Príspevky užívateľa

Tak výborně - otec nešel řešit žádné irelevantní záležitosti, nebo se na to zatím tak netvářil. „No ovšem,“ švihl ocasem a v mžiku proskenoval noru. „Budu upřímný - nejsem příliš spokojený s tím, jak matka smečku vedla. Pokud se tomu tak dá říkat. Netvrdím, že jí dala špatné základy, ale v mnoha ohledem pohořela. Uvědomuji si, že ve svém věku jen těžko mohu mít její zkušenosti z praxe, no, mé představy jsou rozhodně jiné. Laxní přístup zdejších členů monarchie není jedinou vráskou v mé tváři, ale také absence nějakého respektu k výše postavením - a samotné královské rodině. Jeden jim to ale nemůže mít za zlé, když jim naše rodina jen sotva byla příkladem, hm?“ Odfrknul si. „Poddaní potřebují k někomu vzhlížet, k někomu, kdo se o ně postará, když bude nejhůř. Potřebují pevnější vedení.“ Dokud smečka nebude mít striktnější pravidla, nedojde k nějakému zlepšení její reputace. Doposud si všichni mysleli, že za porušení pravidel nepřijde trest - a to je zásadní chyba. „Když budou mít striktnější režim, a přirozený respekt k vůdci, nenapadne je opakovat to, co zkusila Bellanna. A o to nám všem víceméně jde, ne?“ Nechtěl tu žádné atentátníky, ani buřiče. Kdo není s monarchií, je proti ní.
Nevěděl, jak se na tohle bude jeho otec ksichtit, ale Rakis nehodlal ve svých představách ustoupit - přesně to by totiž podkoplo tu autoritu, kterou se snaží si vybudovat. Naslouchat? Ano. Ustoupit? Nikoli. „Smečka má pět a půl člena, a bojím se, že jakmile by se to dozvěděli vlci z venku, využili by toho. Není tu dost schopných jedinců, kteří by dokázali území ubránit - a to je další problém. Potřebuju, aby se nihilčané namísto sbírání kvítí a čmárání po zdech angažovali v užitečnějších aktivitách. Možná právě na to byste mohl vy, jako koncil, dohlédnout. “ On si víceméně hlídal všechny tak nějak sám, ale žel teď nemohl mít oči všude - i když by tak moc chtěl. A navíc... věřil otci natolik, že ho tímto pověří? Nedopadne to nakoec tak, že on bude kontrolovat ještě jeho samotného, jak kontroluje ostatní vlky? „V nejbližší době se také hodlám setkat s alfou Přízračných, abychom probrali smlouvu o smečkové spolupráci. Je tam pár věcí, které se mi úplně nepozdávají, a tak doufám, že společně najdeme nějaký kompromis. Vím, že jste se ve smečce narodil a vyrůstal v ní, já o nich však vím jen málo, a důvěru v ně příliš nemám.“ Neřekl však proč, důvod ale existoval - mají u sebe dva nepřátele monarchie. Arrakis nebyl v té nejlepší situaci, neboť si s tímhle počtem členů nemohl vyskakovat, no, zároveň se nehodlal dělit o citlivé informace s někým, kdo přechovává jejich uprchlíky.

Přikývl. „Těsně po atentátu jsem za Přízračnými byl, a k mému štěstí jsem narazil právě na jejich novou alfu, která mě s touto skutečností seznámila. Tuším se tak usídlil Toshi s jedním nebo dvěma z jeho vlčat. Jakmile se skutečně stanu panovníkem, bude nutné tu smlouvu o spojenectví znovu probrat - tyhle jedince já považuji za nepřátele monarchie. A to je pak problém.“ Nemínil se smlouvy do písmene držet, a vykládat jim citlivé informace, když mají ve své smečce zrádce. Takovou situaci ta smlouva vůbec neřeší, a on bude požadovat, aby společně s alfou Přízračných došli k nějaké nápravě. Je jasné, že on to nenechá jen tak.
Střihl uchem, a hned si v hlavě představil všechny ty pleby, které ve smečce měl. Možná, že jí zabila sama Bellanna - nakonec o vraždu už se jednou pokusila, co když měla nějaké pletky i s jmenovanou Deetrah? Mezi tohle on neviděl, protože v době, kdy se to stalo, byl ještě malý, a neměl o smečkových vztazích takový přehled. „Pravda nakonec vyjde na povrch. Uvidíme, jestli sama nebo s pomocí.“ Tím by to prozatím uzavřel.
Všímal si, jaké přezdívky Ghaa'yel pro vlky měla. Žeryk. Opravdu byla buran, jak se sluší a patří. „Vskutku. Matka se nikdy nezdála, že by o potomstvo skutečně stála. Myslím, že pro královský rod už je to tradicí - raději si udělat potomky s kdejakým pitomcem, než aby smečka zůstala bez nástupce. Má však štěstí, že osud dal do vínku, a z tohoto spojení jsem vzešel právě já,“ nepatrně se uchechtl. Bezpochyby o sobě neměl žádné chabé mínění - znal své kvality. Kde se vzaly? Genetika se asi prohrabala v opravdu starých datech, které měla k dispozici, aby ho stvořila. „Ale ať si otec - nebo kdokoli jiný - nemyslí, že s tímhle přístupem u mě pochodí. Nehodlám se o své geny dělit s kdejakým chudákem, který se chce jen přiživit na královském jméně.“ Měl o tom představy dost jasné.
Místní krajinu obdařil starým dobrým socialistickým pohledem do budoucna. „Ušila si to na sebe sama, tak už to bohužel je.“ Každý svého štěstí strůjce, hm? On tomu aspoň takhle věřil.

Tož Rakis si představoval, že se v horách rozšíří nějaká nákaza, která jednu z oněch smeček vyžene do nenakažených krajů, a pak by se mohli chtít přidružit třeba právě k nim. Ano, myslel skutečně na všechny možnosti, hlavně na takové, které by mohli ve smečce rozšířit adekvátní míru paniky, a donutit lenochy něco dělat. „Ano, tohle spojenectví s nimi má matka uzavřela. Je však důležité říct, že právě u Přízračných se skrývá část rodiny Bellanny, a bůh ví, co ti tam o monarchii vyprávějí. Považují to za menší problém.“ On už měl nutkání spojenectví zrušit jen kvůli tomuto - Bellaniným přisluhovačům nevěřil ani nos mezi očima, mohou v Norestu roznášet lži o monarchii a škodit jí. Pokud se snad uskuteční letos ples, zakáže jim přijít.
Tak se zdá, že zdejší společenství je opředeno více záhadami než by bylo libo. „Deetrah?“ Zopakoval. Byl ještě dost malý, když zahynula, a absence jakýchkoli pohřbů v něm ani nezanechala žádnou vzpomínku na její smrt. „Naznačuješ snad, že mezi námi máme vraha?“ A není jím on sám?? Tak to je sprosté. Tohle ho každopádně dost zajímá, a nejspíš bude muset popřemýšlet nad tím, jak se dopátrat nějakých odpovědí. Pokud zdejší šaman má skutečně moc jakou by mít měl, tak by mohl být jeho vodítkem, ne? Nejspíš by ho měl opětovně navštívit.
„Nejspíš jí ani nesbalil. Partnerství mu domluvil jeho vlastní otec, tedy můj děd.“ Připomněl jí tuto skutečnost, a odfrknul si. Jeho otec je takový zoufalec, že i čubu mu musel najít jeho fotr, hah. Neexistuje šance, že by k takové osobě měl Arrakis nějaký přirozený respekt. „Je příliš zhýčkaný, jako všichni my z královského rodu. Nejspíš máš tedy pravdu, přivádí mě to však k myšlenkám, jak dlouho pak asi vydrží jako bezdomovec má matka.“ Nic jiného než tento život neznala. Možná to pro ní bude rozsudek smrti.

No ano, Rakis byl již oficiálně panovníkem, a měl smečku pod svým dohledem. V jeho očích korunovace proběhla hladce, i když měla matka nějaké kecy. V jejích slovech možná pravda byla, jemu to však bylo fuk. On chtěl ze všeho vždy vyjít jako ten nejlepší a nevinný, hm? Nyní přemýšlel, jak dlouho jeho matka přežije tam venku, jako bezdomovec. Nedával jí mnoho času, ale doufal, že pokud by měla zhynout, nebude to rukou někoho cizího. Kdyby měla zemřít cizím přičiněním, měl to být on a bratr, kdo za to měl být přeci odpovědný. Tak to s Dantem plánovali. Nyní by však vražda matky neměla pro něj žádné skutečné výhody, neboť jako tulák pro něj nebyla nadále užitečná.
Smečku v tlapách, však stále byl mladým týnejdžrem. Vždy byl, je, a nejspíš bude rozmazleným fakanem. Ale za to může poděkovat rodičům - nikomu jinému. A právě se zbylým rodičem se měl nyní setkat, teď, když přemýšlel nad tím, že jako panovník přeci nemůže sdílet noru se všemi těmi pleby. Potřebuje vlastní bydlo. „Vaše ušlechtilosti - otče -,“ reagoval na oslovením, avšak moc mu to do huby nelezlo. Ušlechtilost. Tak rozhodně tak na něj otec nepůsobil. Zdálo se, že A'kaza má něco na mysli, a Rakis chtěl ovšem vědět co. Doufal, že se jde snad zajímat o budoucnost smečky. „Jdete se mnou prodiskutovat budoucnost smečky?“

Narodit se do královské rodiny bylo privilegium, které se dalo dobře využít ale tak leda jen mezi smečkama. Kdyby na světě zavládla anarchie, Rakis se nechce spoléhat na to, že ho někdo někde ušetří genocidy jenom proto, že má šlechtickou tvářičku. „Malování po zdech,“ zopakoval snad i s protočením očí vsloup. „Teď je smečka na svém dně, je zranitelná, a pokus by se jí někdo chtěl zmocnit - zmocnit se území - je vhodná doba. Stát se to, polovina členů se nějakému nájezdu cizí smečky ani neubrání, protože když měla na sobě makat, tak dělala co? Malovala si po zdech.“ Copak matka neslyší jak stupidně to znít? Ať už Nihil chtěl či nechtěl vystupovat jako parta sluníček, bránit se je přeci základ. To musí umět každé společenství, nemluvíme-li o hippies. „Tak to jsem ani netušil, a nedivil bych se, kdyby to bylo něco, o čem se záměrně nemluví.“ zavrčel nad informací o bratrovi Sola. „Tohle musí skončit.“ To věděl jistě.
„A snad to ze smečky vyfiltruje poslední jedince, kteří měli na mysli snad podobné blbosti, jako onehdá Bellanna.“ Protože bude-li se tento incident opakovat, Rakis se postará o to, aby to neskončil už jen pouhým vyhazovem. Pokud by někdo zkusil udělat atentát na něj, byla by to rozhodně poslední věc, o kterou by se ve svém bídném životě pokusil.
Ach, fotr! Tak na toho úplně zapomněl, a při jeho zmínce si odfrknul. „Upřímně by mě to nepřekvapilo. Můj otec nikdy nebyl jedincem, ke kterému by se dalo vzhlížet. Ve svém životě nic příkladného nedokázal, a i teď - po tolika měsících tady ve smečce - se zdá, že se tu plácá jako ryba na souši. Pokud bude chtít na své pozici zůstat, bude se muset trochu víc činit.“ No a myslel to Rakis zcela vážně.

Mile ho překvapilo, že se Ghaa'yel doposud aspoň zdála, že s ním víceméně souhlasí. Takové vlky on teď potřeboval - ty, co se neobrátí k němu zády jen proto, že je součástí šlechty. Na přítomnost a vládu královské rodiny by měli být zdejší už koneckonců dávno zvyklí. A už vůbec ti, co se tu narodili. „Chování královské rodiny bylo - jak jsem pochopil - vždy laxní, a to se musí změnit. Né proto, že by se mi nelíbil přepych, do kterého jsem se narodil, ale proto, že si smečka potřebuje od všech vydobýt respekt, který ostatně měla už dávno mít. Tím, že pod kobereček zamete vraždu vlastní členky tím skutečně nedocílí. A proč vlastně? Protože smečka musí vystupovat jako spolek sluníčkářů? I h*vno.“ Snad i zuby na vteřinu vycenil! Narážel na pověstnou vraždu Bellanniné matky - chlapec se doptával, a ač se sic žádné přílišné detaily nedozvěděl, pochopil, že tahle smrt nikdy nebyla pomstěna. Kdo by se pak vlastně Bellanně divil, že měla s azarynskými takový beef, hm? Opravdu si chce Nihil nechávat kálet na hlavu? Né pod jeho vedení.
„Nedělá nic už ani teď, natož jako nějaký mezek. Jiná možnost není - po útoku na vlastního člena smečky jí tu nechat nemohu, když za prakticky stejnou věc byla Bellanna ze smečky vykázána. Nihilčanům musí velmi rychle dojít, že má slova platí - a jak lépe je o tom přesvědčit, než když je použiju proti vlastní rodině?“ To se možná chlapec rozpovídal až moc, ale... byl na své myšlenkové pochody náležitě pyšný. věřil, že touhle nepřímou manipulací nihilčany přesvědčí přesně o tom, o čem chce. Že nemá smysl se cukat a vzpírat systému.

Seraphina rozhodně nevypadala, že se tu bude pokoušet o nějakou dospělou konverzaci. Nakonec stejně jako on byla stále jen týnejdžrem. On už byl ale trochu mentálně jinde, a nehodlal se tu s ní infantilně hádat. „Definitivně se vymykám představám matky o dokonalém následníkovi trůnu, to je pravda. Kdybych měl však následovat její představy, mohl bych skončit jako ty, a to mi za to opravdu nestojí. Nemám potřebu se jí zavděčit - já se jí koneckonců neprosil, aby mě přivedla na svět.“ Řekl jí opětovně bez větších emocí. Neměl z ní strach, ani v nejmenším, a tak si tu na něj mohla dělat ramena jak chtěla. „Definitivně o mně bude mluvit až do smrti, o to bych se nebál.“ Ušklíbnul se. Potom, co teď na korunovaci vyvedl o tom nebylo pochyb. „Stejně jako jsi nulou ty. Jaké to je přijít o domov? O zázemí? Jaké to je nemít najednou za prdelí celou rodinu? To mi pověz zas ty.“ Čubina musela být úplně na dně, když zůstala sama jenom kvůli tomu, co její šílená matka provedla. Nemohla zůstat v Nihilu, a neměla ani důvěru, aby následovala svojí rodinu. Úplné faux pass.

Rakis měl bezpochyby velký mozek, ten musel přemýšlet pořád!! A nebo taky ne. „Nuže, nevybral si pro sebe zrovna přívětivý osud.“ Usoudil, když si snažil Ar'Kadiena vybavit. Snad s ním žádný rozhovor ani neměl - kdo ví proč se ten jedinec smečkového života vcelku stranil. Jinak by se s ním Rakis jistě stýkal více. „Takové ve smečce beztak nepotřebujeme.“ Dřív nebo později by ho stejně za to flákání se vyrazil. Nebo by třeba udělal hloupost jako Bellanna, a vyrazil by se tak sám.
Jejího náhlého zájmu si všiml. To jsou horké novinky, tak ještě aby ne! „Teď půjdu na trůn já, ano,“ odkýval to. Co vše za plány má? A kolik jich chce vyzradit? „Tak hlavně tu chci nastolit nějaký řád, né aby si sem každý chodil jako do holubníku.“ Odfrknul si. Ano, myslel tím nejen to, že sem každý tulák beztrestně může přijít vykrádat teritorium o kořist, ale taky to, že ani nihilčané se zrovna dvakrát neměli k práci. „Ovšem, že matku vyrazím.“ Řekl zcela běžným konverzačním tónem.

Jak se blížil autorovi pachu - sic obezřetný, ale sebevědomý - došlo mu, že šlo o jednoho z bývalých členů monarchie. Jedno z Bellanniných děcek, nejspíš. Věděl, že dvě nebo jedno skončilo v Přízračných, a jedno se nejspíše skrývalo i v Kultu. Kdo byl kdo, to však nevěděl, a tak i nyní jen a pouze dumal. Nuže, kdo by to byl řekl, že to bude zrovna Seraphina, jeho rivalka z dětských let? Dnes už vůči ní žádný hloupý dětský beef necítil, teď už se jí mohl tak leda vysmát.
A když jí tu tak spatřil, oka ubulená, nemohl snad ani k ničemu jinému klesnout. Ležela na zemi, a fňukala do hlíny. Důstojné. „Seraphino,“ odpověděl stejnou notou, na jeho tváři se však žádná emoce neobjevila. „Kdo tě k tomu kňourání dohnal? Ah - tvoje matka, vlastně.“ Nepatrně se ušklíbnul. Nehodlal se tu zaplést do nějaké infantilní potyčky, ale když už se s ní jako děcko poštěkal, musel si rýpnout. Teď vyhrál on, a jí zbyly jenom oči pro pláč.

Bylo opravdu šokující, že ještě před pár měsíci byl Rakis pouhým miminem, co v případě nouze zavolalo matinku na pomoc. Matku, kterou bez výčitek jen pár dní zpět vykopl ze smečky. Necítil lítost, ani nezpytoval svědomí. V tom měl tedy výhodu oproti emočně slabším jedincům - nefňukal. Emoce byly nádorem světa, to si nechá na hrob vytesat. Jeho matka, po tom co zaútočila na členy smečky, zkrátka musela jít z domu. Jak jinak by si Arrakis získal respekt, kdyby porušil pravidla vlastní smečky? Tímto nenásilným způsobem akorát všem ukázal, že to co řekne, to platí, a nejede přes to vlak. A jestli se to někomu líbit nebude, může klidně odejít. Nebo ztropit scénu a skončí stejně jako jeho máti, nebo hůř?
Aktuálně byl na obchůzce okolí smečky, mapoval si terén, zkrátka si dělal přehled. Jako panovník teď bude mít mnoho nových starostí, no, pořád chce mít nad vším kontrolu. Ve smečce věřil koneckonců nejvíc sám sobě. Tu ho ale do nosu udeřil pach, který se zdál být vzdálený, však známý. Zavětřil, pokusil se ho identifikovat, a když si nemohl vzpomenout - prostě se rozhodl ho následovat.

No ovšem - na ten lov husy nezapomněl, ba naopak! Po nocích na svůj úspěch rád vzpomínal. Nyní to už ale začínalo šednout, a on měl dávno v životě jiné cíle, jak se honit za mstou pro jednu proradnou opeřenou mrchu. Teď bude lovit mrchy chlupaté, mrchy číhající na svou příležitost zničit monarchii. Sám si tedy nemaloval, že ve své vládě udrží monarchii v aktuálním stavu, ale nehodlá jí nechat padnout pod prašivými psy jakým byla třeba Bellanna.
Vskutku tu bylo poslední dobou ticho, a tak na její slova střihl uchem. „Jeden má aspoň klid na přemýšlení.“ Vzal si z toho aspoň něco pozitivního, aby nebylo tak zřejmé, že ho ty nízké počty členů smečky docela děsí. Když už nic, tak jeden aspoň nemusel poslouchat to kňourání Bellanniných fakanů, potažmo jí samotné. Ona ho ale prohlédla, proto nakonec dodala větu o tom, že se sama nikam nechystá. To jí věnoval zkoumavý pohled, jako by jí chtěl prohlédnout. „Pochybuji, že tvoji bratři by tu déle přežili.“ Pokud se pamatoval, nijak aktivní ve smečkovém životě nebyli, a s takovými on hodlal udělal šmitec. „Mé matce definitivně přeskočilo. Pro její vlastní dobro - a hlavně dobro smečky - v následujících dnech odstoupí ze své funkce.“ To byla novinka, kterou by rád Ghaa'yel předal. Z nějakého důvodu jí důvěřoval více než jiným. Možná to bylo právě tím, jak se zúčastnila jeho pomsty na husu, možná to bylo její buranskou náturou, kterou v sobě skrýval i on sám.

Léto se nepochybně chýlilo rychle ke konci. Chladné noci posledních dní toho byly důkazem - a ani ta dnešní nebude jiná. Přinese však s sebou i významnou změnu v chodu smečky, která ve zdejších končinách sídlí. Dnes se Arrakis konečně dočká své korunovace, a bude tak moci převzít nad upadající smečkou vládu. Moc dobře věděl, že dřív nebo později by na trůn stejně usednul, s chováním matky bylo však lepší, když se předání žezla urychlí. Smečka se rozpadala, a s jejími výpadky vůči poddaným se to určitě nemělo jak zlepšit. Více vlků by si na ní mohlo začít brousit zuby, nebo jednoduše smečku opustit.
Věřil v sám sebe, i přesto měl trochu obavy, jak se smečka na tak mladého panovníka bude tvářit. Měl čerstvě rok, byl týnejdžrem. On však hodlal dokázat, že má toho v hlavě víc než aktuálně jeho matka. On hodlal tuhle smečku přivést zase zpátky na výsluní - dostát s ní reputace, kterou zaslouží. Přijdou výzvy, přijdou problémy, ale on se s nimi hodlal poprat. Nyní stál vedle matky beze slov, jen a pouze sledující smečku, která se u nory shromažďovala. Veškerá korunovace pak proběhla bez problémů, s matkou sotva slova prohodil. Necítil vůči ní lítost, a to ani nyní, kdy se chystal jí naposledy před smečkou v celé kráse znemožnit. „Nihilští,“ promluvil k nim pak, když před nimi stanul s korunovacím věncem na hlavě. „Hlavou se vám nyní mohou honit obavy, jaká budoucnost smečku čeká v tlapách tak mladého panovníka. Pochopitelně. Smečka si teď prošla nelehkým obdobím, a je třeba jí zase postavit na pevnou zem. Mohu slíbit, že přesně o to se postarám. Nastolím smečce řád, který potřebuje, a povedu jí přesně tak - a lépe - jako jsem tomu byl od narození učen. Věřím, že v napravení aktuálně trochu pohnuté reputace smečky se na vás mohu spolehnout. Jsme koneckonců rodina.“ Vzpomněl si na slova matky o tom, že je smečka rodinou, a i když né tak docela souhlasil, hned se toho chytil. Předpokládal, že přesně to chtějí vlci slyšet. Tenhle proslov měl ovšem nacvičený, nehodlal však příliš mrhat slovy. On poddaným nepotřeboval podlézat.
„S tím bych se chtěl i přesunout k splnění jedné z mých nových povinností. Jistě se mezi vámi rozneslo, že má matka - Voltaire Falcone y Gracewood - opakovaně porušila pravidla smečky, a obrátila se proti vlkům z vlastní smečky. Stejně jako v případě bývalé vévodkyně Bellanny tohle nebudu tolerovat.“ Otočil se k vlastní matce. Až nyní s ní hodlal mluvit, a to za né zrovna příjemných podmínek. Slíbil jí tehdy, že jí nechá odejít v klidu a důstojnosti, a tímto to zcela záměrně porušil. „Voltaire, za vaše nepřijatelné chování vůči členům smečky jsem nucen vás z území s okamžitou platností vykázat. Do svítání už vás na území nechci vidět.“ Řekl to prostě a maximálně bez emocí, tak, jak jen bezpáteřní fracek umí. Matku přitom sledoval skálopevným pohledem. O tom, co by nastalo, kdyby jeho slova neuposlechla, se už bavili. Věřil tedy, že je jí ten pokyn jasný, a nebude dělat problémy.

Nuže, bylo tomu tak - i královská rodina v těchto chvílích zvednotu zadek, a začít něco dělat. Tak si to aspoň představoval Rakis, protože ani jako úplné mimino nechtěl před všemi vypadat jako budižkničemu, co jen prosperuje ze svého jména. Ovšem, narodit se do místní smetánky je výhra, avšak kdyby měl skončit jako jeho bratři, radši se ukončí. Pomyšlení, že by ho někdo mohl brát jako slabocha, ho definitivně netěšilo. Přímo ho nenechalo spát.
No a právě proto byl tady dnes na lovu. Nakrmí sebe, a ještě si úspěšným lovem mírně pohoní ego. Po jeho rozhovoru s matkou bylo jasné, že ho brzy už budou trápit jiné starosti. A to zahrnovalo i dát do kupy tuhle smečku o pěti a půl neschopných vlcích. Bylo to šokující, ale mezi ně právě Ghaa'yel nepatřila. Byla Rakisovou příbuznou, a několik střetů s ní bezpochyby měl, ale čas se s ní nějak více kamarádíčkovat zrovna neměl. Proto vlastně docela uvítal, když jí tu během hledání vhodné kořisti spatřil. Bude nyní potřebovat mít na své straně co nejvíce schopných jedinců, a nebylo od věci zjistit, jak na tom Ghaa'yel s postojem vůči monarchii je. „Zdravím,“ pozdravil už z dálky.

Ach, kdyby jen věděl, co před kulťany Bellanna o sobě a svém vyhazovu napovídala, to by se musel chtě nechtě smát. Chudinka. Zatím to však nevěděl, a tak mu nic nebránilo v pokračování s konverzací. Vlčina se zdála být kapku nejistá, a Rakis to sic zaregistroval, nevěnoval tomu však větší pozornost. Nakonec si byli cizí, její rezervovanost měla logické opodstatnění. „No vidíte, jak se snadno mezi vlky šíří nepravdy. Já si rád dělám na věci názor z vlastní zkušenosti - už dávno jsem zjistil, že se né vždy vyplatí poslouchat ty, jenž se žádají o náš respekt. Rodiče, abych byl přesný.“ Švihl ocasem a koutkem oka mrknul po nyní ještě hodně vzdálené siluetě města. „Už jsem o něm něco slyšel. Přízrak, který za svitu měsíce dohlíží na svoje přisluhovače.“ To si pamatoval od toho slídila, kterého potkal pár měsíců zpátky.
Přikývnul na zopakování jeho postavení. Věděl, že otázka, kterou teď položila, ho v jejích očích nyní chtě nechtě srazí. „Ten nejvýše postavený, pod panovnicí, ano. Jako princ se však vlk už rodí. Přesněji jsem se jen a pouze dobře narodil. Mohu vás ujistit, že má matka by za prvorozeného syna neměla nikoho raději jak právě mě.“ Ušklíbnul se. Cizinka tomu nemohla rozumět, ale on se nad svými vlastními slovy pobavil. věděl, že matka by udělala snad cokoli, aby na jeho místě stála třeba právě jeho sestra. „Těší mě. O vašem rodu jsem ještě nikdy neslyšel, ale to přisuzuji tomu, že se s vlky z vaší smečky potkávám jen minimálně. Čím to?“ Chtěl od ní slyšet, že tihle jedinci mají přísný vycházkový režim, aby si potvrdil, co se o smečce jako takové povídalo.

Rakis by bezpochyby nevěřil tvrzení, že ho matka miluje, kdyby to od ní slyšel. Byl přesvědčen, že je to jen póza, kterou panovnice nastavuje před společností, aby nevypadala jako krkavčí matka. Jenže on jí vidí až do duše - kdyby nemusela, bezpochyby by si děcka neudělala. Musela být naprosto nadšená, že jako prvorozený syn se narodil zrovna on, Arrakis, jedinec, který lítost neviděl nikdy ani z rychlíku. Kromě této vlastnosti byl však inteligentní a vypočítavým mládežníkem, který se nebude muset bát ani v případě, že něco při své vládě podělá. Nemá strach, že by se z toho nedokázal vysekat.
Nepatrně přimhouřil oka. „Rodina - říkáte to, jako byste snad věděla, co to slovo znamená.“ Ušklíbl se pak. Že si matka skočila s náhodným natvrdlým týpkem ze spojenecké smečky rozhodně neznamenalo, že s ním tvořila rodinu. K tomu bylo potřeba o dost více, dokonce více, než kolik by mohl Rakis pochopit.
Když nakonec bez protestů svolila, ulevilo se mu. Dostal co chtěl, a nemusel se přitom ani snižovat k nějakému přemlouvání. Dokud to však neměl ofiko před ostatními členy smečky, nebude dost klidný. „S uspořádáním korunovace však dlouho neotálejte. Nerad bych, aby se opakoval scénář s Bellannou, a někdo se dovolil vám zase skočit po krku.“ A to by klidně mohl, neboť nepředpokládal, že by si každý poddaný nechal od panovnice líbit nějaké agresivní epizody. Nikdo nechce být fyzicky atakován od nadřízeného, a pokud k tomu ani není důvod, je to přeci pochopitelné.