Príspevky užívateľa

Tento rozhovor byl pro něj jako splněný sen! Nic lepšího se mu v životě už ani nemohlo stát. Byl zcela pohlcen kouzlem momentu - není divu, že byl princem! Kdyby mohl hned by vyměnil celou královskou rodinu Nihilskou tady za Valériana. Ale nahlas to samozřejmě nemohl vyslovit, nebo by také ze své domoviny mohl letět rychlostí světla. Neměl na výběr. Tím se prozatím nemusel zabývat, raději se soutředit na kouzlo momentu. "Hloupá zima!" dovolil si naštvaně říci, ano těšil se na lekci péče o vlastní kožich, ale musel se objevit nějaký háček samozřejmě. "Ačkoliv máme na území horké prameny, tam by teplo asi bylo" zamyslel se nahlas. Přeci jen nemohli být také zamrzlé! Tomu Arkáda zkrátka a jednoduše nevěřil. Snažil se zoufale najít řešení - kdo ví, jestli bude mít kdy znovu čest prince potkat!
Musel ovšem prozatím potlačit tyto sobecké myšlenky na vlastní kožíšek a věnovat pozornost nepřeberné moudrosti. "Třeba by se dalo na toto ztracené řemeslo znova přijít metodou pokusu a omylu." zamyslel se nad tím, jak takové zlatavé ozdůbky lze získat. "U nás ve smečce se využívají na zdobení pouze květiny. Tedy v teplejších měsících. Ale mně květiny nedělají moc dobře" svěřil se. Popravdě netušil, proč začal z ničeho nic rozmlouvat o tradicích Nihilu - nejspíše chtěl princi přiblížit kulturu smečky. Když nemáte zlatavé drobnůstky je třeba improvizovat! Také si povšiml, že někteří vlci se zdobili mušličkami a vším, co na území nalezli.
Arkáda doufal, že prince moc nerozrušil řečemi o Sárikovi. Přeci jen může to opravdu zabolet vrátit se do domoviny po letech a zjistit, že vše co jste kdy znali se naprosto změnilo. Nedokázal si představit, jak se princ právě musel cítit. "Doufám, že jsem Vás moc nerozhodil mými řečmi o velkém šéfu." pronesl své obavy nahlas. To opravdu nebyl jeho účel! Pouze ho chtěl varovat, čemu bude muset nejspíše čelit v budoucnu. Pochyboval o tom, že by se strýc Sárik, kdy změnil. Takový zkostnatělý stařík své způsoby nikdy nezmění, ani neuzná že se mýlil. Jak jinak! Samozřejmě! Ach jak doufal, že nebude muset opět čelit jeho logice a snahám vymazat jakékoliv emoce. Kéžby se mohl od toho všeho osvobodit, jednou a pro vždy.
"Panejo máte můj obdiv, že jste se neohroženě vydal vstříc dobrodružství za poznáním. Teoreticky tyto znalosti patří jen Vám a žádná fosílie nemá právo na to Vás a Vaši moudrost umlčet!" snažil se prince povzbudit. Jistě by zde byly zástupy vlků přes celý Norest jen, aby mohli zaslechnout jeho slova. "Já bych se od Vás moc rád učil Vaše veličenstvo" dodal, aby věděl, že zde má fanouška číslo jedna!

Očividně nakonec se ukázalo, že magické schopnosti nejsou vzácností, ani v ostatních smečkách. Jednalo se zkrátka o takovou samozřejmost, ačkoliv Arkádovi přišlo zkrátka fascinující, jak každý jedinec měl schopnosti naprosto odlišné. Kéžby jednou nějaký chytrý dobrodinec se pokusil udělat studii na vlčí magie - třeba by toto tajemství osvětlil celému Norestu. Proč se to děje? Jak je to možné? Nikdo odpovědi nenacházel.
"Jedna je jakože rodová, ale trochu rozbitá když se dotknu jiného vlka tak uvidí zvláštní věci či co. Sám tomu moc nerozumím" pokoušel se vysvětlit jeho magii, která pro něj byla záhadou. Zkrátka nejednalo se o nic praktického, nepodělil praktickou verzi této magie jako sestra. Ačkoliv věděl, že ani Gájel nebyla spokojena se svou. Za plotem je tráva vždz zelenější. A to platilo o všem. "No, ale ta druhá ta je i paktická! Mohu rozeznat, jestli je něco jedovaté nebo není na první pohled" dodal. Inu sám to ještě nezkoušel, ale vzpomínal na to, co jim jejich strýc říkal během srazu milág. Těšil se až bude jaro a bude mít šanci zkoumat rostliny a jejich jedovatost.
"Panejo! moc rád se jednou do města podívám. To jste postavili sami?" vyzvídal. Jednoduše nemohl tušit o existenci lidí a jejich úkytů, a proto hned usoudil, že se muselo jednat o dílo vlků.

Arkáda byl popravdě trochu zmatený, neměl slov - takové mládě, které uniklo smrti z lopaty a stále si tvrdohlavě myslí, jak vše zvládne na vlastní pěst? Celá její situace ho poněkud dojímala jako nějaká shakespearovská tragédie! Kdyby něco takového vlci znali. "Naprosto sama? Panečku to bych si asi netroufl. Žiju kousek odtud" rozhodl se, že nebude jako vlci, kteří chtějí své názory přenést na druhé. Jestli ona věděla, že to zvládne ... tak neměl důvod její rozhodnutí zpochzbňovat. Možná, že právě kvůli tomuto odešla z její domoviny, aby poznala svobodu. I sám Arkáda po takové svobodě občas toužil, být svým pánem a nemuset se nikomu klanět. Inu zatím si mohl nechat leda tak zdát o podobných výpravách. Postarat se o sebe? To by zemřel do druhého dne! Nešika jeden.
"jistě všichni děláme chyby" přikývl jejím slovům. Arkáda za svůj život už takových chyb udělal, mohl by být přímo králem chyb! Nojo. "A máš v plánu přidat se k nějaké smečce, nebo žít životem svobodného tuláka" optal se ze svědavosti. Nechtěl jí přesvědčovat, nebo jakkoliv zpochybňovat. Byl zkrátka poněkud zvědavý a nedokáyal si odpustit své hloupé otázky. Takový už Arkáda byl.
"Mimochodem jmenuji se Arkáda a pocházím z Nihilské smečky" ta jeho hlava děravá! Málem by zapomněl na to nejdůležitější v každém rozhovoru a to představení! Ptal se na osobní otázky a neráčil se představit? Jak nezodpovědné!! Inu měl se ještě hodně čemu učit. Ale jak před chvílí malá, výřečná společnice řekla musíme se z našich chyb poučit.

Arkáda pozorně naslouchal - chtěl se dozvědět více o pohledu ostatních vlků, jejich názory a myšlenky. Přišlo mu vždy, tak fascinující jak každý byl svým myšlením unikátní, bylo zde ještě tolik čemu se měl učit.
"To mě mrzí, že by Vás ve vaší domovské větvi nepřijali s otevřenou náručí. Jste moc milý a chytrý vlk! Neví o jaký poklad přichází" řekl, aby Ancunína povzbudil. Netušil jaký příběh se skrýval za elegantním vlkem, který tu před ním stál - každého minulost byla jeho vlastním. Každý měl nárok udržet tragická období svého života pod rouškou tajemství. A právě proto se nesnažil zbytečně vyzvídat z Ancunína více detailů - nechtěl ho jakkoliv rozesmutnit, nebo rozrušit. Mohl by tím pokazit právě se tvořící přátelství. On Arkáda neměl filtr myšlenek, a tak plácal jednu kravinu za druhou, bylo mu jasné, že patřil k menšině vlků. Nevadilo by mu vyprávět cizincům celý svůj život se vším všudy do detailů. Třeba i on sám jednoho dne zažije něco, o čem nebude chtít rozmlouvat ..
"Hm na imunitu asi ne. Nevím, jestli vůbec takový lék existuje. Léčitelé se musí soustředit hlavně na ty nemocné" pronesl zamyšleně. Nikdy před tím neslyšel o ničem, co by mohlo posílit vlčí imunitu a tím tedy předejít možnosti nakažení onou hrozivou nemocí. "Ale myslím, že tato choroba postupně ustupuje, snad brzy již bude jaro" dodal. Už se nemohl dočkat až mrazivý sníh roztaje, až Slunce prozáří jeho hustý kožíšek. Většinu svého života strávil v depresivní zimě, kdz nezmohl nic. Dokonce i jeho výlety musely být omezeny tímto krutým počasím. Byli lapeni v mrazivém vězení Norestu.
"Doufám, že to bude již brzy! Ale jak Vás poté vyhledám?" optal se Ancunína. Přeci jenom jaká náhoda by to byla, aby na sebe bez jakékoliv domluvy znovu narazili. Norest byl rozhlehlý a oni jen dva obyčejní vlčci. Nejspíše ještě nějaký ten čas bude trvat, než prohlídku budou moci doopravdy uskutečnit, avšak Arkáda byl svými myšlenkami již daleko v krásné budoucnosti. Nemohl se zkrátka dočkat - tolik plánů!

Mladík doufal, že neplácne nějaký nesmysl kterým by prince urazil. Přeci jen občas dříve mluvil, než-li každé slovo pořádně promyslel. Chybami se vlk učí, tedy občas nějaký ten přešlap vlastně nebyl nic hrozného. Naopak být celý život perfektní bez přešlapu ... to prostě není normální! Přímo proti zákonům matičky přírody.
"Ooo ano to bych chtěl!" přitakal na princovu otázku. Takový nádherný, upravený kožich no to bylo snem snad každého kultivovaného jedince. "Nikdy jsem srst ještě nečechral, ale moc rád bych to zkusil" nadšeně dodal. Jo Arkáda měl pěkně hustou srst ovšem samozřejmě jen genetická predispozice nestačila! Bylo třeba se o ni také řádně starat, jinak brzy bude vypadat jako nějaký strašák do zelí. "Kde takové ozdůbky může jeden sehnat? Měli jste ve smečce nějaké ... hm vyráběče?" vyzvídal, jelikož na svých cestách zatím nikdy nenatrefil na nějaké to pozlátko, které by se jen tak válelo. Ti šťastní obdařeni pozlátky si je přeci jenom dobře hlídali, jednalo se o rarity. Tudíž není divu, že sehnat nějaké nebylo snadným úkolem. Samozřejmě kde jaký bezpáteřní vlk by se uchýlil ke krádeži, ale to nebyl Arkádův styl - něco podobného by neprovedl, ani tomu nejhoršímu nepříteli. Doufal tedy, že princ nikdy nenarazí na někoho, kdo by toužil se zmocnit té krásy.
"Panečku! Prach samotných hvězd! Šťastlivec" broukl nadšeně. "Jsem rád, že jsem natrefil na Vás a Vaši moudrost. Rád bych studoval podrobně hvězdy a naslouchal jim" vyřkl své přání. Tento rozhovor mu doslova změnil celý pohled na svět! A na to, co by jednoho dne rád dělal. Nyní to bylo jasné! Bude se věnovat krásám noční oblohy. Netušil, jak to jeho smečka přijme, avšak nebál se jít proti proudu, zvolit si vlastní cestu. Možnosti povolání ve smečce byla poněkud úzce vymezena, neseděla mu ... byl odlišný a přesto obyčejný vlk. "Krása světa je také důležitá! Je třeba ji ochraňovat a obdivovat" podotkl. Vadil by všechny tlapky na to, že třeba taková otcova strana rodiny si nedokázala vychutnat všechny taje a rozmanitosti světa. Často ty vlky pro svou omezenost litoval ... ale hlavně, že mají tu svou logiku.
"Jistě! Směr pláže je přímo tudy" ukázal tlapkou a vydal se vstříc. Pravda byl sám natěšený na ono moře. Doufal, že prince touto destinací nezklame - nyní musel ukázat to nejlepší, co v sobě měl! Nemohl, ani na vteřinku otálet. Samozřejmě vše bral s tou největší seriózností. Tento den byl prostě skvělý!
"Myslím Princi, že je pouze na Vás, kam se v Norestu usídlíte. Pouze jsem Vás chtěl varovat, abyste nebyl zklamán" pronesl. Ano na návštěvu přízračných zkrátka nerad vzpomínal. Avšak věřil, že i tam jistě jsou milý a nadějní vlci - jen neměl tu čest mluvit s řadou z nich. Řekněme, že rodinné setkání ho odradilo od přibližování se tomu místo na sto honů. "Nikdy nám v příbězích nevyprávěli, jak se dostal rod milaga k moci přízračných. Popravdě se snažím moc do toho nerýpat" dodal. Ano pravdou bylo, že jim otec rád vyprávěl seberůznější historky o tomto rodu a jejich členech. Ale nikdy neslyšel nic o tom, jak se vlastně dostali zrovna do Norestu. Nebo si to jen nepamatoval? Kdo ví! Možná, že zrovna nedával pozor, nebo si dal na chvíli šlofíka.
"Ono je zakázané, aby se učení o hvězdách dále šířilo? A myslíte, že vůbec ví o Vaší existenci?" optal se zvědavě Arkáda. Vzhledem k tomu, že princ neznal Sárika tak zde byla prostá dedukce, že ani Sárik nemůže znát tohoto ztraceného prince. Jistě se musel stát nějaký děsuplný převrat! Panečku ... najednou by ho i ta historie zajímala! Bylo třeba jen správného učitele. Trochu života do vyprávění to chybělo dějepisným přednáškám. Ano!

Arkádien byl opravdu zoufalý - celý jeho svět se zhroutil a on nevěděl, co dělat. Jeho emoce a myšlenky zkrátka nebyly pod kontrolou. Byl jako časovaná bomba, která každou chvílí mohla vybuchnout. Cítil se zrazen osudem. Otec pryč ... sestra pryč. Čím si to zasloužili? Proč oni? Co světu udělali?
Jeho zoufalý vzlyk plný bolesti a ubohé zavytí nakonec bylo vyslyšeno, nebohý mladík zvedl uplakaný zrak od země a nejdříve zahlédl starostlivého šamana. Nevěděl, jak odpovědět ... neměl slov, proto jen souhlasně přikývl "mhm ano" dostal nakonec ze sebe ona bolestná slova. Jaká byla šance, že takovou lavinu jeho sestřička přežila? To, že byl sněhem zavalen východ neznamenalo, že vnitřek se nezhroutil celý ... co když nějaký kámen rozdrtil její nebohou hlavu. Byla natolik mladá, měla takového potenciálu! Kam se hrabe celá Nihilská smečka dohromady ... nikdo Gájel nesahal, ani po kotníky.
Inu Arkáda si nejspíše svou sestru poněkud idealizoval, ale nebylo divu ... kdo mu zbýval? Věděl, že jejich matinka poblíž věčně nebude a zbytek rodiny. O nich raději prozatím nemluvě.
Sledoval zrzka, jak se dal do kopání. Arkáda se zvedl s myšlenkou, že i on sám se pokusí být nápomocen. Ach kéžby byl drobátko silný, kéžby nebyl naprostou nickou.
Ovšem jakmile spatřil známý kožich jeho bratrance Ákazy vřela mu krev. To tento vlk za vše může! Nebýt jeho a té přiblblé oslavy nikdy by se nic nestalo! Gájel by zde byla živá a zdravá ... časovaná bomba si našla svůj cíl. Inu ve špatnou chvíli na špatném místě. Arkáda nehleděl na možné následky, bylo mu vše jedno - život pro něj nic neznamenal. "Ty! Ty! Ty ubohá karikaturo vlka!" štěkl na Ákazu. "Opravdu jsi se uprostřed zimy táhl přes celej Norest, aby jsi nám pokazil život! Ten tvůj pitomej bál a jeho hloupej úklid nejspíše stál MOJÍ SESTRU život!" přímo zuřil. Jeho vztek se mísil se slzami. Byl zmatený, nehleděl na následky svých činů a jeho emoce museli ven. "Ty i ten hloupej rod táhněte k čertu a přestaňte nás pronásledovat! Moje sestra byla nadaná vlčice, nesaháš jí ani po kotníky! Ale ty stejně nic nemůžeš cejtit, že ano? Protože to jste vy! Slavný milágy, co nemají složku s názvem emoce nebo empatie. Tak fajn" prskl rozzuřeně. Dostal prozatím ze sebe to, co musel. Nezáleželo mu na tom, jak toto může ovlivnit jeho pobyt v nihilské smečce.

Arkáda byl potěšen, že i sám princ s ním ohledně bojů souhlasil! Přeci jenom elegantní vlci z královských rodů si nešpiní své tlapky podřadnými pracemi. Stejně jako u nich v Nihilu! Například Rivera jistě nemusí nic a může si celé dny užívat života ... bez povinností. Jedinou jejich povinností stejně bylo, tak usmívat se a mávat. Nojo takový vlci na výstavku a obdiv. Ovšem, co se dá dělat. Jednou bylArkáda obyčejným vlčkem a musel svůj osud přijat - věděl, že v žebříčku monarchie jen tak nepostoupí. Nebyl smečce ničím užitečný, neměl konexe a kontakty. Ale byl teprve teenager, ukažte mi nějakého dospívajícího který má nakročeno k perfektní kariéře a životu v bavlnce. Mimo těch, kteří se narodili se ylatou lžičkou v tlamě. "Byla by škoda, kdyby Váš nádherný kožich byl poskvrněn! Hezčí jsem v životě neviděl." pochválil princovi zbarvení a dokonale upravenou srst. Stačil jediný pohled, aby všem došlo, že stojí před někým vznešeným. "Nebál jste se někdy, že by závistivý vlci toužili Vás obrat o Vaše šperky? Ani NIhilská královská rodina žádné nemá, musíte být opravdu výjimečný" pokračoval ve svém údivu. To víte Arkáda byl takový ideální podržtaška - jen chválil a říkal to, co vlci většinou chtěli slyšet. Jeho dokáyala nadchnout sebemenší prkotina. Ach to mládí!
"Hm tahle zima je opravdu silná nejspíše i moře by mohlo. Ale tlapku do ohně bych za to nedal" zamyslel se nad princovou otázkou. Ovšem musel vařit z vody! Vůbec netušil, jestli to možné bylo či ne. To víte na takové otázky mu nikdo v Nihilu neodpoví, ještě bude odehnán ať otravuje s těmito hloupými otázky někoho jiného. Ach učitel tam tak chyběl!! Proč ho neměli?
"Nojo šéf Přízraků je bohužel můj strýc. Takovej neemoční rádoby chytrák, co si myslí jak ví vše na světě a mazlí se se svou divno mega zbraní" pronesl rozhořčeně. Opravdu se styděl, že musel být krví s ním zpřízněný. Co když princova rodina žijící v přízracích musí nyní trpět pod nadvládou toho bubáka? Chvíle ticha pro ně. "Princi mzslím, že můžete udělat cokoliv, co jen chcete! Hlavně se nenechte zotročit strýcem, on chce vlky s vymytými mozky. Pro mého bratra je moc pozdě ... on ho obdivuje" dodal, aby Valériana ujistil, že je svým pánem tudíž nic nemusí! Chtěl mu dodat sebevědomí a jistotu. Netušil, jestli se mu to povedlo či ne ... snaha se cení, že? Arkáda nerad mluvil o své rodině, ale cítil že vůči princovi to bylo jeho povinností ho varovat. Velice nerad by, aby tento princův duch a šarm byl zotročen.
"Smečka by jistě uvítala pomocnou tlapku Vaší moudrosti! Chybí nám tam nějaký učený vlk. Přijde mi, že prostě se vymezit na jediné povolání jako třeba medik a zavřít si cesty k poznání dalších cenných moudrostí je hloupé. Já sám bych byl poctěn moci se učit od Vás po dlouhá léta." musel princi ukázat, jak rád ho vyslechne, jak každou informaci uchová ve své mysli po dlouhá léta. A nikdy nezapomene na tento rozhovor ... nebo na rozhovory budoucí. Kdo ví do jaké míry jejich cesty budou propletené.

Arkáda byl na pokraji emočního zhroucení. To víte dozvědět se v jednom dnu, že se vám do smečky přiženil osina v zadnici milágros a ještě, že z vašeho otce se stala sváča pro nějakou kočičku no ... zanechalo to na něm pěkné šrámy. Život se mu hroutil před očima jako domeček z karet, nebo vstup do jeskyně hah. Přišel si ztracený, bezradný. Jakoby jeho vnitřní plamen naděje byl navždy uhasen. Jak se vypořádat s negativními emocemi? Potřeboval v těchto krušných chvílích oporu - cítil, že každou chvíli se na místě rozbrečí.
Bylo mu nade vše jasná jediná věc - potřebuje svou sestru. Musí s ní mluvit, musí se jí vyplakat na rameno. Jen ona mu může poskytnout tu oporu, kterou potřebuje. Bylo mu poněkud záhadou, že Gájel musela zůstat kvůli úklidu ... nejspíše byla donucena. Byl to snad ten posera přiženěnec, který se snažil zničit jejich život? Přikázal to jeho sestře? Zhluboka se nadechl, aby předešel panickému záchvatu.
Pomalým, couravým krokem se blížil k jeskyni ovšem když zvedl zrak ze země nechtěl věřit svému oku. Tohle byl špatný sen! Jistě se nejednalo o realitu. Arkádův špatný zrak a chmurné myšlenky si s ním musely jen zahrávat ... že ano?. Krve by se v něm nedořezalo, rozběhl se a až když se dotkl onoho zasypaného vchodu, uvěřil že se jedná o realitu. Zbytek jeho vůle zůstat na živu se v tu ránu rozplynul. "NE, NE, NE, NE, NE, NE, GÁJEL! GÁJEL! GÁJEL!" zařval z plných plic, jeho hlas podlomil střídaje vysoké a nízké tóniny. Byl zdrcený ... bezradný. Proč to nemohl být on? Proč nemohl zemřít místo jeho drahé sestry? Proč nemohl zemřít raději Ákaza! "TO MI NEDĚLEJ, GÁJEL ... prosím" ležel na zemi a vzlykal. Dal se do histerického pláče. Slzy tekly po jeho tváři, nemohl propadnout dech a krajem se ozýval jeho vzlyk.
"Nemohu ztratit i tebe" dostal ze sebe při vzlyku. Nemyslel racionálně, jeho svět zmizel přímo před očima. Byl na vše sám ... nezbývá nic než vzít si vlastní život. Neviděl důvodu zde být, neviděl důvodu k tomu pokračovat své utrpení. Pokusil se o něco jako vytí ... ovšem bylo slyšet především utrpení a pláč.

Náš mladý a naivní Arkáda hltal princi každičké slovo - uvěřil by doslova čemukoliv. Věřil tomu, že každý vlk byl ve svém nitru čestný a ušlechtilý. Především vysoce postavení jedinci měli mít na mysli pouze blaho obyvatel ostatních krajů. Jaký to idealista! Jednoho dne přijde čas, kdy pozná krutou pravdu, nespravedlnost a utrpení.
"Panečku!" vydechl úžasem nad Valérianovou moudrostí. "Poznávat cizí smečky a jejich zvyky muselo být tuze nebezpečné" podotkl. Přeci jen ne všichni byli mírumilovní míliové. "Osobně zastávám názoru, že boje jsou znakem primitivů a zaostalců" sdělil princi, co měl na srdci. Dle vzhledu a vystupování usoudil, že princ nebude zrovna bojovým typem, a právě proto si podobnou poznámku vůbec dovolil vypustit z úst. Arkádovi stále vrtalo hlavou, proč vůbec jeho vlastní domovina musela mít rytíře. Znělo to krutě, úzkostně a bolestivě. Oni byli ti dobří! K čemu mít nemilosrdné válečníky! Proč by vůbec jeho drahá sestřička toužila po krve prolití? Ačkoliv ji ve všem podporoval, nedokázal tomuto jejímu snu přijít na zoubek.
"Rád Vás povedu vstříc norestským krajům... ovšem co byste rád viděl nejdříve? Mohu Vás vzít třeba na pláže! Ty jsou túze nádherné. Zvláště při západu Slunce. Celá obloha se zbarví do oranžova a hladina jakoby až zářila. Hezčí pohled neznám" zasněně vyprávěl o krásách území jeho domoviny. Vskutku pro moře žil! Ačkoliv neuměl plavat, ale jistě se to brzy naučí. Přeci jen toto léto již bude velkým klukem a ne nějakým ubohým miminem! Hmm povolání plavčíka také neznělo zle, ale kolik vlků se denně topí. Nejspíše by neměl plné tlapky práce.
"Ah přízrační" pronesl trochu hořce - vzpomněl si vždy na rodinu ze strany otce. "ty jsou opravdu daleko, přes celý Norest. Sám jsem tak jako malé vlče byl. Ale radím Vám princi ten jejich současný šéf je studenej čumák. Takový bezpáteřní dědek" rozhořčil se při vzpomínkách na ono setkání. Nechtěl už nikdy znovu na tu povedenou rodinku narazit, naopak distancovat se co nejvíce to byla ta cesta. "tedy ... omluvte mé neomalená slova" dodal vzápětí, když si uvědil, že takto mluvit před princem se jednoduše nesluší. Co si o něm pomyslí? Jako, že je nějaký buran z horní dolní! Musel se zhluboka nadechnout, aby jeho myšlenky na rodinné trable opět odešli prozatím, nemohl utíkat své krvi navždy.
Naštěstí konverzace o hvězdách a krásách nebes mu dokázala zvednout náladu, rozptýlit ho od černých mračen. Samozřejmě snad každý z nás jednou obdivoval krásy noční oblohy, ale nikdy ho nenapadlo hledět více v ně. Nejsou to jen pouhé šperky oblohy, kterými chce ukázat svou krásu. "Každý máme tu svou hvězdu? I ti mrtví?" musel se dotázat. Téma smrti ho znervózňovalo dlouhé měsíce, obával se o životy svých rodičů, kteří již byli staří. A kdyby ... kdyby s nimi mohl pomocí hvězd mluvit nemusel by se bát, že je ztratí jednou a pro vždy. Upřímně asi neznám žádné názvy souhvězdí. U nás vlastně nemáme nikoho, kdo by nás podobné zajímavosti učil. Bohužel. Ačkoliv já prahnu po vědění a rozšiřování obzorů" vyjádřil své zklamání v Nihilské výuce. Samozřejmě učit se povolání jaké si vlk vybere je důležité, ale co vše okolo? Svět má tolik záhad, jenž zůstávají neobjasněna. Kdo na ně přijde?
Samozřejmě pomalu se dal do kroku, aby se z nich nestaly dva pěkné rampouchy.

Pozorně naslouchal každému princovu slovu - jednou byl poctěn touto konverzací a musel se dle toho taktéž chovat. A narozdíl od většiny dospívajících floutků, on na své slušné vychování nezapomínal ... alespoň před cizinci. Nyní byl vlastně pověřen do role samozvaného velvyslance smečky! Spojitost mezi královskou smečkou Nihilu a královským rodem Estrel. Samozřejmě Arkáda byl jen nepodstatným baronem ve své domovině, ale bylo nutné tuto majestátní chvíli kazit? Samozřejmě, že ne! Nikdo jiný z Nihilu zde nebyl, proto Arkáda mohl být kýmkoliv na světě jen chtěl.
"Ovšem! Načerpat na cestách cenné zkušenosti o neznámých krajích! Jste velice šlechetný a nebojácný" pochleboval Valérianovi, tak jak to šlechtici vyžadují. Arkáda se neubránil jisté zášti - i on by se jednoho dne rád podíval do cizích krajin a zažil ta nejšílenější dobrodružství, načerpat onu moudrost, o které princ mluvil. Ale stále Arkáda zde měl rodinu, život ... nemohl si jen tak sbalit svých pět švestek a odejít. Nojono to se to vlkům z šlechtických rodů cestuje, nikdo jim to nemá za zlé! Mohou si přikráčet zpátky kdykoliv s otevřenou náručí.
"já?" pronesl zmateně - nikdy nikdo ho nepoprosil o laskavost, nikdy nikdo nechtěl Arkádovu pomocnou tlapku. A toto nebyl obyčejný jouda z horní dolní ... mluvil se samotným princem! Třeba se mu poté královsky odmění, třeba se jeho život obrátí vzhůru nohami! "jsem Vám k službám Vaše výsosti! Udělám vše, co bude v mých silách!" svou odpověď zakončil pokleknutím. Samotný princ mu udělil úkol! To se nestává každý den. Mohl děkovat osudu za tuto životní šanci. Dámy a pánové právě se píše historie! "Jistě! Shodou okolností jsem perfektní provaděč. Ostatně i Vašemu příbuznému jsem slíbil prohlídku územím Nihilu. Víte smečka má otevřené hranice a srdce pro každou zbloudilou duši" dodal vzápětí ... mluvka jeden!
Ačkoliv na chvíli dostal strach, že prince trochu podráždil svou poznámkou a údivem ohledně promlouvání s hvězdami. Očividně svět skrýval řadu tajemství, která čekala na odhalení. Bylo mu jasné, že tento poznatek bude chtít ve smečce nadhodit před jejich šamanem. Co když jim tajil tento fakt o komunikaci s hvězdami? Možná, že se blížil na kloub tomu, co ono tajemné povolání mělo v popisu práce! "Panečku nevěřím tomu, že jsem byl do této doby tak ignorantský vůči potenciálu hvězd. Budu se snažit jim naslouchat a třeba mě zavedou k mému osudu!" pronesl nahlas své myšlenky. Nejspíše ještě této noci bude zkoušet se světly na nebesích vést rozhovory. Toužil poznat osud svůj, osud smečky a jeho nejbližších - vědět kam se v životě uchýlit, rozvinout svůj potenciál. Ach ano!
"Od Vás se učit je ta největší čest!" dodal nadšeně, pln naděje a snů.

Musel se pozastavit nad tím, že samotný princ neznal další členy tohoto záhadného rodu. Ovšem kdo ví! Třeba si někdo změnil své jméno, a nebo se jednalo o různé větve. Přeci jenom on sám neznal pořádně všechny Milága vlky, tak proč by tomu mělo být odlišně v jiných rodech? Zahodil tedy tyto myšlenky stranou - jistě by mu o původu nelhal! Samotný princ! Pokoušel se zavzpomínat na setkání s Ancunínem, vybavit si celou konverzaci. I tehdy si myslel, že se jednalo o nějakého vznešeného prince, avšak ten tuto domněnku zavrhl třeba královský rod estrel a obyčejné estrely jsou dva druhy! ano to dávalo perfektní smysl.
"Ancunín je takový no ... fialový vlk, měl zvláštní rohy a plášť a zlaté ozdůbky" pokoušel se zpaměti popsat vzhled toho milého vlka. "A byl přátelský!" dodal, aby bylo princovi jasné, že nikdo nedělá vznešenému rodu ostudu! Takový Arkáda byl z těchto elegantních, majestátních vlků unesen. Kam se hrabou Milágy a jejich nudná tmavá barva, koho to zajímá! Takhle měl vypadat pravý rod. Začínal být každou minutou více a více přesvědčen, že vlastně otcova rodina je pouze pseudorod, snaží se působit jako jeden, ovšem nejsou nic. To jednoho dne vyčte strýci do očí! Jen ať počká!
"Nedávno jsem ho potkal tady kolem, zrovna si hledal smečku, kde se usídlí. Ale nevím, kterou si nakonec zvolil" odpověděl na princovu otázku. Vnitřně doufal, že se jednoho dne Ancunín objeví před bránami Nihilu, aby se Arkáda mohl stát průvodcem po území Nihilu! Podobné služby by byl schopen nabídnout kterémukoliv tuláku, jednoduše chtěl vypadat jako užitečný a chytrý mladík.
"Hvězdy? Proč zrovna hvězdy? Vždyť nemluví" zmateně se zahleděl na Valériana. Arkáda nikdy před tím o víře v hvězdy neslyšel, Nihil sice měl pozici šamana, ovšem to nemělo s hvězdami nic společného ne? Ta pozice byla zahalena mlhou nevědomosti a nikdo krom samotného Kettua neměl k těmto znalostem přístup. Jaká škoda! "Vy a nudný? Nesmysl Vaše veličenstvo! Poslouchal bych Vaše slova navždy" pokusil se zahnat blížící se katastrofu. Nemohl se ponížit před princem! Co když by byl poté nepřítelem číslo jedna? Co když by poté pro něj poslali sériové zabijáky, aby z jeho kožichu udělali rohožku? Ne to riskovat nemohl!!

Psychický nátlak po chvíli pominul, a tak byl opět duchem přítomen. Nic podobného v životě nezažil a bohužel nebyl zrovna mistrem rychlého, pohotového uvažování. Toto nevinné vlče mohlo zemřít! Smrt mu naháněla mráz po zádech, věčné nic. Nejistota, mráz, utrpení a pak konec. Kdyby jen mohl žít věčně ... a všichni kolem něj téže. Samozřejmě brzy by bylo vlků přebytek, avšak možná by to zabránilo vlkům se zbytečně rozmnožovat. Tolik vlčat rozených bez lásky! Z nějakého hloupého, vnitřního pudu ... hrozivé.
"Rádo se stalo" vydal ze sebe stále poněkud zmatený Arkáda. Nyní byl zachráncem! Panečku ... nečekal, že zrovna on se jednoho dne octne na té druhé straně, té vznešené a milosrdné. Dříve byl on sám tím vlčetem v nesnázích, kruh se uzavírá a karty se obrací! Možná, že to by mohlo být jeho povolání, pomáhat vlčatům! A ne jenom z bažin. Ne vždy jsou rodiče těmi ideálními mentory - podívejte se třeba na rod milág emočně labilní jedinci.
"To bych se měl ptát spíše já tebe, jestli jsi v pořádku" ušklíbl se. Tato vlčecí nevinnost byla nádherná! on sám musel zavzpomínat pár měsíců zpět .. ovšem jeho paměť nebyla žádné terno, proto se raději soustředil na tento okamžik a přítomnost.
"Co zde vůbec pohledáváš takto o samotě? Kde máš rodinu? Opatrovníka? Cokoliv" s těmito slovy se rozhlédl po okolí. Jistě tu někdo musí být hledat toto vlčátko ... přeci by nikdo nebyl natolik krutý, aby nechal nezkušené mládě na vlastní pěst. To byl jasný rozsudek smrti! Ani on sám by se o sebe ještě nedokázal postarat, a to už byl dospívající ...

Arkáda údivem div nepadl, setkal se s princem! Samozřejmě u nich v Nihilu měli královský rod a princeznu Riveru, avšak potkat prince z nějakých vzdálených krajin! No to je gól! Očividně smečky po celém světě nejsou tolik odlišné. Ačkoliv Arkáda nebyl zarytým fanouškem monarchie, stále měl k vyšším postavením nějakou tu úctu. Ovšem ne ke všem samozřejmě takový přiženěný bratranec ... tfuj! Toho poslouchat v Nihilu nebude a nebude. To už by se raději rozkrájel.
Jakmile se princ představil ihned zpozorněl "Tento rod já znám! Potkal jsem vlka jménem Ancunín, co se také představil pod tímto přízviskem" vyhrkl okamžitě. Co když princ Valérian právě hledal svou rodinu? Co když mu Arkáda právě pomohl! To je něco! Ovšem na první pohled by nikdy neřekl, že tito dva vlci jsou krevně spojeni. Přeci jenom Ancunín měl kožich s fialovým nádechem! Možná, že se jednalo o vzdálené příbuzné. Genetika byla zvláštní mrška. Sám Arkáda nevypadal příbuzně se Sárikovou větví. Jen dobře!
"Hmm já a něco zajímavého" musel se zamyslet. To byl sakra pořádný oříšek. Nepatřil mezi ty talentované vlky, které každý obdivoval. "Občas z ničeho nic uprostřed rozhovoru třeba upadnu do spánku a pak se zas probudim. Nějaká porucha asi" vypadlo z něj to první, co ho napadlo. Netušil, co přesně by jeho společník mohl chtít slyšet. A ohledně magie zatím nechtěl moc plácat nesmysly, když sám na vlastní pěst jí nikdy nezkoušel! Brzy snad bude dostatečně starý na to, aby ji mohl trénovat a ovládat.

Překvapeně natočil hlavu na stranu - ach Arkáda si nejspíše život tuláků ž přespříliš idealizoval! Sám toužil po jisté nezávislosti, kdy by nemusel nikoho poslouchat a moci dělat cokoliv na světě, cokoliv ho jen napadne! Zapomínal, že pravidlům jednoduše nikdo neunikne. Trávník se zdá na druhé straně vždy zelenější ach ano. "Možná jsem opět nechal svou fantazii chopit se vlády. Asi neexistuje místo bez pravidel" uznal svou mladickou nerozvážnost. Je třeba se držet tlapkami na zemi! Občas si přál být jen ve svých snech, užívat si absolutní volnosti a nehledět na trable, starosti reálného života. Byli by tou nejvíce idylickou rodinkou a rody by neexistovali. Jistě za vše mohl ten rod!
"Moc rád bych s tebou procestoval pár míst! Ale až bude tepleji tohle počasí je krásné na skotačení jenže cesty. Brr. Poněkud nepraktické" nadšeně odpověděl a nemohl se už už dočkat budoucích ročních období. Tolik slibného ho čekalo! Tolik plánů a plnění snů. Ach snad vše půjde hladce jako po másle. Musel toho zažít, co nejvíce dokud byl mlád a nebyl vázán ještě více. Kdo ví, co mu dospělý živo připraví - měl z této představy velké obavy.

Další den, další dobrodružství a tedy i o krůček dále! Neohrožený mladík Arkáda se vydával vstříc novým zážitkům, snažil se potlačit chmurné myšlenky, dívat se na život opět se vztyčenou hlavou! Po silném dešti vždy vyjde duha, ano na to nesmí v žádném případě zapomínat.
Prohlížel si neobvyklou krajinu - ve svém pravda krátkém životě nic podobného nespatřil, proto zpomalil kdyby osud přichystal překážky. Netřeba být zbrklý! Nikam nespěchal, tedy nebylo důvodu zbytečně hnát. Zhluboka se nadechl a opatrně našlapoval dokud nezaslechl cizí křik. Znejistěl - nebyl na podobnou situaci připravený! Co nyní? Jak se zachovat? Toto nebylo dobrodružství jaké předpokládal! Krátce přešlapoval na místě, ale poté se přeci jen vydal jak nejrychleji mohl k neznámému hlasu. Snad není pozdě! pomyslel si. Ani ve snu by ho nenapadlo, že bude něčím záchranářem! On! Naprostý budižkničemu! Ajta krajta. Všechno bylo jednou poprvé!
Udýchaný dorazil k topícímu se vlčeti - ach musel něco udělat! Pokusil se vlče tlamou uchytit a vytáhnout. Taková práce byla mnohem obtížnější než by vůbec čekal! Jeho kondička, ani síla nebyly zrovna dvakrát zářné a k jeho smůle mělo vlče i pár mokrých křídel. Vydal ze sebe opravdu naprosté maximum. Nikdy nic podobného nedělal! A nemohl nebohé mládě nechat na holičkách.
Vskutku byla to lapálie a pěkná makačka. Třeba toto se stane impulzem pro mladého Arkádu, aby na sobě více pracoval ... no pro podobné situace.
Oddechl si až ve chvíli, kdy byli oba na pevné zemi, stresem si lehl na zem, dýchal a potřeboval se z celé situace vzpamatovat. Podobné situace zkrátka nezvládal dobře.