Príspevky užívateľa

Ne, Rakis rozhodně neplánoval Daňka žádat, aby se před celou smečkou obhajoval - v klidu bude stačit, když to s ním vyřeší on sám, a potažmo také alfa Přízračných. Vskutku by byl raději, kdyby se to vyřešilo dříve než někomu začne téct do bot, ale teď před plesem nebyl prostor dělat mezi smečkami dusno. Rakis tam tedy už to dusno udělal svojí mírovou dohodou s Azarynem, ale o tom zas až jindy. „Ovšem po plese se každá tlapka k úklidu bude hodit,“ přikývl na jeho nabídku. Práci mu odepírat tedy rozhodně nebude - naopak! Však teď už se musel žel klidit do středu území. „Jděte se do nory nechat ošetřit - a až tam budete, tak se zeptejte, jestli má ještě někdo nějaký úlovek, kterým chce k hostině přispět. Divočáka k místu určení už odtud dotáhnu sám.“ Pobídl ho. Pokud chtěl být ještě trochu užitečný, tak mohl - a Arrakis to tu dodělá.

Ta jeho slova díků bebyla nejvíc příjemným zvukem pro Rakisova oušínka, ale přikývl na to. Co taky mohl říct, že? Nebude se ohrnovat nad něčím, co by ostatně měl požadovat od každého poddaného. Vděčnost. Nakonec se uvidí, jestli za toto budete Rivera skutečně ráda - ale jak tetku znal, nejspíše ano. Plná emocí, která cloumala s jejím životem jistě něco takového ocení. Achich ach, sám se ještě nerozhodl, jestli na plese bude ten večer Milágovcem, nebo spíše Fygovcem. Možná prostě jen sám sebou? Jak by to však dopadlo?
„Ano, děkuji,“ odsouhlasil. „Přijďte za mnou, až se o své zdejší budoucnosti rozmyslíte.“ Pak už snad bude schopen Ezikyela prozkoušet a také právoplatně povýšit. A pokud ne... no, tak se bude muset chlapec snažit víc. Následně se jal Rakis k odchodu, sejít dolů do nory a na chvíli zaspat.

I Rakis pomohl s přesunem divočáka k místu určení. Nebylo to od samotného lovu daleko, ale panovník záměrně nechtěl Daňka tahat až přímo k mýtině, na které se bude ples odehrávat. Na místě bude tolik cizích vlků, že by se tam starý pach bojara mohl sice ztratit, Arrakis ale nechtěl riskovat. Snad i pach ráno zabitého divočáka by mohl většinu těch vlčích přebít.
Když se pak zastavili aby se vydýchali, a Daněk se dále nabízel k pomoci, rozhlédl se Rakis nejprve po lese než mu tu odpověď dal. „Daňku, vy si hlavně dávejte pozor, abyste se držel v ústraní.“ Cenil si toho, ale kdyby Přízrační zjistili, že tu Daňka má - a neřekl jim o tom - byl by to velký problém. Tohle nehodlá držet pod pokličkou věčně, ale minimálně do doby, než sám zjistí co se vlastně Daňkovi v bývalé smečce stalo. „Jste si vědom toho, že eventuelně budete muset se svým příběhem vystoupit na veřejnost, že ano? Tajit vaší přítomnost zde nemohu navěky - ale hodlám tak činit, a to minimálně do doby než se dozvím, co se vám skutečně stalo. A až k tomu dojde, chci při vás stát. Jenže musím vědět, že stojím na správné straně.“ Pohlédl bojarovi do očí. Tohle nebyla výhružka, ale on vskutku hodně riskoval, když jeho přítomnost zde zatajoval. Nehodlal ho však Přízračným předhodit jako flák masa. Vlastně se tohoto jedince vzdát již nemínil, neboť mohl být monarchii skutečně užitečný. „Rád bych to s vámi probral v týdnech po plese. Budete připravený?“ Chtěl věřit tomuto jedinci, že byl ve svém jednání skutečně čestný, aspoň kvůli tomu, aby to v otázce morálky nevrhalo na bojara špatné světlo. Pak by se s tím mnohem lépe pracovalo, a on by se pak nemusel bát Daňka i před Přízračnými hájit. Hodlal si při budoucím rozhovoru pomoci s merger animo.

Úlovek to byl vskutku famózní, nebylo pochyb, že se na plese bude líbit. Kolik vlků s ním nakrmí? Ovšem tenhle highlight večera je hlavně pro alfy a jejich výše postavené, pro ostatní však také bude něco připraveno. Nerad by byl greedy, i když samozřejmě, že kromě dobrého pocitu z lovu by skvělou odměnou bylo také si z kořisti něco sám pro sebe uždíbnout. Nešlo to však, podávat pak užranou večeři by bylo maximálně neslušné. „Zatím však nevydechujte - přesuneme úlovek blíže k místu dění.“ Představoval si, že všechno na hostinu zakopají zatím do sněhu, a vytáhne se to až na samotnou večeři. Do samotného večera to tu vydrží, hm? „A pak si necháme zhlédnout ta zranění.“ I když neměl pocit, že zranění budou vážná, raději by je nechal prohlédnout jednou z ranhojiček. Nepotřeboval večer na plese kulhat jak bolavý kůň!

Až po nějaké chvíli, kdy už přestal pod svou vahou cítit mrskající se tělo kance, byl Rakis schopný uvolnit sevření čelistí. To už ho adrenalin velmi pomalu opouštěl, a do mysli se vracel rozum. Tělo se mu však pod vším tím výkonem nepatrně třáslo. Prohlížel si jejich kořist, která sic byla od lovu trochu poškozená, no, nelze u takového zvířete očekávat, že bude zabito pouhou jedinou ranou. Rakis byl pyšný nejen na sebe, ale i na Daňka. Byl s jejich výkonem spokojený. Pro dva mládence to bylo docela dobré skóre - ani jeden neměl zdánlivě velké zranění, ač si Rakis pomalu začal uvědomovat, že nějaké utrpěl.
Daněk vzdal praseti hold, a panovník to jen tiše pozoroval. Být k přírodě fér je na místě. Sám by se k takovému gestu ale neměl. „Gratuluji k vašemu prvnímu smečkovému zranění.“ Odkázal na Daňkovo zranění na rameni, uvědomujíc si, že on má na stejném místě taky od divočáka kousanec. Matching bros!! „Vážím si vaší pomoci, vedl jste si dobře.“ Že to myslel vážně se dalo poznat zcela snadno - Daněk se nyní zasloužil o jeho vykání. Arrakis měl tendence bojarům tykat už od nepaměti, když si však získali nějaký respekt, jeho mindset se velmi rychle dokázal změnit.

Rakis kolem divočáka do kruhu poklusával, sem tam po něm vyjel, ale dával si pozor, aby se sám nestal jeho obětí zájmu. Když pak atakoval Daňka, který zakvílel, skočil Rakis kanci po nohou. Jistě, bylo jasné, že tenhle boj nebude bez šrámů, ale ani panovník neměl zájem o to, aby tu Daněk nebo on sám padl. V boji s kancem by to bylo dosti tragické, taková smrt by se do rodinné kroniky asi nezapsala. Ale aspoň to byla smrt pro dobrou věc, hm?
Nuže, kanec se zdál už vskutku unavenější, krvacející jak z ran na nohou, tak na krku. Jak dlouho může takhle vydržet? očividně dost dlouho na to, aby chlapce ještě potrápil. Když ho Rakis kousal po zadních bězích, samozřejmě čunčák kopal, a uštědřil tak panovníkovi nejednu ránu do tlamy. Naštěstí snad žádný zub nebyl vyražen, to by byla veliká ztráta. Už toho bylo příliš, a Rakisovi docházela trpělivost. Ano, ještě stále se držel v mezích trpělivosti, aby nenechal vztek zatemnit svou mysl - pak by totiž jeho kroky nemusely být dvakrát promyšlené. Ale kyblíček takřka přetekl, a v moment, kdy Daněk skočil praseti po obličeji, nechal ho přetéct. Teď už nemusel používat mozek, teď už stačilo zapnout berserk mode a ukončit ho.
A tak tak učinil. Kvílející kanec byl zaneprázdněn Daňkem, a tehdy mu vší silou skousnul Rakis krk v místě, kde už předtím zasahoval. Veškerou svojí vahou ho srazil k zemi, a ani tam nehodlal pustit prasečí krk ze svého sevření. Jen koutkem oka pohlédnul po bojarovi, který by nyní mohl ještě prase atakovat na slabinách. Rakis ale věřil, že už to není tak moc potřeba - nakonec důležité je, aby se prase příliš nepoškodilo. Má být reprezentativní složkou na plese, né již přežvýkanou sekanou!

Dokud byl adrenalin, byla i síla a drive pokračovat v lovu. Až se adrenalin přehoupne ve strach o život, už to bude o něčem jiném - ale Arrakis to nenechá tahle daleko zajít. Pozorně sledoval divočáka, neboť na vteřinu ho spustit z očí by mohlo dopadnout fatálně pro oba z nich. Přitom však sledoval i Daňka, aby byl připravený učinit včas útok, který tu plánoval. Snažil se držet tak daleko, aby měl při případném ohnání divočáka čas ještě uskočit, ale zároveň tak blízko, aby sám mohl onen chvat vůči krku prasete učinit. A když pak Daněk panovníka poslechl, a zaútočil praseti na zadní běhy, skutečně černá zvěř na pár vteřin odhalil Rakisovi svůj krk. A právě této vteřiny se mladý panovník chytl - velmi hbitě a přesně se mu silně zakousl do kůže na levé straně krku, a nepouštěl. Ovšem že prase kvičelo a chtělo se ohnat i po něm, ale Daněk pokračoval ve svém útočení na kančí nohy, a tím Rakisovi útok trochu usnadňoval.
Kůže divočáka byla tvrdá, ale Rakis dělal vše proto, aby se skrz ni dostal k důležitým tepnám. Prudce trhal hlavou, a snad se i zdálo, že dostál toho čeho chtěl - kůži divočáka skutečně protrhl, neboť zákus ztratil. Teď se z kance možná řinulo krve více než předtím, neznamenalo to však, že tu hodlal padnout k zemi a bez dalšího boje zahynout. Stále měl v sobě energie na to, aby se ohnal jak po Rakisovi, tak i po Daňkovi. Teď bylo důležité vytrvat - protože dříve nebo později divočáka skutečně padne. Rakis tomu jen chtěl jít ještě více naproti, musel být však s každým dalším útokem opatrný.

Přikývl, a snad by i toto setkání pomalu směřoval ke konci, kdyby neměl Ezikyel ještě něco na srdíčku. Ovšem když v tom figurovalo jméno královské krve, zajímalo ho to více než dost. „Ano?“ Vybízejíc bojara k vyjádření hledal v jeho tváři podobné emoce, jako které viděl na Daňkovi, když ten zmiňoval princeznu Giuseppe. A zdánlivě v tomto případě byly ty emoce ještě jasnější. I tento bojar si dovolil smýšlet o princezně ve smyslu, který byl Rakisovi tak docela cizí. „Jsem si jist, že princezna Rivera taková slova ke své osobě ocení.“ Nakonec slova díků a obdivu by ke královské rodině měla patřit, hm?
Představoval si pro tetičku Riveru trochu jiný osud jak v náručí tohoto bojara, ale jeden tanec ještě nedělal takovou představu definitivní. A kdo ví, třeba se tento jedinec po čase prokáže natolik, aby i ta nyní pro Rakise nelíbivá představa byla potěšující. „Máte mé svolení.“ Ale přemýšlejte horním mozkem, bojare. Tuto myšlenku však nahlas nevyslovil - snad asi kdyby se ve své intuici pletl a omylem Ezikyela zaškatulkoval neprávem. Když se tu před ním rohatý vlk tak smekal, neměl vskutku důvod mu takovou věc odepřít.

schválené

Ezikyelova energie v Rakisovi nevyvolávala negativní dojem - tenhle jedinec se zdál být vskutku oddaný myšlence sloužit monarchii. Ale rozuměl dobře tomu, o čem ta Arrakisova monarchie je? Času na zjištění měl už ale dost. „Rozpolcený - tak to je ostatně i mě dost známý stav mysli.“ Svěřil se, aby Ezikyela nepatrně podpořil. Sám se cítil být rozpolcený mezi světy dvou rodů, kdy každý od něj očekával něco jiného - a on se necítil být plně věrný ani jednomu z nich. Byl moc emotivní na Milágovce, a příliš tvrdý a chladný na Fygovce. Kým tedy byl? „Velká škoda, že to tak cítíte. Nuže, dostanete ale čas se ještě rozmyslet - třeba vám samotní duchové cestu naznačí.“ Pokývl k bojarovi. Už by ho velmi rád povýšil a povážil za právoplatného člena monarchie, ale dokud byl tak nejistý ve svém směru, neudělá to. Dá mu však šanci svojí budoucnosti přijít na kloub.
„Jsou to silná slova, kterých si cením - více si ale budu cenit činů, které je dokáží.“ V pohledu nebyl přísný, ale pevný. Pokud se začne více angažovat ve smečkových aktivitách, uvěří jeho touze monarchii skutečně sloužit. Tak snadné to bylo - konec flákání. „V této chvíli byste mohl být třeba nápomocen s výzdobou na zimní ples, poproste někoho, ať se k vám připojí. Třeba vás přitom napadne, kterým směrem by se vaše cesta mohla dál ubírat.“ Nakonec pokud chtěl být jakýmsi all-rounderem, nejlepší pro něj bude povolání rytíře.

Ez'ikyel byl tedy synem vůdce, stejně jako Arrakis. I přesto se do bojarovi situace mohl jen těžko vcítit - on nikdy nebyl tím druhořadým, vlastně v jeho příběhu mohl zastoupit spíše roli toho prvorozeného bratra padoucha. Vskutku v tom podobu s monarchií cítil, ač samozřejmě nemohl soudit, když to pro něj byla jen báchorka. „Schopnost naslouchat je důležitá, a to nejen tady v monarchii.“ Přikývl na jeho slova. „Víte, mnozí tuláci hledají smečku jako místo, kde se budou moci angažovat a vyšplhat svojí snahou až na vrchol. Pro takové jedince monarchie není, neboť ač si královská rodina pracovitých nihilčanů velmi váží - a je ochotna je odměnit nejen vyšším postavením -, její vůdce je daný samotným narozením. Stejně jako u vás doma.“ To mnoho cizinců nedokázalo překousnout - jako třeba Tae'ha, a pro takové v Nihilu místo žel nebylo.
„Říkáte, že vám duchové určili jiný smysl života jak ve vaší rodné smečce. Myslíte, že jej najdete právě zde? Pokud k duchům samotným cítíte tak velké pouto, měl byste si promyslet, jestli se přeci jen nedat na dráhu šamana - nakonec Kettu si vás vezme pod svá křídla. Můžete se od sebe navzájem učit.“ Pokud je jeho spojení s šamanským odvětvím tak silné, měl by si rozmyslet, jestli na jiné pozici nebude marnit svůj potenciál.

Tak si to Rakis myslel správně, že Ez'ikyel nebude zrovna dvakrát hrrr do rvaní. neznamenalo to však, že by smečku neochránil, kdyby na to přišlo - to už ostatně zjistil. „Bezpochyby máte pro rytířské řemeslo slušné předpoklady.“ Tím neodkazoval pouze na jeho tělesnou konstituci, ale také fakt, že za monarchií už jednou stál. A to dokonce v době, kdy tu byl jen krátkou chvilku. Pro Arrakise však bylo důležité i tak nahlédnout do bojarovo hlavy o trochu více.
Jak jeho vlastní děd pravil - a měl pravdu -, minulost o jedinci řekne mnoho, a je třeba se z ní poučit. Ovšem Rakis na tyhle poučky odkazoval jak se mu to zrovna hodilo do krámu. „Pokud jste se ve smečce narodil, co bylo vaším důvodem k odchodu? Předpokládám, že to nebyla pouhá touha po dobrodružství, nebo ano?“ Chtěl vědět, jaký důvod může v mírumilovné smečce mít vlk k odchodu. Zda-li to byla nějaká tragédie? Změna v domácím prostředí? A nebo to byla jen a pouze touha po dobrodružství? Většina těchto odpovědí nebyla pro Rakise uspokojující, ale k tomu se ostatně dostane, až se Ez'ikyel vysloví. Při zmínce o princezně Rivěře Rakis pozorně sledoval bojarovu mimiku. Jaký má k ní vztah? „A jak vaše představy o domově zatím monarchie splňuje?“ Za těch pár měsíců už to vědět musel. Bylo třeba znát jeho pocity ze smečky, a jestli se náhodou nesetkávají s nějakým nepřijatelným smýšlením.

Volba útočit praseti na hlavu nebyla pro Rakise nejmoudřejší, neboť ač po něm divočák nemohl chňapnout, měl problém skus v tvrdé lebce udržet. Měl mířit raději hned na krk. Nyní se mu divočák ze sevření vysmeknul, když ho Daněk chytl za loket. Ve snaze se po něm ohnat se bojar však stihnul včas odklidit. Tu se Rakis snažil rychle překousnout právě ke krku divočáka, byl však až příliš pomalý, a ten se po něm za hlasného kvičení ohnal. Kanec panovníka stihnul štípnout do ramene, než se zvládl odklidit. Pouhé štípnutí, ale skoro okamžitě se mu spustila na místě kousnutí červená. Pod vším adrenalinem to však necítil.
Divočák byl nyní obklíčen dvěma vlčími dorostenci. Tenhle lov nebude snadný, to už je jasné. „Zaměř se na zadní běhy,” volal po Daňkovi. Měl v plánu poslat Daňka riskovat, chytnout divočáka za nohu, a v moment kdy se po něm bude prase ohánět, skočí Rakis po jeho odhaleném krku. Ano, to by mohlo vyjít, když budou dostatečně rychlí. „Ale nezapomeň včas uhnout.” Nuže, na kolik panovníkovi důvěřuje, aby udělal takový riskantní manévr?

Když už byl Rakis u toho upevňování vztahů mezi ním a poddanými, nesměl zapomenout ještě na jednu vlčici, ke které nikdy neměl blízko. Její existence mu vždy byla vzdálená, ale pamatoval na slova nejen Giuseppe, ale také Rivery nebo svého otce - bylo třeba, aby svým poddaným naslouchal, a aby neustále pracoval na upevňování vztahu s nimi. Musel brát v potaz, že byl nevybouřeným mládencem, který se k trůnu dostal opravdu brzo - ač po tom sám toužil, neuškodilo by mu počkat si na trůn do doby, kdy by aspoň trochu mentálně dospěl. Jako takovýhle výrostek jednal impulsivně, a to v některých nihilčanech bezpochyby mohlo zanechat nějaké obavy. Na něm bylo, aby je přesvědčil, že on je vlkem na správném místě. On se za ně přeci postaví.
A tak přišel do nihilské jeskyně, hledajíc zrzavou ranhojičku Sashu. Jelikož jí nepotkal v noře, automaticky zamířil na druhý plac, v kterém by mohla aktivně působit. Tahle čuba měla asi tak sto let, takže Rakis se vynasnaží, aby se zdálo že k ní má přirozený respekt. To mají důchodci rádi. „Dámo Sasho?“ Zvolal po ní však maximálně slušně. „Přeji dobrý den,“ dodal následně, když v jeskyni spatřil její kožich. Nebyl si jist, kam vlastně chce konverzaci směřovat, snad se ale sama nabídne odpověď.

Že se bojar rozpovídal bylo dobré znamení. Pomohlo to Rakisovi nahlédnout nenásilně do jeho mysli. Nakonec kdyby chtěl, mohl k tomu použít magii, ale vzhledem k tomu, jak divně se po jejím využití naposledy cítil, by k tomu sklouznul jen v případě nejvyšší nutnosti. Tento vlk se nezdál, že by něco skrýval. Ale to ovšem neznamená, že tomu tak není. „Monarchie aktuálně nejvíce potřebuje vlky pracovité, věrné a hlavně tedy loajální. Vy nejlépe víte, v čem vynikáte, a já chci, abyste se na své silné stránky zaměřil.“ Zpola si ho obešel a prohlédnul. „Vypadáte jako skutečně silný jedinec - škoda takového jako šamana, aspoň z mého pohledu. Né každému nihilčanovi je však příjemné se v případě nouze uchylovat k násilí, proto si dobře promyslet, které odvětví z rytířského povolání by pro vás bylo to pravé. Zvěd - stejně jako šaman - žádá v první řadě důvěru, kterou musíte u panovníka mít.“ Zastavil se a pohlédl vlku do očí, nevyzývavě. „Být zvědem neznamená pouze nosit zprávy a vzkazy z jedné smečky do druhé, znamená to také být smečce oddaný, a vědět, co o ní můžete cizincům říct.“
Takové to nyní v Nihilu zkrátka bylo. Kdo není s námi, je proti nám. „Řekněte, co vás k monarchii přivedlo? Kým jste byl, když jste ještě nebyl zdejším bojarem?“ Na to, aby mohl být zvěd, o něm věděl Rakis až příliš málo.