Príspevky užívateľa

"Těší mě, Ario," řekl vlčici. Vzhledem k její přátelské reakci si odvodil to, že se k ní ještě nedostaly drby. Nebo nad tím až moc přemýšlel. Apollyon byl sice divnej, ale stále byl puberťákem a k tomuto věku prostě někdy patří edgy overthinking.
Pak chvíli mlčel, protože vlastně nevěděl, o čem se dál bavit. A vlastně ani neměl moc energii. To ticho ale bylo po chvíli nepříjemné i jemu, tak nakonec promluvil. "Jste tu asi hodně krátce, že?" řekl. Alespoň si její přítomnosti všiml... víceméně až teď. "Víte už něco o hvězdách?" Asi hodně ne, když tu byla na zaučení, ale kdo ví? Možná se zúčastnila hlavně, aby udělala na fortis dobrý dojem.

Apollyon utíkal z plesu pryč, přičemž svůj šátek držel v tlamě. Inu, situaci nezvládl zrovna bravurně. Zpanikařil. A dalo se mu divit? Ordo Přízračných jeho chování považoval za porušení pravidel smečky, zesměšnil ho, Ghu'lass mu přál smrt a ještě mu azarynský mladík sebral šátek. Kdyby zakrýval obyčejnou jizvu, tak budiž. Ale hoch opravdu nechtěl dávat na odiv onu díru v hlavě (jako kdyby vylezl z hororu Junjiho Ita!) před zraky celého plesu. A očividně z dobrýho důvodu - jinak by Everett při pohledu na něj nelapal po dechu a děcka by nekulila oči. Jako exponát z panoptika.
Nakonec se zastavil zde, u trosek. Cítil se unaveně. A zmateně. Co měl dělat dál? Co ho čekalo? Určitě nic dobrého. Přišel k vodě a podíval se na svůj odraz. Rezignovaně si povzdechl, ale opět zbystřil, jakmile ucítil vlčí pach. Hned si dal v rychlosti šátek na tvář. Byl unaven z toho jak svou ránu furt ukrýval, ale ještě ji zcela neakceptoval. A taky si byl dobře vědom toho, že jeho vzhled opravdu nedělá dobrý první dojem. Ano, za normálních okolností mu předtím bylo docela jedno, jak o něm bylo míněno, ale toto bylo... jiné. A také se mu do mozku dostal pocit osamění. Ještěže měl boha. S ním nikdy nebyl sám! Neuvědomoval si, jak mu celá ta šaráda s vírou vlastně silně ubližovala.

Střihl uchem, když si všiml, že Ryumee šla pozdravit své potomky olíznutím hlavy. Určitě má na něj stejný názor jako Everett a Ghu'lass. Snažil se pohledem přijít na jakýkoli pohyb, grimasu, která by tuto domněnku potvrdila. Ryumee ale jen zavrtěla hlavou a šla oficiálně zahájit akci.
Zklamání. Fortis zavelela, ať se vlci seskupí do dvojic. Apollyon bohužel neměl po tom fiasku na plese moc chuť se socializovat a vzhledem k tomu, že tu všude byli samí Estreláci, tak tušil, že ani oni s ním nebudou chtít mít co dočinění. Všiml si ale nováčka, kterého neznal. Dotkl se tlapou svého nového přívěsku a pak se za dotyčnou vydal. Ryumee si nejspíše bude myslet, že s ní budu chtít mluvit o víře, pomyslel si. Cítil se tu jak pod drobnohledem.
"Zdravím, jsem Apollyon. Uhm... mohl bych k vám do dvojice?" zeptal se. Jestli odmítne, tak, inu... Prostě dvojici mít nebude. Ne vždy mohlo na každého vyjít, že? K ostatním se opravdu nutit nehodlal.

Apollyon byl na útěku. Na útěku z plesu. Událost, ze které mohl vytěžit mnohé, se nakonec pokazila ve všech možných směrech. O Daňkovi se dozvěděl pramálo, s nikým si nezatančil a jeho pokus o osvětlení boha také skončil naprostým fiaskem. V hlavě mu rezonovala slova Everettova, který z něj dělal naprostého hlupáka a jen zesměšňoval jeho víru. A také slova Ghu'lassova. Hlavně ta. Spasitel a boží vyvolený zcela otevřeně toužil po jeho smrti. Bolelo to. Čímpak si taková hyena zasloužila boží přízeň? V čem byl lepší jak on? Kde udělal chybu?
Apollyon se cítil sám. Velice sám. Nikoho tu neměl. Ordo smečky ho tu nechtěl a zcela jistě ho pošle za lexem, který ho tu taky nechce. Syn alfa páru ho tu nejenže nechtěl, ale taky si otevřeně přál jeho smrt. Měl to spočítané. Brzy si najdou dostatečnou záminku na to se ho zbavit. Bude bez domova. Ne, že by Přízračné mohl vlastně považovat za domov, vždyť to tu nenáviděl. Ale... lepší než být sám, že? Nechtěl být sám ještě víc než je teď. Alespoň měl boha, avšak i zde to celkem vrzalo. Uvědomil si, že ambice být pravou rukou samotného pána byla velice směšná, vzhledem k tomu, co všechno zažíval.
Nakonec dorazil až na severní louku, v noci. Právě zde se probudil, sám a bez paměti. A také ho zde nalezla Anjel, která ho dostala do smečky. Měl jsi ten den zemřít, ozvala se v něm opět Gulášova slova.
Vycenil zuby, když v tom cosi spatřil ve sněhu. Šel k předmětu blíže a vyhrabal ho z bílé pokrývky. Přívěsek. Zachvěl se.
"Na tohle si pamatuji..." zamumlal tiše při pohledu na šedofialový kamínek se spirálou. Vlastně si na moc informací nevzpomněl, věděl však, že tento předmět byl jeho. Pohlédl na noční oblohu. "Jednoho dne se zase setkáme. Slibuju." Měl na mysli své imaginární přátele, o kterých se domníval, že je kdysi znal. Že pochází z jeho pravého domova.
Lehl si na zem a schoulil se do klubíčka. V tlapkách držel znovunalezený přívěsek. Cítil zášť a chuť po pomstě, ale drahokam a neexistující vzpomínky mu dopřávaly alespoň kousek vřelosti. Ne. Nesměl zhřešit. Nesměl zhřešit...

Přikývl, když se vlčice snažila ujistit, jestli slyšela správně. Na okamžik pocítil vlnu naděje, ale byla marná. Serapina nakonec prozradila, že nikoho takového neviděla. Nejraději by si povzdechl. Ah, kde ten bastard jen byl? Úplně se po něm slehla zem. Možná opravdu utekl z Norestu. Nebo ho třeba dostala nějaká horská bestie. Kdo ví? Každopádně potřeboval nějaký closure, cokoli, ale to se v dohledné době asi nedočká.
"Málem se mu to podařilo... mě zabít. Jen božím zázrakem jsem naživu," zamumlal. Vybavoval si tu bolest, co zažíval. Horší nezažil. Vlastně byl přesvědčen, že valná většina jedinců tady nezažila horší.
"Nevím, proč se mě pokusil zabít. Je pravda, že jsme si nikdy zrovna nerozuměli a neměl mě rád, ale že by se pokusil o něco takového... Nerozumím tomu. Stejně jako nerozumím tomu, proč je to snad všem u nás jedno." No jo, holt byl jediný, kdo se věnoval vyšetřování pokusu o vraždu své osoby. Na toto byl očividně zcela sám, ale nedalo se. Musel si poradit. Nějak. "Díky, že si to o mně myslíš. Jsi asi první, kdo mi to kdy řekl," pravil a pokusil se také pousmát, ale sotva to šlo poznat. Moc neuměl takto dávat najevo své pocity. "Ty mi také přijdeš fajn."

Byl unavený a nechtěl se moc socializovat, ale přesto se zúčastnil. Mohl si myslet, co chtěl, ale věc se měla tak, že znělo užitečně si udělat kabát z kožichu zvířete. Ne, že by jeho srst byla nějaká extrémně krátká, ale určitě nebyla dlouhá a hustá jak u některých seveřanů tady.
Naštěstí si vzpomněl, že by si měl sehnat něco ostrého. Někdo jako on neměl samozřejmě přístup k nějakým nožíkům, takže si musel sehnat nějaký ostřejší kamínek, což se mu naštěstí podařilo. Byl ale rád, když si u Ryumee všiml náhradních předmětů. Aspoň nebude tolik za hlupáka v případě, že se dozví, že jeho nástroj není dost ostrý nebo tak.

Byl by podstatně spokojenější, kdyby žádného festivalu nebylo. To by pak nemusel chodit mezi ostatní. Bohužel se od něj jakož od crony očekávala alespoň někde aktivní účast. Navíc, kdyby se kategoricky odmítl zapojit, tak by jen dával další záminku, aby ho vyhodili. Ne, neměl to tady rád. Proč by taky, že jo? Neměl tu nikoho. Ale o domov přijít nechtěl, jestli se toto místo jako domov dalo nazvat.
Inu, a tak se dostavil na místo. Doufal, že s ním nikdo nebude chtít přílišně interagovat a že noc uběhne rychle. Alespoň hvězdy rád pozoroval, překvapivě. Noční obloha byla jeho oblíbená! Bohužel si ale zapomněl přinést s sebou barvičky, respektive nejspíše ani nevěděl, že budou třeba. Hoch byl holt myslí někde úplně jinde, hlavně po tom incidentu na plese.

Pohlédl na Plamena. "Nebyla to žádná zkouška odvahy, protože se odvaha vůbec nezkoušela. Očividně si jen ten váš alfa testoval to, jestli budeš skákat tak, jak bude pískat," střihl uchem. Taková kritika alfy jistě nebyla moudrá, ale inu, vysoký šedivec se nebál. Politická situace kolem mu totiž byla naprosto buřt. Zathrian mohl být vůdcem smečky, ale před bohem si byl každý roven, nezáleže na nějakém arbitrárním postavení ve smečce.
"No, už vás očividně zmanipuloval," zamumlal, jakmile Plamen řekl další slůvka. Ano, měl právě na mysli Zathka. Jak krásně ohnivého kloučka zmanipuloval! Ani si to neuvědomoval!
"Proto je i více božích soudů, Plamene," řekl Popelovi, když se ohradil ohledně údajné neférovosti ordálu ohněm. "A váš otec žel bohem není. Ale bůh mu dal dar léčit pouhým dotekem, za což bychom mu měli být vděční." Aby nějaký prostý smrtelník byl bohem, hah! Jak směšné. Ale chlapci prostě zcela evidentně boží problematice stále moc nerozuměli. Takový Pstruh, ten byl jiný. Ten pochopil zcela ihned.
Než ale byla příležitost povídat o dalších ordálech, tak nastalo buření od samotného orda smečky.
"Kdo říkal, že je budeme u Přízračných praktikovat?" zamlaskal nespokojeně. Hah! Ne, že by se mu to nelíbilo. Bylo by to naopak zcela ideální. Jen věděl, že jeho slovo není zdaleka tak silné, aby si mohl začít diktovat taková pravidla. Bohužel. "A opravdu nemusíš o mně mluvit, jako kdybych byl nesvéprávný hlupák, jen protože mám jiné hodnoty. Tady Pstruh má pravdu - víra smečky přesahuje. Já samozřejmě hodlal S'Arikův zákaz na území smečky respektovat. Ale svazovat mě natolik, že bych o tom nemohl mluvit s nikým?" zamračil se. Ne. Takový zákaz mu přišel naprosto hloupý. Byl ustanoven jen protože se S'Arik bál, že bude šířit slovo boží. A proč by se měl tak bát, když to byla jen snůška keců, hm? Bojí se toho, že ostatní prozřou a dozví se pravdu. Ah, už aby starý lex skončil.
Tušil, že Pstruhova poznámka o tom, že je Everett ďábel, moc situaci neuklidní, spíše naopak. Začínal z toho být docela ve stresu, protože to šlo tady opravdu od desíti k pěti. A to se do toho přidal i Ghu'lass. Škubl sebou. Jeho slova mu samozřejmě ublížila, ale než mohl zareagovat, tak mu po hlavě skočil ohnivý vlček. "Hej!" vyjekl překvapeně a než mohl cokoli udělat, tak neštěstí bylo na světě. Plamovi se totiž vskutku podařilo šátek sundat, čímž se okolí naskytl pohled na tu krásnou díru v hlavě. Rána z pekla. Apollyonovi se pořádně rozbušilo srdce. Svou tvář přeci jen neskrýval jen tak bezdůvodně. Opravdu nechtěl, aby ji kdokoli viděl. Dobře věděl, jak ta rána groteskně vypadala. Jak... nepřirozeně. Připomínala mu ten den, kdy měl přijít o život.
"Dej to zpátky," zavrčel, vycenil zuby a tlapou hned kus látky lapl zpět. Působil jak vyměněný, což asi nedělalo úplně dobrý dojem v kombinaci s jeho dírou v hlavě. Snažil se ji tlapou instinktivně zakrýt, což se mu moc nepovedlo. Lapal po dechu. Ne, ne, ne... Bylo toho na něj moc a cítil, jak to tak nějak začal ztrácet. Herdek, ani většina Přízračných neměla tušení o povaze jeho rány. Okem zpanikařeně pohlédl na Ghu'lasse a Everetta, než se se šátkem v tlamě vydal hned na útěk. Nenávidím vás, nenávidím...

Apollyon se na chvíli odmlčel, ale nakonec odpověděl. "Na svou rodnou smečku si nepamatuju." Ah, jak rád by si konečně vzpomněl! Ve snech jen viděl opakovaně jedny a ty samé figury, ale s jistotou nevěděl nic, jen měl pocit, že je už předtím někde viděl, že je kdysi znal. Dotyční známí neznámí mu chyběli. Aspoň by se s nimi necítil tolik sám.
"Hm," vydal ze sebe nespokojeně. "Asi máme tedy každý jinou představu, co je to blbost." Cítil se uraženě, naštvaně a sám, ale jeho tvář furt zůstávala stejná. Nejraději by Everettovi za tato odporná slova urval hlavu. Hlupák. Samozřejmě by si nedovolil něco takového udělat. Ale kdo ví - možná hochovi pod tím vším tlakem nakonec opravdu přepne ještě více. Ah, vůbec netušil, jak mu tato víra vlastně velice ubližovala. Kdyby nebylo jí, tak by třeba měl ve smečce kamarády, které jinak tak postrádal.
"A jak se teda nakonec vysvětlila?" švihl ocasem. Nijak. Bylo mu to jasné. Jak smutné, že zdejší stále nebyli ochotni přijmout boží důkaz. Všechno měli před očima, ale stejně se rozhodli být i nadále slepí. Jakou pak mohli mít naději? Minimální.
"Pošpinit jeho čest? Zesměšnit ho?" zopakoval, jako kdyby sotva věřil tomu, co právě slyšel. Tato slova ho hluboce urazila a jen potvrdila to, jak Everett byl vlastně hluboce falešný. Usmíval se jak starý dobrý kamarád do deště, ale byl jen přetvařující se zmijí. A někdo takový byl ordem? "Tak vidíte to jako čest, nebo jako zesměšnění?" dodal dál evidentně už napruženě. A další Everettova slova tomu bohužel nepomohla.
"Hm. Rozumím," řekl chladně a vstal. "Předpokládám, že takového Ravonnyho jste se neptal, jestli si přeje zůstat ve smečce nebo ne, nemám pravdu?" Černý vlk se tu přeci jen stejně jako Apollyon také nenarodil. Ale Ravonny byl očividně chtěným členem smečky, na rozdíl od Apolla, kterého se tu očividně teď pokouší vyštípat pryč. "Je mi naprosto jasné, že mě tu nechcete. Jde to vidět už dlouho. Kdyby se ten incident u hráze stal komukoli jinému, tak byste nepřestali hledat odpovědi, dokud by se vše nevyjasnilo. Ale v tomto případě bylo vlastně pro vás pohodlnější to nechat vyšumět, že? I když tu byla nemalá pravděpodobnost, že za to mohl někdo od nás," zavrčel a podíval se Everettovi do očí.

Pohlédl na Popela. "Ano, to je dobře. Vidno vaši otcové byli dobří vlci," přikývl. Nad označením rodičů jako tátové se ani nepodivil. Pstruha přeci jenom už znal a je pravděpodobné, že doma zaslechl nějakou báji o zrození Tulipánka.
"Ano, zajisté vám zajímavé věci pak ukážu. Ale vše má svůj čas. Přeci jen, jsme teď na plese. Tady se přeci jen moc zajímavých věcí dělat nedá," sdělil Plaménkovi. Spousta vlků, spousta očí, ne moc místa... A taky hluk. Podmínky byly méně jak ideální a doufal, že to dítka pochopí, ač v to vlastně tolik moc nedoufal. Ale třeba je více zaujme další téma, že?
"Pokud chtěl, aby jsi dotyčného zbil zcela bezdůvodně, tak bych se nebál říci, že tvůj alfa je srab. Dobří vlci následující boží slovo by neměli potřebu prolévat krev a bít se s kolemjdoucími. Odvážní vlci využívají svou sílu na dobré skutky, z nějakého důvodu, nikoli naopak," zareagoval opět na Plamena. Říci o samotném alfovi Azarynu, že je to srabka, asi chtělo kousek odvahy, ale inu, Apollyon si za svým stál. Takový čin jen hovořil o malosti dotyčného, myslil si. A kdo ví - možná byl alfa ďáblem poskvrněn. To, že nabádal Plamena k takovému činu, by vlastně korespondovalo s tím, co říkal. Ďáblův přisluhovač se tváří jako kamarád a pak tě začne nabádat ke špatným činům.
"Ah tak. Tak to asi pánem ohně jen tak nebudu." Přechod ze smečky do smečky nebyl jen tak! Určitě po tom netoužil tak, aby se odstěhoval. Víra v boha ale... ta přesahuje všechny hranice!!
Zamračil se na Popela. Co když jsi ten ďábel? Prosím? Jaká to příšernost si to jen pomyslit! Cožpak snad působí jako jeden? To snad ne. Ani se mu moc nelíbila reakce Plamenova.
"Kdybych ďábel byl, tak vám tu nevykládám o bohu," mlaskl. Ale inu, jak už tušíme - ten nejhorší druh ďábla je ten, o kterém si ostatní myslí, že šíří slovo boží, ale ve skutečnosti šíří slovo ďáblovo.
"Pokud ale nějakého najdete, či budete mít podezření, že jste takového našli, tak můžete vykonat Boží soud. Toho můžete využít i v případě, že je podezření na spáchání zločinu a není dost důkazů," začal vysvětlovat. Není nad menší ordálek, že? "Vám by se zajisté libil soud v podobě zkoušky ohněm. Podezřelý musí projít po žhavých uhlících. Pokud to nezvládne - vinen. Ďábel. Pokud to zvládne, tak mu ránu zabalte a za pár dní ji zkontrolujte. Pokud se rána léčí dobře, tak bůh promluvil a dotyčný je nevinen. Pokud se rána zhoršuje, tak je dotyčný vinen. V takovém případě je na místě vyhnání nebo trest smrti." Jistě, bezdůvodná vražda byla špatná. Ale když bůh promluví o vině dotyčného, tak tím vlastně dává povolenku na trest nejvyšší. Že?
Než ale mohl vysvětlit, co je to modlitba, tak na scénu přišel Everett. Hm. Apollyon byl touto skutečností nespokojen. Věděl, že měl zákaz mluvit o bohu, ale inu, měl za to, že teď nic neporušoval. S Přízračnými se nebavil a navíc - hoši za ním přišli sami od sebe.
"Zdravím vás," řekl Everettovi bezbarvě. Hoši hnedka vyslepičili, o čem byla řeč, ale soudě dle výrazu orda šlo poznat, že už něco málo zaslechl. "Chlapci přišli za mnou sami od sebe a sami se zvídali. Že?" řekl a hodil očko na Pstruha.

Očekával otázky, a ty také přišly. I Pstruh se přidal, jen ne otázkou, spíše dodatky, na které Apollyon souhlasně kývl.
Obě dvojčata chtěla více vědět o těch ďáblech, kteří se snaží zpustošit svět. A Apollyon je do problematiky velice, velice rád zasvětí.
"Ne každý ďábel či jeho potomek vypadá jako stereotypická krvelačná příšera. Mohou vypadat jako kdykoli z nás, a to je právě činí nebezpečnými," vysvětlil Popelovi, který byl představen ale jako Plamen.
"Mohou být i hodní, alespoň zpočátku. To aby vás zmanipulovali, omotali si kolem prstu. A jakmile začnou mít pocit, že vás ovládají, tak se začnou vás pokoušet svést na scestí, na cestu temna a zla. Budou vás lákat k páchání hříchů, k chladnokrevným vraždám, loupežím a k urážení boha. Mnoho ďáblů má dokonce i přehnanou negativní emoční reakci, když boha zmíníš. Tak je někdy můžeš poznat." A hned si po těchto slovech vzpomněl na S'Arika. Odporná to bestie. Jediným štěstím bylo, že byl stár a brzy zemře, ale ty škody, co za ta léta napáchal, byly nevyčíslitelně vysoké. Kdo ví, jak jeho duši bůh odsoudí, jakmile se s ním setká.
Pohlédl na Plamena, který se mu představil jako Popel. "Nikdo neřekl, že neděláme zajímavé věci, když věříme. Samozřejmě ale záleží na definici toho, co považuješ za zajímavé," řekl a švihl ocasem. Odtušil, že azarynské děcko s takovým temperamentem budou spíše zajímat boje. Byl to tenký led, ale cožpak by nešlo využít své síly a stát se božím bojovníkem? "A také nikdo neříká to, že náplní celého dne by měla být jen modlitba. Můžeš věřit i dělat další věci, co tě naplňují, ať se jedná o léčitelství či lov. Ani bojovníky bůh neodsuzuje - to jen ty, kteří vraždí z čisté krvežíznivosti a potěšení. A i jako bojovník můžeš boha potěšit tím, že budeš porážet zdejší ďábly a jejich přisluhovače." Ah ano. Vražda byla hříšná, ale posílání démonských přisluhovačů k bohu zas tolik špatné nebylo. Záleží na okolnostech, že? Ani mord není zcela černobílý. I když, proč to nazývat tak odporně jako vražda, když se jedná o pouhé ukončení života těch, kteří chtějí tento svět ničit?
"Skutečně? V tom případě bych se také rád stal... pánem ohně." Přeci jen, z tohoto stručného popisu nevyplynulo nic, co by bylo v rozporu s božím učením, že?

Výsost Rivera? To byla ta, co přednesla ten program, či? Popravdě nevěděl a bylo mu to blbé. Ale jen trošičku! Raději od toho odmanévrovat pryč, hezky k tématu, které chtěl.
"Ano, to byste byla hodná, kdybyste jí to vyřídila. Je snad málo vlků, co jsou schopni takové věci ocenit? To se mi sotva chce věřit." Přišlo mu, že princezna naznačovala, že většina vlků nedokáže krásu ocenit. Opravdu tomu tak bylo? Vlastně, nejspíše ano. Když se v rychlosti zamýšlel nad těmi, co znal, tak by asi dotyční moc nad zdejšími ozdobami nepřemýšleli.
Nejspíše bylo dobře, že se princezna nestačila dostat ke slovu, aby mohla povídat o úspěších Arrakisových. Ne, že by nechtěl novou várku informací, ale... Řekněme, že ho dnes zajímaly jiné věci jak on. Možná, jakmile se *zase* dozví, že *další* vlk nezná toho proklatého Dannyho, tak si to poslechne. Ale ne! Žádný takový pesimismus! Jednoho dne ho najde.
"Opravdu? Čím to?" Nejspíše sice slyšel o příběhu Bellanny, vzhledem k tomu, že měli ve smečce Toshiho a Ravonnyho, ale v ten okamžik si úplně nedal dvě a dvě dohromady.
Byl ale velice rád, že jeho příběh princeznu zajímal. A vypadalo to, že upřímně. To znělo nadějně! Jestli rozšíří jeho slovo o Daňkovi, tak ho pak třeba dříve najdou. A dojde ke spravedlnosti.
"Ani nevíte, jak jsem vám vděčný. Dotyčného už hledám nějakou dobu, ale zatím beze stop. Pokud byste o tom panovníku řekla, tak by to byla určitě veliká pomoc," řekl vděčně. Měl dokonce pocit, že tady Giuseppe měla snad větší zájem na rozuzlení této záhady než vlci z Přízračných. Měl dokonce pocit, že u něj doma se to téměř vůbec neřešilo. Kdyby se ale ten samý incident stal nějaké Světlušce či Asterimu, tak by zdejší nejspíš oka nezamhouřili, než by pachatele našli, že? Někteří holt byli ve smečce evidentně důležitější jak jiní.
"Abych se už dostal k věci - vlk, který se mě pokusil zabít, se jmenuje Daněk a pochází také z Přízračných, ale jak jsem již řekl, po svém činu utekl a slehla se po něm zem. Má hnědozrzavou srst, bílé pruhy, flíčky a bílé zadní tlapy. Myslím, že i nosí na krku přívěsek se... zubem, či nějakou kostí. Nemá křídla, ani rohy, tělesně je v tomto jaksi obyčejný. Znáte ho?" Doufal, že jeho popis byl dostatečně konkrétní na to, aby si to mohla s někým spojit. Ah, jak doufal, že mu řekne, že ho někde nedávno viděla! Potřebuje ho najít. Byl by ale schopen ho zabít? Nejspíše ne. Vražda byla přeci hříšná. A jen bůh může rozhodnout o životě a smrti. Kdyby mu ale dal znamení, nechť ho zbaví života, tak by tak učinil. Avšak ať by udělal cokoli, tak mu to tvář bohužel už nevrátí.

Střihl uchem. Dobře mu docházelo, proč opakoval, že jsou smečka zasvěcená hvězdám. Kulantně tím jistě chtěl připomenout, že jeho víra zde nemá prostor, že? Nebo možná nad tím moc přemýšlel. Přeci jen, cítil, jak začíná být z této konverzace poněkud napružený, byť se to snažil nedávat najevo. Kdo ví ale, jak dlouho mu to vydrží, že?
Krátce se zamyslel nad estreláckou teorií. "Hm... Osobně si nemyslím, že zrovna taková je pravda. Ale tuto víru vám samozřejmě neberu." Samozřejmě, že by mu nejraději vysvětlil, že je to snůška keců. Hvězdy na počátku stvořil bůh. A kdyby se jednalo o mrtvé vlky, tak by obloha byla narvaná hvězdami, podstatně více, než je teď. A navíc, proč zrovna vlci? Mají i takoví orlové svá vesmírná tělesa? Inu každopádně Apollyonovi začalo docházet, že si nepomůže v honu na rozšíření víry tím, že bude v jejím hlásání moc... agresivní. Ale jak jinak to dělat? Jaká je ta správná taktika? Co udělat, aby druzí prozřeli? A bylo to vůbec možné? Přeci jen, zdejší byli svědky zmrtvýchvstání - a stejně to s nimi ani nehlo.
"Blbostech?" zopakoval a švihl ocasem. Nedávné události by jistě mohl popsat všelijak, ale určitě ne jako blbost. Ale ne, musel udržet klid. Moc by si hulákáním na orda uprostřed ničeho nepomohl, že? Kdyby ale teď mluvil se S'Arikem, tak... by asi své řetězy nechal trochu *uvolnit*.
"I kdyby na mě zanevřel, tak ať. Já osobně jeho uznání a chválu nepotřebuji," řekl pevně. Byl sice lexem, ergo jedním z nejvýznamnějších vlků zde, ale taky to byl ďáblův potomek. A jeho vlivem byla celá smečka nasáknuta, až to bylo odporné. I hnijící nafouknutá mrtvola byla méně odpornou. Bylo to vlastně zajímavé. Stařec zcela evidentně bere víru za - fuj! - iracionální blbost. Ale víra v hvězdy mu nesmrdí, že? Očividně hraje na poli tak, jak se mu to hodí. Jak mu to přinese moc, sílu. Hezky si to tady zmanipuloval, že? Náprava škod, co ďáblův potomek napáchal, bude nepochybně běh na dlouhou trať.
Dlouze mrkl a ucítil v sobě pachuť žluče. Opravdu by byl nerad, kdyby S'Arik oceňoval cokoli, co dělal. Před spaním se bude muset pořádně pomodlit a omýt se. Nerad by jím byl pošpiněn. Snad mu vše jeho pán odpustí.
"Mám snad vroubek i u vás?" ptal se. Docházelo mu, kam nejspíše tato mentální gymnastika vede. Everett byl otcem Ghu'lasse, samozřejmě, že na to celé bude mít nějaký názor. A určitě ne ten příznivý.

"Zdravím vás, Everette," pozdravil ctihodného orda smečky neutrálně. Nemyslel si, že by šel za ním pro nějaký konflikt. Pro otázky? Možná. Konflikt? To snad ne. I když uvnitř mu bylo jasné, že... jeho existence mohla budit jisté kontroverze.
"To je. Jsem rád za čistou noční oblohu. Pak jdou lépe vidět hvězdy a další věci," řekl a na chvíli se odmlčel. "Vždy mě zajímalo, jestli tam... nahoře u hvězd také něco žije," dodal. Byly to hezké snové myšlenky, které si jako děcko, sic poněkud přerostlé, mohl ještě dovolit. Alespoň v jeho mozkovně zbyl prostor i na něco jiného, než na boha, což by si nahlas samozřejmě nepřiznal, kdeže!! Neexistuje.
Strnul, když zmínil S'Arikovo písmo, a odmlčel se. Jeho tvář byla kamenná, ale uvnitř to byl ale jiný příběh.
"Ne. To bude mé vlastní. Cožpak by mě snad S'Arik naučil jeho písmo?" řekl chladně. Ano, s písmem ho seznámila jeho příbuzná Lirtheni, ale odmítal to jejich používat. Musel tento koncept očistit od jejich špíny.

Pstruhovi pokrevní bratří zajisté působili... jak to říci? Jaksi odvážněji, aktivněji, ale měl pocit, že je v nich jakási neupřímnost a že tuto konverzaci neberou vážně, ale spíš jako jakousi atrakci. Ale možná se mýlil, že? Neměl by je takto hned soudit, když o nich pramálo věděl. Třeba to všechno opravdu mysleli vážně. "Přesně tak," potvrdil slova Popelova, resp. v tomto případě Plamenova. No jo, prostě dvojčata! Ale teď byl čas jim v kostce vysvětlit, jak se věci mají.
"Bůh je všemohoucí, vševědoucí a všudypřítomná entita, která stvořila tento svět. Vše, co vidíte - stromy, hory, nebesa, hvězdy, nás - to všechno existuje jen díky němu. Jen díky němu můžeme užívat ten nejvyšší dar - dar života. A to protože nás bůh miluje. Bůh nás miluje a přeje si, abychom i jeden druhého stejně milovali! Bohužel tento kraj na lásku boží zapomněl a jen nad jeho zmínkou vrčí, ač nebýt něj, tak neexistují. Norest se stal poskvrněn ďáblem a je naší prací tento kraj od jeho temnoty očistit, jinak může přijít zkáza. Není to lehká práce, ale bůh nás vidí, vidí naše činy! Uvěříme-li a budeme-li žít ve světle, budeme spaseni." Inu, vysvětlit víru někomu, kdo o ní v životě neslyšel, bylo obtížné. Přeci jen, Apollyon byl mladík, který ve svém smečkovém okolí věřil jako jediný, takže jeho učení v tom bylo poněkud... nedokonalé. Neměl u sebe nějakého staršího, který by mu mohl v případě nejistoty vše vysvětlit. Musil na vše přijít sám. "Neočekávám, že vše pochopíte za jeden večer. Pustit k sobě boží lásku, opravdu začít věřit, může být i delší proces, ale to je v pořádku. Bratří ve víře můžeme být všichni ale až opravdu uvěříte." Doufal, že mu v ten okamžik nedýchal za krk S'Arik či někdo jiný od Přízračných, či vlastně úplně kdokoli - komu z okolí by se líbilo, že tady azarynským hochům hučel ohledně bohu? Jistě, oni sami požádali, ale cožpak by to třeba takového dědka zajímalo??
"Co obnáší být pánem ohně?" zeptal se. Inu, moc si to nedovedl představit. Že by měl také hořet? Ne, díky.