Príspevky užívateľa

Až teď mu došlo, s kým se baví. Se samotnou nihilskou princeznou! Jaká to náhoda, že? To znamenalo, že se bude muset s ní komunikovat nějak na úrovni, nebo tak něco, že? Neměl moc přehled o tom, jak přesně nihilská kultura fungovala, ale přišel mu zvláštní koncept, že někteří jsou od narození lepší, urozenější jak ti druzí. Ale před bohem jsou i oni rovni svým poddaným.
"Je mi ctí, vaše výsosti," řekl a doufal, že správně. Pokud bude chtít získat nějaké informace od takové vlčice, tak se nesměl chovat tak... jak se choval normálně. Je přeci důvod, proč nemá takřka žádné přátele, že?
"Ano, cesta to byla zdlouhavá, ale nic, co bychom nezvládli," řekl. Museli si dát i menší pauzu v troskách! Přeci jen, byla to objektivně docela dálka. Apollyon byl však mladý, takže jeho klouby určitě nevrzaly jako ty dědkovy. Ale byl vysoký, možná až zbytečně moc, takže je stejně jen otázkou času, než mu taky začne bolet celé tělo.
Apollo si vlastně ani nevšiml toho, že by princezna mohla působit poněkud uměle a formalisticky. V mozku měl totiž Daňka a to, aby nic nepokazil, což mělo paradoxně za následek to, že nebyl zas *tolik* všímavý. A když nebude všímavý, tak snáze něco pokazí, že? Achich ah! "Ale i kdyby byla cesta dvakrát taková, tak by se vyplatila. Je to tu opravdu dechberoucí. Organizace vám určitě musela zabrat spoustu času." Ano, opravdu si myslel, že to tu bylo hezké. On by s takovou výzdobou a programem nepřišel ani za milion let. Ale stále se zde necítil zrovna komfortně, což se dalo čekat. Bylo tu tolikero bezvěrců, až se cítil hříšně a špinavě za to, že tu byl přítomen. Ale bůh mu to určitě odpustí, že? Nesejde z cesty.
"Poslyšte," začal a trochu awkwardly se pousmál. Ah, jak jen nepůsobit neslušně? Asi byl prostě čas strhnout tu náplast. Stejně byla velká šance, že dotyčná žádného Daňka neznala. Jako kdyby se zem po něm slehla. "Hledám jednoho vlka. Chápu, že vás to asi příliš nezajímá, hlavně na takové akci, ale věřte mi, že jde i o vaše bezpečí a ostatně i o bezpečí všech." Ano, opravdu věřil tomu, že by ďábelský Daněk mohl někdy opět udeřit. Vůbec, ale vůbec netušil, že by se věc mohla mít jinak. Jak taky, že? To on byl tady oběť, to on tady skončil zmrzačený! "Dotyčný mě totiž připravil o oko a vlastně i o tvář, proto ji mám zakrytou tímto šátkem. A po svém činu zbaběle zmizel a chci ho najít, aby se takový incident už nemohl opakovat," dodal princezně kontext.

Apollyon se očkem zmateně rozhlížel kolem. Co se přesně stalo? Jaký to všechno mělo význam? "O pomoc?" zopakoval zmateně, načež se na chvíli odmlčel. Ano, co když opravdu potřeboval pomoc? Jak se cítil? Byl v pořádku? A záleželo na tom? Tušil, že by zdejší vlci byli raději, kdyby šel pryč a už je neotravoval, ale třeba se mýlil, že? Jaká to naivní myšlenka! Však tu ani kamarády neměl.
"Já... já nevím," zamumlal. "Jako kdyby se... zapomenuté dralo na povrch. Bylo to všechno tak skutečné." Takové živé sny nemíval. V daném okamžiku jednomu ani nedojde, že se o sen jedná! Jako kdyby ho cosi laplo do jiné dimenze. "Myslím, že moje matka je mrtvá. Ale neznám ani její jméno."

Apollyon se rozhlížel po někom, koho by mohl na pár minut přepadnout a optat se na jistého Daňka. Problémem bylo, že většina vlků se už s někým vybavovala. A chudák bohužel neměl takové charisma, aby se mohl k takové skupince přidat a cpát jí své problémy. Kdo by taky chtěl při radovánkách řešit nějakého utečence, že?? Ale bylo to pro Apolla důležité. Nikdy jindy takové velké množství vlků už neuvidí. Jedinečná příležitost! Bylo by hloupé si ji nechat proplout mezi drápky.
Chudák ani netušil, že má u lexe takový černý puntík (v tomto případě byl onen puntík asi přímo velikosti černé díry), že musel žádat orda, aby na chudáka jednoočka dával pozor, aby nedělal bordel. Inu doufejme, že to nebude překážkou v jeho cestě za pravdou.
Nakonec spatřil nebohou světlou vlčici, která se v daný okamžik s nikým nevybavovala. Příležitost. Hnedky se jí chopil a vydal se za ní.
"Přeji vám pěkný večer! Doufám, že vás svou přítomností právě teď neruším," pozdravil cizinku. "Mé jméno je Apollyon a pocházím ze smečky Přízračných. A vy jste?" ptal se. Apollo sice nebyl moc společensky zdatný, ale i jemu došlo, že nemůže cizí okamžitě začít bombardovat otázkami a dávat jim před ksicht onen imaginární wanted poster.

Apollyonovi nebylo moc příjemné to obrovské množství vlků, co tu bylo. Něco mu to připomínalo, ale vlastně nevěděl, co. Jako kdyby se dávno potlačená vzpomínka chtěla prodrat na povrch, ale bez úspěchu.
Vůbec tomu nepomáhala skutečnost, že tu takřka všichni byli bezvěrci (a někteří věřili ve falešného boha!). Bylo vůbec správné tu být? Ano, mohl pomoci některým nalézt správnou cestu, ale cítil se těmi všemi podněty jaksi přetížen. Veliký úkol na ubohého mladíka! Na mladíka, který ani nebyl zkušený, co se komunikace týče. Se svým skoro metrem v kohoutku se nad spoustou vlků tyčil, ale teď se cítil docela malý. Ale nemohl se zaleknout. Musel najít Daňka a obvinit ho z trestného činu dle § 140 trestního zákoníku!!
Než se ale mohl vzpamatovat a začít vyslýchat potenciální svědky (protože mu bylo jasné, že jeho domovská smečka má tento incident zcela v paži - jak smutné!), tak se před ním nachomýtla jakási dítka a Pstruh. Apollón? Jednooký se ale neobtěžoval ho opravit, alespoň zatím. Byl rád, že neuměl číst myšlenky, jinak by se dozvěděl, že údajně vypadá jak příšera a že ohnivý mladík chtěl vědět, co má pod šátkem! Apollyon by určitě nebyl rád, kdyby mu byl stržen z tváře. Nemusel dávat všem na odiv svou díru na ksichtě, že? Už tak oproti ostatním nebyl zrovna... řekněme, že by si snad žádný zdejší nepomyslel, že je to kus.
"Dobrý večer přeji," pozdravil vlčky. Zaujalo ho, že dva bratři Pstruhovi vypadali téměř identicky. A také ho zaujal oheň. Musela to být nějaká magie, samozřejmě. Přesto by se nerad nechal popálit. Nemusel k tomu všemu vypadat jak Deadpool, né??
"Skvělé. Velice rád vás poznám blíže. Jak už víte, jsem Apollyon a pocházím z Přízračných. A vy dva se jmenujete jak?" Byl zvědav, jestli ti dva jsou opravdu natolik potřísněni hříchem, že by nebylo možné je zachránit. A taky byl zvědav na to, jestli nemá tady Pstruh nějaký plán. Kdo ví?

Už i někdo tak společensky mimo jako Apollyon si všiml, že Ghu'lass byl z této konverzace napružený a nechtěl v ní pokračovat. To ale neznamenalo, že tomu rozuměl. Proč byl stále tak slepý vůči tomu, co se stalo? Jak je možné, že přijal víru v nějaké hvězdy tak snadno a bez debat, ale víru v boha nikoli? Jestli si to neuvědomí, tak Přízrační jakož bezvěrci by pak byli určeni ke zkáze, a to včetně Ghu'lasse. Jak je možné, že zrovna on dostal dar boží - druhého života? A jak je možné, že i tak ho odmítal? Přišlo mu to odporné a drzé. Takoví bezvěrci by neměli být obdarováváni, ale trestáni. Možná se jednalo o poslední boží test - a pokud ho Ghu'lass a Přízrační vůbec nezvládnou, tak nastane apokalypsa. Apollyon si k tomu mohl říct v duchu jediné, a to sice to, že pokud nastane, tak si ji tato smečka pak jedině zasloužila.
"Někdy odpovědi ve hvězdách nenajdete," švihl ocasem. Hlouposti. Hlouposti tlachal on! Jak by hvězdy mohly něco určovat? Hvězdy stvořil bůh, takže jestli někdo něco určuje, tak to byl právě on. "Jednoho dne na to přijdete," dodal. Ale to už bude pro všechny příliš pozdě.
Nechtěl ale Guláše hned zatracovat. Ač bezvěrec, tak ho bůh oživil, a to něco muselo znamenat. Domníval se zprvu, že muselo jít o to, že mladý léčitel bude spasitel, ale... možná zpráva byla jiná. Musel vyčkat na další znamení, či se opět pokusit o nějakou komunikaci. Ani si neuvědomoval, jak moc mu tento fanaticismus ubližoval - nikoho ve smečce neměl, žádný kamarády, žádnou lásku, pořádnou rodinu, to spíše už jen nepřátele. Ano, cítil se osaměle, ale vždy se chlácholil tím, že nikdy nemůže být zcela sám, když má přeci pánaboha.
"Jak myslíte," řekl a opět si přes tvář šátek hodil, "nutit už vás nebudu." A s těmito slovy se pomalu chystal na odchod.

cw: mrtvola

Ve svém sníčku se následně octl na temném místě s věčným ohněm. Toto místo si vybavoval, a to dokonce i v dobách, kdy se octl v Norestu zcela vygumován. Natolik vygumován, že mu přišlo jako scifi, že se musí jíst, pít a že existují něco jako rodiče. Bylo to snad místo, kde se zrodil? Ale ne, jak by mohlo? Nepůsobilo to reálně a co víc, připomínalo mu to *peklo*.
Než se ale mohl pořádně rozkoukat, tak spatřil ve tmě jakéhosi... tvora vlka připomínajícího. Odporně zapáchal, odpadávaly mu kusy srsti, oči zcela prázdné. Vlastně ne - šly u nich vidět červi. Byli všude.
Břicho jedince bylo nepřirozeně nafouklé, jako kdyby mělo co nevidět prasknout. Apollyonovi došlo, že zírá na živoucí vlčí mrtvolu, co se rozkládala. A napadlo ho jediné slovo - matka.

Apollyon měl jediné štěstí, že potenciálně smrtící účinky snové houby nenastaly. Spal totiž ještě krátce a zachránilo ho i Timovo rázné zatřesení. I proto se probudil a zalapal po dechu, na chvíli si snad ani neuvědomoval, že je zpátky v realitě. Snažil se lapnout do hrsti to, co ve snech viděl, aby nezapomněl, ale jak to bývá, bylo to velice obtížné.
Byl navíc zmaten Timovou přítomností. Velice zmaten. "Co tu... co tu děláte?" ptal se. Nezněl již tolik vyplašeně, ale zmateně nepochybně ano. "Co se stalo?" Dávat si pro probuzení dvě a dvě dohromady přeci jen nebylo nic snadného. A určitě nebude rád, pokud se dozví, že sem původně přišel s ním prodiskutovat jeho budoucnost ve smečce.

Přízrační nejspíše nebyli rádi, že i tento cvok chtěl jít na ples, kde bylo třeba být *reprezentativní*, což tento (novopečený) velikán opravdu nebyl, ale, no, co se dalo dělat. Už byl tady. Zcela jistě dostal od dědka (nebo od někoho jiného) přísný zákaz mluvit s účastníky o bohu jak nějaký jehovista a rozdávat jim letáčky o jediné správné víře, ale to neznamenalo, že se o to alespoň nepokusí, byť nenápadně. Ale teď se chtěl pokusit o něco jiného - ptát se druhých, jestli neznají Daňka. Ples bude plný vlků, není prostě možné, aby ho nikdo neviděl. Už teď se rozhlížel po někom, koho by mohl otravovat.
Apollyon nebyl moc ozdoben. Měl smečkový přívěsek a šátek přes tvář, který mu zakrýval tu část tváře, kde měl díru se spirálou. Bylo by přeci jen nemilé takto strašit druhé svým vzhledem, že?

Také klesal k zemi, dokud se k ní zcela nedostal. Sníh na tlapách ho zastudil, ale naštěstí to pro něj nebyl takový šok - okolí vzduch už tak byl studený, že? Také složil křídla k tělu a oklepal se.
"Chtěl bych se zeptat, zdali neznáš vlka, který si říká Daněk. Je to zrzavohnědý vlk, který má i pár bílých pruhů a flíčků. Má žluté oči a je podobně vysoký jako ty, ale křídla ani rohy nemá," započal. Doufal, že ho někdy tato tulačka viděla či s ním interagovala. Norest byl ale velkým místem, takže si nemohl dělat velké naděje. Nebylo by ale krásné, kdyby něco věděla?
Následně ukázal tlapou na svůj šátek. "Pokusil se mě totiž zabít a přišel jsem kvůli němu o půlku tváře. Pak utekl pryč, neznámo kam," vysvětlil jí. Bylo to vážné obvinění! Ale skálopevně mu věřil.

Nevíme, co se stalo. Slova, která neslyšel poprvé. A slova, která neslyšel rád. Jak nevíme? Víme! Jen zdejší vlci se očividně výslovně rozhodli být slepí k novému poznání. Nejspíše byl Ghu'lass zmanipulován ďáblovým přisluhovačem S'Arikem nebo jeho slepou rodinou. Musel tomu okamžitě zamezit - ale jak?
"Jenže my víme," pravil. "A myslím si, že to víme oba." Apollyon bohužel neměl jazyk ze zlata či líbeznou tvářičku, která by mu pomohla v šíření víry. To však neznamenalo, že se vzdá. Kdeže! Bude se učit dál a dál. Ale neměl moc čas se učit. Pokud má přijít apokalypsa a Ghu'lass byl vyvoleným, tak musel jednat rychle. Co by se stalo jinak? Nevěděl. Ale určitě nechtěl naštvat boha. A Ghu'lass by se o to také neměl pokoušet. Odmítat boží dar? Jak by mohl?
Podíval se na chvíli na oblohu. "To, co jsem viděl, svědčí k tomu, že může přijít apokalypsa. Věřím, že jste klíčem k tomu, aby k ní nedošlo," řekl vážně a pak se na medika opět podíval. "Chápu, že o tom teď mluvit nechcete. Už ani nemusíme. Pokud mě ale budete chtít vyhledat, tak vám budu vždy k dispozici."
Inu doufal, že neudělal nějakou obrovskou chybu. Jednal přeci v dobré víře! Za to nemůže být trestán, že? Jen doufal, že ho nenapráská nějakému S'Arikovi. Kdo ví, jak by ho pak potrestal, že? Ale on by vydržel jakýkoli trest. Opravdu!
"Měl byste si více věřit. Určitě jste také odborník," domníval se. Nějak mu nedocházelo to, že ho Guláš chtěl kulantně poslat do míst, kam slunce nesvítí.

Z prvotního výkladu této problematice moc neporozuměl, a tak začal v hlavě formulovat otázky, které by mu mohly pomoci se přiblížit k pochopení. "Jakože... každý zvuk má své písmeno? Že á vypadá jinak než cé? A podle těch zvuků píšete ta slova?" Inu vysvětlit takový grandiózní koncept negramotovi prostě není něco jednoduchého, ale tento negramot měl alespoň zájem. Žel se mu rozsvítila kontrolka, když mu vlčice připomněla, že toto písmo používá její rod, ergo i S'Arik. Písmo ďáblovo. Snažil se ho snad samotný ďábel lapnout do jeho spárů? Ne. On se nenechá. Bude opatrný. Bylo důležité znát to, co znají i oni, že?
"Ukázala byste mi, prosím, jak píšete třeba své jméno, nebo tak?" požádal ji tedy. Věděl, že kráčí po tenkém ledu. Ale... musel to vědět. Musel znát jejich techniku. Techniku písma! Jednalo se o hříšnou vědomost a brzy bude své zvídavosti litovat, ale...

Dle jeho slov odtušil, že o velké události mluvit nechce. Jaká to tragédie! Jistě, S'Arik Apollyonovi rázně naznačil, že pokud bude šířit víru i nadále, tak z toho budou následky. Ale ať už by byly jakékoli, tak musel činit. Jednalo se přeci o něco většího, než byl on sám. Nemohl být zahnán takto do kouta.
"To jde," uznal zprvu, "ale... nelze mít stále hlavu v písku a dělat, že se nic nestalo." Dříve nebo později si Ghu'lass musí uvědomit, jaký jest jeho osud. Že je speciální. Vyvolený. A on musel vyvolenému pomoci ho zavést na správnou cestu.
"Myslím, že moje zranění je už... dobré. Nebolí tolik, ale stále tam mám divný pocit. Nevím úplně jak to popsat, abych řekl pravdu. A děkuji, že se o mně takto staráte," řekl, načež si sundal šátek z hlavy, aby ukázal, že *už to není tak zlé*. Inu, o tom by se dalo polemizovat. Jeho díra v hlavě byla nyní o dost více definovaná, než tomu tak bylo na počátku. První den byl hlavně ubožáček celý od krve a ještě mu neodpadla všechna kůže, co měla. Teď šla díra v hlavě vidět čistě a hlavně šla jasně vidět i jeho spirála. Bylo to nepřirozené.

Rozhodl si procvičit své dovednosti a vydat se na lov. Nebo se alespoň o lov pokusit. Přeci jen, teplota se začala snižovat a kořist začala mizet. Ač to pro některé může být šokující, tak by rád byl užitečný. No opravdu! Měl sice jiný pohled na svět, ale línou vyžírkou být nechtěl. To se mu velice příčilo.
Při svém stopování ale narazil na známého vlka a zastavil se. Možná... možná by ten lov mohl na chvíli odložit, že? To ničemu nemůže uškodit. Protože kdo ví, kdy se podobná příležitost opět naskytne. Šel tedy blíže k drobnějšímu Estrelákovi.
"Zdravím vás, Ghu'lassi," řekl s náležitým respektem. Ani tykat se mu netroufal! "Jak se vám daří? Poslední dny se toho stalo... hodně. Musí to být těžké," optal se ho. Samozřejmě narážel na jeho zmrtvýchvstání. Věděl, že Estrelové se po generace obraceli na hvězdy, tak musel být pro Guláše šok, že by za vším mohlo být... i něco jiného. Pro Apollyona NEEXISTOVALA možnost, že by tento medik mohl dlouhodobě odmítat tak velký boží dar a odmítat jeho existenci.

Apollyon určitě několik minut zpátky netušil, že toto zdánlivě náhodné setkání bude tak... skoro až osudové! Ještě neslyšel o vlcích, co znali anděly. Znamenalo to, že znali i boha? Inu, dávalo by to smysl, ale... nedivil by se, kdyby tomu tak nebylo. Toto místo víru ztratilo, ale toto mohl být jeden z jejích ztracených střípků. Hah, kdyby jen tušil, že příbuzný této vlčice právě sídlí u nich v Přízračných!
"Fascinující. Ještě jsem neslyšel o dalších, co by znali anděly. Souhlasím, že toto jméno má v sobě sílu, hodně síly. Možná v tobě i nějaký anděl, seraf, dřímá. Byla by to velká čest," pravil. Ah, co by za to dal on sám! Kdyby byl vyvoleným božím poslem! Ale třeba měl pro něj nachystaný jiný neméně důležitý osud.
Blesk. "Taková síla by ale mohla být až destruktivní," řekl a na chvíli se odmlčel. "Ale děkuji ti. Dnes je to poprvé, co jsem taková slova o svém jméně slyšel." Nikdy nepřemýšlel nad tím, jak mohlo jeho jméno znít. A jaký mohl být jeho význam. Možná to byla chyba? Těžko říci.
"Také na ně nevěřím," přitakal, načež se následně za letu rozhlédl kolem. "Co tak již letět dolů a pokračovat s naší konverzaci na zemi? Asi bychom pak jeden druhého lépe slyšeli," navrhl. "Ještě bych se tě pak rád dole ještě na něco zeptal, pokud mohu."

Až jakmile se dostal k vlčici blíže, tak si všiml toho, že má *dva* páry křídel. Něco takového ve zdejších krajích neviděl. Možná... možná se jednalo o znamení? Inu, ale Norest byl pln zvláštních věcí, jeho nevyjímaje. Také neznal nikoho, kdo byl měl díru v hlavě zaplněnou spirálou - tu si ale stejně zakrýval svým šátkem od Timothéeho. Asi to tak bylo dobře. Něco takového by určitě neudělalo dobrý první dojem.
"Seraphina. Jako... jako ti andělé?" zeptal se, překvapivě skoro až uchvácen. Měl samozřejmě na mysli serafy. A dalo se mu divit? Tato vlčice působila skoro až nadpozemsky a existence dvou párů křídel to jen utvrzovala.
"Já jsem Apollyon," představil se nakonec taky. "Věřím, že naše dnešní setkání není náhodou." Ano, bůh si musel toto setkání přát! Možná dnes bude o krok blíže k rozlousknutí záhady ohledně jeho a Daňka. Anebo taky ne.

Apollyon se konečně vydal za hranice, aby vypátral toho, kdo se ho pokusil zavraždit. Samozřejmě, že byl skálopevně přesvědčen o tom, kdo to udělal - Daněk. Ale kdo ví, třeba ho něco přesvědčí o opaku. Anebo také ne.
Brzy se ale setmělo a byl čas se ohlédnout po místě, kde noc přečkat. Nebyl by to ale on, kdyby se na chvíli nezastavil a nehleděl na hvězdy. A na planety... Nebo spíše si je představoval - líbil se mu ten koncept. Byly tajemnější jak hvězdy. Bůh byl opravdu kreativním tvořitelem!
Po chvíli cesty si ale všiml čehosi ve vzduchu. Snad vlka? Dotyčné by si vůbec nevšiml, nebýt místy bílé srsti. Švihl ocasem. Sic hledal místo, kde se usadit, ale cožpak mohl tuto příležitost nechat minout? Ne. Nevěděl, o koho šlo, ale možná... Možná někdy Daňka potkala.
Apollyon tedy také vzlétl a mířil směrem za neznámou. Vůbec ho nenapadla možnost, že by si dotyčná mohla myslet, že se jedná o hrozbu. Přeci jen - průměrný jedinec by se asi lekl, kdyby k němu v noci mířil nějaký neznámý letec, že? Teď bylo otázkou, jestli neznámá patří do této škatulky, nebo ne.