Príspevky užívateľa

Poslední dny to byly jenom samé nervy s Ghaa'yel a jejími vlčaty, že bylo načase dělat také něco oddechového. To ve slovníku nihilského panovníka neznamenalo nic jiného než jít lovit. Tento lov měl být ale speciální, protože konečně bral Darinu na slíbenou honbu za husou límcovou. Tomuhle zvířeti se nikdy nepřestane mstít - né dokud nenajde exemplář, který jej v dětství s bratrem napadl. Až bude mít hlavu téhle konkrétní husy na talíři, tak pak se možná zklidní. Teď ho poháněl drive a nevídaný entuziasmus, o který se musel trochu podělit se svojí společnicí - protože ta se z ranního vstávání nezdála být tak nadšená jako on. „Dnešní lov bude úspěšný, cítím to v kostech. Už je to pár dní co jsem v okolí pach hus límcových cítil - tohle vyjde.“ Ano, jak by nemohlo? On z boje vycházel vždycky jako vítěz, a rozhodně se nenechá dnes přeprat nějakým přerostlým housetem. Né před zraky ženy, na kterou chtěl už od prvního setkání dělat jen a pouze dobrý dojem.

Schválené

Takto je to v pořádku. Schválené s tím, že práva dostaneš až budou splněné podmínky pro založení postavy.

V pořádku, schválené. Práva budeš mít jakmile splníš podmínky pro založení třetí postavy.

Jak moc silné omrzliny může Lapis svých chrlením způsobit? Taktéž není realistické, aby vydechovala déle jak pár sekund - bude lepší chrlení navázat k jinému úkonu jak k výdechu, nebo vymyslet jiný způsob jak to s vydechováním skloubit.

Schválené

Registrace je dobrá, avšak doplnila bych i nějaké negativní aspekty charakteristiky (ať už fyzické či povahové).

Schváleno

Panovník nihilský byl nepochybně zdejším výkladem zaujatý. Otec mu však potvrdil hlavně to, co i on sám vydedukoval. Tedy je důležitý onen první zásah, který s dobrým vedením může být i fatální. „Věřím, že při dostatečném tréninku může být kosa skutečně mocnou zbraní. Pro silnější jedince by mohla být ideální zbraní při boji ve dvojici. Jak by ale obstála v nějakém hromadném souboji, kde je opravdu nutné být rychlejší jak nepřítel?“ Nemyslel si, že by si jí nějaký válečník k boji ve válce vybral, ale někdy na výběr není - a pokud by byla tou jedinou zbraní, jaká je s ní šance na úspěch? Otec sice ve válce nebyl, ale se samotnou kosou zkušenosti měl, a tak mohl aspoň teoretizovat.
Ano, otcova magie byla nepochybně výhodou. Žel, né každý takové schopnosti měl. Bylo třeba se spoléhat hlavně na naučené manévry a schopnosti, zdokonalovat se právě v nich. Magické schopnosti do klína nikomu jenom tak nepřiskočí, a nedají se ani naučit. Ač merger byla magie mocná, Rakis občas záviděl schopnosti, které vlka zvýhodňovali po fyzické stránce. „Pokud mi to umožníte, tak se ovšem budu chtít s kosou zdokonalit.“ Když byl pak takřka nepatrným pohledem pobídnut, tak se kosy chopil, aby si jí potěžkal. Byla lehčí než na pohled vypadala, ale možná v tlamě někoho slabšího by tak opravdu působila. Rakis byl však přesvědčen, že to s ní půjde. Jak by ne, že? V jeho slovníku slovo "nejde" neexistuje.
Dnes si sice ukážou možná tak základy, ale panovník nihilský věřil svým schopnostem, a tomu, že si klidně s otcem bude schopen dát 1v1 match. Ghaa'yelina zbraň vypadala sic lehčí, ale vzhledem připomínala kopí, které dle jeho názoru nemohlo v souboji s kosou mnoho nabídnout. Nyní však jen čekal na povely od otce, mnoho neříkal - chtěl akci.

Rozhodně byl informacemi o nimlógovi fascinován. Jako vášnivý lovec si samozřejmě mohl snít o tom, jak takové zvíře i on sám za pomoci smečky skolí, ale vskutku - o něčem takovém si mohl nechat pouze zdát. Nihil lovící nimlóga? Líbezná představa, kterou se však neodvážil vyslovit nahlas. Byla totiž nepochybně směšná - i panovníkovi samotnému. Možná někdy, ale v aktuálním sestavení to bylo pouhé sci-fi. „Máte v plánu v blízké budoucnosti opětovně lov na nimloga pořádat, či je to až příliš zbytečný risk?“ i z takové informace by se o stavu a počtu členů v Azarynu dozvěděl více, ale on se kvůli tomu neptal. Ptal se samozřejmě proto, že by chtěl tohle zvíře zřít na vlastní zraky. Naivní představa, že by ho Zathrian k takovému lovu sám pozval, proto se ostatně panovník nihilský neptal napřímo. Z vypravování bylo jasné, že zvíře nebylo pouhou kořistí, no, jeho lov si Rakis asi stále představoval trochu jako Hurvínek válku.
Hodnocení plesu si od Zathriana vyslechl se stejným zájmem jako povídání o mlžném jelenovi. „Ano, s ním přišla moje teta - princezna Rivera. Myslím, že by se mohl pro další ročníky stát tradicí.“ Okomentoval uvítací ceremoniál, který celý ples odstartoval. Střihl uchem, když azarynský alfa zmínil, že se na plese pouze nebavil. Nevěděl přesně, co tím myslel, ale usoudil, že bude lepší to dále nerozvíjet. „To je jedině dobře.“ Nakonec většina hostů přišla za zábavou, to jen on a ostatní nihilčané pracovali. Rakis se stihl jak bavit, tak si i zároveň plnit povinnosti. „Nejsem moc na takové velké události zvyklý, ale díky důvěře, které ve své poddané mám, jsem se nemusel obávat nějakého faux pas. Svojí roli jsem sehrál jak nejlépe jsem uměl, a celkový dojem z toho mám pozitivní. Nemohu tento ples porovnat s předchozími ročníky, ale objektivně si myslím, že se ples vydařil dle očekávání - a možná nějaká očekávání i předčil.“ Pronesl. Nemohl ples hodnotit objektivně, ale svojí část splnil - a splnil jí víc než dobře. Před Zathrianem neskrýval hrdost, kterou při vzpomínce na organizaci plesu cítil. A nemohl zapomenout, že kromě stresu z organizace se zvládl i skutečně dobře bavit - tak, jak ještě nikdy dříve.

Vskutku toto bylo něco, co ještě historie nezažila - a po Rakisovi možná už nikdy znovu nezažije, ale kdo ví? Historie má tendenci se přeci jen opakovat. Jak ale praotec říkal - je třeba se poučit z chyb svých i svých předků, a proto jestli tato dohoda byla chybou, pak čas ukáže. Jistě by mnozí poddaní měli v hloubi duše radost, kdyby došlo na jejich obavy a panovník nihilský se skutečně spálil - nakonec něco takového by špatně rozdýchával i on sám. Navíc tu nešlo jen o něco co chtěl on, ale i o to co chtěl Zathrian.
Přikývl. „Že poznají i kořeny z vaší strany je samozřejmostí.“ Všeho s mírou, ale zakazovat to nemínil. I on by se koneckonců o historii rodiny Zathriana dozvěděl více - ale kvůli takovému rozhovoru by měl spíše vyhledat někoho jiného, hm? Zda-li pak by se Darině chtělo do Nihilu o něco víc, kdyby věděla, že tam její bratr hodlal míti potomky? Arrakise napadlo zmínit její jméno už nyní, ale jelikož v době tohoto rozhovur byla pouhou známostí z plesu, rozhodl se to nakonec nechat na jindy.
Musel se ušklíbnout, když si všiml, jak se Zathrian vyhnul otázce. Přesně, jak by od Azaryňana očekával - zatloukat, zatloukat, zatloukat. Čísla byla pro azarynského alfu, zdá se, důležitá, a nehodlal je pacholkovi z monarchie sdělovat. V pořádku - Arrakis to pochopil, avšak švihl nespokojeně ocasem. Nijak to raději nekomentoval.
Povídání o nimlógovi trochu uvolnilo nejistotu okolní atmosféry, neboť takové informace panovníka nihilského bez přetvářky zajímaly. o mlžných jelenech slýchal jen z legend a povídek, mohl si je zatím jen představovat. Takové zvíře představovalo výzvu, a výzvy měl panovník vskutku rád. Co je husa límcová vedle takového obra? Nebyl naivní - nemyslel si, že by snad nimlóga skolil holýma tlapkama, ba nejspíš ani za pomoci své smečky, ale snít mohl. „Fascinující. Jaké to je, stá tváří v tvář takovému zvířeti? Takovému, vedle kterého jsou i vlci jako my pouhými červi.“ Cítili se v boji s takovým zvířetem azarynští bezmocní? Nemyslel si to, ale kdyby ano, tak by to chtěl vědět. „Takový lov není vskutku pro každého - chce to nejen fyzické předpoklady, ale také mysl, která se nebrání myšlence, že v boji s takovou kořistí zhyne. Řekněte, zjistil jste o tomto zvířeti něco přínosného? Mají ve zdejších horách stálý pobyt? Neohrožují vás ve vzájemném soužití?“ Zajímalo ho toho mnoho - sotva věděl, na co se ptát dříve.
Fiasko u plesové vatry bylo opravdu fiaskem, no, i když to Rakisovi přišlo úsměvné, věděl, že o skutečných schopnostech Přízračných to vypovídat vůbec nemusí. věděl, že jeho praotec není žádné ořezávátko, a pokud říkal, že by dokázal vést válku - i kdyby na smrtelné posteli - tak mu to věřil. Děd totiž neuměl lhát. „Příští rok si snad dobře rozmyslí, koho k ceremonii pošlou. Nuže, vy jste měl z plesu jaké pocity?“ Chtěl ještě review na organizace plesu. I názor azarynských buranů k takové formální události mohl být přínosný a užitečný.

Stál nad ní jak dozorčí v cele a čekal až skutečně vytuhne. Bránila se spánku, bránila se jemu - ale on vyhraje. Vyhraje dnes a vyhraje i zítra, protože jakmile o tomhle všem poví, nebude na to sám. Jeho otec ho nepochybně podpoří, možná bude dokonce zuřit, až se dozví, co tady Ghaa'yel prováděla za skopičiny. Když po něm flusla, na několik vteřin zavřel oči, jako by nevěřil, že se ještě z posledních sil uchýlila k takovému buranskému protestu. Zhluboka si povzdechl a flusanec si z obličeje setřel. „Ulevila sis?“ Jistě že ano, ale konečně se zdálo, že od ní bude pokoj.
Dal jí ještě pár minut na to se odebrat do říše snů a nočních můr, a mezitím šel uklidit ta mimina zpátky do brašny. To jejich pištění bylo asi to poslední, co tu poslední minuty vnímal, ale nepochybně to začalo být otravné. Novorozená vlčata viděl úplně poprvé v životě, a věděl prd o tom, jak se utěšují. Důležité bylo, že žádnému netekla červená. Po tom zásahu od Ghaa'yel by se asi nedivil, kdyby nejednomu mrněti našel v kožichu nějakou ránu. Naštěstí se zdálo, že krev přítomná v jejich krátkém kožichu byla pouze jejich matky. Když je naskládal jako jablka zas do brašny, tak si jí na sebe mínil i vzít. Jenže on nevěděl, jak se ten batoh nosí, a tak si ho na sebe nejspíš nandal křivě. Chodit ale mohl, a tak to bude muset nějak doklepat - i s Ghaa'yel, kterou se pak jal chytit za krkem a odtáhnout tu štreku až domů. Teď byl zase tvrdohlavý jen a pouze on, když si nezavolal nikoho na pomoc - ale na setkání s nějakým z poddaných se nejprve musel vydýchat.

Je-li smrt to co si nyní Ghaa'yel přeje, tak jí Rak tu radost neudělá. Né nyní - a možná vůbec nikdy. Stála mu za ty starosti s tím? Následky takového činu byly nevratné. Už nyní slyšel ty otravný kecy všech kolem; "Co na to předkové?? Zradils jste je!!". Měl nějaké předky u řitě, ale remcající poddané už nikoli. Nehodllal to poslouchat, a už vůbec né kvůli téhle čubce.
A furt se hodlala přít! Už tady sotva blekotala, ale pořád si mlela to svoje - a odmítala! To nepochybně to vyčerpání, a nejspíš i ztráta krve. Možná byla i v šoku. Až se z něj probere, tak si to jistě všechno rozmyslí. „Ráno moudřejší večera. Vyspíš se na to, a vše uvidíš jasněji. Lepší nabídka už nebude.“ Řekl a přišel ke Ghaa'yel blíž. Ta se zrovna k zemi skácela, těžko by jí věřil, že se někam zvládne ještě odplazit. „Hodláš jít do tábora po svých nebo se snad ještě necháš táhnout?“ Věděl, jaká bude odpověď - i kdyby žádná odpověď nepřišla. Prostě jí do nory odtáhne, ať už chce nebo ne. S těmi miminy v brašně to bude asi slušný tělocvik, ale on remcat nehodlá.

Sledoval jí čím dál tím klidněji, jak to pomalu ztrácela. Tragická pohled na vnitřní skonání takové na pohled silné osobnosti, že? Ghaa'yel vždycky byla drsňačka, co si od rodiny nenechala do ničeho kecat - a přeci jen jí to nebylo k ničemu platné. „V tomhle stavu už nepřetrhneš vůbec nikoho,“ nakrčil čumák a udělal další dva úkroky vbok. Tahle čubka bude ráda, když se dá s pomocí ranhojičů ještě nějak do kupy.
Věřil, že jí neprokousnul žádnou důležitou tepnu - to už by tu asi dávno nestála -, ale nepochybně jí krvácení vyčerpávalo. Zešílela. „Jen do toho.“ Vyzval jí. Chopil se přitom příležitosti, kdy byla Ghaa'yel už zesláblá, a přiskočil k ní, aby do ní vší silou vrazil. Musel si přitom dávat pozor, aby nešlápl na ta vlčata, ale ta už byla tak zřízená, že by se snad další přišlápnutí už jedině zocelilo. Nechtěla je pustit dobrovolně, tak musel takto zasáhnout. Nešlo to po dobrém, tak po zlém to půjde vždycky.
Postavil se nad ta vlčata a s vyceněnými zuby se Ghaayeliným směrem naježil. Měl pocit, že už by mohla mít konečně dost. „Dostaneš možnost využít pomoci Sashy, aby ses dala do pořádku - do doby, dokud tě tu ta vlčata budou potřebovat. Pak monarchii opustíš.“ Vždycky si musel klást podmínky, vždycky musel vyhrát. Avšak věděl, že né vždy se dá vyhrát bez boje. „Pokud odmítneš, můžeš se pakovat už nyní - ovšem bez pomoci a bez svých cenností, tedy i bez zbraně.“ Dával jí tímhle naději, že pokud tu měsíc dva vydrží, bude moci odejít i se svou zbraní - cenností, o které Rakis věřil, že by si jí chtěla Ghaa'yel ponechat. Tato nabídka nemusela být skutečná, stačilo když ta čubka uvěří, že skutečná je.

Byla plná naprosto nežádoucích emocí, a ač byl Rakis také nepochybně do běla vytočený, zůstával teď ledově klidný. Proč? No, když měla Ghaa'yel pod palcem ta mimina, tak mu jednoduše ušel vítr z plachet. Kdo ví, jaké slovo by mohlo být pro Ghaa'yel spouštěčem? „Za svoje činy jsi zodpovědná jen ty sama. Teď i kdykoli jindy v minulosti.“ Přimhouřil oka. Nuže, kdyby se sama se Zathrianem potají netahala, tak by k tomuhle ani nikdy nedošlo. Samotného Rakise by nenapadlo, že by k takové dohodě mohlo kdy dojít. Ghaa'yel holt byla ve špatnou chvíli ve špatné situaci - nebo tedy ve správné, aspoň pro panovníka nihilského.
Jistě se mu představa zmrzačených mimin ani trochu nelíbila. Jako by nestačilo, že jedno bylo světlé, že? Ale to pořád nebyla nemoc, se kterou nešlo pracovat. Pokud by se však jala je oslepit nebo ještě více fyzicky znevýhodnit, problém by to být mohl. Velký. „Jsi šílená, jestli si myslíš, že by ti to mohlo projít. Pokud po tobě nepůjde rodina, já ano - a třeba i Zathrian.“ Schválně užil jeho jméno, aby se jí dotknul. Měl moc dobré povědomí o citech, a kolik toho s vlkem dokážou - nebyl hloupý a ani zcela bez emocí, aby nevěděl.