Príspevky užívateľa

"Vždycky budeš vtipnej," odpověděla mu s uculením, ale i upřímností! Jen Roihu jí dokáže pořádně rozesmáti, byl to prostě její vtipálek. Už jen ksichtík měl vtipnej, ale hlavně roztomilej. Ještě jednou se o něj otřela tváří, z lásky.
Když se zmínil o budoucí profesi, tak v ní něco trklo, no jo, ona by taky měla něco dělat! Už byl nejvyšší čas na zkoušku. "Achjo, mě čeká zkouška na Aestu," zavrtěla nad sebou hlavou, ani svůj budoucí job nemá vybraný, jejdamánku, to je ale práce! To aby si to rychle rozmyslela. "Ty už víš, jaké profesi se budeš věnovat?" optala se, když už to tak zmínil.
Anjelka se ládovala, ale zároveň pozorovala manžu, jak skepticky analyzoval bobule. Někdy to byl opravdu šašek, ale její šašek. Byla odhodlaná mu ukázat v životě vše, co ještě nepoznal, ať už jsou to třeba jen maličkosti. "Já vím," usmála se na něj, pyšná, že opravdu jednu ochutnal. "Jsou to ostružiny," osvětlila mu a vyplázla na něj fialový jazyk.

"Snažím se," a opravdu tomu tak bylo, snažila se vypadat jako normalně zdravý jedinec, jako každý jiný tady. To nejhorší už měla za sebou, uznala, že má problém a teď s tím něco dělala. V očích stále byla vidět ta bolest, ale to snad už nikdy nezmění, ta se tam zapsala už nadosmrti.
"Ah no jo, Rozmarýna se má taky dobře. Teď se mnou leze téměř všude," rozhodně se okolo ní ochomítá o moc častěji od toho neštěstí, snad asi aby na ní dala pozor? I když jí Anjel nemá zrovna na očích, tak jí cítí v blízkosti.
Anjelka samozřejmě vtípek se zamordováním nechápala, ale nevyptávala se na to. Však nad slovy o magii zpozorněla, snad jí ani nedošlo, že jí Timothée dosud nepociťoval, asi měla za to, že tou magií jsou ty jeho léčitelské vlastnosti, ale to byl tedy asi jen jeho talent. "Látky, jak jako látky? Můžeš z nich dělat i oblečení?" zvídala se dále, tohle byla dost fascinující magie tedy, jedinečná, většinou se zde magie vlků točili kolem přírody, takže tohle byla novinka!

Nechala tu neznámou figuru k sobě dojít, než zaregistrovala, že se vlastně jedná o Tima. Pousmála se na něj a to zcela upřímně, Tim pro ní byl někým blízkým, věřila mu celým svým životem a doteď zcela ráda pletla věnečky, jako jí to naučil. Byl to dobrý přítel i gynekolog! V tenhle moment ale spíše přítel, protože tady na prohlídce opravdu není.
"Hezký den i tobě," kývla na něj slušně a rychle očkem pohlédla na štos bylinek, který položil na zem. Pár jich rozpoznala, ale na úrovni léčitele to nebylo. "Mám se dobře, vše je dobré," odpověděla mu téměř mávnutím packy, už nebyla tou tragickou pacientkou, už se dávala do kupy a snažila se, aby to na ní bylo poznat, ačkoliv jí i tak přišlo, že někteří zdejší na ní vrhají divné pohledy, či slyšela i šepoty zmiňující její jméno. Jak jinak. Nic si z toho ovšem nedělala.
"Ale jak se vede tobě? Máš teď hodně práce?" zvídala se spíš o něj, protože o sobě mluviti nechtěla.

Zavítala na tohle fantasy místečko, působící lehce mysticky a začarovaně. Vzpomínala, že jsem chodila jako malá s rodiči a sourozenci a pak chytala žáby. To byly časy, nyní už neexistující. Za ní šla i Rozmarýna, ale ta s Anjel dlouho smrdět nebude, jen měla stejně v zájmu se napít. Obě se tedy zastavily u vody a začaly pít, Anjelka si ve vodě namočila i packy a hlavu, aby si jí trochu zchladila, pak se posadila na břehu, stále namáčejíc si přední packu ve vodě.
Zaposlouchala se do zvuků přírody a to, že opodál cítila pach nějakého soudruha nechala býti, pokud za ní chce nějaké existence zavítat tak ať, klidně by si tu s někým i popovídala, teda, může mluvit na Rozmarýnu, ale odpovědi se jí nejspíš nedostane...

Anjelka se uchechtla. "Však si se tolik změnil, hlavně ses zklidnil," jó, už to nebyl takový rozpálený teenager, teď se zdál být i rozumný, vyspělý.. Možná to bylo touhle depka fází, kdo ví.. Každopádně nebyla proti, líbilo se jí tohle pomalejší tempo, bylo fajn nedělat jen kraviny. Zakývala chápavě hlavou nad jeho slovy. "To chápu," nebylo to šokující, že se Roihu potřeboval vyplakat někomu na rameni, ona taky mnohokrát chtěla, ale místo toho to dusila v sobě. Vlastně ještě dusí, ale potlačuje to, protože to jí jde, potlačovat emoce.
"Scény tam rozhodně nebudou," řekla rovnou. "Já to ještě promyslím a uvidím," nemůže říct, že by se jí zrovna chtělo mluvit s Finnem a skromná svatba taky nebude špatná, ne? O to bude osobnější a hezčí.
"Aikana myslíš?" opravila jej a zamyslela se. To by nemuselo být špatný, vlk to chytrý je, bratr alfy, už s ním taky párkrát hodila slovo. "To by šlo, teď ještě aby s tím souhlasil on," no souhlasit bude, o to bude postaráno.
Roihu měl oči jako rys ostrovid, spatřil bobulky a Anjelka hnedka zaostřila, taky ťapajíc stejným směrem. Ostružiny! No mňamina! Hnedka otrhávala ty nejbližší bobulky a mlsala. "Ochutnej," pobídla manžu.

A však to bylo dokonalé, andílek a ďáblík! Love story jak vyšitá! I tak, Roihu byl v očích Anjelky svatoušek a to možná proto, že jí neříkal o svých konfliktech... Ale možná je to tak lepší, ne? Takhle byli oba šťastní.
Blíznutí ocenila upřímným úsměvem. "Já s ním tu čest měla snad jen jednou, je to už nějakou dobu zpět, zdál se ale být v pohodě," jinými slovy mu tuto volbu schvaluje. "Jó, myslím že říkal," pokývala hlavou, někdy na to řeč přijít musela, jen jí se to opět vykouřilo z mozečku. "Sola též znám, poprvé jsem ho potkala jako úplného prcka," né že by ona byla o tolik starší, ale rozdíl tam byl. "Ani jsem nevěděla, že jste si nějak bližší," řekla zamyšleně.
Dobrá věc, že mu Anjelka nečetla myšlenky! Ona ani netušila, jaký odpor by k nim mohl mít. Hari pro ní byl nej nejkou, takovým jejím bratrem a Tim? Ačkoliv byl jejím gynekologem, řekla by, že i s ním je kamarádka. Doteď mu je vděčná za lekci pletení věnečků, na to nikdy nezapomene. No a to možná bylo vše? Ehm, moc dlouhý friendlist teda neměla, bylo to takové.. Skromné. "Finn, no, myslím, že ani k tobě nebude zrovna nejhodnější," jak nad tím přemýšlela, tak jeho si asi vyškrtne, nebo se pokusí s nim hodit slovo před svatbou, třeba by se usmířili? Kdo ví.
Nad rozdělením rolí kývala souhlasně hlavičkou. "To zní fajn, výzdoba mě baví," usmála se, hlavně to bylo něco, nad čím by mohla vypnout mozek a jet na autopilot. dream. "Ah, no, to je fakt, kdo by nás jen oddal?" božínku, to bude ještě starostí! Její hosty do toho nutit nechtěla, možná by je mohl oddat samotný Nox! Jistě by to byla čest, ale zároveň kdo ví, jestli by to nebylo divné.

Anjelka hltala každé slovo a kývala jako náznak toho, že Hariho poslouchá. "Zlomysl, to zní fakt jak nějaký záporák," řekla a krátce se uchechtla. "Joo, myslím, že ten pták bude spíš tvým pánem jak ty jeho," uculila se. "Ale zase je to super, né? Mít někoho nablízku," stejně jako ona měla Rózu, to jí ale trochu trklo, protože si nebyla jistá spíš já si nebyla, jestli o ní už Harimu povídala. "Já mám třeba Rozmarýnu, takovou nabručenou jezevčici a ta se mě drží jak klíště." povídala. "Je ale hrozně zlatá a je mi velkou podporou, kor nyní," podle všeho byla Rozmarýna její nejkou, jejím děťátkem. Tak se k ní někdy chovala, možná jako kompenzace, nebo jí to přišlo jen přírodní s tím výškovým rozdílem, fakt v jejích očích vypadala jak mimino.
"No ochranář je super! Ačkoliv nevím, jak moc ho potřebuješ, řekla bych, že umíš být dost zastrašující," myšleno v dobrém slova smyslu, Hari působil nabušeně, kor s těmi černými rameny, které zkreslovaly jeho svalstvo a už vůbec nemluvě o tom paroží! To prostě křičelo respekt.
Upřímně se zasmála nad rozpaky Hariho, nebyl to žádný výsměch, ale spíš se v něm trochu viděla, protože si tohle taky zažila, jen o dost dřív jak on. "Myslím, že už jen to, že nad tím takhle přemýšlíš znamená dost," pousmála se. "Očividně musíš cítit něco nového, pokud ti to až takhle vrtá hlavou," joo, kolik ona strávila nocí zamyšlená nad svými emocemi! To byly časy. "Ale přece jen ti do hlavy nevidím, jen že takhle jsem to měla já," tohle téma jí taky bavilo, pokud si Hari někoho najde, tak pro něj bude nadšená, však on si tak moc zaslouží být s někým šťastný. Zajímalo jí, o koho by mohlo jít, ale nehodlala se v tom šťourat, pokud jí to bude chtít říct, tak jí to řekne.
Rozvrtěl se jí ohon a jí se vykouzlil na tváři úsměv. "To moc ráda slyším," řekla s radostným hlasem. K Harimu měla snad po Roihovi nejblíže, byl pro ní jako taková bratrská figura, jestli to dávalo smysl, prostě rodina. "Heh, řeknu ti, že o svatbách taky nic nevím," uchechtla se. Jak krásná slova od soon-to-be-wife. "Vše se ale vyřeší časem," i když toho času už moc nebylo teda. "Myslím, že bys třeba mohl být svědkem?" to je snad role při svatebních obřadech? Snad ano. "A ano, pomoct s výzdobou by se přece jen hodila," zakývala hlavičkou. "Nebudu tě ale do toho nutit, jen když budeš chtít," zase jí přišlo blbé nutit hosta do pomoci se svatbou, ale kdyby to chtěl dělat dobrovolně, tak přeci bude ráda.

No jo, Anjelka byla hodná duše, pro ní bylo maličkostí mu donést nějaké ovoce, Roihu si to přece zaslouží. Hezky se o ní staral a stará, je jí tou největší oporou a vždy se na něj může spolehnout, za to si zaslouží rovnou celý svět.
"To už je na tobě," uculila se. I ona skenovala okolí po nějakých bobulích (a ježcích), někde snad být musí, ne? Zatím ale velký prd. No, kdyžtak půjdou dál a nebo je nenajdou vůbec, svět se nezboří tak či tak.
Též zavrtěla chvostem a otřela se o Roiha hlavičkou jako nějaká kočka. Toho kluka prostě milovala. "Hmm, Ciela znám," kývla nad tím hlavičkou. "A jakého týpka?" zvídala se. Koho on z nihilu asi tak zná? "Já bych pozvala Hariho a Tima nejspíš," řekla tak zamyšleně. "A možná Finna, ale ten mě asi ani nebude chtít vidět," nemluvila s ním věčnost a hlavně si pamatovala, jak pohoršeně na ní koukal, když ještě byla těhulkou, ani o tom potratu s ním nemluvila, ale to s nikým.. I tak, nejspíš se na ní bude pěkně hněvat a nedivila by se tomu.

Anjelka moc ocenila, že Hari mluvil o sobě, ráda by věděla co je u něj nového, však ho neviděla už věčnost! A ona sama by neměla co povídati, protože jak víme, tak toho zrovna moc hezkého nezažila..
Nad slovy o ptáčkovi se jí rozzářila očka, to bylo téma, které se jí líbilo. "Opravdu? To je super! Má jméno?" vyptávala se dále. "Ublížil ti nějak?" zvídala se nad jeho slovy a očkem si ho prohlédla, jestli nemá nějakou novou jizvu nebo jiné bebí.
Zastřihala ušima. "Máš snad někoho na radaru, kdo by se ti líbil?" opravdu se vyptávala na dosti otázek, neuvědomovala si, že by to mohlo Hariho zatěžovat, ona jen teď ráda konzumovala cokoliv co nejsou její vlastní myšlenky.
"Ah, no jo! Já a Roihu plánujeme svatbu," začala. "A já vím, že ho nemáš úplně v lásce, ale mohl bys přijít?.. Pro mě," pousmála se. Trošinku se bála, co na to Hari řekne, ale moc ráda by ho tam měla. Znamenal pro ní hodně.

Anjelka nad tím mávla packou, věděla, že to tak nemyslel, by si totiž zkusil o Róze říct jakékoliv křivé slovo! "To mě někdy taky když jí dlouho pozoruju, je fakt fascinující," mohla by povídati o Róze celý večer, ale dnešek nebyl o ní, protože dnes řešili důležitější náležitosti než jakého mají super čokla.
"Ale nedělej, já ti ty jahody najdu," řekla své finální slovo. Každý by měl aspoň jednou za život ochutnat lesní jahody, za tím si stála. Ona ho na ně naučí, na to ať se hošan připraví. Zachechtala se. "Ale né, já nám ježka domů tahat nebudu," teda dnes určitě nebude, ale jindy...
Ah! Svatba! I ta se jí z hlavy vykouřila, cítila se provinile, jako kdyby jí někdo rozžvýkal kus mozku a ona ho teď musela slepovat dohromady. Bože, co to v tej hlavě má? Očividně nic. "Koncem léta by to mohlo být pěkné," přitakala však s úsměvem. Ano, nač to odkládat, když si teď byli bližší než kdy dřív? Brzy nastane zas podzim a pak zima a to není vůbec období na vdávání. "No už jsi nad tím přemýšlel nějak více? Třeba koho pozveš? Jestli to teda chceš pořádat před ostatními vlky," plně by chápala, kdyby to chtěl spíš jako soukromou událost, jen pro ně.

Asi jediná pozitivní věc na tom byla, že to nejhorší mají za sebou, protože co horšího ještě mohou zažít než smrt jejich mimísků? Ano, sice ještě může zemřít jeden z nich, ale ona měla za to, že jestli se něco stane Roihovi, tak poletí s ním, jinak by to nešlo.
"To mi přijde hrozně o ničem," řekla svůj názor, jako kdyby tak poslední dobou nežila. "Ani si nemyslím, že má prázdnou hlavu, myslím, že je naopak docela chytrá, jen asi svět vnímá jinak než my," řekla zamyšleně koukajíc na Rozmarýnu. Je jen jinak nastavená, toť vše.
"Ach, no jo, máš pravdu, na to bych málem zapomněla!" opravdu mu slibovala, že ho donutí ochutnat ty dobré lesní jahody, ale něco jim do toho tak trochu vlezlo. "Jestli je nenajdeme dnes, tak ti je nasbírám jindy," slíbila manžovi a zavětřila, jestli třeba neucítí tu jejich slaďounkou vůni, zatím však smůla. "Neříkej dvakrát, jinak ho fakt beru do pelechu," uculila se a jemně do Roiha šťouchla. Ona by toho fakt schopná byla.

Ačkoliv tupě zírala do dálky, brzy sama Hariho zaregistrovala a pozorovala, jak se k ní blíží. Cítila až v kostech, jak awkward toto setkání bude, jakákoliv interakce se teď tak zdá, nikdo netuší, jak k ní přistoupit a ona sama neví, co by povídala. "Ahoj," oplatila pozdrav starému příteli a přinutila se ke slabému pousmátí. Hari jí chyběl, přemýšlela, že by ho i vyhledala, ale upřímně je lepší, že jí vidí až teď, vzhledem k tomu v jakém byla stavu. Pohublejší možná je, ale to dávala už do pořádku, stejně jako její vzhled. Srst měla místy pocuchanou, ale už nevypadala jak úplné strašidlo.
To ticho pro ní bylo moc hlasité, ohlušující až. "Um, něco nového u tebe? Nebo tak?" začala tedy povídati ona.

Ach, radost a Anjel? Zdálo by se, jako by to k sobě už pomalu nešlo, v tom věčném smutku se zdálo být i něco příjemného, ale zase si byla vědoma toho, že to není zdravé ani pro jednoho z nich. Kdykoliv se setkal její pohled s tím jejího manži, tak se donutila k malému pousmátí, snad aby už se o ní tak moc neobával. Snad už brzy budou mít na tvářích jen ty upřímné úsměvy.
Sama se otočila hlavou za Rozmarýnou. "Beztak nás ani nevnímá," odhadla dle toho, jak si jezevčice jela své. Rypákem se šťourala někde v zemi, ale vždy trochu popošla když se už vzdalovali, aby je neměla úplně z očí.
"No, nejlíp na suchých místech a někde u jídla, možná kdybychom tu narazili na nějaké keře s ovocem, tak bychom potencionálně mohli narazit i na ježka," povídala zamyšleně. Konverzace o zvířatech vždy uvítala, aspoň si mohla osvěžit své znalosti, které už dlouho nevyužila. "Ale jestli nějakého ježka fakt najdem, tak ti nemůžu slíbit, že si ho nevezmu domů," zavtípkovala, aby zlehčila atmošku.

Bylo tomu tak, společné trauma vás jen tak neopustí, kor když šlo o něco tak vážného jako o tohle... Chudáci si teď prožili to nejhorší a museli vyloženě přežívat, přežívat pro sebe a oni to zvládli. Posunuli se o něco dál, proto taky byli teď tady a už né zahrabaný v pelechu, utápějící se v depkách.
"Taky mi to chybělo," přitakala Anjelka, už v téhle kotlině snad nebyla celé století, zdá se jí, jako kdyby od té doby uplynuly vyloženě roky a že za časů, co tu řádili, z ní bylo úplné štěně. Teď si připadá jako dospělá, možná vyloženě jako stará. Divný.
"Róza je hodná, neměla by vůči ním být nějak agresivní," povídala. Jinak by ji s sebou taky nebrala, kdyby si nebyla jistá, že je jezevčice nezakousne na místě. "Ale asi si moc velké naděje nedělám, takoví ježci jsou docela chytří a schovávat se fakt umí když chtějí," naštěstí jí dnes nešlo jenom o ty ježky, ale ráda se i protáhla a trávila kvalitní čas s manžou, už jen to jí dělalo nesmírnou radost.

Anjelka a její láska zavítali sem, do kotliny, což bylo místečko jenom jejich. Nebyli ovšem úplně sami, protože s nima cválala i Rozmarýna, která byla jistě ráda, že si už protáhne nožky i někde jinde než jen na území smečky. Zatím s rypákem dolů prozkoumávala okolí a hledala popřípadně něco k snědku.
Mezitím Anjel skenovala okolí, hledajíc ježečky její milované, které už jakou dobu chtěla navštívit! Ale až dnes si splní své sny. "Už jsme tu dlouho nebyli, že?" začala nějaký ten small talk s Roihem, ať zde nepanuje úplné ticho. Taky byla ráda, že sama už se neválí v pelechu, potřebovala už taky myslet i na něco jiného než na neštěstí, které se stalo už pár měsíců zpět. Už se to stalo před pěknou dobou, ale ta bolest snad téměř nepolévala. Někdy to bylo až téměř k zbláznění, ale Anjel si slíbila, že pro Roiha zůstane silná, že pro něj se zlepší. Musí.