Príspevky užívateľa

Sic se počas hostiny věnoval hlavně jídlu, musel koutkem sledovat i přítomné. Zajímalo ho úplně všechno. Jakým stylem kdo žere? Kdo je natolik slušný, aby aspoň u jídla držel hubu, a kdo nikoli? Ano, pár takových se bezpochyby našlo, a Rakis si u nich udělal tichou poznámku. Burani. Sám se nehodlal přežrat jak dobytek - naopak si dá jen aby skutečně hlady netrpěl, neboť kdyby si dal kolik hrdlo ráčí, byl by pak zralý akorát tak na pelech. A on chtěl ještě nějak fungovat - dodělat, co měl rozděláno. S Darinou, ano. Ta aktuálně seděla vlastně blíž, než by Rakis čekal - u divočáka. Ale tak, přeci přesně k jeho hodováni jí zval, tak se nemohl divit, že tak i činila. Mínil k ní promluvit, ale nejdřív se otočil ke svému otci - ovšem až v momentě, kdy byl sám s jídlem hotový. On tu nebude za burana, nikoli. „A’Kazo,” oslovil ho hlasem ztišeným, „vezmete si na starost hlídáni hostů po čas jejich noclehu, že ano? Vezměte si k tomu třeba Kettua nebo Enkida. Ten si zatím svých směckových povinností moc neplnil.” Jen ať tatínek dělá něco pořádného! Byl ve smečce za výše postaveného rytíře, tak ať je příkladem. Nechť je vidět, jak hezky jsou nihilčané vycvičení a poslušní!
Když pak opravdu a definitivně dojedl, chvíli ještě pozoroval ostatní. Chtěl z jejich ksichtů vyčíst jak jim chutnalo. A nedej bože, aby se někdo nad pohoštěním ksichtil! Zde by jen těžko ale takovou situaci komentoval, černý puntík by si ale udělal. Snad aby se už raději zvedl, a šel se hostů skutečně zeptat, jak jim chutnalo, hm? Bude vypadat jako panovník se zájmem, jen se bude muset začít tvářit trochu lépe. Usmívat se nemusí, ale výraz, který hosty odradí od účasti na další podobné akci, by měl z tváře raději vypustit. No a tak šel - schválně si ovšem vybral trajektorii kolem Dariny, aby se k ní při procházení mohl nahnout a tiše promluvit; „Až tu budete hotová, sejdeme se u potoka, u kterého jsme byli předtím. Pokud ovšem nemáte v plánu přespat s ostatními tady.” Blýsknul po ní očima a pokračoval v chůzi. Zlákat jí musí, zlákat!! Jestli se nechá, to už je na ní - věčně na ní Rakis čekat nebude. Nejspíš.

Ano, zde už šlo jen o to mít přímý důkaz o tom, že Apollyon může být pro Přízračné nebezpečný. Protože Rakis byl velký samaritán, a chtěl své spojence ochránit, že ano? Ale ne, ovšem těšil z této senzace, protože to byla nějaká změna. A také chtěl očistit Daňka, aby ho už mohl oficiálně přijmout mezi své. Protože ho mezi svými chtěl. Nenapadlo ho, že by se třeba chtěl vrátit k rodné půdě - panovník tu pro něj dělá první poslední, tak co by se vracel? To by Rakise hodne vytočil.
Přikývl na jeho slova, a snad by řekl i něco víc, kdyby nepočítal vteřiny do chvíle, až se konečně na patě otočí. Ano, on být na jeho místě, tak by chtěl asi také počkat někde poblíž, ale Rakis bude v pořádku. Brzy ho doběhne, hned jak tu vyzvrátí zbytky ze snídaně. Daněk jistě tyto zvuky poslouchat nechce. Yummy!

Migréna se nemůže zmocnit jeho duše. A tak v sobě myšlenky na vyvrácení obsahu žaludku spolknul, aby ještě mohl Daňka poslat s nějakým komentářem do pryč. Když se ho ptal, jestli je v pořádku, zcela bez okolků zakroutil hlavou. Nebylo mu hej, ani v nejmenším - ale musel bojovat, aby se před bojarem snad více neztrapnil. „Daňku,“ nadechl se a pomalu se na zrzka podíval. „Už vím, že mluvíte pravdu. Ale potřebuji to i vidět. Potřebuji tu vzpomínku.“ Odvrátil pohled do krajiny, aby do plic nasál čerstvý vzduch. Vzduch, který měl zvracení oddálit aspoň ještě o dobré dvě minuty. „Vedl jste si dobře, ale bude potřeba to v blízké době zopakovat. Až se mi uleví.“ Ano, to rozhodně znělo rozumně. Nyní neměl myšlenky na repete dnešní prohlídky mozku, ale až migréna zase odezní, tak se téhle výzvě opětovně postaví čelem. Věřil, že byl blízko - a nebude trvat dlouho, až na tu přesnou vzpomínku narazí. Daněk nelhal, a on už nyní mohl klidně vznést podnět k prohlíce Apollyonovi hlavy, ale budou mu to věřit, pokud nebude mít skutečný důkaz o slovech, které řekl? Potřeboval to slyšet. Potřeboval slyšet, že Apollyon toho dne hodlal spáchat na fortis Přízračných atentát.
Následně se postavil, aby se mu na vteřinku zatmělo před očima. Ach, jak jen je možné, že jeho jinak silné tělo bylo nyní tak... slabé? To bylo naprosto nepochopitelné. Magie, která měla být rodovou předností byla nyní Rakisovou slabinou. „Vraťte se do nory, za chvíli vás dojdu,“ požádal ho, neboť zde nepotřeboval obecenstvo. Aspoň na chvíli.

Rakis si byl jist, že se zmiňovaná událost stala v době, kdy Enkidu byl ještě tulákem, neboť Bellanny fakani byli stejně staří jako on sám, a jelikož si jeho přijímání pamatoval, tak to zkrátka nedávalo smysl. Buď si to opravdu nepamatoval, nebo záměrně lhal - obojí však bylo znepokojující. Co tenhle jedinec s tou hlavou má? „Já jsem si jist, že jste členem nebyl.“ Podal mu to jako fakt, odvolání není možné.
„To není úplně nejlepší přístup, Enkidu. Komunikace je ve smečce klíčová, nemělo by existovat nic s čím byste se nemohl panovníkovi svěřit.“ To samozřejmě pramenilo ze vzájemné důvěry, a ta zde byla bezpochyby v mínusu. Rakis v něj důvěru neměl, mohl to tedy očekávat i od Enkida? Nuže, rozhodně by v něj měl mít větší důvěru, a dokázat, že lze věřit i jemu. To se však nedělo. „Straněním se od královské rodiny si jen přitížíte. Měl byste se snažit svojí reputaci zlepšit, nikoli naopak - nebo v tom tkví snad něco jiného, než jen tento incident?“ Ptal se s přimhouřenými oky. Odpověď by si měl Enkidu dobře promyslet. Zde není prostor pro to se vzpírat systému - už tak měl nad sebou Enkidu dost vykřičníků, netřeba jich tvořit víc.

Ne, Rakis mu vskutku nenakázal, aby Enkidu každou návštěvu za ní nahlašoval, říkal to jen pro případ, kdyby se rozhodl jí ukázat území nihilské. To přeci dávalo smysl. Nebo ne? Enkidu holt zůstane Enkidem, nuž.
Nedivil se, že baron nechtěl na ten trapásek vzpomínat. Ani Rakis by na něco takového nevzpomínal rád, kdyby byl na jeho místě - ale naštěstí on by se takto neznemožnil. A už vůbec před celičkou smečkou! Příběh o tom, jak si dovolil půjčit cizí vlčata bez dovolení ho trochu zarazil. Snad se i v jeho tváři objevil jiný než trávený výraz - pochybovačný. Pochyboval o inteligenci Enkida čím dál tím více, ano. „To jste byl ještě tulákem, že? Asi se jí v takovém případě nemůžete divit. Slibte mi ale, že takové věci nehodláte opakovat - ač nyní monarchie žádná vlčata nemá, jistě přijde den, kdy se to zvrátí. A já bych pak nerad, aby se podobné věci opakovaly - věci, které mohou ohrozit interní vztahy ve smečce.“ Ano, byl hlupákem, pokud si z území nihilského jako tulák vypůjčil to nejcennější - vlčata - a nikomu o tom neřekl. Snad by to i povážil za krádež, kdyby u takového incidentu byl. Nyni sic byl Enkidu členem monarchie, ale kdyby si snad chtěl vypůjčit vlčata od někoho z venku, asi by dostal okamžitě letenku z monarchie.

Ach, Enkidu už ani nechápe obrazně řečené věty? Do čeho jsi to duši dala, matko přírodo? „Hranice jsou tulákům nepřístupné ano. Ukázat jí můžete ale klidně na hranicích - a v případě, že by její návštěva měla nějaký vyšší cíl, a já o tom předem věděl, tak je možné dostat výjimku na tu konkrétní návštěvu.“ A kdyby snad měla nosit vlčata monarchie, dostala by zde dočasný azyl. Snad by i v jejím zájmu mělo být, aby její vlčata dostala zázemí a bezpečí smečky, no ne? Jako tulák by nad tím ohrnovat nos neměla, emoce-neemoce. Ano, mateřství si Rak představoval jako Hurvínek válku. Ale co od jeho sexistického mozečku čekat, že?
Hned jak slyšel to jméno, našpicoval uši. Aha, tak odtud nejspíše pramenilo jeho vzpurné chování. „Ano, ten turnaj si pamatuji. Až příliš brzy jste žádal o použití magie.“ Přimhouřil oka. Vůbec to na Rakise tehdy neudělalo dojem. Magie byla jen pomocnou berličkou pro jedince jinak neschopné, v boji na zuby a drápy by využití magie znamenala v očích Rakisových prohru. „Jaký byl váš vztah s Bellannou?“ Chtěl však vědět.

Ezikyel se zdál být poněkud nervózní. Trochu to Rakisovi přišlo iracionální, neboť šlo přeci jen o obtisk tlapky. Neuměl se vžít do pozice, kdy by ho taková hloupost znervózňovala nebo snad stresovala. On věřil sobě a svým schopnostem, a když bude stejně tak navenek sebevědomě působit, nic se nepokazí. Tady ale nešlo o schopnosti, vskutku ne. I tak Ezikyela pečlivě sledoval v moment, kdy se konečně jal přistoupit ke zdi a otisk tam vytvořit. Pěkné, pěkné, vypadalo to... jako otisk. Rakis nemohl zhodnotit jeho kvalitu, protože uměleckým cítěním vskutku příliš neoplýval. „A tak vás tu tedy vítám, barone Ezikyeli.“ Pokývl na strakáče a následně i na přítomnou smečku, které tímto dovolil se zase rozejít. Tím bylo dokonáno.

Snad se všichni pozorně na Ezikyelovu ceremonii dívají, neboť tento vlk jim může jít příkladem. Jeho věrnost byla to, co tady Rakis potřeboval - bez zbytečných otázek a zpochybňování panovníka. Strakáč pochopil, že král to s nimi myslí jen v dobrém, a že jeho rozhodnutím se dá důvěřovat. Je to hodný kluk.
Jeho přísahu si vyslechl s pohledem na něj upřeným, bez zbytečných slov. Slib monarchii to byl dostatečný, a naskýtal náhled do bojarovi mysli. Ke královské rodině se doposud choval s respektem, a tak se Rakis zaručí, aby s respektem bylo zacházeno i s ním. „Je mi ctí vás tímto pasovat na barona Nihilské monarchie,“ řekl, když Ezikyel ztichl a k tlapkám mu přisunul žlutou barvu. Uložená byla nejspíše v kuse stromové kůry, která připomínala mističku nebo malý žlábek. „Nechť je váš otisk na této zdi důkazem vaší věrnosti.“ Zopakoval po něm jeho slova a o krok ustoupil. Tento krátký rituální akt bude již za vteřinu u konce, a oficiálně se tak ze strakáče stane baron. V očích Rakisových byl baronem ale už nějaký ten pátek, stejně tak jako třeba Daněk.

schválené

Konečně nadešel den D pro jednoho věčného bojara - Ezikyela. Po x měsících to bylo u něj asi už opravdu zasloužené, urychlit to však nešlo. Né v očích Rakisových. Po včerejším menším prozkoušení už ale nebylo co více řešit - je čas z Ezikyela udělat oficálně barona Nihilské monarchie. Tento jedinec byl od začátku oddaný myšlence sloužit Nihilu, a to se ostatně ukázalo i na jeho samotné práci.
Čekal tu na strakatého vlka připravený s barvičkama od Rivery. Právě žlutým otiskem se Ezikyel podepíše na jejich komunitní zeď, u které právě teď panovník stál. Bojar ho jistě nenechal čekat dlouho, a když tedy dle smluveného času dorazil, Rakis svolal smečku krátkým zavytím. Tón jeho vytí naznačoval, že jde jen a pouze o schůzi informační, nikoli o nějakou předzvest nebezpečí či jiné tragédie. Nikdo se tedy nemusí bát - tentokrát žádná kontroverzní dohoda nebyla uzavřena. „Ezikyeli,“ mluvit hodlal ale jen k němu, „konečně nadešel čas, aby se i otisk vaší tlapky stal součástí naší zdi, ale hlavně - abyste se stal právoplatným členem naší komunity. Prokázal jste nejen fyzickou zdatnost, ale také loajalitu a věrnost, počínaje vaší pomocí u atentátu na mojí matku. Toho si vážím nejen já, ale i monarchie - a proto mi bude ctít vás mezi námi oficiálně přivítat.“ Už bylo na čase. „Nuže, pokud jste připravený slíbit Nihilské monarchii svojí věrnost a stát se tak baronem, budete vědět jaká slova teď od vás mají zaznít.“ To byla výzva k tomu, aby Ezikyel pronesl přísahu. Až potom dostane barvičky, aby se mohl na zeď podepsat.

Ples: Hostina

Jak se noc po půlnoci přehoupla v brzké ráno, Arrakis věděl, že nastal čas začít pomalu připravovat mýtinu k tečce večera - hostině. To už se odpojil od své dosavadní společnice, aby si šel zase plnit povinnosti, které tu jako organizátor měl. Bylo pro něj samozřejmě důležité, aby to dopadlo dle očekávání - nebo třeba ještě lépe. Sám už měl hlad jako vlk. „Hosté, prosím o pozornost,“ oslovil dostatečně nahlas přítomné vlky, sám stál na místě, na které bylo takřka odevšud vidět, „večer rychle plyne, a já bych vás ještě rád pozval ke slavnostní hostině, která se za malou chvíli odehraje u mýtiny s kořistí.“ Hlavou pokynul k místu, které myslel. Dovolil si toto krátké vyrušení, aby dal přítomným vědět, že se něco chystá, a pak mohl jít společně s dalšími nihilčany hostinu připravit.
Samozřejmě tím zlatým hřebem večera měl být divočák, kterého ještě toho rána sám za pomoci Daňka ulovil. Hosté ale jistě nepohrdnou ani srnou od azarynských, a aby toho nebylo málo, nihilčané nalovili ještě co se dalo. Nějaký králík nebo opeřenec se zde bezpochyby našel. Monarchie sic měla nyní o členy nouzi, ale ti dosavadní byli šikovní, a na organizaci si dali i docela záležet. Rakis věřil, že tato hostina dokáže uspokojit každého kdo se k ní přidá. I nyní se snažili přidat tlapku k dílu, a společně i s panovníkem žrádlo připravili. Vytahali ho ze sněhu a naaranžovali do uličky, aby se hosté nemuseli u jídla tolik mačkat. V rámci aranže na chvíli král nihilský přemýšlel, že by bylo hezké, kdyby žrádlo podložil třeba větvemi stálezeleného tisu, ale pak ho napadlo, že by to nějakého imbecila napadlo sníst, a tak od té myšlenky upustil. Ještě by se tu někdo na jeho triko otrávil, a dostal by předžalobní výzvu! Dekorace tedy nechal raději na tetičce Riveře.
Na jednom konci uličky byl ulovený divočák, na druhém srna od azarynských, mezi tím byla všechna menší kořist. Arrakis se ovšem postavil do čela k divočáku. Kolem sebe chtěl nechat prostor pro nihilčany, ale nic jim nenakazoval - mohou si sednout kam budou chtít. Původně si myslel, že by tato místa nechal vyhrazená pro alfy spojeneckých smeček, ale nakonec se rozhodl tak neučinit - aby zbytečně neindikoval nějaké větší sympatie u jedné z etnických skupin. Dnes byl totiž hercem! No a když už bylo vše připravené, a on pokojně postával na svém místě, tak párkrát hluboce štěknul, aby dal všem na vědomí, že ta chvíle už uběhla, a je čas zasedat ke stolům. Proslov měl připravený věcný a stručný, žádné zbytečné omáčkování. „Vážení hosté," oslovil pak přítomné, když se k pohoštění dostavili, „dovolte mi, abych vám poděkoval za hojnou účast na letošním nihilském plese. Pro mojí smečku je ctí vidět, že se tolik vlků rozhodlo trávit dnešní večer právě na naší půdě. Tento ples je pro většinu z nás příležitostí potkat staré známé a poznat tváře nové, ale také připomenout si, že jsme jako společenská zvířata schopna spolu vycházet, a to i kdyby aspoň jeden den v roce.“ Ještě neskončil, ale na malou chvilku se odmlčel, aby přítomné přejel pohledem, který byl jako vždy bez větších emocí. „Chtěl bych také poděkovat všem, kteří se na organizaci dnešního večera podíleli - bez mých poddaných by to tu dnes jen těžko vypadalo lépe. Děkuji také spojeneckým smečkám za jejich štědré dary, včetně srny od Azarynu, která je součástí i nynější hostiny.“ Neříkal nic, ale díky azarynským bude dost žrádla pro všechny. „Doufám, že jste si užili mnoho zábavy, a aspoň na chvíli odložili veškeré starosti. Jelikož vím, že taková zábava dokáže být značně vyčerpávající, a mnozí z vás to k nám měli daleko, je možnost na této mýtině přespat. Za přítomnosti nihilských vám bude do brzkého odpoledne přístupná.“ Ano, původně měla tato nabídka býti jen pro smečky spojenecké, ale kdosi mu zhatil plány. Darina, tulačka, kterou se snad Rakis na vteřinku pokusil očkem vyhledat. Nuže, bude tímto úkolem hlídání hostů muset pak někoho pověřit - snad svého otce a Kettua. „Na závěr vám všem za Nihilskou monarchii přeji nechť je k vám letošní zima milosrdná, abychom se tu v dalším roce mohli zase ve zdraví sejít. Užijte si zbytek večera - a dobrou chuť!“ Na tato slova svolil k hodování, předpokládajíc, že přítomní jedinci budou vědět, jak se slušně u žrádla chovat. Žádná zdrojová agrese! Ovšem ale král nihilský začal s jídlem jako první - už se na to skutečně těšil.

Tohle Rakise zajímalo, a tak nebylo pochyb, že starci naslouchal s nastraženými slechy. On si vždy z mouder ale vytáhl to co mu zrovna nejvíc vonělo. Eliminace. Tato dědova slova Rakisovi potvrdila, že jeho vlastní myšlenky jsou zcela morálně v pořádku - vždyť sám praotec tu podněcoval k docela kontroverznímu jednání! „Snad bychom se k podobnému cíli mohli dopracovat i zde.“ Používal sic množné číslo, ale asi tolik se S'Arikem nepočítal, vzhledem k jeho věku. Bude to on, Arrakis - král nihilský - a jeho kmáni proti zbytku světa. Těch kmánů zatím moc neměl, ale no... nechme mladého krále chvíli snít.
Rád by řekl, že se nestane, aby nějaký Milaga propadl emocím, ale vskutku to tak nebylo, že? Taková Ghaa'yel vypadala jako dost emočně nestabilní jedinec. „Pak musíme udělat vše proto, aby k tomu v dalších generacích rodu nedošlo.“ Nemohou jen doufat, ale musí také činit patřičné kroky k tomu, aby se emočně nestabilní jedinci dále nerodili. A když už, tak je třeba z nich tyhle móresy vymlátit. Cukr a bič na ně, ano. Pak se konverzace stočila opět k Daňovi- tedy k jeho rodině. Pomalu bez rozmyslu zakroutil hlavou. „Nic se k mým uším doposud nedoneslo.“ Záměrně lhal, vskutku. Ale on neplánoval o Daňkovi mlčet dlouho - dožije se toho však S'Arik? Rakis si přál aby ano, neboť věděl, že řešit to s Ryumee bude mnohem větší osina v řiti.
Sic se už rozloučil, praotec měl ale zjevně ještě něco na srdíčku. Ach ano, mise, o které mluvili někdy na Kosuthlaes. První Rakisovou myšlenkou byla vize o říši, ale když tuhle myšlenku nechal v hlavě trochu rozvinout, došlu mu, že to opravdu není to, co starý vlk myslí. Myslel na nalezení kompatibilního protějšku. „Až se naskytne příležitost pro její plnění, dám do toho bezpochyby vše.“ Řekl by nyní skoro až s otráveným tónem hlasu, ale krotil se. Nyní měl před zraky jediný cíl - přežít tenhle večer bez úhony. A mít vše na očích. To tedy netušil, že o nějakou tu hodinku později svůj slib skutečně naplní. Jaká škoda, že děd možná nedožije, aby si od Rakise o plnění této mise poslechnul!

Přikývl. Byl na jeho přísahu zvědav, ale nepochyboval, že by jí snad pokazil. Zdá se, že Ezikyel už měl Nihilskou monarchii v srdíčku, a tedy bude vědět, co se od něj očekává. „Pak jsem tedy rád, že sdílíme stejnou vizi.“ Komentoval, když mu bojar odsouhlasil jeho slova o výchově mladé generace. Pro jednoho by mohlo být asi zvláštní, že Arrakis, kterému bylo jen co půl druhého roku, řešil zrovna taková témata, ale byl přec panovníkem. Dospět musel už dávno, a jeho zájem musel být vždy na straně smečky. I když jeho zájem byl čas od času čistě osobní, ano.
Pak už se stočila konverzace směrem k princezně Riveře. Jak Rakis očekával. No, mohl být koneckonců rád, že jsou k němu poddaní upřímní, že? Mohl by mu tu zatloukat, kdyby měl snad obavy, že panovník jeho zájem o srdce princezny zamítne. Očividně ale věděl, že Rakis jeho myšlenky prohlédl. „Jsem si jist, že princezna Rivera ocení hlavně vaší upřímnost.“ Nehodlal mu sdělit skutečnost, že si pro Riveru představoval spíše Kettua. Snad aby se Rivery zeptal, jak na tom se svým úkolem je, hm? Ezikyel v tuto chvíli nebyl ještě ani baronem. I to se snad za pár hodin změní - na zájem o princeznu to však v očích Rakisových nestačí. „Je tomu tak.“ Monarchie teď potřebuje opravdu zázrak.
Chvíli byl ticho a pak se zhluboka nadechl. „Ezikyeli, pro tuhle chvíli je to vše - nemáte-li nějaké dotazy. Uvidíme se ráno.“ Počkal, jestli se Ezikyel ještě nějak nevyjádří, a chystal se sejít zpátky do nory.

Nebylo to nucení, pouze našeptávání myšlenky. Jestli skutečně Enkidu na potomky nepomyslel, nyní už na ně myslet bude. Aspoň tak Rakis předpokládal. „Nuže, jestli to s ní myslíte vážně, proč ne? Doufám, že jí také někdy přivedete monarchii ukázat,“ vnuknul mu další ideu. Pokud se měl Enkidu tahat s čubou mimo Nihil, tak by jí panovník rád viděl. Kdo ví o koho vůbec jee, že? Aby pak ti jejich potomci vůbec do monarchie zapadaly. Pokud budou srdcem tuláci, snad ani by je tu Rakis nechtěl. Takový byl nejspíš i Enkidu sám - nihilčan se srdcem tuláka. Škoda.
Vskutku byl naivní, aby si myslel, že přesvědčí svět o tom, že ta jeho myšlenka je správná. „Mám dojem, že nad tím až příliš přemýšlíte.“ Myšlenku zplození potomstva očividně až příliš tryhardil. V tomto se neshodnou, ostatně jako ani na jiných věcech. Čas na přemostění konverzace jiným směrem? „Povězte, jaký je příběh vašeho připojení se k monarchii? Měl jste nějakou nehodu, že ano?“ Jeho příběh slyšel jen z druhé ruky, a zcela upřímně - nikdy ho tolik nezajímal. Nyní už byl Rakis velký kluk s ještě větší zodpovědností, a jeho povinností bylo své poddané dobře znát. Obrázek o Enkidovu už měl, teď chtěl znát nějaká fakta z jeho života.

To, že by Enkidu opustil kvůli čubě smečku už Rakis věděl. Viděl mu to na očích, nebyl hlupákem - měl ho prohlédnutého. Dříve nebo později se tak nejspíše stane, ale dokud je Enkidu tady, měl by zůstat smečce užitečný. Nebo spíše začít být užitečný. S tou jeho známostí by si však panovník rád promluvil.
Snad i povytáhl pomyslné obočí. Jeho děti by šly sem. Jistě, zatím se tak z jeho slov ale vůbec nezdálo. „Enkidu, já vám tu přeci nedávám nůž na krk s tím, že si máte okamžitě běžet s nějakou tulačkou udělat potomky. Jen vám připomínám, jak se věci mají.“ Ano, on ho přeci nenutil si teď a tady skočit s nějakou tulačkou, aby na jaře přivedl monarchii potomky. Sic by za to byl panovník více než rád, ale hle - nějaká vlčata snad budou tak či onak. Až se tak ale stane, měl by Enkidu pamatovat jaká pravidla v monarchii jsou. Zdálo se totiž, že poslední týdny šla nějaká pravidla nebo příkazy mimo něj.
Když se mu pak Enkidu snažil objasnit smysl vztahu, Rakis by přísahal, že mu v hlavě cvrlikaly cvrčci. Jeho obhajoba v něm nic nevyvolala. „Vztah by měl být investicí. Ty věci, které zmiňujete, by měly směřovat k tomu, že tu vaši potomci jednoho dne ponesou váš odkaz. Je to zcela přirozené a není třeba chodit kolem horké kaše.“ Byl naučený zkrátka úplně jinak, vždyť Enkidu mu to koneckonců ani za zlé nemohl mít! Bavit se a trávit "zábavné chvíle" s partnerem můžete i za předpokladu, že jste oba seznámení se skutečností, že jednou spolu založíte novou linii.