Príspevky užívateľa

Přikývla. V hlavě už jí to vlastně aspoň trochu šrotuje při přemýšlení, jak by se mohlo s někým jako je Rivotr pracovat, ale to už pokračuješ v povídání.
Nad tímto se musela usmát. Ano opravdu se jí na obličeji zase objevil úsměvek. Ještě aby ne- by pak Jarumi žárlil na vlastní peří, protože když Arty myslela na Jariho v přítomnosti pírka, nějaký ten úsměv tam taky byl.
"víš že bych se teď k tobě měla chovat spíše jako k odpadu? Omegy nejsou moc oblíbené vzhledem k tomu že se smečce neprokázaly" prohlásí a v hlavě jí bleskem vzpomínka na dobu, kdy ona do smečky přišla- tehdy se k ní až moc dobře choval Stadley, který byl a je Gammou. A teď je to obráceně? Arty která je na postavení Gammy teď, se až moc má k Omeze? Hee?

"hm.." trochu se jen nad tím musela zamyslet. Nedávno utekl.. nikdo neví co se mu dělo a drží si odstup i od bratrů? Zvláštní, ale Arty věří, že se zdejším léčitelům podaří dát Jarumiho bratra dohromady. A co si budem, ona se jistě bude chtít zapojit se svou profesí. Už teď je pozadu. Tolik nových členů a ona ani nevěděla, že zde jsou natož aby se dala do práce. Povídat o smečce přeci jen může i v přítomnosti prcků
"věřím, že z něj zvládneme udělat zase toho Rivotra, kterým opravdu je" pověděla tichounce a vydechla

Že by to vážně pomohlo? Jarumi se konečně trochu uvolnil a dokonce i ocasem začal mávat. Zdá se, že úleva pro oba.
Jari ještě odpoví, ale Arty už mlčí. Jen se snaží pomalu snaží uklidnit aby tady stále nebrečela jak děcko, které spadlo na čumák.
"znamená to teda, že má smečka tři nové letce?" nadhodila jiné téma. Je to ale dobrá zpráva. Mít někoho takového je pro smečku opravdu skvělé a nové Omegy znamenají další práci. Práci při které se snad bude schopna Artemis pořádněji odreagovat

Stále se o něj opírá a jen se snaží nebrečet. Jarumi je ztuhlý nejistotou a to by měla Arty ihned napravit... Jarumi si přeci nemůže myslet, že dělá něco blbě, když dělá pravý opak! Sice říkala, že jeho schopnost komunikace je bídná, ale tady to tak neplatí, ne pro Artemis.
Nepatrně párkrát pokývala hlavou a pak se pustila ke slovu opět ona. "promiň.. ne- um, děkuju- ti" dostane jaksi ze sebe. Noo co si budem, v hlavě to měla připravené lépe. "vážně děkuji- za tvá slova- za vše" poví tiše. Asi to ani nedává smysl jenže nějak chce Arty docílit toho, ať si to tady Jarumi nebere špatně

Cukne sebou jen co se jí vlk dotkne, ale nekouká na něj. Neví jestli by to teď vůbec zvládla. Poslouchala proto jeho slova. Slova, která zní sice krutě, ale za to jsou pravdivá a dost můžou změnit její vnímání celé této situace.
Jenže čím více vlk mluví, tím více už to Arty nezvládá držet. Oči se jí zahrnuly slzami, které ji následně Steklý po tvářích. Zatne zuby, ale ani to nepomůže a pláč je pro ni prostě nezastavitelný. Ne že by teď brečela nad ztrátou, ale spíše se dá říct, že nad štěstím jaké má, že potkala někoho jako Jarumi? Někoho, kdo ji dokáže otevřít oči a držet pohromadě? Ano.
Jakmile vlk donutil, Artemis využila toho, že sedí vedle ní a opřela se o něj. Hlavu zabořila do jeho srsti a zavřela své uslzené oči. Neměla moc co říct, snad jen samé díky, které si vlk víc než jistě zaslouží

Úsměv po chvíli zase zmizel, ale i tak kývla jako náznak dalšího díky. I když Jarumiho moc nezná, zdá se, že je opravdu někým, kdo Arty zvládne podržet. Jasně, Targovi se též vedlo, léčitelé taky dělají co můžou.. Stadley? Ten se sice může zkoušet snažit, ale u toho si Arty není jistá už ničím. U Jarumiho je to však rozdílné. Prostě úplně jiné než u všech ostatních.
Arty ale sklopila hlavu a provinile přitiskla uši k hlavě. Vždyť má pravdu, slíbila mu, že bude myslet i na sebe, ale nezměnilo se vůbec nic! Jak pak vlastně může čekat tu oporu, když nedodrží ani blbý slib? Mmm..
"před tím vším" špitla a posadila se. Její poslední běh byl přeci jen ten Sankariho závod do jeskyně. Běh, kdy běžela jen tak na oko, aby si hrdina myslel, že opravdu běží. Ale i tak má Arty pocit, že něco jako běh je teď pro ní něco tak složitého! Nemá sílu na nic.

Neustále na něj kouká. Zajímalo by jí co vlk plánuje dělat, když se takhle sklonil, ale to už pověděl něco, na co čekala tak dlouho. Má pravdu, konečně je zase u ní! Konečně má tady vlka, u kterého si myslela, že už ho nikdy neuvidí. Kvůli všem těm okolnostem.
Po posledních slovech se lehounce rozkmital i její ocas a dokonce mu věnovala i úsměv. Není to sice Artemis jak ji každý zda, ale i tohle málo je teď něco velkého. Od té doby se dokázala usmát snad jen nad prcky a nad vzpomínkou na Jarumiho. "děkuju" odpověděla stejně tak tichounce

Znovu zvedla hlavu a podívala se na něj. Najednou jako kdyby ta všechna radost zmizela. Byl zmatený a to jen kvůli ní! Hmf. Sakra teď mu zničila i tu radost, se kterou za ní přišel.
Trochu pozvedla uši a sledovala ho, když zase něco povídal.
Ikke? "není vhodné? Asi" zamrmlala si. neví co pro ni jako nemá být vhodné? Targa jí taky navštívil.. je to snad proto, že se jedná o nejnovější Omegu, tudíž si nemohou dovolit pustit ho k prckům? Asi to tak bude.

Tak s novými členy? Že by vážně..? Nestihla se nad tím ani zamyslet a už povídal dále. Byl neskutečně nadšený, přesně tak jak si ho pamatuje z hor. Ne, více nadšený! A ještě aby ne, vždyť přece našel své dávno ztracené bratry..
Těch informací bylo trošku více, ale odnesla si z toho to hlavní. Jarumi se setkal se svými bratry a je ve smečce. Má z toho radost, opravdu! Jenže to tak na venek nevypadá.
Celou dobu co vlk povídal nadšením bez sebe, na něj Arty jen zírala bez jakéhokoliv náznaků radosti a úsměvu. Prostě nic.
"A-aha" sklonila krátce hlavu. Žere se teď o to víc, že s Jarumim nedokáže sdílet tu radost. "jsem ráda, že se ti podařilo najít nejen bratry, ale i domov" oznámila neutrálním hlasem. Ale proč! Tak moc se chce s ním radovat! Gratulovat mu! Všechno co by dělala za normálních okolností! Ale.. nejde to. Nedokáže sebou hnout ani trošku- ani blbý úsměv

Feier prcka samozřejmě opět zkontroloval, což mu samozřejmě nemůže mít zazlé, ale hrdina už chtěl zase zlobit se svou spoustou energie. Začal chytat ocas od Arty a ta s ním jen a jen uhýbala, což ho bavilo ještě více. Nechala ho. Alain se více unaví.
Jenže to by Feier nesměl říci to o ochraně! Sani přestal se svou dosavadní zábavou a hned skenoval před čím svou maminku může zachránit. No, nevybral si zrovna nejlíp.
Jen co Artemis viděla co je jeho novým cílem, cukla sebou a schovala pírko pod tlapku, neboli ho spíše přidržeoa aby ho hrdina neukradl.
"myslím, že ochrana počká, teď by ses měl jít napapat" řekla tiše aby zastínila situaci. Jen si teď není moc jistá Feierem. Nenápadně cuká uchem směrem k němu, protože Arty ví, že není blbej

Střihla ušima a otevřela oči- ten hlas, ten hlas! Jarumi! Zdá se jí to? Nebo je to realita? Pohled na hladinu vody jí však prozradil, že tu ten okřídlenec vážně je. Zvedla hlavu, když její jméno zopakoval a prohlédla na něj.
Vpodstatě hned se postavila a sklopina uši "J-jarumi?" rozpačitě se koukla kolem sebe a trochu couvla. "co tady děláš! Někdo tě uvidí!" prohlásila tišeji. Nemá tušení že našel své bratry a už vůbec ne, že by se přidal do smečky. Má teď strach, že prostě vrthnul na území i přes to riziko. Ale- kvůli ní? Nee-- to je blbost. Proč by to kvůli někomu, kdo může za smrt sveho potomka, vůbec dělal? Ne-

Nevydávala se moc daleko od jeskyně. Prcky nechala na starost léčitelům aby se mohla jít opět napít. A taky ať má chvíli odpočinek bez těch lumpíků.
Jen co dorazila k pramenu sklonila hlavu a napila se konečně čerstvé vody. Poté se na břehu jen posadila a koukla na svůj odraz.
Na první pohled Arty vypadá možná jen opravdu unaveně, což asi i je, ale její radost, která ji dříve naplňovala je prostě pryč. Nedokáže se dostat z toho co se stalo a už vůbec se nedokáže přestat obviňovat. Ani se už na sebe nedokáže podívat! Zničehonic hrábla prudce tlapkou do vody tak aby se její odraz rozvířil- poté už jen zavřela oči a povzdechla si

Přikývla souhlasně na Feierovu otázku. Dříve než sem šla se chvíli věnovala právě i sobě, takže aspoň nemusí Feierovi kecat, kdyby to tak nebylo.
"vyhrál"
zopakovala šeptem.
"též už ale utíkej dovnitř"
Pověděla a popostrčila Saniho aby šel dále. Koukla i na Feiera ať se nezdržuje a taky zaleze. Pak už jen vešla do jeskyně za nimi a lehla si na jejich místečko. Hm, Grace tu stále není.. sklopila uši, které hned však zase zvedla při pohledu na pírko, které není od ní zrovna moc daleko

Celou dobu ty dva následuje a už jsou i dost blízko, ale celé by se to bez pádu prostě neobešlo! Prcek se málo koukal na cestu, a to způsobilo jeho pád. Arty může být sněhu jen vděčná, že tlumí pády. I přes to však už opravdu přidala na kroku a v mžiku byla u hrdiny, který se snažil postavit. Ihned zkontrolovala, zda je v pořádku a naštěstí se zdá, že opravdu je. Nešťastně naříkal, a proto se ho snažila uklidnit hned po tom, co ho opět dostala na nohy.
Čumákem ho očistila od sněhu a občas mu dala i pusinku na utěšení. "vyhrál jsi, ty můj hrdino" šeptla mu do ouška a natočiala hlavičku tak, aby viděl, že se opravdu nachází u jeskyně

Střihla ušima po jeho slovech a koukla po drobečcích, ke kterým se Targa nahnul aby je očichal. Hrdina si mezitím splnil svůj cíl a spokojeně začal papkat.
Chvíli na to se Targa zeptal na otázku, kterou teď asi bude Artemis slýchat často.
"Sankari"
Sklonila hlavu k drobečkovi, který se rozhodl vyrušit rozhovor dospěláků svým probuzením. Dala mu další pusinku v podobě jemného olíznutí.
"a Grace"
Pověděla tišeji nad spinkajícím vlčátkem, kterému samozřejmě nezapomněla dát také onu pusinku. Ale opravdu jemně, aby se tím Grace neprobudila.
Poté opět zvedla hlavu a těkla pohledem k Targovi