Príspevky užívateľa

Vlčátka už byla o něco větší a Arty už také byla více schopna začít s nějakými těmi tréninky, které nejsou jen o povídání. Potřebuje si přece zpět držet svou kondici, kterou teď tak moc musela flákat. Už několik měsíců bez pořádného pohybu! To se musí změnit. Proto se sama vydala po území svižnější krokem trochu projít. Zároveň by mohla někoho potkat, třeba některé z Omeg! A dát jak sobě, tak Omeze pořádně zabrat. Sice Arty teď dlouho nic nedělala, ale určitě v zas takovém skluzu nebude, takže se nebojí, že by jí nějaká Omega porazila! No a hned má motivaci něco dělat!
K jejímu štěstí se v Syslím hájí rozléhal pach, který se tvářil, že se jedná o někoho z okřídlenců, přesněji Jarumiho bratrů. A vskutku, brzo rozpoznala tělo okřídleného vlka, jehož jméno zní Adain. Svůj krok zpomalila a zamířila přímo k němu. Hlavně už nevypadala tak zničeně jak tehdy... "zdravím" ozvala se a našpicovala uši.

Nenamítala vůbec nic, když se na ni vlk tak koukal. Co by vlastně měla říct? Nebude mu přece zakazovat koukat na ni. "hmh.. to se ti asi jen zdá" prohlásila jednoduchým neutrálním hlasem. Rozhodně mu neměla nic za zlé. "v pořádku, vlezlý opravdu nejsi" dodala povzbudivě. Nechce ať si tu vlk myslí bůh ví co špatného o sobě. U jeho dalších slov však jen sklopila uši.. asi by mu to měla říct, ať je v obraze. A stejně, teď je členem smečky a je hoden toho, vědět o předešlých úmrtí, no ne? "jsou v pořádku.. dvě která přežila i skrz těžký začátek, jedno to však nezvládlo" oznámila tlumeným tišším hlasem tak, aby si to Adain prostě nějak přebral.
"samozřejmě že můžeš, mně osobně nevadí, že jsi pouze Omegou, ostatně věřím, že na tomhle postavení nehodlám setrvávat dlouho" bylo to znát i na jeho změně výrazu a nasledným slovům.
"přesně tak to má být, měl bys vědět vše co je potřeba, avšak pokud nejsi ve smečce z vlastní vůle, měl by ses rozhodnout zda o místo zde vážně stojíš" ať to bylo jakkoliv, ve smečce není potřeba někdo, kdo by tu byl jen protože jedná podle ostatních. "jistě, takže chceš hlavně vědět jak se stát opravdovým členem ignisské smečky, ano?" zeptala se prve, vlk může klidně chtít přednostně vědět ještě o něčem jiném, takže mu dává prostor se ještě nějak vyjádřit.

Pouze souhlasila přikývnutím, už nebylo třeba to více rozvádět. Prostě má tady vlka, který je schopen najít řešení jak říká- kdykoliv, a to je nejlepší závěr. V tomto případě se jí už v hlavě tvoří způsob jakým to vlčátkům přednese. Nemůže jim přece jen tak říct, zakazuju vám být s tátou. A způsob hry je taky dobrý, ale jen to nesmí ty dětské mozečky prokouknost. No nic, jejich cesta do jeskyně následovalo přivítání.
Poté, co se Jarumi přiblížil k prckům, Sání si zase jel své oblíbené. Chce svoji maminku chránit. "teď nemusíš chránit broučku" pověděla tiše poté, co Sání přestal štěkat a ušima cukla k Jarumimu. "v bezpečí? Tyjo to nevím" dokonce se lehce uchechtla. Na ty dva byl skvělý pohled. Zdá se, že si prostě rozumí od první chvíle a Jarumi hlavně nevypadá, že by měl nějaký problém s vlčátky.
Sání si nakonec všiml křídel, která ho zaujala přesně tak, jak Artemis čekala. Jenže když stal na zadních a bylo zjevné že spadne, vystartovala s tím, že ho zachrání před spadnutím, ale Jarumi byl rychlejší.. Oddechla si a věnovala mu vděčný pohled. Ono by se vlastně Sanimu ani nic moc nestalo kdyby takhle spadl, ale nikdy nevíš co se může stát.
Pak už ale ty dva nechala, Jarumi se sám chopil vysvětlování co jsou to křídla, takže mohla jen přihlížet. Ocasem lehce pohupovala a na tváři měla spokojený výraz. Možná dokonce i zapomněla, že zde Feier stále je.

Den ceremoniálu konečně přišel a ani Artemis si to nenechala ujít. Nebyla sice Omegou, kterou zkouška čeká, ostatně už dávno je na vyšším postů, ale to jí nebránilo být v této akci součástí. Rozhodla se zapojit jakožto jedna z překážek, které vlci po cestě potkávají.
Dříve než vše začalo, nebo spíše, když poblíž ještě nikdo nebyl, si v horách nalezla skvělé místo pro naplnění svého úkolu. Začala tam shromažďovat velké i malé kameny a případně i další materiály, které by jen přitížily. Když takhle měla nachystaných pár hromádek, lehla si do blízkého úkrytu a nenápadně číhala, než se někdo objeví.

Vskutku to ani na dlouho teda nebylo, brzo zaslechla, že se někdo blíží, připravila se proto vystartovat. Pach, který sílil jí napovídal o koho se jedná.. jeden z okřídlenců! Ještě že jim zakázali to použití křídel, by to pak bylo opravdu nefér a na vrcholu by byli v mžiku sekundy! Teď si s nimi alespoň můžou pohrát a vyzkoušet co v nich vážně je.
Jen co byl vlk na dohled, už stála zády k hromadám kamenů, které výkopem zadních nohou uvolnila, a šutry tak začaly padat ze srázu, přímo proti příchozímu vlku. Po tomhle se zaměřila ještě na větší balvany, které odtlačila také a spustila je dolů. Nevyužila zatím vše naráz, hezk, postupně mu tam ty šutry pod nohy hází.. jen ať se hošánek snaží! Cesta na vrchol není tak jednoduchá jak si mohl myslet

Tahle možnost, že by Stadley vyžadoval přítomnost vlčat bez vědomí ostatních, byla vzhledem k jeho stavu opravdu možná. Vlastně možné teď mohli být vše, modrý vlk je hlavou úplně jinde než jak tomu bylo o několik měsíců zpět.. a ještě ho tlačí tolik věcí, které prostě jeden nezvládne. Že by ho to i omlouvalo? Spíše ne.. ale kdo ví jak moc je Artemis hodná, však ona to přežije. Hlavní je aby byli v bezpečí drobečci, ať to stojí cokoliv. Na své tváři však projevila vskutku zájem, když se rozpovídal s dalším návrhem, který by mohl pomoct v této situaci. Líbilo se jí to. Líbilo se jí jak to řešení, tak i Jarumiho zápal k tomu, něco opravdu vymyslet.. a prostě pomoct. "myslím, že tohle je vskutku dobrý nápad. Zkusím jim to co nejdříve vysvětlit, nejlépe formou hry. Děkuju" bylo znát, že jí ten nápad zaujal. A taky při děkovném slovíčku se koutky lehce usmála. Vypadá to prostě nadějně a nemůže si přát přece víc, než bezpečí prcků.
Pokračovala však dále ve své cestě do jeskyně, kde se jí hned po jejím příchodu naskytl skvělý pohled na Feiera a jeho dokonalé techniky zabavení vlčat. Je super mít někoho kdo to s nimi tak umí, a to, že si dotyčný myslí opak, nebere. Tohle tahání klacíku ale už nevydrželo dlouho, protože jen co se Artemis přiblížila aby oba zkontrolovala, Sankari si už její přítomnosti všiml. "ahooj hrdino.." skloněnou hlavou se o něj jemně otřela a ještě mu věnovala klasickou pusinku na hlavičku. Ta přeci nesmí chybět, dá se říct, že už to je taková automatická věc, bez které by se tady ten malý trouba jistě naštval a nedal by pokoj dokud by pusinku nedostal. I když však dožadoval nadále pozornosti, Arty jí na chvíli přesměrovala na Jarumiho, který už poznal, že může jít blíže. Sledovala každý Jarumiho pohyb, ale na chvíli se koukla i po Feierovi, kterému se tady Omega očividně moc nelíbil. Neříkala však nic, z jejího pohledu by se možná dalo vyčíst něco ve smyslu, že se může uklidnit.. No nic, teď se raději věnovat zpět k těm třem. Po Jariho pozdravu se její špička ocasu lehce rozkmitala a v jejích tvářích šlo vidět zase to, co dlouho ne. Sice ještě před chvílí byla zničená snad jak nikdy, ale Jarumi s vlčátky opět dokázali Artemis vykouzlit úsměv, alespoň na chvíli.

Samozřejmě se zde nabízí spousta variant, díky kterým by mohla být úplně v klidu i přes to, že by se s nimi modrý vlk stýkal. Avšak její pohled je teď začerněn strachem. Vidí to tak, že že má Stadley v plánu prostě přijít a její drobečky sebrat bez ohlášení ve chvíli, kdy se nebude nikdo dívat.. a pak by je třeba nevrátil! Nebo by se jim něco stalo když se chová tak, jak se chová! Prostě tolik toho co by se mohlo stát.. "ale co když je chvíli nebudeme mít na očích a on si zmizí s nimi sám.." obrátila tím tak Jarumiho pokus o uklidnění.
Artemis už opravdu chtěla zpět za svými drobky.. doufá však že nepřijde do prázdné jeskyně-- na to však ale nemyslet! Hlavní je , že na Jarumim byl znát zájem o návštěvu prcků. Sám to pak i potvrdil. Ještě že tak! Bylo by zároveň hrozné kdyby se jich třeba štítil..
Kývla proto a jen co další příjemné olíznutí vymizelo, vykročila kupředu společně s Jarumim. Cesta je nečekala dlouhá, už teď jsou přeci ve vchodu do jeskyně. Proto se po pár metrech postupně dostanou až úplně dovnitř, kde už je jak Feier, tak prcci v dohledu. Arty svůj krok v jednu chvíli zrychlila a přispěchala k maličkým s tím, že je ihned očichala a zkontrolovala. Zdá se, že je vše v pořádku, a to je opravdová úleva. Zvedla proto hlavu a ohlédla se po Jarumim s výrazem, který mu dává jasně svolení přijít až k nim. Jo a aby nezapomněla.. to pírko je zde stále. Neztratila ho, vážně ne!

Nechávala Jarumiho ať se klidně otírá, stejně jí to nijak nevadilo, na naopak to bylo příjemné.. jen to teď asi nebyla schopna úplně opětovat. Není si jistá ničím.
Vydechla a jemně pozvedla hlavu, načež jí zase sklonila. Souhlasila tak s tím, co povídal, i když si není vůbec jistá, že by něčeho takového byla schopna.
"říkal, že mu nezabráním ve stýkání se s.. jeho.. dětmi" broukla jemně a přitiskla uši k hlavě. Je sice pěkné, že by jí chtěl Jarumi ochránit, ale co on zmůže? Je jen Omega- Omega který si nesmí dovolit nic na Gammu. Jak by proto něco vůbec dokázal? Stadley nemá Omegy v lásce a pouhá slova ho nedonutí zmizet.
Troška klidu jejím tělem však projela, když jí Jarumi věnoval olíznutí po čele. Je sice zvláštní, že by taková prkotina mohla mít na vlka nějaký vliv, ale teď je to vážně uklidňující. Hlavně od někoho, kdo ji podává alespoň nějakou oporu.
"nepůjdeme za nimi? Ukážu ti maličké.." navrhla opatrně. Možná by se Feierovi či Ikkemu nemuselo zrovna líbit, že si sem tahá k prckům zrovna přijatého nováčka, ale snad ví, že Arty zas tak blbá není. I když.. po tom všem by se o tomhle dalo diskutovat-

Pomalými krůčky našlapovala naproti Adainovi, který však svou rychlostí byl do chvíli u Artemis. Zastavila se proto a nehybně a hlavně bez řečí ho nechala aby si ji očichal. Však co je na tom, tohle ona chápe. Ona sama nasála trochu jeho pachů, když už byl tak blízko. Přeci jen je tohle ten převážně nejspolehlivější způsob jak se o druhém vlku něco dozvědět, ještě k tomu u Artemis, kde je čich hlavnější než zrak.
To, že by z ní mohl jít cítit Jarumi jí ani nenapadlo a už vůbec ne, že by z toho mohly být třeba nějaké zvláštní doměnky. Prostě ji jen tehdy pomohl a ona mu naoplátku něco řekla o smečce. Nic víc.
Jeho slovům automaticky přikývla. Nepatří, teda aspoň prozatím, mezi vlky kterým by se snad měla svěřovat více, než je třeba. A už vůbec ne když se jedná o Omegu- bez ohledu na pokrevní příbuznost s Jarumim. "jistěže, jsem v pořádku" pověděla klidně, avšak v hlase nebyl jediný náznak radosti, která tuhle vlčku dříve tak naplňovala. "vlčátka jsou i přes těžký začátek v pořádku" Odpověděla stejně tak neutrálně. Pokud se bude vyptávat dále, řekne mu o smrti a třeba ještě něco více, ale teď to nebere za důležité.
Když už ho zde konečně potkala, měla by toho přeci jen využít. Je to ještě nezkušený Omega a Arty pochybuje, že by měl schůzku s Rok, jakožto s předešlým magistrem. Tato povinnost naučení spadá proto na ni a proto se ho na to hodlá zeptat "Hádám však, že tě tvá křídla zanesly ke mne z důvodu zájmu zjistit o smečce více" pronesla a pomalu se usadila. Svůj ocas obvinila kolem tlap a její pohled směřoval na Adainovi tvář.

Sníh zářil pod slunečními paprsky a umožňoval lépe vidět hnědý kožíšek, který se tudy pohybuje. Bílá nadílka nikomu nepomáhá ve skopnostech se ukrývat v barvách okolního prostředí. Teda-až třeba na Ikkeho! Ten v tuto dobu musí být ve svém živlu. Ve sněhu je díky jeho srsti téměř neviditelný! Ale pak má zase nevýhodu zbytek roku.. hm. No nic, když už jsme u těch kožíšků, zdá se, že Artemis není jediná hnědá, která se vydala k nejvyššímu stromů. Svuj pohled upírala před sebe na někoho, kdo se uvelebil právě u onoho stromu. Moc se jí to nelíbilo- kdo je to? To nevypadá jako nikdo ze smečky! A že by se tulák dostal až tak hluboko do území?
Každý krok, který jí umožňoval být blíž a blíž Artemis rozpoznávala o koho se jedná! To je ta vlčka kterou tehdy potkala u řeky! Saturejka! Ale co tu dělá? Přidala se snad i ona?
"otázka by možná lépe zněla, copak tady děláš?" zareagovala na její dotaz klidným, avšak vážnějším hlasem. Nechtěla na ni být zlá, ale pokud tu nemá co dělat tak ji musí dostat pryč- Mezitím co čekala na odpověď, větřila ve vzduchu a prozkoumávala tak její pach

S menší úlevou vydechla, když jí Jarumi přikryl křídlem. Věděla, že v jeho přítomnosti je o něco větším bezpečí. Jarumi by si přece dokázal se Stadleymu poradit! K jeho slůvkům jen kývala hlavou.. uklidnit.. uklidnit.. jak se má uklidnit? Nádech výdech a radši se zaposlouchala do Jarumiho povídání. Měl pravdu, nahlásit se to musí! Je přeci v ohrožení celá smečka, a to nemůžou nechat přeci jen tak!
"rozhodně o tom řeknu Feierovi.. ten by jako léčitel uměl nejlépe dokázat co se se Stadleym teda je a jaký to má na okolí vliv.. jeho slovo bude bráno vážněji než doměnka od někoho jako jsem v tuto chvíli já" poslední větu dodala tišeji. Ale je to pravda, vždyť by si o ní v klidu mohli myslet že po tom všem chce jen Stadleymu udělat škodu a vymýšlí si. Arty v tuto chvíli opravdu potřebuje svědky, kteří by to potvrdili.

Kráčela si v okolí kopečků a hlavně opět bez těch prcků. Pravděpodobně je zase hlídá strejda Feier či Ikke. Joo ti si jich musí pořádně užívat mezitím co Artemis shání všechny ty nové Omegy a snaží se tak zároveň pracovat a učit je vše, co o smečce potřebuji vědět.
Slyšela nad hlavou zvuky, které vydávají křídla létavců, kterých ve smečce dokonce bylo už pět! Ten který byl teď nedaleko se ozval. Věděl její jméno, ale Jarumi to nebyl- ani Dexter ani Alaric.. takže to musí být někdo z těch dvou Jarumiho bratrů! Ale vzhledem k tomu, že ona se potkala jenom s jedním.. tak to asi bude Adain! Až po své teorii se ohlédla a bylo tomu tak! Tmavý okřídlenec si to mířil k ní. Ona však jen pokývla hlavou na pozdrav.

Jarumi jí naštěstí vyvrátil její doménou o tom, že by za ní mohl někdo běžet. Aspoň trochu si oddechla. S Jarumim je už přeci všechno v pořádku ne? Tady další bolest nehrozí-
Zakroutila hlavou aby byla upřímná aspoň teď, protože ne, není vpohodě. "Stadley on-" zarazí se, protože se rozhodla, že začne trochu jinak "Bojím se, že vlčata nebudou v jeho přítomnosti v pořádku. On- chová se strašně! Má asi halucinace- útočí na nic a taky mluví s ničím! Dokonce prý vídá třetí vlče pobíhat po území!" odmlčela se krátce "je konec. Už s ním nechci mít nic společného! V jeho očích jsem jen zahýbající histerka, která může za vše- a- asi v tom má pravdu ale to je jedno- já se prostě bojím o Sankariho s Grace!" dostala tak nějak ze sebe

Jasně, neřešila cestu a okolí a skončilo to přesně tak jak se dalo očekávat. Zaslechla své jméno, ale brzdná dráha už byla až moc krátká a Arty to napálila přímo do Jarumiho. Hned na to se však vzchopila a zacouvala od něj tak, aby na sebe oba v pohodě viděli. "Jarumi! Promiň já-" začla se omlouvat, ale to už si vlk všiml jejího divného chování. Zmlkla proto a chvíli se v tichu odhodlávala promluvit. "Stadley" dostala ze sebe zatím jen tohle jméno, které Jarumi fakt neodpoví na otázku! Asi- Nejistě se však ohlédne za sebe, zda se jí modrý vlk nerozhodl pronásledovat a ještě si to s ní vyřídit, ale zdá se že ne.

Nepřetržitě běžela až od jehličnatého lesa sem k jeskyně, za svými drobky, které teď nehodlá pustit z očí. Bojí se o ně, bojí se že jim Stadley něco provede! Jeho chování bylo a je opravdu hrozné a ona nechce aby byli její miláčci s někým takovým. Nejhorší na tom je ten fakt, že se opravdu jedná o jejich otce a ona mu nemůže vyloženě zakázat se s nimi vídat. A co taky oni.. co jim řekne za důvod že nemůžou vidět tátu? Kdo ví.
Zbýval jí už jen kousek od vběhnutí do bezpečí jeskyně. Skákala po kamenech aby to vzala tou nejkratší cestou do jeskyně, že si ani nevšímala, že by zde mohl být někdo další.

Koukala na něj a čekala na jeho reakci. Kdyby to ale věděla předem, nelitovala by teď, že nezdrhla hned, protože slyšet to, co jí nyní řekl vážně nebylo něco skvělého. Jen s překvapením pootevřenoou tlamkou sledovala vlka a poslouchala jeho slova. Neměla slov. Opravdu ne. Na tohle vážně neměla co říct.
"j-je konec!" dostala ze sebe aby bylo opravdu jasno z obou stran. "a Grace se Sankarim necháš napokoji dokud se nedáš dohromady! Nebudu je nechávat s psychopatem" obhájila si ještě svá vlčátka a už se jen otočila a zdrhala konečně pryč. Přes slzy skoro neviděla na cestu, ale to zrovna jí nijak nebrání v tom, zmizet od Stadleyho co nejdále to jen jde.