Príspevky užívateľa

Chudák Arkáda neměl ani ponětí jaké nepříjemné vzpomínky ve svém společníkovi vyvolal. Nemohl tušit jakou nepříjemnou minulostí jeho společník prošel, proto se neohlížel na svá slova. "Ano. On totiž strýc je šéfem přízračných a nějakého rodu, no a tak se nás dotknul, aby magií vyčetl jestli jsme asi dost kvalitní pro jejich oči. Bylo to nepříjemné ještě, že žije daleko a taky se to stalo ještě před zimou, takže jsme byli dost malý" popisoval onen zážitek z rodinného sídla. Ten den byl opravdu nepříjemný a raději na něj nevzpomínal. Už jen proto, jak si o něm všichni myslí, že je naprosto k ničemu, nepoužitelný a s mozkem plným slámy. Jenže on se snažil! Snažil se zlepšit a překonávat strachy! Není to snad dost? Bude někdy v jejich očích něčím jiným nežli padavkou a odpadem? Tyto myšlenky ho často provázely dnem i nocí, snil o idylické rodince. Na to si však mohl nechat zajít chuť. Měl by být rád, že má alespoň svou sestru, někdo jako takový Ancunín tu musí cestovat na vlastní pěst! Vždy to má někdo horší.
"Hmm myslím, že území je stále otevřené. Neslyšel jsem o žádných změnách" odpověděl na otázku. Arkádovi přišlo hezké, že jejich smečka nabízela nebohým tulákům azyl - tím se ukazovalo, že jsou lepší než ostatní smečky! Takový sobci všichni!
"Nejsem léčitel takže toho o té nemoci nevím hodně. Jen, že vlci mají pořádné záchvaty kašle a může se na to i zemřít. U nás ve smečce bylo několik nakažených, ale myslím, že je nějako uzdravili" snažil se vybavit vše, co ohledně oné záhadné nemoci věděl. Doufal, že díky jeho varování si na sebe Ancunín dá velký pozor! Pro takové tuláky mohlo být nakažení opravdu konečnou, nikdo kdo podá pomocnou tlapu. Bál se, že jen co roztaje sníh uvidí Norestskou krajinu pokrytou ostatky nebohých vlků.

Popravdě Arkáda naprosto opomněl na přítomnost Khalana při určování magií, to víte ta jeho špatná paměť! Už to začíná! Chudák malý bude na tom hůře nežli zlatá rybička. Proto jen soucitně přikývl na Gájeliny obavy - vskutku jejich bratr by to mohl vyžvanit panovnici. Netušil, co se mu honilo hlavou, avšak měl takový neodvratný pocit jakoby se za ně styděl! Zvlášť, když byli na tom pofidérním setkání rodu u přízraků. Nerad na ten den vzpomínal, byla to jako noční můra avšak skutečná.
Nakonec všechny myšlenky hodil stranou a byl natěšený, že bude prvním na kom si jeho sestra magické schopnosti vyzkouší. Cítil se speciálně! Jako vyvolený! Avšak neměl sebemenší představy, jakou reakci bude mít na jejich netrénovaný pokus. Kdo by přemýšlel nad následky! To bylo pro trapáky! Jak jinak by se to měla naučit mhm?
Jakmile se ho dotkla pocítil silný šok procházející celým tělem, až nakonec byl jako tělo bez duše. Nebylo to zrovna dvakrát příjemné a jakmile s pokusem skončila, Arkáda opět na chvíli upadl ke spánku. Šok v něm musel vyprovokovat jednu z jeho poruch. Naštěstí tyto stavy náhlého usnutí netrvaly dlouho, a tak se opět postavil na nohy nechápaje, co se právě stalo. "Vyšlo to? Viděla jsi něco?" optal se.

Nadšeně vrtěl ocáskem ze strany na stranu, validace od druhých mu dělala dobře na srdéčku, tudíž když Ancunín vyjádřil myšlenku, že dokonce i Arkáda může být výjimečný, přirozeně byl nadšen. Tolik víry v něj vloženo! Jak krásně ta slova hladila po nebohé dušičce. Věděl, že podobných slov se mu často nedostává, a tak si jich právem užíval.
"Věřím, že například mé magické schopnosti mohou pomoci k výjimečnosti! Zatím jsem je pořádně nezkoušel, ale strýc mě osahal a říkal, že mám magii" pronesl, aniž by se nad svými slovy více zamyslel. Ovšem říkal naprostou pravdu - jejich strýc kontrolovat pomocí své magie jejich předpoklady a podobné obtížnosti. Jenomže Arkáda nevěděl, jak onu aktivitu správně nazvat - bylo třeba dotyku tak se jednalo o sahání! A basta.
"Klidně Vás provedu po území! A doufám, že nakonec najdete trvalé místo pobytu. Putovat stále o samotě a nevědět, kam složíte večer hlavu musí být stresující. Musíte být opatrný, abyste nechytl nemoc! Řádí tu nějaká pandémie či co" pokoušel se varovat Ancunína o prapodivné nemoci, která se šířila jako mor. Kdo ví odkud se vzala! Že by někdo jedl netopýry? Arkáda se naštěstí oné nákaze vyhýbal, avšak riskoval při konverzaci s cizinci. Jeden nikdy neví, kdo byl infikován a kdo ne! Jeho mysl nemohla přestat dumat nad chudáky tuláky - kdo vyléčil je? V takové smečce léčitel být musel, ale sám samotinký a slabý vlk to měl jednoduše řečeno spočteno. Až roztaje onen sníh rozhodně naleznou nejednu lebku ubožáků, kteří prohráli boj se smrtí.

Arkáda měl menších pochyb, jestli někdy v určitém bodě svého života bude schopný se o sebe postarat o samotě. At se snažil sebevíce, nedokázal si takový scénář představit! Ovšem to znamenalo, že musí být hodný a poslouchat všechny rozkazy. Rozhodl se k tomu nadále nevyjadřovat, nechat vyšumět tuto část jejich konverzace - měli zde mnohem zajímavější témata! Proč plýtvat energii a slovy nad něčím, co v něm vzbuzovalo obavy o budoucnost?
"Mhm" vydal ze sebe a přemýšlel. Netušil, jak bezmezně jeho sestra toužila zaujmout pozici neohroženého rytíře. Samozřejmě věděl, jak neohrožená a statečná byla! Ideální pro takový job. A tak odpověděl "Inu to by se o tom panovnice musela v prvé řadě dozvedět. Pokud jí to neplánuješ říci sama ... ode mě se nic nedozví. Paní vrchní rytířko" usmál se. Byl to geniální plán! Nikdo nemusel o magii Gájel vědět, a tak si uskuteční svůj sen!
"Joo za pokus nic nedáš!" dodal nakonec vesele a nemohl se dočkat až si na něm vyzkouší magické schopnosti. Pokusných králík se hlásí do služby!

Arkáda jen poskakoval jako šílený sem a tam, klid lesa byl narušen pronikavým a nevinným smíchem- Takové legrace jaké si užil zde venku nemohl srovnávat s nudnými dny v noře. Jakoby snad prožíval to, co si vysnil potají! Věděl, že Gájel by si podobné dovádění neužila, ale neměl jí to za zlé - každý byl unikátní a na různé akce i různé názory. On se snažil být otevřen světu, novým zážitkům. Chtěl odhodit strach, vrhnout se neohroženě do akce jako se zde vrhaly do sněhu!
Nakonec po řadě kaskadérských kousků spadl celý do nadýchané, bílé peřiny. Potřeboval popadnout dech a uklidnit se, hlava se mu točila jako blázen! "Kolik sester máš? Nestýská se ti někdy po nich? Bych tu svou nikdy neopustil. Stačí, že náš bratr je studený čumák" navázal na jejich konverzaci z před sněhových radovánek. Občas si přál, aby s Khalanem měli jednoduše silnější pouto. Prozatím se nic takového nekonalo, a tak mohl Arkáda pouze snít. Ale nemohl strávit celé dny jen přemítáním, co by být mohlo, je třeba být vděčný také za to co máme. Poznat ty pravé poklady a priority.

Arkáda přikyvoval - nojo nikdy nepřemýšlel nad tím, že koncept rovnosti a monarchie k sobě až tolik neseděl. Jeho sestře to opravdu pálilo! Největší fištrón široko daleko. Věřil jí a věřil tomu, že dosáhne opravdu velkých věcí! Vnitřně si slíbil, že jí bude pomáhat až do konce života. Tuto cestu začali pospolu a pospolu ji taky dokončí! "Hm máš pravdu. Jenomže poslouchat je musíme ať chceme nebo ne. Obávám se, že by nás klidně vyhodili do toho chladu venku" dodal své obavy. Dobře si spočítal, že v tomto mrazu by o samotě nepřežil, ani den! Natož se tam uživit. Vlci, kteří zvládli takto žít museli rádi riskovat.
"Rivera je skvělá! Byla na mě velice milá, naprosté zlatíčko. Rád jsem jí tehdy potkal" Arkáda se snažil spíše nevyjadřovat k výškám. Nikdo nemohl ovlivnit svůj vzrůst, bylo to dáno geneticky. To je stejné jako, když na něj házeli otcovi kumpáni nehezká očka za bílé aspekty kožichu a co jako s tím měl dělat! barvu na srst nikdo neprodával v Norestu co. A Arkáda byl vlastně na svou barvu pyšný, líbila se mu.
"Tvoje magie zní hustě a prospěšně! Můžeš zachraňovat životy, když vlkům najdeš ty vnitřní problémky. Musíš to někdy zkusit na mně!" vyhrkl na ni jako blesk a těšil se až někdy pocítí na vlastní kůži jaké to je být pod účinkem Gájeliny magie. No vidíte a už si našel pěkné zaměstnání - pokusný králík! No někdo to dělat musí! Jak jinak by se sestra zlepšila ve svém umu a dokázala tak pomoci tisíce vlkům?

Starostlivě pokukoval po Majdalence, jak tu a tam pokašlávala - muselo to být jistě hrozné! Br! Nedokázal si podobná muka představit, a to už zažil ledajaké ty bolístky. Třeba takové bodnutí od včelky přímo do tlamy, jauvajs! To byl ještě malé vlčátko a nemohl tušit, že tak krásný hmyz může být zároveň nebezpečný. Ále to se jeho myšlenky odklonily od tématu.
"Myslím si, že je krásné definovat jako rodinu i vlky, které potkáme během života. Vytvořit si takový malý, hezký a bezpečný koutek. V mém koutku vidím i tebe!" pronesl a usmíval se jako letní sluníčko. Inu nejspíše podobný výrok uspěchal, trouba jeden! Byl netrpělivý, silné přátelství se může vyvíjet i několik let, nelze vše získat okamžitě. Jenomže jemu bylo, tak krásně! Ovšem nenechte se mýlit, jeho slova byla zamýšlena v čistě přátelském duchu! Občas některá slova a věty vyzní odlišně, jakmile jsou vyřčena na povrch. Arkáda na jiné nežli přátelské vztahy nemyslel. Jestli v nějaké emoční oblasti podělil onu slavnou milágovskou chladnost a odtažitost byla to láska. Nerozuměl samotnému konceptu, zdálo se to být tak záhadné - partnerský vztah si představoval pouze jako výjimečně dobré přátelství a nic víc! Dva přátelé co si slíbí přátelství navěky, není to krásné? Byl opravdu čistý a nezkažený.
To by bylo přímo nadpozemsky nádherné, kdyby se všichni oprostili od předsudků! Bohužel myslím, že jsou v povahách některých silně zakořeněné. Až běda!" zamyslel se nad Majdalenčiným poznatkem, inu on sám pociťoval předsudky ze strany otcova rodu. A tu se nám opět konverzační témata krásně propojila! "Hm sestra a maminka mě mají rády! Rozhodně tím jsem si jist. Tatínek taky, ačkoliv to projevuje odlišně, musel toho se mnou snést hodně" zasmál se při vzpomínkách, jak si z Aikana dělal s láskou kapesník. Ach! Už mu otec chyběl! To víte ono chvilkové naštvání, že na zimu zmizel do jiné smečky pominulo a zbyl tu stesk. "Ale otcův vznešený rod" tato slova pronesl až s výsměchem, přičemž pokroutil očky "tak ty mají předsudků! Ti by si z nich mohli udělat šaty! Už jen protože mám na svém kožichu bílou barvu a nejsem zrovna nejvyšší, nebo nejchytřejší a nejsilnější. Vadný kousek jednoduše" zasmál se nakonec, aby menší lítost zatajil a uvěznil ve svých slovech. Byl jednoduše jiný, jeho výchovu ovlivnila řada faktorů, což způsobilo že pro něj byli emoce důležité a prostě nehodil se k těm velkým, vznešeným tmavosrstým válečníkům. Však on by neublížil mouše! Nemohl snad být prvním! Ne každý lívanec je úspěšný.
"Ooo volili? Zrovna nedávno jsem měl podobné myšlenky taky, že by bylo vlastně fajn si někoho i zvolit. Takto je to ve vínku náhody genetiky. Ale netuším, jak to mají v ostatních smečkách tu. Zatím jsem se setkal jen s Přízračnými ty jsou na úplně druhé straně od nás. Tam je nyní otec a jeho rod" ukázal tlapkou tím směrem, kde si myslel, že se jeho tatínek a smečka zrovna nachází. O samotě by si tu trasu zdolat netroufl a zvláště ne v takové zimě! Bylo pochopitelné, proč se takovou dobu nikdo neozýval. Kdokoliv pokusil by se, na smrt poslán by byl. Avšak v létě to jistě musí být nádherná vyhlídka.
Ovšem po dalších slovech Majdalenky začal skákat radostí do vzduchu! "Moc rád bych s tebou prozkoumával! To zní úžasně!" vyhrkl, nadšení z něj doslova sálalo. Poznávat nová místa o samotě byla zábava, avšak s parťákem do nepohody? Mnohem lepší!

Timek x Hari

Anjel × Roihu

Rivera x Sol

Mladý neposeda byl v sedmém nebi. Tuláci o které zavadil v posledních dnech a týdnech byli naprostá zlatíčka! Dobrodružství této podoby dodávají jeho repetetivnímu životu jiskru. Nechápal proč se tolik obával sociálních interakcí, neměl se čeho bát! Naopak šlo mu to přímo bravůrně. Samozřejmě nahlas by toto nikdy neřekl, aby se nevychloubal před druhými, ale vnitřně si mohl myslet co jen uznal za vhodné a zpětná vazba od společníků ho v pozitivních myšlenkách pevně utvrdila.
Nadšeně vrtěl ocáskem a zdravé očko čišelo nadšením a nadějí. Jak je to mládí nevinné a sladké! Je třeba si užít tyto časy, než jako voda utečou a přijde krutá pravda.
"Panečku jste velmi výjimečný! Ačkoliv nejste princ vypadáte stejně elegantně jako královská rodina" musel složit Ancunínovi kompliment, nemohl odtrhnout zrak od krásných látek, rohů a úchvatných barev. Takto má vypadat vznešený rod! Milágové se mají hodně co učit.
Jakmile přišla řeč na Nihil musel se zamyslet - velmi rád by viděl tohoto milého vlka ve smečce! Čím víc známých tváří tím lépe! "To jste na správné adrese! Já vám vše povím" začal jednoduše. Hlupáček malý bez nátlaku poví vše, co na mysl přijde - neměl zábrany a nepřemýšlel nad tím, co by neměl říkat náhodným kolemjdoucím. "Máme spousty milých členů, vlci se srdcem ze zlata rozhodně! Avšak nesmíte se nechat odradit chladným dojmem naší panovnice. Jakožto hlava všeho má hodně starostí" nechtěl, aby Ancunín přišel za Voltaire a lekl se, jestli takový jsou všichni! Nechápal proč se takto chovala, ale jistě k tomu měla nějaký důvod. Přeci jen muselo to být náročné usednout na trůn a o všem rozhodovat. Není divu, že to z vlka vysaje duši. "A máme spousty povolání já si teď musím nějaké vybrat, ale nevím zatím jaké. To víte nemohu výběr uspěchat! Jsou to špehové, rytíři, léčitelé a také šaman." pokračoval s nadšeným vzděláváním společníka o smečce. Výběru povolání je značně obával, byl poněkud nešikovný a na řadu prací byl zdravotně indispozicován. Doufal, že si také najde své místo ve smečce a bude jim alespoň trochu prospěšný.
"Máme poměrně velké území a tuláci jsou kdykoliv vítaní! Hory pláže, loď. No hodně rozdílné krajiny jednoduše" dokončil svůj monolog ohledně Nihilu. Řekl toho dost? Řekl toho přespříliš? Ach nikdy nepoznal tu hranici! Nechtěl samozřejmě svého společníka zahltit nesmysly.

Než se Arkáda stihl vzpamatovat už k němu přiběhla na pomoc samotná princezna! Panejo to tedy bylo něco! Ne každý den má vlk šanci setkat se s vysoko postavenými jedinci. Ovšem musel svůj údiv potlačit, zanechat ten nejlepší první dojem! Však on předvede, jak dobře ho maminka vychovává, aby nedělal ostudu smečce. Tedy ten pád nebyl zrovna ideální začátek, jenže nebylo všemu konce! To se může stát každému taková nehoda vychování nevychování. "Mhm ano!" broukl na otázku, jestli se mu nic při pravda nešikovném pádu nezranil. Byl doslova magnetem na bolístky a nehody. Vyroste z toho někdy? Kdo ví!
"Ano! Šel!" potvrdil její domněnky. Vyskočil zpátky na své tlapky, uklonil se jako správný mladý gentleman a spustil "Jsem Arkáda a je mi ctí Vás poznat! Znáte moji maminku?". Když se pořádně zamyslel nad tím, co to vlastně řekl došlo mu, že královská rodina přeci musí znát členy své smečky. Hloupá, hloupá otázka! Dřív myslet, než mluvit. Nevadí však on se to časem naučí. Díky nízkému věku často ostatní brali s rezervou to, co vypouštěl ze své tlamičky. Jediné štěstí má hoch chundelatý.

Usmíval se od ucha k uchu, jak málo stačilo k jeho radosti! Stačí abyste mu věnovali pozornost a hned vám řekne první poslední. Zatím se setkal jen s přívětivými jedinci, tudíž neměl žádné špatné zkušenosti a nevěděl, co to je být ostražitý. Jednou se mu to možná vymstí, kdo ví! "Zatím nic úchvatného, avšak procházka stačí k obohacení dne. Jsem nejdále o samotě, co jsem kdy byl" odpověděl společníkovi a zároveň se přiznal ke své nezkušenosti. Přeci jen nebyl to závod! Nemohl stihnout za krátký čas vše!
Arkáda se červenal skoro až za ušima! Takových pochval! Kdyby tohle viděli tu nabubřenci z otcovi strany rodiny jistě by nevěřili. Však Arkáda je nadějný mladík a ne žádná ostuda! "Velice mě těší Ancuníne! Z vašeho jména usuzuji, že jste součástí vznešeného rodu. Nedivil bych se, kdyby jste byl princem" zvídavě odpověděl a doufal, že se dozví opět něco nového. Jediné vlky s rody, které znal byla právě královská rodina a odtud pramenily jeho úvahy. Občas si myslel, že otcova rodina trochu žárlila na rodové vlky a snažili se ukázat, jak vznešení jsou. Ale žádný rod za jménem neměli!

A zdálo se, že další jeho výlet byl úspěšný! Vnitřně ho zahřálo u srdíčka, že má šanci opět hovořit s někým mimo smečku. To hloupé mládí! Inu Arkáda byl poněkud zvídavý a toužil poznat více vlků, hlavně aby mohl trénovat své komunikační dovednosti. Občas si připadal totiž jako nějaký mimoň, který nezapadal do komplikované společnosti.
Jen co hodil po cizincem očkem nestačil se divit pláštík!, ani panovnice neměla něco takového! Jistě to musel být velice vážený a všemi obdivovaný jedinec. "Dobrý den! Buďte zdráv" poklonil se mu, aby ukázal své slušné vychování. Nemohl přeci dělat smečce ostudu! Jak by to poté vypadalo? Ještě by dostal od maminky pěkně za uši. "Touha po dobrodružství! Na území je to stále stejné, repetitivní až uspávající." odpověděl slušně na tázanou otázku. Opravdu nebylo to zrovna ideální počasí na procházku. Copak za to mohl, že se narodil v nevhodnou dobu a když konečně může vytáhnout paty z nory, tak je konec světa? No ne!
"Dovolte mi abych se představil! Mé jméno je Ar´Kadien a pocházím z Nihilské smečky. Ale stačí jen Arkáda" dodal nakonec. Netušil, že vlk na druhé straně by si mohl odvodit například podle pachu odkud mladý nezbeda pochází. Měl ještě velké rezervy v řadě věcí, ale jistě dříve nebo později se všemu podstatnému naučí.

Mladý cestovatel se opět vydal vstříc novému dobrodružství a dechberoucím příběhům. S každým dalším výletem svoji trasu o kousíček prodloužil. Samozřejmě bral ohled na svůj stav, schopnosti a ne zrovna ideální kondičku. Nemohl po sobě chtít, aby uběhl takový maraton přes půlku Norestu! Třeba jednoho dne se jeho zdravotní problémy zlepší, nebude se obávat krutých nehod, kvůli kterým se nevrátí zpět do rodné nory. Ne takto nemohl uvažovat ... ještě ne. Ať už mu osud přihrál do karet cokoliv, nemohl házet flintu do žita. Musel zkoušet své hranice. Přece nemohl celé dny vyspávat zalezlý v noře jako nějaká mrtvola, na to bude mít čas na smrtelné loži. Inu dospívání, hormony létají sem a tam, na vlastní bezpečí nebral ohledy. Zbrklík jeden.
Opatrně našlapoval sněhovou pokrývkou - byl unaven nejen fyzicky, avšak i psychicky. Cítil absenci slunečních paprsků, které by radost navrátily do vlčích životů, rozehnali ty chmurné mráčky starostí. Teď když z něj vyprchalo dočasné, pubertální naštvání obával se o stařičkého otce. Snad se mu nic nestalo! Věděl, že jediné co mohl dělat bylo vyčkávat. Povzdechl si, zahnal starostlivé myšlenky do kouta a zkoumal zamrzlou říčku.

Pozorně naslouchal, aby mu žádné to moudro neuniklo. Z jeho pohledu byl každý svým jedinečným způsobem chytrý a ukrýval ve své mysli nespočet klenotů, které může sdílet s dalšími generacemi, aby jeho odkaz nezahynul! Myšlenka, nápad jen to může přežít staletí. Jejich těla budou dávno rozložená ... v zemi pohřbena, ale to nevadí, stopu v tomto světě může zanechat každičký, jenž nezdráhá se podělit. "Je to možné, že nevědí, jak se pohybovat v sociálních kruzích. Třeba je jednoho dne se sestrou také rozmluvíme. Třeba ukážeme mladším příbuzným odlišný pohled na svět! chtěl alespoň na chvíli zůstat v optimistické rovině, nehledět na fakta a jen snít o rodinné idylce. Spousta vlků nemá na koho se obrátit! Měl by děkovat za množství příbuzných. "Myslím si, že každičký má možnost obohatit druhé o své zkušeností a nemusí to být jen ti nejvzdělanější, kdo poučují! Vlci si toho mají navzájem tolik, co předat! Takových možností! Nestačím se za pár průzkumů okolí divit, celý svět tu pro nás je a času málo" odpověděl zvesela. Inu nikdy před tím nevěnoval vzdělanosti otcově strany rodiny pozornost, odkazoval se hlavně na první dojmy ... výrazy a řeč těla. Inu ještě, aby ne! Život v Nihilu ho naučil dbát na pocity své i druhých. Byl za svůj domov rád, nedokázal si představit vyrůstat v odlišném prostředí! Ačkoliv všude lze nalézt nějaké ty mušky, žádné místečko nebylo dokonalé, tak k tomu bylo třeba přistupovat.
"Ooo to by bylo úžasné, kdyby jsi se stavila a ukázala takové čáry! U nás mají tuláci vstup na území otevřen kdykoliv." byl plný nadšení! Měl se opravdu do budoucna na co těšit - třeba najde své místo ve smečce, pokud se od Majdalenky naučí tomuto umu. Jejich smečka ráda podnikala různé, tvořivé aktivity jako například malba po stěnách nory. Sic načasování bylo poněkud nezvyklé a nepraktické, přičemž Arkáda nebyl v tu chvíli ve své kůži, ale i přesto ho tato zkušenost ujistila, že kreativitě a tvoření jsou NIhilské brány otevřeny a nakloněny. "Kéž by jaro konečně vyhnalo mrazivou zimu, zeleň a veselí Norestu je natolik vzdáleno. Jako nějaký sen. Viděla jsi vůbec, jak krásně to tu může vypadat? Já sám jsem nestihl zahlédnout dostatek, ale jen co roztaje ten proklatý sníh hned to napravím." právě konverzace o vrbovém proutí ho navnadila na první paprsky jara - toto bude jeho velká premiéra! Když naposledy navštívilo zdejší kraje, Arkáda nebyl mezi námi tudíž se právem těšil až pozná opět něco nového. Netušil, co přesně by měl v nejbližších měsících očekávat, avšak věřil v to nejlepší - slýchával dechberoucí historky o jemnosti, extravagantnosti fauny i flóry. V těchto dnes naopak převažovala chmurná nálada, nemoci a utrpení. Bylo zde dostatek potravy, aby všichni přežili?
"Ano! Panovnice nám velí a musíme jí poslouchat. Jsou to vlci královské krve, do toho postu se jeden musí narodit" odpověděl na otázku ohledně jejich smečky. Inu očividně každé uskupení mělo svá pravidla a své názvy. Ale netušil, jestli pravidlo krve platilo vždy a všude. Jedinou další smečku, kterou navštívil byli Přízrační, ale v té době byl ještě tuze malý. Nebylo času na hloupoučké otázky!

Upřímně si nedokázal představit založení Nihilské smečky, ani proč byla ta monarchie tak moc in. Ani sebepřísnější výchova přeci nemohla některé faktory ovlivnit - kdo ví, co jim jednoho dne bude vládnout! Z těchto myšlenek mu přeběhl mráz po zádech. "Je to pěkně hloupej systém. Divím se, že to přežilo takovou dobu! Zní to jako krátkodobá blbost" přitakal. Nikomu jinému to snad zvláštní nepřipadalo? Rozhodně nemohli být první, kteří monarchii zpochybňovali. "Bůh ví jakého joudu z horní dolní si najdou! A toho pak taky budeme muset poslouchat? Jen proto, že má potomky s panovnicí?!" příčilo se mu to celé proti srsti. Panovnici na tu vládu alespoň připravují a vzdělávají, ale pak nějaký vychytrálek jí zbouchne a bum má vše naservírováno na zlatém podnose? Prostě nefér!
"Upřímně mi to k tomu, jak se prezentuje nesedí. Taková chladná jak milaga a nařídí patli matli? Někdo jí držel kudlu u krku ne" zasmál se. Možná jí někdo hodil něco do jídla a poté vydávala rozkazy, které by za normálních okolností nikdy nevymyslela. Ovšem to jenom hádal - s panovnicí nikdy rozhovor nevedl pouze ji zahlédl, jak se jako chladný kámen nese.