Príspevky užívateľa

Neznal politiku Kultu, rozhodně ale nebylo košér přijmout do svých řad zrádkyni ze smečky jiné. V tomto pochybily ale i Přízrační (a nyní už vlastně i Rakis, díky přijetí Daňka), takže se zdálo, že to byl jakýsi norestský trend. To nebyla věc, kterou chtěl teď komentovat, neboť ho to nijak neovlivňovalo. Nejsou s Kultem spojenci, a tak fakt, že přijali atentátnici nic neměnil.
„Kdyby nevzbudil, bylo by to značně znepokojující.“ Znepokojivé, pokud nemají strach, že Bellanna své činy zopakuje, nebo neohrozí někoho jiného. „Bellanna je psychicky nestabilní jedinec, jejíž činy lze předvídat jen s těžkostí, není to však nemožné. Víte, že byla po dlouhá léta vysoce postavenou členkou monarchie? Vévodkyně, kterou si má matka hýčkala na hrudi jako hada.“ Alarmující, že? „V monarchii se narodila, vyrůstala, a přesto jí nic nebylo svaté - to, co jí moje rodina dala jí nebylo očividně dost dobré. Zaútočila na mou matku jako divé zvíře, v moment, kdy to vůbec nečekala - a čemu tím chtěla pomoct? Chtěla nad Nihilem převzít moc? Pochybuji. Její pokus o revoltu přišel vniveč, uškodila tím jen a pouze sobě a své rodině.“ Nepatrně si odfrknul a na chvíli se zadíval do davu. Bellanna bylo téma, které v něm vždy rozproudilo krev. Věděl moc dobře proč - protože v něčem měla Bellanna pravdu. A vymýtit ve společnosti ty, kteří odhalí co se skrývá pod rouškou lží bylo to nejdůležitější. Bylo to jako zbavovat se plevelu.

No jistě, tohle byla čuba od rány - ta se nekrmila celý život myšmi jenom proto, že si neuměla nalovit něco lepšího. Snad na ní kanec zapůsobil aspoň trochu, aby si Rakis nepřipadal blbě, že se jí na to vůbec ptal. „Ten lov byl rozhodně zážitkem, mým nejoblíbenějším zvířetem k lovu však stále zůstává ptactvo.“ Dodal a snad se i zlehka pousmál, pouze však na krátkou chvíli - a bylo to jen pro zraky Dariny!
„S tím nemohu nesouhlasit - a ač ani to se pro nihilského krále zrovna nesluší, boj zblízka patří mezi mé oblíbené disciplíny. Nikdy jsem žel k sobě neměl zrovna vyrovnaného oponenta - až váš bratr mě v tomto ohledu dokázal poměrně uspokojit. Snad se naskytne příležitost, kdy se spolu porveme v přátelštějším duchu.“ Přiznal. Ovšem mu jistá míra buranství imponovala, a tak se jen těžko mohl nelibostí ksichtit, když se i Darina k této zálibě přiznala. Sic by asi nebyl proti, kdyby měl po svém boku polovičku, která drží hubu a krok, čuba, která se nebude bát mu čas od času šlápnout na krk mu prospěje mnohem víc. „Ti, co si nedokážou před ostatními vydobýt ani špetku respektu, jsou v mým očích slabochy. Věřím, že pokud máte stejnou páru jako váš bratr, nemáte a nebudete mít s tímto problém.“ Byla to lichotka zcela upřímná, ač pro něj vždy byly vlčice slabší než jejich mužské protějšky. Rád by se o jejích schopnostech přesvědčil - ale jak neslušné by asi bylo, kdyby si dal 1v1 fajt s vlčinou, kterou se tu pokouší nabalit?

Od pohledu by řekl, že tahle pámbíčkářka nebude mít ve své smečce zrovna vysokého postavení, které by jí napomohlo k tomu, aby zastavila své soudruhy v šíření víry. A svým vzhledem rozhodně ani respekt nevzbuzovala, ale jak již bylo řečeno - zdání může klamat. Ostatně ani ta na oko přátelská povaha v Arrakisovi tolik důvěry nevzbudila, nehodlal se v tom ale nadále nimrat. Kdyby se tu mělo odehrát nějaké drama - ať už spojené s vírou či nikoli - tak by právem zasáhnul a velmi rychle to vyřešil. Není třeba se tím stresovat, a už vůbec né nyní.
Když začala o choulostivém tématu, samozřejmě hned špicoval slechy. Jak větu dokončila, Lesley mu možná pohled nevěnovala, ale on jí okamžitě. Jeho zájem byl neskrývaný, protože se mluvilo o Bellanně - ač jí kulťanka nezmínila přímo. To bylo jméno, které by ho zvedlo ze židle nejspíše i kdyby ležel na smrtelné posteli. „Copak, provedla snad něco Bellanna?“ Jeho tón byl spíše zvídavý než-li uštěpačný, jak by tomu ostatně bylo, kdyby nebyl v přítomnosti Lesleyiné magie. Věděl, že Bellanna v Kultu je, nebo přinejmenším po svém útěku z monarchie byla. Napadlo ho, jestli se se i tam nechovala jako osel - to by ostatně vysvětlilo, proč chce barevná vlčina mluvit právě na toto téma. „Příběh o její nevinně a napadení jejích vlčat jste už asi slyšela, že tomu ale bylo úplně jinak vás napadlo? Kolik lží si tahle vlčice ještě vymyslela, aby jí aspoň někdo poskytl střechu nad hlavou?“ Cítil se poněkud rozčíleně, když na tohle myslel, ale zdaleka né tolik jako by se čílil nebýt na této slavnosti. Mluvil jen a pouze k Lesley, věděl však, že i kdyby to slyšel někdo z okolí, nezáleží na tom - jejich pravdu o vyhnání Bellanny si nikdo z Kultu nepřišel vyslechnout, tak proč by jim jí nedal nyní?

Ač čubina vypadala, že zažila první světovou, nerad by jí Rakis viděl v hrobě. Nehledě na to, že ze starých vlků se dala vytáhnout skutečně užitečná moudra, klesající počty pracovitých nihilčanů se další ztráty na životech jen děsily. Možná, že se Sasha neúčastnila komunitních událostí, ale evidentně pracovala - v ústraní, ale přeci. A takových jedinců si panovník vážil. Až bude Ghaa'yel invalidní - na mateřské dovolence - další ranhojič bude více než k užitku. „Bylo tohle Stříbrolesí podobné monarchii? Smeček je na světě určitě nespočet, a každá funguje na jiném principu. Vlci však mají tendenci si hledat místa pro domov taková, která jistým způsobem znají, a jsou jim komfortní.“ I Ez'ikyel mu totiž říkal, že pocházel ze smečky, která se v jádru monarchii dosti podobala. Myslel si tedy, že toto bude obdobný případ.
„Povězte, přijímal vás do smečky můj praotec - Machiavelli? Nebo už to byla má matka?" Potěšilo by ho, kdyby to byla ta první možnost, neboť by si s ní mohl o praotci popovídat. Věděl toho o něm jen málo, a doplnit si informace o historii samotné rodiny nebylo nikdy na škodu. Ovšem, na děda se mohl zeptat Rivery a odpovědí by snad dostal více, ale dostat pohled i od poddaných bylo nepochybně také důležité.

„Vždy jsem se s tímto zvláštním druhem hus setkal na louce za tímto lesem, nejspíš tam mají hejno. Málem bych zapomněl na to nejdůležitější - že mají okolo krku límec. Proto husy límcové. Díky tomu je bezpečně poznáte od jiných druhů, ale raději se jim vyhněte,“ pronesl tuto dobře míněnou radu. Měl však celý dlouhý seznam vlků, které by za husou límcovou poslal klidně se vší radostí. Této čubiny by byla nepochybně škoda. „A bratr ztratil sluch - a to na nás dopadlo jen opravdu zbytkové množství jedu. Samotného by mne zajímalo, co by se stalo, kdyby to některý z nás schytal třeba plně do obličeje. Testovat to však raději nebudu.“ Ušklíbnul se. Nuže, je to dobrý nápad jak někoho nechtíc potrestat.
Zkusí si najít čas. A co lepšího bude tulačka dělat, když né věnovat se králi, hm? Ale ovšem - nemohla mu skočit kolem krku hnedle jako nějaká lehká děva, že? Čas všechny tyhle dojmy zpracuje úplně nejlépe. Trpělivost, pane králi!
„Příběhů z lovů mám více, ano - řekněte, už jste ochutnala divočáka? Pokud ne, tak při dnešní hostině budete mít možnost - ještě ráno jsem s jedním ze svých poddaných jednoho kance skolil.“ Nemohl si pomoci, musel se holt trochu pochlubit. Nemínil to ale nadále přehánět. „A co vy? Také se ráda oddáváte lovu, nebo vás baví spíše toulky krajinou?“ Pokud to bude ta druhá možnost, měl připravené vyprávění o krásné přírodě nihilské.

prosím velký přívěsek pro Arrakise, a malý přívěsek pro Timothéeho (květinový věneček)

A nyní mohl začít další z Rakisových monologů. Vskutku to byl vlk ukecaný, ale on věděl proč. Chtěl si jí namotat - a z dobrých úmyslů! No opravdu! V monarchii by se o ní dobře postaral - jako o své poddané! Nebo možná i o trochu lépe. Sic by to dělal kvůli sobě, výsledek je ale stejný. Mnohým ženám tohle stačí. „S husou límcovou jsem se poprvé setkal, když jsem se v necelých pěti měsících vydal s bratrem na lov. K lovu divé zvěře mě to táhlo už od nepaměti - pro prince tedy né zrovna typická zábava,“ ušklíbl se. Nebude mluvit o sobě, jó, jasně. „Naší naivní vizí bylo, že tohle zvíře skolíme a pochlubíme se doma rodině - husa nás však uvedla do tvrdé reality velmi rychle. Tenhle opeřenec je možná velký jako obyčejná divoká husa, ale vzhledem připomíná spíše mládě - zakrslá křídla a místo peří spíše chmýří. Nemyslím si, že umí létat. Když jsme jí stanuli tváří v tvář, ukázala se také její schopnost vytvářet a prskat jed na své okolí. Jed tak agresivní, že mne na několik dlouhých vteřin zbavil zraku.“ Jak dramatické! Pokud Rakise někdo nezastaví, bude tady kecat až do samého konce plesání. „Na tenhle střet jsem nikdy nezapomněl, a jak jsem byl starší, musel jsem dosáhnout zadostiučinění a tu husu domů přeci jen přitáhnout. O pár měsíců později se skutečně zadařilo - doma mám ještě její lebku. Snad bych vám ji někdy mohl ukázat, kdyby vás to zajímalo.“ Ovšem že si z tohoto lovu trofej nechal. Byl to jeho první velký úspěch, a rád na něj vzpomínal. Rád vzpomínal na chvíle, kdy si na konto připisoval úspěchy.

Jaké názory měl Rakis na tyhle věci už bylo mnohým známé, že se setkaly i se sympatiemi nějaké ženy bylo opravdu šokující, ale přívětivé. Možná existovala čuba, která splňovala všechny jeho přísné požadavky o dokonalém doplňku protějšku, možná stála právě teď vedle něj. Na takové soudy bylo brzičko, ale už teď těch kritérií splňovala víc než kdokoli koho dříve potkal. Ač je také pravdou, že on na čuby neměl nikdy dříve čas. A ani chuť.
„Vskutku je lepší býti připraven, než-li překvapen.“ Myslel to tak, že na případné atentáty se on připravuje už nyní. Je důležité mít ve smečce oporu, skutečné spojence, kteří se za něho pak v případě nouze postaví. „Nihilská monarchie prochází mnoha změnami - takovými, které jí vrátí zašlou slávou. Má matka možná nebyla tou nejlepší panovnicí, ale dala mi dobré základy, na kterých teď mohu stavět.“ No ano, jak on své milované matce děkuje! Svůj pohled pak přesunul k davu na mýtině. Ceremoniál skončil už dávno, takže nyní bylo vhodno zjišťovat co kdo dělá. Jenomže jej to v tenhle moment nezajímalo.
„Dost už ale o mně,“ překvapující, že právě tohle vyšlo z Rakisových úst, „už jste se někdy setkala s husou límcovou?“ Vtipné, že i touhle historkou hodlal mluvit jen a pouze o sobě. Ale tak nějak musel najet na odlehčenou notu, aby bylo jasné, že není jen a pouze nudný staticky postávající panovník nihilský, rok a půl starý mládenec, s kterým je zábava stejná jak s praotcem, že?

Arrakise atentát na matku a její následné vyhnání nepoznamenal. Více ho však formoval fakt, že neměl normální dětství - že nebyl nikdy pořádně dítětem. Ač si to neuvědomoval, bezpochyby na něm nějaké následky taková výchova zanechala. Svůj nevlídný vztah s matkou by jenom tak nepřiznal. „Otřáslo to nepochybně celou monarchií. Doby byly krušné, ale věřím, že se vše začne obracet k lepšímu.“ Nihil povstane z popela, na to mínil dát Arrakis jed. Nebude to hned, a nebude to bez překážek, ale měl pocit, že už se tak začíná dít. Monarchie se měnila, v jeho očích samozřejmě k lepšímu. Této půdě musí být navrácena hrdost.
Zastříhal ušima, když vyslovila tak nečekanou myšlenku. Trest smrti. Vskutku to tato čuba vyslovila?? Arrakisovi se líbila čím dál tím více. Jak už bylo řečeno - vzhled je jedna věc, myšlenky na tresty smrti věc druhá. „Líbí se mi, jak uvažujete,“ poznamenal, než to dále rozvinul. „Sám zastávám stejný názor. Nihilská monarchie byla v tomto ale benevolentní - nejvyšším možným trestem pro útočnici bylo vyhnání. Kdyby se však podobný útok opakoval na mojí osobu, věřte, že já bych u vyhnání neskončil. Mým cílem je však podobným incidentům předcházet - filtrovat jedince, kteří mají protimonarchistické smýšlení, a dle toho jednat.“ V tomto byl vskutku nekompromisní. „Atentátnicí na mou matku byla vysoko postavená vlčice - vévodkyně Bellanna. Má matka pochybila, když si na hrudi hýčkala takového hada.“ Příležitost k plivání na Bellannu nemohl nikdy odmítnout. Vskutku hodně mu ležela v žaludku, až se to zdálo být iracionální. Pramenila jeho touha po pomstě z faktu, že Bellanna říkala o monarchii pravdu? Protože za tu se jeden zlobí nejvíc.

Rakisovým dnešním cílem vskutku nebylo Ryumee provokovat či vytáčet, jak si ostatně nejspíš myslela. Od posledního setkání se změnil, tehdy byl jen princem. Věděl, že nyní jeho činy mají jinou váhu, proto musel postupovat rozumně a systematicky. „Sympatie s chováním Bellanny projevili tím, že monarchii opustili po jejím činu. Nikdo je k odchodu nenutil, bylo to jejich rozhodnutí, protože měli nějakou domněnku. Domněnku o tom, že když zůstanou, tak jim monarchie ukáže záda, jen kvůli jejich původu.” To nebyl názor, ale fakt. „Problém vidím v tom, že po jejích útěku k vám se nikdo nepřišel zajímat o to, jak se to s danými jedinci má. Nikdo se nepřišel do Nihilu ptát na naší verzi příběhu.” Blýskl po ní očima. Vskutku se s ním o tomhle chtěla hádat? V tomhle byla chyba na jejich straně, to nemohla popírat. Snad by stačilo i jen uznat chybu, a Rakis by byl spokojenější. „Tím jsem vám chtěl jen přiblížit jak to cítím já - nepřišel jsem se dohadovat. Na území monarchie mají vstup zapovězený, jinak je beru jako ostatní členy vaší smečky. Řekněte, o kterých konkrétních jedincích se bavíme?” Nebyl si jistý kolik a kteří příbuzní Bellanny tu byli. Pro dobro spojenectví to však vědět potřeboval. A on sem opravdu nepřišel s úmyslem dohodu rušit - jestli se tak však rozhodne Ryumee, to už byla věc jiná.

Na příchod Ryumee k předem dohodnuté schůzce si nějakou tu chvíli počkal. Až byl netrpělivý, ale sám nevěděl, jak daleko to má z tábora nebo z místa, na kterém trávila čas doposud. „I vám, Ryumee,“ oplatil pozdrav když pak přišla a kývl. Snad by se teď hodilo říct i něco navíc, ale rád by to kvůli svému bolehlavu a celkové únavě měl co nejdříve z krku. Musel však vážit slova a maximálně dodržovat mezismečkovou etiketu. Ani největší únava by ho nedonutila ze sebe před alfou jiné smečky udělat burana. Nepočítáme-li Azaryn. „Je toho poměrně dost, co je třeba vyřešit, proto půjdu rovnou k věci.“ Neposadil se, ale švihl ocasem. „Od vašeho člena - Evar'ly - jste se už nejspíše dozvěděla, že situace v monarchii se poněkud změnila. Váš člen za poměrně bizarních okolností v nedávné době navštívit Nihil, a já měl tak šanci ho o tom informovat. Má matka onen atentát na svojí osobu nesla opravdu špatně. Začala upadat do depresí, které vedly k jejímu napadání nevinných členů monarchie. Takové chování je ovšem nepřípustné, a má matka musela být vyhnána. Tehdy jsem jí ve funkci nahradil já.“ Pověděl jí ten příběh rovnou, aby se ke všemu pak snáze dostali. „Voltaire ve svém psychickém stavu nebyla schopna dát smečce to, co potřebuje. Ostatně právě proto se s vámi ani tehdy nesetkala.“ Když se s Ryumee v létě viděl, slíbil jí, že se s ním matka sejde - ta toho ale nebyla schopna. „Ve své funkci jsem od podzimu, a ano, dle spojenecké smlouvy jsem vás o tom měl informovat už dávno. V tomto je pochybení na mé straně - pro smečku to však bylo těžké období, a potřebovala mojí maximální pozornost.“ Na chvíli se zahleděl do krajiny. „Mojí sdílnost samozřejmě nepodpořila skutečnost, že mezi sebou máte nepřátele monarchie.“ Neodpustil si rýpnutí do věci, která ho ze všeho dopalovala nejvíc. I tohle ale dnes mínil vyřešit po dobrém. Odpouštět je božské, a on? On je Bůh. Neznamenalo to však, že pokud dojdou k nějakému kompromisu, přestanou příbuzní Bellanny představovat v očích Rakise hrozbu. Stále budou nepřáteli monarchie.

Všiml si, že počas předávání daru se k nim přiblížil sám praotec. Arrakis s ním bezpochyby pár slov rád prohodí - nyní ale věnoval ještě chvilku své pozornosti mladému vlku z Přízračných. Měl až příliš energie, která panovníkovi nevoněla, ale i přesto se držel na uzdě. Že ho správně neoslovil... no, byl to důkaz toho, že by nad sebou potřeboval pevnější tlapu. Nebylo ale na něm, aby ho tu káral - navíc před zraky děda. „To mě těší. Na výzdobě pracovala takřka většina mých poddaných - největší zásluhu má ovšem Princezna Rivera. Když se dobře rozhlédnete, uvidíte že světelným zdrojem je zářivá květina, jenž má teta objevila těsně před plesem. Nepochybně stojí aspoň za krátký pohled.“ Vecpal jim tento náhodný fakt, aby je následně mohl poslat slušně do zadele. „Nyní mě však omluvte - a bavte se,“ popřál jim naposledy, aby se pak mohl věnovat praotci S'Arikovi.
„Dobrý večer,“ kývl na starého vlka a uvítal ho ve své přítomnosti. „Ano, ale ples teprve začal - zeptejte se mě na stejnou otázku na konci večera, a má odpověď možná bude znít jinak.“ Byl realistou - jak může taková velká akce, kde se sejdou čtyři smečky s různými politickými vztahy, proběhnout bez sebemenší chybičky? A on by i teď už nějakou našel - opravdu mu jeho otec jako koncil smečky nemůže být aspoň teď po ruce? Styděl se snad za zvyky nihilské? Rakise tenhle jeho postoj nepochybně urážel, možná se ho i nepatrně dotknul. Jako další chybu viděl, že doposud neobdržel - a žel ani neobdrží - dar od azarynských. Burani na entou.
Chvíli nic neříkal a jen pozoroval ceremonii. Že básničky vymýšlela Rivera bylo více než jasné - on by určitě o Nihilu nemluvil jako o místě, v kterém jeden musí sdílet veselí a otevřít srdíčko lásce. Snad by se i nad tím zaksichtil, ale věděl, že to není vhodné. Nakonec měl tetku přeci jen vcelku rád, a pokud jí tohle zatne tipec, tak tím lépe - nemusela pak tolik lámat hůl nad jeho činy, s kterými nesouzněla. Vskutku byl Rakis hodně zvědavý i na výstup Přízračného, který se nakonec ukázal jako dost... nepovedený. Takřka neslyšně si nad tím povzdechl, bezpochyby mu to ale dělalo i dobře - nad Přízračnými neměl S'Arik očividně už tak pevnou ruku. Nejdřív ten mládenec u předávání daru, a teď tenhle vlk. Vládla jim však žena a to vysvětlovalo vše. Do jejich výcviku k respektu okolí by měli přidat více tlaku a méně báchorek o hvězdách. „Pohřešuje? Zajímavé.“ Když se na zmiňovaného rimora zadíval lépe, napadlo ho, jestli jeho synem může být Daněk. „Takové události mají na emočně slabší jedince bezpochyby negativní dopad. Znáte důvod, proč je jeho rodina nezvěstná?“ Byl ovšem zvědavý. Ač to byla v očích smrtelníků tragédie, Rakis si nemyslel, že to rimora omlouvá z takového buranského vystupování.

Ó ano, pan král se uměl přetvařovat někdy opravdu bravurně, v případě kulťanů to ale bylo těžké. Musel si připomenout, že zde se musí chovat profesionálně, zde se nemůže na každého pámbíčkáře ksichtit jak se mu zlíbí. Pokud se považoval za jedince s dobrou sebekontrolou, nyní měl příležitost to dokázat.
Pokývl na souhlas. „To máte pravdu. Otázkou je, jestli takový přístup mají všichni z vás.“ Byla to ale otázka řečnická, neboť odpověď na ní ho nezajímala. On měl přeci obrázek jasný - někdo, kdo by tu šířil srance ohledně Hatiho by se našel. Co třeba taková Omara? Té si zde ale Rakis dnes nevšimnul - né že by se po ní snad sháněl. Možná, že tahle čuba byla jiná, ale těžko by jí to teď věřil. Vskutku nevypadala jako běžný člen té jejich sekty, to neznamenalo ale nic. Ani on totiž nevypadal jako běžný nihilský panovník, a přece jím byl.
Pocit, který ho předtím navštívil se ho i nadále držel, ale zůstával neměnným. Možná... možná pozvánka kulťanům byla nakonec dobrým krokem. Otec měl třeba i pravdu - že to před nimi - přede všemi - aspoň bude vypadat dobře. Možná se už pro tento večer nemusel nad jejich přítomností čertit. Nebo se nemusel čertit vůbec. „Neodpověděla jste mi na otázku.“ Nepatrně se zamračil, zněl však klidně a neagresivně, což nebylo prve úmyslné, ale stalo se tak.

A tak se i Rakis vrátil na mýtinu, pomalu mezi ostatní. Rychle začal dění analyzovat, jestli se někde neodehrálo něco co by stálo za jeho pozornost. Pokud ne, nadále se věnoval Darině.
O svém kralování toho měl opravdu mnoho co říct, kolik toho ale skutečně odtajnit chtěl? Nuže, k dobrým dojmům patří i nějaká ta sdílnost, že? Nakonec i ona mu něco málo o sobě pověděla.„K trůnu jsem se dostal vskutku mlád, tuším to bylo před mými prvními narozeninami.” Pověděl pro začátek, pohled z davu však pak přesunul ke své společnici. „Na mou matku byl spáchán pokus o atentát, a ona upadla do depresí. Zmocnilo se jí šílenství, a ona už nedokázala vládnout. Smečka upadala, a tak se nabízelo jediné možné řešení - má korunovace.” Ano, takhle přesně to bylo. Vše to řekl ale jen tak nahlas, aby to slyšela Darina. Sic to nebylo žádné tajemství, nemusel to poslouchat každý. „Věřte, že vládnout v takovém věku přináší určité překážky, ale já jsem byl vždy ochoten je zdolávat. Samozřejmě bez podpory královské rodiny bych to měl ještě těžší.” A jak to měla královská rodina težké s ním, o to se už ovšem nepodělil.

No jistě - čeho je moc, toho je příliš. Méně je někdy více - a více slov nakonec může být ke škoda. Příliš chvály jedince pak otupí, a najednou to ztratí význam. To se Rakis naučil asi ze svého věčného pozorování mezivlčích interakcí, možná z nějakých teoretických lekcí o komunikaci.
„Ovšem,” přikývl, když si čubina zas a znovu žádala o ujištění. Mezitím se mu podařilo rozevřít lux flos květ, a už se jal to Darině vsypat do srsti. Vybral si záda za šíjí, tam, kde sic měla srat světlejší, né ale natolik, aby to nebylo vidět. „Tak,” pronesl a poodstoupil, když byl hotov. Ono tam těch semínek opravdu moc nebylo, ale vskutku to stačilo. „Je to decentní, ale v tmavší srsti to trochu evoluje noční oblohu, co říkáte?” Myslel si. V jeho srsti definitivně. „Vypadáte dobře - jako byste ve skutečnosti ples měla na programu dnešního večera.” Byl skutečně upřímný, ta menší úprava srsti u potoka jí prospěla. Vedle takové bezdomovkyně by se ani sám král nestyděl stát, vskutku. A navíc - tohle nebyla bezdomovkyně, nýbrž sestra Zathriana, vlčina s fancy krví původních norestských rodů. Rakisovi nikdo nemohl mít za zlé, že ho tak zajímala.