Príspevky užívateľa

„Dříve nebo později se důvody sejdou s pochopením, bylo-li jednáno v zájmu smečky. A že vskutku bylo,” věřil svým slovům víc než čímkoli jinému. Nakonec se zdálo, že se nihilčané s tou novinkou už smířili - ostatně moc jiného jim nezbývalo. A kdo ví, třeba bude hůř. Když se však o své poddané bude dobře starat, nebudou váhat nad tím na čí straně stát. Všichni by měli být koneckonců vlastenci. „I já si takových schopností cením.” Opětoval jí pohled, když zmínila silný charakter. Nejspíš mu pohladilo ego, že tím myslela jej samotného.
Když pomalu cestičku vyšli, nechal Darinu jít před sebou, aby mohl sám sobě vykrást plesovou výzdobu. „Tak to by byla vskutku škoda,” pronesl, myslíc samozřejmě skutečnost, že kdyby sem nepřišla, přišel by o příležitost se s ní seznámit. „A jsem si jist, že ani vy nebudete svého rozhodnutí litovat.” Po těchto slovech vzal z výzdoby dvě lux flos kvítka, která na této straně byla v řadě poslední. Kdyby toto byla komedie, tak by díky tomu nejspíš někdo za tmy upadl ze svahu, ale Rakis veřil, že tímto aktem nic nezkazí. Jen si dával pozor, aby ho Rivera neviděla - i když to ona ho hnala k tomu, aby se bavil, a byla to tím pádem její chyba.
„Tu máte,” podal jí jeden kvítek, přičemž ten druhý si nechal, aby jí s tím pomohl. „Myslím, že stačí jen rozevřít květ a semínka rozsypat.” Nuže nebyl dvakrát zručný, ale tohle by pokonil leda zaostalec, ne? Navíc sledoval Riveru, když upravovala jej!

Jistě na prohlídku výzdoby ještě čas bude. „Já pro tyhle věci zrovna moc citu nemám, naštěstí je v Nihilu dost vlků, kteří se toho ochotně chopí.” Tyhle věci šly opravdu dost mimo něj, ale přehled si udržoval tak či onak. Když odsouhlasila jeho navrhovanou úpravu své srsti, snad se i nepatrně usmál - ať už to byl úsměv cvičený či nikoli. Emoce k manipulaci patří, což byl ostatně důvod, proč je Milagovci neuznávaly. Pomalu se tedy vydal zase zpátky nahoru k dění - ale než vstoupí na mýtinu, zmocní se těch světelných květin. „Princezna Rivera se ostatně postarala i o mojí vizáž - a vizáž ostatních nihilčanů, a také o organizaci uvítacího ceremoniálu. Poddané musím vskutku pochválit, neboť se s výzdobou činili.” Pochvala je nemine. Rád by však, kdyby se třeba jeho otec - koncil - podílel na organizaci více. Zatím ho viděl jen stát někde bokem jak solný sloup.
„Machiavelli byl můj praotec, žel jsem ho nezažil.” Věřil, že s ním by se dokázal bavit o vládě snadněji jak se svou matkou.„Ano, o tom samozřejmě vím. Je to také důvodem, proč mnozí nesympatizují s mým rozhodnutím o uzavření mírové dohody s vaším bratrem. Já jsem ale otevřený k tomu vzhlížet do budoucnosti, k lepším zítřkům, a někdy není na škodu dělat i kroky které jsou riskantní.” Samozřejmě jí tím chtěl jen ujistit, že z jeho pohledu mezi jejich rodinami zlá krev není. „Rodina mého otce neuznává zbytečné násilí - buranství -, a proto si od vaší rodiny držela odstup. Za mě je to škoda a promarněná příležitost.” Příležitost k čemu? Nuže, k více věcem. „Já dokážu sám nejlépe posoudit, které kontakty pro mě budou přínosné, a které nikoli.” Podíval se na ní. Nejspíš se mínil v jejích očích vykreslit trochu jako rebelující mládenec - avšak stále dost diplomatický -, kterým ostatně stejně byl.

„Vskutku je to tak,” souhlasil, když komentovala skvělou famílii. Když se tak rozhlížela, čím by se zkrášlila, snad aby jí něco dal, že? Ale neměl žel co - nakonec jeho pozornost bylo to nejcennější co mohl dát, hm! „Všimla jste si jak je mýtina osvětlená? Má teta - princezna Rivera - před zdobením narazila na květinu, jejíž semena ve tmě září.” Zajímavé, že? Ženy tyto náhodné fakty o zkrášlování ale mnohdy zajímají, proto to řekl. „Sám jsem si jimi doplnil srst, a jsem přesvědčen, že i vám by v srsti slušela. Nahoře vám nějaké seženu.” Áno byl to decentní doplněk, který nikoho neurazí. Jen kvůli tomu bude asi třeba nepatrně vykrást výzdobu.
Těšilo ho, že souhlasila - ale copak si snad myslel, že by královu společnost odmítla? Jeho drahocennou pozornost?? No ovšem že ne. „I pro mě je to premiéra.” Poznamenal a pomalu se od potoka zase napojil na cestičku vedoucí zpět. Společnost mu bude muset Darina žel dělat nadále v tom humbuku, neboť mu nemohlo více uniknout. „Co vám rodina ještě o Nihilu říkala?” To byla vskutku důležitá otázka. Jaké drby mohou tak u ex azarynských alf kolovat, hm? I kdyby však řekli to nejhorší , tato vlčina neodmítala zájem samotného krále, takže to z ní dělalo lepšího jedince.

Tenhle její postoj k věci vítal. Sám ho přeci zastával. „To máte pravdu. Názory dělají vlka vlkem.“ Odsouhlasil a už se jal po ve sněhu vyšlapané cestičce ze svahu k potůčku. Potok to byl vskutku nevelký, a nebyl nikterak od centra dění daleko. I u něj bude veselka z mýtiny slyšet, ba nejspíš i trochu vidět. Snad sem vlčinu doprovodil i z důvodu, že by jí nerad nechal po území pobíhat mimo zraky příslušných autorit, i když to asi tak nějak byl smysl téhle cestičky k vodě. Známe však Rakisovu přehnanou paranoiu - pod kterou ostatně mohl skrýt, že by s tou čubinou chtěl snad strávit chvilku o samotě.
Blýskl po ní očima. „Věřte, že bez újmy ten den neodešel.“ Úšklebek na jeho tváři vytrval dobrých pár vteřin. „Ale možná jste slyšela, že takové jednání pro nihilčany zrovna typické není. Nuže, ani ten nejhodnější vlk pod sluncem by si neměl nechat opětovně kálet na hlavu.“ Věřil - či doufal - že v tomto se s Darinou shodnou. Nevypadala vyloženě jako rváč, ale ani jako podpantoflák.
Sám se v potoku šel napít, po očku sledujíc tajemnou cizinku. „O tom bych ovšem mohl vyprávět. Pár nereprezentativních rodinných příslušníků totiž mám.“ Pronesl, myslejíc Danta a Voltaire. Kdyby se Dante právě doplahočil na ples, asi by měl Rakis co dělat, aby tu neztropil scénu. Musel by si ho vzít bokem. Pokud Darina s bratrem měla nějaké pře, třeba se obávala podobného scénáře. Arrakis však pochopil, že tím naznačovala trochu něco jiného - že Zathrian jí za společnost dnes večer nestojí. „Nuže, to pak asi nemáte po zbytek večera co dělat, ledaže byste mi chtěla dělat společnost. Aspoň tedy na nějaký čas, neboť povinnosti si mě dříve nebo později jistě zavolají.“ Ano, bylo tomu tak - král se bavit nemohl, minimálně né po celý čas plesu. Musel pozorovat dění a být ready zasáhnout při případných potížích. Musel být velkým bratrem co vše vidí. A to se mu už nyní vlastně nedařilo. Protože co? Protože kam čert nemůže, tam nastrčí ženskou.
„Povězte, je tohle váš první ples?“ Neboť tuto informaci z jejího povídání nepochopil.

Vskutku z této společnosti nadšený nebyl, ale chovat se formálně bylo nutné. Dnes musel mezi sebou přežít žel i pámbíčkáře - nakonec i jejich bytí mezi heretiky nemohlo být příjemné, avšak oni měli na výběr, jestli se plesu zúčastní nebo ne. On tuto možnost neměl, neboť otec mu to naznačil jasně - kdyby Kult nepozval, byl by za kkta.
Na představení kulťany jen přikývl. Jeho jméno už znala, a aby říkal slova jako "těší mě", tak to by ovšem lhal. Ovšem, že mu cizinci na území nedělali dobře, hlavně když to byli právě pámbíčkáři. Také ho trochu znervózňovalo, že si tahle čuba vybrala za oběť svého otravování právě jej - nutilo ho to přemýšlet nad důvodem proč tak učinila. Vskutku nemohl tušit, že tahle cizinka nemá víru v oblibě takřka stejně jako on. „Poslužte si,“ vyzval jí, když si mínila přisednout, a potlačil přitom znechucený škleb. A možná... možná ho nepotlačil úmyslně, ale pod vlivem podivné energie, která z vlčiny sálala. Nyní neměl ani ponětí, že na něj mínila využít magii. „Dobrá vizitka smečky je alfou a omegou úspěchu. Moji poddaní si na výzdobě mýtiny dali vskutku záležet.“ Podíval se na čubinu, a právě při pohledu do její tváře ho navštívil pocit, který nikdy nezažil. Bylo to jako láskyplné pohlazení od milované matinky, které neměl tu čest zažít. Well, odvrátil pohled, neboť byl tímto pocitem značně zmaten a znechucen. Dnes... dnes se dějí bezpochyby divné věci. Nejdřív (nebo později?) Darina, a teď tahle čuba - neleze na něj snad puberta?? Ale né, né! On je přeci Milága, a za těmi puberta nechodí! „Předpokládám však, že kvůli tomu jste za mnou nepřišla. Vím to takřka jistě, protože za mnou kulťani takhle nechodí - není tajemstvím, že já víru zcela neuznávám.“ První hate komentář na víru, ano!! On to měl ale přeci v krvi - Milagy se prostě Bohu oddat nemohou. Samozřejmě si dával pozor, aby jeho slova slyšela tak leda samotná Lesley - už jí pohled ale znovu nevěnoval.

Jaká škoda, že toto setkání probíhalo právě na plese, kde byl všelijaký humbuk a jeden měl problém rozumět vlastní myšlence. O vlčině ho toho zajímalo vskutku mnoho, věřil, že na to všechno ani nestihne přijít řeč. Velká smůla. „Vskutku to dobrý dojem nedělá - ale za činy vašeho otce nejste přeci zodpovědná. Minulost nelze změnit, jen a pouze se s ní lze naučit nakládat. Poučit se.” Prakticky zopakoval slova praotce, když se s ním bavil ohledně nově uzavřené mírové dohody s Azarynem. jedinci, kteří takhle utečou od zodpovědnosti u něj ztráceli respekt - jak tomu nyní bylo v případě otce Zathriana a Dariny. Je tento čin však zloduchy nečinil. Ach, jak ironické, že stejný přístup nefungoval i třeba na vlčata Bellanny, že? „Pojďte. Za chvíli jsme zpět.” Rozhlédl se, aby pohledem identifikoval cestičku, která k potůčku vedla. Tušil byla u místa určeného k darům a kořisti. Věděl, že je to jen kousek, ale před plesem si tuhle trasu nezkontroloval - nevadí. Nezabere jim to příliš času - pokud se ovšem nezakecají, což žel byla Rakisova superschopnost.
Pokud ho tedy pomalu následovala, nyní mohl být lepší prostor pro konverzaci. „Jistě. Váš bratr je teď už alfou Azarynu. A je i jedincem, který mi tak ochotně upravil vizáž.” Ušklíbl se, nemyslíc nic jiného než své jizvy. „Ale to už k politice patří. Nic se tedy nebojte - s vaším bratrem jsem za dobře. Ostatně kdyby ne, nepozval bych ho sem. Myslím, že jsem ho už i viděl přijít.” Jistě, že si jeho příchodu všiml - Zathrian mu nepřinesl dar. Neřekl by, že jsou vyloženě za dobře, ale nepřátelé taky nebyli, a těžko by ho před jeho sestrou pomlouval. Pokud se s ním chce tedy Darina setkat, na plese bude mít příležitost. Arrakise nepochybně na jejích slovech potěšila jedna věc - že o svém návratu do Azarynu není tak přesvědčená. Možná měl ještě naději její duši polapit.

Nuže, štěstí měla čubina hlavně na to, že do těchto míst přišla právě moment, kdy se konal ples. Který se koná jednou ročně, no vskutku skoro náhoda! „Takže jste se v Norestu narodila.” Pokývl hlavou nad tímto zjištěním. Ovšem chtěl vědět více, chtěl vědět vše, ale přílišné vyptávání by vlčinu mohlo spíše vyděsit.
Kdo Raka znal, nejspíše by velmi rychle poznal, že tahle nabídka k setrvání na plese nebyla jen ze slušnosti. „Jistě. Já určuji, co je tu dnes večer vhodné a co ne - ostatně pokud jste nepřišla na ples buřit - což bych do vás neřekl - tak jste vítána tak či onak.” Bylo tomu skutečně tak - dnes je vítaný přeci každý, až na nepřátele monarchie. To nebyla skutečnost, která by se jindy Rakisovi zamlouvala, ale nyní se na ní mohl vymluvit. „Kdybyste se ale snad chtěla omýt, tak z mýtiny je tu vyšlapaná cesta k potoku. Je to kousíček.” Pohledem se podíval směrem, kde by tento potok měl být. „Přes dav to teď asi neuvidíte, ale až skončí ceremonie, jistě to najdete. A pokud ne - rád vám to ukážu.” Vskutku. Lovení žen však dnes bohužel nemohlo být jednou z jeho hlavních povinností. Bylo to však v hlavním zájmu všech ostatních smrtelníků a to byl ovšem problém - na tuhle čubu tím pádem mohl udělat dojem ještě někdo další. Někdo drzý.
Když se pak představila, vše se osvětlilo. Tenhle rod slyšel jen a pouze od jediného vlka - Zathriana. To nejspíš vysvětlovalo i fakt, že ho ta čubina tak zaujala.„Jste Zathrianovou sestrou?” Dovtípil se. Na jeho matku byla příliš stará, mohla být jeho sestřenkou. Ale ta podoba byla neodmyslitelná. „Takže se ze svých cest vracíte domů, do Azarynu?” Jaké zklamání! Avšak žadný konec světa, se kterým by se nedalo pracovat. Tahle vlčina rozhodně nevypadala jako takový buran jakým i Zathrian byl. Jeho zájem touto skutečností nepatrně vzrostl. Nuže, kdyby rovnou azarynský alfa řekl, že má takovou příbuznou k pohledání, nemusel by se s tou dohodou crcat sám.
„Potěšení na mé straně,” opětovně pokývl hlavou a pozvedl ocas výš.

Toto se odehrálo v době, kdy zrovna Rakis nebyl nadále nikým zaneprázdněn. Opětovně zaujal oblíbenou pozici solného sloupu - tedy budovatelské sochy - a přemýšlel, jestli není škoda, že ta Kettuova ledová socha se mu nepodobá. Nejspíš by bylo těžké jeho podobu zachytit, ale kdyby to byl skutečný umělec tak by si s tím jistě poradil. Fakt, že to vyobrazovalo nějaké náhodné npc ho dopaloval, ale né natolik jako ho dopalovala skutečnost, že azarynští nepřinesli žádný dárek. Představoval si, že Zathrian za dar považuje svojí pouhou přítomnost zde. Faux pass.
V tomto snobském uvažování byl však vyrušen někým, kdo se žádal o jeho pozornost. Jednalo se o kulťanku opravdu drobného rázu. Svým vzhledem připomínala dvorního šaška - žel né každý mohl být obdařen zdravým odstínem srsti, že. Rozhodně nevypadala, že za ním zamířila náhodou. Vrtalo mu však hlavou, co by po něm pámbíčkář mohl chtít. „Dobrý večer i vám,” pozdrav oplatil, ale úsměvem jí opravdu neobdařil. „Měli jste cestu bez potíží?” Ptal se ze slušnosti, neboť ho to pramálo zajímalo. Dnes byl ale přeci za hodného kluka - a pokud né za hodného, tak minimálně za slušného a věcného.

Rakis si cizinku prohlížel bez zbytečného neslušného očumování. Kromě zajímavého zbarvení měla i pěknou stavbu těla, která prozrazovala, že nebude chcípáčkem. To bylo ovšem dobře, záleželo však více na tom, co vyjde z jejích úst jakmile je otevře. Vzhled byl jedna věc, charakter druhá. Nakonec tahle čuba mohla být zarytým pámbíčkářem, a to by byl dosti neatraktivní fakt.
Ale zatím se zdála být normální, a navíc tu tedy byla sama. Znamenalo to, že se Rakis mohl dále pokoušet dělat dobrý dojem. Cestovatelka, nebo také dlouhodobá bezdomovkyně. Status bezdomovce však není přeci věčný, hm? „Tak to jste měla vskutku štěstí. V okolí jsem vás ještě neviděl.“ To věděl zajisté, takovou vlčinu by si totiž nepochybně pamatoval. Musela tedy cestovat z větší dálky, avšak Nihil jí aspoň v povídačkách nebyl cizích, takže odkud byla? „Plánujete se zdržet? Pravda je taková, že ples asi není úplně nejvhodnější místo, kde by si jeden zvládl po daleké cestě odpočinout, ale na samotný jeho konec je připravená hostina. Možná byste mohla do té doby zůstat.“ Nechtěl tím ovšem naznačit, že by si nezvládla něco sama nalovit, ale žrádlo zdarma se snad dá odmítnout jen těžko, no ne? Pak by měl Rakis ovšem ve volných chvílích čas jí analyzovat, a třeba se o ní i více dozvědět. „Jsem Arrakis Falcone y Gracewwod, panovník Nihilu. Smím znát vaše jméno?“ Ocas držel pozvednutý, avšak jen ve výši svých zad, aby působil sic sebevědomě, ale nikoli drze.

Uvítací ceremonie - ach, jaká krása, která žel Arrakise příliš nebavila. Rivera však měla kus jeho obdivu, neboť on by takové hlouposti vymýšlet nedokázal. Kdyby byla níže postaveným jedincem, jistě by jí za toto povýšil. Namísto toho se bude muset spokojit se slovním ohodnocením jejího výkonu. Mezi tím jejím organizováním byly Rakisovy zraky upřeny na Enkida, který stál tedy daleko od něj, ale jeho zájmu neunikl. Tenhle baron byl pro dnešní večer pověřený jako hlídač hladkého průběhu akce, a on si namísto toho lelkoval s nějakou cizí čubou? Nuže, hošánek tohle bude muset ještě vysvětlit - né však nyní, neboť teď na buzeraci poddaných nebyla úplně vhodná doba.
Snad raději odvrátil zrak, aby ho to nadále nevytáčelo, a právě tehdy si všiml nového příchozího. Příchozí. Byla to čuba bezdomovecky vypadajíc, se šedivým kožichem, byla to čuba, která - věřte nebo ne - Rakise zaujala. Definitivně nevypadala jako jedinec, který měl v plánu dnešní večer vyrazit na společenský ples. Snad možná někoho hledala? Nuže, panovník se to vydal pomalu zjistit - vydal se k ní tak, aby ovšem nebránil žádnému hostu ve výhledu na jistě epický ceremoniál. „Přeji pěkný večer,“ pozdravil pak neznámou, když před ní se zdravě sebevědomým postojem stanul. Při takhle bližším pohledu mu snad i někoho připomínala, ale aktuálně mu nedocvaklo koho. „Hledáte tu někoho? Zdáte se být poněkud ztracená.“ Úplně tedy nevypadala, že někoho hledá. Toto byl jen nenápadný způsob jak se jí zeptat, jestli tu má nějaký doprovod, nebo Rakisův zájem může trvat - totiž kdyby se trochu upravila, možná by i za hřích stála.

Ach ano - přiznat chybu se bude muset Rakis ještě naučit. Ale kdo ví, třeba k tomu bude mít brzičko příležitost. Nyní si mohl ještě žít v iluzi, že všechen sajrajt co si nadrobil si zvládne i sám uklidit. „Jistě, být tvrdý a trvat si na svém je klíčové, a to nejen v případě této dohody.“ Odsouhlasil praotcova slova, jako by chtěl říct, že toto už věděl. On to praotec myslel ale trochu jinak než si to v běžném životě překládal Arrakis. I když se samozřejmě právě těmito slovy řídil už od počátku své vlády - jeho pravidla platí pro každého jednoho člena Nihilu. „Mluvíte snad o nějaké společné říši?“ Je snad Velká Nihilská Říše uskutečnitelná? Tak si Rakis myslel, že to zůstane jen a pouze jeho dětským snem, ale pokud děd věřil, že to bylo i proveditelné v realitě, měl by se té vize možná držet.
Chvíli pak mlčel a jen naslouchal konverzaci děda s Ghaa'yel. Vskutku výřečná členka. Arrakis jen pramálo věděl, že nemlčela jen kvůli Zathrianovi, ale také kvůli faktu, že její povaha byla vskutku buranská se vším všudy. Před ním se totiž jako hovado ještě nikdy úplně tak neukázala - ale co není může být, že? A třeba ani o tuto zkušenost nakonec nepřijde. „Takový úkol bych bral samozřejmě se vší zodpovědností,“ komentoval, když ho S'Arik viděl v pozici jakéhosi poradce chovu. Mrzelo ho, že se s dědem nemohl podělit o to, jak mu tento úkol už skvěle jde plnit. Tedy skvěle - až se ta mimina narodí, pak se uvidí jak skvělé mezismečkové spojení to domluvil, hm? Škoda, že praotec se toho asi už nedožije.
„Snad aby se v tomto ohledu zvládl každý dovzdělat.“ Pohlédl na některé jedince z rodu, když se mluvilo o psaní. Ovšem pro něj by bylo výhodnější, kdyby to umělo čím méně vlků - stejně jako jejich mocná magie, i tahle dovednost byla snadno zneužitelná. Nadále už to ale nekomentoval, protože přišli do sklepení, ve kterém už to bylo vskutku řádně připravené. Nyní přijde ta nudná část celé akce - samotná narozeninová promluva jeho strýce a tety. Očekával, že to nebude žádná oku lahodící zábava, ale i tak mínil dávat pozor. Chtěl vědět jak celý rituál probíhá, aby byl dobře připraven i na ten svůj. Sic měl na něj ještě spoustu času, s přípravou však netřeba otálet - neboť kdo je připraven, není překvapen.
Kromě plápolajícího ohně ho zaujaly také vystavené zbraně. Poznával z nich pouze tu S'Arikovu, ale přimělo ho to přemýšlet, jestli se i on někdy dožije té své. Ostatně podle rodových zásad na to měl ještě čas, ale copak si realita krutého světa žádala čekat? Pravděpodobně však chtěl zbraň hlavně na flex, neboť pro něj nebylo lepšího souboje jak toho na zuby a nehty. V přirozenosti tkvěla krása, ta skutečná.

Hned jakmile se na něj Sasha otočila, analyzoval její tvář, aby v ní našel snad nějaké náznaky toho, že svého panovníka nevidí ráda. A hle - snad se mu zdála být trochu nejistá, ale možná byla jen a pouze překvapená, neboť nakonec vskutku za ní mnohokrát v životě nebyl. Poslední měsíce se mu však zdála být dost odtažitá, stranící se společnosti, a on tomu chtěl přijít na kloub. V monarchii se toho od jeho narození bezpochyby odehrálo mnoho, a jej zajímalo, na čí straně tahle čuba stojí. Jak moc si byla blízká s jeho matkou? Jak moc s Bellannou, jenž nejspíše byla její učednicí v oboru? „Vskutku. Snad se alespoň na den plesu počasí trochu umoudří, aby to k nám hosté neměli náročné.“ O počasí se ale bavit nechtěl.
„Nikoli - jsem v pořádku. Řekl bych, že mé jizvy jsou na dobré cestě k zahojení,“ řka, neboť myslel, že právě na to narážela. Tož vymyl si je čistou vodou a pak na ně dostal nějaké mazání od Ghaa'yel, bude to dobrý. „Vlastně jsem doufal, že byste mi mohla povědět trochu o svém životě v monarchii. Ač je to zahanbení hodné, tak my dva se příliš neznáme, a já bych rád, aby se to změnilo. Vy jste tu už dlouho, že ano?“ Rád by nahlédnul do mysli poddaných, kteří byli ve smečce déle jak on sám. Museli mít na všechny události o dost jinačí pohled jak ti, co do smečky přišli až po všech těch skandálech. „Narodila jste se tu?“ Nebyl si touto informací jist. A i kdyby byl, byl to způsob jak konverzaci trochu rozproudit.

Jak tak sledoval pomalu se rozbíhající ceremoniál, nemohlo mu uniknout, že k němu míří Lirtheni s tím mladým vlkem z Přízračných. Nesli dar, no ovšem - jak se sluší a patří. Jestlipak i Azarynští nebo Kult něco přinesou? O Kultu pochyboval - snad by ani jejich dary nechtěl -, ale Zathrian se snažit mohl. Mohl dokázat, že není takovým buranem, za kterého ho celý Norest má. Arrakis mu věřil - a zjevně zcela naivně a zbytečně. Nakonec se i on možná zmýlil, a jeho praotec měl o azarynských pravdu. To by ale jen těžko přiznával, neboť by musel uznat i chybu svého úsudku. A to se k tvrdohlavému mladému panovníkovi přeci nehodí.
Mladý vlk stanul před Arrakisem, a ten jemu i Lirtheni pokývnul na pozdrav. Zdravím? No tak tenhle pozdrav nejspíš pochytil od děda. Správného oslovení od Lirtheni si cenil samozřejmě více, ale nijak to nekomentoval, ba ani výraz ve tváři se mu nezměnil. Tohle byla jen a pouze formalita. „Nihilská monarchie si vašeho daru váží a děkuje za něj. Jak sama říkáte - nechť je tento ctěný dar symbolem našeho spojenectví." Pronesl k Lirtheni i Asterimu a upřel zrak na sobí kůži. Byl to dar užitečný a obzvlášť v zimních měsících nedocenitelný. „Děkujeme, že jste přijali pozvání k účasti na našem plese. Jsem si jist, že cesta sem nepatřila k nejsnazším, avšak počasí k vám snad bylo shovívavé. Doufám, že si pobyt zde užijete.“ Pak očkem vyhledal i praotce, který byl bezpochyby tím, který tohle předání daru zorganizoval.
Pak se otočil k Ez'ikyelovi, který stál opodál. „Ez'ikyeli,“ oslovil ho, aby ho požádal o uklizení právě přijatého daru. „Prosím, odneste teno dar od Přízračných někam bokem - do bezpečí - kde nebude hrozit, že se zbytečně poškodí.“ V tomto světě se sice na kožešinu soba nemohlo vylít červené víno, ale stačí aby si tu z ní nějaká mládež udělala kobereček a mohlo rychle dojít k znehodnocení daru. A to by byla přec urážka samotného spojenectví, hm?

Nihilský král a bavit se? Vskutku tato dobře míněná rada od princezny Rivery se u Arrakise asi nesetká s pochopení. Jediná zábava, kterou si uměl pro sebe představit, je vyprášit někomu kožich - a to se na ples vskutku nehodilo. Dokonce plánoval i případné konflikty řešit s klidem a k násilí se opravdu neuchylovat. Ovšem prvotní prostor v tomto budou mít jedinci pro dnešní večer pověření jako stráž - Ez'ikyel a Enkidu. Tito níže postavení vlci by tuto zkušenost měli brát jako prověření jejich loajality k monarchii.
Po svém krátkém proslovu mínil zůstat opodál a celou ceremonii sledovat. Okem ale sondoval i všechny příchozí, a nejčastěji si prohlížel asi samotné kulťany. Tak přeci jen dorazili. Nad touto skutečností si pod fousky odfrknul. Nevěřil, že by zvládli někoho z monarchie naverbovat k té jejich hloupé víře, ale i přesto si na ně dá dobrý pozor. Velkým překvapením pro Rakise bylo, že z Přízračných dorazil i jeho stoletý praotec. Tak se zdá, že ho mladý panovník podcenil. Ten měl určitě už na mysli jediné - konečně se ponořit do politických argumentů, a najít všem single Milágovcům vhodné protějšky. Jaká smůla, že to se mu asi nepodaří - neboť zatím se tu scházeli jen vlci daleko od ideálů tohoto rodu. Sám Rakis zde zběžným pohledem nezahlédl srst, která by zaujala jeho oko. Vymřeli snad všichni černí vlci?
Měl poblíž sebe Ez'ikyela, který docela zaujatě sledoval přízračného mládence. Na pohled to bylo děcko plné emocí, rozhodně né někdo s kým by se panovník dobrovolně hodlal bavit. Osud to měl žel naplánované jinak. Vyměnil si s Ez'iykyelem pohled, avšak neměl v něm obavy - jen chtěl bojara ujistit, že pokud má snad obavy on, nechť se má na pozoru.

Společně s ostatními nihilčany tu Arrakis byl už při západu slunce, aby zkontroloval, jestli bylo vše na večer připraveno. Poštěstilo se mu dostát po ranním lovu i kratšího odpočinku, v žádných rolích tanečníka se však opravdu neviděl. On tu nebyl kvůli šaškování. Princezna Rivera se chopila zdobení mýtiny, a Rakis musel uznat, že si na tom dala vskutku záležet. On na tyhle infantilnosti nebyl, ale i jeho oku se zdálo, že místo není přeplácané a svojí upraveností dobře reprezentuje smečku. Obzvláště ocenil kameny lemované cestičky vedoucí k různým částem mýtiny - díky nim se tu neztratí ani slepec. „Pěkně jste se nadřeli,“ pronesl k Riveře, myslejíc ale i ostatní členy, kteří se na samotném zdobení podíleli. „Dobrá práce.“ Vznesl upřímnou pochvalu. Rivera byla zodpovědná i za dress code nihilčanů, včetně toho jeho. Arrakis si nepotrpěl na květinových věncích ani zbytečných kýčích, spokojil se tedy jen a pouze s korunou z větví v níž bylo jen symbolicky zapleteno pár heřmánků. To aby ladil se zbytkem rodiny. Srst si také nechal doplnit pylem z květiny lux flos, rostlinky, kterou dříve ještě neviděl. Za tento nález mohl poděkovat také tetičce Riveře.
Nebyl nervózní z přicházejících vlků, a ani z nějaké tíhy odpovědnosti, kterou organizací letošního plesu měl. Byl zdravě sebevědomý, a tak nebyl důvod k obavám, že by snad v něčem pochybil. Těšil ho fakt, že dnes to bude on kdo bude kázat svému praotci - pokud tedy zvládne přijít - a né jako na Kosuth'laes, kde tomu bylo právě naopak. „Buďte připravená brzy zahájit uvítací ceremonii.“ Jelikož sám nebyl při konání loňského pesu ještě ani na světě, sotva mohl vědět jak taková uvítací ceremonie vypadá. Ano, dostal nějaké přibližné info, ale organizaci takové aktivity ochotně přenechá v tomto směru zkušenějším.
----
Vlků přišlo skutečně mnoho, a Rakis zatím nedělal nic jiného, než že je všechny pečlivě sledoval. Tak si představoval, že přežije celičký ples, ale jeho zvídavost mu to bezpochyby nedovolí. Navíc stáním na jednom místě by brzy i jeho milágovský kožich promrznul. Jakmile usoudil, že je čas pronést nějaké to úvodní slovo, stoupl si bokem tak, aby na něj každý přítomný viděl. Pohledem si prve zkontroloval, jestli je každý jeho poddaný na svém místě, a až poté začal. „Vážení hosté, jako panovník smečky nihilské - Arrakis Falcone y Gracewood - vás vítám na tradičním společenském plese,“ započal a přítomné přejel stoickým pohledem. Bylo důležité se představit, protože spousta těchto jedinců jen těžko věděla, že na jeho místě už dávno nesedí jeho matka. „Sešli jsme se zde v tomto chladném období, abychom alespoň na jeden večer zapomněli na mezismečkové neshody a užili si společně strávený čas. Pevně věřím, že sem nikdo nepřišel vyvolávat zbytečné konflikty, a že dodržování zásad slušného chování je v nejvyšším zájmu nás všech.“ Volil defaultní slova, která měl mít na paměti snad každý vychovaný jedinec. „Poprosím vás, abyste se se drželi výhradně na mýtině plesu určené, a nevandrovali tak po území Nihilu - neboť to je již cizincům zapovězeno. Společně celou akci odstartujeme uvítací ceremonií, jejíž organizací se chopí princezna Rivera,“ pohledem k světlé vlčici pokývnul, „následně se budeme bavit až do pozdní noci, než se společně sejdeme u předem připraveného pohoštění.“ Srhnul co je tak nějak čeká. Méně je někdy více - a tak se rozhodl toho více nedodávat. Jestli je potřeba více jeho slov, tak si je nechá k samotné hostině. „Nuže - užijte si večer.“ Pokývnul a pomalu dal prostor Riveře. Pokud byla připravená se ceremonie chopit, měla k tomu nyní možnost.