří částí. To zvládne. Bude muset.
Rozešla se za ním, vláčejíc za sebou stále mokrý ohon. Normálně by jí to vadilo, že se ušpiní nebo tak, ale teď zde měla důležitější starosti.
Padla na ní historie smečky, to se dalo očekávat, byl to základ, který by měli členové přece vědět. Zadívala se jakýmsi směrem do blba, mezitím co čerpala své vědomosti z hlavy.
"Založena byla párem Haku a Ninqui. Nebyla to původně smečka takového rázu jako nyní, spíše to byla skupina tuláků, ale už tehdy měli vlci v ní důležitou roli, třeba jako Nadezhda, která byla Lexem," začala tedy své povídání. "Bohužel Haku a Ninqui smečky opustili a tak se vedení musel chopit někdo jiný, Santino, tuším že se tak jmenoval.., a jeho družka Artemisia" tu poznámku si pro sebe spíše zamumlala, než se rozmluvila dál.
"Artemisia byla dobrou vůdkyní, byla schopná a moudrá, pomohla své smečce i při povodni, při které ztratila svého partnera, ale držela se dál a dokázala smečce najít nový domov," o Artemisii toho věděla poměrně dosti, jako menší se na ní dost vyptávala, fascinovala jí a hlavně si na ní ještě někteří starší vlci pamatovali. "Za její vlády měla smečka veliký rozkvět, stanovila se kultura, sblížili jsme se s Nihilem.." jmenovávala tak.
"Pokud vím, tak zemřela a ani se nevědělo na co? Hlavně to bylo nečekané," byla to pro smečku hrozná tragédie, takhle zničehonic zemřít její vůdce, zvláštní.. "Po ní jste se chopil vlády vy a i vy jste nastolil ve smečce spoustu nových věcí," zraky se vrátila zpátky k SArikovi. Nejen kvůli tomu, že dokončila mluvu, ale zárověň vyhledávala v jeho tváři aspoň něco, co by jí řeklo, jak si vedla.

Rozmarýna na Guláška zírala, když si ho očuchala, tak ji už tak moc nezajímal, takže se brzy zvedla a šla raději pryč. Naopak Anjel o dítě zájem měla. Zaujatě si ho prohlížela a culila se nad kravinama, které dělal. Ach, vlčata, jak ona je milovala. Zabolelo jí u srdíčka, že neměla svoje vlastní. Jak by asi vypadali nyní?
Tyhle myšlenky ale zahodila rychle za hlavu, musí být teď a tady. "Jakpak se jmenuješ?" zeptala se, ale zároveň dávala pozor, aby třeba do té vody neskočil.

Anjelka ovšem byla ráda, že si k ní Sasha přisedla, ještě se mírně pošoupla, aby bylo dosti místa. Jojó, to se toho mezitím dost stalo, Anjel se stala pěknou introvertkou a trvalo pěkně dlouho, než se zas odvážila někam mezi vlky. Dnes naštěstí byla obzvlášť v dobré náladě, v očích měla ještě možná trochu bolesti, ale své problémy uměla dobře skrývat a bylo jí jasné, že nemůže být chudinkou navždy. Musela se vzchopit. Proto tu dnes seděla a proto nahodila úsměv a dala se do řeči. "Hm, to souhlasím," pokývala hlavou. "Ano, ano, Ryumee se jmenuje, nově přijmula i roli Lexe," sdílela tyhle novinky. "Takže hádám že hlavní roli medika nyní převezme Timothée,"

A jak si myslila, že tu dnes bude ticho jako myška, zrovna jí probudil z myšlenek jakýsi hlas. Hlas povědomý to byl, ale neuměla si k němu vytvořit obrázek, dokud na vlčici přímo nepohlédla. Ah! Bylo vidět, že se jí rozsvítilo v očkách a tak tak ji opětovala úsměv.
"Jéje, dobrý den!" pozdravila hnědou vlčku s výrazným nadšením v hlase. "To už je pěkná doba, co jsme se viděli naposledy, že?" v mozečku jí problikly vzpomínky na ten nihilský výměnný pobyt, vzpomínala, že i se Sashou šly probírat bylinky, ano! Bohužel v té době jim bránil sníh nebo co to bylo, takže si toho tolik neřekly, ale i tak jí viděla ráda. Pamatovala si, že Sasha byla milou a modrou vlčkou a že se jí s ní hezky povídalo. "Přišla jste se něco přiučit? Nebo sdílet své zkušenosti?" zvídala se tak.

Anjel už věděla, že zde se nebude tolik angažovat a vlastně jen sedět opodál a koukat. Pro ní bylo léčitelství něco nového, věděla fakt jen něco málo, ale proto sem došla, aby se toho naučila více. Bude se jí to hodit do budoucna, kor k jejímu postavení, ke kterému se snaží nyní dostat.
Jak byla vyzvána, přinesla před Tima natrhaný rozmarýn. "Snad jej k něčemu využiješ," špitla s jemným úsměvem na tváři a opět se odklidila. Teď nebude mít tu možnost si s ním popovídat, protože už se k němu hrnulo více vlků. Upřímně jí překvapilo, že se jich tu nesešlo vůbec málo, rozhodně jich bylo víc, než si představovala! Nyní jí zaujala bílá vlčice s dvěma páry křídly. Ještě nikdy neviděla nic podobného. Očkem si jí prohlédla a opět zraky odvrátila, aby to nebylo divné, že tak zírá, tu se má teď přece vzdělávat o bylinách!

Ano, jak byli domluveni, tak se Anjel snažila dojít na místo setkání. Samozřejmě to nebyla žádná hračka, chvíli obcházela břeh jezera, lámala si nad tím hlavu, však brzy usoudila, že nebude jiná cesta, než si pořádně zaplavat. Vyplavala od jehličnatého lesa, protože k tomu se zdál být ostrov nejblíž. Dokud byla mělčina, tak hezky šla, díky své výšce dosáhla daleko. Nakonec musela i plavat. Plavala podél kachen, které se na chvíli připojily k její cestě. Zdálo se jí, že v dáli vidí i volavky, ale moc pozornosti jim nevěnovala, protože se hlavně soustředila na to, aby se neutopila. Však naštěstí se brzy ukázalo, že k ostrovu je voda mělčí a mělčí, takže už mohla hezky dojít až na povrch.
Vodu ze sebe otřásla, ještě měla chvilku času, tak se pořádně upravila, než se rozhodla Orda vyhledati. Jakmile jej spatřila, nahodila částečný úsměv a kývla na něho. "Tak se opět vidíme," prohodila tak.

i Anjelka se přece dostavila, usoudila, že by jí to mohlo být prospěšné, kor když měla už delší dobu zájem o nějaké základy léčitelství, vlk nikdy neví, že?
Už z dálky viděla pěknou skupinku vlků, poznávala ovšem jen dva, Hariho a Tima. Těšilo jí, že se Tim pustil do něčeho takového, rozhodně to byl super nápad, navíc si myslila, že by to mohlo zdejší vlky sblížit, ať už jsou z jakékoliv smečky.
Jakmile se dostala blíž, už všechny mile s úsměvem pozdravila. "Zdravím," kývla a pomalu se usadila, obmotávajíc dlouho chvost okolo nožek. Očky si prohlížela bylinky, které si někteří přinesli. Ona sama dotáhla hromádku rozmarýnu, protože slyšela, že i ten by mohl být užitečný.

No jo, jistě muselo být už i druhým divné, že tihle dva nebyli spolu! To se nyní ale změnilo, protože Anjel už dorazila a k manžovi si přisedla. Původně se jí sem nechtělo, nevěděla ani proč, možná jí děsily ty občasné pohledy ostatních. Občas jí někdo skenoval, jako by zíral, jestli není zas zbouchnutá! Nebylo jí to moc příjemné, ale s Roihem se cítila podstatně lépe. "Tak dobře," kývla na jeho slova, aspoň nemusela mít žádný fomo.
V tom přišel Guláš, mimino od Ryumee, který očividně měl něco proti Roihovi. Anjel střihla oušky a koukla na Roiha. "Máš nového nepřítele, jo?" uculila se a očky sklouzla opět k dítku, než je zas vyrušil hlas Timův. Zaujatě ho tedy poslouchala, protože jí to upřímně zajímalo. No, na dotaz by mu odpověděla, ale zatím očky sjížděla publikum, jestli se neozve někdo dřív.

Samozřejmě zaznamenala jakýsi pohyb, jakési ťápoty, směrující k ní. Střihla oušky, jistě to nebyla žádná hrozba, nejspíš nějaké štěně. Ještě chvíli sledovala plovoucí kachny než sklouzla očima k vlčeti. Barevně bylo jistě zvláštní, neobvyklé, hádala, že pocházel z vrhu Ryumee.
Dítko očividně zajímala víc jezevčice, která na něj zírala dost podivně. Na děti zvyklá ještě nebyla, a tak nevěděla, jak jednat. No, natáhla k němu dlouhý čumák a začala si jej očuchávat. "Očividně se jí líbíš," promluvila nakonec Anjel, pozorujíc celou jejich interakci, dávajíc pozor, aby Róza neudělala nějakou blbost.

Chtěla si provětrat hlavu a jak taky jinak, než pořádnou, klidnou procházkou? Opět si procházela údolí své smečky a sledovala, jestli se něco nezměnilo. V kroku jí šla i společnice, Rozmarýna, její jezevčice.
Počasí bylo tak akorát, ani zima ani teplo, sice nesvítilo přímo slunko, ale občas i jeho už měla Anjel plné zuby, kor když bylo takové vedro a ona nevěděla, jak by se schladila! Róza toho už občas taky měla dost, ale dnes byla šťastná, nejspíš brzy Anjel opustí a půjde si ulovit něco k snědku.
Posadila se na studené kamení a zahleděla se do vody, směrem k jezeru. Sledovala na něm kachny, jak ladně plavají a potápí se. I Rozmarýna na ně zvídavě čuměla.

Anjel se zaculila. "Ty i v kytkách bys byl stále drsnej, to se neboj," ujistila svého manžu, ale svůj nápad s fashion show si v hlavě škrtla, kdyby náhodou. No jo, to je ta toxická maskulinita, kterou měli muži zakořeněnou v hlavě! To už ona asi nenapraví, zas nebyla žádnou psycholožkou.
"Je to moc hezký kousek, jistě se mi tam bude vyjímat," pokývala hlavičkou. Kéž by ještě měla místečko, kam by si všechny ty šutry narvala. Třeba nějakou noru, nebo tak, jó, to by se jí šiklo. "Už se to tu začíná plnit vlky," vyřkla nahlas, kdyby si toho náhodou Roihu nevšiml. "Avšak překvapivě téměř nikoho neznám,"

Anjelka sem přece jen došla a očkem už vyhledávala manžu, protože bez něj nemůže přece dýchat!!! Ale né, byla totiž zvědavá, oč vlastně jde, co zde uvidí a hlavně koho! Musela se též angažovat ve smečkovém životě.
Samozřejmě došla za manžou a pozdravila jej pomocí olíznutí čelíčka. "Tak co se tu děje?" zvídala se a hodila očko kolem, aby si spočítala, kolik sem vlastně zavítalo vlků. Všimla si i bratra, nejspíš by s ním někdy mohla hodit slovo, ale to až někdy jindy, až si najde čas.

Anjel sem přece jen přišla, byla totiž zvědavá, kdo bude povýšen na tak důležitou pozici. Poohlédla se okolo studánky, cítila ten teplý vítr, jak jí čechrá srst. Její oči padly na tmavého vlka, když započal hovořit. Dlouhá pauza jí napínala a v hlavě si procházela vlky vhodné na tuto pozici. Povinnosti medica. Vzhledem k tomu, že medici mají jen dva, z toho jeden je samec, došlo jí, že půjde právě o Ryumee. Z touhle vlčicí neměla ještě tu čest, ale snad se jí brzy naskytne. Její pohled skončil na fialové vlčici, zvídavě jí sledovala a čekala na její slova.

Anjel kývala hlavou, rozuměla tomu, že to nebude nic lehkého. "S tím počítám," odpověděla SArikovi. Vlčata měla ráda, hlavně měla tu trpělivost, protože přeci chodila s Roihem.
Samozřejmě počítala s tím, že se bude muset spousta věcí přiučit a že to nebude jen tak, byla na to připravená!! "Dobře, budu tam," přitakala a v hlavince si vypočítávala, kdy takový soumrak bude. Jo, byla nervózní z toho, co by jí mohlo jen čekat, z čeho by jí mohl jen prověřovat a takové, a tak se na to ještě předem našprtá!!

Anjel možná tak zahlédla nějaký pár, ale nebyla si jistá, zdali má Roihu na mysli je, či někoho jiného, každopádně se v tom očividně nechtělo rýpat ani jednomu z nich, takže tahle konverzace brzy skončila.
"Jako vždycky," zopakovala s uchechtnutím, samozřejmě se mu nevysmívala, protože věděla, že manža je kus fešáka. "Ale ty kytky bych na tebe teda mohla rvát častějc, fakt se mi na tobě líbí," uculila se. S tímhle dost možná souhlasit nebude, ale může si ho vyzdobit i když bude spát. Proč? Protože tohle škádlení a provokování byla přeci forma čisté lásky. Navíc jí bavilo plést věnečky pro ostatní a co si budeme, Rozmarýna už jich taky měla plnej šatník a nosit se jí to nechtělo, potřebovala tedy novou oběť.
"Ale prosím tebe," nad jeho lichotkou na chvíli odvrátila zraky, jako kdyby se zastyděla, a mávla packou. Takové lichotky nikdy neomrzí.
Co by pro ní mohl jen mít? Anjel byla překvapená, kor když vytáhl z vakuu kamínek. To vykouzlilo Anjelce na tváři upřímný úsměv a hned si dovolila muže zlíbat. "No ten je! Takový krásný křemen," řekla když si jej vzala sama do packy, aby si ho mohla prohlédnout blíže. "Moc děkuji," koukla zpět na manžu s veselým ksichtem. Pro někoho to byl obyč kámen, pro ní to mělo váhu diamantového prstenu. Tyhle malé dárky měla nejraději.