Príspevky užívateľa

"Děkuji," usmála se Anjelka. "Hezky jsi to vyslovil, jsi pěkně šikovný," musela ho pochválit, protože si pamatovala, že spoustu dětí mělo problém s jejím jménem, ale Gulášek byl šampión. "To je v pořádku, až budeš umět plavat a bude teplo, tak mi se mi pochlubíš," kývla na něj. Jejím dlouhodobým snem bylo učit svá dítka plavat, ale jak víme, nevyplnilo se jí to. Měla prázdnou díru v srdéčku, ale cítila, že tahle interakce s Gulášem jí pěkně pomáhala. "Tim je má hodně pěkné, že? V mojí rodině frčí bohužel jen jednobarevné," uculila se. "Ale věř mi, né vždy je to úplná paráda, taky hodně svědí a to je pak něco!"

Teď už koukala po manžovi, sledovala jeho postoje a grimasy a mohla si jen povzdechnout. Ať už byla jakkoliv naštvaná, nedokázala ho nemilovat, nemít ten pocit ho konejšit a říkat mu, že vše bude v pořádku. Když se tedy k ní přitulil, ona udělala totéž, opatrně si přilehla na jeho pelech a věnovala mu jedno blíznutí mezi ušima. "To si povíme pozdějc," odpověděla mu však hlasem neutrálním.
Nyní opět k Timovi. "Dobrá, dobrá," kývla na jeho slova, k němu znějíc vidno vlídněji. "Měj se pěkně, Time, a moc děkujeme," rozloučila se s ním i ona. Když už byla s Roihem sama, začala mu mlčky čistit srst, snažíc se soustředit právě na to.

"Roihu, pššt," věděla, že prst zpátky nedostane. Hádala, že ho nechal tam, kde ho ztratil. Zlobila se a zlobit se bude, hlavně, že je teď smrtelnej, hm? Ale plánovala mu zbytek vysvětlit až bude při smyslech. Teď odkývávala slova Timova. Neposlouchalo se jí to pěkně, ta rána musela být fakt děsná a to ani nevěděla, jak dlouho by tak mohla potřebovat k zahojení. "Dohlédnu na něj, to se neboj," slíbila. Ona se od něj takřka nehne, leda jen až jim bude nosit krmení, jinak tu při něm bude jako kdyby tu měl být na smrtelné posteli.
Prohlédla si medicínu na listu, nabrala si jej do packy a koukla na manžela. "Roihu, hele, tohle si ještě budeš muset vzít," špitla a list k němu naklonila "Udělá ti to dobře," ujistila ho. Hlavně už aby usnul.

"Jó, v tomto případě to chápu," kývla. "Ale doufejme, že takové věci nikdy nebudeš muset nahlašovat," zrovna tyhle přírodní pohromy byly dost nepříjemné, až se jí z toho srst mírně naježila. Fujky.
"Asi máš pravdu, děkuji," věnovala Roihovi úsměv a blízla mu ucho. Tohle jí dost pomohlo, slyšet taková slova. "Ale nebudeme ještě říkat hop před skokem," mohli se tu taky radovat falešně, ačkoliv v hloubi duše cítila, že ten post bude její. Učení (se) bylo přece její vášní! K tomu jí vlastně taky pošťouchl Roihu, protože on byl takovým jejím prvním žákem.
Zabořila čumák do Roihovo srsti na krku. "Už by se na nás to štěstí mohlo pousmát," špitla. Ta baby fever jí úplně dostává, viděla malého Guláška a teď by chtěla taky takové nadělení. "Já si taky myslím," kývla nad jeho slovy. "Už chci mít koho učit plavat.." to bylo přeci jejím snem, rodinné koupaní, sice Roihu by seděl na břehu, ale stále by to jistě byla prča.

Poslušně poslouchala, kývajíc nad jeho slovy. Věřila, že každá zbraň měla nějaký svůj potencionál a kdyby se boji dostatečně věnovala, mohla by jej objevit. Třeba u té kosy, mohla by se poradit na nějaký trénink s jiným členem smečky, ale pravdou bylo, že boj se jí stále hnusil. Byla zvyklá řešit konflikty slovně, ale věděla, že to taky nebylo odpovědí na vše. Teď si tu zkusila bránit pařez, ale lehko by se mohlo stát, že by v takové situaci byl její žák, ubránila by jej? Na tohle si tu teď odpověděla a bylo jí jasné, že tohle nenechá jen tak, že si na tomhle řádně zamaká.
Pohlédla opět na waru, přistoupila k ní blíže a dovolila si jí prohlédnout ve svých tlapkách když se usadila. Byla mohutná a hlavně opravdu pokrývala dost plochy, uměla si představit, jak moc může být v boji užitečná. "Válku?" zvedla na chvíli oči k Ordovi, musela za sebou mít slušný kus historie, to jí napověděl i stav, ve kterém se nacházela. Poslouchala dál, ačkoliv se o zbraně nikdy dřív nezajímala, tohle jí zajímavé přišlo. Kosa, po nohách, tohle info si zapisovala "za uši", aby věděla do příště. Kose věnovala naposledy pohled, když se o ní mluvilo, položila ji nedaleko od wary a takhle měla možnost si na oko ty dvě zbraně porovnat.
Když S'Arik vstal, ze slušnosti vstala také. "Mockrát děkuji," věnovala Ordovi pousmátí. Vevnitř přetékala nadšením, radostí. Takhle šťastná už dlouho nebyla a těšila se, až tohle štěstí bude moct sdílet se svými blízkými. "Moc ráda bych se psaní naučila," přitakala na jeho nabídku. "Psaní mi přijde fascinující, užitečné, s radostí bych napomohla k jeho rozšíření," dodala.

Musela se uchechtnout. "A tohle by bavilo šéfa poslouchat?" ano, pojem "šéf" vzala od Roiha, pronesla to vlastně omylem, takže se tímhle jen ukázalo, jak se ten jeho slovník prodíral do její normální mluvy. Kazil jí!! Ale ona zase jeho lepšila.
"Diplomat, no, možná to je ono," uculila se. "Asi je to divný přát si takové postavení, ale já mám ráda, když si pro ten post musím něco odmakat, když není zadarmo," vysvětlovala. "Ale tak to mám i s tím Astrálem, jen to není tak.. významný," myslila si, že takový post jen tak nikoho nezaujme, ačkoliv by byla ve smečce Astrálem jediným, což je samo o sobě dost zajímavý.
"To chápu," špitla. V tomto jí bylo Roiha líto, on ji viděl na pokraji smrti, on věděl jaké to bylo.. Ona tohle vůbec nevnímala, když byla v té pozici, ona tu vlastní smrt téměř málem akceptovala.. Ale tohle bude ale jiná kapitola, lepší kapitola. Oni si to zaslouží. "Ano, na to jsem myslila, mohli bychom třeba za Timem.. Ten by nám poradil," její gynekolog, kterému důvěřovala s celým svým životem. "Jen jsem se o tom chtěla pobavit.. Jen to téma otevřít, abych věděla, jak to vidíš ty," protože by zcela chápala, kdyby se k tomu už neměl. Zažili si něco příšerného, možná přímo to nejhorší a poznamenalo je to. Nebylo to lehké a furt není, i kdyby se to teď uskutečnilo, věděla, že to stále pro ně bude dost bolestivý, stresující proces.

Snad od úplného začátku jí bylo jasné, že tohle nevyhraje, velitel byl zcela jasně zkušenější, zbraň neměl v tlamě poprvé a věděl, co dělá. Ona ne. Nebylo tedy vůbec překvapující, že jí porazil raz dva. Jeho pohyb nečekala, rozhodil jí ještě víc a zbraň u jejího krku nebyla vůbec příjemná. Zraky upřela na ní a pak na Orda, uvědomujíc si svou chybu. Tohle se jí vůbec nepovedlo, tuhle část zkoušky pokazila, toho si byla plně vědoma. Být tohle opravdový souboj, byla by mrtvá, ale možná právě v něm by si byla jistější, kdo ví.
Jak se jí vedlo? Toť byla teda otázka. "Nebyla jsem si svými útoky jistá, nevynaložila jsem do nich dostačující sílu a tudíž jsem byla lehce porazitelná," vyřkla své sebehodnocení, koukajíc na velitele, stejně tak čekajíc na jeho zhodnocení. "Boj se zbraní bude něco, čemu budu muset věnovat více času," dodala ještě, lehce potupně, ale snažila se vyznít povzbudivě, jakože jí její špatný výkon nijak nerozhodil.

Tušila, že tohle pro ní už nebudou bonusové bodíky zadara, že tohle si bude muset pořádně odmakat a S'Arik jí vůbec nepomůže, ba naopak, bude jí tu trápit zdá se. Tohle bude vytrvalostní, ale ona ten pařez bude bránit jako vlastní dítě. Použil na ní dost chytrý tah, který se dal nejspíš očekávat, ale ona se tomu nedokázala ubránit. Střetnutí oznámil hlasitý náraz, který zabolel do uší. Kosa se sekla, mezi výběžky a natočení, které předvedl Ordo, jí rozhodilo, ale né natolik, aby zbraň pustila, jen na chvíli znejistila. Čekala, že se jej pokusí odzbrojit, to tady asi bylo ultimátním cílem. Drhla vší silou hlavou, aby čepel kosy dostala ven ze spárů S'Arika, teď si musela promyslet svůj krok. Bože, tohle bylo děsný. Sledovala přesně, jak tu zbraň drží, všímala si mezery, mezi rukojetí a čepelí. Tam by mohla kosu dostat, jistě by to pomohlo. Tak se tak pokusila, Hlavu naklonila, aby čepel měla nad hlavou a sekla. Byl to pohyb riskantní, sotva vypočítaný a hlavně stále do toho nedávala celou sílu.
Možná štěstí začátečníka, ale plán se povedl, špička kosy nyní byla tam, kde potřebovala, mezi čepelí a rukojetí, kus od S'Arikovy tlamy. Teď se mohla snažit trhat zbraní, ale opět, nejistota jí bránila udělal nějaký větší krok o pokus se zbraň mu z tlamy vyrvat.

"No nesmrtelnej nejsi, to jest pravda," zopakovala mu, aby to slyšel i od ní, ačkoliv mu to říkává furt. Jó, měla u svého manžela prostě starost, ale věřila, že už je rozumnější a že ví přece, co dělá. No, snad. "Půjdu, půjdu, až mě někdy vyzvedneš," uculila se. Mohla by si tu práci zkusit, což by jen benefitovalo nadcházejícím zkouškám! Ale jistě i jim, protože by chápala, jak náročně ten její chlap maká. "Mě by možná bavilo být nějakým rádcem alfy, jestli to dává smysl," to by si mohla prosadit i ty své reformy, ale nemusela by mít takový nervy, to by pro ní bylo snažší.
Teď už vážnější téma, které bolelo Anjel úplně stejně, jako Roiha. Tohle téma se ale nesmělo zahrabat, nesmělo se na něj zapomenout, ať už je jakkoli bolestivý. "Já vím, já to vím," zažívala ty stejné pocity. "Ale.. Už nejsme žádná děcka, za chvíli budeme oba dospělí," ten potrat se přeci odůvodňoval jejich nízkým věkem, ale to už jim nehrozí. Tedy, musela by se ještě poradit se svým gynekologem, s Timem. "Chtěla bych tomu dát šanci.." špitla.

Anjel si držela pařez po boku, snažila se tělem bránit co největší jeho část, schopná okolo něho kroužit, pokud potřeba. Musela vnímat, jak dobře jej zakrývá, stejně jako musela vnímat svého protivníka. Teď bylo hlavní si S'Arika držet daleko od těla, ať je schopna využívat svou kosu. Své postavení těla držela sebevědomě, vyprsená, aby působila větší. Zraky držela neustále na Ordovi, sledujíc každičký jeho pohyb. Snažil se dostat blíž a to odmítala, dalo by to jak výhodu jeho zbrani tak nevýhodu její a ona potřebovala vše užitečné na své straně. Obcházel jí a ona obcházela pařez, následovně se kosou rozmáchla po S'Arikovi, lépe řečeno po jeho zbrani, protože se bála útočit přímo na něj, přece jen, tohle nebylo hraní s klacky, oni tu měli pravé, nebezpečné zbraně. Kosu držela pevně, snažila se, aby jí jen tak z tlamy nevypadla, z očí jí čířila menší nejistota, což jasně říkalo, že vlastně vůbec nevěděla, co dělá.

Nojo, byla úplně na nervy, mohla se tu zbláznit!!! Její muž je kretén! Bože, bože, bože. Neměj strach prý? Na to jí Roihu ukázal "bebí", ukázal jí packu bez prstu a Anjel se mohla zbláznit. "Cos vyváděl?!" vrhla na Roiha přísný pohled, ale ten teď asi neměl vůbec žádnou váhu. Byl jasně mimo, Tim už mu něco dal, to poznala ještě dřív, než jí to sám řekl. Koukla teda na Tima, který jí situaci vysvětloval dál. "Bože, to je hlupák," vrtěla hlavou a pozorovala léčitelskou práci. "Děkuji Time, jsi moc hodný," řekla mu, protože tahle slova on sám od Roiha nejspíš neuslyší. "Já tu s ním zůstanu," řekla, ale to už bylo snad jasné. Až bude zas při smyslech, bude chtít vše vědět, jakýkoliv detail a hlavně pachatele, který se tohle opovážil udělat. Bože. Snad se pod packu Anjel nedostane. "Nemohu nějak pomoci?" ptala se medika, ze slušnosti.

Jo, no, ano. Tuhle stránku už v sobě Anjel plně uzavřela, proto jí to nenapadlo. "Oh.." odpověděla jen. Ano, teď se jí to vše vracelo, ty vzpomínky na nasraného Hariho, vyhrožujíc, jak Roiha roztrhne jak hada. Ano, najednou vše dávalo smysl a ona tedy dál nic neříkala. Tohle jasně probere s Harim.
"Jo, ve smečce se maká, vzájemná kolaborace, aby fungovala, ale to už je samozřejmost," kývala Anjelka hlavou. "Jakože, špehování zní i trochu zábavně, ale i dost riskantně," řekla, když si to tak v hlavě představovala. "Někdy tě chci vidět v akci, jak ti to jde," pousmála se. "No, ty a mluvit spisovně, to zní až odporně, jak to k sobě nejde," uchechtla se. To je stejný, jak kdyby Anjel mluvila jak nějakej internetově závislej teenejdžr.
"Je to překrásný," souhlasila, hlas měla nyní tišší. "Haha, velet tomu, to by bylo," velet smečce by nechtěla, teda, možná by ráda provedla pár reforem, ale mít to jako full-time job? To asi ne. Zhluboka se nadechla, protože ano, Roihu říkal pravdu, budou pořád spolu a to je nejdůležitější, ale i tak.. Cítila jakési prázdno, důležité prázdno a cítila ho už delší dobu. Musela to s Roihem nakousnout, nebo aspoň to nějak naznačit. "Stačí ti, abychom byli jen my dva?" začala tedy s touto otázkou, než se sama lépe vyjádřila. "Já ti nevím, ale schází mi ta rodina.. Naše rodina," scházely jí děti, oba už byli téměř dospělí, takže už tohle byla realistická myšlenka.

Anjel a konflikt? Neexistovalo, takže dávalo plný smysl, že zrovna tohle od ní chtěl Ordo vidět. Ona se taky chtěla vidět. Ale ano, přály jí fyzické vlastnosti. Byla vysoká, tělo měla vidno vypracované, svalnatější. Dokázala si představit, že je silná, rozhodně byla silnější jak její druh, to si ozkoušela sama. "Tím se řídím," odpověděla S'Arikovi. Možná se nakonec ukáže, že jí boj se zbraní půjde, kdo ví? Nezkusíš, nevíš, že? Koukla směrem, kam jí velitel poslal a dala se do kroku.
Očima přejížděla keře kolem sebe, nevěděla, jak velká by ta zbraň mohla být, jak by vůbec mohla vypadat. Představovala si něco podobného, jako jí ukázal šedý vlk. Větřila, snažíc se třeba přijít na starší pachovou stopu, která by jí někam zavedla, oči sklápěla i k zemi, kdyby náhodou spatřila stopy. Docházelo jí, že tohle je malá zkouška schovaná do velké, úmyslně tu teď musela stopovat, ukázat další svou zkušenost.
Šla dál a všímala si, že tudy už někdo šel též, vyzradil to propadlý mech a pachová stopa, která jí udeřila do čumáku. Už nemohla být daleko, ostrov nebyl tak velký. Oči měla na stopkách, kdyby si náhodou všimla něčeho, co by vyčnívalo ze zelené krajiny. Pach jí někam vedl a občasně narušená zem též, došla ke keři. Prodrala se jím a objevila v něm zvláštní předmět, ani ho neuměla pojmenovat, ale jistě to bylo ono, o tom svědčila ostrá čepel. Uchopila jej do tlamy a párkrát se s ní rozmáchla proti keři. Bylo to dost zvláštní, nedrželo se jí to zrovna nejlíp, ale to možná tím, že nebyla zvyklá. Teď šla zpátky za velitelem, nyní i s kosou v tlamě.
Zpátky se vrátila podstatně rychleji, hlavu měla zdviženou, aby se mu na kosu naskytl pěkný pohled. Postavila se před pařez, svého "svěřence" a koukla na Orda, vyčkávajíc, jestli rovnou nezačnou.

No ano, Anjel měla za to, že člen své smečky by o ní měl vědět co nejvíc jen dokáže, přece tu smečku reprezentuje, stejně jako ona jeho. Ona se už odmalinka dožadovala odpovědí na vše možné, proto jí nedělalo problém o tom mluviti, tohle měla v hlavě pevně zaryté, tohle shrnutí poskytla i kdysi Roihovi, když se mu snažila smečku představit. "Máte pravdu," kývla nad slovy Orda. Tohle byla též klíčová informace, dost důležitá, kterou nesmí zapomínat. Ačkoli ona měla občas tendence se k hvězdám emočně vázat, v tom se od velitele lišila, nebyla to pro ní věc ujetá, nýbrž něco specifického pro jejich smečku a možná to nedávalo smysl všem, ale jí ano. Věda jí za tímhle tolik neříkala, vázala se k tomu spíš ze zkušeností a z toho, co znala sama.
Opět se jí ulevilo, že shrnula vše, co se tak dalo. Čím detailnější smlouva, tím to bude jen lepší, že. Nad jeho dodatkem kývla, ačkoliv si sotva představovala, jak by něco sepisovala, vzhledem k tomu, že psaní se k ní nikdy nedostalo, ale v případě vedení nějaké smečky by to jistě umělo být užitečné, o tom bez pochyb.
Nyní už se zacházelo do praktiky, to bylo něco, co si též dost před zkouškou pilovala, protože tušila, že na něco takového přijde. S Roihem se o tom radila, že třeba jí padne nějaký úkol Rimora, možná něco z odvětví medicínského a nebo ano, boj. Tohle pro ní byla ta nejhorší varianta, ale musela zatít zuby a nenechat se rozhodit. Sledovala Orda, zraky její skončily na zbrani, fascinovaně si jí prohlížela, nyní na ní koukala úplně jinýma očima, když se proti ní má utkat. "Ráda bych využila zbraně," oznámila po krátkém rozhodování. "Ještě jsem se zbraní nebojovala, ráda bych to vyzkoušela," vyřkla předem tuhle svojí nevýhodu, ale v tomhle případě se to snažila použít jako její silnou stránku, byla upřímná a ukázala, že se nebojí nových věcí.

Zamračila se nad Roihovo odpovědí. "Prosím tě, tos mu něco udělal, že tě nemá rád?" snažila se pochopit, protože pro ní byl Hari jako starší bratr, tudíž nechápala, proč by s ním někdo nevycházel zadobře. "Tyhle vaše nesympatie si snad brzy vyříkáte, nechci, aby mezi vámi byl nějaký problém," řekla jasně. Přece bude Hari i na jejich svatbě! Ona si o tom snad i s Harim promluví.
"To věřím, nedokážu si představit, že by tu nějaká role byla lehká," tak proč si neudělat zkoušku na všechny zároveň, že? Zavařila si pěkně. "Jéje, to budeš lítat mezi smečkami?" nad touto myšlenkou se uchechtla, ale zároveň věděla, že běhat z místa na místo bude dost pěknej záhul.
"S tou tvou mluvou z tebe delegát fakt nebude," šťouchla Roiha žertovně do ramene, ale byl to vtípek pravdivý. No, takový Rimor by jistě mohl řešit důležité náležitosti a jistě by to Roihovi přála, ale nedokázala si ho představit mluvit... Odborně, spisovně.
Posadila se ihned vedle něj, nyní už ignorujíc jakýkoliv osobní prostor, rovnou se na něj nalepila, jako kdyby byly magnety. "Ta vodní hladina je prostě tak neuvěřitelná, jak dokonalý na ní můžeš vidět odraz okolních hor," fascinovala jí to.