Príspevky užívateľa

Pokud se tak Artemis zamyslí, opravdu si nevzpomíná, že by jí někdy někdo řekl přímo o nějaké vraždě. Když nebude počítat trest smrti po vniknutí na území, které ji přijde správné, tak slyšela pouze o ceremoniálu. Ceremoniálech na život a na smrt, které se údajně prováděly jako zkouška pro Omegy, aby prokázali, že jsou schopni ve smečce fungovat. Jenže tohle už se neděje! Celou dobu co je ve smečce, což už je celkem dlouho se nic takového nedělo, neví o ničem. Znamená to snad, že událost která vede modrou vlčici k tomuto názoru, se udála hodně dávno a táhne se to s ní? Asi by to i dávalo smysl. Trauma spojené s Ignisem? očividně.
Z hledání vysvětlení ji opět vytáhla slova vlčice, nad kterými si Artemis pouze povzdechla, snažíc se neřešit to vrčení- zatím. Snažila se pro ní mít pochopení a nepřidávat ji na strachu. Sice je to možná zvláštní, když je tím ignisanem... ale tohle je holt Artemis. Ta jedna ze smečky, ta jedna který je prostě opak ostatních. "pokud nesu nějakou vinu, ráda bych se dozvěděla o co se jedná. Nemám ponětí o událostech, které ti dávájí takové myšlenky" zareagovala tak až na její druhou větu, při čemž se posadila a mírně pousmála aby dala najevo, že opravdu nemá nic strašného v plánu. Samozřejmě byla stále připravená jakkoliv reagovat, ale na oko to tak nevypadá.

Rozhovor s Feierem ještě chvíli pokračoval a ona hlavně souhlasila. Kývala hlavou a jen občas prohodila nějaké to slovo. Soustředila se teď totiž jak na něj, tak i na zvuky přicházející z venku, neboli Jarumiho se Sanim, kteří si hrajou. Chtěla je tak ještě trochu zabavit aby měla prostor s Feierem mluvit.
Musela se usmát, když ze sebe Feier dostal zmínku o jejich roztomilosti. Kdo by to byl řekl, že někoho jako je Feier zlomila pouhá vlčata. "to jsou" opět s ním souhlasila, načež ho pronásledovala v chůzi zpět. Po chvíli ho předběhla a dorazila ke vchodu, kde hned hledala ty dva. "Sankari! konec hraní, jde se spát" zavolala na něj. Bylo už celkem pozdě, všechny tyto dnešní události naplnily den dost na to, aby utekl rychle. Jarumimu věnovala děkovný pohled s úsměvem před tím, než se opět začala vracet do jeskyně. Ignorovala protesty Saniho a trvala si na svém dokud ho nedonutila jít na své místo, kde si jako obvykle lehla a ocasem drobky přikryla.

Sledovat tuto vlčici bylo opravdu zárážející, nevěěla co by měla udělat, ale rozhodně to nenechá být jen tak. Teda pokud vlčice začne zdrhat nebo odletí, pronásledovat ji nebude, ale teď dokud tu stojí naproti sobě a vyměňují si své pohledy, jen tak se odradit nenechá. Ach Ikke co bys asi tak udělal pomyslila si. Jejich smečkový psycholog by si jistě skvěle poradil v této situaci! Ale bohužel tu teď není, takže to bude muset Arty zvládnout sama. Moc se jí tedy nezamlouvalo, když modrá začala vrčet. Neměla z toho strach nebo podobně, spíše respektovala její varování stejně tak, jako ji nechala být, když se vlčice vzdalovala.
když v tu jí přejel mráz po zádech vrahy?! zmateně zamrkala. Byla si vědoma ne zrovna pěkné minulosti ignisu a jeho pověsti, ale nikdo ze smečky koho zná by rozhodně jen tak někoho nezabil! Zabíjí až v případě že se jim někdo dostane na území a nehodlá ho slušně opustit! To si pak za to vlk může sám! že se rozhodl jít vstříc smrti. Ovšem Artemis nedělala unáhlené závěry, netuší co se stalo, že je vlčice v takovém stavu s takovým názorem. To jí ale nedává právo obviňovat Artemisiny přátele z něčeho tak hnusného! "v tom případě je vše v pořádku, já osobně nemám na svědomí jediný vlčí život" zašvihala ocasem a snažila se držet pevný rozum. Při tomhle prohlášení by jí zase mohla postihnout vina za jedno své mrtvé vlče, ale naštěstí se tomu teď brání. Před cizincem nehodlá ukázat slabinu větší než je nutné.

Možná by bylo pro obě vlčice lepší, kdyby se Artemis nerozhodla vybavovat se s cizinci. Na tohle je však už pozdě a obě si teď musí navzájem čelit. Artemis však neměla nejmenší tušení o tom, co pro cizinku artemisin pach znamená. Byla proto trochu zmatená, když se stav modré vlčice zhoršoval mezitím co se krčila při zemi.
Když tak na ní kouká, možná v ní trochu i vidí sebe. Sebe před tím, než se přidala do smečky. Strach býval její hlavní vlastností, jenže ať už se bála jakkoliv, nebyla v takovém stavu jako právě tady modrá.
Uši lehce stáhla k hlavě a starostlivý výraz se dral na povrch. Artemis nemá v povaze nechat někoho jen tak, bez pomoci, když to vypadá, že je třeba. V takovém případě by jí i bylo jedno odkud kdo pochází, tady to ale bude složitější. Byla si vědoma ostrého pohledu, kterým se na ni vlčice dívá. Hlídala proto každý svůj pohyb aby nebyl příliš unáhlený. Dělala tak, i když se pokusila o pár kroků přiblížit. "nem-"načla první slovo, když v tom modrá vycenila zuby. To byla chvíle, kdy Artemis zarazila své kroky a opět se jen vzpřímeně postavila. Uši zpět vzpřímné, vypadá to, že zde to moc klidně nepůjde. Pysky jí cukaly, mezitím co hledala vhodná slova. "zachovej klid a já tak udělám také" prohlásila s klidem v hlase jakousi nabídku. Nečeká, že by to mohlo pomoct, ale návozat s ní kontakt skrze slova by ráda. "nejsem zde abych ublížila" je tomu tak. Jsou na místě, které patří vlkům všem. kdyby se náchazeli na hranicích, už by to byla jiná.

Pomalými kroky se postupně přibližovala k cizinci, se kterým již brzy bude mít tu čest. Rozhodně se musí přiznat s tím, že teď v sobě nemá odvahy tolik, kolik by jako správný ignisan mít měla. Neustálé tréninky jí toho dost naučily, ale i tak je zde v lese sama, od smečky celkem daleko a přibližuje se k neznámému. Může to být kdokoliv- vlk kterému by se nedokázala ubránit? Co když pak už neuvidí své malé..?
Pryč s těmito myšlenkami! "vzchop se sakra! jsi ignisan, strach nemáš v povaze- strach jsi dáávno vypustila pryč!" přesvědčovala sama sebe. No nebyla by to ostuda nechat se porazit? Jasně že ano!
Prodrala se křovím, za kterým se jí již naskytl pohled na cizinku, kterou celou tu dobu cítila. Napřímila se a vypla hruď, hodlá vypadat alespoň trochu vyrovnaně a vyšší, protože výškového rozdílu si už sama stihla všimnout. "Zdravím" dostala ze sebe jakýmsi neutrálním hlasem. Přeci jen se držela jákesi té slušnosti a pozdrav na místě prostě byl. Mezitím se Artemis zaměřila na vlčici tak, aby si toho o ní zjistila více. Mírným větřením zjistila, že se jedná o člena smečky, kterou ignis rozhodně v lásce nemá, ale.. stejný pach měl i Arxi! Artemisin kamarád! ahh tak dlouho ho neviděla. No nic, zpátky k vlčici. Ve vzduchu cítila i byliny, když pohledem, který stále nemá zrovna nejlepší, projela okolí, i tak se jí potvrdila doměnka o tom, co tady asi vlčice dělala. sbírá byliny.. stejně jako Feier- jedná se o léčitelku? zeptala se sama sebe, načež pohlédla přímo do vlččiných očí.

Z jejího pobytu v jeskyni jí vyrušilo volání z venku. Byl to jak Feier, tak i Sankari, který opravdu naléhal na to, aby za ním Artemis přišla. Udělala tedy tak a vydala se ven z jeskyně, přesně k nim aby mohl Sankari ukázat to, co chce.
Na jeho povel tedy s úsměvem sledovala co se naučil. "tyjo to koukám! pověděla nadšeně "už hrabeš jako velký vlk! Krásně to umíš" pochválila ho, načež mu dala i tu žádanou pusinku.
"lovit myšky jo?" koukla po Feierovi a pak zase zpět na Saniho. "jistě že můžeš"

Artemis se v rámci tréninku vydala po dlouhé době opět za hranice smečky. Když nebude počítat ten běh s Feierem, celou dobu co má prcky se zdržovala pouze na území. Dneska se o drobky zase stará jeden z ignisských léčitelů, takže může být v klidu bez strachu, že by se stalo cokoliv kvůli vlka jménem Stadley.
Celou cestu se držela v klusu. Nemá potřebu běžet teď úplně rychle, závody na čas si teď nedělá. Spíše by radši zkusila něco ulovit. Není to teď v zimě zrovna nejlehčí, ale to jí přeci nezastaví, no ne? Každý si musí umět kdykoliv poradit.
V jedné chvíli Artemis zpomalila, aby se držela v pouhé chůzi, nechtěla vyplašit nic a nikoho, ještě když se vzduchem začíná linout jakýsi pach. Chvíli si myslela, že se jedná o zvěř, ale jak pach sílil, poznala, že se jedná o vlka, vlka s nádechem něčeho, co se jí tedy moc nezamlouvá. Nebude ale dělat unáhlené závěry a hezky si zjistí, kdo to tady je. Změnila směr, kterého se celou dobu držela a vydala se směrem, kde by ten někdo mohl být.

Poslouchala to, co říkal Feier. Měl prostě pravdu, a tak průběžně přikyvovala aby viděl, že Artemis všemu rozumí. hlavní hlídači jste asi ty a Ikke- pak Jarumi a případně.. Targa?" nebyla si úplně jistá jestli všechny co řekla za hlídače brát. Nechtěla na ně házet starosti s jejími vlčaty, ale tak říct to ji nezabije. Pak už zase jen souhlasně kývala. Nestihla nic říct, protože ten malý uličník začal vítězně hulákat. "no vidíš to jak jsi šikovný!" zavolala zpět na něj s pyšným úsměvem. No co, je prostě skvělý pocit vidět takto své potomky. "a teď zkus ulovit t- strejdu Jarumiho!" dostala tak ze sebe další výtvu pro vlče, kterou ho zabaví. Zkusit skolit Jarumiho by ho mohlo zajímat no ne? A Jarumi? ten musí být vyloženě nadšen do čeho ho Arty poslala!

"já tebe taky" oplatila mu. Samozřejmě že ho také ráda vidí, jde to na ní hlavně dost jasně poznat. Nic neskrývá a tuhle radost najevo dává, o to víc, když vidí jak je i Jarumi nadšen.
Nad jeho slovy se tak nejistě zasměje. To šlo až tak poznat, že se soustředí na nějaké hledání? heeh.. "ále ne nee neztratil" ujistila ho nejprve, aby si nedělal starosti s jakýmkoliv hledáím nebo tak. "spíše jsem se až moc zažrala do snahy něco ulovit" přiznala a ohlédla se do strany.

Kráčela si podél řeky. Jen tak se dnes vydala pryč s jeskyně si zase trochu provětrat hlavu bez prcků, se kterými je neustále. Každý občas potřebuje nějaký ten klid pro sebe a ona si ho bere právě teď. Popravdě ani netušila, že smečka má dalšího člena. V této době se vlků přidává opravdu spousta, a tak se k ní tahle poslední informace očividně nedostala. Proto se celkem zarazila, když jí do nosu udeřil cizí pach. Našpicovala uši a zrychlila svůj krok aby zjistila o koho se jedná.

Pokračovala si klidně údolím. Stále větřila a snažila se zachytit cokoliv co by se nacházelo v okolí, avšak to by jí někdo nesměl vyrušit, že? Netušila o cizí přítomnosti do doby, než se ozvalo volání jejího jména. Upřímně? Lekla se. Šlo to vidět i na tom jak sebou škubla. Nicméně uklidnila se hned, když ji došlo čí hlas to byl. Podívala se směrem k vlkovi a rovnou se vydala k němu. "Jarumi" pověděla klidně a hlavně- s úsměvem! Úsměv si Jarumi prostě opravdu zaslouží.
Když k němu došla, na pozdrav se lehce dotkla čumákem toho jeho. Bylo super být zase u něj, i přes to, že sama netuší, proč tomu tak je. Jarumi je vším prostě úplně odlišný a tím dokonalý! Ovšem bere ho stále jako každého jiného, kamaráda. Přiznávat si něco víc? To vůbec.

Jarumiho se Sanim už nechala tak. Jarumimu věřila dost na to, aby ho s prckem nechala samotného, takže se v klidu odebrala k feierovi, kterému řekla vše, co uznala za potřebné. Poté už jen poslouchala co k tomu má on. Očividně už něco ví.. Upřímně se jí mírně ulevilo, když se Feier zmínil o tom, že už je se Stadleyho stavem obeznámen. Naopak jí ale moc nepotěšilo, že o halucinacích netušil a akorát potvrdil, že k vlčatům nesmí- ne sám- takže je hrozbou.. super! vážně super!
Sklopila uši a ohledla se po drobcích. "ať je to nmoc nebo ne, nechci ať je s vlčaty a věřím vám, že se o to postaráte, když zrovna nebudu přítomna" její hlas opět nezněl moc dobře. rozhodně nebyl takový jako před chvílí u Jarumiho. má o ně prostě strach. "ale hlavně že o tom už víš" věnovala pohled zpět Feierovi a vydechla.

Nechtěla aby byl Sankari takhle nešťastný, jak se tvářil, ale bohužel l nezbývá nic jiného. Výpravu si mohou udělat kdykoliv jindy, teď má holt přednost Caligo. "Sani, klid" broukla k němu hlavně když viděla jak se sani zamračil. Nechce aby tím vlčka znejistil ještě více nebo tak něco- notak Sankari- přijmi ho a nezlob pomyslila si. "strejda se postará, ale my pomůžeme"
Najednou ale našpicovala uši, když se vlček omlouval. Proboha proč by to vůbec dělal? "nemusíš se vůbec ničím trápit, Caligo. Žádné problémy nám neděláš, naopak! Jsem ráda, že jsem tě mohla poznat" mluvila k němu tichým klidným hlasem. Je sice učitelkou a se štěňaty to umí, ale v tomto případě se opravdu hlídá a dává si pozor na každé slovo co řekne- není si vůbec jistá jaký přístup k němu mít. "mimochodem když už ses nám tak hezky představil, tak je řada na nás. Mé jméno je Artemis a tady ten uličník se jmenuje Sankari" při představení hrdiny do něj trochu šťouchla čumákem aby si nemyslel, že se Arty věnuje jen a pouze Caligovi.

Jistě, použila na saniho slovo, kterému ještě tak úplně nerozuměl. Nedošlo jí to hned a Sani se samozřejmě ptal. Dříve něž se ale dostala ke slovu, aby mu to vysvětlila, se toho chopil Jarumi. Vysvětlil to opravdu skvěle a rozhodně to dala na jevo úsměvem a mírným přikývnutím, jen co se na ni Jarumi podíval s úmyslem se právě takto ujistit.
"samozřejmě, hrdino. jsi šikovný poznal jsi to správně" věnovala mu pochvalu. "já vím" broukla tak ještě k Jarumimu než se vydala k Feierovi, který už stačil poznat, že se něco děje. Arty stáhla uši a jen co došla k němu, nezastavila se a šla ještě o něco dále. Nechtěla ať tohle Sankari o svém otci slyší. Usadila se, počkala až Feier dojde a spustila. "chvíli před tím, než jsem narazila na Jarumiho, jsem se viděla se Satdleym. Něco však rozhodně nebylo v pořádku- útočil doslova na nic a mluvil na neexistující vlčici. jednoduše fungoval, jako by viděl někoho, kdo neexistuje. Jeho chování bylo taky fakt divné- bojím se o vlčata- s mým zákazem k nim jít nesouhlasil.. na jednu stranu to chápu, ale prostě-" na chvíli se odmlčela a vydechla "hlavně mě s tímto už nespokuje nic víc, než společní potomci." dodala aby byl Feier v obraze, že Artemis a Stadley už spolu prostě nejsou

Sankari holt musí chápat. že vše nejde hned. Normálně by mu na to odpověděla bez problémů, ale teď bohužel. Přitomnost dvou dalších vlků tomu prostě nepomáhala. Teda.. dvou vlků? už jen jednoho, malého.
Sankari chtěl svou zmíněnou výpravu, dával to dost najevo a Caligo chtěl.. nebo spíše nechtěl tady vůbec být. Bylo to prostě celkově až moc rychlé a arty se snaží rychle vymyslet co s těmi dvěmi má vůbec teď dělat. Bohužel vzhledem ke stavu Caliga, který jasně naznačoval, že není zrovna nejzdravější, bude muset zklamat Saniho.
Hlavu měla skloněnou, a tak Saniho mírně olízla na hlavičce- "výpravu si budeme muset nechat na jindy. teď se musíme postarat o nového kamaráda" broukla klidným hasem o pohledem sjela na Caliga, když vyslovovala poslední slova. Musí ho nějak dovést do jeskyně... za Feierem, aby se na něj podíval. Hlavně by ho tam měla dostat co nejrychleji, aby už nybl v tom mrazu a mohl se pořádně zahřát a dostat se z té nemoci.