Príspevky užívateľa

Panovník nihilský byl na obchůzce blízkého okolí. Měl v plánu se trcohu projít, popřemýšlet nad svými plány, a cestou zpět něco ulovit. Snad vysokou? Ano, měl by ulovit něco většího, pokud tedy příroda dá a nějaký takový pach mu do nozder přivane. Nahoře na pláni by měl nejspíš více štěstí s takovou kořistí, ale donést pak třeba soba zpět do smečky je trochu náročnější, když je na to sám.
Byl u řeky, kterou navštívil kdysi ještě v mládí - pamatoval se, že zde potkal nějakou azarynskou vlčinu, ale nebyla nejspíš dost zajímavá na to, aby mu utkvěla nějak lépe v paměti. Nyní přemýšlel o budoucnosti monarchie - ať už té blízké nebo vzdálené. Na jaře tedy snad bude smečka konečně poctěna novými členy - vlčaty od Ghaayel. To byly na chvíli pozitivní vyhlídky - nejspíš do chvíle, než ho zase někdo vytočí, a obdrží od něj letenku z monarchie ven. Jednosměrnou. Naštěstí to aktuálně vypadalo, že poddaní pochopili, co se v monarchii má a nemá konat.
Z myšlenek ho vytrhl pohled na kvítko vyčnívající ze sněhu takřka hned u břehu říčky - sněženka. Jej květiny absolutně nezajímaly, a nebýt heřmánek součástí nihilské kultury, tak by o ně ani nikdy sebemenší zájem neměl. Zažité tradice mohou být dobrou manipulací vlčích myslí, hm? Proto bylo důležité na symboliku heřmánku dbát, ať už se to Rakisovi líbilo či nikoli. Tato sněženka by ho v běžný den nemohla vůbec zajímat, ale teď - jako by ho snad volala jeho jménem. Arrakisi, přijďte si přičichnout! A tak - jako nějakým kouzlem omámený - šel a sněženku si očichal. Skláněl se nad ní, a neměl důvod si povšimnout, že u něj náhle nastala tak radikální změna. Ve vteřině se od kytky odtáhl a sám sebe se ptal, proč jí vůbec věnuje pozornost. Hm! Snad aby raději pokračoval ve své obchůzce - nyní už jako panovnice nihilská, Arrakina Falcone y Gracewood:)

Snad by si i přál, aby mohl v tomto případě lhát a zatajovat, ale bohužel. „Bohužel, nikoli.“ Pronesl tedy zcela upřímně. Jediné, co zvládl lépe odposlouchávat, byla samotná mysl. Ale žel to nešlo bezkontaktně, a přimět někoho k takovému kontaktu bylo dosti náročné. Byl si jist, že azarynský vůdce by mu mysl k průzkumu nenabídnul - a nemohl by se mu divit.
Měl na tento rozhovor celičký den, takže na odpověď od Zathriana nespěchal. Sám se zahleděl do dálky, jen pouze na chvilku. Jakmile znovu jeho společník promluvil, už měl zase zrak na něm. Vlčata budou. To byla klíčová informace, která ve tváři Arrakise probudila znatelný zájem. „To rád slyším,“ řka. Jistě - pokud je to pravda, a vlčata se narodí zdravá, tak panovník nemohl být spokojenější. To aby se začal i Arrakis smekat, a plnit svojí část dohody, že? Nebo by snad měl počkat až do chvíle, kdy skutečně ta vlčata přijdou na svět? Co když se narodí nedomrlá? Mohl by pak za to Zathriana vinit?? To asi ne. Jeho následující poznámka panovníkovi připomněla, že v této dohodě není sám. Plánoval si snad Zathrian klást nové podmínky? S tím by nepochodil - platilo to, na čem se dohodli prvně. „V mém zájmu samozřejmě bude, aby ta vlčata dostala hlavně výchovu rodu Milaga - to však neznamená, že se na ní nemůžete podílet i vy sám. Snad by to mohlo vést i k nějaké dlouhodobější spolupráci.“ Myslel si, že přesně to chce Zathrian slyšet - chce být se svými potomky v kontaktu, a ujistit se, že nedělají jemu ani jeho rodině ostudu. Ta mimina mají hlavně podpořit nihilskou linii Milagy, která se má tedy od té praotcovo vize mírně odchýlit ku obrazu Rakise. On přeci jen potřeboval spíše pěšáky než inovativně smýšlející jedince - pochyboval však, že pro Zathriana je kterýkoli jeho poddaný víc než jen figurkou ve stolní hře. „Pokud jste ovšem nepřemýšlel, že byste své otcovství zatajil?“ Samozřejmě by rád věděl, jak se k tomu hodlá Zathrian stavět, aby si Rakis nepustil někde hubu příliš na špacír. Nakonec to uměl panovník nihilský ze všeho nejlépe.
A tak přeci jen už na jeho část dohody nyní přišla řeč. Ovšem. Rakis měl pár vteřin na to se definitivně rozhodnout, na čí straně bude stát - a nerad by příliš dlouho mlčel, aby nedal najevo nerozhodný postoj. „Jak dobře znáte aktuální vůdkyni - fortis - smečky, Ryumee? Nedávno jsem se s ní setkal, abych s ní projednal spojeneckou smlouvu mezi Přízračnými a Nihilem - aktuálně jí rušit nechce. Avšak je vůči mně zbytečně rezervovaná, a vím, že mi neříká všechno. Buď se jí jen a pouze nelíbí můj ksicht, nebo jí třeba jeden z nepřátel monarchie nakukal nějaké nesmysly.“ Myslel Toshiho a Ravonnyho, kteří se v Přízračných uvelebili před nějakým tím pátkem. Neříkal tím nic jiného než to, že jeho vztahy s Přízraky tak docela uvadají. „Naštěstí můj praotec - aktuální zástupce Přízračných - tuto podezíravost s fortis nesdílí. Je vlastně dosti zvědavý, jak se mírová dohoda mezi Nihilem a Azarynem vyvrbí.“ Sdělil mu. Ano, děd byl opravdu zvídavým staříkem, co by se na stará kolena nejspíše i do války hnal. „Nevím, jaké přesně máte plány s informacemi o Přízračných, ale vězte, že můj děd vám bude tou největší překážkou. Letních měsíců se však nedožije.“ Nechtěl tím naznačit nic než fakt, že pokud by se snad Zathrian chystal vyhlásit Přízračným válku - ať už pro to měl důvody jakékoli -, měl by s tím počkat do chvíle, co S'Arik zaklepe bačkorama. Z děda měl respekt i samotný Rakis - a snad kdyby ho tu teď ten starý vlk viděl, jak podlézá azarynskému alfovi, pocítil by emoci u něj dříve nevídanou - stud.

Nedržel se až příliš v závěsu, ale ani si nedovolil alfu azarynského předbíhat, aby to snad nevypadalo, že se na cestě územím až příliš roztahuje. Měl přeci jen ještě nějaké způsoby.
„Rozumím. Jeden nikdy neví, kdo zrovna v okolí odposlouchává - přeci jen existují magie, které takové aktivity usnadňují.“ Neznal žádné takové magie, ale jelikož jich bylo na světě nekonečně mnoho, uměl si představit, že taková existuje. Nějaký daleký odposlech - něco, co Rakise může děsit v nočních můrách a nejhorších zlých snech. Samotnému by se ale taková magická výhoda docela zamlouvala - jen škoda, že si jeden nemůže tyhle schopnosti vybírat.
Ovšem věnoval dostatek pozornosti svému okolí, aby si dobře zmapoval jak samotné území Azarynu vypadá. S orientačním smyslem nikdy problém nebyl, takže si i za tu krátkou cestu dokázal v hlavě nějaký menší plánek udělat. Aspoň s tím, co zatím viděl. Nehodlal to sic zneužívat, jeden ale nikdy nevěděl, kdy se taková znalost bude hodit. Když pak spočinuli na menším kopci, přestal Rakis hledat kde co lítá, a věnoval svůj pohled už jen Zathrianovi. V jeho výrazu nebyla žádná emoce - nebylo třeba jich do tohoto jednání přidávat. „Povězte, jak vám to jde s Ghaa'yel? Nějaký pokrok?“ Začít konverzací o jeho sestřence bude asi nejlepší, neboť toto téma nejspíše nebude mít dlouhého trvání. „Sám jsem s ní bohužel neměl šanci v poslední době pořádně hovořit.“ Protože se mu vyhýbala. Naznačovalo to snad úspěch v dohodě, kterou se Zathrianem uzavřeli? Panovník to chtěl všechno vědět.

„Výborně.“ Nebyl zde zbytečně. V hlavě si musel začít sumírovat všechno co s alfou azarynským chtěl řešit - neboť ač se nepovažoval za amatéra, jeden může snadno na něco zapomenout, pokud je zahalen více informacemi naráz. Víceméně chtěl ale hlavně pomalu začít plnit co slíbil - jen okrajově, aby zde stále bylo co Zathrianovi nabízet, hm? Doplní si informace o smečkách, o historii a budoucnosti, popovídají o ženách,... zkrátka běžný chlapský talk, ano.
Asi úplně nečekal, že ho Zathrian bude zvát na území - azarynské území -, ale na druhou stranu se to dalo chápat? Nejspíš nechtěl, aby jejich slovo zaslechl někdo kdo neměl - i když si Rakis myslel, že by o nějakém vetřelci v blízkosti věděli. Možná, že ho plánuje vylákat někam do středu smečky, kde se na něj vrhnou všichni jeho poddaní, a s panovníkem nihilským bude ámen, hm? Zathrian pak převezme vládu nad nihilčany, a bude. I tak to mohlo skončit, Rakis ale věřil, že jemu se takový scénář stát nemůže. Že ne?? Raději zůstane však ostražitý. „Ale jistě. Veďte mě,“ přikývl tedy a švihl sebevědomě ocasem.
Usoudil, že si alfa azarynský tedy přál konverzaci přesunout na místo bezpečnější, a proto tedy se slovy počkal, kam ho zavede.

Jeho otázka byla jen formální, takže i kdyby Daněk neříkal tak docela pravdu, nezáleželo na tom. V monarchii se má ale každý dobře, že? Jiná správná odpověď není. Věnoval ještě dramatickou chvíli pohledu do budoucnosti do blba, a přikývl. „Dobrá tedy, začneme.“ To říkal nejspíš sám sobě - tak trochu se chlácholil, že tentokrát to přeci bude v pořádku. Nemohl trpět migrénami až do konce života, ne? Že ne?! „Zkuste se co nejvíce soustředit na tu chvíli, kdy jste z úst Apollyona slyšel o jeho plánovaném útoku na fortis. Zvládnete to.“ Poradil mu, jako by to snad dělali poprvé. Pak už se posadil, nadechl se, a vložil svou packu na bojarovo rameno. Svojí mysl se snažil mít co nejčistší, aby nebyla zahalena zbytečnostmi, které by h brzdili od práce. A ovšem se některé vzpomínky snažil i před Daňkem zamknout.

Vzhledem k tomu, jaký Arrakis byl, už i tato shoda v názorech s Darinou byla až příliš dokonalou náhodou. Hlavní přeci je, že doposud jeho názorům neodporovala. Nemyslel si, že je to typ domácí puťky, co se bude před mužem plazit po kolenou - snad by spíše mohla Rakisovi vytvořit vyrovnaný protějšek. Takový, který potřebuje.
Padla velmi těžká otázka. Sám na ní nejspíš neznal odpověď. „Nedovolím si tvrdit, že bych se zachoval tak či onak. Ač druhé šance existují, tihle jedinci by si jí museli vskutku zasloužit. Nerad ustupuji a slevuji ze svých nároků a slov.“ Řekl narovinu. Co řekl bylo svaté, a nerad to sám porušoval. První slovo platí, druhé leze z gatí, hm? V jeho věku je důležité být ve svých rozhodnutích pevný, jinak by ho nemusel nikdo respektovat. Ovšem se pár pokryteckých momentů našlo. Nikdo nebyl svatý, že?
Nevyslovil otázku, která mu na jazyku ležela nejvíc - zda-li se Darina vrátila, aby se k němu připojila -, ale nechal v ní tohle rozhodnutí ještě uzrát. I on se musí naučit trpělivosti. „To proto, že většina vlků je řízená svými emocemi. Jednají zbrkle nebo se zkrátka nechají strhnout sílou okamžiku. Chyba. Touha je velmi silná a mocná emoce - v tomto případě tedy touha po vítězství.“ Mluvil sic o té azaryňance, ale tohle platilo snad i pro jeho postoj k Darině. Jeho emoce. Neboť Rakis toužil Darinu vyhrát - ať už to znamenalo cokoli. „Zdravý rozum by měl mít vždy navrch.“ Netvrdil by však, že se mu to v případě téhle šedivé čubiny tolik daří - i když byl přesvědčen, že tehdy na plese si jí vybral rozumem.
Vyměnil si s ní pohled, když mu ránu dočistila. Přiblížil k ní pak ale hlavu, aby jí zlehka olíznul tlamu - snad aby jí poděkoval za péči, či jako gesto, kterým se jí chtěl ještě více vrýt pod kůži.

Jestli byl Daněk v sokolnictví začátečník, na tom moc nezáleželo - protože byl jediným sokolníkem v celém Norestu. Aspoň prozatím, než jim tuto super schopnost někdo vykrade. Nejupřímnější formou lichocení je ale napodobování, že? „Jistě to bude dobré vyzkoušet. Mohlo by jít o opravdu zajímavý výzkum, v kterém vás rád podpořím.“ Řekl mu zcela upřímně. „Rád vám v tom budu kdykoli k tlapce, a pobídnu i ostatní rytíře, aby se trochu angažovali.“ Narážel na skutečnost, že takových podněcujících jedinců bylo v monarchii pomálu. Škoda. V tak malé smečce mají všichni stejnou šanci zazářit, a zdá se, že právě Daněk se jí chopil se vší ctí.
Představil si takového jestřába, jak ji ochočený pomáhá s lovem. Vskutku pěkná to představa. Takový mazlíček by monarchii bezpochyby dobře reprezentoval - už i sokol nebyl vůbec špatným představitelem. „Až budeme mít plně pod palcem tohoto sokola, měl byste zkusit ochočit dalšího. Aby bylo jasné, že to tentokrát nebyla pouze náhoda - né, že bych vám tedy nevěřil.“ Né, že by mu nevěřil, ale zopakováním úspěchu si upevní způsob, jakým se k cíli dostal.
Otázka to jistě nebyla pro tak emočně založeného jedince snadná, no, panovníkovi připadala zcela prostá. A zrzkova odpověď byla i po té zdánlivě dlouhé chvíli ticha dostatečně uspokojivá. Jeho domov je tady, správně. Přikývl mu na to. „Slibuji vám, že se brzy s rodinou shledáte.“ Nerad by sliboval něco, co splnit nemůže - proto byl přesvědčený, že tento slib se brzy stane i realitou. Jakmile dojde na setkání s Ryumee, pak už snad nic nebude bránit tomu, aby jej tu rodina navštívila - nebo naopak. Jediné, čeho se Rakis trochu při odhalení Daňkovi lokace bál byl Apollyon. Ten jedinec se zdál po něm dost horlivě shánět - proč asi? Pokud se ale bude zrzek držet v monarchii, panovník nedovolí, aby se mu něco přihodilo. Tedy, tak si to aspoň teď maloval.

Schválené

Normální smrtelník by jistě pochopil Sashiné důvody k odchodu, no, běžný milágovec nikoli. A tedy ani Rakis by je nejspíš nepochopil, kdyby je zrzavá stařešina vyslovila nahlas. Neučinila tak, a panovník se sám sebe ptal, jestli k tomu měla důvod. Vyhnula se otázce záměrně? nejspíš ano. Jistě nebyla tak nezdvořilá schválně, ale proto, že pravda by se králi líbila o dost méně. Nuže, nehodlal nad tím dále hlouběji dumat. „Můj bratr si svůj osud vybral sám, a za takové rozhodnutí samozřejmě ponese následky.“ Řekl. Bratra ale následky nezajímají, neboť je už dávno někde v trapu. Nebo pod kytičkama - se svým hendikepem nejspíš stejně daleko dojít nemohl.
Těžko mohl vědět, jaký praotec Machiavelli opravdu byl. Jestli bylo ve Voltaire zrcadleno i něco z jejího syna, tak si nejspíš uměla věci přibarvovat tak jak se jí zrovna hodilo. „To máme - zdá se - v rodině.“ Mluvil o emocích, které bylo potřeba ze svých životů co nejvíce vymýtit. Ano, Rakis rozhodně emoce cítil, ale důležité bylo na ně nedbat zřetel. Snažit se krotit a držet je na uzdě. Jak kdy to šlo, hm? „Třeba měl praotec problémy, o kterých nikdo ani nevěděl. Jaká to škoda, zahodit ledabyle takovou pověst.“ Zamručel si pod fousky. Byla to od jeho děda zrada. Nezažil, ale dovolil si soudit - takový už Arrakis byl.

V jakém časovém úseku se dokáže Jessica teleportovat na tu nejkratší vzdálenost 2-3 metrů? Pokud by se během hodiny desetkrát přesunula o 3 metry, tak by to dalo dohromady 30 metrů, a tím pádem by měla být i mnohem vyčerpanější. Je třeba toto specifikovat, a klidně i použití dle toho omezit.
Obrázek mi prosím pošli buď na discord, nebo vlož odkaz pomocí imgur.com

Byl zvědav, jak se s tímhle úkolem Enkidu popere. Opravdu se úkolu jal ujmout se zájmem a v naději, že tím dělá dobro pro smečku? Nebo se jen přetvařoval? Rakisův mozek si vykresloval nejrůznější scénáře, a jelikož byl i přirozeně paranoidním jedincem, tak to nebyly jen pozitivní představy. A možná nebyl paranoidní, jen a pouze znal sebe, a tedy věděl, jak vlk zvládne přemýšlet. Proto bylo třeba se mít na pozoru.
Ano, slušně si na azarynskou vlčinu počkali, ale komentáře si panovník nihilský nechal pro sebe. „Tak nějak, barone. Nikdo od vás však neočekává, že budou vaše schopnosti přesahovat kvality těch azarynských - vlků, jejichž pověst je na násilí založená. Vy barbarem nejste. Neznamená to však, že tu musíte udělat ostudu.“ Tím mu chtěl říct, že i když tento souboj třeba nevyhraje, pokud se vyloženě neztrapní, tak bude odměněn tak či onak.
Když se pak dostavila na místo setkání azarynská vlčina, Arrakis nezabránil předsudkům, které se mu v hlavě vyrojily jak houby po dešti. Čuba? A nejspíš o ani né poloviční váze jej nebo Enkida? Dobrý vtip. Buď se Zathrian zbláznil, když jí sem poslal k reprezentaci azarynského vojska, nebo čuba byla terminátor v těle veverky. Well, čas ukáže - na svém výrazu nedal znát nejmenších emocí. „Dobrý den přejeme,“ pozdravil s pokývnutím hlavy, „těší mě, že se poznáváme při tak ojedinělé příležitosti. Arrakis Falcone y Gracewood, panovník nihilský. A toto je Enkidu, baron a rytíř monarchie.“ Představil je rovnou oba ať se rychleji přesunou k té opravdové srandě.
Čuba rozhodně vypadala odhodlaně - nejspíš panovníka těch předsudků velmi rychle zbaví. Nuže, ten odstoupil, aby dal těm dvěma prostor. „Pravidla tréninkových soubojů jsou vám jistě známá - nerad bych viděl zbytečně prolitou krev.“ Řekl oběma. Jak moc znala pravidla tréninkových soubojů azarynská čuba si Rakis jistý být nemohl, proto se snažil to nějak nonšalantně připomenout. Že nechce vidět zbytečně prolívat litry krve neznamenalo, že souboj nemůže být ani tak plný agrese, že nemůže být nepříjemný a nebo dokonce brutální. Pokud se i Enkidu bude držet nějakých předsudků, mohl by dostat slušně na frak.
Jestli je Enkid připravený nechal už na něm - jen na něj kývl, že se může do akce pustit.

Schválené

Podobné magie nelze v plném rozsahu využívat až půl hodiny, neboť při souboji by takové zdvojnásobení síly dělalo vlka zcela nepřemožitelným. Adekvátní čas je tak 10 minut, s tím, že pak by se měl i dostatečně dlouho regenerovat, aby mohl magii použít znovu (byť i jen na chvíli).
I krátkodobé použití by mělo mít na vlka nějaký dopad, prosím tedy o úpravu a doplnění.

Zločinci byli všude kolem Rakise, samozřejmě. Nepovažoval se za svatouška, ale ani za zloducha. Né v tomto zmiňovaném příběhu - v tom byl přeci v právu. Bellanna a její atentát nebylo možné omluvit, a to i kdyby se panovník nihilský choval jako největší kkt. „I já bych si uměl takovou situaci představit, tohle žel není onen případ - jak ostatně sama říkáte. Svůj osud si vybrali sami, nevybrala jej za ně jejich matka. Měli v době atentátu dávno vlastní rozum.“ Byl potěšen, že s ním Darina souhlasila. Ke spokojenosti více snad ani nepotřeboval. Ach ano - možná kromě té péče, kterou ho teď čubina obdarovávala. To bylo to jediné, co mu možná v životě chybělo. Nikdo se o něj totiž v monarchii nestaral!! Hrůza.
Ale dost o něm! Aspoň na chvíli. „A jak vy se zatím seznamujete s Norestem? Potkala jste bratra?“ Zvídal se. Pokud ho potkala, asi na ní nezanechal zrovna nějaký silný dojem. Jinak už by z ní byla azryňanka, right? Za to on - on na ní nejspíše dojem udělal. „Děkuji vám.“ Pousmál se, myslíc ovšem tu péči o ránu.

Možná měl Enkidu raději kritizovat uzavření spojenectví s Azarynem, jak vytahovat spojenectví s Kultem. Nad takovou představou se Rakis nepatrně zaksichtil - pokrčil nad tím čumák a přimhouřil oka. „Něco takového v plánu v blízké budoucnosti určitě nemám. Spojenectví s Kultem by nás nijak neobohatilo. Já a ani moje rodina víru v nesmysly zcela neuznáváme, a vy byste také neměl. Vlk má na víc než na slepé honění se za imaginárním bůžkem.“ Doporučil mu, nikterak po něm však neštěkal. Burani azarynští se stále dali ještě k něčemu využít - nebyli tak ztracení. Ale kulťané? Ani za mák. Rakis by radši chcípnul sám někde v bolestech, než si nechat pomoct od jejich stupidní víry.
Švihl ocasem. „Ode mě to bude vše, takže jestli nemáte další otázky, tak se sejdeme při zmiňovaném tréninku.“ Co chtěl, tak to už řekl. Pokud se Enkidu nechtěl dále nimrat v žvástech kulťanských, tak by se Rakis už rád odporoučel.