Príspevky užívateľa

Když se k němu Ezikyel otočil, hledal v jeho pohledu Rakis hned nějaké náznaky toho, že svého panovníka vidí snad nerad. Ale neviděl je tam. Tenhle vlk se podílel na záchraně jeho matky, když byla napadena bývalou vévodkyní Bellannou, a tak se zdál být monarchii věrný. Bylo tomu skutečně tak? Arrakis tu byl proto, aby to prověřil. Potom co uzavřel s Azarynem mírovou dohodu se dalo očekávat, že s ním né každý vlk bude souhlasit, pokud tu ale byli jedinci schopní zopakovat atentát, tak je bylo třeba odhalit co nejdříve.
V obličeji měl pokrovou tvář, jako vždy ostatně. „Jistě,“ odsouhlasil, ačkoli s tím ve skutečnosti nesouznil. Málokdy se vydal někam ven, aby čistě přemýšlel. Bezpochyby k tomu teď bude více důvodů, ale on se nechtěl příliš do myšlenek ponořovat - brzdilo to jeho výkon. „Nuže, Ez'ikyeli - jste bojarem už vskutku dlouho, do monarchie vás přijímala ještě má matka. Je to tak?“ Švihl ocasem. Mluvil věcně, bez emocí. „Velmi si vážím toho, že jste se za mojí matku postavil, když byl na ní spáchán atentát, ale od té doby jste moc výrazný nebyl. Rád bych, aby se to co nejdříve změnilo. Povězte - jakou budoucnost pro sebe v Nihilu vidíte?“ Položil mu zcela prostou otázku.

Byl už na cestě z obhlídky hranic domů, když v okolí zaregistroval nepříliš starý pach jednoho z bojarů. Ez'ikyel. Ve smečce ho neviděl se příliš angažovat, takřka ho ani neznal - do monarchie ho přijala ještě jeho matka, za jiné vlády a jiných podmínek. Bylo třeba si s tímto jedincem promluvit, prozkoušet ho, aby se mohl stát právoplatným členem Nihilu - nebo z něj odejít. Dnes již bylo pozdě na to zadávat někomu nějaký úkol nebo zkoušku, ale rozhovor bude více než vhodný. Arrakis se tedy vydal po pachu strakatého vlka, dokud na něj na vrcholku kopců nenarazil.
Seděl na kraji skalnatého výběžku a díval se na hvězdy. Co tam jeho oči viděli? Protože Rakisovo oko nějakou krásu galaxie opravdu nevnímalo. „Zdravím, Ez'ikyeli,“ pronesl k bojarovi už z dálky, aby jej zbytečně nevyděsil. Vskutku smečka nepotřebuje, aby se vlivem leknutí nějaký člen zřítil ze skály. „Máte chvíli?“ Zeptal se formálně, avšak když měl čas tu vysedávat, tak měl čas si i pohovořit.

Byl si jist, že úspěšný lov divočáka jistě ohromí více jedinců než jen a pouze Giuseppe, na kterou myslel Daněk. Nepochybně Daňkova snaha vylepší jeho reputaci v očích Rakisových, a na tom jediném by mu mělo záležet. Kontroloval pach a přitom se držel za Daňkem, jak měl v plánu. Byl ostražitý a pozoroval přitom i okolí, aby je náhodou něco nepřekvapilo. Když má však vlk už takové zkušenosti jako Rakis, nemusel se bát. Nebo si to tak aspoň nabubřelý panovník myslel.
A když se konečně před jejich zraky objevil ten štětinatý kanec divočáka, Rakis se přikrčil takřka úplně ke studené zemi. Kývl na Daňka, aby si byl jist, že čeká na jeho tah. Přibližoval se pak už k divočákovi jen opravdu po malých krůčcích.
Daňkovi se povedlo kolem zvířete nepozorovaně zajít do out-runu, aby byl s Rakisem na strategických pozicích. Výborně. Začal se ke zvířeti přibližovat trochu rychleji, s pohledem jasně upřeným do jeho srsti. A když zrzavý bojar vystartoval, vystartoval i panovník. Do prvního útoku dal všechno, protože právě v tom prvním zásahu je pro divé zvíře nejvíce překvapení. Poprvé to nečeká. Zasadit mu tedy co největší ránu už hned ze startu je důležité, není ale třeba se hned vyčerpat. Mířil kanci hned na hlavu, neboť by nechtěl mít v sobě jeho impozantní zuby. Stejně jako u lovu jiných zvířat bylo důležité si tesáky kořisti držet co nejvíce od těla - a to šlo právě tak, že jej bude držet za samotnou hlavu. Ale ovšem, že divočákovi se to nemohlo líbit.

Nuže, Rakis byl bezpochyby trochu zklamaný, když z této provokace nic neměl. Snad věřil, že by se tu mohli poštěkat, že by mu konečně mohla povědět něco o svém odchodu z monarchie, ale bohužel - zábava s ní očividně nebude. „Ještěže tak.“ Ani už nic víc neřekl na ty její kecy, a jen protočil oči v sloup, když se jala odletět někam do řiti. Aspoň nemarnila jeho drahocenný čas, že? Jeho oka spočinula na pírkách, která z ní při odletu vypadla, a vzpomněl si na jednu hooodně zapadlou interakci z dětství. „Dlužíš mi toho mnohem víc - protože jsi prohrála úplně všechno.“ Ozval se za ní. Ooo ano, to ona mu jako malá cpala svoje vlastní pírka s tím, že za každou svojí prohru mu jedna dá - a jelikož prohrála všechno, tak mu dluží celý křídla. Byla to jen a pouze další provokace, která nejspíše nikam nevedla. A tak se otočil, aby si šel hledět zase toho svého - přípravám na ples.

No ovšem - A'Kaza uměl ve svém synovi číst asi tak jako uměl stereotypní muž číst v ženě. Tedy vůbec. Až bude čas, tak si Rakis sám řekne, aby ho otec se zbraní naučil, když se k tomu neměl sám - nedá se nic dělat. Aspoň byl otec věrný smečce, a po matce se mu snad ani nestesklo. Hodný tatínek, vskutku.
Možná se k tomu příležitost opravdu najde. „Velmi to ocením, vaše ušlechtilosti.“ Kývl a nadále to považoval za uzavřené. Na jaře by možná mohl uspořádat nějaký rytířský souboj, bude-li o to zájem ovšem. Zatím tu příliš rytířů nebylo, a tak nebylo z čeho vařit. Individuální trénink si dal ale vždy rád s kýmkoli. Takový Enkidu se nezdál - a po nadcházející nihilské schůze se naskytne i důvod k tomu mu vlastně trochu provětrat kožich.
Tiše poslouchal otcův názor na pámbíčkáře a nechával si ho procházet hlavou. Jeho odpor ke Kultu nebyl žádným tajemstvím, a i nyní nad pouhou myšlenku na ně vyústil v nepatrné ohrnutí pysků. Otec měl v tomto však pravdu. Bude to muset překousnout a prostě se jejich přítomnosti zde nebránit. Nakonec pokud by dělali vlny - jakože si to nemyslel - tak je mohl kdykoli vykázat. Bude ale hodný kluk, pro jednou. „Nuže, dobrá. Postarejte se o to - a nezapomeňte jim připomenout, kteří jedinci u nás nejsou vítaní. Ačkoli si nemyslím, že by se odvážili přijít.“ Bohužel, myslet znamená h*vno vědět, a tak bylo lepší, když jim i tuto tak jasnou informaci připomenou.
Přikývl. „Každá pomocná tlapka se bude hodit. Předvést se v tom nejlepším světle je důležité.“ Nakonec i dobře organizovaný ples by k nim mohl dovést nějaké nové ovečky, že? Tuláci sice ve většině nebyli ideálními uchazeči o místo v monarchii, věřil, že i mezi nimi se najde někdo koho by to zaujmout mohlo. A kdo by mohl zaujmout Nihil, ovšem.
„Nakonec k ničemu jinému jsem veden nebyl. Smečka je pro mě na prvním místě.“ V závěsu za jeho egem, samozřejmě.

Takže nepřestane se ta čuba litovat. „Už rozumím, proč v žádné smečce nejsi.“ Protože nikdo by tam kňouru nechtěl, proto. Svým odchodem z monarchie jen potvrdila, že souzní s činy své matky, a tedy jí Rakis považoval za nepřítele. Plná protimonarchistických myšlenek, ačkoli v aktuálním mentálním rozpoložení pro Arrakise naprosto neškodná.
Nepatrně se ušklíbnul. „Jsem přesvědčen, že každou smlouvu je třeba stvrdit vlastní krví.“ Aspoň v tomto případě tomu tka bylo. Vzpomínal na rvačku se Zathrianem v dobrém, neboť se dlouho necítil tak fajn jako právě při ní. Vydat ze sebe trochu té přebytečné energie je k nezaplacení. Jen lov mu tohle zvládl nahradit, ale nebylo to úplně to stejné, žel. „Vlastně kdyby to bylo tak jednoduché jak říkáš, tak bych si mohl pískat.“ Její představy o politické situaci mezi smečkami byly asi dost naivní. Ano, hlasem a sílou lze dosáhnout mnoho, no, není to žel všechno - jak mu více rodinných příslušníků už naznačilo.

Povytáhl své pomyslné obočí, když se tu Seraphina rozhodla kňourat jak největší ublíženec. „Tady smrdí sebelítost.“ Až ho z toho čumák bolel! Docela ho zajímalo, jestli by se tady zkoušela topit, kdyby tu nikdo nebyl přítomen. Ano měl pocit, že jen chudinka žebrá o pozornost, protože jako tulák jí asi moc neměla. Nuže, to jí ani nemohl mít za zlé, protože on byl středem pozornosti už od věku batolecího, a náramně si to užíval. „Možná kdyby ses přestala litovat a začala se sebou něco dělat, nemusela bys tady předvádět tyhle kreace.“ Jestli bylo něco horšího jak bohem posedlí kulťané, tak to byli bezdomovci, co si za svojí situaci mohli sami. Nemá právo kňourat.
Snad by si i myslel, že se jde fakt ukončit, kdyby nevěřil, že je to jen divadýlko. A ano, schválně tomu přihlížel, neboť si byl jist, že s tou scénou brzy skončí. A vskutku - brzy se probrala a přilétla z vody na břeh. Rakis stál dost daleko na to, aby na něj kapky vody z její srsti nepadly. „Politika.“ Odpověděl jí stroze, když se ho ptala na jizvu. Tomu by přeci nemohla jako žena rozumět! Ne, rozhodně by klučičím šarvátkám nerozuměla, o tom byl přesvědčen.

I když měl v plánu zamířit dál na jih na chvíli se přeci jen zastavil, když si všiml, že se Bellannina dcera rozhodla koupat v ledovém moři. Hm. Jako tulák si určitě mohla dovolit býti nemocná, hm? Nejspíše od své matky pochytila kousek toho šílenství, které jí nepochybně proudilo krví. Vypadala zoufale, a dobře jí tak, že? Když jí byl život bezďáka milejší jak monarchie, tak prosím. Ovšem, že kdyby v Nihilu zůstala - nebo kdokoli z její rodiny - slušně by s ní Rakis vytřel, ale to nahlas říkat nemusí, tak jest? Tak teď si holt musela slíznout co si sama navařila.
Pokračoval by dál, kdyby se mu ta čuba snad zdánlivě nepoklonila. Hah! Tak že by měl s tím stockholmem pravdu? Nuže, příležitost si do ní rýpnout a ochutnat trochu toho jejího zoufalství dále nemůže odmítat - sešel z mírného zatravněného svahu směrem za ní. Byla snad po půl těla ve vodě, a možná chtěla odejít na onen svět. A Rakis bude svědkem, no jupí! Ale ne - takové štěstí žel neměl. „Tvoje famílie už se dávno usídlila v teple zdejších smeček, a ty pořád hniješ jako zoufalec tady. Snad se ti po monarchii nestýská?“ Musel si rýpnout. Ač už se takřka 24/7 musel chovat formálně, nyní neodolal. Občas z něj to nabubřelé týnejdžrovské já muselo ven - takový Zathrian by bezpochyby mohl vyprávět.

Do těchto končin moc Arrakis na výlety nechodil. Málokdy ho sem zavedl samotný lov - kořisti bylo doposud dost na samotném nihilském území, nebo v jeho blízkých lesích, a chodit k moři zkrátka nemělo v tomto ohledu větší význam. U vody řádil naposledy jako děcko, když s Dantem pokoušeli životy žab a říčních krabů. Vzpomínal na chvíle, kdy se mu po setkání s krabem mořským poprvé spustila červená - a poprvé vykonal vendetu na tvoru, jež mu způsobil v životě nepříjemnosti. Ten krab si to zasloužil. A zaslouží si to i všichni ostatní, kteří se opováží Rakise dostat do ouzkých - jako třeba Ravonny. Ten drzý fracek na něj použil nějaké čáry, aby ukradl pro svojí matku atentátnici bylinky náležící monarchii. Toto si s ním jednou ještě vyřídí.
A tak proč tu tedy byl? Nuže, nihilský ples se kvapem blížil, a on ještě přemýšlel, čím by mohl udělat dojem na své příznivce a spojence. Spojence - avšak zatím netušíc, kterého z nich dříve zradit. Oba? Nebo ani jednoho? To bylo příliš bolavé přemýšlení v tuto chvíli, kdy měl hlavu k tomu plnou ještě organizace celé veselice. A jeho bolehlav neměl skončit, když se mu do čenichu dostal pach známý-neznámý, tak otravný a nelíbivý!! Pach jednoho z Bellanniných děcek, které zradili smečku a ukázali jí záda v době, kdy to nejméně potřebovala. Seraphina, nebo tak něco. Co tu ještě stále pohledávala? měla snad stockholm, že se furt držela tak blízko monarchie? Rakis nevěděl, jestli ho to vůbec zajímá, a tak si toho snad raději nevšímal.

Tak si rozumíme. Arrakis rád riskoval, to už o něm věděl nejeden obyvatel norestský, no, zvyknul si riskovat možná až moc hloupě. Bylo třeba s tím úlovkem pohnout - tahle šance byla ta jediná, neboť pozdní lov zajišťoval čerstvost na zítřejší hostinu. Risk byl v tomto případě tedy z mladické nerozvážnosti, vskutku nevhodný. Rakis byl ale vlk silné stavby těla, uvědomujíc si svojí sílu a schopnosti. Ano, někdy byl až nezdravě sebevědomý, věděl však, že když se prase podaří vystopovat, už se jeho pachu nepustí, dokud pro něj nebude konec. On mínil uspět, slovo nejde v tomto případě neexistuje. Mladý komunista nezdá slovo "nejde"!
Jakmile se Daněk vydal do akce, Rakis ho s menším zpožděním následoval. Zatím si držel odstup, aby nenadělal více hluku než bylo potřeba. Jakmile bude divočák chlapcům na očích, nastane čas, aby ho zrzek zcela přirozeně oběhnul a obklíčil. jako out-run u psů ovčáckých, samozřejmě. Nakonec princip byl stejný, až na to, že oni prase nezaženou do ohrady, nýbrž mezi své tesáky. „Jen se snaž, bojare.“ Pronesl si pod fousky, když sledoval zrádce přízračného v akci.

Ač bych ráda, aby tomu bylo jinak, tohle může být poslední šance k nominaci tohoto jedince - k nominaci S'Arika. Je to opět jedna z postav, u které mě překvapuje, že ještě WotS nevyhrála. S'Arik je v Norestu už skutečně dlouhou dobu, a věřím, že v něm zanechá i věčnou stopu. Je to jedinec, který nikdy neztratil svou pokrovou tvář, vždy byl loajální své smečce a hlavně tedy rodině. I přes své tvrdé zvyky, které si sem přinesl z Henobu, se dokázal slitovat nad tolika zoufalci (Roiha jmenovitě) a ukázat, v čem spočívá skutečné milosrdenství. Přízrační pod jeho vládou neskutečně vykvetli. Není tajemstvím, že jeho odchod na věčnost se mne (nejen!) bezpochyby dotkne, jsem jeho velký fanoušek.
Za tím vším ovšem stojí jeho hráčka, která je velký srdcař a dříč. Na jejím vedení Přízračných bylo jasně vidět, že to dělala s láskou, a to mi už asi navždy zůstane vzorem. Taktéž obdivuji její trpělivost s rodem, neboť přísahám, že se snažím být příkladným Milágovcem! K tomu ještě zvládá všemu tady šéfovat, a na to je třeba nezapomenout. Díky!!

(také je třeba podotknout, že se Sarikem je na stará kolena ještě větší sranda než kdy dřív!)

Arrakis o historii Azarynu slyšel vskutku jen minimum, pouhé povídačky a báchorky z druhé ruky. Proto se o ně ostatně tak zajímal - co je na těch příbězích pravdy, že? Nehodlal ohrnovat nos ani nad starcovými zkušenostmi, pokud se o ně mínil podělit - ba naopak, byl novým poznatkům více než otevřený. Sic se spíše cítil doma v lesích při lovu, nabídku přiučit se něco nového však nikdy neodmítnul. Kdyby ano, dělalo by to z něj hlupáka, a on přeci hlupákem není. Je jen mladým impulzivním spratkem, který si toho spoustu potřebuje ještě sám zažít. „Budu to mít na paměti.“ Řekl, aby děda uspokojil. A nelhal. Věděl, co mu tím děd naznačoval - že Arrakis mohl sám skočit azarynskému vůdci na špek. Už ho to také napadlo, ale když bral v potaz Zathrianovu nihilskou známost, příliš nevěřil, že to je léčka. Zathrian byl pouze slabým jedincem, který se nechal poddat emocím. What a shame. „Mít kontakt s azarynskými pod kontrolou je pro mě klíčové. Naše mírová dohoda je pouze dočasná, pokud by snad její plnění ze strany Azarynu pokulhávalo, budu to samozřejmě řešit.“ Mít vše pod kontrolou, ano, to bylo pro Rakise důležité, a to nejen v otázce téhle dohody. „Vašim radám jsem však otevřený.“ Zkušený vysloužilý vůdce Přízračných toho musel mít hodně co vyprávět. A jestli se hodlá podělit, Arrakis bude naslouchat. Ovšem až potom co skončí narozeninová párty.
Sestup do sklepení v Rakisovi vyvolával úvahy o tom, co všechno se bude dole dít. Na podobném místě byl poprvé, a to i přesto že jako král by takovému hradu mohl přeci vládnout. „Zjevně na tom bude něco pravdy.“ Že má Azaryn problém s léčiteli byla původně jen jeho domněnka, kterou chtěl využít v téhle neškodné lži, ale očividně nebyl od pravdy daleko. Tím lépe. Pak na chvíli konečně zmlknul, neboť se děd přesunul ke Ghaa'yel. Tak si Rakis přál, aby se mohl ušklíbnout, ale nešlo to. Nuže, jakpak jde Ghaa'yel učení se Zathrianem? Sám se jí na to bude muset zeptat, neboť se vlčina zdála, že snad ani neví jak je její románek veřejným tajemstvím. „Jistě, rád si to vyslechnu, až bude vhodnější chvíle.“ Vrátil pohled k praotci. Vyvstávala nyní skutečná otázka - měl opravdu v plánu Azarynu Přízračné prodat? Zatím ještě nepřemýšlel o tom, co Zathrianovi řekne, pokud ten svojí část dohody splní - nemyslel si však, že kdy plánoval je skutečně zradit. Svojí část dohody splní, ale dostane Zathrian skutečně to co chce? Nejdůležitější pro něj bylo, aby tyhle kličky utajil - milágovskou rodinu si znepřátelit nechtěl, neboť by to mělo neblahý důsledek i pro monarchii. Pomalu se dostával do sr*ček, a však si to ještě neuvědomoval. „Nezklamu.“ Pověděl S'Arikovi velmi sebejistě. Ano, skutečně tomu věřil.
Ve sklepě možná zima byla, ale Rakisovi to problém nedělalo. Jelikož byl vlčetem narozeným na konci zimy, měla jeho srst dost času na to aby do další zimy přirozeně zesílila. Kdyby se narodil v létě, už by to mohl být problém. Při zmínce o písmu se otočil po Giuseppe, věnoval jí však jen krátký pohled. „Již jsem domluven s Giuseppe, že mě této schopnosti v brzké době naučí. Kvůli mezismečkové komunikaci je důležité, abych tohle aspoň z části uměl - prozatím se toho však zhostí má sestra. Projevila zájem v povolání zvěda, a já jí v tom milerád podpořím.“ Představoval si, že Giuseppe bude dělat takového mezismečkového poslíčka, a bude ve jménu krále psát dopisy, které pak bude i následně doručovat.

Po celém dni stráveném cestováním a plkáním na rodinné sešlosti bylo jen těžké si představit, že bude ještě dalších mnoho chvil trávit u řešení mezismečkové politiky. Ale bylo to již neodkladné, neboť kdyby se shledání s fortis Přízračných zas o několik dní oddálilo, měl pocit, že už by ho část rodiny z téhle smečky sežrala. Měl tu být už dávno, žel na to nebyl čas - naopak čas na rvaní se s alfou azarynský se zjevně našel. Nuže, nevadí, když už je konečně tu, tak se bude soustředit jen a pouze na to, aby se všechny nejasnosti brzy vyřešili, a on mohl odkráčet domů. Bolehlav mu tu dělal nevyžádanou společnost.
A tak když byl po Kosuth'laes propuštěn, zamířil k hranicím. Věděl, že Přízrační mají s Azarynem mezi sebou neutrální půdu. Je ta půda jen pro členy těchto smeček, nebo je to kanál i pro cizince? Ať to bylo jakkoli, i přes ujištění, že S'Arik Ryumee o jeho návštěvě zde řekl, se necítil komfortní tu spojencům oxidovat po území. Krátce zavyl, aby na svojí přítomnost zde upozornil, a setrval na jednom místě. Nehodlal se tu moc roztahovat - tahle krajina mu byla zcela cizí. Nejspíš byl rozmazlen teplejším podnebím u pobřeží, ale mráz mu tu skutečně zalézal pod kůži. Král a takhle trpět? Neslýchané!

Arrakis přemýšlel o možnostech, které mu tu Daněk nabídnul. Lov srnce bude bezpochyby úspěšný, dva statní mládenci jakými jsou oni dva (nebo aspoň panovník sám) ho zvládnou levou zadní. Divočáka? Mohla by to být příjemná výzva. Věděl však, že čas běží, a na neúspěch rozhodně není prostor. „Divočák není jako srnec - v případě ohrožení se proti nám postaví a nebude nad tím vůbec váhat. Z tohoto souboje možná nevyjdeme bez úhony, ale důležité je, abychom z něj vyšli jako vítězové. Já neprohrávám, rozumíte?“ Ovšem mu tím říkal, že jakmile se na stopu divočáka vydají, Rakis se nevzdá, i kdyby to mělo znamenat cokoli. On ještě nikdy neprohrál, a dnešek nemůže být jiný. I když měl ještě stále pár nezahojených šrámů z rvačky se Zathrianem, nebál se se zrasit znovu. Toužil po opětovném adrenalinu v krvi, který mu bezpochyby lov takového zvířete jakým divočák je, zajistí. „Pokud jste si jist, že to zvládnete se mnou dovést do zdárného konce, začněme - buďte v tomto lovu klíčovým stopařem. Budu vám v patách, připravený zvíře obklíčit, a ve vhodnou chvíli zaútočit.“ Lov miloval, ale jeho tělesná konstituce mu nedovolovala být sprinterem, a proto v tomto případě sehraje tu nejdůležitější - a jím samotným nejoblíbenější - roli. Bude tím, kdo praseti zasadí poslední ránu.

No jistě, genetika byla mocná čarodějka, to ostatně sám zjistil, když se v celém postiženém vrhu narodil jako jediný zdravý a silný jedinec. Sic jeho sestra na tom ani zdaleka nebyla tak jako Dante se Sylvestrem, do standardního milágovce měla ale stále dost daleko. Arrakis si však nemyslel, že by se jeho bratr hodlal množit - na to byl až příliš jiný. Bude rád, když přežije tuhle zimu, natož aby měl nějaké choutky založit vlastní rodinu! Naprosto nepředstavitelné a vskutku - Rakis by se snad i se ctí chopil možnosti jeho případné potomky odstranit. Zde neexistuje Bůh, který je by je za takové činy soudil, jen a pouze matka příroda, které je třeba občas pomoci a mít nad ní kontrolu.
Ale zpátky k tomu ožehavějšímu tématu. Nakonec na každé typické sešlosti se střetnou aspoň dva blbci, co kazí rodinné radovánky politickými žvásty, no ne? Rakis musel pamatovat na to, že přílišnou obhajobou by se mohl prokázat jako vinný svědek. Každé své nadcházející slovo si musel dost dobře promyslet. V první řadě vydržel praotcův nelichotivý pohled ke své osobě. Jistě, nepočítal s tím, že ho tu za uzavření míru s Azarynem poplácá po zádech. „Jelikož ani jeden z nás není na svém vysokém postu příliš dlouho, shodli jsme se, že v aktuální chvíli bude pro obě smečky lepší se v minulosti nešťourat. Nešťourat - tím nemyslím zapomenout.“ Jak on by ale ta dramata vůbec mohl pamatovat, když nebyl ani na světě? Jistě mohl i děda takový krok od vnuka urazit, neboť on si zažil jaké to je, když je Azaryn skutečným ztělesněním zla. „Věřím, že poznat vlky z této smečky - pro nás zatím vlastně neznámé - bude obohacující. Zjistit, jak v této chvíli funguje jejich mysl nakonec musí znít zajímavě i pro vás.“ Copak nebyl praotec nikdy zvědavý proč se vlci azarynští mají zdánlivě tak dobře? Kde berou tu buranskou náturu a fyzickou zdatnost? Arrakis chtěl vědět vše.
Na nepatrný pokyn praotce následoval. Ani ve své pozici se této konverzace nebál, a měl zájem se o tom bavit dále. Vskutku se rád poslouchal, a tak mu mohlo unikat, že předmětem dnešního setkání opravdu není tenhle politický plk. „Víte, mojí matce - a nejspíše i panovníkům před ní - bylo možná jedno, že s Nihilem každý vytřel kdejakou špínu, ale mně ne. Když se tedy pár azarynských vlků pustilo do jednoho z mých poddaných, musel jsem zakročit. Z naší ostré výměny názorů nakonec Zathrian více než dobře pochopil, že jeho další útoky na Nihil budou považovány za výzvu k válce. A tak sám rozumně ustoupil. Nihil nemá sic příliš bojovníků, ale Azarynu může pomoci v odvětvích, která u nich slábnou - ranhojičství, například.“ Snad se i při zmínce o ranhojičích podíval na samotnou Ghaa'yel, která nyní musela být podělaná až za ušima. Rakis by rád propálil její románek s vůdcem azarynských, pak by byl ale jen krok od toho, aby se dostalo ke skutečnému znění jejich dohody. A tak o tom hodlal pomlčet a následoval děda. „Ovšem - nemám v plánu jí tuto skutečnost zatajovat. Rád bych s ní samozřejmě vyřešil i další hluchá místa ve spojenecké smlouvě, aby už nadále nedocházelo k šumu v komunikaci.“ A tím myslel zas na Ghaa'yel, která při setkání s Evar'lou neposkytla spojenci důležité informace. Informace, které on považoval za citlivé.