Príspevky užívateľa

hlásím se :)

Schválené

Co se týče magie, tak není možné aby na sebe mohla postava převzít více cizích magií naráz, maximálně jednu. V takovém případě by její účinek mohl být intenzivnější (více jak 30 min). Možnost využívání této magie je ale třeba snížit na max. 2 použití denně.

Jinak je registrace v pořádku.

Bylo potřeba, ani cizinka ani v tuto chvíli nepochybovala o tom, že život ve smečce není jen snadný. Raději aby svůj postoj přehodnotila rovnou, než až za nějaký čas - jako třeba Tae'ha, který jen a pouze marnil časem a prostředky monarchie. Tahle čuba ale o místo ve smečce stála zdánlivě více než okřídlený buran Tae'ha. „Výborně,“ řka a střihl uchem. Její sliby, které tu dnes padly a padnou, si dobře zapamatuje. „Jsem ochotný ti tu šanci dát, když své sliby skutečně splníš. Budeš mít čas se dostatečně zregenerovat - na to dohlédne tady ranhojička Ghaa'yel - a získat si důvěru nejen smečky, ale také královské rodiny. Až se tak stane, projdeš zkouškou, a pokud jí úspěšně splníš, tak se staneš plnohodnotným členem smečky.“ Prozradil jí, co jí tak cca čeká - pokud se tedy až k té zkoušce dostane. „Tady v monarchii je důležité vědět, že slovo panovníka - mě - je definitivní. Jakýkoli odpor je na nejnižším postu nepřijatelný. Důležité pro tebe bude si osvojit přirozený respekt ke královské rodině - a to i za podmínky, že jsem stejně starý nebo mladší jak ty. Za tvé služby monarchii ti mohu slíbit bezpečí, stabilní komunitu a jistoty. Plný žaludek je samozřejmostí - když se i sama budeš angažovat.“ Bylo třeba to říct tak jak to je, nemazat žádný med kolem huby. Nechtěl se tu pak s někým přít. Bylo lepší ty rebelující jedince vyřadit už u samotného počátku.

I Arrakis mírně pozvedl oka, když Tae'ha uznal, že má pravdu. No, panečku, a ani ironicky to neznělo! Tak přeci jen asi nějaké vychování a skrytý respekt měl. Ještě, že neslyšel ty myšlenky ohledně respektu k němu! Protože Rakis moc dobře věděl, že jako tak mladý panovník bude mít získávání respektu těžké, proto na tom makal už od mládí. Makal, ano. Jenomže jedinec jako Tae'ha by to nepochopil, protože pro monarchii nebyl zrozený. Nehodil se sem, zkrátka a jednoduše. „Chceš to upřesnit, nebo to raději necháme být? Pro dobro nás obou.“ Bylo mu jasné, že na jazyku neměl nic dobrého, stejně tak byl ale přesvědčen, že se k ničemu dnes vyprovokovat nenechá. Třeba až Tae'ha skutečně zmizí, pak mu Rakis trochu upraví fasádu, ale dokud je členem monarchie, tak nikoli. „Říkáš to, jako bys tu byl celou věčnost. Uveď příklad, kdy jsem své rodině ulevil, a jinému jedinci ne.“ Na to si počká, neboť byl přesvědčen, že takový příklad neexistuje.
Nuže, výborně - jeho další slova potvrdila, že Rakisovi domněnky byly správné. Neměl tu co dělat. „Svou šanci jsi v monarchii dostal, jakmile odejdeš, už se nevracej.“ Upozornil ho. Byl si ale jist, že po tomhle by to Tae'ha už napodruhé nezkoušel, a pokud ano, tak by musel být neskutečně zoufalý. Znovu by ho už ale nepřijal.

Jaká to škoda, že neuměl Rakis myšlenky číst, že? Tedy, on je teoreticky číst uměl, jen svou magii ještě ani neovládal, proto jí nemohl použít v praxi. V tomto případě by to ale bylo zbytečné, neboť Taehovy myšlenky nebyly nic, co by neuměl panovník přečíst i bez magických schopností. „Obávám se, že mezi námi žádný vztah není, a tak tedy spusť.“ Pobídl ho. Již tušil, co nejspíše bude následovat, Tae'ha vskutku nebyl nečitelný, a Arrakis nebyl hloupý. Nebyl v tuto chvíli ani nikterak vytočený, na tomhle bojarovi mu žel záleželo jen pramálo. Zatím smečce žádnou skutečnou službu neprokázal, a jen tu marnil čas. Ach, smečka ho tu tři měsíce živí, a on si toho neváží. Co ale s takovými?
Nepatrně si odfrknul. „Respekt si jeden musí zasloužit. Nemůže být vynucován věkem nebo rodinnou vazbou.“ Nyní mohl Tae'ha spustit, že královská rodina si taky musí respekt zasloužit a blá blá, ale bylo to zcela bezpředmětné - tenhle bojar musel už při příchodu do smečky vědět jak to tu chodí. „Zajímavé, že jsi jediný, kdo má na to takový pohled. Má matka zaútočila na člena monarchie, a mojí povinností bylo se k ní chovat stejně jako ke každému jinému členu smečky. Nebo ty bys jí milost uštědřil? Pak by ses zase musel potýkat s jedinci, kteří by se ksichtili nad skutečností, že má pravidla platí pro všechny, kromě mé vlastní rodiny. Rozumíš?“ Tohle je naposledy, co svůj pohled na věc vysvětluje. Snad by i začal litovat, že tu matku přede všemi tak znemožnil, kdyby nebyl přesvědčen, že byl v právu. On nihilčanům musel ukázat čeho je schopný, aby je už nenapadlo nikdy více pravidla porušovat.
Na vteřinu se zadíval do krajiny, než se otočil zpět k tmavému vlku. „Víš, s vámi tuláky je to těžké, a už vůbec s tebou, Tae'ho. Možná ti má matka dost jasně nevysvětlila, o čem život v monarchii je, ale měl jsem pocit, že po našem setkání jsem ti to trochu objasnil. A ač ses nezdál být o životě v monarchii přesvědčený, i přesto ses rozhodl přidat.“ Řka a švihl ocasem. „Jsi tu už tři měsíce, a tvá reputace u královské rodiny je velmi nízká - jestli vůbec nějaká -. Nemám ani potřebu testovat tvojí loajalitu smečce, protože mám dojem, že žádná není. Popřemýšlej tedy o tom, jestli tu nemarníš svým i mým časem.“ Ano, tímto směřoval k jeho nenásilnému vyhození.

Velmi pečlivě si prohlížel tu mořskou naplaveni - chudinu - a přemýšlel tak, k čemu by jim mohla být užitečná. Kývl na Kettua. Ztratila paměť, hm? K čemu jim bude někdo, kdo si ani nepamatuje, že má nějaké schopnosti? Ale ať už se zdála být zubožená jakkoli, také byla přesvědčená o tom, že nějaké schopnosti má, a monarchii je dokáže. Né, že by tomu Rakis v této chvíli věřil - ale proto nakonec změnil přijímací podmínky. Jedincům, kteří v době přijímání opravdu jen potřebují pomoct - nebo trochu pošťouchnout - jdou naproti. Nemohl ani jenom tak zapomenout na rady Rivery, aby dokázal být v případě nouze milosrdným vůdcem, a nezatracoval všechny tuláky. Smečka upadala, věděl to. Byl ochotný cizince tu šanci nabídnout.
„Je to pravda? Opravdu by jsi se mohla stát dobrou součástí smečky?“ Švihl ocasem. Než tu milost uštědří, nenechá jí vydechnout. Chtěl vědět jak moc o to místo v monarchii stojí. „Jakými dovednostmi by jsi teď - před zimním nečasem - mohla smečce přispět, jestliže jsi ztratila paměť?“ Pamatuje si aspoň něco? Pokud je aspoň trochu šikovná a mobilní, naučí se vše velmi rychle, pokud se ale bude potřebovat x měsíců jen regenerovat, jak by jim mohla být k užitku? Nihil není azyl.

Nuže, Rakis nyní vskutku nevěřil, že v azarynských nějaká slušnost je. Nejspíše je na těch povídačkách o nich něco málo pravdy. Jsou to burani, pokud ve volném čase bijí jedince ze smečky, která má k nim neutrální postoj. Je to zábava, ke které by panovník nihilský jenom tak neklesl. A to ani takový panovník, jakým je Arrakis. Dnes? Dnes ale bude tak docela muset. Protože po dobrém to s Azarynem asi nepůjde. Dnes se bude snažit hasit oheň benzínem. ale on věděl, co dělá a o co mu jde. Nebo si to aspoň myslel.
Když se chytil azarynského pachu, který byl nedaleko, brzy se setkal s jedincem, který by mohl odpovídat strohému popisu útočníka na jejich šamana. Ovšem Arrakis nevěděl, že jde přímo o samotného alfu azarynského, ne ne! Jak jen by mohl? Ani rohatý vlk nemohl tušit, s kým se tu setkal, ačkoli pachy by oběma mohly napovědět, že o žádné smečkové vyvrhely nejde. „I já zdravím,“ odpověděl, však jeho pohled byl od vlídného daleko. Jeho výraz emoce nevyzařoval, ale postoj mluvil za vše. Tělo vzpřímené, stejně tak i ocas tyčící se vzhůru jako anténa, zlehka našlapujíc azaryňanovi blíže. „Navazujíc na vaši nedávnou návštěvu u nihilských hranic pro vás mám vzkaz. Od samotného panovníka.“ Každý jeho další krok vyzařoval napětí, jeho cílem však nebylo své úmysly skrýt. Přišel pak k rohatému tak blízko, že mu dýchal na záda - čímž si chtěl zcela jasně prokázat dominanci. Ach, ti mladí kluci! „Nezahrávejte si.“ A na tato slůvka se mu pustil do zátylku. Nepustil se do něj s úmyslem ho snad zabít, jen si tak trochu pocuchat kožichy, možná se zoubky prošpikovat, ale nic víc. Jen kdyby myslel na to, že takhle to vůbec jeho protivník brát nemusí! Jenže on po tom toužil. Toužil po tom, se s někým konečně řádně porvat.

Jaké to štěstí, že byl Rakis zrovna v těchto končinách. Procházel zrovna kolem kvetoucích luk, čenichajíc, jestli ho vánek nepřivede na stopu nějaké příhodné kořisti. Nikoli. Cítil jen samé myši, kosy, nebo veverky, které sotva nakrmí jednoho jedince - věděl, že pro lepší kořist bude muset zamířit k hraničnímu lesu, možná dokonce na louky za územím. Hledá takovou kořist, která mu bude výzvou. Možná další bažant nebo třeba tetřev. Ach, takový úloveček by se mu bezpochyby líbil!
Žel, osud měl pro něj připravený jiný úkol - né tak příjemný, ale vlastně docela příhodný. Tedy, jestli skutečně bude příhodný se ukáže až posléze. Zrovna chtěl Arrakis začít myslet na svého ubohého bratra, který před pár týdny prchl zas a znovu z monarchie, když proud myšlenek zastavilo nedaleké zavytí. Nastražil uši a chvíli naslouchal. Nejednalo se o žalostné hluboké vytí, ani o krátké alarmující volání o pomoc. Někdo jen a pouze žádal o asistenci, a na Rakisovi bylo zjistit u čeho. A tak vytí následoval, a to až ke scéně, v které účinkoval vévoda Kettu s ranhojičkou Ghaa'yel a... a tulačkou. Takřka automaticky se zamračil, bylo ale evidentní, že ho Kettu nezavolal kvůli tomu, že by je tu snad tulačka ohrožovala. Kradla snad? Nebo jen přišla žebrat o pomoc? „Lorde Kettu,“ pozdravil šamana pokývnutím hlavy. „Dámo Ghaa'yel,“ i jeho příbuzné patřil pozdrav. „Co se tu děje?“ Jeho pohled pak spočinul na tulačce. Vypadala mladá, možná stejně stará jako on sám - možná mladší.

Arrakis byl dnes na důležité cestě - hodlal poslat vzkaz azarynskému vůdci. A rozhodně to nebude vzkaz přívětivý, neboť po tom, co se Kettu stal terčem nějakého azarynského honění ega, byl Rakis - slušně řečeno - vytočený. Stalo se zas a znovu to, co by nejeden norestský vlk předpověděl - Nihil se opakovaně stal terčem šikany. Proč? Arrakis znal odpověď - protože nihilčané byli až příliš měkcí. Svět si je pamatoval jako kytičkáře, kteří si nechávají kálet na hlavu, a mohl se Rakis divit? Azaryn jim v minulosti zabil vévodkyni, a tahle vražda je dodnes nevyřešená, přímo zametená pod kobereček, tak jak by se mohl nad něčím takovým podivovat? Věděl, že na ně bude muset být tvrdší. Nyní ale hodlal této nihilské pověsti dát jednou provždy sbohem.
Ač z toho, co Kettu vyprávěl, se snad zdálo, že azarynští dostali patřičnou lekci, Arrakis s nimi nebyl hotový. Musí vědět, že časy se mění, a Nihil už není takový, jako byl za vlády jeho matky, nebo jejích rodičů a prarodičů. Nihil se měnil, a svět to musí vědět. Dnes té partě buranů hodlá ukázat, zač je toho loket. Přesně proto byl dnes až tady - na vřesovišti, které ještě v tuto roční dobu kvetlo. Květy vřesů už však byly vybledlé, a tomu, co se zde dnes odehraje, budou přihlížet z posledních sil.

Rakis byl na obchůzce hranic. Cestou zpět si půjde zalovit, ale nyní se věnoval té nejdůležitější věci ze všech - obnově značek. Přemýšlel přitom, kdy nastane vhodný čas hranice uzavřít před cizinci. Už odjakživa se mu nelíbilo, jak se sem chodilo jako do holubníku. Monarchie se nemá o své bohatství dělit s pobudy, kteří kňourají o slitování. Má jim nabídnout směr, dát naději na lepší život, ale nemá se s nimi dělit o bohatství, které má být jen a pouze jejich.
Někteří na to asi měli jiný názor - jako jeho tetička Rivera -, ale on to nihilčany naučí. Koho to však nejspíš už nenaučí, byl bojar Tae'ha, kterého Arrakis potkal při procházení kolem staré lodi. Pamatoval si, že se tu jako dítě setkal s tím pámbíčkářem. Tehdy jeho slova nechápal tak dobře jako nyní. Nyní už měl o Kultu nové a hodnotnější informace. „Tae'ho,“ oslovil ho, jak se sluší a patří, a nakráčel si to k němu. Nezapomněl mu ten kyselý ksicht z korunovace - nebyl to však jediný problém, který tenhle jedinec měl. Tenhle vlk se do monarchie nehodil pro svůj od začátku odmítavý postoj ke královské rodině. Rakis to s ním měl však v plánu řešit po dobrém. „Na korunovaci jsem ve tvojí tváři zahlédl nějaké připomínky. Rád bych, kdyby ses k nim nyní vrátil a trochu mi je přiblížil.“ Vyzval ho a švihl ocasem. Úplně si netroufal tvrdit, že se Tae'ha pochlapí, a sdělí mu vše co má na srdíčku, ale ani si nemyslel, že by hodlal o svých pocitech lhát.

Jestli z tohoto nováčka vyplynou opravdu nějaké benefity co se týkalo spojenectví nespojenectví s Přízraky, to ukáže až čas. Pro smečku je však nyní přínosem každý, kdo se zvládne rychle začlenit do fungování monarchie. Výhodou je, že zrzek bude mít na to všechno klid - členů je málo, a je možné, že ho ani od vidění neznají. Je mladý. Anonymitu by si tedy mohl zvládnout udržet, bude-li to chtít. Rakis mu to ochotně dopřeje - protože i on potřeboval, aby ve smečce zůstal. I on musel slevit ve svých standardech, a nabídnout pomocnou tlapu cizinci v nesnázích.
„Daněk,“ zopakoval a následně si ho očkem prohlédnul. Jisté důvody, proč by ho takto rodiče pojmenovali, tu byli, ale nepřipadali mu tak výrazné. Nezáleželo na tom. Jediné, co by Daňka mělo zajímat, bylo, aby také neskončil jako lovná zvěř. Pokud však bude držet hubu a krok, nebude mít v monarchii s ničím problém. „A tak tě vítám v nihilské monarchii, Daňku. Vydejme se teď na území, a já ti mezitím povím o formálnostech, které si budeš muset co nejdříve osvojit. V noře se budeš moci najíst.“ Pronesl nakonec, a zmocnil se svého bažanta. Mírným pokynem hlavy pak Daňka pobídnul k cestě do nihilské monarchie.

Možná to byl osud, ale Arrakis v takové nesmysly nevěřil. To šlo spíš o příhodnou shodu náhod, která zrzka přivedla právě do této chvíle. Možná hledal nějaké vykoupení z činu, který právě spáchal, a Rakis mu něco takového mohl nabídnout. Nezbaví ho viny, ale může se z něj pokusit vymlátit zbytečné emoce. „Dobrá,“ přikývl. Nebyl tedy chladnokrevným zabijákem, když svou vraždu neplánoval. Pokud šlo o záchranu vlastního či cizího života, nešlo nakonec jen o obranu? Každý by přeci o svůj život bojoval! Nerad by ho však příliš obhajoval, dokud neznal celý příběh. Ten však nyní nebyl klíčový.
Jeho následující otázka nebyla vůbec mimo mísu. Arrakis odvrátil pohled do budoucnosti, a tedy se zdál, že nad svou odpovědí i nějakou chvíli přemýšlí. „Takovou radost jim neudělám. Nedáš-li mi k tomu důvod, ovšem.“ Vrátil pohled k cizinci. Nuže, pokud si nezíská jeho důvěru, může klidně jít. Nejspíš by ho Přízračným nepřehodil ani pod těmito výhružkami, protože jim jednoduše nechtěl prokazovat službu, ale poslat ho pryč klidně mohl. „Trochu se rozkoukej, začleň se mezi ostatní - poznej je, a seznam se s územím. Vyber si činnost, kterou budeš chtít v monarchii vykonávat. Lovit umíš, předpokládám? Tím můžeš být zatím smečce užitečný. Až si získáš mojí důvěru, prověřím si tě menším individuálním testem. Když jím projdeš, povýším tě, a staneš se právoplatným členem monarchie.“ Dříve tomu tak nebylo. Matka měla jiná pravidla pro přijímání členů, a on už od dob, co jí viděl u přijímání v akci, toužil po změně. On nepotřebuje, aby vlk při vstupu do smečky znal xy členů monarchie, nepotřebuje jej nyní zkoušet z rozličných disciplín, ne ne - on potřebuje, aby si nováček sám odžil, jaké to v monarchii prve je, než s ním bude Rakis vůbec ztrácet čas u nějaké zkoušky. Věděl, že tuláci jsou těžko tvární, a on tu nechce drtit někoho, kdo se bude pak pod jeho vládou ksichtit. Tenhle rozhovor byl však důlěžitý, a bral ho jako součást přijímání jako takového.
„Jaké je tvé jméno?“ Co se důvěry týče, tak tu si tím, že bude tajit své jméno, příliš nezíská. Ano, může si tu z fleku něco vymyslet, ale přeci mu nebude celý život říkat přízračný kolaborant, no ne?

Nuže, možná bylo lepší, jestli zrzek o mezismečkové politice věděl jen pramálo - bude tak třeba lépe tvárný. Rakis ale věděl, že tuláci se k obrazu monarchie tvarují mnohem hůř než vlčata v ní narozená, jak ale bylo už řečeno, on nemá moc co ztratit. Při nejhorším ho ze smečky vyrazí rychlostí blesku, nic víc, nic míň. „Záleží na tom, jestli jsi jednal instinktivně - ze strachu, ať už o sebe, či někoho jiného - nebo systematicky, tedy plánovaně. Plánoval jsi vraždu?“ Pokud vraždu neplánoval, tak si může pogratulovat - není psychopatem ani sociopatem, jen a pouze impulzivním jedincem! Jedno bylo jisté - cítil vinu. A to ho nejspíš klasifikuje mezi normálnější jedince. Rakis je ochoten z něj tyhle zbytečné emoce vymlátit. „Nikdy to není tak černobílé, jak se to od pohledu zdá.“ A vskutku! Žádný takovýhle případ neměl jen dvě strany mince, ač by Rakis lhal, kdyby tvrdil, že tak někdy nejednal pro zájem společnosti, ovšem.
Vida! Pochopil zrzek, k čemu se to tu upsal? „Beru to tak, že přijímáš mojí nabídku.“ Střihl uchem a na vteřinu oklepal ze šíje kapky vody. „Přijmu tě na zkušební dobu, na nejnižší post, na kterém si vyzkoušíš, jaký život v monarchii je. Nejdůležitější je pro tebe vědět, že moje slovo je v každém případě definitivní. Osvojit si přirozený respekt ke královské rodině je nutností hned od začátku - kdo není s námi, je vlastně proti nám. Jsme zjevně stejně staří, a přirozené ti může být se mnou v jistém slova smyslu soutěžit, vzpírat se, ale radím ti držet podobné emoce na uzdě - servítky si neberu. Zdejší krajina je rozlehlá, a díky nízkému počtu členů nemám ani strach, že se v zimě neuživíme. O plný žaludek se tedy strachovat nemusíš, a svůj slib ohledně tvojí přítomnost v monarchii splním - aspoň do doby nezbytně nutné, neboť nihilčané se o tebe bezpochyby budou zajímat. Radím ti tedy si vymyslet důvod tvého náhlého stěhování.“ Arrakis bral jeho připojení se ke smečce definitivně - viděl příležitost, a hned se jí chytil, aby vrstevníka vlákal do jámy lvové. Teď už má jen možnost kývnout a vydat se s ním do smečky, nebo utéct.

Rakis zaregistroval, jak se to v jeho vrstevníkovi pere. Měl dost odvahy na to, aby sám sobě přiznal, že je zbabělec, ale neměl jí tolik na to, aby za to oslovení Arrakisovi něco řekl. To je přesně tolik sebevědomí, kolik mu v Nihilu bude stačit. „Aspoň sis to přiznal.“ Tohle byla koneckonců lepší odpověď. Pokud zrzek před spravedlností právě utíkal, Přízrační ho budou hledat. A on by jej mohl schovat, ale vskutku vyvstávala otázka, jestli mu bude cizinec věřit. Spojenectví mezi smečkami upřít nelze, i když to teď bylo všelijaké, a Rakis to s některými body ve smlouvě zrovna dvakrát pozitivně neviděl.
Švihl ocasem. „Ano, to bych bezpochyby udělat mohl. Prozradím ti však, že Přízrační mají mezi sebou nepřátele monarchie, a má důvěra v ně je pohnutá. Budu upřímný - hodilo by se mi, kdybych u sebe měl i nepřítele jejich smečky.“ Blýsknul po něm očima. „Utíkáš před svou minulostí, a já ti mohu nabídnout nový začátek. Já po tobě budu jednou chtít, abys mi řekl, co jsi provedl, ale nikdo další to vědět nemusí. Máš i možnost odmítnout, ovšem - nezaháním tě tu do kouta. Právě kvůli spojenecké smlouvě se v brzké době hodlám s alfou tvé bývalé smečky sejít, a je jen na tobě, co jí mám o tobě říct - prozradit jí, proč a kdy jsi tu byl, nebo jí tvojí přítomnost zatajit?“ Pronesl hlasem klidným, však sebevědomým. Tvrdil mu, že má na výběr, ale pokud se chtěl před Přízraky skrývat, nakonec měl možnost jen jednu. Takhle s ním manipulovat byl sice risk, ale Arrakis neměl moc co ztratit.