Príspevky užívateľa

"vysvětlím ti to jindy" odpověděla tiše Sanimu. Teď mu to tady vysvětlovat nebude. Ne teď, před nimi a v úplně jiném tématu.
Sledovala vlčka a to jeho napětí se jí teda moc nelíbilo.. musel si zažít své, o tom už vypovídá vlastně jen to, že je zde sám, bez rodičů. Sám nevypadal moc nadšeně, když padly slova, že by se o něj měla starat. O to těžší tohle celé bude. Mohla proto spoléhat snad jen na Sankariho, který by mohl malého cizince ujistit v tom, že se nic neděje. Vypadají, že jsou stářím na podobné úrovni, takže by si mohli rozumět mnohem více, než s dospěláky.
Něco co Artemis moc nehrálo do karet byl odchod Raye. No jo, je alfa a má toho hodně, ale mohl tu ještě chvíli počkat co budou vlčata dělat! Hah ať si pak nestěžuje, kdyby mu někdo to štěně vrátil. I když nebyla Arty moc nadšená, Rayovi poděkovala, řekla ještě pár nějakých slov k této věci a už se jen věnovala těm dvou malým. Byla tu s nimi nyní sama.

Sankari se samozřejmě hned zajímal o koho se jedná a Artemis ho bez odpovědi rozhodně nenechá. Sklonila se k němu, čumákem k jeho oušku. "nás Alfa, Raymond a toho malého neznám ani já" pověděla mu tiše tak, aby to slyšel jenom Sani. "takže neboj, nemusíš chránit, je to v pořádku" dodala. Viděla na něm totiž jak si drží svoji obranou pozici, která se neznámému zrovna moc nelíbila.
Hlavu poté zvedla, aby zpět mohla pokračovat v rozhovoru. Ray brzo povzbudil malého aby se představil, čekala proto než to ze sebe dostane.. Caligo.. mírně sklopila hlavu a natáhla se opatrně k němu "ahoj, Caligo" broukla tichým hlasem. Nechtěla ho děsit avšak chtěla s ním navázat jakýsi kontakt. Jenže to už sebou trochu cukla, když padl návrh od Raye, že by se ho měla ujmout. Mírně přiklopila uši a nejistě se podívala jak na Raye, tak na Saniho. Nevěděla co na to má tahle říct, potřebuje hlavně vědět co na to ti dva malí, nemůže rozhodnout za ně. Pokud si s ním Sankari nesedne, pravděpodobně to nepřijme.. pokud nebude přemlouvání, kterému Arty stejně nebude moc dlouho vzdorovat.

Arty se dnes se Sanim opět vydala na procházku dál od Jeskyně. Měli namířeno mnohem dál, jenže to by po cestě nesměli potkat noru, která toho malého uličníka rozhodně zaujala. Vběhl dovnitř a Arty nezbývalo nic jiného než ho následovat. Chvíli ho nechala prozkoumávat noru, než ho opět vyhnala ven. Po jejich východu z jeskyně však jejich plány nemohly pokračovat tak, jak chtěli. Stál tam Raymond s nějakým drobkem, kterého Artemis viděla rozhodně poprvé. Jasně, že se začala zajímat o koho se jedná a podobně... I když se však věnovala rozhovoru, občas koukla jak na Saniho, tak na neznámého prcka. Celkem jí zarazila ta lebka, kterou si tak hlídal, ale nic k tomu neříká, pokud tu Vlček vážně zůstává, jistě to někdy vysvětlí.

Bylo jí celkem dost líto, když viděla, že se vlk začíná radovat a ona to brzy zkazí. Což se vlastně i stalo. Zmínka o smrti nepotěší nikoho, možná tak nějakého blázna, kterým Adain očividně není. jeho slovům pouze kývla a dále se tím nezabývala, potřebují se věnovat dalším věcem. Teď to zmínila pouze ať je vlk v obraze. Je členem smečky, a tak má právo vědět o tomhle.
I přes to, že sama se přes to moc nepřenesla, nehodlá tady držet takhle špatnou atmosféru. Přetvářka to záchrání no ne? Navíc nemůže do práce tahat své osobní problémy.
“jo takže ty takhle, tak to abych si užila komandování dokud mohu”/b] Prostě jako by jí přeplo. Není to sice ta radost jaká v ní byla dříve, ale nebude tu jako nějaký mrzout.
Sledovala ho a poslouchala jeho slova. Aspoň že má takový přístup. “Tím pádem jsem ráda za člena, který by mohl být skvělým přínosem” už jen z jeho postoje se dalo dost poznat. A to jak vážně mluvil? Dodáva to dost na věrohodnosti. “Co už si se tak stihl dozvědět? Ať přibližně vím a neopakuju se”

Když se postavil na zadní a chytl se jejího čumáku, samozřejmě že ho podpírala a hlídala aby se nepřerazil ani takhle, ale nechávala ho v představě, že to zvládá sám. Neměla ani v plánu mu utíkat, hezky si od něj nechala dát pusinku a až jí ten drobek pustil, zase se narovnala. "přesně tak, dřív nebo později poznáš všechno a není třeba teď spěchat a utíkat mi tak" samozřejmě byla ráda, že má Sání zájem o vše kolem. Ještě aby ne, když je pro něj každá věc nová, jen ho vážně nehodlala nahánět po smečce, protože si mladý pán usmyslil, že bude prozkoumávat jako blázen.
No, jak tak viděla její slova ho dostatečně vyděsila a použít na něj výhrůžku samoty stačilo. "tak se mě pěkně drž a nebudeš sám" usmála se při pohledu na drobka, který se jí schovává mezi tlapkami. "budeš hodný a budeš pěkně se mnou" broukla ještě jako odpověď, ale už přemýšlela nad cvičením, které by tu na něj mohla zkusit. "co takhle se naučit pořádně stopovat? Kdyby jsi se mi ztratil, mohl by sis mě pak lehce najít pomocí pachů. Nebo také můžeš být jako strejda Feier, který tak hledá bylinky" páčkou ho mírně postrčila, ale pohledem teď skenovala okolí. Sníh jim sice moc nenapomáhá, Sani by se mohl jednoduše řídit dle stop normálních a ne pachových, ale i to Arty vymyslí. Teda aspoň se pokusí.

Ať už Feier vypadá jakkoliv, klidně i jako krvelačný strašák, strach mít nebudou. Teda alespoň Artemis ne. Ta Feiera přeci zná a neodsoudila by ho jen kvůli tomu, že si s jeho postavou a výrazem hrajou stíny. A navíc, to jeho hraní, které předtím praktikoval s vlčetem rozhodně není vlastnost někoho, kdo by je chtěl snad sežrat. "Sani chrání, chrání smečku, Jarumi je smečka, i strejda Feier" broukne k němu tiše, nemusí přeci za každou cenu stát před Artemis, když potkají kohokoliv ze smečky. Jistě že to ten malý prcek ještě moc nepozná, ale to nevadí, třeba si z tohodle vezme aspoň fakt, že Jarumi nebezpečí není. Stejně to už pak sám poznal, když mu Jarumi předváděl křídla. Artemis mohla nadále jen v tichosti sledovat. Teda až do chvíle, kdy Sani prozradil něco, co možná ani nemusel. Mírně přiklopila uši a kdyby to šlo, asi by se i právě červenala. "byla to jediná věc co mi tě připomínala každým dnem" pověděla tiše tak, aby to slyšel jen Jarumi, teda aspoň se o to pokusila. Trochu si nebyla jistá, když se na to zeptal, ale po jeho zmínce, že ho to těší, se jí opravdu ulevilo.
Znovu našpicovala uši jen co se Jarumi zvedla přišel k ní. Koukala n aněj a poté si i vyslechla jeho slova, po kterých se hned podívala Feierovo směrem. "asi máš pravdu, děkuju" příkývla, čímž mu svěřila hlídání prcků a zároveň souhlas s tím dalším. Poté se už jen vydala k Feierovi, cestou si hledala slova, která vyzní aspoŇ nějak pochopitelně

To bude Sankari koukat až ho Arty vezme i mimo smečku a ukáže mu, jak je to zde obrovské. S takovou by si na něj ale musela pořídit vodítko, protože když už jí samou zvědavostí utíká tady, tak někde v naprostém neznámu se na vteřinu koukne pryč a sankari bude fuč! Naštěstí takovou výpravu plánuje až na později. Jen co budou vlčátka ještě o něco větší a vytrvalejší.
Teď ale zpět k dnešku... po jejím napomenutí Sankariho by si fakt ráda držela nějaký ten vážnější obličej, ale když on tak smutně kouká.. Prostě jí to hned zlomí a musí se trošku pousmát. Když se Sankari nešťastně vracel, šla mu naproti a jen co byla zase u něj, povzbudivě do něj dloubla čumákem. "je tu toho tolik, ale ke všemu se dostaneme broučku" broukla a zpět zvedla hlavu. "tak hodně energie říkáš? tak až tě budou bolet nožičky, nechám tě tady a půjdu domů sama. Ty to zvládneš zpátky jistě sám, že?" trošku toho vyděšení přeci neuškodí.. ale těmito slovy Artemis hned napadlo čím by ho mohla dnes zabavit a zároveň ho něco přiučit

Běží neustále za ním. Dýchání si naštěstí drží ještě tak nějak správně, alespoň to. Avšak po Feierovi pokynech se trochu odhodlaně zamračila a opřela se do toho, tak jak řekl. Hned se pokusila tlapy natahovat ještě více, prostě se řídila jeho slovy, jenže si neodpustila jednu poznámku "ještě si snad pamatuju jak se běhá, ne?" trochu se uchechtla, opravdu. Myšlenky orientované na běh jí vyhání vše ostatní a dokáže být tak aspoň trochu v normálu.
Joo zítřek? To se Arty buď vůbec nezvedne a nebo i skrz bolest si dá tuhle trasu znovu, ale teď to vypadá, že se přikloní k tomu druhému. Prostě musí máknout.
Měla chvíli pocit, že Feiera doběhla, než jí však došlo že jen zpomalil, no co nadělá on je na tom v běhu prostě lepence všech směrech. A teď ještě víc!

Byla zvyklá na Feierovu pozornost co se týče zdravotního stavu, a tak si ani už neměla potřebu všímat, že na ni zas nějak koukal. U něj to bylo prostě normální a nač to řešit, že.
Oplatila Feierovi svůj pohled a přikývla s doprovodem pár slov "rozhodně ano" odpověděla ihned a celkem dost odhodlaně na to, jak byla předtím zticha.
Feier už byl do chvíle fuč, rozeběhl se podél řeky s menším náskokem a Artemis se ihned rozeběhla za ním. Teď ze začátku dost zabrala, aby Feiera dohonila, ale jakmile s k němu zařadila, zpomalila do stejného tempa v jakém běžel právě ten hnědý vlk. No, popravdě byla Artemis o něco pozadu, ne moc, jen prostě neběžela přesně vedle něj. Svou pozornost upírala hlavně na cestu před sebou, ne že by jí nějaký terén dělal problém, ještě když je to zde u řeky v klidu, ale kdo ví co se pod sněhem skrývá. Stříhala ušima aby dokázala zachytit jakýkoliv zvuk dost brzo, no i po téhle chvilce Artemis sama pociťuje, že to prostě není ono. Tím se však nehodlá zdržovat! Právě naopak! Musí se zase dát do kupy a být zase ve formě.

Bylo to poprvé co Artemis opustila smečku od toho, co se jí narodila vlčátka. O ty je teď však postaráno tak, aby jí nepronásledovaly. Ona sama je vezme někdy ven, ale nechce aby se vydali sami a třeba bez dozoru! Na to mají jistě ještě dost času.
Artemis se však ale hodilo se protáhnout, a proto bylo jasné, že přijala Feierův nápad se proběhnout. Feier je ve běhu vážně dobrý a Artemis ho zvládala nějak stíhat, ale jak tomu bude teď? Co když bude fakt pozadu? Kdo ví.
Z území smečky šla mlčky po boku Feiera a koukala pouze před sebe. Hledala asi dobrý moment kdy vyběhnout a Feierovi prostě zdrhnout, pokud se to teda nerozhodne udělat on!

Možná by si jeden myslel, že směr jaký zvolila jako svou cestu, je k hranicím, ale ne tam ona teď nemíří. K hranicím ještě radši nechodí, nechce si nahrabat problémy a taky nechce aby u hranic bylo nějaké z vlčat, které by jí třeba mohlo pronásledovat.
No, jak se zdá, vlče za ní žádné nejde, ale ani vlastně nikdo jiný. Zdá se že je v lese teď vážně sama. Nikoho nevidí a to co slyší, je křupaní sněhu pod jejími tlapkami.
Vypadá to, že z tohohle bude pouze jen nějaká procházka. Arty teď sice chodí ven za tréninky, které chce dohnat, ale tak asi nemusí být pokaždé, že? Artemis si sice myslela že je zde sama, ale její zrak dokonale zařídil aby jí smích splynul s bílou postavou, která je naproti ní. Neměla tušení o tom, že před ní někdo je. Nedávala teď moc pozornost zvukům a prachům no.

Vykračovala si zdejším místem, už dlouho zde nezavítala, ale dnes tu bylo něco jinak. Většinou se zde potkali s Feierem, když si chtěli oba odpočinout od všeho. Oba si tohle místo oblíbili jako takovou klidovou zónu. Jenže jak bylo zmíněno, dnes tomu tak nebude. Feier je pravděpodobně u štěňat a Artemis se vydala vstříc dalším tréninkům, které teď musí postupně začít dohánět. Mohla třeba narazit na nějakou Omegu, které by mohla zase něco říct o smečce, ale zdá se, že tohle se nestane. Před očima se jí objevila postava, která byla dosti specifická jednou určitou barvou. Modrá. Takže Stadley... Nebudeme si lhát, ale přejel jí mráz po zádech, měla chuť okamžitě vycouvat a zdrhnout, ale či by si tohle mohla dovolit? Zdrhnout jak ustrašené štěně? Pfft.. i ty štěňata by měly větší odvahu. Proto se Artemis napřímila a pomalými kroky pokračovala dál, blížila se pomalu k němu, ne však s úmyslem.. jen prostě šla dále svou cestou.

Možná by se hodilo po dlouhé době něco ulovit. Kdy sakra naposled něco přinesla k noře? Joo to už si radši ani nepamatuje. Má sice omluvu, ale i tak, když už může, tak to půjde honem napravit!
Vykračovala si proto údolím, hlavu měla pozvednutou vzhůru a větřila okolní pachy. Byla sice zima a kořisti teď bylo opravdu minimum, ale vždycky se dá něco najít, no ne? A to že měla chvíli pauzu neznamená přeci nic, prostě něco chytit zvládne a je to! Avšak to by se musely objevovat nějaké pachy. Do nosu jí spíše bodal jen mrazivý vzduch. tohle bude na dlouho zašvihala ocasem a přidala do kroku, díky čemu se přemístila o něco dále. Hlavu sklopila k zemi a hledala pachy takhle, zavřela i oči a jen naslouchala okolí..

Dnešním dnem se Artemis opět procházela mimo noru, avšak dnes nebyla sama. Pod nohama se jí motal drobek, který byl až snad příliš nadšený z toho, že mohl objevovat další část území. Artemis dnes vzala ven Sankariho, kterého hodlá něco naučit. Je neuvěřitelné jak rychle rostou, ale už je dost velký na to, aby mu Artemis začala povídat o okolí a případně ho něco naučit i po fyzické stránce. Přeci jen, pohyb ho bude bavit snad ještě více než povídání, kterého si od Artemis užívá až příliš.
Sankari se od Artemis sice moc daleko nehnul, ale i tak, když už se po několikáté vzdálil, musela ho trochu napomenout. "když budeš pořád utíkat, vrátíme se domů. Takhle to nezbyde dost energie na cestu a cvičení" začala sice vážně, ale či to šlo zlobit se na ty drobky? Spíše ne.

Její přítomnost byla brzo prozrazena už jen našlapováním na zmrzlou zem, která ji praskala pod nohama. Ostatně po chvíli s e prozradila i sama a to už vlk definitivně spozornil směrem k ní. Pozdrav jí věnoval zpátky, avšak stylem, který jí vždy potěšil. Byla ráda , když nižší, převážně Omegy, projevují úctu k výše postaveným vlkům, jako je právě teď Artemis. On to tak sice ani myslet nemusel, ale to nemělo nic na tom, že se jí zalíbil jeho elegantní styl. To křídlo tomu prostě dodává krásu! A ne že ne. "od posledně už je to vše mnohem lepší" prohlásila upřímně. Stále ti nebyla ta usměvavá vlčka, ale ani to prostě bylo jak tehdy..a upřímně, je asi jasné, kdo za tím stojí. Jarumi dokázal Artemis zvednout náladu a teď, když byl ve smečce, se sním prostě mohla vídat často! "pověz mi však, jak si ve smečce vedeš ty" zašvihala ocasem čekajíc na jeho vyjádření.