Príspevky užívateľa

Na její slova dál nic neřekl. Jasně, že odpovědět mohla. Mohla alespoň zalhat, nebo tak něco, že? Ale ani to se nezmohla, tak moc musel býti odporný! Nebo tak moc byla odporná ona sama ke svým dětem. Copak jim asi provedla, hm? Na tom už stejně nezáleželo. I kdyby řekla, že neměl pravdu, stejně by jí nevěřil. On si už názor na sebe udělal. Byl tvorem odporným a odporným už zůstane, tak proč se tomu bránit, že?
Alespoň si stařena v něčem uvědomila své místo. Zastrašil ji natolik, aby poslechla. Slabá vlčice sice asi nebude kdo ví jakou pomocí, ale kdo ví? S takovou motivací se určitě posnaží.
"Dobře. Pak vás vyhledám," řekl a naposledy pohlédl na šedivou vlčici. A pak sám odešel.

Inu nedivil by se, kdyby k fyzické konfrontaci nakonec došlo, přeci jen ji docela dost provokoval a vlčice působila, že toho už má tak akorát dost. Když ale po zmínce o světlu trochu povolila, tak si pomyslil, že ji přeci jen možné následky děsily. Anebo taky ne.
"Za toto?" pousmál se, ale jak už to u něj bývalo, úsměv šel sotva poznat. "Já jsem snad zhřešil? Já jsem snad následoval někoho zcela cizího? Já jsem snad jakož Hatiho věřící byl na přímém slunci a modlil se k jeho obrazu?" opakoval její hříchy a přišel k ní trochu blíže, ale ne natolik, že by jí dýchal na záda. Zhluboka se nadechl. "Oba dobře víme, že to pro tebe doma dobře neskončí, pokud se přiznáš k tomu, co se událo. Jen aby i tvoje zbytečky nebyly po celém Norestu."

Tak už i zuby cení! No krása. Konečně už se začíná ukazovat! "Oh? Myslíš drahá?" zopakoval snad úplně naschvál, aby jí opět zabrnkal na nervy. "Tvé přání je mi tedy rozkazem, hoste! Ale až jakmile spravíš tu malbu," Ale nejspíše ji i tak někdy stejně osloví. Už z toho principu, aby viděl reakci, cokoli. Neměl v lásce kamenné tváře. Snad i z toho důvodu, že on ji sám měl mnohdy kamennou. Studenou na dotek a blbě se s ní dávalo cokoli najevo. Když si třeba myslil, že se usmál pořádně, tak to šlo sotva vidět. Jako kdyby tam byl naprosto ztuhlý. Ale i to mělo své výhody, že?
"Zajímavé, že tě naštvalo toto, ale fakt, že se tvůj kožich koupal ve slunečném svitu, tě skoro až nechal chladnou," mlaskl. "Jsi opravdu zajímavá existence, to musím uznat. Rád bych tě proto poznal blíže. Snad u tebe doma nebude vadit, když se trochu zdržíš, hm?" Jistě, že ji budou postrádat! Nebo snad ne? Každopádně u sebe měl jasno, herdek, Přizrační by beztak i slavili, kdyby se nikdy nevrátil. Svině.

Tak a bylo to tady. Hříchy. Jak směšné toto slovo slyšet z úst S'Arika! Nepochybně to bylo schválně. Tehdy by se jistě urazil, ale teď? Bůh byl irelevantní, ergo hříchy taky. Ale přeci jen, k nadšení měl stále daleko. Dělali, jako kdyby byl nějakou obludou, co smečku rozkládala zevnitř. Přičemž toho vlastně ani moc neudělal, ne? Mimo smrti Guláše, jo, to je big deal, ale o tom zajisté neví. Alespoň doufal, že ne. Každopádně i toto byl důvod, proč si i teď přál, aby tuto smečku polkly plameny pekla. Zasloužila si to.
"Dobře," řekl klidně. Alespoň nebude žádná bariéra pro sarančata, že? Pokud na to dojde. "Ale to vy se pak na mě budete muset dívat, ne já," dodal, jako kdyby svou tvář skrýval pro ně. Což byla zčásti pravda, vzhledem k tomu, jaké měli ostatní na ni reakce. A tak si šátek sundal. Jen hleď, dědku. Nebo spíše, dědkové a babko. Vlastně i doufal, že jim ten pohled bude nepříjemný. Ale jistě to nebude pro ně tak nepříjemné, jako s tou dírou v hlavě žít.
Zhluboka se nadechl. Hodlal to tu sám také vést. "Nevím, o co vám teď jde. Ale vím, že... tu jsem pro vás nežádoucí. Že mě tu nechcete. Kvůli mé víře, především. Ano, udělal jsem mnoho chyb, na to jsem už přišel, ač to může být pro vás překvapivé. Vůbec za tu dobu, co jsem byl pryč, sám, jsem přišel na mnoho věcí, ale to je teď jedno. Chtěl bych jen říci, že pokud pointou tohoto slyšení je najít záminku mě vyhnat, tak tak řekněte. Ušetříme si... spoustu času," začal povídat, přičemž ke konci začínal znít sklesle. On o žádném Guláši a Berrym nevěděl, on sám tu byl přeci oběť! Oběť jejich netolerance a nenávisti! Rodinná smečka, ale cožpak se někdy cítil jak u milující rodiny? Nikoli. Jednoho dne si to všechno vypijou.

Přivřel oči, když si všiml, kam ho Everett dotáhl. Nebo spíše za kým. U studánky byla většina nejvýše postavených vlků, včetně S'Arika. Který si i s sebou zbraň přinesl. Jak... fascinující. Copak si asi myslí, že měl potřebu si brát waru? Cožpak ho považovali za takovou hrozbu?
Teď bylo třeba být klidný a nedávat najevo jakoukoli vinu. Určitě důkazy nemají, to by pak neorganizovali takový cirkus. Ale nejspíše něco podezřívají, už z toho principu, že byl velmi... neoblíben. A že zmizel.
"Zdravím vás." Jaký to pokus o slušnost! Něco takového si ty krysy ani nezasloužily. "To nevím. Ale vzhledem k tomu, kolik vás tu je... tak bych se nedivil, kdybyste se mě chtěli zbavit, švihl ocasem. "Předpokládám, že jde o mou... víru?" Jaká to perzekuce!!!

Byl zvědav, co pro něj bylo přichystáno. Proč by taky šli tak relativně daleko, že? Chtěl mu vyhrožovat vyhnáním na nějakém diskrétním místě? I to bylo možné. On byl ale připraven, nebo si to alespoň teda myslel. V hlavě si odehrál nějaké možné situace, možné konverzace s kdekým. Nepochybně ho ale stále pobaví to, co brzy spatři.
Na jeho slova jen přikývl a i zbytek cesty šli mlčky. Došlo mu, jakým směrem mají namířeno. Ke studánce. Hm, takže to možná přeci jen bude o jeho víře, kterou tak Přízrační nenávidí. Proč by jinak zvolil tak posvátné místo, že?

-------> Půlnoční studánka

Tušil, že se něco dělo, samozřejmě. Ale co přesně? Kdyby ho podezřívali z vraždy Guláše, tak by snad tady Everett ze sebe nedělal takového kamaráda. A navíc - jeho zranění nemohl způsobit vlk, to jim muselo být jasný. Či nechal na místě důkazy? To snad ne.
"Dobře," řekl klidně a olízl si tlamu. Vlastně, ten talk ostatně mohl být naprosto o všem. Moc dobře věděl, že má k dobré reputaci hodně daleko. A navíc, Everett už jednou naznačoval, že by byl nejraději, kdyby vypadl pryč. V duchu se pousmál. I kdyby byl vyhnán, tak z Ordova života i tak bude peklo. Tak, jak to má být.
"Samozřejmě. Také bych vám chtěl něco říci." Snad přiznání? Kdeže! Leda v jiném vesmíru! Žádného Raskolnikova tu ze sebe dělat nebude. Proč taky, že?

Svolávala se smečka. Jistě kvůli jediném. Snad byl podezřelý, protože zmizel, ale proč vlastně, že? Po tom incidentu, kdy on sám málem umřel, se taky Daněk náhle zničehonic vypařil, ale ten sámozřejmě za nic nemohl, protože měl na hlavě svatozář zářící na kilometry daleko.
"Zdravím, Everette," pozdravil ho slušně, ač mu onen ordo docela pil krev. Věděl však, že kdyby se i teď choval agresivně, tak by si nijak nepomohl, ba přímo naopak. Určitě nemají žádné hmatatelné důkazy.
"Byl jsem venku, zkoumat svět, tak asi proto jsem žádné svolávání neslyšel," pokrčil rameny jakoby nic.
Když ho Everett pobídl, vydal se za ním. On přeci za nic nemůže, že? Za nic nemůže. Za nic nemůže. Za nic nemůže. Opakovaná lež se stává pravdou. "A o čem?" ptal se dál.

Apollyon se poslední dobou potuloval kolem území a po setkáním s Asterim se dokonce vydal i sem. Měl mezitím samozřejmě spoustu času na to si promyslet, co říci. Zanalyzovat možné situace! Jak proběhl nález Guláše? Jaká je oficiální příčina smrti? Řeší se to dál, nebo to byla nehoda? Přišel se Berry přiznat? Nebo byl na útěku jako kriminálník? Kdo ví! Měl ale na paměti to, že by o incidentu měl vědět minimum, takže bude muset hrát překvapení. A předstírat smutek a podobné věci. Doufal však, že na nic nedojde. Prostě byl shodou okolností pryč v době smrtícího incidentu. Určitě nebyl jediný, ne? Navíc dost vlků chodilo ven za území na několik dnů. Objektivně to nebylo úplně divné, ale na druhou stranu, někteří vlci by tady brali jakoukoli záminku na to ho vyhnat pryč

"No není? To jsou mi věci," pronesl skoro až dramaticky. Tahle vlčina byla vskutku plná záhad! Jeden by až řekl, že si bůh jejich setkání žádal! Ale povšiml si už i jejích zježených chlupů. Chudera už konečně začala praskat. Tak přeci jen začne pořádná zábava! Konečně. Ty její pohledy byly navíc víc a víc intenzivní! No do toho!
A opravdu to začínalo býti zajímavější, neb malba slunce zmizela a vystřídala ji malba měsíce. Navíc tvář vlčice se taky na okamžik změnila, byla najednou poseta růžovými vzory! I on musel uznat, že jí to takto až nebezpečně slušelo.
"Uuuuu!" hvízdl skoro až provokativně. Smůla pro černobílou, že tady šedivec ve Skolla nevěřil. Ale co si budem, kdyby ano, nejspíše by si ukáknul do gatí. Místo toho měl ale krásné představení. Či - bylo to představení? Háh! Kdyby ten její bůh byl tak mocný, tak by udělal víc, než to, že změní sluníčko na měsíček. A vlčina by najednou shodou okolností neměla růžový ksicht. Tohle byl její čin. Musel být.
"Můj bůh je stále s námi, drahá. Ale ty-" zhluboka se nadechl, "ale ty se vůbec nechováš jako slušný host. Kdopak ti dovolil měnit dekor mého domova, hm?" probodl ji pohledem, ale stále to měl jako hru, jako kdyby vlčina muka byla jen pro jeho vlastní pobavení. První okamžiky setkání k tomu možná nesměřovaly, ale teď?
Slunce bylo silným motivem, jistě. Ale tím hlavním, nejdůležitějším? Kdeže. Opět se podíval na nový úkaz měsíce, ze kterého dokonce i tak trochu sršel respekt a chlad. "Musím uznat, že to ani nevypadá tak špatně," pokýval uznale hlavou. Hraně, samozřejmě. "Ale víš, stále preferuji původní stav. Takže," dodal a udělal pohyb tlapkou, naznačující, ať maká, aby to zmizelo. Čekal na její reakci, úplně napnutě. Bude zmatená? O všem pochybovat? Doufal v to. Tady si totiž mohl dělat, co chtěl. A v té množině bylo i rýpání si do mysli vlčice věřící v Hatiho. Teď už nepochybně.

Přivřel oko. Jen jediný bůh, který vede jejich kroky? Bah. Nemožné. Neznal tu nikoho, kdo by věřil v *jediného* boha. Ledaže by Hati byl ten jediný bůh? Ale nebyl jen bohem noci? To by přeci muselo implicitně znamenat, že musí existovat i bůh slunce, a kdo ví, třeba i bůh lesů, řek a kdo ví čeho ještě. Pěkně si hrála s jeho myslí! Až na chvíli začal pochybovat. Copak měla vlčice za lubem? Cožpak zde opravdu byla šance, že nevěřila v Hatiho? Věřící vlčice, ochomýtající se blízko města a v noci k tomu? Ostatně ani nevěděl moc o vlcích, kteří by věřili v jinou entitu, jak v Hatiho. A tak na to vsadil. Kdyby se mýlil, tak by se pár měsíců zpátky ufackoval k smrti. Ale teď? Boha stejně vlastně zatratil. Teď sloužil místu věčného ohně. Nebo spíš... sobě.
Postavil se před vlčici a skrčil se k ní, hezky zoči voči. "Lžeš," řekl tiše, ledově. Každý normální věřící se bál božího hněvu. Chtěla snad působit drsně? Protože teď svou bláhovou odvahou působila akorát hloupě.

Pousmál se při pohledu na vlčici, jak vyšla směrem k oltáři. Byl spokojen, ale zároveň z ní hluboce zklamán. Pakliže byla opravdu věřící v boha noci, tak její víra musela být slabá a mizerná. Nebo za jejím chováním bylo něco jiného?
Samozřejmě se přidal k ní, aby se pomodlil. Zavřel oči a učinil tak. "Amen," řekl ke konci nahlas a pohlédl na vlčici. Copak s ní teď, hm? Chvíli byl ticho, ale to netrvalo věčně. Apollyon neměl prořízlou hubu natolik, aby musel neustále povídat, ale taková příležitost se přeci jen naskytne jednou za čas, že?
"Bojíš se mě víc jak hněvu svého vlastního boha?" zeptal se jí skoro až sladce. Protože zatím to tak opravdu působilo. A pokud tomu tak opravdu bylo, tak ho to vskutku hřálo na srdci. Víc, jak paprsky slunce, co sem dosahaly.

K jeho zklamání byla zamlklejší než by čekal. Byl zvědav na její mysl, ale moc se s ní očividně nechtěla dělit. Jak tedy ještě zabrat na pilu? Škoda, že toho tolik o té jejich noční víře nevěděl, ale bude muset pracovat s tím, co má. Možná to bude o to zajímavější, překvapivě!
"Přesně tak," potvrdil skoro až spokojeně a opět pohlédl na znamení slunce. Byl to zvláštní pocit. Tato vlčice byla plně v jeho moci. Mohl si s ní dělat, co chtěl. Mohl ji zabít a nikdo nikdy by její tělo nenašel. Zmizela by ze světa a její rodinka by si jistě myslela, že je zrádcem. Ale ne, zabíjet nechtěl. Proč také, že? Jsou i horší osudy jak smrt. A zábavnější.
"Pojďme se spolu ke slunci pomodlit," pobídl ji. Jak daleko bude vlčice ochotna jít? Či zde byla opravdu šance, že nakonec věrná tomu onomu nočnímu Hatimu nebyla? Chtěl, aby konečně už praskla. Nebyla zde žádná šance, že by věřili ve stejnou entitu. A jak by se někdo mohl s čistým svědomím modlit k cizímu bohu?

<------ Mrtvý les

Povšiml si jistého šoku, snad dokonce i strachu, vlčice. Ano, dávalo to smysl. Přeci spolu nemluvili o tom stejném bohu, že? To by nedávalo smysl, jeho bůh byl tímto krajem zapomenut. A jediný další pobožní vlci byli ti, co věřili v boha noci Hatiho. Dávalo dobrý smysl, že by Hati měl svůj opak v podobě boha slunce, ale opravdu nevěděl, že se mu říkalo Skoll. O to více ho fascinovalo, že neutekla hned někam, kde byl stín. Kdo ví, co se jí honilo hlavou? Rád by to zjistil, ano. Chtěl proniknout do její mysli.
"Krásný to symbol slunce, že?" pronesl skoro až nevinně, když si povšiml, že na něj tmavá vlčice zírala. Ne moc nadšeně. Jaký to těžký hřích pro někoho, kdo svůj život zasvětil noci.
Přišel k ní blíže, když se ho začala tázat. "Já jsem bohův nejvěrnější služebník. Šířil jsem jeho slovo, ač mu nikdo z okolí nevěřil. Nevzdával jsem se a bojoval dál. Modlil jsem se dnem i nocí, kajícnou poutí jsem si prošel. A pak mi dal znamení." Ani nevěděl, že jeho slova by dávala smysl, kdyby byl opravdu věřící ve Skolla. V Norestu nebyla žádná smečka, která by ho uctívala. Nikdo o něm nemluvil. Jako kdyby byl všemi zapomenut.
Pak se postavil před černobílou, jeho čumák těsně před jejím. Zíral jí do očí. "Vidí tě. Právě teď a právě tady," špitl a pak od ní pár kroků odešel dále, čímž jí opět odhalil pohled na boží oko, které propichávalo vlčici pohledem.

"Byl to velmi nevděčným vlkem, ano," švihl ocasem. "Navíc velmi nahlas dával najevo, že si přál, abych ten den zemřel. To já jsem o něm nikdy neřekl, že se v den jeho zmrtvýchvstání nikdy neměl probudit." Ah ano, Apollyon, špička morálky, největší goodboy v širém vesmíru! Ale ne, tak se neviděl, samozřejmě. Jen mu brnkalo na nervíky, že on byl neustále ten špatný, i když *tehdy* neudělal nic, ale Guláš měl permanentní svatozář, ačkoli to byl taky had.
"Nechtěl. Nedávalo mi to smysl, nic nedávalo smysl. Ale teď..." nadechl se. Toho dne se dozvěděl o své schopnosti manipulovat vzpomínkami druhých. Mohl házet vinu na druhé a nikdy by se nemuseli o pravdě dozvědět. Změnit jim láskyplnou vzpomínku na výlet s rodinou na nějakou hrůznou, kdy jim maminka řekne, že je celou dobu nenáviděla. Nechat je zapomenout na jeho tvář. Tahle schopnost byla plná zla. Tak proč by mu ji Bůh dával? Ne. Byl to dar od samotného ďábla.
"Tak přeci jsem ďáblovi méně ukraden jak Bohu," uchechtl se trpce. "Tak ať!" Jestli byl vstup do božího chrámu jen vratký pokus boha o to uhasit vědrem vody lesní požár, tak smůla. Nebo možná byl vskutku jeho svatostánek celou dobu situován v temnu Sheolu. Ať to bylo jakkoli, tak... Ztratil cestu. Už nebyl ve světle božím, ale v temnu. Ani na nebohého Pstruha si v ten moment nevzpomněl! Chudákovi se rozpadne svět.
"Netěšilo mě, že jsem mu vzal život," řekl a olízl si tlamu. "Litoval jsem toho a prosil o odpuštění, kterého se mi stejně nedostalo. Ale... ten bastard si to vlastně zasloužil. Kdyby neměl nos v nebesích, samá pýcha a arogance, neochota se omluvit, tak by třeba i žil. Bohužel... jeho rozhodnutí mělo následky." Ano, jen si nalhávej, že to Guláš byl ten bad guy! Do toho! Hlavně, že se budeš ohledně svého činu cítit lépe, že? Aspoň se nebude topit v nějaké sebelítosti a akceptuje své skutečné já, které tak dlouze potlačoval! Nebyl to žádný chudák se smutnou minulostí, ale svině.
Pohlédl opět na kraj za horami. Chvíli byl tiše, snad aby strávil to, co se právě teď dozvěděl. Nebylo to jen tak, že? Celý jeho systém se obrátil vzhůru nohama, neměl žádnou stabilitu, nic. Ale pak promluvil.
"Všichni tam vidí ve mě příšeru, odpornou obludu. Já jim tu příšeru velmi rád ukážu." A apokalypsa bude moct začít.