Príspevky užívateľa

Se zájmem Darinu sledoval, když čekal na její odpověď. Vskutku kdyby měla srst tmavší, líbila by se mu ještě víc, ale pokud se mu líbila už nyní, asi není co řešit. Šedá stačí, důležité přeci je, že není bílá. O takovou by ale pohledem nezavadil, to je bez debat!! „Tak to rád slyším,” zlehka se pousmál. „Po hostině budete jistě odcházet spokojená.” S plným břichem zdarma, kdo by spokojen nebyl! Ale to není to, co tím chtěl říct, ovšem. „Nebo odcházet nemusíte, ovšem. Kdy jindy by jí měl do hlavy zasadit myšlenku, aby v monarchii zůstala, než nyní, že? Veřil, že kdyby měl po boku čubu, vypadal by v očích poddaných lidštěji. A kdyby z toho nic nebylo, monarchie potřebovala tak či onak členy, a ona se zdála mít nějaké fyzické kvality. Schválně k tomu víc ale neřekl, protože ho zajímalo, jak to sama pochopila.

Jestli jim to opravdu šlo netušil, ale těžko by mohl o sám sobě pochybovat, hm? Jediné co bylo jisté byla skutečnost, že by se teď nejraději zdejchnul z očí všech hostů, aby si trochu té volnosti v projevech dopřál. Být to mimo zraky cizinců jen za přihlížení Dariny by mu jistě imidž nepoškodilo. Jenže to těd opravdu nešlo, povinnosti byly stále to nejdůležitější. Těšilo ho však, že bylo z Dariny čitelné, jak jsou jejich sympatie vzájemné. Předpokládal tedy, že by se dnes nemuseli vidět naposledy.
Pomalu mával ocasem.Tak přeci jen je přirozený talent, hm! I kdyby to Darina řekla jen ze slušnosti, tak mu to ego pohladilo. „V tom se tedy shodneme,” pronesl a přišel k čubině blíž, nikoli však čelem, ale z boku. „Buďte tedy upřímná teď vy - jaký dojem z dnešního večera zatím máte?” Ptal se, jako by to snad z její řeči těla už nepoznal. Sám své záměry neskrýval, neviděl k tomu důvod.

Jestli by chtěl někdo Rakise ultimátně nakrknout, nyní mohl - kdyby ho totiž nějaký mátonoh vyrušil v tak vzácné chvilce, kdy se snížil k zábavě dělnické třídy - tanci -, tak by se bezpochyby čílil. Nuže, nelze doufat než že se nic takového neodehraje. Tohle jistě měla Rivera na mysli, když ho pobízela k tomu, aby se šel bavit, hm? A hle! Nakonec dal na její slova.
Když po svém menším "tanečním" úvodu stanul vedle Dariny, mohl si v její tváři dobře prohlédnout asymetrii jejích znaků. Vskutku měla oči bledé jako duch, ale dobře zaregistroval, že je měla dvoubarevné. To se nosí i v královské rodině. Po vteřince výměn pohledů vykročil s Darinou vpřed, a když pak změnila trajektorii trochu do oblouku, i on tak učinil - ale na druhou stranu od ní. Snad aby udělal menší pomalé kolečko a setkal se zase tváří v tvář Darině. Velmi svižně se k ní otočil levým bokem, na vteřinu se s pomalu mávajících ocasem zastavil, a pak se opětovně velmi svižně otočil kolem své osy. Jakmile tuhle otočku dokončil, příroda mu radila, aby se opřel na přední tlapky a vyzval jí k buranské hře - ale on toto volání ignoroval!! Vytrval na místě a udělal od Dariny tři kroky zpátky, řeč těla stále vypovídajíc o flirtu. „Budu k vám upřímný - nikdy dříve jsem ještě netančil.“ Přiznal jí, jako by to asi už netušila, hah. Ne, tohle rozhodně nebude jeho silná stránka.

Teď, když bylo po plesu měl Arrakis chvíli volna, aby se pověnoval svým poddaným. Čekali ho i příjemnější povinnosti jak zrovna dnes, ale rozhodl se, že to potenciálně nepříjemné vyřeší jako první. Enkidu. Od své korunovace s ním nějak důvěrněji nemluvil, a to bylo samozřejmě špatně. Nevěděl o něm mnoho - očividně se tahal s nějakou tulačkou, a otázkou bylo, jak je pro něj vůbec smečka důležitá. Na plese se věnoval jen a pouze zmiňované čubě, a neplnil úkol, který mu panovník zadal. Rakis se samozřejmě zlobil, ale nehodlal na něj štěkat. Zatlačit ho trochu a možná guilt tripovat? Ano, ale né vyhrožovat. Enkidu byl silný jedinec, a jako rytíř měl nějaké kvality, žel si král nebyl vůbec jistý, jestli by je dokázal využít ve jménu monarchie. Ostatně tomu chtěl dnes přijít na kloub.
Jeho pach vedl z nory na louky, které aktuálně byly pod tenkou vrstvou sněhu. Zatím nic nenasvědčovalo tomu, že by se tu měli letos dočkat bůh ví jaké sněhové nadílky, v obklopujících horách tomu však mohlo být jinak. „Pane Enkidu,“ oslovil ho pak z dostatečné vzdálenosti, když ho spatřil. Ať už dělal doposud cokoli, jeho aktivita končí, protože přichází přátelský výslech.

Vlčiny: Giuseppe, Darina, Salome
Vlci: Zathrian, Evar'la, Achilles

Arrakis pokývl. „Vážím si toho,“ pronesl a svůj pohled přesměroval opět k probíhající ceremonii. Napadlo ho, jestli jsou i zbylí Přízrační tak nadšení z představy, že by tu měli Nihilu vypomáhat s organizačními záležitostmi. Z Ryumee měl pocit, že ta by k takové představě nedospěla, ale třeba jí jen a pouze podceňoval. Obával se však, že po smrti praotce půjdou jejich mezismečkové vztahy trochu z kopce. Ostatně i v tomto případě se mohl mýlit, je však lepší býti připraven než-li překvapen.
Nihilčané to však zvládnou sami. Jsou hrdí a pomoc nepotřebují, že? Aspoň co se Rakise týkalo.
Co jiného by mohl očekávat, než že S'Arik vytáhne nějaká stařešinská moudra? Nebyl ovšem proti si je vyslechnout - tenhle vlk zažil ještě dinosaury, bezpochyby měl dost užitečných zkušeností, o které se mohl podělit. „Důležité je mít pevnou sebekontrolu - a být na sebe tvrdý.“ Myslel si král nihilský. Nejen, že nesměl dělat ústupky před jinými vlky, nesměl je dělat ani před sebou. Neexistuje důvod, pro který by měl kňourat. Věřil, že sebekontrolu má pevnou - kdyby ne, jeho rvačka se Zathrianem by jistě neskončila jen u pouhých jizev. Věděl však, že když byl v ten den tím prvním kdo zaútočil, nechal se vést emocemi. A to bylo špatně, samozřejmě - ale udělalo mu to dobře. „Rozum by měl být vždy na prvním místě, neboť emoce jsou světa nádorem. Ale jsou tu, a nikdy nepřestanou být.“ Podíval se na děda. Že si emoce nedovolovali oni neznamenalo, že by s nimi neměli umět pracovat - protože všichni kolem se citům hojně oddávali. Neviděl zlo v tom, když do svých výstupů pár emocí přidal, aby dosáhl dojmů, které z něj posluchači měli mít. Nebál se emoce využít k manipulaci. Přiznat to si však netroufnul, ani v nejmenším.
Více než konverzace o emocích ho přirozeně zajímalo vyprávění obsahující Daňka. Střihl uchem, zájem neskrýval - nyní se mu ale hodilo, že byl tak moc učen na sobě nedávat žádné emoce znát. „Tolik zdánlivě nešťastných událostí musí být na jednoho vlka mnoho.“ Neomlouval tím buranský výstup rimora, ale aspoň se mu naskytl pohled na důvod, proč se mohl chovat tak jak se choval. Ze slov S'Arika nyní bylo jasné, že Daněk nebyl vrahem, ale pouhým blbcem. Blbcem, co se dostal do nějaké šarvátky, která shodou nešťastných okolností dopadla tragicky. Ale nedopadla úplně nejhůř - možná to pro Daňka bude nakonec dobrá zpráva. A je to dobrá zpráva i pro krále nihilského, protože přechovávat zde idiota je o dost snazší jak skrývat tu vraha.
Žel jejich rozhovor končil, když přišel otec. A otec přišel řešit rodinné záležitosti, nikoli smečkové. Snad by si nad tím Rakis odfrknul, kdyby to nebylo tak moc nevhodné - emoce se musí krotit. „Jistě. Pokud mě budete během večera potřebovat, neváhejte mě vyhledat.“ Kývl k dědovi. Tak ovšem, že by se rád podíval co jdou řešit, nepřipadal si však v rodu dostatečně kompetentní na to, aby tomu mohl drze asistovat. Pokud se to odehraje někde nadohled, bezpochyby tam jeho zrak skončí, ale jinak je nechá, ať si to vyřeší v bližším kruhu. Jeho přirozeností bylo být všude a mít na všem oka, ale také se musel naučit, že to vždycky nebylo možné. Kontrolu nad situací může mít i bez toho, aby byl na xy místech zároveň.

prosím si pro Roiha poslední přívěsek (vánoční světýlka) a speciální dárek slot na postavu

Když pak odložil dar od azarynských na příslušnou hromádku, mohl se konverzaci plně věnovat - bez plné držky kožichu zabitého nimlóga. Blíže se s tím zvířetem třeba nikdy nesetká. „Omluvte mou zvídavost,“ pronesl bez výraznějších emocí, pohled měl však zkoumavý. Pokud bylo jeho vizí, že by se s Darinou chtěl tahat, tak bylo přeci logické, že se o ní zajímal. Že chtěl vědět všechno. Ale na některé otázky evidentně není nejvhodnější chvíle. „Darina, to je tvrdé jméno - silné.“ Myslel si. Né, že by na jeho názoru snad záleželo, ale Aletheia se mu vskutku nelíbilo. Bylo měkké. „Věřím, že nové jméno pro vás bude symbolem nového začátku, po kterém tak toužíte - a který si snad i zasloužíte.“ Jeho rodina by takový přístup moc neoslavovala, jemu to ale dávalo z jejího pohledu smysl? Nový začátek = nové jméno. Neznamenalo to však, že už není vlčinou, kterou bývala - stejně jako Azaryn nepřestal být Ignisem. Takovou myšlenku si ale nechal jen pro sebe.
Protože byl čas na týrání panovníka! „Nuže, přeci se nenechám zahanbit-,“ nepatrně se ušklíbnul, byl to však škleb docela nejistý. Kolik jedinců se teď dívá jeho směrem? Tohle byla investice do budoucna, zraky okolí by mu měli být u zadele. I u takového úkolu by měl být sebejistý a sebevědomý, přeci! Poradí mu příroda? Bude muset. Stanul tedy čelem k Darině, a přesvědčoval sám sebe, že tohle zvládne - jako vždycky zvládnul všechno ostatní. „Smím prosit?“ Na tato slova jí hlavou složil lehkou poklonu a pak se pomalu otočil po své vlastní ose. Tuhle otočku proměnil v otočku kolem Dariny, tedy jeho trajektorie stvořila osmičku, a pak... pak se zastavil vedle ní, snad čekajíc, že se k němu s nějakým pohybem přidá. Ucha měl vzad stočená, ocasem zlehka mával ze strany na stranu, tedy příroda mu radila jediné - aby jí sbalil řečí těla. K něčemu takovému by ale vysoce inteligentní vlk jeho rodu neklesnul. Že ne?

Arrakis si držel typickou pokrovou tvář, uvnitř se tomuhle představení ale smál. Ne, smál se Zathrianovi. Nuže, trochu se chlapec ztrapnil, ale naštěstí to viděla jen jeho vlastní sestra a panovník. Žádný big deal, že. Avšak Rakis jeho rozhořčení tak trochu chápal. I on by byl na bratra naštvaný, kdyby se najednou jenom tak zjevil na plese, a tvářil se, že se k vlastní rodině nemá. Tohle byla trochu jiná situace, pokud je pravdou, že Darinu ze smečky odvedl v dětství její otec. Zaujalo ho však, jak jí Zathrian oslovil. Kolik má čubina tajemství, hm? „Se schůzkou budu tedy počítat, Zathriane. Dojdu za vámi.” Řekl mu na rozloučenou. „Prozatím se mějte.”
A tak se šel věnovat Darině - ale nezapomněl na dar od Azarynu, který musel cestou ještě odnést na místo k tomu určené. „Ovšem - organizátor je přirozený talent,” odpověděl jí skrz kůži z nimloga, a zdaleka né tak sebevědomě jak by asi chtěl. Tanec nepatřil do jeho učebního plánu - neuměl vůbec nic. Kdyby věděl, že na něco takového kývne, tak by snad požádal Riveru, aby mu nějakou lekci dala. Ačkoli požádat jí o něco takového by bylo bezpochyby trapné - neschopnost se chopit úkolu by však mohla být ještě trapnější. Nuže, bude se modlit, že mu příroda poradí. Kdo to kdy viděl, aby Arrakis z rodu milaga tančil, že? Jeho původním úmyslem bylo si Darinu namotat, a nyní začínal mít pocit, že se role obracejí. Ona namotává jej!! „Takže, Aletheia?” Hodil po ní očkem v naději, že tímhle otevře nějakou konverzaci, která oddálí samotné taneční kreace.

„Nezdržujete,“ ujistil Rakis Darinu. Opravdu nehodlal se Zathrianem strávit více času než bylo nutno - valnou většinu věcí, o kterých s ním chtěl mluvit, se totiž nehodilo rozebírat na plese. Byly to informace interní, které nemusel slyšet každý pobuda co šel zrovna kolem. Hodlal s ním mluvit totiž i o Přízračných, ale víceméně hlavně o jeho dojmech z Ryumee, které ke vší smůle nebyly zrovna dvakrát pozitivní. Na to si musel ale Zathko počkat. „Takový výkon je vskutku chvályhodný. Věřím, že lov takového zvířete musí být přínosný i ve více ohledech, a já si rád vyslechnu detaily.“ Co zajímavého o tomto neznámém zvířeti zjistili? Kdyby takový lov znovu pořádali, mohl by se přidat? Né, že by si fandil natolik, aby se považoval snad za Zathrianova kamarádova, pozvání k takovému lovu by ho ale jistě potěšilo více než cokoli jiného. Ano, král nihilský měl pocit, že ho každý automaticky mínil těšit a obdarovávat. „Nuže, doufám, že si zbytek plesu užijete.“ Řekl mu ještě.
Myslel si, že odkráčí, aby těm dvěma dal trochu prostoru, ale nezdálo se, že by o to Darina měla zájem. Snad se i zdálo, že tam nechá samotné je dva. „Tanec?“ Zopakoval, jako by tohle slovo slyšel poprvé - a ono se vlastně v jeho slovníku doposud snad opravdu nenacházelo. Byl si takřka jist, že jestli na to kývne, bude dnes večer jediným milágovcem, co něco takového zkusí. Neuměl to ani pajču, ale copak by to přiznal? Není nic co by nedokázal! „Ale jistě. Bude mi potěšením,“ odpověděl jí tedy a pokývl hlavou. Nuže, to se teprve bude muset pochlapit! Otočil se však ještě na Zathriana. „Máte vskutku zajímavou sestru, Zathriane. Snad mě tedy omluvíte, když se jí budu chtít po zbytek večera věnovat.“ Poslal ho nonšalantně do řitě? Ano. Nemusel ale taky říkat vůbec nic, protože na jeho slovech nakonec nezáleželo.

Věk ti bude podle loňské registrace upraven na 9 (starší), jinak schválené

Vyhodnocení:
Adventní úkoly sice běží až do soboty 28. 12., my jsme se vás rozhodli odměnit už nyní. Doufáme, že jste si plnění vánočních úkolů užili! Přejeme vám, ať jsou vaše sváteční dny šťastným završením letošního roku a nový rok se nese ve znamení radostí a úspěchů.
Odměny jsou následující:

Ti, co splnili všechny čtyři úkoly - mají nárok na jednu libovolnou odměnu a jeden speciální dárek (2 odměny dohromady)
Ti, co splnili méně než čtyři úkoly - mají nárok na jednu libovolnou odměnu (ne speciální dárek)

Seznam odměn: malý vánoční přívěsek (na výběr z vícero přívěsků, viz komentáře), vánoční magie, úkryt
Speciální dárek: slot na další postavu (platnost 1 rok, tzn. do 24. 12. 2025, do registrace pak nezapomeňte připsat, že se jedná o vánoční slot) nebo slot na vlče do vrhu

Výběr vašich odměny napište jako odpověď pod tento příspěvek.

Vskutku Bellanin příběh byl tragédie. Není ale radno nad ním plakat - ona si to nezaslouží. „Jeden by to do ní neřekl, že? Pokus o atentát byl jakousi její osobní pomstou za vraždu matky, za kterou ovšem panovnice mohla jen těžko. Bellanna propadla šílenství.“ Jak ostatně rád říkal. Ženy měly sklony k tomu propadat šílenství, neboť byly hysterické a až příliš emotivní. Být čubou je nemoc. „Nevím, co přesně vám napovídala, ale nevinná rozhodně nebyla. A její vlčata taky nikdo nenapadal - jestli tím myslela ty šarvátky, které jsem s jejími fakany měl, když jsme byli ještě opravdu malí, tak by se měla probrat. Jsem si jist, že její potomci to berou sportovně - tak, jak by ostatně měli. To jen ona udělala z komára velblouda.“ Snad by i protočil oka v sloup nad touto vzpomínkou, kdyby se neuměl ovládat. Ano, on její děcka tuze rád šikanoval, ale pokud se mu nedokázali postavit, byl to jejich skill issue. Nebyl to jeho problém.
Pohlédl zase na chvíli do davu. Lesley měla vskutku štěstí, že byl Rakis takový kecálek, který se moc rád poslouchal. „Má matka k ní byla až příliš shovívavá, když jejím jediným trestem bylo vyhnání z monarchie. Dala jí šanci, aby podobné činy páchala znovu.“ Ovšem tím naznačoval jediné - že byla nespravedlivě odsouzena. Věřil, že jednoho dne se s ní setká a vykoná co jí právem náleží.

Velmi brzy král nihilský zjistil, že i o ženy se musí bojovat znamenitěji, jako třeba s divočáky. Nemínila mu ten lov Darina usnadnit, ale tak to bylo v pořádku. Bylo to v pořádku, ale jej její odpověď stejně nechala chvíli oněmělého, a bezpochyby krapet uraženého. Cítil však z jejích slov určitou provokaci - nakonec kdyby o něj neměla ani špetku zájmu, už dávno by ho poslala do řitě, že? Nevypadala jako čubina, která by si nechávala vymluvit díru do hlavy jen proto, že nechce urozeného krále urazit. A tak na této myšlence stavěl dál - nebo to aspoň v plánu měl. On se nevzdává, nikdy!! „Nuže,“ ušklíbl se, „dejte mi ještě chvilku, a přesvědčím vás o tom, že to důležité je.“ Byla to výzva, byla to provokace, která se žel nehodlala setkat s uskutečněním - přinejmenším né teď a tady.
Na místo se totiž jal přijít Zathrian - sám Dariny bratr - a zábavný večer pokazit. Ač to tak v tento moment Rakis nevnímal, bylo to bezpochyby dobře. Král by se totiž jinak mohl rozvášnit více než by skutečně chtěl. Však ono na jeho slova ještě dojde, ať už dříve nebo později! Nyní už však musel pro alfu azarynského nasadit seriózní tvář. Jindy by ho vlastně docela vítal, nyní byl jen jedincem, co mu překazil dobrý den. Najevo by to však nedal.
„Pěkný večer i vám, Zathriane,“ kývl na pozdrav a věnoval buranskému spojenci již plnou pozornost. Jak nevrle se teď cítil, tak se najednou i cítit přestal. Alfa azarynský přinesl dar!! Tak přeci jen to nebyl takový buran, za kterého ho praotec měl - zásady etiky v něm očividně někde zakořeněné byly. „Těší mě, že jste pozvání přijali. Monarchie váš dar vřele přijímá, a považuje ho za symbol nově uzavřeného spojenectví. Povězte, to byl vlastními silami ulovený nimlóg? O těchto zvířatech jsem slyšel jen z vyprávění.“ Dalo by se říci, že byl tímto darem uchvácen. O mlžných jelenech slyšel jen z příběhů a legend, sám však žádného neviděl - ale chtěl. Snad by mu Zathrian mohl povědět více? Né však nyní, no ovšem - Rakis si byl jist, že si azarynský alfa bude chtít pohovořit hlavně se svojí sestrou. „Zrovna jsem si říkal, že by nebylo na škodu, kdybychom se v průběhu následujících týdnů sešli, a vyměnili si nějaké informace a zajímavosti o smečkách. Když už jsme snad historicky poprvé spojenci, mohlo by to být pro nás velmi přínosné.“ Rakis byl hladový po informacích, jak moc se na to ale tvářil jižanskej balík Zathrian?
Podíval se pak na Darinu, a snad by se už i rozloučil, kdyby mu nedošlo, že Zathrian svou příbuznou nepoznal. Panečku, to je blb.

Neznal politiku Kultu, rozhodně ale nebylo košér přijmout do svých řad zrádkyni ze smečky jiné. V tomto pochybily ale i Přízrační (a nyní už vlastně i Rakis, díky přijetí Daňka), takže se zdálo, že to byl jakýsi norestský trend. To nebyla věc, kterou chtěl teď komentovat, neboť ho to nijak neovlivňovalo. Nejsou s Kultem spojenci, a tak fakt, že přijali atentátnici nic neměnil.
„Kdyby nevzbudil, bylo by to značně znepokojující.“ Znepokojivé, pokud nemají strach, že Bellanna své činy zopakuje, nebo neohrozí někoho jiného. „Bellanna je psychicky nestabilní jedinec, jejíž činy lze předvídat jen s těžkostí, není to však nemožné. Víte, že byla po dlouhá léta vysoce postavenou členkou monarchie? Vévodkyně, kterou si má matka hýčkala na hrudi jako hada.“ Alarmující, že? „V monarchii se narodila, vyrůstala, a přesto jí nic nebylo svaté - to, co jí moje rodina dala jí nebylo očividně dost dobré. Zaútočila na mou matku jako divé zvíře, v moment, kdy to vůbec nečekala - a čemu tím chtěla pomoct? Chtěla nad Nihilem převzít moc? Pochybuji. Její pokus o revoltu přišel vniveč, uškodila tím jen a pouze sobě a své rodině.“ Nepatrně si odfrknul a na chvíli se zadíval do davu. Bellanna bylo téma, které v něm vždy rozproudilo krev. Věděl moc dobře proč - protože v něčem měla Bellanna pravdu. A vymýtit ve společnosti ty, kteří odhalí co se skrývá pod rouškou lží bylo to nejdůležitější. Bylo to jako zbavovat se plevelu.