Príspevky užívateľa

Arkádien měl ohromnou radost, když zaslechl onu šmouhu mluvit! Jeho nudný den byl rázem prolomen, cítil adrenalin kolující v žilách. Ach, jak málo stačilo k jeho štěstí! Vždy se cítil jako vyměněný vlk, mohl začínat s čistým štítem a ukázat cizinci jaký přátelský a chrabrý vlk byl! Kéžby to bylo tak snadné, jeho nevymáchaná tlama vypustila na svět první poslední. Jednoho dne na to ten naiva doplatí! Ne každému se vyplatí důvěřovat. Činy naučí lépe než-li ploché přednášky a varování. Jen počkejte.
"Dobrý den!" vyhrkl a až poté si důkladně prohlédl s kým má tu čest. Elegantní a šarmantní vlk, panečku! "Páni vy musíte být princ!" údivem pronesl své myšlenky nahlas. Ach Arkádo, Arkádo! Přemýšlej krapet! Jak jen nyní asi vypadá před cizincem? Jako nějaký pochlebovač! "Omlouvám se za mou neomalenost" dodal vzápětí, aby ukázal slušné vychování. Dělat smečce takovou ostudu! Jen to ne! "Mé jméno je Arkádien a pocházím z Nihilské smečky, je mi ctí Vás poznat" představil se a následně i uklonil. Musel napravit jeho hloupoučké chování. Komentovat něčí vzhled se přeci nesluší, ačkoli je to míněno v dobrém. Co když jednoho dne nějakého nebožáka urazí? O nepřátelé nestál! Stačili ti kakabusové z jeho vlastního rodu. Jo Milágové by nejraději viděli Arkádu jako takovou pěknou rohožku. Tam by se jeho ukázkový kožich zkrátka vyjímal.
"Inu viděl jsem postavu v dálce, tak jsem Vás chtěl poznat! Pozdravit! Víte snažím se rozšířit kruh přátel" odpověděl na otázku od šarmantního společníka. Nebohý Arkáda toužil po rozptýlení, co by narušilo rutinu. Nové známosti! A rozšířit své omezené znalosti. A někdo takto vznešený jako vlk s nimž zabředl do konverzace, ten musel být zajisté vzdělaný!

Náš dobrodruh začátečník se opět odvážil vytáhnout paty z domoviny. Každou výpravou se blížil patřičnému zmapování nejbližšího okolí rodné smečky. Snažil se zapracovat na svém pokulhávajícím orientačním smyslu, aby mohl být jednoho dne ... kdo ví ... třeba špehem! Jednoduše snažil se přesvědčit sám sebe, že by mohl být v něčem svému okolí alespoň drobátko užitečný. Nesplnitelný sen.
Arkáda byl poněkud zvídavým mládencem, tak tedy ani nikdy nekončící zima nemohla překazit touhu po dobrodružství. Chtěl se pokusit narušit onu zarytou rutinu. Už měl nory plné zuby! Co tam! Znal každý kamínek, každou skulinku prostorné jeskyně. Samozřejmě tyto výlety nemohli být kvůli sněhu a pravda chatrné kondičce zrovna dvakrát dlouhé, ale takový krátký výšlap nebyl na škodu.
Opatrně cupital sněhovou pokrývkou, rozhlížel se po svém okolí a stále si v hlavě opakoval cestu domů. Snad i zlatá rybka měla lepší paměť, nežli on! Co se dá dělat! Ne každému osud přihraje epesní karty.
Jak se rozhlížel, zahlédl v dálce pohyb, což samozřejmě ihned zvedlo jeho náladu. Takový rozhovor s cizincem, to bylo přesně to pravé ořechové, co potřeboval! Prozatím měl velké štěstí a všichni se kterými se upředl do rozhovoru byli naprostá zlatíčka. Přátelštější vlky by jeden těžko pohledal! "Haló?" zvolal na dálku, aby ho vlk v dálce také zaregistroval, nyní onu šmouhu nemohl nechat utéct!

Touhám spatřit celičký svět samozřejmě rozuměl! Který vlk někdy v myšlenkách nezakopl o nápad odejít ze své domoviny do neznáma. Zažít dobrodružství! A ukázat všem, že není zas taková padavka! Avšak Arkáda by nikdy nedokázal opustit svou drahocennou sestřičku, a proto zůstával sedět na zadnici doma. Ovšem cestám za hranice zkrátka neodolal. "Život v podzemí? To zní hrozně! Jak jste tam dýchali?? A co jste jedli? Snad ne hlínu!" podivil se nad prapodivným životem Deetiny rodné smečky. Nedokázal si představit takový život. Kdopak by stál o simulátor horníka. Uvědomoval si jaké štěstí vlastně měl, že jediným háčkem tohoto místa byla monarchie. Vlastně na tom byl dobře ... neměl právo fňukat!
"Jaké to bylo mít tu hroznou nemoc? Potkal jsem tulačku, co byla nakažená a doufám, že nezahyne" chtěl se ohledně té tuberkulózy řádící v Norestu dovzdělat. Přeci jenom jeho srdéčko se obávalo o nebohé vlky bez domovů, kteří neměli nikoho, kdo by jim sháněl potravu, staral se o ně, nebo poskytoval lékařskou péči. Kdyby byl léčitelem a neměl by své alergie, nejspíše by chodil za hranice často a pomáhal nakaženým kolemjdoucím. Současní Nihilští léčitelé jistě měli plné tlapky práce jenom se členy, natož s bezdomovci.
"Mhm ne na svatbě jsem ještě nebyl. Ovšem chybí tu láska! A láskyplná atmosféra" pronesl svůj poznatek odhodlaně, ačkoliv sám nevěděl, co to ona láska vlastně je. "sám jsem ji nikdy neviděl. Ty jo? Začínám si myslet, že to je jen mýtus" dodal. Kde by také mohl pravou lásku zahlédnout, že? Jeho otec byl milaga, proto nemohl k jeho matince vyjadřovat pocity. A žádný jiný pár vlastně náš Arkáda nepoznal, slyšel pouze příběhy o šťastných koncích.
"Jo Přízraci ti žijí túúze daleko. Jednou jsme tam byli s rodinou. Strašná štreka na padnutí!" odpověděl na otázku jeho společnice ohledně členů této maškarády. Opravdu nerozuměl tomu PROČ by riskovali Přízraci holý život jen kvůli takovéto nudné akci? Možná, že jim to ten bambula vedoucí přikázal, a kdyby nešli třeba by jim usekl hlavičky tou nabroušenou zbraní. Každý by si dvakrát rozmyslel, jestli chce umrznout, nebo být popraven.

Arkáda přikývl - ano opravdu zvláštní tradice! A to nevěděl zdaleka o všem. Doufal, že se bude moci od milaág vzdalovat mílovými kroky, když nebyl ideálním kandidátem pro šíření rodu! Ovšem měl strach o sestru ... co když je rozdělí? Co když ji už nikdy neuvidí? Podobné scénáře by opravdu zle nesl, byl na ni hodně fixován. "Oni si zakládají hodně na takové nesmyslné logice, co logiku postrádá" podotkl k Ancunínově poznámce o prapodivných zvycích. "Doufám, že Váš rod k Vám takto nepříjemný nebyl! Netuším, jak to funguje jinde. Jste první vlk se vzdáleným rodem, kterého potkávám" pronesl a vyjádřil svou starost ohledně Ancunína a jeho žiota. Co když právě byl na útěku před rodinou? Ale ne to jistě byly jenom hodně divoké představy. Ach ta Arkádova fantazie! Jednomu nedá nikdy pokoj.
Pousmál se - velice ho potěšilo, že jeho nově potkaný společník se natolik staral o jeho zdraví! No panečku! Naivního Arkádu by ve snu nenapadlo, že někteří vlci pochlebují jen, aby se dostali na dobrou stránku druhých. Přeci jen byl stále mladý, nezkušený a musel si na hodně věcí spolu s postupem času přijít. A i kdyby tou těžkou cestou!
!Snažím se dávat pozor, moje imunita nepatří mezi nejsilnější, ale naši léčitelé ve smečce jsou velice šikovní! Vyléčí všechno na světě" pronesl idealizovaný pohled - věděl, že měli řadu velmi talentovaných vlků v řadách, proto je jednoduše musel vychválit až do nebes! Cítil se mezi nimi jako naprostý nešika, kterému nic nejde. Avšak, kdo ví ... kdo ví! Pokud se bude opravdu snažit třeba se také něčemu přiučí.
"Momentálně je celé území zapadané a do hor se nedá moc jít, ale až ten sníh roztaje! No to něco uvidíte! Hezčí krajinu nenajdete!" básnil o nihilském území. Skutečně bylo perfektní pro život, nemohl si ani nic lepšího přát! Jak málo stačilo k jeho štěstí.

Velice obdivoval vlky, kteří se nebáli riskovat a žít svůj život na hraně. Jeho styl to prozatím rozhodně nebyl, takovou dobu trvalo než konečně vystrčil svůj čumáček za území smečky! Poseroutka jeden. Až rozhovory se sestřičkou ho přesvědčili, že je na čase sebrat trochu kuráže a užívat si života dokud může! Kdo ví ... třeba ho čeká tragická budoucnost! Poté by litoval, jak svá raná léta hloupě promarnil s hlavou plnou obav.
"Tvůj život zní opravdu dobrodružně! Stále na vlastní pěst, svým pánem. Nemusíš nikoho poslouchat? A na nikoho brát ohledy? Nikdo tě nenutí do věcí, co nechceš?" pronesl několik otázek, nechal se poněkud unést. Ach takovéto vyptávání! Přece Helenku nevyslýchá měl by se stydět. Takto se mladí gentlemani chovat jistě neměli. Stále se učil, dělal přešlapy. Tedy takové chybičky nemohl brát jako konec světa, tolik prostoru ke zlepšování.
"Třeba budu časem jako ty! Cestovat neohroženě!" dodal a nad onou myšlenkou se zamyslel. Ve smečce se mu líbilo, avšak kdyby milaga rod moc doléhal a snažil by se ho změnit ... no nejspíše by mu nezbývalo, než zmizet někam hodně daleko! On bude mít život jaký chce sám a ne jaký mu nějaký starý bambula přikáže. Ano!

I Arkáda toužil po rovnosti všech vlků, avšak monarchie tyto představy nesplňovala nikdy a ani splňovat nebude. Zastaralý a zkostnatělý systém! Chtělo by to nějakou novou krev, která by se vším zamíchala. Ovšem zrovna jeho bratranec Ákaza dobrý kandidát nebyl, to budou děti s vymytými mozečky! Mohl se připravit na nejhorší. "Život je nefér" pokrčil lopatkami. Nikdo neovlivní komu se narodí, s jakými barvami se narodí, ani kam se narodí! Natož, aby tato náhoda rozhodovala o celém životě! "Proč jsi odcházela z místa kde si byli všichni rovni? To zní jako pohádka" nemohl si odpustit tento hloupý dotaz. Možná chtěla cestovat a objevovat, možná na ni byla její rodina zlá! Ach Arkádo, Arkádo ... "teda ... pardon nechtěl jsem se ptát na takto osobní otázku. Jistě jste měla své důvody" pokusil se tuto katastrofu zachránit. Nemohl přeci jenom říkat vše, co mu přišlo na jazyk! Občas je třeba se nad sebou pořádně zamyslet! A dnes se nechoval jako vzorný mladý vlk. Byl rozhořčen! Celý svět se mu hroutil před očima a nebylo úniku, milágy ovládnou Nihil. Co mu provedou?
"Nojo musely toho do sebe naládovat za celou smečku. Nejspíše byla zima hodně stresující. Chudáci nemocní vlci na které se kvůli nim nedostalo" posmutněl při myšlence na ty nebohé nakažené, tak bezmocné! A to panovnice a ta léčitelka měly to srdce jim krást jídlo? Hanba!
"Inu toto je jejich den, oni mají právo na jídla kolik hrdlo ráčí a ten zbytek no" zamyslel se, přičemž se rozhlédl po okolí "zbytek padne na jedince z přízraků, kteří riskovali život jen kvůli téhle maškarádě. Musejí být vyčerpaní a vysílení, potřebují to více než my" stále nerozuměl tomu, proč by někdo riskoval život a trmácel se dnem i nocí, vánicí a bouří jen proto, aby si dva bezemoční vlci řekli že budou bezemočně svoji! Svatba by měla být z lásky ... začínal mít pocit, že nic takového neexistuje. Pohádky pro malá, hloupá vlčátka! Doufal, že nikdy nebude muset zažít hrůznou svatbu z pohledu ženicha. Nejspíše by se vypařil a odešel někam hodně daleko. Začít nový život s novým jménem!

Jeho chmurné myšlenky rozptýlila až půvabná členka smečky - rozhovor! Přesně to potřeboval. Nemohl sedět celou dobu jako nějaký kakabus, ještě by si jeho milaga rodina myslela, že přišel o emoční soubory! A to sotva! Takovou radost jim neudělá.
Zvedl tedy zrak ze země a naslouchal jako správný mladík. Nechal dámu domluvit a musel se pousmát - očividně nebyl jediný, co si tohoto všiml! Hned se cítil méně osaměle ... třeba nebyl tak odlišný od jiných členů. Byl naprosto obyčejný a průměrný vlček. A to stačilo k šťastnému životu, nechtěl být nikomu na očích. Užívat si života, nemuset si volit povolání, neřešit trable s rodinou.
"Mhm" broukl a hodil očkem po paní léčitelské. Vskutku nebylo pochyb, že obě vlčice si upustily opasky. Našeho nevinného Arkádu by nenapadl pravý důvod, jak by také mohlo? Netušil, že vlčátka rostou v břiše matkám jako nějací nechutní paraziti "Máš pravdu! To bude nejspíše privilegium vyšších postavení. Mohou hodovat a ostatní musí počkat až budou hotovy" sdělil svoji dedukci. Samozřejmě, že si to mohly dovolit, když obě byly vysoko v žebříčku monarchie! Jestlipak i Ákazu nepotká stejný osud. "Možná je to choroba vyšších postavení ... z no ... hmm třeba stresu?" uvažoval nahlas. Nemohli si být ničím jistí na sto procent! Je nutné se podívat na širší obrázek! A rozhodně by se nešel panovnice optaz, jestli náhodou potají neužírá ze spíže. By si mohl jít sbalit svých pět švestek! To by tomu dal.
"Myslím, že hostina bude asi jen pro ně. Na nás nezáleží, jsme nepodstatní" zakončil vše poněkud depresivním tónem. Inu proč by mělo královské rodině záležet na nějakých baronech? Nejsou smečce prospěšní ... klidně to tu může být past a nakonec budou svědky masové likvidace členů pomocí té ... podivné dekorace.

Po celou noc a také ráno se držel jako ocásek své sestry. Obával se, že kdyby tak neudělal mohl by tento jednoduchý úkol opět pokazit. Jéžiši, tak si tu sednul včera brzo ráno! No! Kdo si má datumy pro krindapána pamatovat! Kdyby se jednalo o nějakého člena smečky, tolik by se nestresoval, avšak tato událost byla dobrovolně nedobrovolná. Nepřijde a nenávistných kukučů od panovnice a vysoko postavených by se do své smrti nezbavil. Třeba by si z jeho krásné, nadýchané srsti udělali pelech! Musel být opatrný pokud chtěl ve smečce nějaký ten pátek pobýt, nechtěl svoji mizernou situaci ještě zhoršovat.
Celou cestu až k jeskyni propadal svým stavům spánku, proto se od davu příchozích odpojil a když přiběhl do jeskyňky všiml si, že jeho sestra již byla usazena. Rozhodl se prozatím pro menší konverzace s dalšími členy - přeci jenom mohl tuto situaci otočit k lepšímu, najít ztraceným hodinám mládí využití.
Ovšem jen co si prohlédl osazenstvo, zdřevěněl a zíral jako tělo bez duše. PŘÍZRACI? CO TU DĚLAJ? srdce mu bušilo a nebyl schopný jediného slova. Koho si jen panovnice bere? Začínal mít silné obavy.
Naprosto paralyzován strachem se usadil vedle hnědo-bílé vlčice s parůžky a ducha nepřítomen vše sledoval.
Nerozuměl celé této maškarádě - byla zima, hlad a panovnice si to tu vykračovala s kily navíc! Nojo ta privilégia, takže smečka nemá co do tlamy a ona si hoduje? Celá monarchie nedávala smysl! Odmítal poslouchat toho joudu z horní dolní. Toto je ta největší srabařina ze všech! Nemusí hnout tlapou, sbalí panovnici na pár trapných hlášek a najednou by měl všem rozkazovat? Ne Arkáda si nenechá rozkazovat někým, co nic neumí! On ho poslouchat nebude! A klidně mu to řekne do odpornýho ksichtu ať to bude kdokoliv.
A aby jeho myšlenky nebyly málo pocuchané, onen jouda nebyl nikdo jiný než-li ÁKAZA. No to je vskutku výborná kombinace! Dva vlci, co neznají emoce se spojí? No perfektní! Dostanete cenu genetiky roku fakt, že jo. Arkáda byl zhnusen jejich nezodpovědným chováním - a to si říkají, jak jsou logický! pomyslel si naštvaně. To i on věděl, co to logika je víc, než oni dva! Naštvaně se díval do země a mumlal si pro sebe rozhořčeně nesmysly. Kéžby zaspal a nepřišel! Jestli si myslí, že bude respektovat tohle budižkničemu, co není nic jiného než strýcův osobní sluha, tak jsou pěkně na omylu. Jen ať odtáhne zpět odkud přišel! Jen ať po cestě zpátky umrzne a nebo ať na něj spadne ten přihlouplý rampouch!
Copak jim milaga vlci nikdy nedají pokoj? Že ono to bylo naschvál! No jasně chtěli ovládnout Nihil, aby je zotročili jako všechny ostatní, a tak využili panovnici, co očividně byla hodně zoufalá a neměla moc vysokou laťku.
Kéž by to byla jen noční můra.

Arkáda jako vzorný člen Nihilské smečky časně vstal a vyrazil k jeskyni, kde se dnes měla konat ona velká sláva! Inu samozřejmě neměl z celé akce ty nejlepší pocity, jelikož to poslední co nyní chtěl je mít za svou zadnicí nějakého bambulu milágovského! Užíval si svobody a dobrodružství, nechtěl být podroben dohledu. A tak šel spolu se smíšenými pocity na místo. Cesta mu ubíhala jako voda, jelikož od chvíle co objevoval svět se i jeho chabá kondička poněkud zlepšovala.
Opatrně nahlédl očkem do jeskyně a k jeho údivu ... nikoho neviděl! Udělal pár kroků zpět, zavrtěl hlavou a znovu nakoukl do oné vyzdobené místnosti. Šálí mě snad zrak? pomyslel si zmateně. Nikde nikdo! Že on si spletl den! Nebo snad část dne? Byl zde špatně? Jak se mu tohle mohlo stát! Přišel si jako největší trouba pod Sluncem a rozhodl se čekat na místě, kdyby náhodou někdo dorazil. Byl na sebe naštvaný, že ani dnes nedokázal udělat jedinou věc správně! Stačilo si zapamatovat čas a den! Ani to nedokáže! Jak jen může být smečce někdy užitečný?
Ovšem Arkáda čekal a čekal dlouhé hodiny no a co se nestalo - přišel skutečně o den dříve!

Arkáda se na svou společnici usmíval, ačkoliv těžko posoudit zda-li byla vůbec schopná v této tmě zahlédnout jeho exprese. On nebyl zvyklý být vzhůru za tmy, proto se jednalo o poněkud oříšek. Snížená viditelnost od narození a ještě k tomu tmavá noc! Nejednalo se zrovna o ideální podmínky pro konverzaci. Kdyby už zde byly stěny budov, stoprocentně by do jedné narazil!
"Vsadím se, že všechny matinky mají srdíčka ze zlata" pronesl optimisticky, ačkoli žádné jiné rodiče krom těch svých prozatím neznal. Ale brzy jistě pozná až vypukne onen baby boom v Nihilu! To bude nových tváří a potencionálních přátel! No jeje.
"U vás nejsou všichni obdařeni magickými schopnostmi? U nás je to běžné a já mám dokonce dvě" odpověděl zamyšleně, avšak nechtěl se vytahovat jen to ne! Pouze konstatoval fakt, že nikdy nevnímal magie jako privilegium, spíše samozřejmost. A nejspíše se mohl zmínit, že pouze jedna z těchto magií je opravdu užitečná ... jeho rodová magie no. Nebyla v tom nejlepším stavu. Netušil, co se při jeho vývoji stalo, že se vše pokazilo! Vyhrál nám genetickou loterii.
"Moc rád tě jednou provedu! Ovšem až nebude sníh. Teprve tehdy je krajina tak okouzlující a dechberoucí jako nikdy před tím!" zasnil se nad letním vánkem, rozkvetlými lukami a hřejivým Sluncem. Jo to byly časy! Alergie škádlili jeho organismus, ale i přes ně ... i přes ně se cítil pohádkově.

Poněkud ho překvapilo, že Miriam neznala slovní spojení mít srdce ze zlata, jak asi musela výchova v tom kultu vypadat, když vlčata neznala slovní obraty? Nedokázal si představit žít v jiném světě, s odlišnými pravidly a odlišným krajem. Jít v životě odlišnou pěšinkou ... zamrazila ho ona představa. "No to znamená jakože se jedná o hodné, milé, přející a jednoduše laskavé jedince se kterými trávit čas je příjemné!" pokusil se o interpretaci těchto slov. Doufal, že jeho vysvětlení bylo pochopitelné, avšak Arkáda byl tak trochu idealista a snažil se v každém hledat to dobré, proto jeho názory a myšlenky nebyly vždy validní.
"Panejo! To musíš být velice váženou členkou tedy. U nás jsou děti panovníků předurčeni k převzetí jejich pozice" netušil, jestli v tomto kultu fungují postavení obdobně, avšak mohl stát nyní před jejich princeznou! Kdo ví! Taková čest! Arkadien diplomat a velvyslanec k vaším službám.
"Ooo tak to potom jo. To u nás nic takového nemáme. Jen pláže, řeku, hory, louky. No klasika" jeho zvědavost ohledně prazvláštního města stoupala s každou vteřinou. Vypadalo to jako něco, co žádný vlk postavit nemohl. Kde se to tady asi vzalo? Nemohl se dočkat až o všem povypráví Gájel!

Jak se zdá Arkáda narazil na vlčici nepolíbenou znalostmi o životě v Norestu. Cítil se jako velvyslanec! Ovšem to na jeho bedra spadla velká zodpovědnost! Nemohl zklamat svoji smečku, ačkoliv věděl, že by si některé věci měl nechat pro sebe. Přeci jen soukromé záležitosti by nemusel vyprávět každému joudovi z horní dolní. "Mhm ano. A nejenom my ještě tu jsou Přízrační. Ti žijí daleko támhletím směrem" ukázal na sever. A to náš Arkáda ani nevěděl o ignise! No jejda. I on se má ještě čemu učit, byl stále mladíčkem. Vrtalo mu hlavou, jestli jeho smečka ví o tomto kultě či jak to Miriam nazývala. Opravdu zajímavé slovo.
"Rád ti něco povím! Tvoje maminka má jistě strach, aby jsi nepotkala zlé vlky, ale co já zatím na svých výletech potkal ... to byli vlci se srdci se zlata!" musel sdílet své nadšení z nových kontaktů a vlků, které za poslední týdny stihl potkat. Nechápal, proč se tolik měsíců třásl strachy v noře, nic mu zde očividně nehrozilo a v jádru si všichni byli podobní - smečkař nebo tulák! Nezáleželo na tom.
"My žijeme u moře, což je vskutku nádherná podívaná. A v našem čele stojí panovnice." řekl namátkou něco málo o jeho domovině. Inu nevěděl kolik toho mohl členovi jiné smečky říct, ale tyto informace považoval za naprosto banální! To nešlo nijak zneužít.
"Co je to tam za divné, ponuré siluety za tebou?" zvědavost mu nedala a opatrně nakoukl za ní. Toto viděl poprvé v životě, tudíž byl přirozeně netrpělivý. Nejraději by se tam šel hned podívat, avšak nemohl si být jist, jestli tam tato smečka nesídlí.

K Arkádovu překvapení ho čich, tak úplně nezklamal! Přeci jenom měl pravdu! Nebyl zde sám opuštěn, byl zde život. nadšeně vrtěl ocáskem a snažil se zahledět na o něco mladší společnici. O to více se cítil plný elánu - potká své vrstevníky! Krom sestřičky vlastně nikoho věkově blízkého neznal. Všude samé dospělé světaznalé tváře. Co si takový mladíček nezkušený počne v ostříleném světě?
"Mhm" broukl a zamyslel se nad jejími slovy. Jedním z kohože? nechápavě naklonil hlavu ke straně a řádně odpověděl "Mé jméno je Arkáda a pocházím z Nihilské smečky. Těší mě" před tím, než začne odpovídat na otázky je třeba ukázat své vychování! Nesmí zapomínat na správnou reprezentaci smečky napříč celým Norestem. Jakoby nestačilo, že už tak svou existencí dělal rodu ostudu víc, než dost.
"Inu lehce ztracený jsem to přiznávám. Co tím myslíš jedním z vás? Jsem taky vlk, jestli je to na co se ptáš" dodal. Byla noc a chudáček byl unavený! Nemůžete chtít jeho hlavičku, aby pracovala na sto procent. Jednoduše mu vůbec nedošlo, že by tato vlčice mohla mluvit o nějakém uskupení podobné Nihilu. Nikdo mu doma neřekl o smečce nacházející se v této oblasti a u Přízračných být nemohl!

Arkáda byl tentokrát pravým dobrodruhem - držet se neustále u smečky jako nějaká padavka to už nadále nebyl jeho styl! Chtěl se vydat dál a dál. Samozřejmě taková cesta mu trvala nějaký ten čas a tentokrát si ho zrovna dvakrát dobře nerozvrhl. Tak se smrklo dříve, než-li se stihl vrátit zpátky. Během své výpravy několikrát upadl do krátkých spánkových pauz, jeho rozená vada mu opravdu dávala zabrat, nedalo se nic dělat. Musel se s tím naučit žít a byl odhodlán posouvat své hranice! Chtěl všem ukázat, že není odpad, jak si otcova strana rodiny zarytě myslela. Ach ta Arkádova tvrdohlavost, jednou ho to bude stát kejhák! Brzdi hormon chlapče!
Nedokázal s klidem zamhouřit očka, proto byl i nyní v noci na nohách a opatrně procházel okolí. Doufal, že narazí na někoho s kým by mohl chvilku poklábosit, aby rozptýlil své obavy a dodal si odvahy. Jestlipak se o něj doma strachují! Už se nemohl dočkat až vše do detailu povypráví své sestřičce, jistě na něj bude pyšná, jak daleko se odvážil! Naprosto sám! Bez pomoci! A s trochou štěstí se vrátí domů opět živ a zdráv.
V tom se mu podařilo zachytit vlčí pach a v dálce i obrysy podivných tvarů - nedokázal je identifikovat, nikdy nic podobného neviděl. Jeho zvědavost potlačila únavu, chlad a stesk. Právě teď se píše historie! Jistě objevil něco úžasného! Něco parádního! Jak cupital blíže k záhadnému místu, tím i cizí pach sílil. "Haló? Dobrý den? promluvil jemným hlasem směrem odkud pach cítil "teda spíš noc než den" zamumlal poté, když si uvědomil jaký nesmysl z něj vypadl. Doufal, že se někdo ozve. Jakoby nestačilo, že má jen jedno zdravé oko! V té tmě není vidět ani na krok!

Arkáda se vydal na průzkum území rodné smečky, v jednom kuse bloudil sem a tam. Což byla samozřejmě ohromná ostuda, kterou nemohl nikomu přiznat a musel si tyto kraje zmapovat dříve, nežli se ztrapní před nějakým dalším členem. Byl stále poněkud nezkušený a snažil se doplnit své četné nedostatky.
Brodil se vysokým sněhem a alespoň v myšlenkách zavítal k teplým krajům. Snil o zelených lukách pokrytých květinami, které ho nutí pšíkat. Toužil zaslechnout ptačí zpěv a veselí. Tato zima byla doopravdy úmorná, nekonečná. Jednoduše neviděl moc důvodu proč zůstat na tomto světě, proč chtít žít! Kde hledat radost? Sezónní deprese postihli řadu jedinců, i těch jindy veselých a optimistických. Arkáda na cestách rád trávil čas s jinými vlky, jelikož jen tehdy dokázal chmurné myšlenky zahnat do kouta. Jednalo se o takové rozptýlení od dalších stavů smutku a stesku. Otec mu už chyběl! Proč jen nemohl zůstat tu s nimi? Proč musel odejít! Tyto měsíce byly opravdu dlouhé a nemohl se dočkat až mu vběhne přímo do náruče. Ať se to jeho bezemočním kumpánům líbí či ne!
Ach Arkádo, kdyby jsi jen věděl.