Príspevky užívateľa

Na jeho odpověď nedala žádnou reakci nějak asi ani nevěděla co a hlavně byla hned na to dost zaražená tím, co řekl o třetím štěněti. Tohle se jí bude přehrávat v hlavě dlouho- opravdu moc dlouho a k radosti jí to opravdu nepřidá.
Náhle se Stadley opět změnil. Zase mu úplně přeplo a jeho výraz byl.. prostě tak jak to bývalo normální? Kdysi. Zdá se, že mu do mozku vešla troška rozumu a docvaklo mu co se zde děje a nebál se na to zeptat. Prve jen vydechla a sklopila útok, ale pak hlavu opět zvedla, napřímila s naštvaným obličejem ho probodla pohledem. "Ano Stadley. Přišel jsi na to- straním se tě! A nechci aby si se vídal s vlčaty!" vyvalila na něj a krátce se odmlčela. "nenechám někoho, kdo se chová jako ty přiblížit se k vlčátkům! Doslova útočíš na nic! Tvrdíš mi tady, že vidíš štěně, které zemřelo dříve než se vůbec narodilo!" dá se říct že na něj skoro až řvala.. s vrčením. Měla toho však na jazyku mnohem víc, ale nebyla schopna tady jmenovat všechno to, co jí tak žere. "vážně si myslíš že věřím, že jsou vlčata s někým jako ty v bezpečí? Ne! Nejsou!" do očí se jí pomalu hrnuly slzičky, ale stále si držela vážný výraz. "já chtěla rodinu! Vlčátka a jejich tátu, který tu s námi bude až se děje cokoliv.. a ne magora jako ty!" zakončila svá slova a více už byla zticha. Jen opět zacouvala, chtěla utéct- chtěla zmizet pryč odtud, ale stále se drží, aby vlk taky řekl své-

Jistě že je už nějakou dobu neviděl, to ona sama přece moc dobře ví, protože si drží přehled o tom, kde její drobečci jsou. Každopádně Stadley je teď opravdu zvláštní a jeho zmínka o tom že by k nim měl zavítat ji trochu- rozhodila. Po tom co viděla si nebyla jistá zda někoho takového je bezpečné ke štěňatům pouštět. "myslím, že si klidně můžeš od nich dát ještě pauzu, jen se nenamáhej" řekla mu slušnějším stylem tak, aby to nebral, že ho odstrkuje od prcků.
Stadley pak ale spustil něco dalšího. Arty prve trochu spozornila, protože zmínil- třetí vlče, ale ten zájem pominul jen co dořekl celou větu. Uši přitiskla k hlavě a se skoro až vyděšeným výrazem na něj zírala? Vážně tohle řekl? Vážně tohle vídá a ještě to vytahuje před ní? Trošku zacouvala- dále od něj. Dá se říct, že se snad i bojí? Holt jí tyto jeho slova dost dostaly a drží se dost pevně aby se jí oči nezahrnula slzami při představách toho, co Stadley řekl. "n-ne- n-není" vykoktala ze sebe a nervózně přešlápla zase o kus vzad.

Artemis nemusela vůbec nic dělat a Stadley si jí dokonce všiml. Jenže dosti zvláštním způsobem, jakoby mu přeplo a najednou se choval úplně jinak. "ahoj" odpověděla že slušnosti, avšak s prázdnotou jak v hlase, tak v obličeji. Když přiskočil, tak jen o trošku couvla a změřila si ho pohledem. Stadley v takovéto náladě se jen tak nevidí, ale musela mu připsat jedno plus za to, že se zajímal o prcky. "odpočívají v jeskyni. A ano hlídá je Feier" odpověděla jednoduše. Ona sama byla od toho dnes úplně jiná, ale za pomocí ostatních se z této fáze snažila dostat. Nejvíce jí v tom však pomáhá jeden vlk, který opravdu ví jak na to, i když si to sám nemyslí. Teď je ale pro Arty důležitější zjistit co se děje v hlavě Stadleymu

Vlčátka rostla a Artemis se přestala tolik bát. V jeskyni mají péči léčitelů a ona sama přeci nemůže jen a jen nepřetržitě ležet u nich no ne? Musela se jít občas protáhnout. A taky ten velký počet nových vlků ve smečce! Někdo je zaučit přeci musí. A její špatné myšlenky si přímo říkají o zahnání.
Kráčela si zdejším lesíkem. Sníh jí křupe pod tlapkami, ale hlas který se z nedaleka ozve, přeslechnout nejde. Ohlédne se proto a spatří vlka, jehož srst se pyšní modrou barvou. Stadley. Kdo jiný by zde takový byl. Koukala na něj. Nevěděla zda zde s někým je ale jeho slova zněla dost zvláštně a taky jako by je někomu říkal. Zavětřila proto a lehce si ho obešla, ale žádné stopy po někom dalším zde nebyly. Zvláštní.
Vlkovo chování se však ještě zhoršovalo, začal vrčet v pozoru směrem k hranicím. Zanedlouho se kolem něj začaly objevovat záblesky, záblesky které vytváří jeho magie. Artemis opravdu nechápala co se to děje. Na hranicích nikdo nebyl a on i přes to dělal to, co dělal. Možná by se tohle vše ještě dalo pochopit nebo nějak vysvětlit, ale to co následovalo už překračovalo všechny meze. Doslova zaútočil na nic. Jeho dopad skončil ještě zvláštněji. Kotrmelec a následné výhrůžky na někoho, kdo vůbec neexistuje. Arty už docházelo o co tady jde a že by z toho byla nadšená? Vůbec.
Celou dobu však vůbec ani necekla. Chce vědět kam až tohle povede a taky co kdyby Stadley zaútočil na ni? Koho by pak vlčátka měla.

Z dálky najednou zaslechla její jméno, což vedlo k tomu, že zastavila a ohlédla se za hlasem a místem, odkud to pocházelo. Spatřila tak Dextera, který si to k ní řítil dost- poblázněně. Sama nestihla povědět jediné slovo a vlk už ji šíleně zdravil a rovnou i po ní něco chtěl jak to tak vypadá? Zprvu si ho jen nechápavě přeměřila pohledem. Přišlo jí to zvláštní, vzhledem k tomu že jejich poslední setkání dopadlo slovy o nesnášení- celkové nenávisti a bůh ví čím vším? Hm. Naštěstí jí ale napadlo, že vlk přeci jen mohl podstupovat Feierovu léčbu, a tak se i celkově zlepšit, ale kdo ví co se doopravdy stalo. Teď je hlavně na místě to, co potřebuje. Kvůli její profesí si ho musí vyslechnout a nejen že musí.. ale taky chce. Zajímá jí o co jde, tak najednou. "vskutku trocha času by se našla" nezněla vůbec jako ta vlčice, kterou zde všichni znají. V očích žádné jiskřičky štěstí a její hlas spíše neutrální. Tvář kamenná a celkově bez nálady. "myslím, že bez toho se obejdu, teď k věci" vyhla se Dexterovo nabídce a rovnou ho povzbudila aby začal s tím, s čím přišel

Artemis opět vykopli ven se trochu protáhnout po tom neustálém lezení a opečovávání jejich drobečků. Léčitelé, pro štěňata strejdové, si ty malé uličníky opět vzali na starost a ona se vydala na krátkou procházku okolím.
Po držení se v teple jeskyně jí ta změna teploty celkem dostala. Tlapky jí studily, jak se prodírala sněhovou nadílkou a řídká srst, která se ani na zimu moc nezměnila, ní pouštěla mráz na tělo. Naštěstí však má svoji magii, která ji v těchto případech může pomoct. Občas proto zažehla slabší plamínky, které ji příjemně ohřívaly.

Trošku se oddálí před tím než Jari zatřese hlavou, ale na jejím sledováním ho to nic nemění. Musí se pak ale tak lehce pousmát, nemůže ho přeci dál trápit. Vždy doopravdy vypadá že neví a i kdyby věděl, Artemis nepatří mezi ty, kteří se budou domáhat odpovědi i přes to, že se to druhému nelíbí, takže ho dál neterorizuje svým pohledem a opře se o něj tak, že obličej zarazí do jeho srsti na krku. "co přesně by tě o smečce ještě zajímalo?" zamrmle mu do srsti skoro až nesrozumitelně potichu

Možná právě Jarumi rozluštil kletbu a našel klíč k Artemisině smějícímu se já! A nejlepší na tom je, že to bude fungovat snad jenom od něj. Takže Jari má něco opravdu výjimečného! HE!
teď je ale pro Arty zajímavější vysvětlování Jariho, které se ani nedá moc nazvat jako vysvětlování. "fajn? Přátelsky? Spokojeně?" opakuje po něm žádajíc teď ještě větší vysvětlení, protože kde tohleto sebral jako? Proč to oni říká? Čekala od něj totiž úplně jiné a pochopitelné vysvětlení na její dotaz, ale Jari je nějak mimo

Sankari by tento okamžik asi uctíval do konce svého života, škoda však že tu není a neměl tu šanci maminku vidět jak se opravdu umí smát.
"ještě že tak"
Souhlasí a dokonce i ocasem lehce mává! Fakt že jo! A rozhodně to není jen halucinace.
Jari to tu pak ale rozseknul a chtěl další info o smečce, ale tentokrát se zarazila Arty- nad tím, co dalšího řekl. "já? Já tě sem přitáhla? lehce nakloní hlavu na stranu a zvědavě čumí

Zírá na něj asi úplně tím stejným pohledem, dokud vlk nevydá OPĚT ten zvuk.
"he?" řekne to zase i ona, ale teď už spíše naschvál a ze srandy protože následně nevybouchl svět, ale ona společně s Jarumim a ještě k tomu smíchem! Chápete to? Ona se díky němu zase směje! Vpodstatě si to ani neuvědomuje, prostě se nechává unášet tímto skvělým vlkem.
"trošku" potvrdila a ještě se na něj zasmála. Hej pst Jari- toho si važ, tohle je ten největší a nejupřímnější úsměv, který ze sebe od té doby dostala! Je prostě zázračný, že jí dokázal dostat k smíchu, zase

Dobrý, aspoň není mimo. Hned reagoval i na ten přeřek- sakra! Jeho uši se zvedly a pohled pomalu sjel na Arty, která stále tak nechápavě kouká. Jarumi to završí skvělým- em- zvukem?
"he?" vypadne z ní okamžitě to samé až se zarazí a prostě nechápe. Nechápe co se to tady děje, nechápe proč na sebe čumí a zároveň hekají nebo co to vůbec je a nechápe prostě momentálně nic. co se děje zachraňte mě někdo prosím se celkem bojí kouknout bokem a přerušit tak oční kontakt, co kdyby vybouchl svět?

Chvíli na něj ještě kouká. Vidí jeho sklopené uši a výraz vcelku.. zvláštní. Prostě a jednoduše to nepoíše a slovo zvláštní se tak krásně nabízí. Rozhodně ji zajímá co se děje, ale má se ptát? Co když řekla něco blbě ona a blbýma otázkám by to jen zhoršila? Fuu co má dělat- nechce ať je další šťastný vlk nešťastný. Jeden stačí přeci. "Jari? Hm- Jarumi?" no jasně úplně ses předvedla! Snad to nebude řešit pft-- niiic to nebylo jen se tak zvláštně přeřekla- a to si myslela že na vyslovení jména, které mohlo být záchranou nic neskazi, tak nic

Když už jsou u těch útěků.. snad se pro něco takového nerozhodnou její prcci. Arty rozhodně doufá, že zůstanou věrní ignisu a nebudou mít za potřebu jít pryč. Jo jasně, nemůžou být spolu na vždy, jednou vyrostou a holt se nebudou držet maminky ale... Huš huš huš huš huš s těmito myšlenkami sakryš. Nemají ani dva měsíce pomalu a už přemýšlí o něčem takovém! Zakazuje se pft.
"joo přesně tak." odpověděla a cukla uchem, ne nemohla si nevšimnout jak zajímavě Jari zní. Koukla proto na něj a nejistým kukučem kukala

Jarumiho výraz nabíral na vážnosti a v Artemis akorát tak vyvolával nejistotu, zda neříká něco blbě.
"to je taky pravda-" uznala. Každopádně ne každý to jistě musí vědět.
"hm? Upřímně o tomhle já nemám přehled, když někdo vyloženě uteče asi se holt nedá nic dělat-" v hlavě jí teď ale probleskla vzpomínka na Mal. Černou vlčku, která si prostě zmizela. Arty neví zda utekla, nebo se nějak dohodla s Alfou a čekal jí onen trest. Tak i tak je jí celkem líto, že přišli o někoho, jako byla ona.
Pak už se okolím roznesl smích, který se Artemis teda moc nelíbil. Ona sebou ani necukla a Jarumi se začal vyptávat na ceremoniál. Jen si povzdechla, Jari to očividně nemá důvod brát vážně. Pro něj jakožto pro bojovníka je to asi něco bůh ví jak normálního, ale Arty která se dříve lekla i mouchy to prostě vidí jinak. "většinou s tuláky, kteří se odvážili přejít hranice.. nebo členové, kteří smečku zradili" broukla aby mu dala nějakou tu odpověď. "ještě že tak- um, nahoru? Rozhodně není dobré se flákat. Smečka si potrpí na pravidelných trénincích"

"ano vážně" potvrdila a chystala se povídat o tomto postavení, aby byl Jarumi v povaze, ale nejprve si poslechla jak to bylo u nich. Do řeči mu skákat nechtěla, když začal přeci jen dříve. Poté se ale ujala slova.
"zda se, že v každé smečce to vypadá jinak" na chvíli se odmlčela a hledala odkud začít. tady to ale máme po svém. Úkol zdejších vlků na postavení Omegy je hlavně přežít a neudělat sebemenší přešlap. Omegy nemají skoro žádná práva. Nesmíte do žádného úkrytu a potrava jsou jen zbytky, které nechaly vyšší postavení. V tuhle dobu to bude pro Omegy dost složité. Zimní období, které nepřináší moc potravy na to, aby ještě zbylo a teď i celkem velký počet nováčků" oznámila a sklopila uši. Je jí teď Jarumiho celkem líto, ale co se dá dělat. "litovat? To už je jejich chyba. Přišli do smečky bojovníků a tréninků za vidinou úspěchu. Pokud jsou až tak zbabělí, že budou chtít utéct, čeká je osud stejný jako všech, co se rozhodnou smečku opustit. Bude jim vyrván jazyk. Informace se nesmí šířit mimo smečku" zase se na chvíli odmlčela. Mluví teď celkem dost, tak doufá že to Jarumi stíhá chápat. "pro vyšší post, Thety, musíte projít ceremoniálem, neboli bojem na život a na smrt" Artemis tohle sice nakonec nemusela absolvovat, ale říká se to zde stále, takže to nebude zazdívat. "jo a ještě abych nezapomněla, mimo území smečky nesmíš na déle jak čtyři hodiny- jinak hrozí vyhazov" povzdechla si. Byla by nerada, kdyby se Jarumimu stalo něco, kvůli čemu by musel podstoupit nějaký z trestů.
"myslím ale, že ty nebudeš mít žádný problém se zdolávání všech těchto nástrah. Já sama jsem se dostala na nejvyšší post, kterého může vlk dosáhnout, nepočítám-li Alfu a Betu" dodala a při teď už nepokračovala. Tyhle všechny myšlenky na smečku v prokazování své profese jí prostě osvobozují od všeho špatného, na co jinak stále myslí.